-06-<strong>2011</strong> 23.3.<strong>2011</strong> 18:13 Stránka 85/<strong>2011</strong>RÝMAŘOVSKÝ HORIZONTAKTUÁLNÍ NABÍDKAkomunitní školyVZDĚLÁVACÍ KURZ NEJEN PRO SENIORYNEBOJÍME SE POČÍTAČŮKurz je zaměřen na:1) základy práce s počítačem2) využití internetu a moderních komunikačníchtechnologií (e-mail, Skype, ICQ ...)Naučíme Vás komunikovat prostřednictvím počítače a Vymůžete být v kontaktu se svými blízkými každý den.Kurz nepředpokládá žádné vstupní znalosti.Cena: 390 Kč/10 hod.1 hodina = 60 minutZačínáme 6. 4. <strong>2011</strong> v 8 hodinTEL: 554 721 150, 554 721 153www.gymnaziumrymarov.czE-MAIL: komunitniskola@seznam.czKdo byl kdoJeště jednou Sidonie Heidenreichová z Felsu8V nedávno vydaných Starýchpověstech Rýmařovska se dočtemetéž legendu o Sidonii(Zdeňce) Heidenreichové z Felsu,smutné obyvatelce Pustého čiZakletého zámku, jehož starobyléruiny leží vysoko na strmémostrohu nad soutokem Tvrdkovskéhopotoka a Huntavy naprotiSovím skalám. Obsah je vcelkujednoduchý. Na izolovanémzámku trávila smutné dny svéhoživota mladičká komtesa, kterounechal z domova v Tyrolích vyhnatjejí otec, když se spustila sesluhou. Po smrti (1572) se kajícnicenechala pochovat do hankštejnského(skalského) kostelíkatak, aby po jejím náhrobníku věřícíšlapali při každé bohoslužbě.Kupodivu se šlechtična objevujei v podstatně košatější pověsti zeSobotínska, jež téma rozvíjí velmipodrobně a nejspíše zde vesničanyneobyčejně zaujala.Pokusíme se ji tedy stručnějipřevyprávět, originál je přílišdlouhý.Jedné horké noci uprostřed červnase dopotácel k smrti unavenýpoutník až k obrovité lípě, ježchránila svými větvemi osamělouchaloupku na skok odRýmařova. Otrhaný pocestnýměl na hlavě kdysi zelený klobouklovce a na zádech kuši.Zaprášenou tvář zbrázděnou utrpenímmu rámovaly husté havranívlasy, pravda už trochu prokvetlé.Jen bystré oči prozrazovalymladého muže. Za okny seještě svítilo a za plotem se zlostněrozštěkali psi. Cizinec si dodalodvahy a zabušil na dveře.Objevila se temná silueta starce,který si lucernou posvítil na jehoobličej. Neznámý neotálel, pozdravila požádal jej o nocleh.Mohutný staroch se vytáčel, odmítala říkal, že by jeho pohostinstvíkaždý místní odmítl.Snažil se jej odvrátit od nerozumnéhonápadu a upřímně mudoporučoval učinit ještě pár krokůdo města. Vyčerpaný a zřetelněnešťastný člověk se již téměřhroutil a nedal se odbýt. Třikrátho stařec varoval, ale nakonec semu jej zželelo a pozval jej dál.Po skvělé pečeni a korbelu vínazačaly klížící se oči pocestnéhobloudit po čisťounké jizbě odprostého lože k otevřené biblia nezvyklé černé skříni. Před-Kostel sv. Václava ve Skalách
-06-<strong>2011</strong> 23.3.<strong>2011</strong> 18:13 Stránka 9RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 5/<strong>2011</strong>stavil se vlídnému hostiteli jakoValentýn. Stařec ožil a rozzářilse, když viděl, jak poutníkovichutná. Leč nastala chvíle, abyse příchozímu představil. Otevřelzáhadnou skříň a v ní se blýskloostří mohutného meče. Ano,jsem Ondřej, rýmařovský mistrkat. Hned začal omluvně vysvětlovat,že jej, jak ví, přes velkousnahu neodradil, ba ani nedokázalodmítnout. Když však již pojedlz talíře mistra ostrého meče,povídal, odloučil se navždy odlidí a nyní se musí stát jeho pomocníkem.U jiného by to vyvolalohrůzu, ale Valentýn, kterýprozradil, že je uprchlým vězněm,nehnul ani brvou. Vyprávěl,že se mu nepodařilo najít tonejdražší, co hledal, a nyní účtujese životem.Jako by z něj spadla únava a rozvyprávělse. Vzpomínal na krásnoudomovinu ukrytou v hlubokýchúdolích Alp, plných květůa s bílými ledovci na ostrýchhrotech hor, i na své dobré rodiče.Tam kdysi býval lovčím staréhohraběte na orlím hnízděuprostřed skal a jedinou společnostmu dělala krásná hraběcídcera. Jezdívali spolu strmýmistezkami nekonečných lesů. Přesvšechno odříkání se nakonecosamělí mladí lidé do sebe zahleděli.Měsíce svou lásku dokázaliskrývat. Starý šlechtic, stálespíš opilý než střízlivý, jako bypřes karty neviděl. Netrvalo všakdlouho a jednoho tichého dne jepřistihl v objetí ve stínu starýchhradeb. Rozběsnil se, nechalValentýna vsadit do hladomornya odsoudil jej k pomalé smrti.Nešťastná Zdeňka si v slzách nevědělarady, ale nevzdala se.Chamtivého žalářníka oblomilajediným zlaťákem a ten pomohlvězni na svobodu. Hrabě trestalkrutě, zoufalou dcerku nechalodvléct. Ani prchající Valentýn,Zbytky zdiva hradní věžeFota: archiv J. KarlaMohutný příkop Pustého zámkuani nikdo jiný v Tyrolích nevěděl,kam dívka zmizela. Léta jimarně hledá ve všech zemícha už ztratil veškerou naději, žemilou ještě někdy uvidí.Kata Ondřeje nesmírně dojal,neboť i jeho přivedla k jeho nynějšímuřemeslu nešťastná láska.Mistr však přes své soužení nasvět nezanevřel. Říkal, že jistáruka, dobré slovo a mírné srdcemohou při děsivém divadle podšibenicí zkrátit odsouzenci utrpenía pomoci mu rychlejik Pánu. Nového přítele uklidňoval,že se na rabštejnském panstvíjiž léta nepopravuje a že nejvýšeobčas váže k pranýřihelmbrechtnice a místní klepny,ba že ani krev nevytryskne, kdyžmusí vypálit cizinci znamení.Ráno se však Valentýnovi všerozleželo v hlavě a požádalOndřeje, aby se mohl ještě naposledypoptat po ztracené milenceve městě, ale pokud ji nenajde,vrátí se a službu bez odmluvypřijme. Ondřej neprotestoval,věděl své.Lidé už o Valentýnově chyběslyšeli. Strážný mu zabránilvstoupit Horní bránou do městabez katovského znamení, rudéhopláště. Podruhé tedy přišel označen,ale lidé se od něj s odporemodvraceli a malé děti s hrůzouprchaly. Netrvalo dlouho a výrostcijej počastovali sprškou kamení.Nejhůře vyváděl krásnýplavovlasý mládenec. Na chvílise Valentýnovi zazdálo, jako byv něm zahlédl půvabnou Zdenčinutvář se záplavou jejích zlatýchkadeří. Tu jej však drzý neurvaleczasáhl ostrým křemenemdo tváře, jež začala silně krvácet.Smutný a zklamán se vrátil do katovny.Staroch jej ošetřil a povídal,že nejhorší z útočníků je nebezpečnýlotr, že se mu říká divokýJorg a jeho andělská tvář je jenklam. Roste pro šibenici. Je městskýmlesníkem a synem paníz Pustého zámku pod Hankštejnem.Ta prý jej u sebe nedokázalaudržet a sebevědomý necita serozhodl jít tou nejhorší cestou.Než stačil Valentýn jeho slovadomyslet, začaly bít rýmařovskézvony na poplach. Vražda. Novýkatův pacholek si nasadil rudýplášť a s červeným kloboukemvyrazil do města. Už zdálky slyšelvzrušený křik shlukujících selidí. Záhy rozeznal ve směsicihrozivých i zděšených slov, žedivoký Jorg proklál dýkou svéhokamaráda Jana Sitze, když sespolu rvali o přízeň krásné Lenyod Abrahámů. Dorazil na rynka zahlédl dva dráby, jak strkajído vrat radnice svázaného Jorgav košili zbrocené krví přítele.Valentýn se urychleně vracel,aby vše mistrovi pověděl. StarýOndřej se však k jeho úleku svíjelbolestí u dveří. Uložil jej tedyna lože. Starému se poněkud uleviloa on mu vše pověděl. Ondřejpoučil nového společníka, jaksrazit člověku jednou ranou hlavu,neboť nepochyboval o ortelukonšelů.Poprava se konala hned na druhýden. Valentýn vyrazil už zránaa v záhybech rudého pláště ukrývaltěžký meč a rudou kuklu.Přivedli jej k vězni. Divoký Jorgjen s úsměškem požádal o prominutí,že Valentýna zranil, alejak se smrt blížila, ztrácel dřívějšízpupnost. Nechal si ostříhatbohaté světlé kudrny a naslouchalbedlivě slovům svého kata.Chlapec mu pak podal zapečetěnýdopis s prosbou, aby jej předaljeho matce.Z radnice zvolna vyšel průvodměšťanů v černém, ozbrojenciv čele s rychtářem a nakonec odsouzenecse svěšenou hlavou, poboku kněz a temné procesí uzavíralnový kat. Na temeni Stínadelchlapce předali Valentýnovi.Všude kolem napjatí lidé bezsoucitu a plni zloby. Jorg poslušněpoložil krásnou hlavu na nízkýšpalek. Svist, zábleska hřmotný náraz ... a pronikavýženský výkřik!Jako bez života se vrátilValentýn domů. Na loži nalezlmrtvého Ondřeje s úsměvem vysvobozenína rtech. Ztratil posledníhopřítele. Rozsvítil svícea zlomil pečeť Jorgova listu, kterýměl chlapec otevřít až po matčiněsmrti. Začal číst slova nešťastnématky, jak kárá syna, žeji opustil. Prosí jej, aby ji nechalpo smrti pohřbít pod práh kostelíkave Skalách, aby tak odčinilasvůj hřích. Pak zbledl hrůzoua pokračoval. Řádky se všakValentýnovi v slzách slévalypřed očima, jak bez ducha četlpříběh své ztracené milé i svůj.Teprve nyní se dozvěděl, že naněj zoufalá Zdeňka stále čeká.Mladík, kterého ráno nerad sprovodilze světa, byl jejich jedinýsyn. Zhroutil se.Třetí den lidé sledovali shrbenéhobělovlasého muže s vyhaslýmaočima, jak se vleče nejistýmkrokem dolů Hankštejnem. Neníto snad panský kat? Kdepak,vždyť jej nedávno viděli a byl tomladý černovlasý chlapík.Zesláblého poutníka přilákal hlukkamenických kladívek k bílémukostelíku, kde pokládali náhrobníkámen. Z posledních sil se dopotácelnahoru. Povídali, že nebožkapaní viděla popravu divokéhoJorga v Rýmařově a s hrůznýmvýkřikem na místě skonala. Přesnoc zestárlý Valentýn četl: Zdeodpočívá vznešená paní Zdeňkaz Felsu. Bůh jí buď milostiv zdei na nebi. Amen.Valentýn už nemohl dál. Vypuklv šílený smích a v mžiku kleslmrtev na chladnou kamennoudesku ukrývající bezduché tělojeho ztracené milé. Jiří Karel9
Change language