Článek v PDF ke stažení - Živa

(Hypotrachyna revoluta, obr. 7), t. chobotnatá(H. sinuosa), t. vlasatá (Parmotremacrinitum) a t. perlová (P. perlatum).Mnohé z našich lišejníků mají euroasijskérozšíření (vyskytují se i v severní Africe);některé (terčovka lipová – Parmelinatiliacea, t. pohárkatá – Pleurosticta ace -tabulum) však rostou převážně v Evropě(a jinak pouze v menší části západní Asiea severní Afriky). Vzácnější je celoatlantickérozšíření (východ Severní Amerikya západní Evropa), jehož příkladem mohoubýt pupkovka puchýřkatá (Lasallia pustulata)nebo pevnokmínek rozvětvený (Stereocaulondactylophyllum). Boreální druhyve střední Evropě se většinou omezujína horské oblasti, některé se označují jakoglaciální relikty (terčovka prstencovitá –Arctoparmelia centrifuga, obr. 6, pukléřkaplotní – Cetraria sepincola). Oceánickénebo suboceánické lišejníky mají hlavníareál evropského rozšíření soustředěný navlhké přímořské oblasti, ovšem v dalekoširším pásu než platí pro tento typ rozšířeníu cévnatých rostlin, jako např. dutohlávkaježatá (C. portentosa, obr. 2), terčovkadrobná (Xanthoparmelia mougeotii) a malo -hubka laločnatá (Baeomyces placophyllus).Jako oceánické jsou často označoványi druhy vlhkých pralesů (důlkatec plicní –Lobaria pulmonaria), jejich areál je všakvelký a výskyt ovlivňují především mikro -klimatické podmínky. Některé z těchtodruhů vlhkých horských lesů však mají na -opak (alespoň v Evropě) spíše kontinentálnírozšíření (větvičník článkovaný – Everniadivaricata, obr. 4).Rozšíření mnoha lišejníků podléházměnám následkem různých vnějších vlivů.Řada hlavně epifytických zástupců bě -hem 20. stol. výrazně ve střední Evropěustoupila, mnohé druhy dokonce vyhynulynebo jsou nezvěstné. Lišejníky jsou obecněcitlivé na změny prostředí projevující seve změně mikroklimatu. Proto vedle znečiš -tění ovzduší se negativně podepsaly i změnyve způsobu hospodaření lesů, v zemědělstvíaj. Naopak několik málo tolerantníchacidofilních druhů se vlivem kyselých deš -ťů začalo šířit (zmíněná misnička práškovi -tá). Výrazné snížení emisí síry v 90. letech20. stol. ale značně zlepšilo situaci a mnohélišejníky se vracejí zpět. Šíření další skupinynitrofilních druhů podporují vysokéemise dusíkatých sloučenin pocházejícíchze spalování fosilních paliv a zintenzivnízemědělské výroby. Naopak druhy citlivéna eutrofizaci prostředí ustupují.V nedávné době byly publikovány prvnípráce dokazující dopad globálníhooteplování i na této skupině organismů.Zatím je asi příliš brzy pro podobné závěry.Je však jisté, že různé změny probíhajía mnohé se značnou dynamikou, přes toželišejníky rostou pomalu (roční přírůstekčiní většinou nanejvýš několik milimet rů,často jen zlomky milimetrů). Ovšem porozumětzměnám není jednoduché a vy ža -duje to daleko větší časový odstup. Ně kte -ré jsou dost nepochopitelné nebo působíaž absurdně – např. najdeme druhy, kterébyly dříve považovány za kriticky ohrožené,nebo dokonce nezvěstné, a nyní seznačně šíří. Příkladem může být větvičníkčlánkovaný, který se vyskytuje na solitérníchstromech a keřích trnek (zejménav západních Čechách, jež patřily k nejznečištěnějšímoblastem) – přitom jde o lišejníkvlhkých horských lesů až pralesů.Přestože naše republika není velká a polichenologické stránce mají zdejší výzkumydlouhou tradici, pořád je co objevovata ověřovat. Jsou nacházeny další druhynové pro naše území (za posledních 20let kolem 130 druhů) a dokonce i novépro vědu, jako např. Caloplaca soraliferaa C. subalpina.Jan KučeraMechorosty České republikyMechorosty jsou nepříliš nápadnou, přesto však téměř všudypřítomnou a promnohé možná překvapivě rozmanitou skupinou naší flóry. Zatímco pro běžnéhočlověka je pravděpodobně slovo mech dostatečně specifický termín, kterýjedno značně charakterizuje onen zelený, na první pohled k poležení lákajícíkoberec v lese, a gymnazista patrně slyšel o rašeliníku, ploníku a možná pětidalších rodových názvech mechorostů, poučený biolog přijde s nečekanou informací.Poslední „sčítání“, které proběhlo v letošním roce, udává pro naše územícelkem 863 druhů a 28 dalších vnitrodruhových taxonů, z nichž mnohé ně -kteří autoři uznávají na druhové úrovni – zastoupené druhy se řadí do vícenež 270 rodů. Je sice pravda, že z našich druhů je asi 65 dlouhodobě nezvěstnýchnebo do konce prokazatelně vyhynulých, ale přesto se mechorosty nacelkovém počtu vyšších rostlin v České republice podílejí skoro pětinou – nebotaké více než čtvrtinou, pokud od počtu cévnatých rostlin odečteme druhy u násnepůvodní. Perličkou je fakt, že Jan Svatopluk Presl u nás založil tradici, kdyveškeré naše druhy mají česká jména, která si ovšem nepamatují ani sami vědci.Jsme tedy mechová velmoc, nebo je taková bohatost „normální“?území prozkoumali. Diverzita podmínekje zřejmě pro mechorosty nejdůležitější,jak ukazuje fakt, že ze sousedních zemí jemožná překvapivě bohatší na mechorostyRakousko (1 116 druhů); dokonce i jednaz jeho spolkových zemí (Korutany) s osminovourozlohou proti České republice má893 druhů. Naopak s námi srovnatelněvelké Maďarsko hlásí druhů „pouze“ 659.Pro úplnost dodejme, že v Evropě vímeo výskytu necelých 1 700 druhů mechorostůa na celém světě odhadujeme okolo15 tisíc druhů.Na tomto místě bych asi měl vysvětlit,proč zde stále používám novopečený termínmechorost místo prostého a libozvučnějšíhoslova mech. Z úsvitu dějin zelenýchrostlin, tedy starších prvohor, se dodnešních dnů na Zemi dochovaly tři skupinyv mnoha ohledech podobných organismů– játrovky (Marchantiophyta), mechy(Bryophyta) a hlevíky (Anthocerotophyta).Všechny mají podobnou stavbu těla, ve -likost, životní cyklus i způsob, jakým sevypořádávají s dočasným nedostatkemvody – poikilohydrii. Játrovky a hlevíkyjsou ještě nenápadnější a druhově méněpočetné než mechy, proto není divu, žejejich označení vlastně pro běžného člověkanení potřeba. Z evolučního pohleduse navíc v posledních letech ukazuje –i když jistota v tomto ohledu rozhodně za -tím není – že tři skupiny mechorostů aninemají bezprostředního společného předka.Vývojově nejstarších játrovek u násmáme těsně přes 200 druhů a patří sem jakformy s lupenitou stélkou (obr. 1), takpočetnější, ačkoli většinou menší a nenápadnějšíjátrovky listnaté (obr. 2). Mechů(obr. 3–5, 7–8) se v České republice vyskytujepřes 650 druhů, zatímco vývojověnejmladší skupinu – hlevíky (obr. 6) reprezentujípouze čtyři zástupci.Odpověď bude šalamounská. Počet našichdruhů mechorostů docela dobře odpovídátomu, jaká je u nás různorodost přírodníchpodmínek a konkrétních stanovišť, kolikz těchto stanovišť se dochovalo v takovémstavu, že na nich mechorosty byly schopnypřežít, a také tomu, jak intenzivně bryo -logové (ti zvláštní, při zemi se pohybujícíbotanici ozbrojení hodinářskou lupou, kteřídokážou jednotlivé druhy mechorostův terénu od sebe odlišit) v historii našeNěkolik pohledů na naši bryoflóruStřední Evropa, v jejímž srdci leží i našeúzemí, je křižovatkou, kde se prolínají klimatickévlivy oceánické a kontinentální,hranicemi svých areálů sem pronikajíněkteré teplomilné druhy ze Středozemí(mediteránní prvky), stejně jako zde odseveru vyznívají druhy boreální. Mechorostyoceánické, tedy takové, jejichž četnostvýskytu směrem na západ zřetelněnarůstá (např. rokytník krátkozobý – Hylocomiumbrevirostre, obr. 3, nebo omšenkaživa 4/2012 165 ziva.avcr.cz