VI. Neuromuskulárny kongres s medzinárodnou účasťou ... - snmo.sk

LYRICA ® ...... pre komplexnýmanažmentneuropatickej bolestiRýchly nástup účinku- významná redukcia bolestipočas 2-7 dní vs. placebo 1,2Výhodný bezpečnostný profilaj tolerabilita 4Zlepšenie kvality života pacienta 3www.bezbolesti.skSK 13 – 016SKRÁTENÁ INFORMÁCIA O LIEKULYRICA 75 mg tvrdé kapsuly, LYRICA 150 mg tvrdé kapsuly, LYRICA 300 mg tvrdé kapsuly.Každá tvrdá kapsula obsahuje 75 mg, 150 mg alebo 300 mg pregabalínu. Indikácie: Neuropatickábolesť: Liečba periférnej a centrálnej neuropatickej bolesti u dospelých. Epilepsia: Prídavná liečba udospelých s parciálnymi záchvatmi s alebo bez sekundárnej generalizácie. Generalizovaná úzkostnáporucha: Liečba generalizovanej úzkostnej poruchy (GAD = Generalised Anxiety Disorder) u dospelých.Dávkovanie: Rozsah dávkovania je 150 až 600 mg denne, podáva sa rozdelene v dvoch alebo trochdávkach. Neuropatická bolesť: 1. deň: 150 mg denne, ak je to potrebné, po 3 až 7 dňoch možnodávku zvýšiť na 300 mg denne a po ďalšom 7-dňovom intervale až na maximálnu dávku 600 mgdenne. Epilepsia: 1. deň: 150 mg denne, ak je to potrebné, po 7 dňoch možno dávku zvýšiť na300 mg denne a po ďalšom 7-dňovom intervale až na maximálnu dávku 600 mg. Generalizovanáúzkostná porucha: 1. deň: 150 mg denne, ak je to potrebné, po 1 týždni možno zvýšiť dávku na 300mg denne, po ďalšom týždni na 450 mg, maximálnu dennú dávku 600 mg možno dosiahnuť až poďalšom týždni. Ak sa musí liečba pregabalínom prerušiť, odporúča sa, aby sa to urobilo postupnepočas minimálne 1 týždňa. U pacientov s poškodenou funkciou obličiek sa dávka musí znižovaťindividuálne podľa klírensu kreatinínu. Lyrica sa neodporúča používať u detí mladších ako 12 rokov aadolescentov kvôli nedostatočným údajom o bezpečnosti a účinnosti. Starší pacienti (nad 65 rokov)môžu vyžadovať zníženie dávky z dôvodu zníženej renálnej funkcie. Kontraindikácie: Precitlivenosťna liečivo alebo na niektorú z pomocných látok. Osobitné upozornenia: U niektorých diabetickýchpacientov môže byť potrebné upraviť hypoglykemickú liečbu. Boli zaznamenané hlásenia o reakciáchz precitlivenosti vrátane prípadov angioedému. Liečba pregabalínom sa musí okamžite ukončiť, ak savyskytnú príznaky angioedému. Liečba pregabalínom sa dáva do súvisu so závratom a somnolenciou.Boli hlásené nežiaduce reakcie na zrak, vrátane straty zraku, rozmazaného videnia, mnohé boliprechodné. Po ukončení liečby pregabalínom boli u niektorých pacientov pozorované abstinenčnépríznaky. Uvádzajú sa nasledujúce účinky: insomnia, bolesť hlavy, nauzea, úzkosť, hnačka, chrípkovýsyndróm, nervozita, depresia, bolesť, potenie a závrat. Počas užívania pregabalínu alebo krátko poukončení liečby pregabalínom sa môžu vyskytnúť kŕče vrátane epileptických záchvatov a záchvatovtypu grand mal. Boli hlásené prípady kongestívneho srdcového zlyhávania najčastejšie u staršíchpacientov s kardiovaskulárnymi ochoreniami počas liečby pregabalínom na neuropatickú indikáciu. Priliečbe centrálnej neuropatickej bolesti v dôsledku poškodenia miechy sa zaznamenal zvýšený výskytnežiaducich reakcií všeobecne, nežiaducich reakcií centrálnej nervovej sústavy a zvlášť somnolencie.Po uvedení lieku na trh boli hlásené prípady týkajúce sa zhoršenej funkcie dolného tráviaceho traktu,keď sa pregabalín podával spolu s liekmi, ktoré môžu spôsobovať obstipáciu, ako sú napr. opioidnéanalgetiká. Keď sa bude pregabalín užívať v kombinácii s opioidmi, môžu sa zvážiť opatrenia napredchádzanie obstipácii (zvlášť u žien a starších pacientov). Boli hlásené prípady nadmerného užívanialiekov. Treba byť opatrný u pacientov s anamnézou nadmerného užívania drog. Boli hlásené prípadyencefalopatie, hlavne u pacientov s pridruženými stavmi, ktoré môžu vyvolať encefalopatiu. Pacientiso zriedkavými dedičnými vrodenými poruchami galaktózovej intolerancie, laponským deficitomReferencie: 1. Freynhagen R, Strojek K, Griesing T, et al. Efficacy of pregabalin in neuropathic pain evaluated in a 12-week, randomised, double blind, multicentre, placebo controlled trial of flexible- and fixed-doseregimens.Pain.2005;115(3):254-63. 2. Freynhagen R, Busche P, Konrad C et al.[Effectiveness and time to onset of pregabalin in patients with neuropathic pain]. Schmerz. 2006;20(4):285-2. 3. Mallison R, Tilke C,Brasser M, et al. Pregabalin bei Patienten mit neuropathischen Schmerzen. MMW Fortschr Med. 2007 (149 jg.):S13-20). 4. LYRICA ® SPC (EMA 17JUN2011)PFIZER Luxembourg SARL,Pribinova 25, 811 09 Bratislava, tel.: 02/33 55 55 00, fax: 02/33 55 54 99, www.pfizer.sklaktázy alebo glukózo-galaktózovou malabsorpciou, nesmú tento liek užívať. Metaanalýza štúdii santiepileptikami ukázala zvýšené riziko samovražedných myšlienok a správania, pacienti majú byťsledovaní kvôli znakom samovražedných myšlienok a správania. Interakcie: nepozorovali sa žiadneklinicky relevantné farmakokinetické interakcie medzi pregabalínom a fenytoínom, karbamazepínom,kyselinou valproovou, lamotrigínom, gabapentínom, lorazepamom, oxykodónom alebo etanolom. Priužívaní s perorálnymi kontraceptívami noretisterónom a/alebo etinylestradiolom nemá vplyv na ichfarmakokinetiku. Pregabalín môže zosilňovať účinky etanolu a lorazepamu. Po uvedení lieku na trhexistujú hlásenia o respiračnom zlyhaní a kóme u pacientov užívajúcich pregabalín a iné lieky utlmujúceCNS. Gravidita a laktácia: Nie sú k dispozícii dostatočné údaje o použití pregabalínu u gravidnýchžien. Lyrica sa má užívať počas gravidity iba v nevyhnutných prípadoch. Počas liečby pregabalínomsa dojčenie neodporúča. Ovplyvnenie schopnosti viesť vozidlá a obsluhovať stroje: LYRICAmôže vyvolať závraty a ospalosť, a preto môže ovplyvniť schopnosť viesť vozidlá alebo obsluhovaťstroje. Nežiaduce účinky: Veľmi časté: závraty, somnolencia. Časté: zvýšená chuť do jedla, euforickánálada, zmätenosť, pokles libida, iritabilita, dezorientácia, insomnia, ataxia, porucha koordinácie, tremor,dyzartria, poruchy pamäti, porucha koncentrácie, parestézie, sedácia, porucha rovnováhy, letargia,bolesť hlavy, zahmlené videnie, diplopia, vertigo, sucho v ústach, obstipácia, vracanie, flatulencia,erektilná dysfunkcia, únava, periférny edém, pocit opitosti, edém, abnormálna chôdza, zvýšenáhmotnosť. Menej časté: Nazofaryngitída, anorexia, hypoglykémia, halucinácie, panický atak, nepokoj,agitovanosť, depresia, depresívna nálada, kolísanie nálady, depersonalizácia, ťažkosti s vyhľadávanímslov, abnormálne sny, vzostup libida, anorgazmia, apatia, synkopa, stupor, myoklonus, psychomotorickáhyperaktivita, strata chuti, dyskinéza, posturálne závraty, intenčný tremor, nystagmus, kognitívneporuchy, porucha reči, hyporeflexia, hypestéza, amnézia, hyperestézia, pocit pálenia, poruchy videnia,opuch očí, defekty v zornom poli, zníženie zrakovej ostrosti, bolesti oka, astenopia, suché oči, zvýšenálakrimácia, hyperakúzia, tachykardia, AV blokáda 1. stupňa, sčervenanie, návaly horúčavy, hypotenzia,hypertenzia, dyspnoe, suchý nos, abdominálna distenzia, gastroezofageálna refluxová choroba, zvýšenásalivácia, znížená citlivosť v ústach, papulózny exantém, hyperhidróza, svalové zášklby, opuch kĺbov,svalové kŕče, myalgia, artralgia, bolesti chrbta, bolesti v končatinách, svalová stuhnutosť, močováinkontinencia, dyzúria, oneskorená ejakulácia, sexuálna dysfunkcia, padanie, pocit napätia na hrudníku,asténia, smäd, bolesť, abnormálny pocit, triaška, zvýšená kreatínfosfokináza v krvi, zvýšené ALT, AST vkrvi, trombocytopénia. Frekvencia nie je známa: agresivita, nevoľnosť, kŕče, strata vedomia, mentálnepoškodenie, kŕče, nevoľnosť, strata zraku, keratitída, kongestívne srdcové zlyhávanie, predĺženie QT,pľúcny edém, opuchnutý jazyk, hnačka, nauzea, Stevensov-Johnsonov syndróm, pruritus, retenciamoču, edém tváre, gynekomastia. Výdaj lieku je viazaný na lekársky predpis. Balenie dostupné v SR:56 kapsúl v blistroch. Pred podaním lieku sa zoznámte s úplným znením Súhrnu charakteristickýchvlastností lieku (SPC). Dátum revízie textu: Február 2012. Držiteľ rozhodnutia o registrácii: PfizerEurope MA EEIG, Ramsgate Road, Sandwich, Kent CT13 9NJ, Veľká Británia. Miestne zastúpeniedržiteľa rozhodnutia o registrácii: Pfizer Luxembourg SARL o.z., tel: +421-2-3355 5500. Upravenépodľa SPC schváleného ŠÚKL 24.1.2012.

Informácie3Slovenská neurologická spoločnosť,Sekcia pre neuromuskulárne ochoreniaČeská neurologická společnost,Neuromuskulární sekceCentrum pre neuromuskulárne ochorenia, BratislavaNeurologická klinika SZU a UNsP, BratislavaVI. NEUROMUSKULÁRNY KONGRESS MEDZINÁRODNOU ÚČASŤOUXIV. konferencia o neuromuskulárnych ochoreniach24. neuromuskulární symposium25. – 26. apríla 2013,Hotel Tatra, BratislavaPREZIDENTI KONGRESUdoc. MUDr. Peter Špalek, PhD.predseda Sekcie pre neuromuskulárne ochoreniaSlovenskej neurologickej spoločnostiMUDr. Stanislav Voháňka, CSc., MBApredseda Neuromuskulární sekceČeské neurologické společnostid oc. MUDr. Peter Špalek, PhD. (Bratislava)MUDr. Stanislav Voháňka, CSc., MBA (Brno)prof. MUDr. Zdeněk Ambler, DrSc. (Plzeň)prof. MUDr. Josef Bednařík, CSc. (Brno)doc. MUDr. Ján Benetin, PhD. (Bratislava)prim. Dr. med. Josef Böhm (Freiberg)MUDr. František Cibulčík, PhD. (Bratislava)doc. MUDr. Edvard Ehler, CSc. (Pardubice)prof. MUDr. Zdeněk Kadaňka, CSc. (Brno)VEDECKÝ VÝBORPodujatie je ohodnotené 13 CME kreditmidoc. MUDr. Pavol Kučera, PhD. (Bratislava)prof. Dr. Jan B. M. Kuks, PhD. (Groningen)prof. MUDr. Egon Kurča, PhD. (Martin)MUDr. Radim Mazanec, CSc. (Praha)prof. Dr. Tiziana Mongini, PhD. (Torino)MUDr. Jiří Piťha (Praha)prof. MUDr. Peter Turčáni, PhD. (Bratislava)MUDr. Juraj Vyletelka (Žilina)www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

4 Odborný program podporiligenerálny partnerhlavní partneripartneriNEURISdiagnostics systemsNeurológia pre prax – Suplement 2Samostatne nepredajná príloha.Citačný index: Neurol. Prax. Supl.Vychádza ako príloha časopisu Neurológia pre prax.Časopis je indexovaný v Bibliographia Medica Slovaca (BMS).Citácie sú spracované v CiBaMed.Spracovala spoločnosť SOLEN, s. r. o.,vydavateľ časopisu Neurológia pre praxAdresa redakcie: SOLEN, s. r. o., Lovinského 16, 811 04 Bratislava,www.solen.sk, e-mail: solen@solen.skRedaktorka: Mgr. Miroslava Doubková, doubkova@solen.skObchodné oddelenie: Renáta Kajanovičová, kajanovicova@solen.skGrafická úprava a sadzba: Ján Kopčok, kopcok@solen.skVydavateľ nenesie zodpovednosť za údaje a názory autorov jednotlivých článkov či inzerátov.Reprodukcia obsahu je povolená len s priamym súhlasom redakcie.ISSN 1337-4451Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Príhovor5Vážené kolegyne, vážení kolegovia, milí priatelia,vítam Vás v Bratislave na VI. neuromuskulárnom kongrese so zahraničnouúčasťou, ktorý organizuje Sekcia pre neuromuskulárne ochorenia SNeS v spoluprácis Neuromuskulárnou sekciou ČNS.V posledných rokoch sa dosiahli prevratné zmeny v diagnostike a liečbe mnohýchneuromuskulárnych ochorení. Kvalitná diagnostika NMO vyžaduje špeciálneteoretické vedomosti, praktické schopnosti a zručnosti. Určenie správnej a včasnej diagnózy vyžadujeprecízne spracovanie a interpretáciu klinických a genetických údajov, podrobného neurologického a myologickéhovyšetrenia, výsledkov základných laboratórnych vyšetrení, špecializovaných biochemických,enzymologických vyšetrení, výsledkov bioptického vyšetrenia kostrového svalu, molekulárno-genetickýcha neuroimunologických vyšetrení. Súčasné možnosti modernej imunoterapie (imunosupresívna liečba,plazmaferéza, intravenózny imunoglobulín, monoklonové protilátky, tymektómia) veľmi priaznivoovplyvnili prognózu viacerých autoimunitných neuromuskulárnych ochorení (rôzne formy myasténiegravis, početné imunogénne polyneuropatie, Lambertov-Eatonov myastenický syndróm, akvirovanáneuromyotónia, autoimunitné myozitídy, stiff person syndróm). K prevratným zmenám v diagnostikea liečbe došlo aj pri niektorých geneticky podmienených neuromuskulárnych ochoreniach obvykles infaustnou prognózou (Pompeho choroba, Fabryho choroba, familiárna amyloidná polyneuropatia).Enzymatická substitučná liečba rekombinantným enzýmom má významnú účinnosť na myopatiu priPompeho chorobe a na polyneuropatiu pri Fabryho chorobe. Včasné diagnostikovanie týchto ochorenís následnou včasnou indikáciou enzymatickej substitučnej liečby dokonca zabraňuje vzniku a rozvojuzávažnejšej klinickej symptomatológie. Familiárna amyloidná polyneuropatia bola známa ako rýchloprogredujúce fatálne ochorenie. Od roku 2011 je k dispozícii účinný preparát tafamidis, ktorý zabraňujeukladaniu amyloidu do periférnych nervov a rozvoju polyneuropatie.Počet neuromuskulárnych ochorení je vysoký (< 800), ale jednotlivé ochorenia majú zriedkavý výskyt,čo kladie mimoriadne nároky na včasné určenie správnej diagnózy a indikovanie optimálnej terapie. Okremdiabetickej polyneuropatie patria všetky neuromuskulárne ochorenia do skupiny zriedkavých chorôb (rarediseases; orphan diseases). Etiopatogeneticky ide najmä o geneticky podmienené a autoimunitné neuromuskulárneochorenia. World Muscle Society vydáva každý rok „Gene table of monogenic neuromusculardisorders“. Vo verzii z roku 2012 je v nej uvedených 481 neuromuskulárnych ochorení s identifikovanýmigénmi. Preto komplexné a dôsledné riešenie problematiky neuromuskulárnych ochorení nevyhnutne vyžadujevytváranie špecializovaných centier s multidisciplinárnym prístupom. Nevyhnutná je aj diagnostickáspolupráca so špecializovanými zahraničnými pracoviskami a zapájanie sa do medzinárodných projektova referenčných sietí. Členovia slovenskej a českej sekcie pre neuromuskulárne ochorenia sa aktívne podieľajúna vytváraní registrov niektorých neuromuskulárnych ochorení, na niekoľkých zahraničných projektocha v posledných rokoch vypracovali odporúčania alebo štandardy pre diagnostiku a liečbu niekoľkýchneuromuskulárnych ochorení v ČR a SR.www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

6PríhovorHlavné témy VI. neuromuskulárneho kongresu sú „Polyneuropatie“ a „Neuromuskulárne kanálopatie“.V diagnostike týchto ochorení má nezastupiteľné miesto molekulárna genetika a neuroimunológia. Pretoje potešiteľná aktívna účasť molekulárnych genetikov s 8 prednáškami. Blok 3 prednášok je venovaný myasténiigravis pri príležitosti 35 rokov slovenského Centra pre myasténiu gravis. Pozvanie prijali prof. Jan Kuks(Groningen) a MUDr. Jirka Piťha (Praha), predstavitelia významných európskych myastenických centier, ktorísú už desaťročia blízki spolupracovníci nášho centra a žičliví priatelia slovenskej neurológie. Pozvanie na náškongres prijala aj významná osobnosť talianskej a európskej neurológie prof. Tiziana Mongini (Torino), ktoráje prezidentkou Italian Muscular Dystrophy Association a od septembra 2012 predsedníčkou EFNS ScientistPanel on Muscle Disorders. Bude prednášať o pokrokoch v patogenéze, diagnostike a terapii Pompehochoroby, ktorej sa výskumne a klinicky venuje. Po 4 rokoch sa na VI. neuromuskulárnom kongrese opäťzúčastňuje prim. Dr. Josef Böhm (Freiberg), ktorý patrí k priekopníkom sonografie v diagnostike ochoreníperiférnych nervov. Prim. Böhm organizuje každoročne vo Freibergu postgraduálny kurz v sonografickejdiagnostike ochorení periférnych nervov, ktorý absolvovali aj niekoľkí slovenskí neurológovia.Vítam Vás v Bratislave – všetkých, ktorí sa podieľate na riešení problematiky neuromuskulárnychochorení. Verím, že aj Vašou zásluhou VI. neuromuskulárny kongres prinesie kvalitný odborný programs prínosnými výstupmi pre klinickú prax, a tiež príjemné spoločenské stretnutia a zážitky.Peter Špalekpredseda sekcie pre neuromuskulárne ochoreniaSlovenská neurologická spoločnosťNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Odborný program7ŠTVRTOK 25. 4. 20137.00RegistráciaKongresové centrum LUX8.30 – 8.40OTVORENIE KONGRESUJ. Benetin, P. Špalek, S. Voháňka8.40 – 10.10POLYNEUROPATIEPredsedníctvo: E. Kurča, R. Mazanec1. R. Mazanec (Praha): Hereditárníneuropatie (15 min.)2. J. Bednařík,E. Vlčková, Š. Divišová (Brno):Neuropatie tenkých nervovýchvláken (15 min.)3. P. Kučera (Bratislava): Diabetickáneuropatia – starý i nový problémmedicíny (10 min.)4. J. Bednařík, Š. Divišová, E. Vlčková, M.Hnojčíková, M. Němec, L. Dušek (Brno):Polyneuropatie asociovanás prediabetem/časným diabetemmellitem 2. typu (10 min.)5. J. Böhm (Freiberg, Germany): Highresolution sonographyin polyneuropathies (25 min.)10.10 – 10.30Prestávka10.30 – 11.50IMUNOGÉNNE POLYNEUROPATIEPredsedníctvo: J. Bednařík, P. Špalek6. E. Kurča (Martin): Paraproteinemicképolyneuropatie(15 min.)7. P. Špalek, E. Kurča, F. Cibulčík, J. Vyletelka,P. Kučera, G. Hajaš (Bratislava, Martin, Žilina,Nitra): Naše skúsenosti s diagnostikoua liečbou multifokálnej motorickejneuropatie v SR(10 min.)8. I. Martinka, P. Špalek, J. Benetin, F. Cibulčík,V. Hančinová, A. Hergottová (Bratislava):Diagnostika, liečba a prognóza CIDP –analýza súboru 51 pacientov (10 min.)9. Z. Ambler, J. Valeš (Plzeň): MillerFisherův syndrom(10 min.)10. E. Ehler, J. Vodička (Pardubice):Poruchy čichu a chuti u autonomníchneuropatií(10 min.)11. P. Špalek, V. Hančinová, G. Hajaš(Bratislava, Nitra): Gluténovápolyneuropatia(10 min.)11.50 – 12.00Prestávka12.00 – 13.00FAMILIÁRNA AMYLOIDNÁPOLYNEUROPATIASatelitné sympóziumspoločnosti Pfizerpredsedníctvo: P. Turčáni, P. Špalek12. P. Turčáni (Bratislava): Familiárnaamyloidná polyneuropatia– epidemiologické a genetickéaspekty(20 min.)13. P. Špalek (Bratislava): Familiárnaamyloidná polyneuropatia – klinickýobraz, diagnostika a aktuálne trendyv liečbe(20 min.)13.00 – 14.00Obedwww.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

8Odborný programKongresové centrum LUX14.00 – 15.00INVITED LECTURESPredsedníctvo: Z. Ambler, M. Brozman14. J. Böhm, Th. Schelle, N. Lehmann (Freiberg,Dessau, Bad Saarow, Germany): Highresolution sonography in the diagnosisof non-traumatic neuropathies of theradial nerve(20 min.)15. J. B. M. Kuks (Groningen, Netherlands):Cramps in neuromuscular patientsand other persons(20 min.)15.00 – 16.00DIABETICKÁ NEUROPATIA– STATE OF THE ARTSatelitné sympózium spoločnostiWörwag Pharmapredsedníctvo: Z. Ambler, P. Turčáni, I. Tkáč16. I. Tkáč (Košice): Diabetická polyneuropatia:Metabolické abnormality akovýchodiská pre pochopenie možností jejpatogenetického ovplyvnenia (15 min.)17. Z. Ambler (Plzeň): Diabetická neuropatie:Klasifikace, diagnostická kriteria,farmakoterapie(15 min.)18. P. Turčáni (Bratislava): Patogenetická liečbadiabetickej polyneuropatie(15 min.)16.00 – 16.20Prestávka16.20 – 17.30MYASTÉNIA GRAVIS35 rokov slovenského Centrapre myasténiu gravispredsedníctvo: J. Kuks, J. Piťha,S. Voháňka, P. Špalek19. J. B. M. Kuks (Groningen, Netherlands):Auto-antibodies in myastheniagravis(20 min.)20. J. Piťha, P. Špalek (Praha, Bratislava):Léčba myasthenia gravis – historie,současnost a budoucnost(15 min.)21. P. Špalek, I. Martinka, M. Sosková,K. Sitárová (Bratislava): Long-termtrends in the epidemiology ofmyasthenia gravis in Slovak Republic(1978 – 2012) (15 min.)17.30 – 18.30VARIÁ I.Molekulárna genetikapredsedníctvo: J. Chandoga, P. Seeman22. P. Seeman, R. Mazanec, J. Haberlová,I. Sakmaryová, P. Laššuthová, D. ŠafkaBrožková, J. Sabová, J. Neupauerová,M. Krůtová, L. Baránková, E. Vyhnálková,V. Beneš III. (Praha): 15 let DNA diagnostikydědičných neuropatií Charcot-Marie-Tooth v České republice(10 min.)23. P. Jungová, A. Partlová, S. Vrbová,E. Čmelová, J. Chandoga (Bratislava):Neurogenetické ochorenia: výzva pregenetiku, priestor na kauzalitu (10 min.)24. H. Zelinková, D. Böhmer, K. Lexová--Kolejáková, R. Petrovič, I. Urminská,P. Špalek, J. Chandoga (Bratislava):Molekulárno-genetická diagnostikapatológií spojených s mutáciamiandrogénového receptora(10 min.)25. S. Mattošová, A. Hlavatá, P. Špalek,J. Chandoga (Bratislava): Pompehochoroba – molekulárna podstataa diagnostický algoritmus(10 min.)Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Skrátený súhrn charakteristických vlastností liekuNázov lieku: Levetiracetam DESITIN 250/500/1000 mg obalené granuly vo vrecku. Kvalitatívne a kvantitatívnezloženie: Jedno vrecko s obalenými granulami obsahuje 250/500/1000 mg levetiracetamu. Lieková forma: Vreckás okrúhlymi obalenými granulami (priemer približne 2 mm), bielej alebo takmer bielej farby. Terapeutické indikácie:Monoterapia parciálnych záchvatov s alebo bez sekundárnej generalizácie u pacientov vo veku 16 rokov s práve diagnostikovanouepilepsiou. Prídavná liečba pri liečbe parciálnych záchvatov s alebo bez sekundárnej generalizácieu dospelých a detí s epilepsiou, ktorých telesná hmotnosť dosahuje aspoň 25 kg; pri liečbe myoklonických záchvatovu dospelých a dospievajúcich od veku 12 rokov s juvenilnou myoklonickou epilepsiou; pri liečbe primárnych generalizovanýchtonicko – klonických záchvatov u dospelých a dospievajúcich od veku 12 rokov s idiopatickou generalizovanouepilepsiou. Dávkovanie a spôsob podávania: Monoterapia dospelých a dospievajúcich vo veku 16 rokov a starších:Odporúčaná úvodná dávka je 250 mg dvakrát denne, ktorá sa má po 2 týždňoch zvýšiť na začiatočnú terapeutickúdávku 500 mg dvakrát denne. Dávku je možné ďaľej zvyšovať o 250 mg dvakrát denne každé dva týždne v závislostiod klinickej odpovede. Maximálna dávka je 1500 mg dvakrát denne. Prídavná liečba pre dospelých (viac ako 18)a dospievajúcich (12 až 17 rokov) s hmotnosťou 50 kg alebo vyššou: Začiatočná terapeutická dávka je 500 mg dvakrátdenne. V závislosti od klinickej odpovede a znášanlivosti možno dennú dávku zvýšiť až na 1500 mg dvakrát denne.Dávku je možné zvyšovať alebo znižovať o 500 mg dvakrát denne každé dva až štyri týždne. Starší pa cienti: U staršíchpacientov so zhoršenou funkciou obličiek sa odporúča úprava dávky. Obalené granuly sa musia užívať perorálne, prehĺtaťs dostatočným množstvom tekutiny a možno ich užívať s jedlom alebo bez jedla. Denná dávka sa podáva v dvochrovnakých čiastkových dávkach. Obalené granuly je možné suspendovať pretrepaním po dobu minimálne 2 minútv aspoň v 10 ml vody a podať sondou pre enterálnu výživu, je však potrebné ju bezprostredne po každom podaní dvarazy prepláchnuť 10 ml vody. Ak sa použije tento spôsob podania, suspenzia sa musí pripraviť bezprostredne pred podaním.Kontraindikácie, osobité upozornenia a opatrenia pri používaní: Precitlivelosť na levetiracetam, pyrolidónovéderiváty alebo inú pomockú látku. U detí – telesná hmotnosť nižšia ako 25 kg. Renálna insuficiencia -u pacientov s renálnymi alebo závažnými hepatálnymi dysfunkciami sa odporúča úprava dávky. Vysadenie - liek saodporúča vysadzovať postupne. Deti a dospievajúci - dostupné údaje u detí nenaznačili vplyv na rast a pubertu, dlhodobéefekty sú zatiaľ neznáme. Samovražda – u pacientov liečených antiepileptickými zložkami (vrátane levetiracetamu)boli zaznamenané samovraždy, pokusy o samovraždu, samovražedné myšlienky a správanie sa. Meta- analýzarandomizovaných, placebom kontrolovaných skúšaní s antiepileptikami preukázala zvýšenie rizika samovražednýchmyšlienok a správanie sa. Preto sa majú u pacientov sledovať príznaky depresie a /alebo samovražedných myšlienoka správania, v prípade sa má zvážiť vhodná liečba. Schopnosť viesť vozidlo/reakcie - reakcie môžu byť narušené. Tehotenstvo/dojčenie- ak to nie je nevyhnutné používanie lieku počas tehotenstva, dojčenia a u žien vo ferlitnom veku bez antikoncepciesa neodporúča. Plazmatická hladina levetiracetamu počas tehotenstva, zvlášť v treťom trimestri klesá.Nežiadúce účinky: Veľmi časté vedľajšie účinky – ospalosť, únava, pocit slabosti. Časté vedľajšie účinky - závrat, kŕče,bolesť hlavy, hyperkinéza, mimovoľné chvenie, amnézia, zábudlivosť, porucha rovnováhy, narušená schopnosť sústrediťsa, ťažkosti s myslením, nespavosť, nepokoj, poruchy osobnosti (zmeny myšlienok, pocitov a správania), depresia, emociálnalabilita, zmeny nálady, nepriateľstvo, agresivita, nervozita, podráždenosť, bolesť brucha, dyspepsia (tráviaceťažkosti), hnačka, vracanie, nutkanie na vracanie, anorexia (strata chuti do jedla), nárast telesnej hmotnosti, vertigo(pocit točenia), dvojité videnie, rozmazané videnie, bolesť svalov, náhodné úrazy, infekcia, nazofaryngitída (zápalnosohltana), kašeľ (zhoršenie existujúceho kašľa), vyrážka, ekzém, svrbenie, znížený počet krvných doštičiek. Frekvenciavedľajších účinkov je neznáma: parestézia (pocit na koži ako pálenie, pichanie, svrbenie alebo šteklenie, bez zjavnejfyzickej príčiny), abnormálne správanie, hnev, úzkosť, zmätenosť, halucinácie, duševné poruchy (abnormálne myšlienkya vnímanie), samovražda, pokus o samovraždu a samovražedné myšlienky, zápal podžalúdkovj žľazy, zlyhanie pečene,zápal pečene, abnormálne funkčné pečeňové testy, zníženie telesnej hmotnosti, vypadávanie vlasov, zníženie počtubielych krviniek alebo všetkých typov krviniek, toxická epidermálna nekrolýza, Stevensov-Johnsonov syndróm, Multiformnáerytematóza. Držiteľ registračného rozhodnutia: Desitin Arzneimittel GmbH, Weg beim Jäger 214, 22335Hamburg, Nemecko. Dátum revízie textu: 04/2011. Dátum prípravy: 1/2012, pre viac informácií pozri Súhrn charakteristickýchvlastností lieku. Výdaj lieku je viazaný na lekársky predpis. Informácie: Desitin Pharma, s.r.o., Trojičnénámestie 13, 821 06 Bratislava, desitin@desitin.sk, www.desitin.skInformácie: DESITIN Pharma, s.r.o., Trojičné nám.13, 821 06 Bratislavadesitin@desitin.sk, www.desitin.sktel.: 02/5556 3810

Odborný program11Kongresová sála A (paralelná sekcia)14.00 – 15.00VARIÁ IIPredsedníctvo: Z. Kadaňka, P. Kučera26. Z. Kadaňka (Brno): EMGu radikulopatií(10 min)27. E. Vlčková, I. Okáčová, R. Kopáčik,M. Hnojčíková, B. Mičánková-Adamová,J. Bednařík (Brno): Kvantitativní testovánímechanické algické percepce pomocíkalibrovaných špendlíků– pilotní studie (10 min.)28. M. Grofik, M. Adámik, M. Turčanová--Koprušáková, J. Janík, E. Kurča (Martin):Elektrofyziologické vyšetreniev diagnostike fekálnej inkontinencie(10 min.)29. B. Mičánková-Adamová, S. Voháňka (Brno):EMG u pacientů s lumbální spinálnístenózou – dlouhodobý vývoja prognostický význam(10 min.)30. R. Kopáčik, B. Mičánková-Adamová, E.Vlčková, M. Hnojčíková (Brno): Postiženítenkých vláken u pacientů s lumbálníspinální stenózou – kvantitativnítestování senzitivity a vyšetření IENFDz kožní biopsie: pilotní studie (10 min.)17.30 – 18.30VARIÁ IIIPredsedníctvo: E. Ehler, G. Hajaš31. L. Mrázová , P. Vondráček, J. Strenková,I. Pavlovská, P. Brabec, H. Ošlejškováa ostatní partneři projektu CARE-NMD(Brno): CARE-NMD a výsledkymezinárodního výzkumu týkajícíhose péče o pacienty s DMD(10 min.)32. J. Haberlová, M. Kynčl, M. Krůtová, P.Munzar, P. Seeman (Praha, Pardubice):Přínos vyšetření MRI svalů v diagnosticečasných myopatií – 7-letá dívkas laminopatií(10 min.)33. O. Parmová, S. Voháňka, J. Strenková (Brno):Výskyt bolesti u myotonickédystrofie(10 min.)34. Z. Kadaňka ml. (Brno): Neuralgienervus pudendalis(10 min.)35. P. Žurková, J. Skřičková (Brno): Evaluaceplicních funkcí a respiračních svalůu pacientů s neuromuskulárnímonemocněním(10 min.)PIATOK 26. 4. 2013Kongresové centrum LUX9.00 – 10.45NEUROMUSKULÁRNE KANÁLOPATIEPredsedníctvo: F. Cibulčík, S. Voháňka36. S. Voháňka (Brno): Hereditární svalovékanalopatie(20 min.)37. P. Špalek (Bratislava): Autoimunitnékanálopatie na nervosvalovomspojení(20 min.)38. J. Piťha (Praha): Nízkodenzitnílipoproteinový receptor 4: novýautoantigen u dvojitě seronegativnímyasthenia gravis(10 min.)39. F. Cibulčík, P. Špalek, L. Fajkusová,A. Hergottová (Bratislava, Brno):Periodické paralýzy v klinickommateriáli Centra pre neuromuskulárneochorenia Bratislava(10 min.)40. J. Radvánszky, P. Špalek, Ľ. Kádaši (Bratislava):Myotonická dystrofia typu 2 na Slovensku– čo naznačujú výsledky populačnej štúdiea molekulárnej diagnostiky? (10 min.)41. D. Páclová, K. Stehlíková, S. Voháňka,K. Réblová, L. Fajkusová (Brno):Molekulární diagnostika kongenitálnímyotonie, výsledky analýzy genůCLCN1 a SCN4A(10 min.)www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

12Odborný program42. O. Parmová, S. Voháňka, L. Fajkusová,K. Stehlíková (Brno): Souběžný výskytmutace v genu ZNF9 (MD2) a v genuchloridového kanálu (myotoniacongenita) v jedné rodině(10 min.)10.45 – 11.00Prestávka11.00 – 12.15ADVANCES IN POMPE DISEASESatelitné sympózium spoločnostiGenzyme Sanofipredsedníctvo: T. Mongini, P. Špalek,S. Voháňka43. T. Mongini (Torino, Italy): An ‘old’ diseasein the spotlight: advances in Pompedisease(30 min.)44. S. Voháňka, E. Ehler (Brno, Pardubice):Klinický obraz adultní formyPompeho nemoci(15 min.)45. P. Špalek, M. Sosková, I. Mečiarová,J. Chandoga (Bratislava): Late-onsetPompe disease: Pitfalls in thediagnosis(15 min.)12.15 – 12.30Prestávka12.30 – 13.45VARIÁ IV.Kazuistikypredsedníctvo: J. Bednařík, J. Vyletelka46. E. Ehler, A. Kopal (Pardubice): Stiff personsyndrom u nemocnéhos dystrofickou myotonií typu 2 (10 min.)47. J. Piťha, E. Ehler (Praha, Pardubice):Paraneoplastický stiff person syndroma myasthenia gravis (10 min.)48. A. Hergottová, P. Špalek, M. Schnorrer(Bratislava): Myasténia gravisasociovaná s recidivujúcoudermatomyozitídou(10 min.)49. I. Okáčová, M. Hnojčíková, B. Mičánková,Z. Adam, S. Skutilová, M. Keřkovský,J. Bednařík (Brno): POEMS syndrom– kazuistika (10 min.)50. P. Steyerová (Praha): Ultrasonografieperiferních nervů, léze n.radialisv zobrazovacích metodách– kazuistika (10 min.)51. G. Hajaš (Nitra): Senzitívne neuronopatie– ganglionopatie: literárnyprehľad a kazuistika(10 min.)13.45 – 14.00Ukončenie podujatia14.00 – 15.00ObedNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty13PolyneuropatieHereditární neuropatieMazanec R.Neurologická klinika 2. LF UK a FNMotol, PrahaHereditární neuropatie jsou klinicky a genetickyheterogenní skupinou chorob a představujínejčastější dědičné neuromuskulární onemocnění.Prevalence je přibližně 17-40:100000. Nejčastější forma se označuje jako chorobaCharcot-Marie-Toothova (CMT) neboli hereditárnímotorická a senzitivní neuropatie (HMSN).Klinické příznaky se objevují nejčastěji v 1. a 2.dekádě, zahrnují atrofie a slabost svalů dolníchkončetin (peroneální atrofie), deformitu nohytypu pes cavus se zkrácením Achillovy šlachy,areflexii na dolních končetinách a poruchu čitípunčochovitého typu. Původní klasifikace hereditárníchneuropatií se opírá o elektrofyziologickéstudie vedení periferním nervem, kterérozdělují CMT chorobu na dva základní typy.Typ 1 – demyelinizační – s rychlostí vedenímotorickými vlákny n.medianus na předloktípod 38 m/s a typ 2 – axonální – s rychlostívedení nad 38 m/s. Kromě CMT choroby jsouz klinického hlediska významné čistě motorickéformy – hereditární motorické neuropatie(HMN), převážně senzitivní formy – hereditárnísenzitivní/autonomní neuropatie (HSAN)a vzácná bolestivá hereditární neuralgickáamyotrofie (HNA). Dědičnost zahrnuje všechnytypy monogenního mendelovského přenosu– autozomálně dominantní, autozomálně recesivnía gonozomálně dominantní. Molekulárnígenetici dosud identifikovali kauzální mutace vevíce než 40 genech a významně přispěli k dalšímuvývoji molekulárně genetické klasifikacea k pochopení patogenetických interakcí meziSchwannovou buňkou a axonem u nejčastějšíchforem hereditárních neuropatií. V našichgeografických podmínkách vyšetření DNAodhalí kauzální mutaci asi u 2/3 CMT pacientů.Větší úspěšnost je u CMT 1. typu, kde až90 % způsobí kauzální mutace ve čtyřech genech– periferní myelinový protein 22 (PMP22), gab junction protein 1 (GJB1), myelinprotein zero (MPZ) a mitofusin 2 (MFN-2).Novou éru v molekulárně genetické diagnosticehereditárních neuropatií, zejména CMT 2. typu,pak představuje využití možností next generationsequencing (NGS). Tyto techniky (highdensity genotyping, high-density microarrays)umožňují, za přijatelné finanční náklady, testovánícelého genomu. Výzvou pro budoucnostvšak zůstává interpretace zjištěných abnormitna DNA. Protože účinná terapie v současnostineexistuje, identifikovat kauzální mutace jevýzvou nejen pro molekulární genetiky, alei pro kliniky. Je předpokladem jednak účinnégenetické prevence (preimplantační a prenatálnídiagnostika u těžkých forem CMT)a jednak jejich odhalení je nezbytné pro vývojléčebných postupů (genové inženýrství) v budoucnu.Současná léčebná strategie vlastní CMTchoroby je pouze symptomatická a je opřenao rehabilitační, protetickou a ortopedickou léčbu.Prognóza pacientů je v drtivé většiněforem příznivá, neboť nezkracuje běžnoudélku života, avšak významně ovlivňujejeho kvalitu.Podpořeno OPPK CZ.2.16/3.1.00/24022www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

14 AbstraktyNeuropatie tenkých nervových vlákenBednařík J. 1, 2 , Vlčková E. 1, 2 , Divišová Š. 1, 21Neurologická klinika LF MU a FN, Brno2CEITEC – Středoevropskýtechnologický institut MU, BrnoNeuropatie tenkých vláken („small fibre neuropathy– SFN) je relativně nový koncept, který vzniklv souvislosti s rozvojem metod, umožňující diagnostikuSFN. Jde o postižení tenkých málo myelinizovanýcha nemyelinizovaných nervových vláken,které mají < 7 μm v průměru, tvoří až 85 % všechnervových vláken v periferních nervech a patří mezině senzitivní vlákna typu Aδ a C, a dále autonomnípreganglionární a postganglionární vlákna.SFN je stále poddiagnostikována vzhledemk obtížnému klinickému a laboratornímu průkazuléze tenkých nervových vláken. Mezi nejčastěji používanédiagnostické metody pro detekci postiženítenkých senzitivních nervových vláken patří stanoveníprahu termické a algické percepce v rámcikvantitativního testování senzitivity a evokovanépotenciály vyvolané bolestivými podněty („painevoked potentials): evokované potenciály vyvolanélaserem (LEP) a kontaktním teplem („contact heatevoked potentials“ – CHEPS). Vůbec nejcitlivějšímetodou je v současnosti histopatologický průkazpomocí kožní biopsie s kvantifikací hustoty intraepidermálníchnervových vláken („intraepidermalnerve fiber density“ – IENFD). Mezi diagnostickétesty používané k detekci postižení autonomníchvláken patří např. sympatická kožní odpověď (SSR)a stanovení variability srdeční frekvence pomocíEwingových kardiovagálních testů nebo spektrálníanalýzou variability srdeční frekvence (SAVSF).Etiologické spektrum SFN je obdobné jakou klasické polyneuropatie silných vláken včetněpodílu kryptogenních případů kolem 20 %.Nejčastější příčinou je diabetes mellitus, vyskytujese i u prediabetu.SFN je častý subtyp, resp. komponenta polyneuropatie.Typicky se manifestuje jako bolestivá neuropatie,klinicky manifestní či subklinická léze tenkýchnervových vláken může být iniciálním typem postiženíu řady typů polyneuropatií. Nová diagnostickákritéria jak klinicky manifestní, tak subklinické diabetickédistální senzitivně-motorické polyneuropatieobsahují kromě klinických kritérií a tradičníholaboratorního průkazu pomocí kondukčních studiíjako alternativu průkaz postižení tenkých nervovýchvláken pomocí validovaného ukazatele jejich léze(což je v současnosti pouze IENFD).Diabetická neuropatia – starýi nový problém medicínyKučera P.I. neurologická klinika LF UK a UNB,BratislavaV roku 2000 bolo diabetom, komplexnou poruchoumetabolizmu manifestujúcou sa početnýmiorgánovými komplikáciami, postihnutých 2,8 %svetovej populácie (117 miliónov), reálny odhadnárastu v roku 2030 je až 4,4 % populácie (366 miliónovosôb). Z tohto počtu bude diabetickou neuropatiouskôr alebo neskôr postihnutých až 50 %.Výskytu a závažnosti neuropatie plne odpovedái odborný záujem medicínskej obce. K marcu 2013je v databáze Pub Med pod kľúčovým slovom „diabeticneuropathy“ evidovaných 2 018 publikáciís prvým záznamom z roku 1945. Slovníkom „moviesentertainment“ ju možno naozaj označiť za „nekonečnýpríbeh“ známeho lietajúceho psa. V našompríspevku sme sa pokúsili nájsť z nášho pohľadunajesenciálnejšie a najvšeobecnejšie poznatky, ktoréposunuli poznanie a pohľad na problematiku diabe-Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty15tickej neuropatie. Na prvom mieste zdôrazňujemedlho očakávaný konsenzus v zadefinovaní kritérií nadiagnózu diabetickej neuropatie, ktorý dosiaľ absentoval.Za prínosné považujeme návrh klasifikáciediabetickej neuropatie na typickú a atypickú, ktoráreflektuje nový pohľad na patogenézu neuropatie.Tá nie je asi jednotná pre diabetes I. a II. typu, akosa dosiaľ predpokladalo. V minulosti preferovanéhľadanie jednoduchej a všeobecne platnej patogenézyneuropatie, s rozhodujúcim významomhyperglykémie, sa zmenilo na komplexnejší pohľadv duchu akceptovaného metabolického syndrómu.Predmetom záujmu sa stáva i prediabetes. Práve tenje už sprevádzaný subklinickou neuropatiou, ktorása javí ešte ako reverzibilná, čo už neplatí pre manifestnúneuropatiu. Pribudlo veľa nových poznatkovo neuropatickej bolesti, ktorá je pre pacienta najskľučujúcejším,ale súčasne i terapeuticky najovplyvniteľnejšímsymptómom neuropatie. Pokúsili sme sapredložiť i kritický pohľad na tzv. patogenetickúliečbu neuropatie a liečbu neuropatickej bolesti,ktorá sa prísne opiera o súčasné medicínske poznatkypodporené všeobecne akceptovanými dôkazmi.Polyneuropatie asociovanás prediabetem/časným diabetemmellitem 2. typuBednařík J. 1, 2 , Divišová Š. 1, 2 , Vlčková E. 1, 2 ,Hnojčíková M. 1, 2 , Němec M. 2 , Dušek L. 31CEITEC – Středoevropskýtechnologický institut MU, Brno2Neurologická klinika LF MU a FN, Brno3Institut biostatistiky a analýz MU, BrnoCíl: Zjistit prevalenci a typ neuropatie asociovanés prediabetem (preDM)/časným diabetemmellitem 2. typu (eDM2), validitu nejčastěji užívanýchdiagnostických testů a recentních diagnostickýchkritérií diabetické symetrické polyneuropatie(DSPN) a neuropatie tenkých vláken (SFN).Metodika: Čtyřicet osm pacientů s eDM2,17 pacientů s preDM a 40 normoglykemickýchkontrol bylo vyšetřeno na přítomnost neuropatie.Výsledky: Snížení denzity intraepidermálníchnervových vláken (IENFD) ukázalo nejvyšší senzitivituv detekci neuropatie. Absolutní hodnotyIENFD byly signifikantně nižší u eDM2 (p < 0,0001)i preDM (p = 0,005) ve srovnání s kontrolami.Kritéria potvrzené („confirmed“) DSPN založenána abnormitě kondukčních studií (NC) byla splněnau 7 (14,6 %) pacientů s eDM2 ve srovnání sežádnou kontrolou (p < 0,05), zatímco tento podílse zvýšil na 37,5 % ve srovnání s 2,5 % dobrovolníků(p < 0,001) za použití snížené IENFD. Kritériasubklinické DSPN založená na NC byla naplněnau 4,2 % eDM2 pacientů, zatímco podíl pacientůs preDM a eDM2 se subklinickou SFN dokumentovanoupomocí snížení IENFD dosáhl 12,5 %a 22,9 % ve srovnání s 2,5 % kontrol (p = 0,005).Závěry: Klinické a laboratorní známky SFN jsoučastější a časnější než známky postižení silnýchnervových vláken. Navržená kritéria neuropatieasociované s prediabetem nebo časným diabetemmellitem 2. typu by měla obsahovat ukazatel SFN.Aktuálne postavenievysokorozlíšiteľnej sonografiepri diagnostike polyneuropatiíBöhm J.Neurologische Klinik, KreiskrankenhausFreiberg, DeutschlandSonografia periférnych končatinových nervovbola po prvýkrát opísaná v roku 1988. V tomto časevšak dostupná ultrazvuková technika umožnilaiba zobrazenie najväčších patologických štruktúr.www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

16 AbstraktyZ tohto dôvodu táto metóda najskôr nenašla cestudo diagnostickej rutiny. Spolu s vývojom novýchultrazvukových systémov s multifrekvenčnými(12 – 18 MHz) lineárnymi sonografickými hlavicamia zavedením zlepšených postupov spracovaniaobrazov bolo medzičasom možné podstatne vylepšiťkvalitu sonografického obrazu periférnychnervov. Dnes dodáva sonografia nervov hodnotnéinformácie o etiológii a lokalizácii periférnychnervových ochorení a predstavuje tým dôležitúkomplementárnu metódu ako doplnenie klinickéhovyšetrenia a elektrofyziológie. S pomocouvysokorozlíšiteľného ultrazvuku (HRUS) je možnénielen zobrazenie periférnych nervov veľkého kalibru,ale aj znázornenie malých koncových vetievsenzitívnych nervov až na úrovni fasciklov. Hlavnéindikácie pre sonografické vyšetrenie periférnychnervov toho času predstavujú útlakové syndrómy,traumatické lézie nervov, periférne tumory nervovýchobalov a intervencie pod sonografickoukontrolou. Naproti tomu, pri polyneuropatiách nieje ešte úloha sonografie dostatočne evaluovaná(1). V prednáške bude pomocou kazuistík (2, 3, 4)predstavený význam sonografie pri polyneuropatiáchs nasledovným prehľadom o aktuálnomstave poznania v tejto oblasti (5, 6, 7).Literatúra1. Kopf H, Loizides A, Mostbeck GH, et al. Diagnostische Sonografieperipherer Nerven: Indikationen, Techniken und Pathologien.Ultraschall in Med 2011; 32: 242–266.2. Scheidl E, Böhm J, Simó M, et al. Ultrasonography of MAD-SAM neuropathy: focal nerve enlargements at sites of existingand resolved conduction blocks. Neuromuscul Disord2012; 22: 627–31.3. Leypoldt F, Friese MA, Böhm J, Bäumer T. Multiple enlargednerves on neurosonography: an unusual paraneoplasticcase. Muscle Nerve 201; 43: 756–8.4. Böhm J. Assessment of peripheral nerves in vascular neuropathywith high-resolution ultrasonography. Ideggyogy Sz.2009 Jul 30; 62: 277–81 (ungarisch).5. Böhm J, Scheidl E, Bereczki D, et al. High resolution ultrasonographyof the peripheral nerves: normal values and reliabilityassessments (under peer review).6. Scheidl E, Böhm J, Simó M, et al. Ultrasonography of polyneuropathies:different patterns of nerve enlargement in demyelinatingand axonal polyneuropathy (under peer review).7. Hobson-Webb LD. Ultrasound in polyneuropathies, Chapter7, www.expertconsultbook.com.Imunogénne polyneuropatieParaproteinemické neuropatieKurča E.Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika, JLF UKa UN, MartinV klinickej praxi najmä vo vyššom veku nie jezriedkavá asociácia medzi sérovým (a/alebo močovým)monoklonovým proteínom (tzv. paraproteínom,M-proteínom) a periférnou neuropatiou.Obyčajne nasleduje dôkladné neurologické a hematologickédiferenciálne-diagnostické doriešenie,ktoré buď potvrdí, alebo vylúči kauzálnu súvislosťmedzi paraproteínom a neuropatiou. V prípade potvrdenej,respektíve odôvodnene predpokladanejpríčinnej súvislosti sa stanovuje presnejšia (aleboúplne presná) diagnostická podkategória a určujesa ďalší hlavne terapeutický postup, ako aj možnáprognóza vývoja klinického stavu. Paraproteínovéneuropatie sa vyskytujú najčastejšie pri monoklonovýchgamapatiách neurčeného významu(monoclonal gammapathy of undetermined significance,MGUS). Je potrebné zmieniť, že približne5 % MGUS každoročne konvertuje do konkrétnejhematologickej malignity. Paraproteínové neuro-Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty17patie sa, samozrejme, ďalej vyskytujú pri rôznychhematologických malignitách, ako je napríkladsolitárny alebo mnohopočetný osteosklerotickýmyelóm alebo Waldenströmova makroglobulinémia.Osobitnou kategóriou je tzv. syndróm POEMS(polyneuropatia, organomegália, endokrinopatia,M-proteín a kožné zmeny – skin changes), ktorýv posledných rokoch podstúpil obnovu diagnostickýchkritérií, ako aj úplne zásadnú zmenu terapeutickýchalgoritmov. Osobitnú diagnózu predstavujezdruženie typickej CIDP (chronic inflammatorydemyelinating polyneuropathy) s paraproteínom,pričom však paraproteíny triedy IgM, IgG a IgA môžubyť príčinou aj čisto axonálnych polyneuropatiís odlišnou liečebnou responzibilitou. Paraproteínys konkrétnou antineuronálnou alebo antigangliozidovouaktivitou predstavujú ďalej špecifickédiagnostické entity (napr. anti-MAG neuropatia).Naše skúsenosti s diagnostikoua liečbou multifokálnej motorickejneuropatie v SRŠpalek P. 1 , Kurča E. 2 , Cibulčík F. 1 ,Vyletelka J. 3 , Kučera P. 4 , Hajaš G. 51Centrum pre neuromuskulárne ochorenia,NK SZU, UN Bratislava – Ružinov2Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika, JLF UKa UN, Martin3Neurologické oddelenie, FN, Žilina4I. Neurologická klinika LF UK, UNB,Bratislava – Staré Mesto5Neurologická klinika, FN, NitraÚvod: Multifokálna motorická neuropatia(MMN) je autoimunitné ochorenie, ktoré je klinickycharakterizované chronickým alebo atakovitýmvývojom progresívnej asymetrickej svalovej slabostikončatín bez porúch citlivosti. MMN spôsobujeznačné diagnostické ťažkosti a predstavujecelosvetovo poddiagnostikované ochorenie. V našejpráci referujeme o našich skúsenostiach s diagnostikoua liečbou MMN v súbore 9 pacientov.Poukazujeme na faktory, ktoré majú významnývplyv na prognózu pacientov s MMN.Materiál a metodika: MMN sme diagnostikovaliu 9 chorých na základe diagnostickýchkritérií podľa odporúčaní EFNS a Peripheral NerveSociety (PNS). V diagnostike MMN majú rozhodujúcivýznam klinické a EMG kritériá. Klinickysa MMN diagnostikuje na základe kardinálnych,podporných a vylučovacích diagnostických kritérií.Elektrofyziologicky je pre MMN typický kondukčnýblok, diagnosticky významné sú aj ďalšie EMGprejavy motorickej demyelinizačnej polyneuropatie.Rýchlosť vedenia senzitívnymi nervovými vláknamije v norme a normálne sú hodnoty amplitúdySNAP. Podporný diagnostický majú pozitívny titerautoprotilátok typu IgM proti GM1 gangliozidom,nález hyperproteinorhachie (1 g/l) v likvore, MRInález hyperintenzít v T2 vážení v oblasti plexusbrachialis a priaznivá reakcia na IVIg. Na základeuvedených kritérií sme diagnostikovali definitívnuMMN u 6 pacientov a pravdepodobnú MMNu 3 pacientov. U všetkých 9 pacientov sme indikovaliako liečbu prvej voľby intravenózny imunoglobulín.V úvode sme aplikovali kúru IVIg v dávke 0,4 g/kghmotnosti/deň počas obdobia 5 dní s prechodomna chronicko-intermitentné podávanie jednorazovejudržovacej dávky IVIg (0,4 g/kg hmotnosti/deň)v pravidelných 3- až 4-týždňových intervaloch.Výsledky: Po priemernom období sledovania6,5 roka (2 – 14 rokov) sme dosiahli úplnú remisiu2-krát, výrazné zlepšenie 4-krát, mierne zlepšenie3-krát. Pozitívny terapeutický efekt IVIg sme zazna-www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

18 Abstraktymenali aj u 3 pacientov s pravdepodobnou MMN,čo sa hodnotí ako kritérium podporujúce definitívnudiagnózu MMN. Najlepšie výsledky sa dosiahliu pacientov so včasným určením diagnózy MMNa včasnou ordináciou liečby IVIg. Miernu terapeutickúodpoveď sme zaznamenali u 3 pacientov, ktorímali dlhodobo MMN nediagnostikovanú a v časenasadenia IVIg boli už prítomné svalové atrofie,ktoré sú už indikátorom rozvinutej axonopatie.Záver: MMN spôsobuje značné diagnostickéťažkosti. Spoľahlivo ju možno diagnostikovaťna základe diagnostických kritérií podľa odporúčaníEFNS a PNS. MMN je dobre liečiteľná IVIg,ktorý u väčšiny pacientov vedie k významnémuzlepšeniu klinického stavu. Priaznivá prognózapacientov s MMN závisí najmä od včasného určeniadiagnózy a od včasnej ordinácie liečby IVIg.Diagnostika, liečba a prognózaCIDP – analýza súboru 51 pacientovMartinka I., Špalek P., Benetin J.,Cibulčík F., Hančinová V., Hergottová A.Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika SZU,UN Bratislava – RužinovÚvod: Chronická zápalová demyelinizačnápolyneuropatia (CIDP) je síce najčastejšia autoimunitnepodmienená chronická polyneuropatia, alesúčasne patrí medzi tzv. zriedkavé („rare“) choroby.V našej práci analyzujeme naše výsledky a skúsenostis diagnostikou, liečbou a prognózou CIDPv súbore 51 pacientov.Súbor pacientov: CIDP bola diagnostikovanána základe diagnostických kritérií Point Task Forceof the EFNS and PNS (2005, 2010): 1. Klinické kritériá– progresívna slabosť končatinového svalstvas predilekčným postihnutím proximálneho svalstva,areflexia, poruchy citlivosti, chronicko-progredientnýalebo relapsujúci priebeh. 2. EMG známkydemyelinizácie vrátane prolongovaných distálnychmotorických latencií a latencií F-vlny, zníženýchrýchlostí vedenia, kondukčných blokov a časovejdisperzie. 3. Nález proteíno-cytologickej disociáciev CSL. Ako liečbu prvej voľby sme indikovali kortikoterapiualebo intravenózny imunoglobulín (IVIg).Výsledky: Diagnózu CIDP sme zistili u 51 pacientov,38 mužov a 13 žien (2,9 : 1). Vek pacientovpri vzniku ochorenia bol od 6 do 85 rokov, s mediánom52 rokov. Interval medzi vznikom prvýchpríznakov a stanovením diagnózy sa pohybovalod 2 mesiacov do 11 rokov, s mediánom 7 mesiacov.Prvým príznakom CIDP boli u 17 pacientoviritačné a/alebo zánikové poruchy citlivosti, u 14 pacientovmotorické prejavy, u 20 pacientov sa akoprvé objavili súčasne senzitívne aj motorické prejavy.EMG vyšetrením sa u všetkých pacientov potvrdilademyelinizačná polyneuropatia spĺňajúcaelektrodiagnostické kritériá pre CIDP. U 21 pacientovboli prítomné známky sekundárnej axonálnej lézie.Všetcipacienti mali v CSL hyperproteinorachiu(535 mg/l – 8 040 mg/l). Päť pacientov malo asociovanúautoimunitnú tyreoiditídu, 4 diabetes mellitus,1 lupus erythematosus a 1 pacient mal myasténiugravis. U 4 pacientov bol nástup CIDP akútny,hodnotený ako akútna polyradikuloneuritída GBS.U všetkých pacientov sme ako liečbu prvej voľbyindikovali kortikoterapiu alebo IVIg. Kortikoterapia(prednizon v dávke 1 – 1,5 mg/deň) bola ordinovanáhneď po stanovení diagnózy u 41 pacientovs miernou a so stredne ťažkou formou CIDP. U 22 pacientovbola úvodom do kortikoterapie i.v. liečba bolusdimethyl prednizolonu (0,5 – 1 g) v trvaní 3 – 5 dní.Výsledky: Výrazne priaznivý efekt kortikoterapie sozreteľným zlepšením CIDP bol evidentný u 29 pa-Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty19cientov (70,7 %). Z nich sú 6 pacienti v klinickej remisii,kortikoterapia bola vysadená. Traja pacientisú vo farmakologickej remisii na udržovacej dávkeprednizonu a 20 pacientov je v zreteľne zlepšenomstave na režime postupného redukovania dávok alebona udržovacej dávke prednizonu. Relapsy CIDPpri redukcii dávok alebo po vysadení Prednizonuboli zaznamené u 9 pacientov Po opätovnom nasadeníalebo zvýšení udržovacej dávky prednizonunastala úprava do pôvodného stavu. Kortikoterapiabola u 2 pacientov (4,9 %) ukončená pre závažnúdekompenzáciu diabetes mellitus. Desať pacientov(24,4 %) mali CIDP refraktérnu na kortikoterapiu.Intravenózny imunoglobulín (IVIg) bol ordinovanýu 17 pacientov Hneď po stanovení diagnózy CIDPbol IVIg ordinovaný u 5 pacientov (4-krát akútnyvznik, 1-krát motorická forma CIDP).U dvoch pacientovbol indikovaný pre závažné nežiaduce účinkykortikoterapie a u 10 pacientov pre CIDP refraktérnuna kortikoterapiu. Výsledky: Štyria pacienti (23,5 %)sú v remisii (IVIg bol vysadený), 8 pacientov (47,1 %)sú v zlepšenom stave na pravidelnej chronicko--intermitentnej liečbe IVIg, u 3 pacientov (17,6 %) saIVIg indikuje nepravidelne pri relapsoch CIDP, u 2 pacientov(11,8 %) bol efekt minimálny. Plazmaferézabola indikovaná u 18 pacientov, 3-krát v úvode ochoreniaspolu s kortikoterapiou a 15-krát pri relapsochCIDP. Plazmaferézu neindikujeme ako pravidelnúchronicko-intermitentnú liečbu. Dvaja pacienti, ktorímajú CIDP refraktérnu na kortikoterapiu aj IVIg, tvoriavýnimku, ordinovaný majú aj azathioprín.Záver: CIDP je zriedkavé imunitne podmienenéochorenie s variabilnou klinickou symptomatológiou.Prognóza pacientov s CIDP závisí najmäod včasného určenia správnej diagnózy a voľbyoptimálneho imunoterapeutického postupu. Pridlhšom trvaní nediagnostikovanej CIDP dochádzak sekundárnej axonálnej dysfunkcii, ktorá jeimunoterapeuticky ťažko ovplyvniteľná. V súlades celosvetovým trendom, podobne ako pri ďalšíchzriedkavých chorobách, je potrebné, aby diagnostika,liečba a dispenzarizácia pacientov s CIDP bolazabezpečovaná v špecializovaných centrách.Miller Fisherův syndromAmbler Z., Valeš J.Neurologická klinika LF UK a FN, PlzeňMiller Fisherův syndrom (MFS) je vzácná poruchaa považuje se za samostatnou variantuGuillainova-Barréova syndromu (GBS). Je charakterizovánakutním začátkem trias oftalmoplegie,ataxie a areflexie, ale někdy mohou být postiženyi další hlavové nervy, především kaudální (bulbárnísyndrom) nebo n.facialis. Jen vzácně můžedojít k progresi do smíšené formy s klasickýmGBS se slabostí končetinového, ale i dýchacíhosvalstva. Antigangliosidové protilátky anti-GQ1bIgG bývají přítomny u více jak 90 % pacientůs MFS a představují základní diagnostický marker.Prezentováno pět vlastních případů potvrzenýchpřítomností anti-GQ1b protilátek. MFS je benigníonemocnění s dobrou prognózou a úpravou bezreziduálního deficitu.Poruchy čichu a chutiu autoimunitních neuropatiíEhler E. 1 , Vodička J. 2Neurologická klinika PKN a FZS,Univerzity Pardubice2Klinika otorhinolaryngologie PKNa FZS, Univerzity PardubiceÚvod: Úlohou čichu a chuti je percepce chemickýchlátek, a to jak ve smyslu varování předtoxickými plyny či zkaženou potravou, tak kewww.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

20 Abstraktyzvýšení tělesných požitků. Poruchy čichu i chutise vyskytují u celé řady neurologických chorobs postižením mozku (degenerativních) a takéu polyneuropatií. Oba tyto chemosenzitivní smyslybývají porušeny u toxických či metabolickýchpolyneuropatií. V posledních letech byly publikoványkazuistiky i malé soubory nemocnýchs autoimunitně podmíněnými neuropatiemi,u kterých se vyskytly poruchy čichu a chuti.Jednalo se o chronickou zánětlivou demyelinizačnípolyneuropatii, akutní polyradikuloneuritidui Miller-Fisherův syndrom.Metodika a soubor: Nemocní s akutnípolyradikuloneuritidou, kteří byli v roce 2012hospitalizováni na neurologické klinice a léčeniplazmaferézou či intravenózním podánímvelkých dávek imunoglobulinu (2 g/kg), byliv akutním stádiu vyšetřeni otorhinolaryngologem.Pomocí „Sniffin‘ Sticks“ byl testovánčich a pomocí „taste strips“ chuť. Přitom chuťbyla testována jak v přední, tak i v zadní částijazyka. V roce 2012 bylo na neurologické klinicehospitalizováno 14 nemocných s akutnípolyradikuloneuritidou. Z těchto nemocnýchbylo v akutním stádiu kompletně vyšetřeno7 nemocných.Výsledky: U 6 nemocných ze 7 testovanýchbyla prokázána hypogeusie a různý stupeň postiženíčichové percepce.Závěr: Vyšetření čichu i chuti je i pro většinunemocných s akutní polyradikuloneuritidouproveditelné. Jedná se o „bedsite“ testování.Poruchy chemosenzitivních smyslů jsou velmičastým projevem autoimunitně podmíněnýchneuropatií a testování čichu a chuti by mělobýt součástí komplexního vyšetření těchtonemocných.Gluténová polyneuropatiaŠpalek P. 1 , Hančinová V. 1 , Hajaš G. 21Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika SZU,UN Bratislava – Ružinov2Neurologická klinika, FN, NitraÚvod: Gluténová senzitivita (GS) je systémovéimunogénne ochorenie s variabilnou klinickoumanifestáciou. Spôsobuje ju abnormnáimunologická reaktibilita na ingesciu gluténu(obilnín) u geneticky vnímavých jedincov. PojemGS zahrnuje rôzne extraintestinálne klinicképrejavy viazané na glutén, a to aj u pacientovbez enteropatie (celiakie) s úplne normálnouintestinálnou sliznicou. Z neurologických manifestáciísa najčastejšie vyskytujú gluténovácerebelárna ataxia a gluténová polyneuropatia.V patogenéze GS sa uplatňujú antigliadínovéa antitransglutaminázové protilátky so skríženoureaktibilitou. Gluténová polyneuropatia vzniká napodklade skríženej protilátkovej reaktivity protigluténovým proteínom (gliadín, transglutaminázy)a proti neuronálnemu proteínu synapsinI. Pri gluténovej ataxii ide o skríženú protilátkovúreaktibilitu medzi gluténovými proteínmi a antigénmina Purkyňových bunkách. ProblematikaGS a jej neurologických manifestácií sa rieši lenv posledných rokoch a v neurologickej komuniteje zatiaľ málo známa. Cieľom práce je poukázaťna naše skúsenosti s diagnostikou a liečbou gluténovejpolyneuropatie u 2 pacientov.Kazuistika 1. 65-ročná žena, u ktorej sa odroku 2008 vyvíjali parestézie, slabosť svalstvaDK, instabilita, poruchy rovnováhy pri chôdzi.V 1/2012 bola odoslaná na naše pracovisko.Objektívne sme zistili areflexiu RŠA, obojstranneoslabenú dorzálnu a plantárnu flexiu nohy,Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty23do periférnych nervov a spôsobuje ťažkú progredujúcumotorickú, senzitívnu a autonómnupolyneuropatiu. FAP sa manifestuje zvyčajne medzi30. a 40. rokom života. Vznik FAP bol opísanýaj vo veku 75 rokov. Prognóza je fatálna, úmrtienastáva do 10 rokov od manifestácie prvýchpríznakov. Vo vývoji FAP sa rozlišuje niekoľkofunkčných štádií:0 – žiadne subjektívne ťažkosti, normálny neurologickýnález, presymptomatickí pacientiI – len senzitívne iritačné a zánikové ťažkosti, kondukčnéštúdie – postihnutie senzitívnych vlákienII – prítomné aj motorické ťažkosti, chôdza eštebez väčších problémov, bez oporyIIIa – chôdza s jednou palicou alebo s francúzskoubarlouIIIb – chôdza s dvomi francúzskymi barlamiIV – imobilita, pripútaný na lôžkoDiagnostika: FAP je progresívna zneschopňujúcaživot ohrozujúca polyneuropatia, preto jedôležité ochorenie diagnostikovať vo včasnomštádiu. Diferenciálne diagnosticky je nutné uvažovaťo sporadickom de novo výskyte FAP u pacientovs idiopatickými progresívnymi polyneuropatiami.Pri familiárnom výskyte FAP je diagnostickásituácia jednoduchšia. Diagnózu FAPdefinitívne potvrdzuje DNA dôkaz mutácie transtyretínovéhogénu. Biopsia nervu vykonávanáv minulosti už nie je potrebná na potvrdenie diagnózy.V súčasnosti je známych viac ako 110 mutáciítranstyretínového génu. Najčastejšoumutáciou pri FAP je variant Val30Met, ktorý savyskytuje cca u 60 % pacientov. V SR sme diagnostikovaliFAP v rodine s 11 postihnutými jedincamiv 5 generáciách. U 7 pacientov išloo manifestnú FAP (5 z nich zomreli) a u 4 ideo FAP ešte v asymptomatickom štádiu. U všetkýchslovenských pacientov s FAP sme zistilivzácny variant mutácie Val71Ala, v ktorej je71. aminokyselina valín nahradená alanínom.Táto génová mutácia bola okrem SR opísanálen vo Francúzsku a v Španielsku.Liečba: V 90. rokoch 20. storočia bola doliečby FAP zavedená transplantácia pečene, jejcieľom je eliminácia produkcie abnormnéhotranstyretínu. V SR sme transplantáciu pečeneindikovali u 2 pacientov, u jedného s priaznivýmefektom, došlo k úplnému zastaveniu progresieochorenia. V roku 2011 bola v USA ukončenápilotná klinická štúdia tafamidisom, prvým farmakom,ktoré pôsobí ako špecifický stabilizátortranstyretínu. Tafamidis zabraňuje transformáciitranstyretínu na amyloid a jeho ukladaniu doperiférnych nervov. Na základe docielených výsledkovodporučila Európska lieková agentúratafamidis v krajinách EÚ na liečbu transtyretínovejamyloidózy u pacientov so symptomatickoupolyneuropatiou v I. štádiu vývoja. Kandidátmina liečbu tafamidisom sú aj naši zatiaľ asymptomatickípacienti s dokázanou mutáciou TTR génu,preto je nutná ich pravidelná klinická a EMGdispenzarizácia.www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

24 AbstraktyInvited lecturesVysokorozlíšiteľný ultrazvukpri diagnostike zriedkavýchnetraumatických neuropatiín.radialisBöhm J. 1 , Schelle Th. 2 , Lehmann N. 31Neurologische Klinik, KreiskrankenhausFreiberg, Deutschland2Neurologische Klinik, StädtischesKlinikum Dessau, Deutschland3Neurochirurgische Klinik, HeliosKlinikum Bad Saarow, DeutschlandDiagnóza neuropatie n.radialis (NR) spočívatradične v anamnéze a výsledkoch klinickýcha elektrofyziologických vyšetrení. Keďže tieto nievždy ponúkajú jasnú etiologickú diagnózu, môžusa stať potrebnými dodatočné zobrazovaciemetódy, ako MR-neurografia alebo vysokorozlíšiteľnýultrazvuk (high – resolution ultrasound,HRUS). Sonografia sa pri traumatických léziáchn.radialis ukázala ako zmysluplné diagnostikum(1). Sonograficky je možné výšku lézie pri rôznychtypoch neuropatien.radialis určiť lepšie akoelektrofyziologicky (2). Na ramene je n.radialis zovšetkých ramenných nervov traumou najčastejšiepoškodený. Pri retrospektívnej štúdii so 103pacientmi bez použitia HRUS boli netraumatickéNR zriedkavé (5 %) (3). My sme retrospektívnepri 64 pacientoch vyšetrili výpovednú hodnotuHRUS s ohľadom na etiológiu a lokalizáciuzriedkavých neuropatií n.radialis. Pri desiatichnetraumatických NR priniesla HRUS podstatnéetiologické a lokalizačné objasnenie.Literatúra1. Bodner G, Buchberger W, Schocke M, Bale R, Huber B,Harpf C, Gassner E, Jaschke W. Radial nerve palsy associatedwith humeral shaft fracture: evaluation with US-initial experience.Radiology 2001; 219: 811–6.2. Wilder-Smith EP, Hilal S, Kannan AT, Chan YC. Yieldof investigationsin radial nerve lesions using high-resolution ultrasonography,29th International Congress of Clinical Neurophysiology,2010, Kobe, Poster P3-4.3. Sturzenegger M, Rutz M. Radial nerve paralysis-causes,site and diagnosis. Analysis of 103 cases. Nervenarzt 1991;62: 722–9.Cramps in neuromuscular patientsand other personsKuks J. B. M.Department of Neurology, UniversityMedical Centre Groningen, NetherlandsMany patients, seeing a neurologist with,muscle problems‘ rather do refer to ,fatigue‘,,pain‘ and ,cramps‘ than to weakness or sensorydisturbances as featuring problems. Althoughpain, cramp and fatigue may point to a neuromusculardisease, most of the patients withoutatrophy or overt weakness do not really geta neuromuscular diagnosis.This presentation tackles the problems ofmuscle pain and muscle cramps and will givea survey over current insights in mechanisms andtrials for therapy. The good old and long knowntherapy with vitamin B 12(cyanocobalamin) willbe rehabilitated.Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty25Diabetická neuropatia – state of the artDiabetická polyneuropatia:Metabolické abnormality akovýchodiská pre pochopenie možnostíjej patogenetického ovplyvneniaTkáč I.IV. interná klinika UPJŠ LF a UN LP,KošiceDiabetická polyneuropatia (DPN) je najčastejšiakomplikácia diabetu a morfologické zmenycharakteristické pre DPN sa objavujú už v prediabetickomštádiu poruchy glukózovej tolerancie.Najzávažnejší rizikový faktor pre rozvoj DPN jechronická hyperglykémia zvyčajne vyjadrovanáhodnotami HbA1c. Okrem toho epidemiologickéštúdie zistili, že aj viaceré rizikové faktoryaterosklerózy združené v rámci metabolickéhosyndrómu, ako sú zvýšené hladiny triacylglycerolov,zvýšený BMI a hypertenzia, sú rizikovýmifaktormi pre rozvoj DPN. Intervenčné štúdie akoDCCT a UKPDS ukázali, že zlepšená glykemickákompenzácia spomaľuje progresiu DPN, a to takperiférnej, ako aj autonómnej.Optimálnu glykemickú kompenzáciu identickús hodnotami u nediabetických jedincov sadarí dosiahnuť len výnimočne, a tak sú diabeticivystavení zvýšeným hladinám glykémie, ktorávedie k rozvoju DPN viacerými patogenetickýmidráhami. Medzi ne patrí zvýšený tok glukózy cezpolyolovú dráhu, zvýšená tvorba hexozamínov,zvýšená aktivácia proteínkinázy C, ako aj zvýšenátvorba produktov pokročilej glykácie (AGE).Dôsledkom týchto dejov je zvýšený oxidačnýstres, endotelová dysfunkcia a subklinický zápal.Preto sa v patogenetickej liečbe DPN skúšaliviaceré látky, ktoré blokujú niektorú z uvedenýchmetabolických ciest, alebo blokujú dôsledkyich aktivácie. Medzi preparáty, ktoré blokujúprevažne oxidačný stres, patrí kyselina lipoová.Boli vykonané viaceré štúdie, ktoré ukázali, žepodávanie kyseliny lipoovej vedie k zlepšeniusubjektívnych symptómov neuropatie vrátanebolesti. Nedávna publikovaná metaanalýza ukázalapozitívny vplyv podávania kyseliny lipoovejna rýchlosť nervovej konduktivity senzitívnychaj motorických nervov.I keď v súčasnosti je obmedzené podávaniekyseliny lipoovej na neskoršie štádiá neuropatie,na základe patofyziologických poznatkov rozvojaDPN sa zdá racionálne posunúť túto liečbu donajvčasnejších štádií, potenciálne aj do štádiaprediabetickej neuropatie.Diabetická neuropatie:Klasifikace, diagnostická kriteria,farmakoterapieAmbler Z.Neurologická klinika LF UK a FN, PlzeňDiabetická neuropatie je nejčastější příčinoupostižení periferního neuronu. Jde o heterogennískupinu poruch, které se podle typu postiženía lokalizace dělí na formy symetrické a fokální(multifokální). Samostatně se vyčleňuje bolestivádiabetická neuropatie. Její typická forma se rozvíjína bázi dlouhodobé chronické hyperglykémieu pacientů se symetrickou, převážně senzitivnípolyneuropatií. Atypické formy mohou mít akutnínebo subakutní začátek, monofázický neborecidivující průběh, nejsou úzce spojeny s chronickouhyperglykémií a mohou se vyskytovati u pouze porušené glukózové tolerance. Bolestiwww.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

26 Abstraktyse mohou vyskytovat i u fokálních nebo multifokálníchforem. Dosavadní studie neprokázalyléčebný postup, který by byl schopen obnovitfunkci postižených nervových vláken. Za základléčby každé manifestní neuropatie se považujekompenzace diabetu a normalizace glykémie.U diabetu 2. typu, kterých je více jak 90 %, všakintenzivní léčba buď neměla žádný, nebo pouzečástečný vliv na progresi neuropatie. Významnáje proto farmakoterapie neuropatické bolesti.Mezi současné léky první volby s prokázanouúčinností u bolestivé neuropatie patří tricyklickáantidepresiva (amitriptylin, nortriptylin), modulátoryα 2-δ podjednotky kalciových kanálů(gabapentin a pregabalin) a selektivní inhibitoryzpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu(SNRI – duloxetin a venlafaxin).Patogenetická liečba diabetickejpolyneuropatieTurčáni P.I. neurologická klinika LF UK a UN,BratislavaModerná liečba diabetickej polyneuropatie(DPN) je založená na troch pilieroch – optimalizáciakontroly glykémie, ovplyvnenie známychpatogenetických procesov zodpovedných zavznik a progresiu DPN a symptomatická liečba.Optimálna metabolická kontrola je najefektívnejšiaprevencia a liečba všetkých diabetickýchkomplikácií vrátane neuropatie. Udržiavanie optimálnejglykémie je schopné spomaliť progresívnustratu neurónov a intenzívny manažmentglykémie redukuje rozvoj neuropatie o 64 %počas piatich rokov.Zo známych patogenetických mechanizmovhlavnými kandidátmi pre farmakologickéovplyvnenie sú aldózo-reduktáza, proteínkinázaC, poly(ADP ribóza) polymeráza, pokročilékoncové produkty glykácie – AGE a oxidačnýstres. Boli zosyntetizované viaceré inhibítoryuvedených procesov, no doteraz zrealizovanéklinické štúdie nepreukázali ich dostatočnú klinickúúčinnosť a bezpečnosť. V tomto kontextezaujímavou alternatívou je kyselina α-lipoová,ktorá zasahuje do patogenetickej kaskády naviacerých úrovniach. Má antioxidačné pôsobeniepodmienené vychytávaním reaktívnych foriemkyslíka v cytosole a plazmatickej membráne,regeneruje iné prirodzené antioxidanty, redukujeriziko železom indukovaného oxidačného stresu,aktivuje expresiu antioxidačných enzýmov a enzýmovglukózového a lipidového metabolizmu,stimuluje aktiváciu adenozínmonofosfátom aktivovanejproteínkinázy (AMPK) a tým ovplyvňujeinzulínovú senzitivitu a energetický metabolizmus.Metaanalýzy zrealizovaných klinickýchštúdií preukázali, že trojtýždňové intravenóznepodávanie kyseliny α-lipoovej zlepšuje rýchlosťvedenia periférnymi nervami a efektívne ovplyvňujeneuropatickú bolesť.Symptomatická liečba je orientovaná nazmiernenie symptómov a príznakov neuropatie.Z množstva liekov používaných v tejtoindikácii klinickými štúdiami bola preukázanáúčinnosť pregabalínu (úroveň dôkazov A),gabapentínu, duloxetínu, venlafaxínu, amitryptylínu,tramadolu, oxykodónu, morfínu,kapsaicínu (úroveň dôkazov B) a lidokaínu(úroveň dôkazov C).Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty27Myasténia gravisAuto-antibodies in myastheniagravisKuks J. B. M.Department of Neurology, UniversityMedical Centre Groningen, NetherlandsIn 1960, the Scottisch Neurologist Simpsonmade the hypothesis that Myasthenia Graviscould be an autoimmune disease, on clinicalground. From then a search for antibodiesinvolved followed. This led to the finding ofanti-skeletal muscle antibodies in 1964, butsoon it became clear that these antibodiescould not be de pathogenetic clue for the disease.In 1973 Lindstrom made the first stepsto identify anti-acetylcholine antibodies (a--AChR) as cause for Myasthenia Gravis andfrom 1976 a-AChR-antibody assays were commonlyused for diagnostic reasons. Follow-upstudies found these antibodies to fluctuatewith clinical course in the individual patient,but several questions remained, as there wasno relation between clinical severity and antibodytiters in cross-sectional studies, furthermorethe sensitivity of the a-AChR-assaywas reported to be between 70 and 95%. Soother antibodies should be surmised to playa role in some myasthenia patients. In 2001Hoch et al. published their finding of anti--MuSK antibodies, and it became more andmore clear that anti-MuSK patients behaveddifferently from the anti-AChR patients. Thispresentation will contain some remarks onthe diagnostic value of antibodies and clinicalaspects of the several groups of myastheniapatients.Léčba myasthenia gravis – historie,současnost a budoucnostPiťha J. 1 , Špalek P. 21Centrum myasthenia gravis Praha,Neurologická klinika, Centrumklinických neurověd, 1. LF UK a VFN,Praha2Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika SZU,Univerzitná nemocnica Bratislava –RužinovMyasthenia gravis (MG) je léčitelné autoimunitníonemocnění nervosvalového přenosu.První zmínky o potlačení symptomů MG pocházejíz konce 19. století, kdy Nagayoshi izolovala purifikoval krystalický alkaloid efedrin. Dalšíalkaloid byl izolován z rostliny Physostigma venenosum.V roce 1934 byl Mary Walkerovou podán56-leté nemocné physostigmin sulfát a následněbyl syntetizován neostigmin a o několik let pozdějii pyridostigmin.První operační odstranění thymomu u pacientas MG provedl Ferdinand Sauerbruch krčnímpřístupem v roce 1912. Průkopníkem thymektomiíbyl však v 30. letech minulého stoletíAlfréd Blalock. V tehdejší ČSSR provedl prvníthymektomii ak. Diviš z indikace prof. Hennera,další propracování technik transternální thymektomieprovedl doc. Šmat. V současné době jethymektomie standardním léčebným opatřenímu mladších nemocných s thymickou hyperplaziía u pacientů s thymomem. Rutinně jsou dostupnéi endoskopické operační techniky.V současné době jsou pro iniciální dlouhodobouléčbu určeny inhibitory cholinesterázy,www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

28 Abstraktylékem první volby je pyridostigmin. V případechdalší progrese jsou indikovány kortikosteroidybuď samotné, nebo častěji v kombinaci s imunosupresivy(IS). IS 1. volby je azathioprin nebomethotrexát, mezi IS 2. volby patří Mykofenolátmofetil, cyklosporin A, tacrolimus a cyklofosfamid.U všech byly provedeny dvojitě zaslepenéstudie (u methotrexát jednoduše zaslepenástudie) s velmi malým počtem subjektů, kterékromě mykofenolát mofetylu prokázaly většíléčebný efekt oproti placebu. Nevýhodou tétoléčby je výskyt nežádoucích účinků.Intravenózní imunoglobulin a výměnná plazmaferézajsou srovnatelně účinné u exacerbaceMG, zejména u myastenické krize k navozeníklinické remise nebo v přípravě k thymektomiipokud hrozí pooperační zhoršeníPrvním biologickým lékem, zkoušenýmu refrakterní formy MG je rituximab. Výsledky fázeII. klinické studie (FORCE) zatím publikoványnebyly. Retrospektivní multicentrická otevřenástudie sledovala efekt rituximabu u 20 pacientů.Po léčbě došlo k poklesu průměrného počtu relapsůz 2,1 na 0,3 a poklesu MGFA skóre z 5 – 3b na4b-0. Neobjevily se žádné závažné vedlejší účinky.Eculizumab je monoklonální protilátka protiC5 složce komplementu. Výsledky malé randomizované,dvojitě slepé, placebem kontrolovanéstudie fáze II ukázala klinický benefit v poklesukvantifikovaného MG skóre oproti placebu o vícenež 4 stupně. Další ukončené, ale nepublikovanéstudie fáze II proběhly s tirasemtivem (aktivátoremtroponinu) a Monarsenem (antisenseterapie).V současnosti probíhají studie MGTX (randomizovanámulticentrická jednoduše zaslepenárandomizovaná studie porovnávající efektthymektomie u MG bez thymomu u pacientůléčených prednisonem a bez něj), EPITOME (dvojitězaslepená randomizovaná studie fáze fáze III,ověřující efekt a snášenlivost prednisonu u okulárníMG rezistentní na pyridostigmin a MYACOR(intervenční randomizovaná, jednoduše zaslepenástudie porovnávající 2 strategie snižováníprednisonu u pacientů s generalizovanou MG léčenýchkombinací prednisonu s azathioprinem).Jsou plánované další studie, například randomizovaná,dvojitě slepá multicentrická studiesledující bezpečnost a účinnost belimumabu(monoklonální protilátky proti B lymfocyty aktivujícímufaktoru – BAFF) a pilotní otevřenástudie, sledující efekt a bezpečnost terapie faktorem,stimulujícím kolonie makrofágů a granulocytů(GM-CSF) u generalizované MG.Rozvoj a zavedení nových léků je poměrněnadějný zejména u pacientů refrakterníchna standardní léčbu. Vzhledem k tomu, že MGmezi „orphan diseases“ jsme svědky relativněnízké motivace farmaceutických firem, studiese potýkají s mnohými metodologickými problémya nové generace léků mají větší podíl nežádoucíchúčinků.Long-term trends in theepidemiology of myasthenia gravisin Slovak Republic (1978 – 2012)Špalek P., Martinka I., Sosková M.,Sitárová K.Centre for Neuromuscular Diseases,Department of Neurology, RužinovUniversity Hospital, BratislavaBackground: National register for myastheniagravis (MG) was established in Slovakia atthe University Hospital, Bratislava, in 1978. TheNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty29purpose of this prospective study was to investigatethe long-term trends in the epidemiologyof MG, adjusted for population of Slovakia, in theperiod 1978 – 2012.Methods: The diagnosis of MG was basedon clinical findings, electrophysiological findigs,stapedius reflexometry, positive edrophoniumor neostigmin response, positive AChR andMuSK autoantibodies. We compared actualepidemiological data with the results of ourprevious epidemiological studies in 1983, 1991and 2003.Results: A total of 1785 MG patiens were registeredto December 31, 2012. At the end of year2012, the prevalence rate of MG in Slovakia was241.8 per 1 million. The average annual incidenceratefor the last period of 10 years (2003-2012)was 14.8 per 1 million. Sex –females 1033 (57.9%),males 752 (42.1%), ratio 1.37:1.The median age atMG onset was 54 years, females 48 years (range1-89 ye.), males 62 years (2-84 ye.) Early-onsetMG - prior the age of 50 years: 800 p., females605, males 195 - 3.1:1. Late-onset MG after theage of 50 years: 985 p., females 428 (43.5%), males557 (56.5%) - 1:1.3. Infantile MG prior the age of15 years was diagnosed in 102 children (5.7%),77 girls, 25 boys (3.1:1). AChR seropositive MG wasdiagnosed in 86% and seronegative in 14% of MGpatients. Out of all seronegative MG cases havebeen only 18% MuSKpositive. Ocular MG wasdiagnosed in 328 p. (18.4%), generalised MG in1457 MG p. (81.6%). Thymoma was histologicallyproven in 158 (8.9%) of all MG patients.Conclusion: The prevalence rate of MG hasincreased over the past 35 years, because themortality rates declined and MG patiens havelonger life span due to significant advances inthe treatment. The point prevalence rate in 1983was 26.6 per million, in 1990 57.4, in 2002 163.7and in 2012 241.8 per million. The annual incidenceof MG in 1978-1983 was 2.6 per million, in1984-1990 5.2 per million. The annual incidencerate in 1991-2002 increased to 13.4 per milion andin the last 10 years (2003-2012) to 14.8 per million.Since the early 1990s a gradually increasedincidence has been evident, mainly due to late--onset MG. Whether the incidence increase wasdue to population ageing, improved diagnosisand improved case collection or a true excessof incidence cases is under debate. The medianage at the onset of the disease has been steadilyincreasing in the course of time. The medianageat MG onset in 1983 was 33 years, (females 28,males 45 ye.), in 2012 the median age increasedto 54 years (females 48, males, 62 ye.). There isa significant increase in incidence of late-onsetMG and decrease of early-onset MG, givinga significant shift to older age at onset of MG.The current trends indicate that, as the populationages, an increasing number of patiens withMG can be expected also in next years. Thesefindings are relevant for non-thymoma MG. Theepidemiological data of thymoma-associatedMG were constant in the last 35 years.References1. Spalek P. Myasthenia gravis: Registry and epidemiology inSlovakia. Diagnostic significance of stapedius reflexometry.Analysis of effectiveness in different forms of immunotherapy.Thesis. Comenius University Bratislava 1983: 143.2. Spalek P. Register of myasthenia gravis and myasthenicsyndromes in Slovak Republic. Euro-Myasthenia III. Oxford1991: 52.3. Spalek P. Epidemiology of myasthenia gravis in Slovak Republic- 25 years longitudinal study (1978-2002). Med Horizon(Lek Obzor) 2003; 52 (Supl. 2): 2-3.www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

30 AbstraktyVariá I.15 let DNA diagnostiky dědičnýchneuropatií Charcot-Marie-Toothv České republiceSeeman P., Mazanec R., Haberlová J.,Sakmaryová I., Laššuthová P., ŠafkaBrožková D., Sabová J., Neupauerová J.,Krůtová M., Baránková L., VyhnálkováE., Beneš III V.Klinika dětské neurologie, DNAlaboratoř, Neurologická klinikadospělých UK 2. LF a FN v Motole, PrahaDědičná neuropatie neboli choroba Charcot-Marie-Tooth (CMT) je nejčastější dědičné nervosvalovéonemocnění a jedno z nejčastějšíchgeneticky podmíněných onemocnění vůbec.Lze předpokládat, že v ČR žije několik tisíc osobpostižených CMT. CMT je velmi geneticky heterogenní(více než 50 genů), kdy mutace v různýchgenech vedou k podobným fenotypům a naopakrůzné mutace ve stejných genech někdyvedou k velmi odlišným fenotypům. Diagnostikachorob CMT vždy vycházela a je postavená na klinické,neurologické, později elektrofyziologickédiagnostice. V posledních více než 21 letech jemožné potvrzení a upřesnění klinické diagnosymolekulárně geneticky. Možnosti DNA diagnostikyse postupně rozvíjely ve světě i v ČR a v posledních2-3 letech zažíváme revoluční změnyv možnostech a záběru vyšetření. V ČR jsmeDNA vyšetřování a diagnostiku zavedli v roce1998, a to nejprve u nejčastějších typů CMT1Aa HNPP. Bylo to tehdy 7 let po objevení této prvnía nejčastější příčiny CMT. V současnosti je díkynaší DNA laboratoři dostupná DNA diagnostikapro téměř všechny diagnosticky relevantní typyCMT, resp. relevantní geny. Nejčastěji prokazovanýmtypem CMT je CMT1A u dosud 679 pacientůz 372 rodin a tomakulósní neuropatie HNPPu 421 pacientů ze 249 rodin. Bodové mutacev dalších genech byly prokázány dosud u dalších414 pacientů ze 181 rodin. Celkem byly za15 let DNA vyšetření v ČR prokázány kauzálnímutace u více než 1 514 pacientů z 802 nepříbuznýchrodin. Mutace v GJB1 genu u 173 pacientůs CMTX1 z 59 rodin a mutace v MPZ genuu 63 pacientů, mutace v PMP22 u 23 pacientů– většinou s HNPP. Dalšími relativně častýmipříčinami CMT se ukázaly být mutace v MFN2genu (CMT2A2) – 36 pacientů a nověji i SH3TC2genu – 21 pacientů (CMT4C). Naopak, jako velmivzácné u českých pacientů a proto diagnostickynerelevantní se v našich studiích ukázaly býtmutace v genech EGR2, PRX, LMNA. Zcela novémožnosti masivního paralelního sekvenovánínám začínají umožňovat vyšetření všech genůspojovaných současně za zlomek dřívějších nákladů.Začínáme tím vstupovat do budoucnosti,to staré a dobré – výtěžné ale určitě zůstane proprvní linii testování (CMT1A/HNPP, GJB1, MPZ).Objasnění příčiny CMT nálezem kauzální mutaceumožnil řadě pacientů a rodin využít cílenougenetickou prevenci ve formě preimplantačnínebo prenatální diagnostiky.Neurogenetické ochorenia: výzvapre genetiku, priestor na kauzalituJungová P. 1 , Partlová A. 1 , Vrbová S. 1 ,Čmelová E. 2 , Chandoga J. 11Ústav lekárskej biológie, genetikya klinickej genetiky UNB a LF UKNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty31Bratislava, Oddelenie molekuloveja biochemickej genetiky, Bratislava2Klinika lekárskej genetiky SZU a UNB,Nemocnica akad. Ladislava Dérera UNBa LF UK BratislavaPodľa údajov v databáze OMIM (1) (marec 2013)ľudský genóm obsahuje 21 565 génov, ktoré kódujúproteíny a približne 16 000 pseudogénov, ktorémôžu ovplyvňovať bunkové funkcie, dedičnosťa výskyt dedičných ochorení. Ďalších niekoľkotisícgénov zabezpečuje syntézu iných typov RNA,než sú mRNA, ktoré však taktiež plnia významnéfunkcie v prenose a realizácii genetickej informácie.Približne polovica génov je exprimovaná v nervovýchbunkách a podľa databázy OMIM až polovicaochorení s odhalenou molekulárno-genetickoupatológiou sa vyznačuje neurologickými fenotypovýmiprejavmi. Počet ochorení, ktoré zahŕňajú ajtzv. raritné ochorenia (rare diseases, Orphanet), saodhaduje na minimálne 6 000. Z tohto počtu predstavujúneurologické genetické ochorenia viac než2 000 chorobných jednotiek (2). V databáze OMIMje opísaných viac ako 3 700 ochorení s jasne definovanýmfenotypom a známou genetickou zmenou.Hodnotenie komplikuje skutočnosť, že variabilitafenotypových prejavov pri neurologickýchochoreníiach je vysoká a klasifikácia klinickýchjednotiek aj pri totožnej molekulárno-genetickejpatológii je rôzna. Situáciu sťažujú aj pleiotropnéfunkcie mnohých génov, modifikujúce fenotypya v neposlednom rade aj skutočnosť, že mnohéchorobné jednotky (napríklad spinocerebelárneataxie, spastické paraplégie, amyotrofická laterálnaskleróza) sú spôsobené mutáciami aj niekoľkodesiatok génov. Stav v prípade neuromuskulárnychochorení demonštrujú údaje publikovanév tabuľke podľa Kaplana (3), ktorá uvádza481 neuromuskulárnych ochorení s identifikovanýmigénmi. Z genetických aspektov je situácia rovnakokomplikovaná ako aj pri iných neurogenetickýchochoreniach. Z uvedeného vyplývajú tri základnéciele pre zlepšenie záchytu a zdravotnej starostlivostio pacientov s neuromuskulárnymi ochoreniami.Prvým cieľom je snaha o čo najpresnejšíopis a zaradenie neuromuskulárneho ochoreniapodľa klinického obrazu a nálezov získaných inýmivyšetrovacími metódami. V prípade suspekciena geneticky podmienené ochorenie je druhýmcieľom zvoliť účelný rozsah genetických vyšetrení,ktoré by dané ochorenie s veľkou pravdepodobnosťoupotvrdili, respektíve vylúčili. Pri niektorýchochoreniach (Duchenneova svalová dystrofia,spinálna muskulárna atrofia, Kennedyho choroba)klinické a genetické determinanty podmieňujú vysokúefektívnosť diagnostického procesu. Inokedyexistujúce rutinné diagnostické algoritmy umožňujúdostatočne presne určiť typ ochorenia (neurometabolickéochorenia ako napríklad m.Pompe,X-viazaná adrenoleukodystrofia) a DNA analýzaverifikuje už stanovenú diagnózu. Hlavný problémv diagnostike vysokého počtu aj neuromuskulárnychchorôb spočíva v potrebe analyzovať stovkyDNA úsekov (množstvo génov, množstvo exonov)v krátkom čase. Doterajšie technické možnostia finančná náročnosť toto úsilie výrazne limitovali.Zdá sa, že tento problém je vo svete už vyriešený.Z ponúkaných možností sa ako najvýhodnejšiejaví Next generation sequencing (NGS) – metodickýprístup, ktorý dokáže naraz získať údaje o množstvegénov. Zvlášť v neurogenetike je potrebnétento trend zachytiť a v budúcnosti takúto genetickúdiagnostiku dostať do rutinnej praxe ajv SR. Diagnostika pomocou NGS nebude vyžadovaťpodstatné zvýšenie nákladov na genetickúwww.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

32 Abstraktyzdravotnú starostlivosť. Tretím cieľom, ktorý bytaktiež prispel k zlepšeniu diagnostického procesu,by malo byť vytvorenie národných databázgenetických ochorení, fenotypov a zistenýchmutácií s cieľom získania genotypovo-fenotypovýchkorelácií užitočných pre prognózuochorenia, genetickú konzultáciu a eventuálnesprávnu terapiu.Záver: Neurologické ochorenia sú veľkou výzvoupre genetiku a súčasne predstavujú širokýpriestor pre neurológiu, kde vzťah medzi choroboua zmenami v génoch bude u mnohýchpacientov definovaný ako kauzálny.Literatúra1. omim.org2. Rath A., Olry A., Dhombres F, Brandt MM, Urbero B, AymeS. Representation of rare diseases in health information systems:the Orphanet approach to serve a wide range of endusers. 2012. HumMutat. 33(5): 803–8.3. Kaplan JC. The 2012 version of the gene table of monogenic neuromusculardisorders. 2011. Neuromuscul Disord. 21(12): 833–61.Molekulárno-genetická diagnostikapatológií spojených s mutáciamiandrogénového receptoraZelinková H. 1 , Böhmer D. 1 , Lexová--Kolejáková K. 1 , Petrovič R. 1 , Urminská I. 2 ,Špalek P. 2 , Chandoga J. 11Ústav lekárskej biológie, genetikya klinickej genetiky LF UK a UNB,Oddelenie molekulovej a biochemickejgenetiky, Bratislava2Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika SZUa UNB, Nemocnica – RužinovAndrogénový receptor (AR) je fosfoproteín z rodinynukleárnych receptorov a primárne je zodpovednýza sprostredkovanie fyziologických akcií androgénov.AR s naviazaným ligandom (androgénnymhormónom) slúži ako transkripčný faktor priregulácii expresie génov, ktoré sú zahrnuté v riadenírôznych fyziologických procesov, najmä mužskejpohlavnej diferenciácie a maturácie a v udržiavaníspermatogenézy. AR je proteín kódovaný génomAR, ktorý sa nachádza na chromozóme X, pretomanifestácia genetických patológií je prevažneu mužského pohlavia. Poruchy v AR sú v porovnanís mutáciami v ostatných členoch rodiny nukleárnychreceptorov pomerne bežné a spôsobujúširoké spektrum fenotypových abnormalít počasmužského pohlavného vývoja. V géne pre AR boloidentifikovaných už viac ako 1 000 mutácií, pričomvo väčšine prípadov sa spájajú s androgénovouinsenzitivitou a sú to hlavne substitúcie v rámciligand-viažucej domény AR. Defektný AR je priamozahrnutý v troch základných patologických situáciách:pri androgénovej insenzitivite, pri nádorochprostaty a taktiež pri neurologických ochoreniach,ako je spinálna a bulbárna muskulárna atrofia –Kennedyho choroba.Spinálna a bulbárna muskulárna atrofia je zriedkavéneuromuskulárne ochorenie s X-viazanýmrecesívnym typom dedičnosti. Ochorenie je spôsobenéexpanziou trinukleotidových repetícií CAGv rámci exónu 1 génu pre AR. U zdravých jedincovje počet opakovaní v rozsahu 6 – 35, u postihnutýchje to približne 37 – 75. Expanzia CAG opakovaniadáva vznik proteínu so zmnoženým polyglutamínovýmúsekom v rámci N-terminálnej transaktivačnejdomény a predpokladá sa, že táto expanziavedie k nadobudnutiu toxickej funkcie AR. AR jeexprimovaný hlavne v mozgovom kmeni a v motoneurónochpredných rohov miechy, z čoho vyplývajúcharakteristické prejavy ochorenia. Tie súNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty33dôsledkom apoptózy nervových buniek spôsobenejproteínmi obsahujúcimi nadmerne dlhé polyglutamínovéúseky. U jedincov s týmto ochorenímsa v priebehu štvrtej až šiestej dekády života rozvíjajúprogresívne neurologické príznaky spôsobenépostihnutím periférneho motoneurónu na nukleárnejúrovni. V iniciálnom štádiu sa Kennedyhochoroba najčastejšie prejavuje svalovými kŕčmi čifascikuláciami. Obligátnym prejavom Kennedyhochoroby je chronicko-progedientný vývoj svalovejslabosti, ktorá predilekčne postihuje svalstvo panvovéhopletenca, proximálne končatinové svalstvo,najmä na DK, a mimické svalstvo. Pri dlhšom trvaníochorenia sa vyvíjajú svalové atrofie, ktoré okremkončatinového svalstva postihujú mimické svalya jazyk. Fascikulácie a atrofie mimického svalstvasú pomerne charakteristikým prejavom rozvinutejformy Kennedyho choroby. V neskorších štádiáchbývajú prítomné ťažkosti s chôdzou, najmä doschodov, a mierne ťažkosti s artikuláciou, fonácioua prehĺtaním. U niektorých mužov s Kennedyhochorobou sa vyskytuje gynekomastia a infertilita.Medzi vekom nástupu ochorenia, závažnosťouochorenia a počtom opakovaní CAG bola zistenávzájomná korelácia.Na diagnostiku mutácií v AR sa v zásade používajúdva hlavné molekulárno-genetické metodicképrístupy. Na diagnostiku syndrómov androgénovejinsenzitivity a nádorov prostaty sa využíva sekvenčnáanalýza exónov génu pre AR, ktorou sa odhaliaprípadné bodové mutácie, ktoré môžu byť príčinoutýchto ochorení. Spinálna a bulbárna muskulárnaatrofia sa potvrdzuje fragmentačnou analýzou, pričomsa analyzuje dĺžka amplifikovaného fragmentu,obsahujúceho CAG opakovania v prvom exónegénu pre AR. Molekulárno-genetické vyšetrenieKennedyho choroby pracovisko poskytuje od roku2006, pričom za 6 rokov bolo analyzovaných117 vzoriek. 107 vzoriek bolo od pacientov mužskéhopohlavia, diagnóza sa potvrdila u 29 pacientov(28 %). U 10 žien bolo určované prenášačstvoKennedyho choroby, u 5 žien bolo prenášačstvopotvrdené. Tieto údaje svedčia o vysokej efektívnostiselekcie pacientov a účelnom indikovanímolekulárno-genetickej diagnostiky.Pompeho choroba – molekulárnapodstata a diagnostický algoritmusMattošová S. 1 , Hlavatá A. 2 , Špalek P. 3 ,Chandoga J. 11Ústav lekárskej biológie, genetikya klinickej genetiky LF UK a UNB,Bratislava2II. detská klinika DFNsP, Bratislava3Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika SZUa UNB, BratislavaPompeho choroba (glykogenóza typu II) jeautozómovo recesívne ochorenie spôsobené deficienciouenzýmu α-glukozidázy (kyslej maltázy).Deficit tohto enzýmu vedie k akumulácii glykogénuv rôznych tkanivách, najviac je však postihnutékostrové svalstvo. Z hľadiska veku a klinickýchprejavov ochorenie delíme na infantilnú, juvenilnúa adultnú formu. Medzi jednotlivými formami súvšak plynulé prechody. Klasická infantilná forma samanifestuje v novorodeneckom veku a postihnutýje hlavne srdcový sval, pri ktorom sa vyvinie hypertrofickákardiomyopatia spôsobujúca zlyhávaniesrdcovej činnosti. Adultná forma postihuje najmäkostrové svalstvo a progresia je pomalšia. Génpre α-glukozidázu sa nachádza na chromozóme17. Obsahuje 20 exónov a bolo v ňom opísanýchpribližne 300 rozličných mutácií. Najčastejšia mu-www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

34 AbstraktyVariá II.EMG u radikulopatiíKadaňka Z.Neurologická klinika, LF MU a FN, BrnoEMG u radikulopatií je nedílnou součástídiagnostiky radikulopatií pro svou objektivitu,vysokou specificitu i pozitivitu a schopnost diferenciálnídiagnostiky oproti polyneuropatiím,plexopatiím, mononeuropatiím i funkčním poruchám.Referující lékař i EMGrista však musí dodržovaturčité zásady, aby nedošlo ke zbytečnýmztrátám informací a zkreslené interpretaci nálezů.Jednou z hlavních zásad je správné klinické vyšetřenípřed EMG a správné načasování vyšetření.Nejčastější chybou je indikování EMG příliš brzy,kdy se typické změny ještě nestačily vyvinout.Rovněž povrchní klinické vyšetření, kde zřejměo radikulopatii ani jít nemůže, vede pak k malévýtěžnosti EMG. Stejně tak požadavek o vyšetřeníkořenů L2-S1 bilat. a C5-8 bilat. je chybný. Z elektrofyziologickéhohlediska je třeba brát do úvahymožné variety nervového zásobení svalů končetina zvolit dostatečný (ale vhodně limitovaný) početvyšetřovaných svalů. Rozhodující je rovněžtácia u kaukazskej populácie je bázová substitúciav intróne 1 c.-32-13T>G (IVS1-13T>G). Táto mutáciasa nachádza približne u 70 % pacientov s adultnouformou Pompeho choroby.Prezentujeme dostupné diagnostické možnostiu pacientov zo SR. Ako skríningová metóda je dostupnéstanovenie aktivít α-glukozidázy zo suchejkvapky krvi (dried blood spots – DBS). Ide o rýchlua neinvazívnu metódu na stanovenie aktivity α--glukozidázy, pričom enzým si uchováva dlhodoboaktivity a vzorky sú ľahko transportované a uskladňované.Toto skríningové vyšetrenie je vhodné navyhľadávanie pacientov s Pompeho chorobou. Prepotvrdenie diagnózy je potrebné vyšetrenie aktivítα-glukozidázy v suspenzii z izolovaných leukocytov.Pri pozitívnom náleze je diagnostický proces ukončenýmolekulárno-genetickým vyšetrením. Vzhľadomna vysoký podiel mutácie IVS1-13T>G je indikovanévyšetrenie tejto mutácie ako prvý krok. Táto mutáciasa spravidla u pacientov zistí v heterozygotnom stave.Na zistenie druhej mutácie je preto nevyhnutnásekvenčná analýza kódujúcej oblasti GAA génu.správně interpretovat nálezy abnormní spontánníaktivity v paravertebrálních svalech, což můžebýt svízelné. Určitou hodnotu mají v diagnosticenálezy pozdních odpovědí, i když ne rozhodující.Kvantitativní testování mechanickéalgické percepce pomocíkalibrovaných špendlíků– pilotní studieVlčková E. 1, 2 , Okáčová I. 1, 2 , Kopáčik R. 1, 2 ,Hnojčíková M. 1, 2 , Mičánková-AdamováB. 1, 2 , Bednařík J. 1, 21Neurologická klinika LF MU a FN, Brno2CEITEC – Středoevropskýtechnologický institut MU, BrnoÚvod: Vyšetření algické percepce s využitímkalibrovaných špendlíků je poměrně novou diagnostickoumetodou z okruhu jednoduchých (tzv.bed-side, tedy přístrojově neasistovaných) metodkvantitativního testování senzitivity (QST), rozšiřujícíjeho možnosti o modalitu, reflektující vnímáníbolesti evokované mechanickými podněty. Tentotyp testování je dle recentních doporučení (1)Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty35integrální součástí hodnocení senzitivního profilu,například u pacientů s neuropatickou bolestí.Cílem prezentované studie je ověření metodikytestování na souboru zdravých dobrovolníků.Metodika: 30 zdravých dobrovolníků (19 žen,11 mužů, věk: medián 37 let) bylo vyšetřeno pomocísetu 7 kalibrovaných špendlíků, vyvolávajícíchpíchnutí o konstantní síle 8, 16, 32, 64, 128, 256 a 512mN při kontaktní ploše o průměru 0,2 mm, a to nadorzu ruky a na dorzomediální hraně nohy. V oboulokalizacích byl stanoven práh pro mechanickyvyvolanou bolest („mechanical pain threshold“(1) a dále intenzita bolesti, vyvolaná píchnutímjednotlivými špendlíky, hodnocená pomocí NRSškály (0-100) („mechanical pain sensitivity“ (1). Přistanovení intenzity mechanicky vyvolané bolestibyly špendlíky aplikovány v pseudo-náhodnémpořadí a střídavě s dotykem kalibrovaným štětcem,smotkem vaty a štětičkou z důvodu detekce mechanickédynamické allodynie.Výsledky: Vyšetření proběhlo ve všech případechbez komplikací a všichni zařazení jedincitolerovali vyšetření velmi uspokojivě. Práh pro bolest,vyvolanou mechanickými podněty se u většinyvyšetřených subjektů pohyboval v rozmezí32 – 128 mN, na noze byl obvykle mírně nižší nežna dorzu ruky. Nebyl zaznamenán signifikantnírozdíl výšky algického prahu mezi vyšetřenýmimuži a ženami ani jeho významné změny s věkem.Intenzita bolesti, vyvolaná píchnutím jednotlivýmišpendlíky, byla pro většinu podnětů obecně mírněvyšší u vyšetřených žen oproti mužům, vzhledemk vysoké interindividuální variabilitě a limitovanémupočtu vyšetřených jedinců však rozdíly nebylystatisticky významné. Mechanická dynamická allodynienebyla zaznamenána u žádného z vyšetřenýchzdravých dobrovolníků. Uvedené nálezy seplně shodují se závěry velké multicentrické studie,zaměřené na QST (1).Závěr: Vyšetření algické cítivosti s využitímkalibrovaných špendlíků je jednoduchá a dobřetolerovaná QST metodika umožňující hodnoceníalgické percepce vyvolané mechanickými podněty.Shoda s publikovanými nálezy (1) nepřímopotvrzuje správnost používané metodiky.Literatura1. Rolke R, Baron R, Maier C, Tölle TR, Treede RD, Beyer A, etal. Quantitative sensory testing in the German Research Networkon Neuropathic Pain (DFNS): standardized protocol andreference values. Pain 2006; 123: 231–243.Grantová podpora: IGA MZ ČR NT13523-4Elektrofyziologické vyšetreniev diagnostike fekálnejinkontinencieGrofik M. 1 , Adámik M. 2 , Turčanová--Koprušáková M. 1 , Janík J. 2 , Kurča E. 11Neurologická klinika JLF UK a UNM,Martin2II. chirurgická klinika JLF UK a UNM,MartinFekálna inkontinencia je definovaná ako neschopnosťvôľovo kontrolovať peranálne vyprázdňovaniečrevného obsahu. Predstavuje závažnýzdravotný, psychologický a sociálny hendikeppacienta. Značnú časť etiologického spektra inkontinenciestolice tvoria aj neurogénne poruchypodmienené širokou škálou ochorení centrálnehoa periférneho nervového systému. V súčasnostiexistuje viacero možností konzervatívnej a chirurgickejliečby fekálnej inkontinencie. Pre správnyvýber tej najvhodnejšej liečebnej metódy jedôležité komplexné posúdenie štruktúry a funkciewww.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

36 Abstraktyanorektálneho komplexu. Na to sú k dispozíciiviaceré pomocné vyšetrovacie metódy, kde másvoje nezastupiteľné miesto aj elektrofyziologickévyšetrenie. Štandardne sa využíva ihlové vyšetreniemusculus sphincter ani externus a vyšetreniemotorického neurogramu nervus pudendalis.Tieto vyšetrenia však musia byť správne klinickyinterpretované a posudzované komplexne v koreláciis klinickým obrazom a ďalšími pomocnýmivyšetreniami. Potom má elektrofyziologickézhodnotenie veľkú prediktívnu hodnotu efektivitykonkrétneho typu chirurgického výkonu, a takje dôležitou súčasťou rozhodovania a voľby liečebnejstratégie. Aj napriek diskutovanej validitetýchto vyšetrení je ihlové vyšetrenie vonkajšiehoanálneho zvierača a vyšetrenie motorického neurogramunervus pudendalis súčasťou platnéhodiagnostického a terapeutického algoritmu fekálnejinkontinencie.EMG u pacientů s lumbální spinálnístenózou – dlouhodobý vývoja prognostický významMičánková-Adamová B. 1, 2 , Voháňka S. 1, 21Neurologická klinika LF MU a FN, Brno2CEITEC – Středoevropskýtechnologický institut, MU, BrnoÚvod: EMG vyšetření u pacientů s lumbálníspinální stenózou (LSS) velmi často prokazujeradikulární postižení, a to nejčastěji vícekořenovépostižení. LSS je považována za pomaluprogresivní onemocnění s dlouhodobou stabilitouv klinickém obraze. Cílem naší práce byloposoudit dlouhodobý (po 12 letech) vývoj EMGnálezů u pacientů s LSS a zhodnotit, zda má EMGprognostický význam při posuzování budoucíhoklinického vývoje.Metodika: Pro prospektivní observační studiibylo vybráno 71 pacientů s lehkou či středníformou LSS, z nichž 53 pacientů (23 mužů, 30 žen,věkový medián 55 let, rozsah 31 – 73 let) bylovyšetřeno s odstupem průměrně 139 měsíců(přibližně 12 let). U těchto pacientů bylo hodnoceno,zda vstupní EMG data predikují klinickývývoj. U 39 pacientů byl srovnáván EMG nálezpo 12 letech.Výsledky: Kořenové postižení bylo prokázánopři vstupním vyšetření u 71,7 % pacientů (u 69 %s uspokojivým klinickým vývojem a u 75 %pacientů s nepříznivým klinickým vývojem).Pluriradikulární postižení bylo častěji než monoradikulárnípostižení nalezeno u pacientů s nepříznivýmklinickým vývojem (50 % vs. 25 %) ve srovnánís podskupinou s uspokojivým vývojem (37,9 % vs.31 %), toto však nebylo statisticky signifikantní.Oboustranná abnormita H-reflexu m.soleus bylačastěji nalezena u pacientů s nepříznivým vývojem(29,2 % vs. 6,9 %). Jednorozměrná logistickáregrese prokázala, že oboustranná abnormitaH-reflexu m.soleus je prediktorem nepříznivéhoobjektivního klinického vývoje (OR = 6,3, p =0,039), vícerozměrná adjustace však nepotvrdilatento parametr jako nezávislý prediktor nepříznivéhoklinického vývoje.Hodnocené elektrofyziologické nálezy nevykazovalystatisticky signifikantní změny po12 letech sledování.Závěr: EMG nálezy neprokazují statistickysignifikantní změny po 12 letech sledování, cožpodporuje domněnku, že LSS je pomalu progresivníchronické onemocnění. Elektrofyziologicképarametry (oboustranná abnormita H-reflexum.soleus) mají určitý prediktivní význam u pacientůs LSS.Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty37Postižení tenkých vlákenu pacientů s lumbální spinálnístenózou – kvantitativní testovánísenzitivity a vyšetření IENFDz kožní biopsie: pilotní studieKopáčik R. 1, 2 , Mičánková-Adamová B. 1, 2 ,Vlčková E. 1, 2 , Hnojčíková M. 1, 21Neurologická klinika LF MU a FN, Brno2CEITEC – Středoevropskýtechnologický institut, MU, BrnoÚvod: U pacientů s lumbální spinální stenózou(LSS) je kromě nociceptivní bolesti častopřítomna periferní neuropatická bolest radikulárníhocharakteru. Kvantitativní testování senzitivity(QST) a vyšetření intraepidermální hustotytenkých nervových vláken (IENFD) z kožní biopsiepatří v současnosti mezi klíčové metodyv diagnostickém algoritmu neuropatické bolestia senzitivních neuropatií, zejména neuropatietenkých vláken. Cílem studie bylo verifikovata morfologicky objektivizovat dysfunkci tenkýchnervových vláken u pacientů s LSS a radikulárníbolestí.Metodika: Stanovení termických prahů proteplo a chlad metodou přístrojově asistovanéhoQST bylo provedeno u 15 pacientů (7 mužů,medián 60 let, rozmezí 52 – 76 let) s klinicky manifestníLSS, a to v distribuci kořene s radikulárníbolestí a kontralaterálního nebolestivého kořene.Dále byla provedena kožní biopsie z distální částilýtka, a to z dermatomu postiženého i nepostiženéhoradikulární bolestí. V odebraných vzorcíchbyla stanovena IENFD metodou nepříméimunofluorescence s využitím protilátek protipanneuronálnímu markeru PGP 9.5.Výsledky: Při vyšetření QST bylo v distribucikořene s radikulární bolestí zachyceno postiženítermické percepce (odrážející dysfunkci tenkýchvláken) u 100 % pacientů, v distribuci kontralaterálníhokořene bylo termické čití abnormálníu 73,3 % pacientů. Většina pacientů vykazovalav distribuci klinicky postižených (87 %) i nepostiženýchkořenů (93 %) abnormální hodnotyIENFD ve srovnání s normativními daty v příslušnévěkové kategorii. Rozdíl hodnot IENFD meziklinicky postiženými a nepostiženými kořenynebyl statisticky významný, stejně jako rozdílv zastoupení kořenů s abnormální hodnotouIENFD mezi klinicky postiženými a klinicky nepostiženýmikořeny.Závěr: Abnormity v kožní biopsii u pacientůs LSS byly nalezeny v distribuci většiny kořenů,a to jak klinicky postižených, tak i nepostižených.Dysfunkce tenkých nervových vláken byla prokázánave všech dermatomech s radikulární bolestía u 3/4 kontralaterálních dermatomů. Oběmetody tak potvrdily významné funkční i morfologicképostižení tenkých vláken u pacientůs LSS, a to jak v distribuci kořenů postiženýchradikulární bolestí, tak i v oblasti kořenů bolestínepostižených.Grantová podpora: IGA NT 13523-4www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

38 AbstraktyVariá III.CARE-NMD a výsledkymezinárodního výzkumu týkajícíhose péče o pacienty s DMDMrázová L. 1 , Vondráček P. 1 , Strenková J. 2 ,Pavlovská L. 2 , Brabec P. 2 , Ošlejšková H. 1a ostatní partneři projektu CARE-NMD1Klinika dětské neurologie FN Brno a LFMasarykovy Univerzity, Brno2Institut biostatistiky a analýz LFMasarykovy Univerzity, BrnoCARE-NMD je mezinárodní projekt, dokterého je zapojeno 7 evropských zemí včetněČeské republiky. Cílem tohoto projektu jezavedení nejlepších standardů péče o pacientys Duchennovou svalovou dystrofií v Evropě, zajistitsíť center, které se budou specializovat napéči o tyto pacienty a také analyzovat stávající léčebnépostupy a odhalit nerovnosti uvnitř a mezijednotlivými zeměmi, které se projektu účastní.Významnou součástí projektu byl i výzkumtýkající se péče o pacienty s DMD a kvality životatěchto jedinců. Výzkum se uskutečnil formou dotazníků,které byly rozeslány pacientům v zemíchúčastnících se projektu (tedy v České republice,Velké Británii, Německu, Maďarsku, Bulharskua Dánsku) a celkem byly zpracovány údaje od1071 pacientů. Porovnávala se data týkající seléčebné péče zejm. průměrný věk stanovení diagnozyv jednotlivých zemích, způsob stanovenídiagnozy, počty ambulantních a již nechodícíchpacientů, věk ztráty schopnosti chůze, užíváníkortikoidů, možnosti rehabilitace atd.Druhá část dotazníku pak byla zaměřena navlastní kvalitu života a zvládání běžných denníchčinností.Poslední část se týkala dostupnosti specializovanýchcenter a porovnání péče, která je pacientůmposkytována v těchto centrech a mimotato centra.Výsledky tohoto výzkumu slouží k porovnánípéče mezi jednotlivými zeměmi, ukazují nanejvětší problémy a nedostatky v péči v jednotlivýchzemích a budou rovněž použity při tvorběstandardů péče o pacienty s DMD v zemíchúčastnících se projektu.Přínos vyšetření MRI svalův diagnostice časných myopatií –7-letá dívka s laminopatiíHaberlová J. 1 , Kynčl M. 2 , Krůtová M. 3 ,Munzar P. 4 , Seeman P. 31Klinika dětské neurologie, 2. LF UKa FN Motol, Praha2Klinika zobrazovacích metod, 2. LF UKa FN Motol, Praha,3DNA laboratoř Kliniky dětskéneurologie, 2. LF UK a FN Motol, Praha4Ambulance dětské neurologie přiDětském oddělení Pardubické krajskénemocnice, PardubiceÚvod: Pletencové svalové dystrofie (LGMD)jsou heterogenní geneticky podmíněnouskupinou nemocí, které se klinicky projevujíprogresivní svalovou slabostí s maximemv oblasti pletenců končetin. Je známo více jak25 kauzálních genů, jejichž mutace způsobujíLGMD. Pro LGMD podmíněné mutací v genupro LaminA/C (tzv. laminopatie) je typické širokéspektrum fenotypů. Obecně u laminopatií bývápostižení kosterního svalstva s pletencovým čiNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty39scapuloperoneálním maximem v kombinacis mnohočetnými kontrakturami a postiženímmyokardu. Začátek obtíží bývá v první, event.druhé dekádě věku.Prezentujeme případ 7-leté dívky s fenotypemLGMD, bez kontraktur loktů v důsledkumutace v genu LaminA/C.Kazuistika: 7-letá dívka zdravých rodičůs normální pre i perinatální anamnézou a normálnímpsychomotorickým vývojem je od 5 letsledována ortopedem pro kontrakturyAchillových šlach (AS). Dosud byla léčena konzervativně.Pro progresi kontraktur AS byla dívkav 7 letech vyšetřena neurologem, který popsallehkou pletencovou svalovou slabost na horníchi dolních končetinách v kombinaci s hypo- ažareflexií. Sérové hodnoty CK (24 ukat/l) i myoglobinu(319 ug/l) byly zvýšené. Stanovili jsmeproto diagnózu LGMD. Pro upřesnění typu a prozacílení DNA diagnostiky jsme následně provedlivyšetření MRI svalů dolních končetin. Ve svalechstehna popsána predominantní atrofie m.vastuslateralis a ve svalech lýtka predominantní atrofiemediální části m.gastrocnemius. Tato kombinaceje charakteristická pro pacienty s laminopatií.Proto bylo u této pacientky, i když neměla kontrakturyloktů, provedeno sekvenování všech12 exonů LMNA genu a byla prokázána v literatuřejiž opakovaně popsaná mutace p.L292P v heterozygotnímstavu. DNA dovyšetření zdravýchrodičů nyní probíhá, předpokládáme, že u nichmutace nebude nalezena, může se však u jednohoz nich jednat o tzv. somatický mozaicismus.Závěr: Prezentovaná kazuistika je příklademčasné laminopatie s klasickým fenotypem LGMD(nepřítomnost mnohočetných kontraktur) a jei příkladem významu MRI svalů dolních končetinv diferenciální diagnostice pletencových myopatií.Genetické potvrzení nemoci umožní predikcidalšího průběhu a rodině možnost genetickéhoporadenství a upřesnění genetické prognosy propacientku i její příbuzné.Podpořeno projektem koncepčního rozvojevýzkumné organizace 00064203Výskyt bolesti u myotonickédystrofieParmová O. 1, 3 , Voháňka S. 1, 3 , Strenková J. 21Neurologická klinika LF MU a FN, Brno2Institut biostatistiky a analýz,Masarykova univerzita, Brno3CEITEC – Středoevropskýtechnologický institut, MU, BrnoMyotonická dystrofie (MD) je nejčastější formousvalové dystrofie u dospělých. Jde o autosomálnědominantní onemocnění s progresivnídegenerací kosterních svalů. Molekulárněgenetické vyšetření prokazuje trinukleotidovouexpanzi v DMPK genu na 19. chromozomu (MD1)nebo tetranukleotidovou expanzi v ZNF9 genuna chromozomu 3 (MD2). Projevuje se myotonií,progredující svalovou slabosti a charakteristickýmmultiorgánovým postižením.Bolest je udávána u různých hereditárníchsvalových chorob s frekvencí 60 – 95 %.Cílem práce bylo zjistit výskyt bolesti u nemocnýchs MD a porovnat její charakter meziMD1 a MD2.Vyšetřili jsme skupinu 70 pacientů pomocístrukturovaných dotazníků zaměřených na bolest.Šlo o 21 osob s MD1 a 49 pacientů s MD2průměrného věku 52 let (23 – 67), 22 mužů a 48žen. Průměrný věk pacientů v době vyšetřeníbyl u MD1 o 20 let nižší než u MD2 (36 vs. 56 let).www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

40 AbstraktyDlouhodobá prevalence svalových bolestíbyla u MD1 57 % a 55 % u MD2. Aktuálnípřítomnost bolestí při vyšetření udávalo 52 %pacientů s MD1 a 59 % pacientů s MD2. Takéintenzita bolestí hodnocená škálou VAS bylau obou skupin téměř totožná (32,9 mm u MD1a 28,5 mm u MD2). Stručné vyhodnocení pomociBPI dotazníku taktéž neukázalo patrný rozdílv intenzitě bolesti. Co se týká deskriptorů bolesti,tak signifikantní rozdíl byl nalezen pouzeu hlodavé bolesti, kdy pacienti s MD2 ji udávalis četnosti 20 %, zatímco pacienti s MD1 tentocharakter neudávali vůbec. Nejčastěji pacientiobou skupin udávali pobolívání a unavujícíbolest s prevalencí 49 %. Nejméně četnou bylařezavá (9 %) a mučivá (7 %) bolest.Celkový výskyt svalových bolestí u našichpacientů s MD odpovídá literárním údajům.Nenalezli jsme výraznější rozdíly v prevalenci,charakteru a tíži bolesti mezi jednotlivými typytéto choroby.Neuralgie nervus pudendalisZ. Kadaňka ml.Neurologická klinika LF MU a FN, BrnoNeuralgie nervus pudendalis je poměrněvzácný úžinový syndrom, s nímž se neurolog vesvé klinické praxi často nesetká. Zejména v posledníchletech však dochází k poměrně výraznýmpokrokům v rámci diagnostiky a zejména léčbytohoto onemocnění. Diagnóza neuralgie nervuspudendalis je především anamnestická a klinická.Neexistuje žádný specifický klinický příznak nebotest komplementární k této chorobě. K diagnózenás vede kombinace určitých příznaků: bolestv anatomické oblasti pudendálního nervu, která sehorší sezením a většinou neruší pacienta ve spánku,není přítomna porucha senzitivity při klinickém vyšetřenía je pozitivní anestetický blok pudendálníhonervu. V konzervativní léčbě se uplatňují blokádynervu v Alcockově kanálu lokálními anestetiky čikortikoidy, fyzikální léčba (relaxace svalů pánevníhodna), elektrická neuromodulace a neurostimulacea symptomatická léčba antineuralgiky. Při selháníkonzervativní léčby přichází do úvahy léčba operační,která se provádí ve specializovaných zahraničníchcentrech. Je uvedena kazuistika úspěšně řešenéhopřípadu poúrazové neuralgie pudendálního nervu.Evaluace plicních funkcía respiračních svalů u pacientůs neuromuskulárním onemocněnímŽurková P., Skřičková J.Klinika nemocí plicních a TBC LF MUa FN, BrnoRespirační komplikace jsou obvykle příčinoumorbidity a mortality u pacientů s neuromuskulárnímonemocněním. Příčinou je postupujícígeneralizované oslabení svalové síly včetně respiračníchsvalů, které jsou nutné pro zajištěnídýchání jako základní životní funkce. Jejich postiženívede k neefektivnímu kašli, hypoventilaci,vzniku atelektáz a konečně k rozvoji respiračníinsuficience. Cílem tohoto sdělení je uvést nepříznivývliv oslabení respiračních svalů a prezentovatmožnosti jejich zhodnocení včetně plicních.Dysfunkce respiračních svalů u pacientů s neuromuskulárnímonemocněním (NMO) se projevujerůznými způsoby. Patologie zasahuje do funkcecentrálního nervového systému, míchy, periferníchnervů, nervosvalové junkce a svalů. Pacienti jsouohroženi rozvojem významné respirační morbidityz důvodu rekurentních respiračních infekcía respiračním selháním, které vedou k nejčastějšíNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty41příčině smrti. Primární příčinou respiračních potížíjsou přímo NMO. Postihují kosterní svalovinua z tohoto důvodu negativně ovlivňují mechanikudýchání. Funkční vyšetření plic a síly respiračníchsvalů u pacientů pomáhají hodnotit aktuální stav,progresi onemocnění a jeho prognózu (1, 2).Frekvence monitorování závisí na rychlostiprogrese NMO a mělo by být prováděno v pravidelnýchintervalech v odstupu 1 – 2 měsícev závislosti na tíži symptomů. Je velmi nutnéhlavně zhodnotit vitální kapacitu vleže na zádecha vsedě, hodnoty nádechových a výdechovýchústních tlaků (PI MAX, PE MAX). Pokud vitální kapacitaklesne < 40 – 50 % náležité hodnoty nebo PI MAX,eventuálně SNIP (pokud má nemocný postiženémimické svaly) < 30 % normy, je nutnost zhodnotitkrevní plyny v arteriální krvi (3).Literatura1. Finder JD, Birnkrant D, Carl J. et al. Respiratory care of thepatient with Duchenne muscular dystrophy: ATS consensusstatement. Am J Respir Crit Care Med 2004; 170 (4): 456–465.2. Gozal D. Pulmonary manifestations of neuromuscular diseasewith special reference to Duchenne muscular dystrophyand spinal muscular atrophy. Pediatr Pulmonol 2000;29 (2): 141–150.3. Hill NS. Ventilator management for neuromuscular disease.Semin Respir Crit Care Med 2002; 23: 293–305.Neuromuskulárne kanálopatieHereditární svalové kanalopatieVoháňka S.Neurologická klinika LF MU a FN, BrnoCEITEC – Středoevropský technologickýinstitut, MU, BrnoHereditární svalové kanalopatie představujíheterogenní skupinu chorob definovaných klinicky,elektrofyziologicky a molekulárně geneticky.V širším kontextu se mezi ně řadí kongenitálnímyastenické syndromy, nedystrofické myotonie,periodické paralýzy, maligní hypertermie a centralcore disease. V užším smyslu v tomto kontextuzvažujeme nedystrofické myotonie a periodicképaralýzy, tedy poruchy způsobené převážně mutacemiv chloridovém a natriovém svalovém kanálu.Gen pro chloridový kanál ClCN1 je lokalizovánna dlouhém raménku 7. chromosomu (7q35)a většina mutací má autosomálně recesivní charakter(Beckerův typ myotonia congenita). Čistědominantní přenos (Thomsenův typ myotoniacongenita) je způsoben jen 4 definovanými mutacemi,některé mohou být AD i AR. U nemocnýchs vrozenou Thomsenovou nebo Beckerovou myotoniíje porušená svalová relaxace dominantnímpříznakem, který je provází od dětství. Myotonieje klinicky velmi zřetelná, mírní se cvičením (warm--up fenomén). Někteří nemocní myotonii interpretujíjako slabost nebo poruchu chůze. Klinickévyšetření odhalí zpravidla svalové hypertrofie, aležádné skutečné parézy.Napětím řízený sodíkový kanál Nav 1.4je kódovángenem SCN4A, který se nachází na dlouhémraménku 17. chromosomu (17q35). Klinický obrazje podstatně rozmanitější než u předchozího typua je závislý na lokalizaci mutace a jejím vlivu nafunkci sodíkového kanálu. Dědičnost je dominantní.Nejznámějším a nejčastějším projevemje paramyotonie – paradoxní myotonie – tedyzhoršování svalové tuhosti po opakovaném cvičení,horšení nebo manifestace chladem a ponámahovéparézy. Postižení je přítomné od prvnídekády života. Paramyotonie je často spojenawww.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

42 Abstraktys hyperkalemickou periodickou paralýzou.Ataky slabosti trvají minuty až hodiny, vznikajíběhem dne. První výskyt je během první dekádyživota a věkem se jejich frekvence zmenšujea jsou méně těžké. Vzestup kália během atakyje mírný a přechodný a nemusí přesáhnout normálnírozmezí (tzv. „normokalemická periodickáparalýza“). Naopak, hypokalemická periodickáparalýza je pouze v 10 % způsobena mutacemiv genu SCN4A, ostatní mají příčinu v mutacíchv genu pro vápníkový kanál CACNA1S a káliovýkanál KCNJ2. Zpravidla se manifestuje ve věku mezi5. a 20. roky života, trvá hodiny až 3 dny. Pacientse zpravidla probudí v noci nebo časně ráno s generalizovanouslabostí. Spouštěcím faktorem jestrava bohatá na karbohydráty nebo fyzická zátěž.U obou typů periodických paralýz může docházetk vzniku trvalé slabosti (myopatie s vakuolárnímizměnami a tabulárními agregáty). Některé myotoniepři mutacích v sodíkovém kanálu jsou klinickyneodlišitelné od mutací v chloridovém kanálu,některé mají určité charakteristické obrazce jakomyotonia fluctuans, myotonia permanensnebo acetazolamidem indukovaná myotonie.Autoimunitné kanálopatiena nervosvalovom spojeníŠpalek P.Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika SZU,Univerzitná nemocnica Bratislava– RužinovÚvod: Nervosvalové spojenie je najprístupnejšiasynapsa nervového systému, ktorá je veľmivnímavá proti cirkulujúcim substanciám, najmäneurotoxínom a špecifickým autoprotilátkam.Iónové kanály v oblasti nervosvalového spojenianemajú vo svojej extracelulárnej časti hematoencefalickúbariéru ako synapsy v CNS, preto súvulnerabilné proti autoimunitným atakom sprostredkovanýmprotilátkami. Autoprotilátky protikľúčovým transmembránovým proteínom spôsobujúlézie špecifických iónových kanálov, čovedie k poruchám neuromuskulárnej transmisie.Myasténia gravis(MG) – hlavnými antigénnymiterčmi sú acetylcholínové receptory (AChR) a svalovošpecifická kináza (MuSK). Autoprotilátky protiAChR a proti MuSK spôsobujú poruchu sodíkovéhoiónového kanála riadenou ligandou (AChR).Séropozitívna MG (SPMG). 80 – 85 % pacientov s MGmá v sére prítomné IgG protilátky proti AChR napostsynaptickej platničke. Zníženie počtu AchRpod kritickú hladinu (30 % normálneho počtu)vedie k zlyhaniu neuromuskulárnej transmisiea ku klinickým prejavom MG. Existujú 3 formyséropozitívnej MG, ktoré sa odlišujú rozdielnouimunopatogenézou a rozdielnym uplatňovanímtýmusu v patogenéze MG: a) SPMG združená s hyperplázioutýmusu a vznikom pred 45. rokomživota. V jej patogenéze majú rozhodujúci významintratýmusové imunopatologické mechanizmy. b)SPMG združená s atrofiou týmusu a so vznikompo 45. rokom života. V jej patogenéze sa uplatňujúextratýmusové periférne imunopatologickémechanizmy. c) SPMG asociovaná s tymómom.V imunopatogenéze sa uplatňujú centrálne (týmus)aj periférne (extratýmusové) autoimunitnémechanizmy. MuSK pozitívna MG. Asi 7 % pacientovs MG má autoprotilátky proti MuSK (musclespecific kinase). MuSK riadi formovanie postsynaptickejčasti nervosvalového spojenia a clusteringAChR. V patogenéze tejto formy MG sa uplatňujúextratýmusové autoimunitné mechanizmy.Séronegatívna MG. Asi u 8 % pacientov s MG saNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty43Tabuľka. Register autoimunitných kanálopatií nervosvalového spojenia v Centre pre NMOOchorenie MG TNM ACM LEMS NMT MFSPočet pac. 1785 8 1 5 1 7nezisťujú protilátky proti AChR ani proti MuSK. Podľanajnovších poznatkov je táto forma MG spôsobenánízkou hladinou ťažko detegovateľných protilátokproti AChR. V jej imunopatogenéze sa uplatňujetýmus aj periférne imunokompetentné mechanizmy.Tranzitórna neonatálna myasténia(TNM). Protilátky proti AChR u žien s MG môžupočas tehotenstva prechádzať cez placentu a asiu 7 – 10 % novorodencov spôsobovať TNM. Nejdeo aktívne autoimunitné ochorenie. Protilátkyproti AChR sú prirodzene eliminované z organizmunovorodenca do 2. – 5. týždňa po pôrode.Arthrogryposis multiplex congenita(AMC). Vzácnou príčinou AMC sú protilátky protiAChR u matiek s MG. Materské protilátky počastehotenstva prenikajú cez placentu a v plode blokujúfunkcie fetálnych izoforiem AChR, čo vediek akinéze plodu so sekundárnym vznikom mnohopočetnýchkĺbnych kontraktúr.Lambertov-Eatonov myastenický syndróm(LEMS) zapríčiňujú autoprotilátky protinapäťovo-závislým kalciovým kanálom typu P/Qv presynaptických nervových motorických zakončeniach.Dôsledkom je porucha uvoľňovaniaACh z motorických zakončení, ktorá sa klinickymanifestuje charakteristickou svalovou slabosťou,šľachovookosticovou areflexiou a niekedy ajvegetatívnymi príznakmi.Získaná neuromyotónia (NMT) je vzácneochorenie prejavujúce sa spontánnou a kontinuálnousvalovou aktivitou, ktorá je zapríčinená hyperexcitabilitouperiférneho nervu. Neuromyotóniuspôsobujú autoprotilátky proti napäťovo-závislýmkáliovým kanálom v presynaptických motorickýchzakončeniach. Strata káliových kanálov vedie k prolongovanejdepolarizácii membrány presynaptickéhozakončenia a tým k predĺženému otvoreniunapäťovo-závislých kalciových kanálov a následnek nadmernému uvoľňovaniu ACh. Klinicky sa nadmernéuvoľňovanie ACh manifestuje prejavmisvalovej hyperaktivity – myokýmie, svalová stuhnutosť,krampy, ale aj svalová slabosť. AutoimunitnáNMT môže byť spojená s centrálnymi príznakmi(zmätenosť, úzkosť, agitovanosť, delírium, ťažkáinsomnia), ktoré sú tiež podmienené autoprotilátkamiproti káliovým kanálom (Morvanov syndróm).Miller Fisherov syndrom (MFS) je zriedkavéakútne ochorenie, ktoré sa považuje za variantGuillain-Barrého syndrómu. MFS sa vo svojej klasickejforme prejavuje typickou klinickou triádou (oftalmoplégia,ataxia, areflexia). U 90 % pacientov súv sére prítomné autoprotilátky proti gangliozidomGQ1b. Tento gangliozid sa nachádza v perisynaptickýchSchwanových bunkách, ale aj v presynaptickýchnervových zakončeniach nervosvalovéhospojenia. Preto je MFS zaraďovaný aj k autoimunitnýmochoreniam nervosvalového spojenia.Záver: Autoimunitné kanálopatie na nervosvalovomspojení sa diagnostikujú na základeklinického obrazu, elektrofyziologických nálezov,diagnózu definitívne potvrdzuje pozitívny nálezšpecifických autoprotilátok. Jednotlivé ochoreniapriaznivo reagujú na niektorú z foriem imunoterapie(kortikoterapia, imunosupresívne preparáty, intravenóznyimunoglobulín, plazmaferéza, tymektómia,monoklonové protilátky) alebo na ich kombinácie.www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

44 AbstraktyNízkodenzitní lipoproteinovýreceptor 4: nový autoantigen u dvojitěseronegativní myasthenia gravisPiťha J.Centrum myasthenia gravis Praha,Neurologická klinika, Centrumklinických neurověd, 1. LF UKa VFN, PrahaMyasthenia gravis (MG) je typickou autoimunitní„receptorovou“ chorobou u níž již v 60.letech minulého století byl nalezen autoantigen– nikotinový acetylcholinový receptor (AChR) napostsynaptické membráně nervosvalové ploténky.Protilátky proti AChR se váží nebo blokují AChRa omezují nebo znemožňují nervosvalový přenos.Tyto protilátky se nacházejí u 80 % pacientů a jsouvysoce patognomické – jejich průkaz s vysokoupravděpodobností verifikuje při typickém klinickémnálezu pozitivní průkaz onemocnění.V roce 2001 Hoch a spol. prokázali asi u 7 % protilátkyproti svalově specifické tyrozin kináze (MuSK).Tato forma MG má odlišní fenotyp. Vyskytuje seu mladších nemocných, převážně u žen. Asi u 1/3pacientů probíhá onemocnění fulminantně s vysokýmrizikem rozvoje myastenické krize. Jsoupozorovány atrofie jazyka a hypersenzitivita vůčipyridostigminu. Tymektomie není efektivní.MuSK je transmembránový protein, který jesoučástí receptoru pro agrin. Agrinem aktivovanýMuSK vede fosforylací tyrosinu spolu s rapsynemk zabudování AChR do postsynaptické membrány.Imunopatogeneze MG s protilátkami proti MuSK sezdá odlišná. V oblasti postsynaptické membrányjsou minimální depozita komplementu, nedocházík redukci AChR ani k morfologickým změnáms vyhlazení junkčních záhybů. V experimentu majíprotilátky proti MuSK vysokou afinitu k extracelulárnídoméně této molekuly a redukují agrinemindukované shlukování v kultuře myofibril.V roce 2011 Huguchi a spol. prokázali u MG výskytprotilátek proti nízkodenzitnímu lipoproteinovémureceptoru, odvozeného od proteinu 4 (Lrp4). Tytoprotilátky inhibují vazbu Lrp4 k jeho ligandu, patřípřevážně do třídy IgG 1. Tento fakt objasňuje zapojeníLrp4 protilátek v patogenezi seronegativní MG.Nervosvalový přenos vyžaduje komplexní výměnusignálů mezi motorickými neurony a kosternímisvaly, což vede ke kumulaci postsynaptickýchproteinů včetně AChR. MuSK, který je syntetizován napostsynaptické membráně a agrin, motorický neuronemderivovaný ligand, který stimuluje fosforylaciMuSK hrají klíčovou roli v synaptické diferenciaci.Zdá se, že klinická manifestace Lrp4 + MGse neliší od AChR + MG. Léčebná strategie jepodobná, o indikaci k tymektomii nejsou dostatečnédůkazy.Periodické paralýzy v klinickommateriáli Centra preneuromuskulárne ochoreniaBratislavaCibulčík F. 1 , Špalek P. 1 , Fajkusová L. 2 ,Hergottová A. 11Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika SZUa UNB, Nemocnica Ružinov, Bratislava2Centrum molekulární biologiea genové terapie, FN, BrnoPeriodické paralýzy tvoria skupinu vzácnychochorení s hereditárnymi poruchami funkcie iónovýchkanálov a typickými klinickými prejavmi.V našom príspevku analyzujeme klinické prejavypacientov s geneticky potvrdenou diagnózou periodickejparalýzy z materiálu Centra pre neuromu-Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty45skulárne ochorenia pri Neurologickej klinike SZUv Bratislave. Najčastejšie diagnostikovanou skupinousú hypokaliemické periodické paralýzy. DNA analýzousme v jednom príbuzenstve zistili mutáciu prenapäťovo-závislý kalciový kanál v géne CACNA1s,ktorá potvrdila diagnózu hypokaliemickej periodickejparalýzy typu 1. V dvoch prípadoch sa DNAdiagnostikou detegovala mutácia napäťovo-závisléhosodíkového kanála v géne SCN4A potvrdzujúcadiagnózu hypokaliemickej periodickej paralýzytypu 2. Evidujeme 3 rodiny s niekoľkogeneračnýmvýskytom kongenitálnej paramyotónie Eulenburg,ktorá je zapríčinená heterozygotnými mutáciamiv napäťovo-závislom sodíkovom kanáli alfa-podjednotkySCN4A génu na chromozóme 17q23.Klinická manifestácia kongenitálnej paramyotóniemôže byť fenotypicky heterogénna. U dvoch našichpacientov sa vyskytuje ako paralysis periodicaparamyotonica, ktorá je charakterizovaná chladomindukovanou paramyotóniou bez chladových parézv kombinácii so samostatne sa vyskytujúcimi atakmihyperkaliemickej periodickej paralýzy.Myotonická dystrofia typu 2 naSlovensku – čo naznačujú výsledkypopulačnej štúdie a molekulárnejdiagnostiky?Radvánszky J. 1 , Špalek P. 2 , Kádaši Ľ. 1, 31Ústav molekulárnej fyziológiea genetiky, SAV, Bratislava2Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika SZUa UNB, Bratislava – Ružinov3Katedra molekulárnej biológie,Prírodovedecká fakulta UK, BratislavaMyotonickú dystrofiu (MD) v súčasnosti rozdeľujemena dve geneticky odlišné formy, MD1 zapríčinenú(CTG) ntrinukleotidovou expanziou v géneDMPK a MD2 zapríčinenú (CCTG) ntetranukleotidovouexpanziou v géne ZNF9 (CNBP). CCTG trakt, ktoréhoexpanzia zapríčiňuje MD2, je najčastejšie prerušenýGCTG, TCTG a ACTG v zdravých alelách, pričom stratatýchto prerušení sa vo všeobecnosti spája so zvýšenounestabilitou tohto traktu. Expandované alelymajú neprerušený CCTG trakt a identifikovali sa ajveľké neprerušené alely v rôznych populáciách, ktorésú považované za premutácie. Naše výsledky naznačujú,že neprerušené CCTG trakty nie sú limitovanéna alely s premutáciou a na mutácie, ale existujú ajmedzi najmenšími zdravými alelami. V nami analyzovanomsúbore sme našli alely s počtom CCTGopakovaní od 12 až po vyše 70. Na základe sledovaniadedičnosti týchto aliel a na základe dostupnejliteratúry by mohli alely s prerušením a neprerušenéalely obsahujúce do približne 30 CCTG opakovanítvoriť zdravú stabilne sa prenášajúcu skupinu aliel,kým neprerušené alely s počtom CCTG opakovanímedzi približne 30 a 55 môžu predstavovať takzvanépremutácie v populácii. Populačné štúdie tiež preukázalicelkovo vyšší výskyt aliel s MD2 premutácioua mutáciou (6 aliel spolu v oboch kategóriách) v porovnanís MD1 (3 alely v kategórii premutácií alebona rozhraní premutácií a zdravých aliel), čo naznačujepravdepodobne vyššiu frekvenciu MD2 expanzií naSlovensku v porovnaní s MD1. Toto zistenie je dourčitej miery podporené aj výsledkami molekulárnejdiagnostiky. Z celkového počtu 122 MD suspektnýchrodín MD1 expanzia bola identifikovaná v prípade24 rodín a MD2 expanzia v prípade 27 rodín (v jednomprípade MD2 expanzia identifikovaná v homozygotnomstave), čo v porovnaní s údajmi populačnejštúdie naznačuje, že MD2 je na Slovensku pravdepodobneešte stále poddiagnostikovaná aleboMD2 expandované alely nemajú 100 % penetranciu.www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

46 AbstraktyMolekulární diagnostikakongenitální myotonie, výsledkyanalýzy genů CLCN1 a SCN4APáclová D. 1 , Stehlíková K. 1 , Voháňka S. 2 ,Réblová K. 3 , Fajkusová L. 11Centrum molekulární biologiea genové terapie, FN, Brno2Neurologická klinika, FN, Brno3CEITEC – Středoevropskýtechnologický institut, MU, BrnoKongenitální myotonie jsou skupinou svalovýchnemocí asociovaných s mutacemi v genechCLCN1 nebo SCN4A. Mutace v genu CLCN1 mají zanásledek autosomálně dominantní (Thomsenovu)nebo autosomálně recesivní (Beckerovu) kongenitálnímyotonii, skupina mutací genu CLCN1je spojenajak s recesivní, tak s dominantní formou nemoci.Mutace v genu SCN4A se vyznačují autosomálnědominantním typem dědičnosti. ClC-1 protein, kódovanýgenem CLCN1, vytváří funkční homodimers iontovým kanálem uvnitř každého monomeru.Předpokládá se, že různý typ dědičnosti kongenitálnímyotonie je důsledkem rozdílného vlivu mutacena strukturu a funkci ClC-1 heterodimeru tvořenéhomutantním a standardním monomerem. Mutacezpůsobující recesivní myotonii pravděpodobněovlivňují vlastnosti pouze monomeru nesoucíhomutaci, zatímco standardní monomer není neovlivněn.Naopak, mutace způsobující dominantnímyotonii ovlivňují vlastnosti obou monomerů, t. j.jak monomeru nesoucího mutaci tak monomerustandardního. Naše studie se zabývá dvěmaotázkami: 1) molekulární diagnostikou kongenitálnímyotonie – analýzou genů CLCN1 aSCN4A,a 2) strukturní analýzou dimerního ClC-1 proteinua korelací mezi lokalizací mutace v ClC-1 dimerua různým typem dědičnosti.Souběžný výskyt mutace v genuZNF9 (MD2) a v genu chloridovéhokanálu (myotonia congenita)v jedné rodiněParmová O. 1, 3 , Voháňka S. 1, 3 ,Fajkusová L. 2, 3 , Stehlíková K. 21Neurologická klinika LF MU a FN, Brno2Centrum molekulární biologiea genové terapie IHOK, FN, Brno3CEITEC – Středoevropskýtechnologický institut, MU, BrnoMyotonie je zpomalená relaxace kosterníhosvalstva po volní kontrakci. Je spojena s poruchouchloridových a vzácně i natriových kanálů na svalovémembráně. Porucha chloridových kanálů jezpůsobena primární mutací v genu pro chloridovýkanál ClCN1 nebo je sekundární jako v případěmyotonické dystrofie, kdy je způsobena posttranskripčnímovlivněním syntézy chloridovýchkanálů akumulovanou RNA abnormálních tripletůči tetrapletů genu DPMK, resp. ZNF9.Gen pro chloridový kanál ClCN1 je lokalizovánna dlouhém raménku 7. chromosomu (7q35)a většina mutací má autosomálně recesivní charakter(MCB). Naopak, myotonické dystrofie jsouchorobami autosomálně dominantními s lokalizacína 19. (MD1), resp. 3. (MD2) chromozomu.U nemocných s kongenitální myotonií dominujeporušená svalová relaxace, která je provází oddětství. Myotonie je klinicky velmi zřetelná, mírníse cvičením (warm-up fenomén). Oproti tomuu myotonických dystrofií je prominentní svalováslabost a systémové příznaky, myotonie většinounení v popředí. Na rozdíl od velikosti expanze(MD1), neexistují důkazy, že homozygotní stavu myotonických dystrofií vede k horšímu klinickémuprůběhu či časnějšímu začátku.Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty47Uvádíme ojedinělou kazuistiku pacientky,která od 33 let má potíže s dekontrakcií. V objektivnímneurologickém nálezu je lehká slabostsvalstva pletence pánevního, ale výrazná intenčnímyotonie a i přítomnost myotonie perkusní,pozitivní warm-up fenomén.Molekulárně genetickým vyšetřením (TP PCR+ SB) potvrzena MD2 s expanzí na obou aleláchpostiženého genu, zároveň homozygotní stavpodpořen vyšetřením předků a jejich příbuzných.Zároveň je pacientka nositelkou semidominantnímutace v genu ClCN1, kterou získala odsvé matky, také nositelky heterozygotní mutacev genu ZNF9.Homozygotní stav u expanzivních AD genovýchmutací (MD1, MD2) obecně nevede k těžšímufenotypu, tento je u pacientky způsobenpatrně současnou mutací v chloridovém kanálu.Advances in Pompe diseaseAn ,old‘ disease in the spotlight:advances in Pompe diseaseMongini T.Neuromuscular Disorders Unit,SCDU Neurologia 2, Departmentof Neuroscience, University of Torino,Hospital S. Giovanni Battista di Torino,Torino, ItalyGlycogenosis type II is a lysosomal storagedisease, due to the genetic defect of the enzymeacid alpha-glucosidase (GAA) or acid maltase;it is also known as Pompe disease, named aftera Dutch pathologist who first described theinfantile form in 1934. The enzyme degradesglycogen to glucose within the lysosomes, andits absence causes intralysosomal glycogenaccumulation with imbalance of the intracellularautophagic pathway. More than 200 mutation ofGAA gene, mapped to chromosome 17q25.2--q25.3, have been identified in affected individuals,including missense and nonsense mutations,splicing defects, deletions and insertion; somegenetic defects appear to be more frequentin specific ethnic groups, such as the intronictransition t to g (IVS1-13T>G or c.-32.13T>G) inCaucasians or the c.1935C>A transversion in exon14 in the Taiwanese population.The most severe form, with complete absenceof the protein, has a typical neonatal onset withgeneralized muscle hypotonia, severe dilated cardiomyopathy,and respiratory insufficiency. On thecontrary, the later onset forms (later-onset PompeDisease or LOPD) are a continuum spectrum ofphenotypes, manifesting at any age (from earlychildhood to the sixth or seventh decade) asa slowly progressive limb-girdle myopathy withinvolvement of paravertebral muscles, eventuallyassociated to respiratory failure; in some individuals,higher levels of serum creatine kinase (CK) maybe the only sign of the disease for years. In LOPDthe enzyme is never completely absent, with a residualactivity up to 30% of normal controls, due toless deleterious mutations in the GAA gene whichallow the production of decreased amounts ofa normal GAA protein or a mutant GAA with reducedglycogen clearing ability. The residual GAAactivity slows the rate of glycogen accumulation,and the onset of the disease is delayed, relativelyto infantile GSD-II patients. However, also thesepatients undergo gradual loss of muscle strengthwww.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

48 Abstraktyand loss of ambulation, developing a significantdisability at different ages.The diagnosis is based on the measurementof the enzyme activity on lymphocytes, fibroblastsor muscle tissue, and on the genetic confirmation.The enzyme testing on blood samplescollected on a filter paper (DBS method) is nowconsidered a reliable and cost-effective diagnosticinstrument for large-populations screening.Since 2006, a recombinant enzyme therapy(ERT) has become available for this disorders;the intravenous administration of GAA led topositive results in a significant percentage ofinfantile onset forms, with prolonged survivaland ameliorated cardiac function, and to a significantslowing of the progression of muscleimpairment in the later-onset forms. However,a significant variability of response to ERT is stillan open issue, and different external factors maycondition the therapeutical efficacy in singlepatients. Advanced therapeutical options arecurrently tested to be associated to ERT therapy.The wide clinical variability and the slowcourse of the disease in this rare population constitutea problem for the design of therapeuticalstudies, requiring large cohorts of patients,a careful selection of the outcome measures anda prolonged time of observation.Great attention is currently dedicated to theearly diagnosis of the disease, especially in theinfantile form, and in the populations of patientsconsidered at major incidence of the disease(i.e., limb-girdle muscular weakness, restrictiverespiratory insufficiency of unknown origin, paucisymptomatichyperCKemia).At present, the best therapeutical approachshould include a comprehensive care protocol,including exercise programs, dietary control,monitoring of respiratory and cardiac function,prevention of skeletal abnormalities (i.e. scoliosis,retractions).Klinický obraz adultní formyPompeho nemociVoháňka S. 1, 3 , Ehler E. 21Neurologická klinika LF MU a FN, Brno2Neurologická klinika PKN, a. s., a FZS,Univerzita Pardubice3CEITEC – Středoevropskýtechnologický institut, MU, BrnoPompeho nemoc (PN) je autosomálně recesivnídědičné metabolické onemocnění, jehožpříčinou je defekt lysosomální kyselé alfa glukosidázy(glykogenóza typ 2) vedoucí k hromaděnílysosomálního glykogenu v buňkách a tkáníchs následnou dysfunkcí především ve svalové tkánisrdce a kosterních svalech. V dospělém věkuse PN projevuje svalovou slabostí kořenovéhosvalstva nebo jinou svalovou slabostí včetnědýchacího svalstva a intolerancí námahy.Podle teoretické prevalence a s přihlédnutímk faktu, že choroba nemá žádné specifickéklinické znaky, lze předpokládat, že řada pacientůnení nediagnostikována nebo je vedena pod jinoudiagnózou a nemohou tak profitovat z novězavedené substituční terapie.Bylo nalezeno 7 pacientů (2 ženy a 5 mužů)s adultní formou PN. Etiologická diagnóza bylapotvrzena vyšetřením aktivity enzymu v leukocytecha molekulárně genetickým vyšetřením.Ve čtyřech případech dominuje pletencováslabost dolních končetin, v jednom slabost trupovéhosvalstva, v jednom postižení pletence horníchkončetin. U jednoho pacienta jsou pouze známkyNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty49celkové astenie a lehká restrikční ventilační poruchazpůsobená slabostí bránice, ta byla nalezena ještěu dvou dalších nemocných. Průměrný věk vznikupotíží je 36 let (28 – 54). Doba mezi manifestací chorobya stanovením diagnózy je 5 let (3-14). Všichnipacienti mají abnormální hodnotu CK.Výsledky potvrzují, že nemocné s adultní formouPN je třeba hledat mezi nemocnými s etiologickynevyjasněnou pletencovou a trupovousvalovou slabostí, restrikční ventilační poruchoua abnormální hodnotou CK nejasného původu.Late-onset Pompe disease: Pitfallsin the diagnosisŠpalek P. 1 , Sosková M. 1 , Mečiarová I. 2 ,Chandoga J. 31Centre for Neuromuscular Diseases,Ružinov University Hospital, Bratislava2Department of Pathology, RužinovUniversity Hospital, Bratislava3Department of Molecular andBiochemical Genetics, Institute ofMedical Biology, Genetics and ClinicalGenetics, Medical Faculty ComeniusUniversity and University Hospital,BratislavaIntroduction: Late-onset glycogen storagedisease type II (GSDII)/Pompe disease is a progressivedisease caused by a deficiency of lysosomalacid alfa glucosidase (GAA) activity. AlthoughGSDII is generally characterized by skeletal andrespiratory muscle weakness and atrophy, resultingin functional disability and reduced life span,distinct phenotypic diversity is characteristic forlate-onset GSDII also. The purpose of our presentationis to underline the difficulties in diagnosinglate-onset GSDII. We report on five patients whowere initially diagnosed with other diseases.Cases: 4 females and 1 male had their onsetof GSDII at a mean age of 37 years (range 18 53).All patients had muscle weakness and muscleatrophy, 2 suffered from myalgias and 1 hadmuscle cramps. Each patient had increasedblood creatine kinase and myopathic pattern atneedle EMG examination. Our 5 patients wereinitially misdiagnosed with limb-girdle musculardystrophy, chronic polymyositis, facio-scapulo--humeral muscular dystrophy, myotonic dystrophyand hypothyroid myopathy respectively.Average interval between the onset and correctGSDII diagnosis was 6 years (range 4-8). A musclebiopsy with histopathological findings of vacuolarmyopathy due to lysosomal glycogen accumulationwas an important step in the diagnosisof two patients. The diagnosis of late-onsetGSDII was confirmed in all 5 patients throughdeficient GAA activity in lymphocytes and bymutational analysis of genomic DNA, isolatedfrom peripheral blood leukocytes. All patientsreceive enzymatic replacement therapy (ERT).Conclusion: Misdiagnosis of GAA deficiencydelays the recognition of late-onset Pompedisease. Late diagnosis in advanced stages ofthe disease may deprive the benefits of ERT.Therefore, early diagnosis of late-onset Pompedisease is of significant importance and the useof dried blood spots should be a routine proceduralcomponent of clinical practice.www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

50 AbstraktyVariá IV.Stiff person syndrom u nemocnéhos dystrofickou myotonií typu 2Ehler E., Kopal A.Neurologická klinika PKN, a. s. a FZSUniverzity, PardubiceÚvod: Stiff person syndrom (SPS) se projevujezvýšeným svalovým napětím trupového svalstvas postupným šířením na končetiny. Podklademsvalové hypertonie je porucha GABA inhibicena kortikální i spinální úrovni s následnou trvalouaktivitou motorických jednotek. Důležitouroli hraje mechanismus kontrakce s prknovitýmbřichem a bolestivou bederní hyperlordózou.Epizodické spasmy jsou vyvolány emočními, taktilnímia sluchovými podněty. Vizuální podnětyje však nevyvolají. Spasmy jsou spojeny se zhoršenímbolestí, anxietou, autonomními příznaky.V symptomatické léčbě se užívají léky posílující inhibici(baclofen, benzodiazepiny) a kauzální léčbaspočívá v imunosupresi (kortikoidy, intravenózněpodané imunoglobuliny, plazmaferéza).Kazuistika: U 46-letého muže se postupněrozvinula hypertonie svalů, zejména břišních a zádových,postupně i poruchy močového měchýře,omezení očních pohybů s diplopií, s anxietou a výraznýmispasmy. Tyto spasmy byly provokoványhlukem, náhlými zvuky, taktilní stimulací, anxietou.Po vyšetřování na různých pracovištích byl přijatna naši kliniku, když již byl schopen pouze polohyvleže. Klinický nález svědčil pro těžký stiff man syndroma při neurofyziologickém vyšetření nalezenakde klinicky i elektromyograficky jak kontinuálníaktivita motorických jednotek, tak několik myotonickýchvýbojů. Následně jsme nechali provéstgenetické vyšetření, které potvrdilo myotonickoudystrofii typu 2. Terapie SPS pomocí bolusu methylprednisolonus následnou aplikací gamaglobulinuvedla téměř k úpravě potíží. Byl schopen ujet i několikdesítek kilometrů na kole. Nemocný je nyníléčen kortikoidy, cyklosporinem a v pravidelnýchintervalech přichází k aplikaci gamaglobulinu, pokterém se potíže vždy podstatně zlepší.Závěr: Popsána kazuistika velmi těžkého,autoimunitně podmíněného stiff person syndromu,který nasedá na myotonickou dystrofii2. Asociace těchto dvou chorob dosud nebylav literatuře popsána.Paraneoplastický stiff personsyndrom a myasthenia gravisPiťha J. 1 , Ehler E. 21Centrum myasthenia gravis Praha,Neurologická klinika, Centrum klinickýchneurověd, 1. LF UK a VFN, Praha2Neurologická klinika PKN, a. s., a FZSUniverzity, PardubiceStiff person syndrome (SPS) je vzácná porucha,charakteristická kolísající rigiditou a ztuhlostíaxiálních a proximálních svalů dolních končetin,s manifestací bolestivých křečí a kontinuální aktivitoumotorických jednotek na EMG.Porucha synaptické GABAergní inhibice je důsledkemintrathekální B buněčné klonální syntézyprotilátek proti různým presynaptickým a synaptickýmproteinům v inhibičních neuronech v mozkua míše. SPS je nejčastěji idiopatická, ale může býti paraneoplastická. Navzdory důkazům, že protilátkyproti GAD (dekarboxyláza kyseliny glutamové)a další autoprotilátky narušují GABA syntézu, přesnýpatogenní mechanismus SPS není zcela objasněn.Neurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty51Silná asociace s několika MHC-II alelami a zlepšenípříznaků po imunomodulační terapie podporujídůkaz o autoimunitní etiologii SPS.Myasthenia gravis (MG) je nejčastějším autoimunitnímonemocněním nervosvalového přenosu.Projevuje se svalovou slabostí a únavnostípříčně pruhovaného svalstva. Nejčastěji jsou postiženysvaly extraokulární, orofyryngeální, šíjové,pletencové a respirační. Více než 80 % pacientůs generalizovanou formou a asi polovina nemocnýchs formou okulární produkuje protilátky protiacetylcholinovým receptorům na postsynaptickémembráně nervosvalové ploténky. Asi u 13 % MGlze prokázat thymom, jedná se o paraneoplastickouformu onemocnění. Imunopatogeneze této formyMG se podstatně liší od idiopatické formy MG.Thymom je lymfoepiteliální tumor, nacházejícíse v horním předním mediastinu. Více než40 % thymomů je asociováno s různými chorobami,např. s MG, Lambert Eatonovým syndromem,myositidami, limbickou encefalitidou, alei s některými hematologickými, kožními a endokrinnímichorobami. Tyto paraneoplastickénemoci mají tendenci se sdružovat v různé kombinace(overlap syndromy).Popisujeme případ 65-leté ženy, u které seextenční hypertonie obou DK s epizodami bolestivýchkřečí s občasným tuhnutím svalů dolnípoloviny břišní stěny. V objektivním nálezu bylanápadná svalová hypertonie svalů na DK, bezporuchy šlachookosticových reflexů a čití.Zásadní význam mělo elektromyografickévyšetření, při kterém byla motorická i senzitivníneurografie v normě, F-vlny měly 100 % perzistenci,některé i vyšší amplitudu (až 8,5 % amplitudymotorické odpovědi) a při jehlové EMG jsmeprokázali pouze kontinuální aktivitu motorickýchjednotek, a to nezávisle na poloze či pasivníchpohybech vyšetřovanou končetinou. EMG nálezpodporoval klinickou diagnózu stiff-limb syndromu.V mozkomíšním moku byla nalezena hladinaanti-GAD65 12,085 j/l (norma do 1 j/l). V séruprokázána vysoká hladina anti-GAD65 10 800j. (norma do 10 j.) a zvýšená hladina protilátekproti thyreoglobulinu na 787 (norma do 115 IU/l)a proti thyroxin peroxidáze na 465. DiagnózaSPS byla tedy produkcí protilátek potvrzena. Bylazahájena léčba baclofenem a tetrazapamema následně podáno 5 gr. methylprednisolonus následně snižující se dávkou prednisonu v kombinacis azathioprinem. Klinický nález se téměřnormalizoval, při kontrolním EMG vyšetření zcelavymizela kontinuální aktivita motorických jednotek.Centrální myorelaxantia byla vysazena,azathioprin ponechán v dávce 50 mg.Po 58 měsících se objevila kolísající slabost DKptóza s diplopií. Postupně se objevila porucha polykání,slabost šíjového svalstva i obtížné dýchání.EMG s repetitivní stimulací svědčí pro postsynaptickouporuchu nervosvalového přenosu. Na CThrudníku nalezen tumor v předním mediastinuvlevo (40 x 35 x 30 mm). Anti-AChR protilátky bylypozitivní nad 8 nmol/l, negativní anti-amphiphysina anti GAD65. Léčena výměnnou plazmaferézou(5-krát obden) s výrazným zlepšením svalovéslabosti (dýchání i polykání upraveno, diplopiepostupně regredovala) s následným podánímkortikoidů (60 mg denně s následnou redukcídávky) v kombinaci s azahioprinem 100 mg, dálepyridostigmin 5-krát 1 tbl. A distigmin 1 večer. Vestabilizovaném stavu byla indikována k transternálníthymektomii a extirpaci thymomu.Operace proběhla bez komplikací. Histologickynalezen thymom B2 dle klasifikace WHO s invaziv-www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

52 Abstraktyním růstem do okolí. Byla realizována pooperačníaktinoterapie. Během ozařování došlo k myastenickékrizi s oběhovými komplikacemi, výměnnáplazmaferéza byla komplikovaná flebotrombózoua při následné antikoagulační terapii došlo k masivnímukrvácení do břišní stěny s letálním koncem.V literatuře bylo popsáno jen několik případůasociace paraneoplastického SPS a MG, ačkoliv jsouobě choroby zprostředkované autoprotilátkamia mají společnou imunopatogenezi, týkající indukceautoimunitní odpovědi typické pro thymom.Myasténia gravis asociovanás recidivujúcou dermatomyozitídouHergottová A. 1 , Špalek P. 1 , Schnorrer M. 21Centrum pre neuromuskulárneochorenia, Neurologická klinika SZUa UNB Bratislava – Ružinov2III. Chirurgická klinika LF UK, FNsPMilosrdní bratia, BratislavaÚvod: Myasténia gravis (MG) je zriedkavé autoimunitnéochorenie nervosvalového spojeniaspôsobené autoprotilátkami proti acetylcholínovýmreceptorom alebo proti svalovo-špecifickejkináze (MuSK). Aj v patogenéze dermatomyozitídy(DM) majú kľúčovú úlohu humorálne autoimunitnémechanizmy namierené proti endotelu endomyziálnychkapilár a kapilár kože, fakultatívneaj proti endotelu iných drobných ciev. MG a DMsú asi u 10 % pacientov asociované s inými autoimunitnýmiochoreniami. Napriek tomu, že MGa DM majú podobné charakteristiky (humorálnaautoimunita, asociácia s inými autoimunitnýmiochoreniami) je kombinovaný výskyt myasténiegravis a dermatomyozitídy extrémne vzácny.Kazuistika: V roku 2003 sme hospitalizovalivtedy 20-ročnú pacientku pre niekoľkotýždňovývývoj generalizovanej slabosti končatinovéhoa trupového svalstva, ku ktorej sa neskôr pridružilimierne myalgie a ťažkosti s artikuláciou, fonácioua prehĺtaním. Tesne pred prijatím na naše pracoviskovznikol u pacientky heliotropný exantém a periorbitálnyedém. Repetitívnou stimuláciou (3 Hz) smezistili signifikantný pokles amplitúdy evokovanejodpovede. Klinicky bol výrazne pozitívny reparačnýfarmakologický test. Titer autoprotilátok protiacetylcholínovým receptorom bol hraničný (0,4nmol/l). V sére bola zvýšená hladina CK (27,3 ukat/l,norma do 2,5). V sére boli pozitívne ANA, ACNA protilátky.Natívnym EMG vyšetrením sa zistil myogénnynález. Stav sme diagnostikovali ako myasténiugravis asociovanú s dermatomyozitídou. Na základeklinických, laboratórnych a EMG diagnostickýchkritérií podľa Behana a Petera išlo o definitívnu diagnózuDM. Pacientke sme ordinovali kombinovanúimunosupresívnu liečbu (prednison, azatioprín),symptomatickú liečbu inhibítorom acetylcholínesterázy(pyridostigmin) a vzhľadom na závažnosťklinického stavu boli v úvode terapie ordinované2 veľkoobjemové výmenné plazmaferézy. Klinickýstav pacientky sa výrazne zlepšil a v 2/2004 bolarealizovaná tymektómia s nálezom hyperplázietýmusu. Prednizon bol postupne znižovaný a po14 mesiacoch vysadený. Na dlhodobej udržiavacejimunosupresii azatioprinom (100 mg/deň, neskôr50 mg/deň) boli MG a DM v klinickej a laboratórnej(normálna hladina CK) farmakologickej remisii.V apríli 2010 bol azatioprín vysadený. Dva a pol rokabola pacientka bez akýchkoľvek ťažkostí. V roku2012 otehotnela, v auguste 2012 spontánne potratilav 3. mesiaci gravidity. V septembri 2012 vzniklibolesti drobných ručných kĺbov, myalgie, slabosťproximálneho končatinového a trupového svalstva,periorbitálny a perinazálny erytém. Pacientku smeNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty53hospitalizovali. Reparačný farmakologický test bolnegatívny. Nález pri nízkofrekvenčnej repetitívnejstimulácii bol v norme. V sére sme zistili mierne zvýšenúhladinu CK (11,36 ukat/l). Pri ihlovom EMG bolprítomný myogénny nález. Stav sme hodnotili akoakútnu exacerbáciu dermatomyozitídy. Pacientkesme ordinovali i.v. bolusymethylprednisolonu(3 x 500 mg), s následným prechodom na perorálnukortikoterapiu (prednizon 1,2 mg/kg/deň). Pri tejtoliečbe došlo k rýchlej úprave klinického stavu (vymizlikožné erytémy, upravila sa svalová sila, odznelimyalgie) a hladina CK postupne klesla na normálnuhodnotu. Pri poslednej kontrole v marci 2013 bolapacientka asymptomatická na terapii prednizonomv postupne znižujúcich dávkach a na azatiopríne100 mg/deň.Záver: MG a DM sú zriedkavé autoimunitnéochorenia, ich vzájomná asociácia sa vyskytuje lenvýnimočne. Nediagnostikované akútne formy MGa DM môžu ohrozovať pacientov rizikom vznikubulbárnej symptomatológie a respiračnej insuficiencie,v prípade akútnej DM aj rizikom vznikusekundárnej rabdomyolýzy. Včasné určenie správnychdiagnóz oboch ochorení s neodkladnou ordináciouoptimálnej imunoterapie má na prognózupacientov rozhodujúci význam. Z dlhodobého hľadiskaje pre riziko exacerbácií indikovaná dlhoročnáudržovacia imunosupresívna liečba azatioprínom.POEMS syndrom – kazuistikaOkáčová I. 1, 2 , Hnojčíková M. 1, 2 ,Mičánková B. 1, 3 , Adam Z. 3 , Skutilová S. 1 ,Keřkovský M. 4 , Bednařík J. 1, 21Neurologická klinika LF MU a FN, Brno2CEITEC – Středoevropskýtechnologický institut MU, Brno3Interní hematologická a onkologickáklinika LF MU a FN, Brno4Radiologická klinika LF MU a FN, BrnoÚvod: POEMS syndrom je vzácné paraneo--plastické onemocnění, které patří do skupinyplazmocelulárních dyskrazií. Jedná se o monoklonálnígamapatii spojenou s periferní neuropatií.Akronym POEMS popisuje základní příznakyonemocnění: P – polyneuropatie, O – organomegalie,E – endokrinopatie, M – monoklonálnígamapatie S – kožní změny (skin changes), kterébývají zastoupeny s různou frekvencí. Cílem prezentovanékazuistiky je upozornit na toto vzácnéonemocnění u mladé pacientky.Kazuistika: Jednalo se o 27-letou ženu,u které byla diagnostikována senzitivně motorickáatonálně demyelinizační subakutní polyneuropaties akcentací na DKK do těžkého stupně.Při pátrání po etiologii polyneuropatie byly zjištěnydále tyto nálezy: městnání na očním pozadí(3 dioptrie), pozitivní nález monoklonálního imunoglobulinuIgA lambda v séru (10,8 g/l). V kostnídřeni byl nález 10 – 20 % klonálních plazmatickýchbuněk, na RTG skeletu a celotělovém PETbyl prokázán generalizovaný osteosklerotickýproces. U pacientky došlo k výraznému váhovémuúbytku (30 kg během 1 roku). Pacientkatedy splňovala diagnostická kriteria pro POEMSsyndrom. Stav se nadále zkomplikoval rozvojemvaskulitidy mozkových tepen a trombózou a. carotisinterna vpravo intrakraniálně, manifestujícíse klinicky globální afázií a těžkou pravostrannouhemiparézou. Byla zahájena onkologická terapies autologní transplantací krvetvorných buněk.U pacientky však došlo k dalšímu zhoršovánícelkového stavu, prognóza je nyní hodnocenajako infaustní a je pokračováno pouze v paliativníterapii.www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

54 AbstraktyUltrasonografie periferních nervů,léze n.radialis v zobrazovacíchmetodách – kazuistikaSteyerová P.Rádiodiagnostická klinika, Všeobecnáfakultní nemocnice, PrahaUltrasonografie je velmi elegantní metodoupro zobrazení periferních nervů. Při použití novýchpřístrojů a sond a jejich vysokého prostorovéhorozlišení je možné detekovat malé změnyve struktuře nervů, přesně je lokalizovat a popsat.Detailní zobrazení místa léze, spolu s případnýmivedlejšími nálezy v okolních měkkých tkáních,může být velmi užitečné pro určení dalšího terapeutickéhopostupu. Vedle zobrazení skýtáultrazvuk i možnost přesné a jednoduché navigaceintervenčních metod v reálném čase, cílenéaplikace léčiv, ať již za účelem diagnostickým čiterapeutickým. Na našem pracovišti provádímetato vyšetření již více než jeden rok, blízce spolupracujemes neurology, rehabilitačními lékařia plastickým chirurgem.V naší kazuistice chceme prezentovatporanění n.radialis, které vzniklo jako následeksádrové fixace po úraze, jeho zobrazenív různých vyšetřovacích modalitách a ukázkuintervenčního postupu, který jsme u tohotopacienta provedli.Senzitívne neuronopatie– ganglionopatie: literárny prehľada kazuistikaHajaš G.Neurologická klinika FSVaZ s FN, NitraÚvod: Získané senzitívne neuronopatie (SN)alebo ganglionopatie predstavujú špecifickú podskupinuperiférnych neuropatií charakterizovanúprimárnym alebo selektívnym zánikom neurónovdorzálnych senzitívnych ganglií. Senzitívneneuronopatie sú tradične považované za raritnéochorenia, problémom je ich presná diagnostika.Etiopatogenéza SN doteraz nie je jasne stanovená,vo väčšine prípadov sa predpokladáautoimunitná etiológia. Najčastejšie sú asociovanéso Sjögrenovým syndrómom alebo neopláziami.Až 50 % prípadov je hodnotených akoidiopatických.Degenerácia neurónov tvaru „T“ v zadnýchsenzitívnych gangliách a ich centrálnych ajperiférnych výbežkov často rezultuje do multifokálnehovzorca senzitívneho deficitu, čo jev kontraste s konvenčným „od dĺžky závislým“vzorcom postihnutia pozorovaným pri väčšinepolyneuropatií. Symptómy sú väčšinou asymetrickéa takmer u polovice pacientov začínajúnajprv na horných končatinách.Kazuistika: 63-ročná žena liečená preSjögrenov syndróm a autoimunitnú thyreoiditídubola poukázaná na neurologickú klinikupre subakútny vývoj paraparézy dolných končatíns parestéziami horných a dolných končatín– postupujúcimi proximálne a zhoršenierovnováhy. Objektívne neurologicky dominujeobraz senzitívno-ataktickej neuropatie s areflexioušľachových reflexov a poruchou citlivosti nakončatinách aj trupe. V laboratórnych výsledkochpozorujeme zvýšenú hodnotu sedimentácieerytrocytov, pozitívne protilátky SS-A a ANAa miernu hyperproteinorachiu v likvore. EMGvyšetrenie preukazuje nevýbavný SNAP n.suralisa plantaris medialis a nízke amplitúdy SNAPn.medianus. MR vyšetrenie cervikálnej miechypreukazuje T2-hyperintenzity v zadných povrazcochmiechy. Stav hodnotíme ako senzitívnuNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

Abstrakty55neuronopatiu. Podávame pulz kortikoidov i.v.s prechodom na perorálny medrol v kombináciis azatioprínom. V priebehu niekoľkých týždňovdochádza k zmierneniu bolestivých parestéziía k čiastočnému zlepšeniu rovnováhy. Pacientkaje v sledovaní neuromyologickej a reumatologickejambulancie.Záver: Z klinického hľadiska je rozpoznanieSN veľmi dôležité, jednak pre dramatické zníženiepočtu rôznych etiológií, o ktorých treba uvažovaťv diferenciálnej diagnostike, a potom z dôvodu,že niektoré typy senzitívnych neuronopatií dobrezaberajú na liečbu.www.solen.sk | 2013; 14(S2) | Neurológia pre prax – Suplement 2

56 PoznámkyNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

58 PoznámkyNeurológia pre prax – Suplement 2 | 2013; 14(S2) | www.solen.sk

NAJPRVPOTOM