Láska v hrobě

Dokumentární film Davida Vondráčkao (ne)svobodné volbě, milování a umírání

Na počátku druhého tisíciletí našla skupina bezdomovců útočiště na německém evangelickémhřbitově v Praze-Strašnicích. Jsou mezi nimi i věční snoubenci: Jana v Kristových letecha padesátiletý Jan. Když se zařizují v neogotické hrobce, vtrhne na hřbitov policie…„Málokterý český dokument mě oslovil silou a autenticitou tak jako debut Davida Vondráčka.Cesta vědomé a dobrovolné sebedestrukce jeho hrdinů, kteří přesto prožívají silnýa opravdový cit, fascinuje víc než dílo jakékoli myslitelné fikce.“i v a h e j l í č k o v á, p r o g r a m o v á ř e d i t e l k a a č f kn á z e vLáska v hroběz e m ěČeská republikar o k v ý r o b y2012s t o p á ž79 minutd i s t r i b u č n í f o r m á tDCP a DVDf o r m á t4:3ž á n rDokumentv ý r o b aYekot FilmČeská televizem o n o p o lOd 29. 11. 2012do 31. 12. 2013n á m ě t , s c é n á ř, r e ž i eDavid Vondráčekp r o d u c e n t iTereza KrejčíKrasimira Velitchkovák a m e r aJan Kadeřábekh u d b aStefan Valdobrevo b r a z o v á p o s t p r o d u k c ePatrik BergmanRURm i x z v u k uPetr Kabrhels t ř i hKrasimira Velitchkováz v l á š t n í p o d ě k o v á n íVěčným snoubencůmJaně Chochlačové(in memoriam)a Janu Bouškovio c e n ě n í• Festival nezávisléhofilmu Řím 2012:Nejlepší zahraničnídokument• Festival Finále Plzeň 2012:Zlatý ledňáček zadokumentm e d i á l n í p a r t n e ř iRespekt, Rádio 1,Topzine.cz, A2,Metropolisp r o g r a m o v á n íDavid Huspeninadavid.huspenina@acfk.cz+420 724 339 341p r o p a g a c e d o k i nPlakáty (A1) a fotosky (A4)PR článek k filmud a l š í i n f o r m a c ewww.acfk.cz/laska-v-hrobe.htmwww.laskavhrobe.czm a t e r i á l y k e s t a ž e n íwww.acfk.capsa.cz(jméno a heslo: guest)Co se stane, když se člověk zamiluje v místěposledního odpočinku…Na počátku druhého tisíciletí našla skupina bezdomovců útočištěna německém evangelickém hřbitově v Praze-Strašnicích.Jsou mezi nimi i věční snoubenci: třiatřicetiletá bývalá prostitutkaJana a padesátiletý nezaměstnaný zedník Jan.Bezdomovecký pár si zařizuje „startovací byt“ mezi urnami vestaré německé hrobce. Honza živí rodinu vybíráním popelnic,Jana se stará o bydlení, společným koníčkem za krásných letníchdní je alkohol.Idyla života na hřbitově se pomalu rozplývá. Přichází rozhodnutísprávce hřbitova, že hrobky a hřbitov je nutné vyklidit, bude seopravovat. Jana s Honzou se stěhují z „luxusního obydlí“ německéhrobky do malého přístřešku, který se se svolením správcehřbitova stává ještě na chvíli jejich domovem.Oba se krátce vracejí do míst svých původních bydlišť, Janaproto, aby se pokusila vyřídit si doklady, Honza se chce potkat sesvou matkou. Setkávání s minulostí je pro ně bolestné, společnýživot v Praze se jim zdá být osudem, nechtějí a vlastně ani neumísvůj život jakkoli změnit.Přichází zima, kterou je bezdomovecký pár schopen přežít jenv nepřetržitém alkoholovém opojení. Fyzicky i psychicky obaviditelně chátrají.Po zimě přichází policie a Honza s Janou jsou definitivně vystěhovánize hřbitova. Dlouholetá láska končí, životem na ulici seprotlouká každý sám.Jana je velmi nemocná a umírá. Honza žije na ulici a vzpomíná nanejkrásnější roky svého života – života s Janou.Film vznikal jako časosběrný dokument v letech 2007–2011.s y n o p s eHrdiny lovestory Davida Vondráčka jsou Jan a Jana, dva lidébez přístřeší, kteří našli domov na opuštěném evangelickémhřbitově v pražských Strašnicích. Hřbitovní zeď a vzrostlé stromypředstavují fyzickou i metaforickou hranici dvou světů. ProJanu hřbitov s relativně komfortním bydlením v hrobce představujebezpečí, ale i past, odkud se nedokáže vymanit. Na začátkunatáčení oba mluví o tom, že si obstarají doklady a zlepšísvůj život, ale úměrně s tím, jak se ve skutečnosti jejich situacezhoršuje, pokračují na cestě k sebedestrukci. Správa hřbitovaohlásí rekonstrukci a oni místo hledání nového přístřeší více pijía odmítají pomoc. „Skončím, jak skončím, to je moje svobodnérozhodnutí,“ říká Jana a důsledky její falešné pýchy na sebenenechají dlouho čekat. Dokument nezavírá oči před nepříjemnýmiaspekty bezdomovectví a ukazuje, kam až člověka můžedovést nefunkční rodinné zázemí či osobní tragédie.

Rozhovor s režisérem Davidem VondráčkemKde a kdy začaly klíčit zárodky filmu?Točil jsem pro televizi reportáže a při tom se seznámil s touhlekomunitou. Zajímaly mě příběhy lidí, kteří se dostali na takovéscestí: Měl jsem tam třeba bývalého číšníka ze známé restauracenebo inženýra z ropovodu Družba, kteří oba skončili v hrobě.Netušil jsem, že se budu soustředit na konkrétní ústřední příběh.To se pak vyvrbilo, když jsem poznal Janu, která se mi svěřila, žešlapala v Holandsku, a Honza mi zase nastřelil tragédii uhořeléhootce. Říkal jsem si, že se zkusím dostat i do anamnézy jejichdětství, zjistit, proč se dostali až k takhle psychopatologickémuživotnímu stylu a notorickému alkoholismu. Ale to jsem ještěnevěděl, že do toho vstoupí vnější drama, když je ze hřbitovavyženou a když se oba budou muset zabývat záležitostmi zesvé minulosti.Jak brzy jste se tedy zaměřil právě na tyhle dva?Už v roce 2007, chvíli poté, co jsme začali natáčet, a ještě dřív,než je vyhnali z té hrobky. Původní nástřel byl takový, že jsmeroztáčeli příběhy všech – i z toho důvodu, že jsme netušili, jestlise třeba někdo z komunity ze dne na den neztratí nebo neumře.Plánovali jsme točit třeba pět deset let… Že bychom pak viděli,jestli se v tom neobjeví nějaká antropologická výpověď. Jenžetihle dva začali vyplouvat do popředí v podstatě intuitivně. Začalobýt jasné, že se hodně sbližují. Byla tam cítit i určitá živočišnost:Jak se říká latinsky „eros“ a „thanatos“, tedy „smyslnost“ a „smrt“.Jako by Honza s Janou žili v předtuše vlastní smrti – a já se chtělpokusit jít až na tu nejnaturalističtější vrstvu jejich sbližování. Tímje to asi neobvyklé i pro diváky, kteří většinou příběhy s až takmezními situacemi nejsou zvyklí vídat.Film vznikal skoro na koleně, ve volném čase. Kolik jste muvlastně věnovali času?To se nedá doopravdy spočítat. Z těch lidí se stali naši kamarádia cítili jsme určitou potřebu jim pomáhat… I když jsme zároveňměli nastavenou etickou hranici, že doopravdy zasáhneme, ažkdyby šlo o život nebo ztrátu zdraví. Určitě to ale byly stovky natáčecíchdnů. Byli jsme ve tvůrčím transu a vnímali to jako běhna dlouhou trať, který buď vyjde, nebo ne. Nevěděli jsme, jestli tovůbec bude možné dokončit… A co si budeme povídat, kdybynedošlo k události, která zafungovala jako přirozený konec, takbychom točili dál.Byli byste radši, kdybyste měli víc prostředků, a tím pádemk dispozici třeba i lepší techniku? Byl by pak film lepší?Měli jsme s Honzou Kadeřábkem ambici natočit hlubinnějšíexistenciální výpověď, ale všude nás odmítali s tím, že příběho bezdomovcích je sociální tematika vhodná na reportáž. Já sichtěl dokázat, že umím stvořit něco, co nebude dokumentárnípublicistikou, ale expresivním příběhem, vyprávěným filmovouřečí. Vůle byla veliká, ale finanční prostředky omezené. Zpětněto vidím tak, že kdybychom měli veliký štáb a dokonaloutechniku, tak by se nám ti lidé možná tak neotevřeli. Pracovalijsme s malinkou kamerou, která dneska stojí tamhle v bazarupět stovek, a dostali jsme se s ní až do hrobu. Samozřejměto bylo riskantní se zvukem… Třeba ve scéně s maminkou.Kdybychom stáli o dva metry dál, přišli bychom o jeden z nejpodstatnějšíchmomentů filmu… To bylo trochu riziko.Teď už pár měsíců žije Láska v hrobě vlastním životem. Jakvnímáte reakce diváků?Překvapilo mě, že jsem ještě nezažil negativní ohlas. Už jsembyl na desítkách besed napříč všemi vrstvami a diváci jsouvětšinou fascinováni. Byla-li nějaká kritika, týkala se spíš morálně-etickýchvěcí – do jaké míry je to „voyeurský hyenismus“a do jaké míry jsme to ustáli. Většina lidí to ale bere jednodušejako film. Jako Romea a Julii na dně, se vším všudy. Těším se,až uvidím nějakou věcnou odbornou kritiku, se kterou bychmohl polemizovat.FilmografieDavida VondráčkaFilmové portréty GEN (Febio):• Stanislav Drobný | 2001• Zdeněk Neubauer | 2002• Věra Bílá | 2002• Josef Masopust | 2002• Dana Němcová | 2008• Jan Sokol | 2008Dokumenty (ČT):• Zapadlý vlastenec | 2008• Do země (ne)zaslíbené | 2008• Sbohem český koutku | 2010• Zabíjení po česku | 2010Cena časopisu Respekt za nejlepšíaudiovizuální počin roku, Mezinárodnícena lidských práv Franze Werfela• Řekni, kde ti mrtví jsou | 2011• Řekni, kde ty obce jsou | 2011• Na divokém severu | 2012• Láska v hrobě | 2012

V kinech od 29. listopadu 2012.