Formát PDF ke stažení

Věřím v zázrak?tématické článkyVím, že Bůh je všemocný. Známpříběhy lidí, kteří prožili Boží dotek,čtu o Ježíšových činech a zázracích, alenení nad vlastní zážitek.Pro život na samotě je auto nepostradatelným„členem“ rodiny. Jsme zvyklíse v něm modlit, zpívat, plánovat,diskutovat, ale hlavně se vůbec někamdopravit – do sboru, školky, práce,k lékaři, na nákup. K tomu sloužilo létaauto, které jsme dostali darem, kterézvládlo řízení začátečníkem, ale hlavnědobře sloužilo. Když manžel oznámil,že životnost auta se chýlí ke konci a jetřeba přemýšlet o novějším autě, takmě pobouřil. Obvinila jsem ho, že mu„stařenka“ není dost dobrá a navíc,musel by se stát zázrak, abychom sepropracovali k jinému autu. Odpovědělmi: „Věřím, že se stane zázrak.“Pane, jak dopravím děti k lékaři,jak budeme chodit do sboru, nanákup…?Najednou to přestala být legrace.Modlili jsme se spolu i zvlášť. On racionálněa konstruktivně, já se strachema zmatkem („Bože, prosím, nenechávejnás bez auta. Pane, jak dopravímděti k lékaři, jak budeme chodit dosboru, na nákup…“). Argument, že byto mohla být zajímavá zkušenost měfakt nebral. „Pane, promiň, ale to měraději uchraň takové zkušenosti.“ Vím,jaké to je, jít ráno s klukem hodinu doškolky, který tam dopoledne prospí vyčerpáníma v poledne si to zopakovatznovu.Trvalo asi měsíc, než jsem připustila:„Ano, Pane, jsi všemocný. Věřím, žemáš moc učinit zázrak a pomoct námk jinému autu. Jen Tě Bože prosím,když nám ho dáš, chraň nás od neštěstí,nechci si vynutit auto a pak litovat.Pane, dáš-li, pak i požehnej.“Můj největší problém byl, nechatjednat Boha. Všude jsem mupomáhala.Můj největší problém v dalších dnechbyl, nechat jednat Boha. Všude jsemMu „pomáhala“. Nejprve mě napadlovyužít konexe. Nevyšlo. Vyřídit leasing– nepodařilo se. „Pane, viděla jsem užtolik aut, jak ještě nikdy před tím a nic.Pane, kudy teď?“Jeden večer jsem třídila časopisya našla srovnání leasingu a úvěru. „AnoPane, to je ono – úvěr.“ Návštěva tříbank mi vzala iluze i kuráž. Navíc mivysvětlili, že kombinace manželka namateřské a manžel cizinec je naprostoneřešitelná. „Není Pane, vím, že není.Všem jim to ukaž! Pane, ale teď už tuzbývá jenom jedna banka…“ Nebyl problém,nevadila mateřská, cizinec, výšepříjmu. Úřednice byla tak milá až mito bylo podezřelé – nakonec se ukázalo,že mně považovala za návštěvu z ministerstva.„Pane, děkuji Ti za neúspěch vetřech předešlých bankách. Naučili mě,ptát se tak erudovaně, až paní úředniceudělala věci, které vůbec nemusela.Děkuji.“Věci dostaly spád, byly peníze, možnostivýběru, našel se i ručitel, sice načtvrtý pokus, ale už jsem byla zvyklá.„Pane, děkuji za ručitele. Požehnejjemu a nám pomoz ho nezatížit.“ Bůhnás ujišťoval, že s námi bude a dovedevše do konce. Ve finále jsme stálipřed rozhodnutím, které auto ze dvouposledních vybrat. „Pane, rozhodnikteré!“ Boží odpověď mě neuspokojila- „Vyberte si sami, rozhodněte se, Jápožehnám.“„Pane, neumím si vybrat, neumím serozhodnout – ukaž které!“ a Bůh jakobyse odmlčel. No dobře, necháme si poraditlidma. Skutečnost, že co člověk, tonázor a odlišná rada, mě vrátila zpátkyk Bohu. „Odpusť, Pane, ale ještě jedenčlověk chce ta auta vidět a poradit nám.Pane, co když to je cesta k našemu rozhodnutí?“Poctivě jsem tomu člověkucelé odpoledne volala, nic, nebral telefon.„Pane, teď to udělám naposledy,opravdu…“ a zase nic. Zklamání. Jentak jsem otevřela Bibli a tam stálo: „Jensi volej, odpoví ti někdo?“ (Jób 5,1) Tusituaci mám dodnes v paměti, ohromnáúleva. „Pane, děkuji za Tvou trpělivost,shovívavost, znovu podanou ruku. Tváodpověď byla tak trefná, až mě pobavila.Pane, vím, co mám dělat. Děkuji.“Pane, děkuji… Tvá odpověď bylatak trefná, až mě pobavila!Hned ráno jsme šli pro auto, vybralisi, dostali slevu a za pár dní odjeli. Perličkana závěr. Seděla jsem v autě (užnašem) a kolem pobíhal prodávající,obchodník tělem i duší, stále cvrlikal,že uvidíme, jak budeme spokojeni, jaknám to poslouží… Už jsem nevydrželaa nahlas řekla: „Dej Bože, aby posloužiloa požehnej!“ Obchodník se konečněodmlčel a řekl, že v našem případětomu i věří. Bože děkuji!DÁŠA HRICOVÁŽIVÉ SLOVO5

tématické článkyJak si počínámes mocí svých myšlenek?V každodenní slepé uličceBert právě plánuje vraždu. Sedí u počítačea odstřeluje joystickem jednonepřátelské monstrum za druhým. „Ne,já to samozřejmě nedělám doopravdy,ale kdo by mi chtěl zakázat moje myšlenky?Někteří lidé dokážou opravduprudit. Táta, učitel(ka), soused a malásestra mi lezou na nervy. A přece nikdoneví nic o tom, že to jsou pro mne malépříšery. Táta mne omezuje s kapesnýma myslí si, že mne tak bude moci držetzkrátka. Škola je stejně pitomost a od tédoby, co mne viděl soused s barvou, simyslí, že jsem Graffitti sprejer. A malésestry by měly být odstraněny, protožejen otravují! Kdyby tito všichni jen věděli,a že je všechny odstřelím… Kdyžmě otec okřikuje, abych ho laskavě vyslechl,stačí se jen ušklíbnout a přivádího to do nepříčetnosti. A já se prostějen tak dívám skrze něj. Pro mne prostěneexistuje, pro mne je šup - bác!“Naše soukromé myšlenkové kinoMožná, že se projíždíš na jiném myšlenkovémvýletě jako Bert, ale každýz nás zná film promítaný v hlavě, kterýnám nikdo nemůže vzít. Někdo siprožívá občas toto myšlenkové kino,ve kterém sedí pokaždé v první řadě- kdy chce a jak dlouho chce. Jiný sevlastních myšlenek možná zděsí, protožepozoruje, že ho zajaly a začínajího trápit.Jsou svobodné myšlenky skutečněsvobodou anebo vězením?Co kdyby se staly realitou? Co kdyžho už nepustí a stanou se nucenímnebo závislostí. Závislostí na útěku z realitya nedovoleném uspokojení? Jsousvobodné myšlenky opravdu svobodou?Anebo se stanou vězením, slepouuličkou, ve které není možno se otočitzpět? Kolik lidí „se ohlušuje“ muzikou,filmy a počítačovými hrami, alkoholemnebo drogami, aby utekli před vlastnímimyšlenkami…Někdo vidí, co je za naším čelemKdyž byl Ježíš zde na této zemi, bylijeho současníci překvapeni a vyděšenitím, že znal jejich myšlenky (L 11,17;Mt 9,4; 12,25), cítili, že je prohlédl a žeje zná skrz naskrz. Nemohli mu nicpředstírat.Představ si, že bych teď mohl vidětza tvé čelo, že bych mohl vědět, o čemprávě přemýšlíš… Trapné, co? Pravděpodobněbys tu seděl - nebo také já- s červenýma ušima, nebo ne?Někdy, když kážu v některém sboru,vidím obličeje, o kterých mám dojem,že jsou myšlenkami někde úplně jinde.I já se musím přiznat, že moje myšlenkyjsou často při kázání na procházce.Některá hesla budí asociace, řídí mémyšlenky na vzpomínky a zážitky.A v okamžiku jsou myšlenky daleko zahorami. Jeden starý kazatel to vyjádřildocela světsky: „Nechtěl bych vědět,kolik obědů bylo už uvařeno běhemnedělního kázání…“Někoho jeho myšlenky trápí, protožeho nechtějí opustit. Cítí se jako nakolotoči, točí se v kruhu, který se stálezrychluje… Moc myšlenek nám přinášíbezesné noci, může nás zavléci doeuforických vizí a snů vzdálených odskutečnosti. Anebo nás mohou strhnoutdo víru strachu a obav jako na skluzavcedo bezedného prostoru.Můžeme svět svých myšlenekovládat nebo naše myšlenkyovládají nás?“Pitomé myšlenky má každý“, říkáhumorista, malíř a spisovatel WilhelmBusch (1832-1908), „ale moudrý si jenechá pro sebe“.Je to opravdu řešení, jak se vypořádats neřešitelnými problémy? Ústup do samotyvlastního myšlenkového světa?Určitě je dobré, že nám Pán Bůhdal čelo. Přesto jsme za své myšlenípřed Bohem odpovědní. Proto moudrýŠalomoun varuje (Kz 10,20): „Králinezlořeč ani v mysli, boháčovi nezlořečani v pokojíku, kde uléháš, neboť nebesképtactvo roznese ten hlas, okřídlenecvyzradí každé slovo.“ A v 5M 19,9 je řečo konkrétním příkladu: „Dej si pozor,aby v tvém srdci nevyvstala ničemnámyšlenka!“ Tím nám Boží slovo říká takéto, že kontrola našich myšlenek je možná.Ale jak?Zdá se, že myšlenka je svobodná,ale v člověku je něco mnohemmocnějšího, něco, co můžemyšlenky vést.L. N. TolstojHrabě Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910), ruský spisovatel, to říká takto:„Zdá se, že myšlenka je svobodná, alev člověku je něco mnohem mocnějšího,něco, co může myšlenky vést.“Říká tak svými slovy to, co ukazujePavel v 2K 10,5: „…Jimi boříme lidskévýmysly a všecko, co se v pýše pozvedáproti poznání Boha. Uvádíme do poddanstvíkaždou mysl, aby byla poslušna Krista“. Jakale můžeme své myšlenky sami kontrolovata řídit?Setrvačník přemýšleníMožná jsi v zajetí kroužících a nikdynekončících myšlenek. Hloubáš nadtím a tvé myšlenky se točí v kruhu: starosti,stres, obavy, pochybnosti, smutek,domněnky, podezírání, neúspěchy, obavyze selhání nebo nutkavé přemýšlenítě nahání dokola a okrádají tě o spánek.Job o tom dokázal v kap 7,4 zpívatpíseň: „Když uléhám, ptám se: »Kdy užvstanu?« a pak zase: »Kdy se snese večer?«Syt jsem toho, na lůžku se převalovat dorozbřesku.“Hřích začíná v mysliVětšina křesťanů si bohužel myslí,že hříchy jsou jen dokonané činy.A mohou si myslet na co chtějí, dokudse myšlenky nestanou činy. Ale tak tonení! Ty sám velmi dobře víš, odkudpocházejí tvé myšlenky. Někdo se trápízávistí nebo žárlivostí, někdo jiný hořkostía nesmířlivostí, třetí perverzitoua nečistými myšlenkami.Myšlenku před Bohemneukryješ!Buď před Bohem čestný! Tak jakotak před ním nic neukryješ, i když jsinavenek korektní a čistý křesťan. Jakto vypadá ve tvých myšlenkách? Známýevangelista Richard Müller to jednouřekl takto: „Většina lidí nehřeší skutkyz nedostatku příležitosti anebo ze skrupulí,co by si o nich jiní pomysleli. Ale6 ŽIVÉ SLOVO

tématické článkyve svých myšlenkách všichni již tytočiny vykonali.“ Pán Ježíš to říká zcelajasně (Mt 15,19): „Neboť ze srdce vycházejíšpatné myšlenky, vraždy, cizoložství,smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.To jsou věci, které člověka znesvěcují.“ .Clean your Mind! Očisti svémyšlení!Jak můžeme vyčistit svůj myšlenkovýsvět? Můžeme náš myšlenkový „disk“smazat či znovu instalovat jako u počítačeanebo prostě smazat, jak tomu bylou staré dobré břidlicové školní tabulky?Ty sám víš velmi dobře, jaké myšlenkovépochody tě vedou k „jízdě dolů“! Uvědomsi, které myšlenky tě stahují do víruhříšného a negativního myšlení. Tototéměř automaticky nastavené krouženítvých myšlenek je nutno zastavit! A sices nasazením vůle, vědomě a ihned.Za žádných okolností se nesmíš nechathnát ve svých myšlenkách, jinak jsi s nimiprohrál a jsi snadnou kořistí ďábla.Uvědom si, které myšlenkytě stahují do víru hříšnéhoa negativního myšlení!Stop myšlenkám v BibliBible nám uvádí některé příklady,kde lidé popisují, jak vědomě přerušilisvé myšlenky. Uveďme tu dvě události,které nám mohou pomoci:- Stop myšlenkám u Joba:Ve svém rozhovoru s přáteli, kteří jejpodezírali, že může mít ve svém životěnějaké tajné viny, vyznává nemocnýJob, jak vědomě zacházel s viditelnýmpokušením a jak kontroloval své myšlení(Jb 31,1-2): „Uzavřel jsem smlouvu sesvýma očima, jak bych se tedy směl ohlížetza pannou? Jaký je úděl od Boha shůry,dědictví od Všemocného z výšin?“- Stop myšlenkám u Davida:David byl na útěku před Saulema schovával se se svými věrnými v zadníčásti jedné z jeskyň při Engadi. Jehopronásledovatel, který nic netušil, siodskočil do přední části jeskyně. Teďje příležitost konečně se zbavit svéhonepřítele! Davidovi muži tuto myšlenkuještě zesilovali. David se však nenechávásvést - jen tajně odřízl cíp Saulovapláště. Jeho svědomí bylo na místě.Věděl, jak škodlivé pro něj by bylo pokračovánív takových úvahách a v jejichrealizaci. Úvahám o pomstě postavilhráz a zabránil i svým mužům, aby seSaula chopili (viz 1S 24,1-8)!Nepřetržitý úklidPozorujeme, že stop myšlenkám nenízáležitost, kterou bychom - jako např.obrácení k Bohu- udělali jednou provždy.Je to výcvik, který vyžaduje denodenněmou vůli a ochotu poslouchatPána Ježíše namísto mých vlastníchmyšlenky. Často to v mém myšlení vypadájako na mém psacím stole: totálníchaos! Už se v tom nevyznám a nejradějibych usedl k novému psacímu stolu.Ale pomůže pouze jediné: Abych si nasvém stole udělal znovu pořádek, musímse nutit k disciplině. To znamenájednotlivé kauzy, akta a dokumentypřebrat, roztřídit a odložit - a spoustutoho vyhodit do koše.Z malé komůrky velké smetištěPodobně je tomu i s mým myšlením:na začátku musí být poznání a přiznání,že v mém myšlení - a často i v mém životě- panuje chaos (tohuwabohu) místopokoje Božího myšlení.Možná jsi se obrátil již před letya přinesl před Pána Ježíše své hříšnéčiny. Ale zadní komůrku svého myšlenísis dále podržel ve své vlastní režii.A dnes pozoruješ, že z toho je smetiště,které se před Pánem pokoušíšskrýt. Otevři mu dnes dveře ke svémumyšlení, čiň pokání a vyznej muvšechno, co v něm je nečistého. On tostejně všechno ví.Pokání z mého falešnéhoa hříšného myšleníČinil jsi už někdy pokání ze svýchmyšlenek? Potřebuji očištění svéhomyšlenkového světa Pánem Ježíšem!A to se děje jen pokáním, vyznáním,odpuštěním a změnou myšlení.Bože, zkoumej mě, ty znáš mésrdce, zkoušej mě, ty znáš můjneklid, hleď, zda jsem nesešel nacestu trápení, a po cestě věčnostimě veď!Žalm 139,23-24Proto jsou zde některé kroky, které tik tomu mohou pomoci:1. Vyznej Bohu upřímně své negativnímyšlenky! Pověz Bohu v modlitbě,kde a jak často špatně smýšlíš o jinýcha popros o odpuštění (Ž 139,23):„Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce,zkoušej mě, ty znáš můj neklid.“2. Vyznej mu své hříšné, perverznímyšlenky. Vylož je Bohu. Řekni muupřímně, co tě v tvých myšlenkáchzatěžuje a z čeho chceš být vysvobozen.3. Vyznej mu své myšlenky, plnéstarosti, své pochybnosti a svůjstrach. Neustálé přehrabování sev obavách a strachu je v zásadě nedostatečnádůvěra Bohu a tím nevěra.4. Vyznej mu své egoistické myšlení.Vyznej mu svou pýchu, své falešnésebevědomí, ale také své komplexyméněcennosti, svou přehnanou útlocitnosta zraněnost, svou závist, svédomněnky, vzpomínky a předtuchy.Tohle všechno působí, že se vše točíjen kolem tebe samotného. Ale taknení ve středu Pán Ježíš, nýbrž tvé Já.Jestliže doznáváme své hříchy,on je tak věrný a spravedlivý, ženám hříchy odpouští a očišťujenás od každé nepravosti.“První List Janův 1,9Pán Ježíš nám slíbil, že nám odpustívšechny hříchy, které mu vyznáme!V 1J 1,9 je psáno: „Jestliže doznávámesvé hříchy, on je tak věrný a spravedlivý,že nám hříchy odpouští a očišťuje nás odkaždé nepravosti.“Odpuštění našich hříšných myšlenekdává podivuhodné vnitřní vysvobozenía duchovní nadechnutí, které činí našesrdce šťastným a náš život se změní!Pán Ježíš nazývá blahoslavenými ty, kdomají čisté srdce (Mt 5,8).Z KNIHY EBERHARDTA PLATTE:LEBEN AUF DEM PULVERFASS? CVDILLENBURG; PŘELOŽIL TOMÁŠ PALAŽIVÉ SLOVO7

tématické článkyVyslyšenáRok 2004 byl pro naši rodinu těžkýmrokem zkoušek. Syn maturoval,dělal přijímací zkoušky na vysokouškolu, manžel procházel zdravotnímiproblémy, rekonstruovali jsme byta mně čekala náročná zkouška zvláštníodborné způsobilosti. Když už se mizdálo, že jsem v koncích, vyslyšelBůh modlitbu jedné sestry, která separadoxně nemodlila za zkoušenou,nýbrž za zkoušející.Pracuji na Městském Úřadě v ČeskémTěšíně jako matrikářka. Tato profesemá i svá specifika – matrikář můžebýt mimo jiné ten, který složí zákonempředepsanou zkoušku. Když vešelv platnost nový zákon „o úřednících“,ze kterého bylo zřejmé, že i matrikářmusí absolvovat zkoušku zvláštní odbornézpůsobilosti, myslela jsem si, žese mně to netýká. Neuvědomila jsem siovšem, že s ukončením činnosti okresníchúřadů přešly některé pravomocido kompetence městských potažmokrajských úřadů. Začali jsme vyřizovatagendy, které jsme do té doby nedělalia k tomu je nutná zkouška. Když zamnou přišla naše personální pracovnices tím, že mě na zkoušku přihlásila, bylto pro mě doslova šok. Zkoušky se totižskládají v Benešově, jsou pověstné svounáročností.Na matrice pracujeme tři, jednakolegyně už je v důchodovém věkua zkoušku nemusí podstoupit, druhákolegyně přišla právě z okresníhoúřadu a zkoušku už měla. Řekla mi,ať se na zkoušku dobře připravím,že to není žádná legrace. Jsem spíšeoptimistou a tak jsem si řekla: „Buduse učit, modlit a není možné, abychzkouškou neprošla.“ Kolegyně mi všakvysvětlila, že tato zkouška se skládá zevšeobecné a odborné části. A zatímcou všeobecné se musí zvládnout 10všeobecných zákonů, tak u odbornése skládají zkoušky s příslušnýchodborných zákonů. Na matrice jejich 38 a sahají až do roku 1811, kdyplatil Všeobecný občanský zákoník.Když mi to kolegyně řekla a já jsem siuvědomila, jaký byl ve škole můj vztahk dějepisu, začala jsem tušit, že to nebudejednoduché.modlitbaPřesto všechno jsem plná optimismujela na první konzultace do Benešova.Předsevzala jsem si, že si všechno poznamenám,ale přednášející nasadilatempo, na které jsem nemohla stačit.Nevyspaná po dlouhé cestě jsem sevedle sedící kolegyně zeptala, jestli tostíhá a přednášející mě hned okřikla, žepokud mě to nezajímá, mohu jít klidněna Konopiště, že mě držet nebude. Ještěpořád nebylo tak zle. V pátek se začalopřednášet státní občanství. Přišla přednášející,naprostý mistr ve svém oborua soudní znalec zároveň. Mnohé z nás jiznaly jen podle jména, teď v nás vzbuzovalarespekt nejen svými znalostmi,ale i svým arogantním jednáním, kterýmnás chtěla vybudit k co nejlepšímvýsledkům. Přišla i se stohem knih,které bychom prý měli na úřadech míta dala nám 4 týdny na prostudování.V tu chvíli jsem poznala, že je zle.Do Benešova jsme se sjeli z různýchmíst z celé republiky a mnohé kolegyněvyužívaly večery k zábavě a popíjení.Já jsem byla na pokoji s matrikářkouz vedlejšího okresu: Od první chvílejsme si dobře rozuměly. Řekla jsem jíi své svědectví o tom, jak jsem poznalaPána Ježíše. Byl to světlý okamžik jinakpochmurného školení.Pokud neudělám zkoušku,ztratím práci.Doma skončilo veškeré volno, zájmy,televize a dokonce jsem přerušila i zpí-vání v pěveckém sboru „Živá Píseň“,protože tu látku jsem nestačila ani přečíst,natož se ji naučit. Modlila jsem sea prosila Pána, abych mohla zkouškouúspěšně projít. Jinak bych na úřaděnemohla zůstat. V té době navíc muselmanžel odjet na služební cestu na Ukrajinu,syn maturoval a při tom všem jsmeještě nebyli hotovi s rekonstrukcí bytu.A zatímco kolegům z jiných úseků stačilyna zkoušku 4 týdny, my jsme vyrazilyna další konzultace a látky k učeníještě přibylo.Nakonec jsem ke zkoušce odjíždělas čistým svědomím. Přípravě jsemvěnovala veškerý volný čas, dokoncei týden dovolené. Dvěstě samostatněvypracovaných otázek bylo zkoušenovelmi důkladně. Modlila jsem se a mělajsem představu, kterou otázku z odbornéčásti bych chtěla dostat. Testy ze všeobecnéi z odborné části prošly všechnymatrikářky. Pak nás rozdělili do skupinna ústní zkoušky. Naneštěstí jsem se dostalado skupiny k obávané paní doktorce.Do rána jsme s kolegyní neusnuly,učily se a modlily. Přála jsem si dostatjednu otázku ze státního občanství, kterásice byla obsáhlá, ale já měla pocit, žebych řekla alespoň něco. Nakonec jsemji k odborné zkoušce skutečně dostala.Z 15 minut se zkouška protáhla na 50.Paní doktorka byla skutečně důkladná,přesvědčila mě, že ničemu nerozumím.Osm matrikářek muselo zkoušku opakovat.Já byla mezi nimi, přestože jsemmatriku podle slov paní doktorky zvládlana výbornou, musela jsem opakovatstátní občanství.Byla jsem zklamaná. Věnovala jsemtomu tolik času, spousta lidí z rodinyi ze sborů se za mě modlila. Volali mi,psali povzbuzující zprávy, mysleli namě. Nemohla jsem pochopit, proč toPán tak udělal. Vždyť více jsem tomu uždát nemohla. Manžel s mladším synempro mě přijel autem a jeli jsme na Vysočinu,kde bydlí manželovi rodiče. Mámes nimi moc pěkný vztah a mohla jsemtam načerpat trochu klidu a uvědomitsi, že jsou jiné, důležitější hodnoty. Odtudjsme pokračovali na jižní Moravu,kde pobýval náš starší syn u své dívkyve věřící rodině. Všude jsem cítila porozuměnía účast spoluvěřících, a to i ponávratu domů.Učit už jsem se nemohla, na státníobčanství jsem už nemohla ani podívat.Měla jsem dojem, že si už ani jedno datumnezapamatuji. Lépe než v Benešově8 ŽIVÉ SLOVO

tématické článkyto už nikdy umět nebudu. Popsala jsemsedm papírů formátu A4 a nestačilo to.Dívala jsem se na stohy knih a předpisůa nevěděla jsem, jak do toho. Potřebovalajsem vypnout. Nejbližší termín zkouškybyl až v půli září a tak jsme vyrazilina dovolenou. Ovšem dovolená netrvaladlouho. Kolegyně mi poslala SMS:„Zkouška 31.8. Ministerstvo vnitra Praha8.15.“ Měla jsem úplně po náladě. Navíczkouška nebyla v Benešově, ale v Praze,kterou neznám. Naši spoluvěřící hostiteléhned poznali, že se něco stalo. Svěřilajsem se a oni to nesli se mnou.Pane, jaká je Tvá vůle?Doma, mě napadlo, že Bůh možnánechce, abych pracovala na úřadě a mápro mě něco jiného. Nemodlila jsem seza určitou otázku ke zkoušce, ale za poznáníBoží vůle: „Pane, je-li to tvojí vůlí,abych na matrice pracovala, pomož mito zvládnout.“ Musím dodat, že veškerémodlitby, telefonáty, SMS mi bylyobrovským přínosem, věděla jsem, žev tom nejsem sama. Nebojte se svěřit sesvými problémy ve sboru, spoluvěřící seza vás budou rádi modlit.Přestože pro mne cesta do Prahy neznamenalanic radostného, povzbudilamě nabídka mé kolegyně z Roudnicenad Labem, že mohu přespat v Prazeu její maminky. Byla jsem jí moc vděčnáa děkovala Pánu. Zkoušky byly v 8.15hodin a já to mám vlakem do Prahyskoro 6 hodin. Uvědomila jsem si, v kolikbych musela jet a jak bych asi u tézkoušky vypadala.Ve vlaku jsem si vytáhla svůj „gedeonský“Nový zákon, který mám mocráda. Jsou v něm hned na začátku vypsányverše pro různé situace. Pro případ,že se bojím, jsem tam našla Žalm13,6: „Proto smíme říkat s důvěrou: Pán přimne stojí, nebudu se bát, co mi může udělatčlověk?“ Povzbudilo mě to. Napadlo mě,že i ta paní doktorka může mít dobrounáladu a nebo tam bude jiná, které seuž tak nebudu bát. Ve vlaku jsem semodlila, věřila jsem, že pokud je to Božívůle, abych byla na úřadě, Pán mi jistěpomůže.S kolegyní z Roudnice jsme se ještědo noci učily a opět nemohly spát. Ránojsme se vydaly ke zkoušce. Bylo nás tamcelkem 12. Přivítaly jsme se s kolegyněmi,se kterými jsme se znaly z Benešova,ale moje myšlenky se soustředily na to,kdo bude zkoušet. Jedna z kolegyň mioznámila, že tam je ta, kterou si nepřejia že má „ohromnou náladu“. Prý neodpovědělaani na pozdrav. To mě vyděsiloa říkala jsem si, že tam nemám pro cochodit. Nikdy to nebudu umět tak, jakpaní doktorka. Než jsem se vzpamatovala,volali první tři a já zaslechla svéjméno. Znovu jsem se modlila: „Pane,jestli Ty chceš, abych na matrice zůstala,pomož mi, prosím…“Vytáhla jsem si otázku, přečetla si obějejí části a zjistila jsem, že o tom vůbecnic nevím. Zůstala jsem stát a nevědělajsem, co dělat. Zda od zkoušky odstoupitnebo prosit předsedkyni komise,abych si mohla vytáhnout novou otázku.Stála jsem tam jako socha a nebylaschopna slova. Paní, která nás uvádělami řekla, abych si sedla a psala a neztrácelačas. Poslechla jsem ji, sedla sia napsala asi 4 myšlenky k té první částiotázky a asi 2 k té druhé části. Bylo tohovelice málo, asi půl stránky. Seděla jsema modlila se.Obávaná paní doktorka mě vyzvala,abych začala, když nic nepíšu. Hnedse mně zeptala, čím začnu. Řekla jsemjí, že státním občanstvím. Nemělo cenuto protahovat. V přípravě jsem tohonapsala málo a čekala jsem, že mě zcelajistě vyhodí. Byla však milá a usměvavá,vyzvala mě, ať tedy začnu, že se těší.Najednou jako bych viděla ten zákonpřed sebou! Vždyť to je ten, který jsmesi v noci s kolegyní opakovaly! Dalajsem se do vysvělování a ona spokojeněpokyvovala hlavou. Řekla mi sice, žejeho platnost skončila a kdo ho nevyužil,že už tedy neměl možnost taktoobčanství získat. Vzpomněla jsem siokamžitě, že po něm následoval dalšízákon. Byla spokojena. Hned jsem podotkla,že jeho platnost končí 2.9.2004a lidé to nestihnou využít. S úsměvemmi řekla, že to už není moje starost, žejen chtěla vědět, jestli to umím. Poděkovalami a já, jelikož jsem nevěděla proč,jsem tam seděla a mlčela.Vyzvala mě, abych přešla k dalšíotázce. Nechápala jsem, proč po mněze státního občanství už nic nechce. Prýjsem otázku vyčerpala a ať pokračujis další částí zkoušky. Začala jsem vykládatdruhou část otázky a všichni se nasebe začali dívat a předsedkyně komisemě zastavila s tím, že jsem si špatně přečetlaotázku, že mluvím úplně o něčemjiném. Když viděla, že žádné poznámkynemám, nabídla mi, abych to zkusilazpaměti nebo od zkoušky odstoupila.Začala jsem tedy zpaměti a během několikaslov jsem si uvědomila, že to jevlastně to, co v práci běžně dělám. Povykládalajsem jí to, ona zase poděkovala.Já jsem opět nechápala proč. Pak měcelou vyděšenou vyzvali, abych odešla,že to je všechno.Když jsem vyšla ze zkušební místnosti,ostatní si okamžitě mysleli, že mězase vyhodila. Byla jsem tam poměrněkrátce. Řekla jsem, že asi ne, že se namně pořád usmívala a vůbec nekřičela.To bylo 9 hodin ráno. Zkoušky pokračovalydo půl druhé, aniž by kdokolivz nás věděl, jak dopadl. Hned mi volalbratr z jižní Moravy a povzbuzoval mě,že se za mne modlili a že to bude dobré.Po něm následovaly další telefonáty.Mezitím pokračovaly zkoušky, opět sespoustou emocí a slz. Z dvanácti čtyřineuspěli a nad třemi komise moc zvažovala,zda jim osvědčení dát nebo ne. Nazávěr přišlo hodnocení, ve kterém námpaní doktorka sdělila, jak málo jsmebyli připraveni a že jedině já jsem ji potěšila.Nechtělo se mi tomu věřit.Jsem vděčna všem, kteří na mněmysleli, volali mi a psali SMS. Takémanžel mi napsal verš, který mne povzbudil(Izaiáš 41,10): „Neboj se, vždyťjá jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě,já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocíti budu, budu tě podpírat pravicí svéspravedlnosti.“Pán ji dal myšlenku: Nemodli seza zkoušenou, nýbrž za zkoušející.Když jsem se vrátila zpět do shromáždění,jedna zkušená sestra, které sivelice vážím, se mě ptala, jak to dopadloa jaký byl průběh zkoušek. Když jsemji odpověděla, řekla, že když se za mněmodlila, najednou jí dal Pán myšlenku,aby se nemodlila za mně, ale za tu zkoušející,ať se mnou jedná klidně, abych tomohla zvládnout. Ani netušila, jak bylajejí modlitba vyslyšena.Co říci závěrem? Celé toto nepříjemnéobdobí bylo pro naši rodinu velkou Božíškolou. Hodně jsme doma přemýšleli,co nám tím vším chce Pán říct. Při prvnízkoušce jsem Pána prosila, aby mipomohl realizovat moje představy a požadavky.Neptala jsem se přitom na tonejpodstatnější – na jeho vůli. Pán všakchce, abychom se mu vydali cele a bylina tom místě, kde nás chce mít On.BRONISLAVA HAMANOVÁŽIVÉ SLOVO9

tématické článkyProstea bude vám dáno!Mami, proč nevěříš v Boha?Jako svobodná jsem žila v západníchČechách v nevěřící rodině. Ani po svatběa přistěhování se do Bohumína se tonezměnilo. Změnu do mého života mipřinesly děti, a to hlavně v době, kdydospívaly. První v naší rodině uvěřilv Ježíše syn Ivo. Viditelně jsem poznávala,jak se mění před očima. Stávalse klidným a vyrovnaným. Oznámilmi, že uvěřil na chatě během pobytuna Nivách a chtěl se o to se mnoupodělit. Jeho příběh o tom jak uvěřilv Boha byl mým prvním oslovením.Na závěr se mne totiž zeptal: „Pročnevěříš v Boha?“ Já jsem mu tenkrátneuměla odpovědět, protože jsem seo Boha nikdy nezajímala. Jen jsem sebála smrti, protože jsem si myslela, žesmrtí vše končí.Později jsem od něj dostala pozvánína Nivy, kam měly jet maminky ostatníchmládežníků našeho sboru. Nakonecjsme tam jeli jenom já s manželem,ale na tento pobyt nikdy nezapomenu.První, co mne oslovilo po příjezdu nastarou chalupu na Nivách v březnu1994, bylo setkání s křesťanskou mládežíz Havířova, která se tohoto pobytutaké zúčastnila. Téměř jako šok na mnepůsobilo jejich upřímné a kamarádskéjednání mezi sebou navzájem a takéjejich chování k nám „starým“. Protožejsem 40 let pracovala s mládeží ve školství,vnímala jsem tento rozdíl v chovánívelmi intenzivně. Vyslechla jsemsi při besedách s nimi a s ostatníminevěřícími jejich vyprávění jak uvěřiliv Ježíše Krista a zatoužila jsem být jakooni – věřící v Boha. V duchu jsem si říkala,jak to mám ale udělat?Mé přání bylo Bohem vyslyšeno.Před očima mi proběhl celý můj dosavadníživot a zjistila jsem, že vůbec nebyltakový, jaký by měl být. Uvědomilajsem si řadu svých chyb a provinění, jakvůči svým nejbližším, tak vůči ostatnímlidem, za které bych se před Bohem styděla.Protože jsem však po Něm toužila,rozhodla jsem se, že se pomodlím, abymi mé hříchy odpustil.Mé přání bylo Bohem vyslyšeno.Cítila jsem, jak se moje nitro něčím naplňujea v té chvíli jsem pocítila v soběohromný klid a pokoj, až jsem se toholekla. Druhý den, když jsem v našískupince četla úryvek z Bible (Matouš7,7 a 8): „Proste a bude vám dáno; hledejte,a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdohledá, nalézá, a kdo tluče, tomu budeotevřeno“, začaly mi po tváři stékat slzy,za které jsem se však nestyděla.Můj další život se změnil. Byla jsemobohacena setkáváním se s lidmi vesboru, netoužila jsem po světskýchoslavách ve škole (narozeniny, vánoce,velikonoce). Bylo to na mně už asi vidět,protože se mne ptali ve škole, co se semnou stalo. Společenství věřících lidími dávalo více než kontakt s nevěřícímikolegy. V listopadu 1994 jsem se nechalav Ostravě-Kunčičkách, ve svých 51letech pokřtít.MARIE ŠTĚRBOVÁTati, co ti brání v tom,abys uvěřil?Narodil jsem se koncem první republikyv roce 1935 a jako katolík jsem bylpokřtěn. Otec byl bez vyznání, modlitse mne naučila maminka - byli jsmevšak takoví, jak se říká, formální křesťané.Téměř celý svůj aktivní život jsemvlastně strávil bez Boha. Oženil jsem sev roce 1970 a manželka byla rovněž nevěřící.Když se nám narodily děti, ptalse mne jednou syn na to, co bude posmrti. Nebyl jsem schopen dát mu uspo-kojivou odpověď. Vyjádřil jsem se v tomsmyslu, že je ještě mladý, má celý životpřed sebou, ať si ze smrti nedělá starost.Myslím, že jsem jej tím hodně zklamal.Pomyšlení na to, že po smrti již nebudevůbec nic bylo totiž i pro mne velmi deprimující.Když jsem po ukončení studiínastoupil do zaměstnání, řadu let jsembyl zaměstnán v nepřetržitém provozena ocelárně, kde člověk navíc ztrácí pojemo tom, co je to neděle. Ta pro mnevlastně vůbec neexistovala, celý rok byljen jedno nepřetržité střídání ranních,odpoledních a nočních směn.Po pádu komunismu, kdy jsme mohlikomunikovat s celým světem, jsem sijednou v novinách přečetl, že nějakáorganizace z USA nabízí bezplatné korespondenčníkurzy angličtiny. Protožejsem se chtěl v angličtině zdokonalit,přihlásil jsem se. Po základních informacích,které jsem obdržel, jsem dostal odsvého konsultanta první texty. Byl jsemvelmi překvapen, že to byly texty biblické(Janovo evangelium). Celý kurz vycházelz moderního anglického překladu Bible.Zároveň ke každému úseku byly připojenyotázky, na které jsem měl odpovědět.Vzpomínám si, že zejména jedna z nichmne přiměla k přemýšlení. Týkala situace,kdy třetího dne po ukřižování PánaJežíše našla Marie Magdalská kámenodvalený od hrobu a hrob byl prázdný.Otázka zněla: „Co si o tom myslíte?“ Nejprvejsem se to pokoušel prodiskutovats jedním kolegou, katolíkem, ale vyhnulse odpovědi. Nakonec jsem se pokusilnajít odpověď sám. Řekl jsem, že se zdejedná o otázku víry. Uvědomil jsem si totiž,že tuto skutečnost můžeme přijmoutjedině vírou.Co si myslíte o ukřižování? Že tomohu přijmout jedině vírou.V téže době začal náš syn chodit doKřesťanského sboru v Bohumíně, promne zcela neznámé církve. Později misyn sdělil, že se v Ostravě na společnémshromáždění věřících nechal pokřtít.Z katolické praxe jsem se domníval, žepřitom dostal také nějaké jméno. Ale onmi vysvětlil, že tady nejde o jméno, aleo rozhodnutí člověka přijmout do svého10 ŽIVÉ SLOVO

tématické článkyživota Ježíše Krista jako svého Pána.Když také naše dcera začala chodit doKřesťanského sboru, přijali jsme pozváníi my dva s manželkou.Velmi důležitým byl rovněž pro mnedvoudenní pobyt na Nivách, kde jsem sepoprvé blíže seznámil nejen s Biblí, alei s věřícími lidmi a jejich příběhy o tomjak uvěřili. Většina z těchto popisů bylavelmi emotivní, takže jsem byl přesvědčen,že se jedná o zcela mimořádnou událost,a rovněž jsem očekával, že se něcomimořádného stane i se mnou. I kdyžjsem se na konec pobytu spolu s několikavěřícími modlil a prosil Pána, abyvstoupil i do mého života, žádnou silnouzkušenost jsem nezažil. Usoudil jsem, žepo tak krátkém kontaktu s křesťany nejsemještě dostatečně připraven k tomu,abych se mohl stát jedním z nich.Začali jsme pak do křesťanskéhosboru chodit s manželkou pravidelněa zúčastnili se i řady akcí týkajících seotázek víry, jak veřejných, tak s křesťanyv jejich bytech. Protože manželkauvěřila již při našem prvním pobytuna Nivách, začal jsem být velmi nejistýa namlouval si, že zřejmě nejsem mezitěmi, kterým se této milosti – uvěřita přijmout Pána - dostane. Jednohovečera se mne pak syn zeptal: „Tati, coti brání v tom, abys uvěřil?“ Odpověděljsem mu, že si to upřímně přeji. Natojsme se doma s celou rodinou společněpomodlili a já vyjádřil svou tužbu, abyPán Ježíš vstoupil i do mého života.Nyní už vím, že rozhoduje vyslovenépozvání a ne síla prožitku. Při nejbližšímkřtu v Ostravě-Kunčičkách jsem sev roce 1994 nechal pokřtít.Můj život se začal pomalu měnit.Zjistil jsem, že mi opravdu vadí, bere-liněkdo jméno Boží nadarmo. Změnil sei můj způsob vyjadřování. Připomněljsem si řadu svých provinění z minulostia snažil jsem se je napravit, jakomluvou, tak hmotně. Jednou jsem setotiž k jednomu kolegovi při společnémnákupu materiálu z podniku zachovalnečestně a podvedl jej. Po uvěření se vemně ozvalo svědomí. Zavolal jsem mua řekl, že jsem se stal věřícím, a že jejžádám o odpuštění. Tu část materiálu,kterou jsem si tehdy odložil pro sebejsem mu předal. Byl jsem šťasten, žejsem k tomu našel dostatek odvahy.Připadal jsem si jak Zacheus, když jejv jeho domě navštívil Kristus (Lk 19,8):„…jestliže jsem někoho ošidil, nahradímmu to čtyřnásobně.“To, že se člověk stane křesťanem, jejurčitě nezbavuje běžných lidských starostía nemocí, které se dostavují zvlášťs přibývajícím věkem. Velkou vzpruhoua pomocí pro mne je to, že se mohu sesvými problémy kdykoliv v modlitbáchobracet ke svému Pánu a že zároveňmohu počítat s modlitební podporouostatních spoluvěřících. Rovněž vědomí,že smrtí můj život nekončí, ale žemám naději na shledání se svým Pánemna věčnosti mi pomáhá kráčet po tétocestě, i když si plně uvědomuji, jak častomá víra kolísá.IVO ŠTĚRBA STARŠÍPříběh z lázní - PosláníBlížil se termín mého nástupu dolázní. Provázela mne nechuť, obavy.Chtěl jsem to vzdát, ale nevěděl jak?Na co se vymluvit? Měl jsem touhuutéct, vyhnout se tomu, co na mě čekáa co mě deprimovalo. Změna prostředí,noví lidé, spolubydlící na pokoji,kterého bych svým kašlem určitě rušil.Takové a jim podobné myšlenky se mistále honily hlavou a s nimi jakási těžkovysvětlitelná obava. Neubránil jsem sea nakonec jel. Jako bych musel.Lékaře nepotřebují zdraví,ale nemocní.Hned první den mého pobytu v léčebnějsem si četl v Matoušově evangeliu(9,9-12) tato slova: „Když šel Ježíš odtuddál, viděl v celnici sedět člověka jménemMatouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ Onvstal a šel za ním. Když potom seděl u stoluv domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníkůstolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. ... a řekl:„Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci,a ne oběť‘. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé,ale hříšníky.“Přišlo mi to zvláštní. Byl to úsekz Písma, o kterém jsem musel uvažovat.Nebyla to náhoda! Ale co mám dělat já?Mám se jen léčit? Pochopil jsem, že musímmezi hříšníky.Stál jsem před těžkou otázkou: Jít činejít? Prožíval jsem vnitřní boj. Zlompřišel, když jsem si přečetl 10. kapitoluListu Římanům (v.13-15): ‚Každý, kdovzývá jméno Páně, bude spasen‘. Ale jakmohou vzývat toho, v něhož neuvěřili?A jak mohou uvěřit v toho, o komneslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tunikdo, kdo by ho zvěstoval? A jak mohouzvěstovat, nejsou-li posláni?‘ Vše mi začalobýt jasné a srozumitelné. A tak jsemvykročil mezi lidi, do restaurace. Bylo toodvážné, bál jsem se a stal se šokujícímvěřícím mezi nevěřícími.Připouštím, že to bude šokovat i vás,čtenáře mého svědectví, je možné, že toi někoho pohorší. Já však mám opačnýnázor. Bylo to poslání a já jsem nemělna vybranou. Dělal jsem to s bázní.Hledal jsem cestu mezi mojí a Boží vůlía jedno mi bylo naprosto jasné: „Musímmezi lidi.“ Podle toho také vše probíhalo,svérázně a nekompromisně.První, co jsem ze sebe vypravil, bylosdělení, že jsem věřící a že se od nichvůbec neliším: „Jsem stejně hříšnýjako vy, ale přesto jsem jiný. Získaljsem cestovní pas do věčného domova- skrze Božího Syna Pána Ježíše Krista,který vzal na sebe mé hříchy a odpustilmi mé hříchy.“ A co bylo dál? Stalo seněco neuvěřitelného. To svědectví miotevřelo dveře k jejich srdcím, tedy alespoňk některým z nich. Říkali mi taťko,diskutovali jsme, vedli dlouhé rozhovoryna nejrůznější témata. Někteříodpadli, ale pochopil jsem, že jsem nicneprohrál.Chceme-li skutečně Boha poznat,musíme se jím nechat vést.Chtěl jsem se zachovat jako Jonáš,vzdát to a utéct pryč, daleko od „Ninive“.Udělal jsem zkušenost s Bohem. Nemělibychom v našem životě vzdorovat tomu,co si Bůh skutečně přeje. Nakonec musímestejně poslechnout. Je to neuvěřitelné.Denně dostávám SMS zprávy,od svých spolupacientů, kteří se živězajímají o mou víru. Snažím se na něodpovídat a vyznávat, že Bůh je mocný.Naplňuje mne to radostí a obavy, kterémě trápily před odjezdem, jsou ty tam.Chceme-li skutečně Boha poznat, musímese jím nechat vést. Vstoupit s nímdo nejistoty a pak jej poznáme skutečněosobně, pak prožijeme jeho moc a naplnění.Jsem mu za to vděčný.JAN SZKWARAŽIVÉ SLOVO11

úvahaDuchovné upratovaniePríde to každý rok – moje klasické sólo– zásadné a dôkladné upratanie garáže.S metlou v ruke zaútočím na hromadyvecí, odhodlaná rozdeliť a panovať, spracovaťkaždú kopu do jasne označených,úhľadne naskladaných krabíc.Zvyčajne sa poddám tak za deň.Môžem síce upratovať, ale z ohľadu našetrného manžela nemôžem nič vyhadzovať.Zhromažďovanie prílišnéhomnožstva vecí je tým najväčším problémom.A tak sa garáž čoskoro navrátido svojho „normálneho“ chaosu, lendlážka je trocha čistejšie zametenáa pár kusov náradia sa dostalo na svojemiesto v škatuli.Možnože nedokážem nastoliť v garážidokonalý poriadok, pretože sa to prelínas životným priestorom iných ľudí.Ale iste môžem niečo urobiť s mojímvlastným duchovným teritóriom, obzvlášťkeď haraburdie a špina otupujemoje svedectvo o Pánovi.Naučila som sa ceniť si princípy duchovnéhoupratovania, ktoré uplatnilEzechiáš, jeden z dobrých izraelskýchkráľov. Druhá kniha Kráľov 18 aj 2.kniha Paralipomenon 29-31 zaznamenávajúrozsiahle úlohy, ku ktorým sapodujal, keď ako dvadsaťpäťročný nastúpilna judský trón. Nepriatelia cerilizuby na judských hraniciach, Asýria užobsadila severné kráľovstvo. Ezechiášovotec Achaz zavrel dvere chrámu po tom,čo odovzdal cennosti z jeho zariadeniaako poplatok asýrskemu kráľovi. Národbol demoralizovaný a degenerovaný.Achaz otvorene podporoval uctievanieBála, upálil svojich synov ako obeť bohuMolochovi a na každej ulici nastavaloltáre cudzím bohom.Ale Ezechiáš mal odlišné priority.Hneď v prvý mesiac vlády nariadilvyčistenie chrámu a obnovenie celonárodnejslužby Hospodinovi. Tentoproces duchovného očisťovaniam malpäť súčastí, ktoré môžu s úžitkom úplneaplikovať aj dnešní kresťania – tí,ktorých Pavol nazval Božím chrámoma príbytkom jeho Ducha (1Ko 3,16-17).Otvor dvereHneď na úvod Ezechiáš otvoril dverechrámu a dal ich opraviť (2Par 29,3).Chrámové dvere boli obrátené na východ,priamo oproti vychádzajúcemuslnku. Keď slnečné lúče prenikli dnu,odhalili nečistotu a neporiadok. Ja podobnepotrebujem otvoriť Bohu vchodovédvere svojho duchovného života.On i tak vie, čo je vo vnútri, ale pri jasejeho svätej prítomnosti sa odhalí rozsahduchovného zašpinenia.Mám sklony povzniesť sa nad maléhriechy, tak ako každý týždeň prebehnemprachovkou po vrchu chladničky.Ľahký dotyk handry môže zotrieťvrstvu prachu, ale ani nehne s mastnýmpovlakom, ktorý sa tu postupne usadá.Je to tak napríklad vtedy, keď mi povolianervy pri mojich deťoch a potomzaženiem výčitky svedomia s výhovorkou,že som bola unavená. To sanedotkne duchovného problému mojejprchkosti. Moja výbušnosť je skutočnehnevom, a môj hnev je hriech. Keď saneovládnem a potom výbuch netrpezlivostinejako zahovorím, problém sa len„opráši“; keď sa však pýtam na príčinusvojho hnevu – a prosím o odpustenieza tento hriech, odstráni sa aj zažranáduchovná špina.Keď sa však pýtam na príčinusvojho hnevu a prosímo odpustenie, odstráni sa ajzažraná duchovná špina.Musím pamätať na to, že Boh vidívšetko; a ja potrebujem vidieť veci tak,ako ich vidí on. V tejto oblasti bolipre mňa výzvou slová zapísané dávnoolympijským víťazom v behu EricomLidellom, ktorého živú vieru zobrazujefilm Chariots of Fire. V jeho osobnom vyznaní,publikovanom posmrtne ako TheDisciplines of the Christian Life (Disciplínykresťanského života), odporúča čitateľomklásť si nasledovné otázky:• „Som nezdržanlivý pri užívaní si pôžitkovbez uvažovania o tom, aký vplyvto bude mať na moju dušu?“• „Som nezdržanlivý pri práci, odmietamprimerané množstvo oddychua rozcvičky?“• „Som nezdržanlivý v drobných záľubách,stávam sa otrokom návykov,ktoré mi pripadajú celkom nevinné?“Každý jeden hriech je ohavnosťoupred Bohom a narušuje mojespoločenstvo s ním.Keď nám Boh pripomenie veľké hriechy,naša reakcia môže byť ozvenouDávidovho pokánia, keď vyšlo najavojeho cudzoložstvo a vražda: „Protitebe samému som zhrešil, urobil som, čopokladáš za zlé“ (Ž 51,6). Avšak každýjeden hriech je ohavnosťou pred Bohoma narušuje moje spoločenstvo s ním.Hreším, ako hovorí Pr 8,13, pýchoua namyslenosťou. Hreším, ako dodávaJak 4,17, keď viem robiť dobre a nerobím.Bohu aj na tom záleží, jeho žiariacasvätosť nemôže súhlasiť so žiadnymmojím hriechom. Chce, aby som preskúmalaaj drobné zvyky a postoje,ktoré mu neprinášajú poctu.Naverbuj tímPotom Ezechiáš povolal Levitov (2Par29,4-6). Kráľ nemohol upratať chrámsám. Musel zmobilizovať ľudí, ktorí vedeli,ako uviesť chrám znova do poriadku.My taktiež potrebujeme duchovnúspoluprácu pre osobné očistenie. Kazateliaa iní duchovní vodcovia nám môžuukázať, čo Božie slovo učí o svätosti.Blízki veriaci priatelia nás môžu povzbudiťk spravodlivému životu.Ja som duchovne najviac rástla vtedy,keď som prijímala biblické vyučovanie,ktoré dávalo dôraz na aplikáciu, a malasom vzťah s ľuďmi, ktorí ma brali duchovnena zodpovednosť. Ako mladúkresťanku, keď som mala niečo cez 25rokov, si ma „adoptovala“ jedna dôchodkyňa,bývalá zdravotná sestra, z nášhozboru. Každý piatok večer sme spoluniečo zjedli a potom sme sa rozprávalio živote s Pánom. Nikdy nezabudnem,ako vedela otvoriť Bibliu a prečítať práveten verš, čo som potrebovala.Najviac som duchovne rástlavtedy, keď som prijímala biblickévyučovanie, ktoré dávalo dôrazna aplikáciu.O pár rokov neskôr som s bývalouspolubývajúcou vytvorila dvojicu, abysme sa spolu stretávali, modlili a študovaliPísmo. Naše štúdium knihy Prísloví,12 ŽIVÉ SLOVO

úvahakapitola za týždeň, čoskoro odhalilo špinavézákutia môjho duchovného života.Naše modlitebné chvíľky ma až boľavoodhaľovali. Často som napokon so slzamipriznávala problémy ako žiarlivosťa sebecké očakávania.Moja rodina je duchovnýmtímom, aj keď si to všetcineuvedomujú.Teraz je moja rodina takým duchovnýmtímom, aj keď si to všetcineuvedomujú. Mojím zlozvykom jenapríklad skákať ľuďom do reči. Keď sato stane u nás doma, niekto sa na mňauprene, až zamračene pozrie, a ja hneďzachytím ich – a Božie – upozorneniena moju netrpezlivosť. Nemám takétokonfrontácie v obľube, ale učím sa reagovaťs pochopením namiesto zatínaniazubov. A uvedomujem si, že každý takýprípad trocha pomôže uvoľniť zovretietohto hriešneho zlozvyku. Povzbudenímje pre mňa verš: „A som si istý, že ten, čozačal vo vás dobré dielo, aj ho dokončí až dodňa Krista Ježiša“ (Fil,6).Oddaj saBožie dielo si nezaslúži odhodlanosťna pol srdca. Ezechiáš vyzval kňazova Levitov, aby sa posvätili (2Par 29,5)a dali zverenej práci maximálnu prioritu.„Nebuďte teda nedbalí!“ povedal im (v11).Toto isté napomenutie potrebujem ajja v duchovnej oblasti. Boh si ma vyvolil,aby som stála pred ním a slúžilamu v mojej domácnosti, medzi susedmia v miestnom zbore, a skrze životy, ktorýchsa dotknem pri písaní a hovorení.Ale prichádzajú chvíle, keď je ťažkéuchovať si počiatočnú odhodlanosť. Zaujatosťpríliš mnohými vecami, únavaa strach z odmietnutia sú pokušením,aby som so všetkým prestala, alebo tolen tak odflákla.Keď mi poštou prídu tri zamietavé listyz vydavateľstiev, chce sa mi hodiť deku napočítač a už s ničím nezačínať. Keď somvečer unavená, zápasím s večerným čítanímBiblie a modlitbou s mojimi dorastajúcimideťmi. Ale viem, že ak budem tietochvíľky dlhšie zanedbávať – a tiež mojeosobné stíšenia – duchovné haraburdienado mnou vyhrá. Povzbudzuje ma tustred 11. verša: „Vás si vyvolil Hospodin,aby ste stáli pred ním a slúžili mu.“Buď dôkladnýŠtrnásť Levitov pracovalo 16 dní, abyvypratali odpad po Achazovej zvrhlejvláde. Všetky modly a podobný brakišli priamo na smetisko v údolí Kidron– vtedy ešte neexistovali starinárskevýpredaje.Niekedy pochybujem o hodnote všelijakýchčačiek, ktoré zbierajú členoviamojej rodiny. Ale nie je to nič nové. 2Kr18,4 hovorí, ako Ezechiáš roztrieskal nakusy medeného hada, ktorého Mojžišurobil na púšti, lebo Izraelci mu začalipáliť kadivo a nazval ho Nechuštán (trochamedi). V 4M 21 sa píše o tom, akoBoh kázal Mojžišovi vystaviť medenéhohada na stĺp na záchranu poštípanýchjedovatými hadmi, čo boli poslaní zatrest na Izrael. Tí, čo sa vo viere pozrelina sochu hada, boli uzdravení. Židia simedeného hada ponechali a postupnesa socha stala predmetom uctievania.Ale pri Ezechiášovom upratovaní sanebrali ohľady na „posvätné kravy“(vlastne hadov). Všetko, čo nebolo v súlades Božími zámermi pre chrám, bolovyhodené. Dokonca aj 700 rokov starýmuzeálny kus z doby putovania po púštibol postrádateľný.Keď Ježiš položí prst na moje„obľúbené hriechy“, upratovaniezačne bolieť.Tu sa nás Ezechiášovo upratovanie začínadotýkať osobne. Možno sa dokážemvzdať nejakých vecí, ktoré neprinášajúčesť Pánovi, napríklad kníh, videokaziet,alebo iných pochabostí. Ale keď onpoloží prst na moje „obľúbené hriechy“,upratovanie začne bolieť. Mám niekoľkotakých „Nechuštánov“, ktorí sa regenerujúako jašteričí chvost. Jeden z nich jehriech zlej vôle a nežičlivosti. Modla zvanáJA sa znova a znova vynára, keď somnou ľudia nesúhlasia, alebo zasahujúdo toho, čo chcem robiť. Zakaždým znovaa znova sa učím zveriť moje slabostiPánovi. A zakaždým si viac uvedomujem,aká bezcenná modla to je.Oslavuj a zasväcujPo tom, čo vypratali z chrámu ničomnéveci, Leviti opäť vytiahli, vyčistilia zasvätili chrámové zariadenie, ktoréodstránil kráľ Achaz. Druhá polovicakapitoly popisuje mimoriadnu slávnosťa bohoslužbu pri príležitosti znovuzasvätenia,keď ľudia radostne spievalichválospev a skloniac hlavy klaňali saBohu (2Par 29,30). S prípravou zápalnýchobetí bolo toľko práce, že oficiálnikňazi si dokonca museli zavolať ďalšíchLevitov na pomoc.Kristova smrť znamená koniec zvieracíchobetí, ale jeden princíp z tejbohoslužby platí stále, keď sa chcemevysporiadať s naším duchovným haraburdím.Potrebujeme oslavovať „Božie upratovanie“s chválou. List Židom 13,15hovorí: „Ustavične prinášajme Bohu obetuchvály, to jest ovocie perí, ktoré vyznávajújeho meno.“Ja som prežila také väčšie duchovnéupratovanie a čistenie v októbri1997, keď jeden vodič vrazil do nášhoauta na diaľnici v horách. Pohľadna naše zmangľované auto a uvedomeniesi, že s celou rodinou smeo chlp unikli smrti, mi pripomenuli,že veci sú druhotné, a tým najdôležitejšímv živote je môj vzťah s Bohoma s ľuďmi. Moja „obeta chvály“ v časepo nehode spočívala v tom, že soms väčšou smelosťou hovorila iným– od lekárov po predavačov v zelovoci– o Božej milosti, keď zachoval náš život,a o nevyhnutnosti byť pripravenýpostaviť sa pred Boha.Preč s haraburdímPísmo pochvalne hodnotí život Ezechiášaako toho, ktorý sa pevne držalHospodina a neprestal ho nasledovať(2Kr 18,6). Ak chcem, aby sa niečo takédalo povedať aj o mne, musím dôslednenasledovať jeho príklad duchovnéhoočisťovania. Potrebujem prosiť PánaBoha, aby naďalej pôsobil svojou svätosťouna znečistené oblasti môjhoživota. Potrebujem napomenutie a povzbudenieiných kresťanov. Potrebujempovedať nie duchovnému životu na polsrdca. Potrebujem robiť všetko, čo Bohvyžaduje.Boh ma povolal, aby som bolana chválu jeho slávnej milosti (Ef1,6), preto budem naďalej hľadaťjeho pomoc pri odpratávaníduchovného neporiadkuMoja skutočná garáž nikdy nebudebezvadne čistá. A na tejto stane nebanebudem mať ani bezvadnú „duchovnúgaráž“. Ale keďže Boh ma povolal,aby som bola na chválu jeho slávnejmilosti (Ef 1,6), budem naďalej hľadaťjeho pomoc pri odpratávaní duchovnéhoneporiadku, čo som tak dlhozhromažďovala.JEANNE ZORNESZ ČASOPISU DISCIPLESHIP JOURNALPRELOŽIL PETER KOZÁRŽIVÉ SLOVO13

iblická úvahaKoho a jak zasáhlaJežíšova smrt?Zasaženi blízkostí smrtiUž jste se někdy topili nebo někohozachraňovali z vody? Moje kamarádka sebyla v létě s přáteli koupat. Když sedělina dece, přiběhla k lidem sedícím opodálholčička a plakala. Říkala vzrušeně, žejejí tříletý bráška propadl plavacím kruhema zůstal pod vodou. Byl to rybníks kalnou vodou, takřka nulová viditelnostpod vodou. Chlapi rychle naskákalido vody a začali hledat – po hmatu. Tím,jak se zpráva šířila, hledalo ve vodě čímdál víc lidí a čím dál víc jich postávalo nabřehu. Čekali, co se stane. Někteří zůstalina dece, ale všichni zbystřili a zaujaliurčitý postoj. Byli umíráním „nevinného“vytrženi z poklidného prožívání dne.Někdo zachraňoval, někdo s napětím čekalna břehu. Zasaženi však byli všichni.To dítě po dlouhých třech minutách našlia díky Bohu i zresuscitovali.Smrt, která zasahuje Boha i člověkaPodobně na tom byli i aktéři Ježíšovaukřižování. Zasaženi však nebyli jenlidé, ale i sám Bůh. Z biblického textu jezřejmé, že Ježíšova smrt zasahuje Boha,davy i jednotlivce. Podívejme se na tentopříběh blíže (Lukáš 23, 44–49):„Bylo už kolem poledne, tu nastala tmapo celé zemi až do třetí hodiny odpoledne,slunce se zatmělo a chrámová opona seroztrhla uprostřed. A Ježíš hlasitě vykřikl:„Otče, do tvých rukou odevzdávám svéhoducha.“ A když to řekl, vydechl naposled.Když setník uviděl, co se stalo, vzdal chváluBohu se slovy: „Skutečně tento člověk bylspravedlivý.“ A ti, kdo se v celých zástupechsešli na tu podívanou, když viděli, co sestalo, bili se do prsou a odcházeli. Opodálstáli všichni jeho známí, i ženy, které hodoprovázely z Galileje, a hleděli na to.“1. Bůh přichází se znamenímsoudu, ale i milostiUmírání a smrt Pána Ježíše Kristazasahuje nejprve jeho Otce, který začínájednat. Pán Ježíš už visel na křížiněkolik hodin. Měl za sebou rozhovorse spoluukřižovaným a Lukáš nás uvádído děje slovy: „Bylo už kolem poledne.“Zní to jako nenápadná pomlka, jakoto pověstné ticho před bouří. A najednouto přišlo, „tu nastala tma po celézemi …“a) Tma zdůrazňuje soud.Tma byla a je pro Izraelce znamenímBožího soudu, něčeho, co vyvolávalostrach. U Ámose 8,9 čteme: „V onenden způsobím, je výrok PanovníkaHospodina, že slunce zapadne v poledne,tmou zahalím zemi za jasného dne.“ Znamenítmy bylo charakteristické proDen Hospodinův. Ámos i další proroci(Iz 2,12n; Ez 13,5; Za 14,1) jej popisujíjako den soudu nad Izraelem. Bůhzasahuje, aby potrestal hřích, kterýdosáhl vrcholu. Jiní proroci (Jr 46,10;Abd 15; Jl 2,31) v něm vidí trest národůza jejich hřích a krutosti. To naznačujíi výroky Nového zákona (Sk 2,20; 2Te2,2), které Den Páně spojují s Kristovýmdruhým příchodem. Tma je zdena Golgotě teologickým symbolemkontrastu proti Ježíšovi, který je světlo,světlo pro všechny národy světa. Tmabyla taky řeckým motivem, provázejícísmrt významné osoby.b) Zatmění slunce demonstruje Božíjednání.Není jasné, jestli toto zatmění způsobilměsíc, jak jsme zvyklí. Někteří myslína zvláštní vítr od Středozemníhomoře, sirocco, který byl schopný zatemnitslunce. Ať už to Bůh technickyprovedl jakkoli, bylo to znamením, žejedná. To potvrzuje i další Boží znamení.c) Roztržením opony Bůh otevírápřístup k sobě.Vykladači diskutují o tom, která oponato byla, zda ta vnější – oddělující nádvořínebo ta vnitřní - oddělující svatynisvatých. Já si myslím, že je to oponavnitřní, katapetasma. Tento výraz setotiž používá v Novém zákoně, kdyžse mluví o oponě, a to ve významuotevření přístupu do svatyně, k Bohu.Matouš uvádí, že se opona roztrhlashora dolů. Směr roztržení ukazuje, žeto Bůh otevírá přístup k sobě samému.Chrám tím prohlašuje za nadbytečný!Bůh ustanovuje nového prostředníkamezi člověkem a Bohem, který nepotřebuje,aby byla přinášena oběť. Onje dokonalý a za naše viny platí vlastníkrví. Jen krev nevinného nás mohlavykoupit. Je to projev milosti, kterázde stojí v kontrastu se soudem nadhříchy světa, právě probíhajícím nakříži.Ten soud měl být vynesen nade mnoui nad tebou! Vykonán na mě i na tobě!Tím soudem je smrt, hrůzostrašná smrt,o které víš, že nikdy neskončí. Ve kterévíš, že se budeš trápit pořád. To je trestza hřích člověka, to je trest za hřích můji tvůj. A proto Ježíš umírá, aby ty jsimohl přistoupit k Bohu, skrze roztrženouoponu a říct: „Beru od Tebe život,Bože, díky Ježíši!“Jednou jsme byli v Brně v podzemí kapucínskéhrobky. Najednou zhaslo světloa nastala totální tma, měli jsme i strach.Vedle této zkušenosti s opravdovou tmou,jsem se chtěl zmínit i o zkušenosti s ostrýmsvětlem. V zimě jsem byl s bratremna horách, na běžkách. Všude závěje,všechno nádherně bílé a k tomu úplnějasno. Slunce zářilo – krása. Když jsmedorazili na chatu Slavíč, dali jsme si pauzu.Vůbec jsme se však nemohli rozhlédnoutkolem sebe. Byl to snad nejsilnějšíjas, jaký jsem zažil! Úplně to bodalo doočí a museli jsme si je zakrývat nebo skláněthlavu. Bůh, Ježíš Kristus, jako ten nejsilnějšíkontrast světla proti tmě – obrazusoudu nade mnou, nad námi a naším hříchem!Bůh v události Ježíšova ukřižovánívystoupil se znamením soudu i milosti.Byl zasažen tak, že skryl svou tvář i předsvým Synem: „Bože můj, Bože můj, pročjsi mě opustil“ (Mt 27,46). Ježíšovou smrtívšak nebyl zasažen jen Bůh Otec, ale taképřihlížející dav a jednotlivci. Než si všakpřiblížíme jejich reakci, podívejme se blížena v. 46. Vidíme zde, jak2. Ježíš důvěřuje Otci i ve smrtiDostáváme se do místa, kde Lukášpopisuje okamžik smrti našeho PánaJežíše Krista. Vždycky mě moc zajímalo,co se v tom okamžiku na Golgotěv duchovním pozadí dělo. Lukáš to tadynerozebírá a ani není možné si to úplněpředstavit, přesto nám však dává nahlédnoutblíže. Zachytil totiž výrok Pána Ježíše,který ostatní evangelisté neuvádějí.Slova: „Otče, do tvých rukou odevzdávámsvého ducha“ pocházejí ze Žalmu 31,6. Jeto odevzdání se Otci. Je to vyznání důvěry.Tento Žalm byl v Judaismu užívánjako večerní modlitba žádající Boha, abyochraňoval prosebníka od nepřátel. Bylato modlitba spravedlivého, který se odevzdáváBoží ochraně po dobu spánku.Ježíš Kristus umírá a modlí se, vykřikujetuto modlitbu důvěry k Bohu, modlitbu14 ŽIVÉ SLOVO

iblická úvahapřed usínáním a přicházející nocí. Ježíšse lidech, které křísil z myrtvých, vyjadřovaljako o spících. Teď vstupuje do„údolí smrti“ On sám a plně se odevzdáváOtci. Prožíval zápas s hříchem, kterýna něho Bůh vložil místo nás. Zároveň sevšak svěřuje do Boží ruky. Působí klidněa ten klid přechází i na nás. Uklidněnía důvěra Bohu je pevnou součástí onohoduchovního pozadí celé události. Ježíšodchází plně odevzdán Otci.S jakou důvěrou jsme se odevzdali,vydali Bohu my sami? Úplně nebo jsmesi nechali nějaká vrátka, nějakou svou libůstku,kterou si chceme tajně pěstovat,protože nám to dělá dobře? A s Bohemto raději neřešíme, protože víme, žebychom to v rozhovoru s ním prohráli!Zamysli se, zda ve tvém životě nenínějaká oblast, ve které tvoje odevzdánía důvěra Bohu nejsou úplné. Odevzdejmu v modlitbě i to. Ježíš je příklad určitěnedostižný, ale je naším vzorem.Jeden můj známý má přítelkyni,kterou dřív podváděl. Jednou, kdyžjsme spolu mluvili, nedávno potom,co se jí k podvádění přiznal, mu začalv kapse pípat mobil. Na displeji svítiloTEST VĚRNOSTI. Byl to budík, kterýsi několikrát denně nastavoval, aby mupřipomněl, že má být přítelkyni věrný.Máš v sobě takový budík? Budík, kterýpípá, když koketuješ s nevěrností Bohu?Modli se! Mluv s Bohem často a upřímně,a právě i v situacích, kdy cítíš, že tonezvládáš. Tak se bude tvůj vztah a důvěraK Bohu prohlubovat.Ježíš Kristus důvěřuje Otci i ve smrti.Jako jediný člověk měl Pán Ježíš mocnad tím, kdy zemře, protože byl bez hříchu,smrt na něj neměla právo, ale on jíto právo dává tím, že na sebe bere našehříchy! On sám byl však spravedlivý a todosvědčuje i setník ve své výpovědi:„Skutečně tento člověk byl spravedlivý.“Třetí bod, který plyne z textu, lze nazvat:3. Nikdo z přihlížejících nezůstávábez odezvy.47. verš odhaluje jak …a) Pohanský důstojník oslavuje Ježíšovunevinnost.Dostáváme se k těžišti Lukášova vyprávění,které podtrhuje setníkova výpověď.Tento voják zde totiž zastupujeřímskou říši, která tehdy v podstatěpředstavovala celý svět. To přidávájeho výpovědi na významu! Jako nezaujatýzástupce všech lidí vynášínad celým děním svůj úsudek. Lukášpíše: „Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.“Setník vyznává, že Ježíš bylspravedlivým člověkem. Ježíšova smrttehdy nezasáhla jen Boha, ale i lidsképozorovatele. Setník jako jednotlivecvyjadřuje svůj postoj – spravedlivýčlověk byl odsouzen k smrti. Slovo„díkaios“ (spravedlivý) můžeme totižv naší souvislosti jako „nevinný“. Setníkbyl zasažen Kristovou smrtí a zaujalsvůj postoj - Ježíš je bez hříchu.A co ostatní?b) Davy lidí jsou ohromeny.Okolo křížů byly davy lidí. O velikonočníchsvátcích jich do Jeruzalémapřišla spousta. Sjeli se z celého Izraelea stali se svědky nečekané události.Možná v tom davu bylo i hodně těch,kteří ještě před několika hodinamikřičeli: „Ukřižuj, ukřižuj!“ A nyní?Lidé odcházejí a bijí se do prsou! Litujítoho, co se stalo. Mysleli to opravdově?Nebo byli pod vlivem davové psychózy?Židé byli hodně emotivní. Ve školejsme se učili, jak ohromnou sílu davmá a jen málo lidí jde proti proudu!Smrt Pána Ježíše zasáhla jednotlivce,ale i celé davy. Třetí skupinou lidí, kteřípřihlíželi jsou Ježíšovi přátelé.c) Ježíšovi přátelé strnuli.I jejich reakci Lukáš zachytil. Na prvnípohled to vypadá, jakoby ani nereagovali.I proto se mi zdá, že český překladřeckého slova horósai - „hleděli“– je zde příhodný. Oni totiž strnuli a tostrnutí bylo jejich reakcí. Zasáhlo je touvnitř, tam se odehrálo to podstatné.Co? To nemohl nikdo zachytit. Ale coby se odehrávalo ve vás, kdybyste sedívali, jak umírá člověk, do kteréhojste vkládali svou naději a který dalvašemu životu nový smysl? Snad smutek,snad beznaděj? Ježíšovi přáteléstrnuli.Nikdo z přihlížejících tedy nezůstávábez odezvy. Jak by jsi reagoval ty a kamby ses nejraději zařadil? K setníkovi, kterýveřejně vyznává, kým pro něj Ježíš je?Nebo by ses raději schoval v anonymitědavu? Nebo bys byl kvůli návalu emocineschopen projevu, podobně jako Ježíšovipřátelé? I jako křesťan můžeš prožívattuto otázku! S jakým postojem žiješ tadyna zemi a vyznáváš, že Ježíš je tvůj Pána Spasitel světa? Otevřeně a jistě? Nebose spíše schováš mezi ostatními, kteříti dávají pocit falešného bezpečí předBohem? Nebo chceš opravdu vyznávatJežíše a prostě nevíš, co říct? Cítíš seneschopný? To je otázek. Já prožívám, žemoc chci být radostným svědkem Ježíše,ale nevím, jak mluvit, cítím problém!Prožívám to, že málo žiju v živém vztahus Bohem a modlitbě s ním! Toužímpo tom, aby mě naplňoval svou mocía Duchem. Na setkáních mládeže jsmezačali probírat učednický kurz zaměřenýna růst a já cítím, jak moc to potřebuji.Být Božím služebníkem a dosvědčovat,že jedině Ježíš je cesta k Bohu.ZávěrJežíšova smrt zasahuje Boha, davyi jednotlivce. Jak zasáhla jeho smrt tebe?Chval ho zato, že nám umožnil přístupk Bohu, z milosti! Buď jeho živým služebníkema svědkem tam, kde právě jsi,kde žiješ celý život. S modlitbou a důvěrouuvidíš mocné Boží jednání!MARTIN ŠIMIKŽIVÉ SLOVO15

evangelizaceNaše provinilé mlčeníKdybychom měli popsat, jak se dnešní„řadoví“ věřící podílejí na evangelizaci,mluvili bychom mezi jiným hlavněo zdrženlivosti, „o stydlivosti, když přijdena Boží věci“. Je nesmírně důležité,abychom se vypořádali s tradiční rezervovaností,která vede k tomu, že dnesmáme sbory plné „mlčících svatých“.Jeden učitel Písma prohlásil: “Dávám sedo nejtěžší práce v životě, pokouším seotevřít ústa lidí v lavicích.“Samuel Húšť s dcerkou EliškouPochopitelně, že někdy „přijde doba,kdy je třeba promluvit“, a jindy zase„přijde doba, kdy je třeba mlčet.“ Přináší-lievangelium opravdu dobrouzprávu a Bůh nám ji svěřuje, abychomji šířili, proviňujeme se, pokud to neděláme.Musíme si svou vinu přiznatjako samařští malomocní, kteří přišlido aramejského vojenského táboraa našli jej opuštěný a spolu s nimi říci:„Neměli bychom takto jednat. Tento den jednem radostné zprávy a my jsme zticha“ (2.Královská 7,9).Nechci říci, že tato vina spočívá jenna bedrech řadových věřících, protožemnozí z nás, starších sborů, také mlčí.Znovu a znovu se nám nabízí příležitost,abychom mluvili o našem PánuJežíši Kristu, ale s námi to ani nehne.Co je příčinou našeho proviniléhomlčení?Jednoznačná odpověď na tuto otázkuby danou problematiku příliš zjednodušila,protože příčin je víc. Podle mě jichje aspoň pět:• nic nás nenutí k tomu, abychom promluvili;• nevíme, co říci;• neumíme zvěstovat, protože nás tonikdo neučil;• nejsme si jisti, zda bychom se do tohovůbec měli míchat;• myslíme si, že tím ničemu nepomůžeme,protože jsme zapomněli, odkudmáme moc k zvěstování.Někteří nezačnou nikdy,protože stále čekají na dostatečnýpodnět.Někteří z nás se do zvěstování nikdynepustí, protože stále čekají na nějakýdostatečný podnět. Jiní se sice do něhopustí, ale časem se nechají odradita vzdají to, protože jim chybí čerstvépodněty. Zvěstování dalších je narušenéod samého začátku, protože se doněho dávají z chybných motivů. Církevmusí být očištěna od chybných motivůa poháněna těmi pravými.Co tě pohání k tomu, abys aktivnězvěstoval evangelium? Jaké překážky tibrání v tom, abys zvěstoval?Těmito a dalšími otázkami se zabývámev ročním Biblickém kurzu-tréninku:„Zvěstování evangelia a výchovaučedníků“, který běží od podzimu 2002na různých místech Moravy, Slovenskaa Čech. Konkrétně ve Zlíně, Veselí naMoravě, Ostravě, Trenčíně, Brně, VeverskéBytýšce, Bratislavě-Rači, Opavě,Praze a Nitře.V Brně-LíšniV průběhu studia jsme zjistili, že největšíslabinou soudobého křesťanstvív plnění velkého poslání (Mt 28,19-20)je nedostatečná motivace lidí. Chybí-lilidem motiv, stěží kdy něčeho dosáhnou.Někteří ze studentů prohlásili “alemne ke zvěstování nic nemotivuje“. A takjsme mluvili o osobním postoji, přesvědčení,správných motivech...Možná znáte tu historku o muži,který jednou v noci po dešti procházelhřbitovem a spadl přitom do otevřenéhohrobu. Snažil se co mohl, aby sedostal ven. Vyskakoval, šplhal, vykopalsi pro nohy malé schůdky, o které by semohl opřít, ale vše bylo marné. Rozhodlse proto, že počká do rána. Snad půjdeněkdo kolem a pomůže mu. Spokojense svým rozhodnutím si sedl do koutahrobu. Zanedlouho šel kolem dalšíčlověk. Také spadl do hrobu, aniž by sivšiml, že už tam někdo je. Snažil se dostatven, co mu síly stačily, ale čím víc sesnažil, tím více jej na kluzkých stěnáchsíly opouštěly. V tom uslyšel z druhéhokonce hrobu hlas: “Odtud se nedostanete.“Ale on se odtamtud dostal, protožek tomu měl důvod!Chci tě povzbudit. Bůh Ti dal poselstvíživota, abys ho sdílel. „Od vás pak seslovo Páně rozeznělo…o vaši víře v Boha seví všude, takže není třeba, abychom o tomvůbec mluvili“ (1Tm 1,8). Když jsi uvěřilv Pána Ježíše, stal ses i Božím poslem.Bůh chce skrz tebe mluvit ke světu. Pavelnapsal: „… mluvíme upřímně, z Božíhopověření…“ (2K 2,17b).Můžeš mít pocit , že nemáš co říct.Ale to se tě jen ďábel snaží umlčet. Mášspoustu zkušeností, které chce Bůh použítk tomu, abys přivedl další lidi dosvé rodiny. Bible říká: „Kdo věří v SynaBožího, má to (Boží) svědectví v sobě“(1J 5,10a).Poselství tvého života má čtyřisložky• Tvé svědectví: příběh jak jsi navázalvztah s Pánem Ježíšem.• Tvé životní zkušenosti: nejdůležitějšívěci, které ses naučil v Boží škole.• Tvé zbožné touhy: na čem ti, podle toho,jak tě Bůh zformoval nejvíc záleží.• Dobrou zprávu: zvěst o spasení.16 ŽIVÉ SLOVO

evangelizaceV Ostravě-KunčičkáchPoselství tvého života zahrnuje tvésvědectví. Tvé svědectví je příběho tom, jak Pán Ježíš Kristus vstoupil dotvého života. Petr nám říká, že Bůh násvyvolil, abychom „hlásali mocné skutkytoho, kdo vás povolal ze tmy do svéhopodivuhodného světla“ (1Pt 2,9). Svědectvívydáváš tím, že prostě mluvíš o tom,jaké jsi udělal zkušenosti s Pánem. PánJežíš řekl: „budete moji svědkové“ (Sk1,8), ne „budete moji obhájci“.Chce, abys svůj příběh sdílel s druhýmilidmi. Takové sdílení svědectvíje podstatnou součástí tvého poslánína zemi, protože tvé svědectví je jedinečné.Tvůj příběh neprožil nikdo jinýa jen ty ho můžeš sdílet. Pokud honebudeš sdílet, vyjde navěky nazmar.Nemusíš být učitel, ty však znáš svůjživot nejlépe a na osobní zkušenosttěžko někdo najde argument. Tvé svědectvíje dokonce účinnější než kázání,protože nevěřící se na kazatele dívajíjako na profesionální prodavače,kdežto ty pro ně budeš „spokojenýmzákazníkem“, proto budou věřit spíšetobě.Osobní příběhy se také poslouchajílépe než obecné zásady a lidé je majírádi. Příběhy upoutávají naši pozornosta déle si je pamatujeme. Vytvářejí „vztahovýmost“, po kterém může Pán Ježíšpřejít z tvého srdce do jejich srdcí.Další výhodou svědectví je to, že obcházíintelektuální sebeobranu. Mnozílidé, kteří Bibli za autoritu nepovažují,budou naslouchat pokorně sdílenémuosobnímu příběhu. Proto Pavel přišesti různých příležitostech k sdíleníevangelia raději použil svého osobníhosvědectví, místo aby citoval Písmo (vizSkutky 22-26).Bible říká: „Buďte vždy připravení dátodpověď každému, kdo by vás vyslýchalo naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostía uctivostí“ (1Pt 3,15b-16a).Chceš-li být „vždy připraven“, paktoho nejlépe dosáhneš, když si svéosobní svědectví napíšeš, a pak se naučíšzpaměti jeho hlavní body.Jeden ze studentů mi nedávno napsal:“V piatok sme mali ďalšiu lekciu.Rozprávali sme hlavne o motivácii a ajo osobných skúsenostiach so zvestovaním,mám z toho radosť. Pre mna je najvačšimbremenom to, že som skoro najmladšiučastnik mám velmi široké spektrum ľudí– od jednoduchých sestier (ktorým sanikdy nedostalo systematické vedenie, alečastokrát su veľkým povzbudením svojimjednoduchym životom) až po staršichbratov (vekom aj postavenim), pre ktorýchje pre mňa veľmi ťažké, aby som im dávalúlohy ako si pisať osobné svedectvo a “učit”ich ako ho napísať, zvlašť keď sa obratiliako 5 ročné deti.”Je dobré své svědectví napsat a rozdělitna čtyři části:1. Jaký byl můj život, než jsem poznalPána Ježíše.2. Jak jsem poznal, že Pána Ježíše potřebuji.3. Jak jsem mu odevzdal svůj život.4. Co pro mě teď znamená.Povzbuzování po ukončení studiaNásledné setkání v ReviceTvé životní svědectví obsahuje i to,co ses naučil v Boží škole. Druhou částíposelství tvého života jsou pravdy, kteréses naučil během doby, když jsi chodils Bohem. Jsou to poznání a postřehy,které jsi získal o Bohu, vztazích, problémech,pokušeních a dalších aspektechživota. David se modlil: „Ukaž mi cestusvých nařízení, Hospodine, důsledně jibudu zachovávat“ (Ž 119,33). Ne vždy sepoučíme z toho, co se nám stane a pakcestu Božích nařízení nezachováváme.Bible říká o Izraelcích: „Mnohokrát jevysvobodil, svými nápady však vzpírali seopět, ale na svou nepravost jen dopláceli“(Ž 106, 43). Pravděpodobně také znáštakové lidi.Je moudré poučit se z vlastních prožitků,ale ještě moudřejší je poučit se z prožitkůdruhých. Nemáme čas se všechnov životě učit metodou pokusu a omylu.Pořiď si soupis hlavních věcí, které sesv životě naučil, abys o nich mohl mluvits jinými. Můžeme být vděční Šalomounovi,který to udělal, a díky tomu mámeknihu Přísloví a Kazatel, jež jsou plnépraktických rad pro život. Jen si představ,kolik zbytečného trápení bychomsi mohli ušetřit, kdybychom se vzájemněpoučili ze svého života.Zralí lidé pěstují návyk hledat poučeníz prožitků všedního života. Znovutě chci vyzvat: udělej si soupis toho, cotě život naučil. Pokud sis své prožitkyještě nezapsal, pak jsi je ještě pořádněani nepromyslel. Zde je několik otázek,které mají probudit tvou paměť a kteréti pomohou začít. (Biblické příklady,které jsou podkladem těchto otázek,najdeš v Ž 51; Fp 4,11-13; 2K 1,4-10;Ž 119,71; Gn 50,20):Samozřejmě budeš mít i celou řadudalších příběhů kromě toho, jak jsi bylzachráněn. Každá zkušenost, kdy ti Bůhpomohl, je vlastně takový příběh. Můžešsi udělat seznam všech problémů,okolností a krizí, jimiž tě Bůh provedl.Pak se snaž citlivě rozpoznat, kterýz tvých příběhů je pro nevěřícího přítelenejvhodnější. Různé situace vyžadujírůzná svědectví. (pokračování na straně 18)ŽIVÉ SLOVO17

evangelizacePavlův evangelizační a misijní způsob prácePavlovu činnost je možné nejlépecharakterizovat horečnou horlivostí. Aťto byl mladý Saul ovlivněný výchovouvěhlasného Gamaliele horlící pro ortodoxníjudaismus nebo později apoštolPavel převychovaný u Damašku samotnýmPánem, z něhož se pak stal horlivýkřesťan, který hlásal Kristovo evangeliumv čas i v ne v čas.Pavel opírá svůj nárok na právo zvěstovatevangelium na základě projevů divů,znamení a mocných činů, které se mezijeho posluchači projevily s přesvědčivouvytrvalostí (2K 12,12). Nesení evangeliavychází z jeho osobní zkušenosti, kdybyl uchvácen od Krista Ježíše (F 3,12).Svou službu koná upřímně, kurážně,přesvědčivě, vyváženě a citlivě s ohledemna své posluchače. U Židů kladedůraz na jejich dějiny, jazyk a zvyky (Sk13,14-43; 22,2; 23,6-9). U pohanů vycházíz jejich zvědavosti slyšet něco nového(Sk 17,21.22). Aby zdůraznil závažnostsvého poselství, používá k tomu gesta(Sk 13,16), varování (Sk 13,40.41) a dokoncei dramatický výstup (Sk 14,14).Pavlovo úsilí je zaměřeno jedinýmsměrem - k přesvědčení posluchačů,aby pro sebe přijali nabízenou milostv oběti Pána Ježíše. Jeho přesvědčování,napomínání a výzvy mají v soběemocionální náboj (1K 15,58).Obsah jeho zvěsti k Židům lze stručněshrnout:• „Bůh… vyvolil otce naše… z jehož semeneBůh podlé zaslíbení vzbudil Izraelovispasitele Ježíše“ (Sk 13,17.23)• „… prosili Piláta, aby zamordován byl“(Sk 13,28)• „Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých. Kterýžvidín jest po mnohé dny od těch,… (Sk13, 30.31)• „… to zaslíbení… Bůh naplnil… námsynům jejich, vzkřísiv Ježíše“ (Sk 13, 32)• K pohanům mluví Pavel jiným způsobem(viz Sk 14,15-17; 17,22.23).Základem služby apoštola Pavla byloučení Pána Ježíše, i když zřídka používáJeho přímých citací. Byla to služba,která se nesla v duchu pastýřské láskya soucitu. Středem jeho zvěsti byloslovo kříže, Kristus ukřižovaný a člověkospravedlněný vírou v Něho bez skutkůzákona (Ř 3,28).I když ve své službě evangeliu používalsvých přirozených schopností, studiema zkušeností získaných vědomostí,znalosti židovské i antické kultury,svého horoucího srdce a nezlomné vůle(Sk 14,19-21), přes toto vše byl pokornýmslužebníkem, který se nechal véstDuchem Božím (Sk 16,6). Svou službuzavršuje přenesením odpovědnosti nastarší sboru (Sk 14,23; 20,28). Dalšíevangelizace s misií je pak již v odpovědnostikřesťanů místního sboru.Ještě jednou věcí se mohl apoštolpochlubit; byla to zásada, kterou bychomměli ctít při své službě i my: Kázatevangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli;a tak nestavět na cizím základu (Ř 15,20).JOSEF HUDOUSEK(dokončení ze strany 17)• Co mě Bůh naučil skrze selhání?• Co mě Bůh naučil ve finanční nouzi?• Co mě Bůh naučil v bolesti, zármutkuči depresi?• Co mě Bůh naučil, když jsem muselčekat?• Co mě Bůh naučil skrze nemoc?• Co mě Bůh naučil skrze zklamání?• Co mě Bůh naučil ve své rodině, sboru,vztazích, domácí skupince a cojsem se naučil od svých kritiků?Součástí svědectví tvého života je,že mluvíš o touhách, které ti Bůh dal.Náš Bůh je Bůh vášnivý. Jsou věci, kterévášnivě miluje a věci, které vášnivě nenávidí.Když se k němu přiblížíš, dá tivášeň pro něco, na čem mu velmi záleží.Může se to týkat nějakého problému,zásady nebo skupiny lidí. Ať už to budecokoli, budeš cítit potřebu o tom mluvita udělat vše pro to, abys nějak dané věciprospěl. O tom, na čem ti nejvíc záleží,nemůžeš nemluvit. Pán Ježíš řekl: „Čímsrdce přetéká, to ústa mluví“ (Mt 12,34).Pro prosazování svého království používáBůh horlivé lidi. Může ti dát vášnivoutouhu po zakládání nových sborů, posilovánírodin, podporu překladů Bible čivýchovu křesťanských vedoucích. Můžeti dát horlivou touhu po zasažení určitéskupiny lidí evangeliem: mládeže, dětí,podnikatelů, mladých maminek, nebotěch, kteří pěstují sport či nějakéhokoníčka. Požádáš-li Boha, vloží ti dosrdce zápal pro určitou skupinu, kteránaléhavě potřebuje svědectví.Bůh nám dává různé touhy, aby se vesvětě uskutečnilo vše, co chce uskutečnitOn. Neměl bys však očekávat, ževšichni budou stejnou měrou sdílet tvézaujetí. Naopak musíme naslouchat jedendruhému a vážit si navzájem svýchživotních poselství, protože nikdo nemůževyslovit vše. Nikdy nesnižuj to,pro co je zaujat někdo druhý. Bibleříká: „Je správné horlit, ale pro dobrouvěc“ (Ga 4,18).Svědectví tvého života zahrnujeDobrou zprávu. A co je Dobrá zpráva?„Vždyť (v evangeliu) se zjevuje Božíspravedlnost, která je přijímána víroua vede k víře“ (Ř 1, 17).„Neboť v Kristu Bůh usmířil svět sesebou. Nepočítá lidem jejich proviněnía nám uložil zvěstovat toto smíření“(2K 5, 19).O tom, jak sdílet Dobrou zprávu, bylynapsány stovky knih. Ale ani to nejlepšíučení na světě tě nebude motivovat prosvědectví o Kristu. Nejdůležitější je, abyses naučil milovat ztracené lidi tak, jakje miluje Bůh.Pozoruješ-li u sebe apatii vevztahu k poslání, přemýšlejo tom, co pro tebe udělalPán Ježíš na kříži.Bůh nikdy nestvořil nikoho, koho bynemiloval. Záleží mu na každém. Kdykoliu sebe při myšlence na své poslánína tomto světě pozoruješ apatii, udělejsi čas na to, abys přemýšlel, co pro tebePán Ježíš udělal na kříži. Na nevěřícíchby nám mělo záležet, protože nanich záleží Bohu. Pokud se bojíš sdíletDobrou zprávu s lidmi kolem sebe, prosBoha, aby tě naplnil láskou k nim. Bibleříká: „(Bůh) nechce, aby byl někdo zničen,ale aby všichni zanechali své bezbožnostia obrátili se k němu“ (2Pt 3,9).Co jsi TY ochoten udělat pro to, abylidé, které znáš, šli do nebe? Zvát je dosboru? Svědčit jim? Pozvat na večeři?Dát jim Bibli? Denně se za ně modlit,dokud nedojdou spásy? Své misijní polemáš všude kolem sebe. Nepromarni příležitosti,které ti Bůh dává. Bude někdodíky tobě v nebi?SAMUEL HÚŠŤ18 ŽIVÉ SLOVO

misiaOdpoveď natsunamiSprávy o živelnej pohrome, spôsobenej26. decembra 2004 obrovskýmpodmorským zemetrasením pri západnompobreží Sumatry a následnýmimorskými vlnami, zvanými tsunami,rozniesli médiá po celom svete a dostalisa i k nám. Aj keď od začiatku hovorilio veľkej pohrome, nikto si vtedynevedel predstaviť rozsah jej ničivejsily. Vtedy sa mohlo zdať, že ako namnohé iné, sa na ňu pre nové udalostičoskoro zabudne. Ale ukázalo sa, že totak nebude.Pohroma zasiahla nebývalý počet krajína ich pobrežné časti doslova spustošila.Vysoké vlny tsunami, valiace saveľkou rýchlosťou, zmietli pred sebouvšetko: ľudí, stromy aj budovy, zrovnaliso zemou alebo odniesli do vnútra krajiny,kde sa sploštili alebo odrazili späť.Tisíce ľudí bolo nájdených zabitých,ďalšie tisíce zmizli bez stopy a ďalšietisíce zostali bez strechy nad hlavou.Až po nadviazaní kontaktov s veriacimiv postihnutých krajinách ukázalasa veľkosť katastrofy a ľudskej tragédie.Príbehy zo Srí Lanky rozprávajúo deťoch, ktoré vlny vyrvali z rúk ichrodičov, i o tom ako vlny udreli namodlitebňu počas bohoslužieb a odnieslipreč niektorých veriacich. Veľkémnožstvo ľudí prišlo o život v rybárskychosadách na pobreží Indie aj SríLanky a desaťtisíce na pobreží Sumatry,v indonézskej provincii Aceh, kde ichzahynulo najviac. V pobrežných rekreačnýchpriestoroch Srí Lanky a Thajskazahynulo i mnoho turistov z Európy.Ale počuli sme i pozoruhodné príbehyo záchrane. Veriaci z rybárskej osadyna ostrove Nias pri západnom pobrežíSumatry, blízko epicentra zemetrasenia,už od jeho prvej predzvesti veľmirýchlo zhotovili plte, na ktoré stačilinasadnúť pred príchodom prvej vlnytsunami. Tá plte zdvihla a odniesla ajs nimi až na úpätie neďalekých vrchov.Všetci sa takto zachránili. V postihnutýchkrajinách však prišlo o život viacnež 270 000 ľudí.Možno i preto, že sa pohroma udialacez Vianoce a mala veľkú publicituv médiách, bolo v nebývalej miereprebudené svedomie ľudí, najmä v bohatýchzápadných krajinách. Vypučala„Výzva tsunami“. Vlády týchto štátov,jedna po druhej, ohlasovali, že pomôžufinančne, materiálne aj pracovníkmipri odstránení následkov katastrofy.Charitatívne organizácie, ktoré zbieralipeniaze a dary od občanov, nechcelizaostať za svojimi vládami a napríkladv Spojenom kráľovstve sľúbenú pomocvlády v súhrne prekonali. A pomockresťanov prichádzala do cirkevnýchagentúr cez mnohé kanály.Fond pre pohromy, založený pri anglickejbratskej misijnej agentúre Echoesof Service (Ozveny služby) asi ešte nikdynezažil taký príliv peňažných darov akopri konci roku 2004 a v prvých mesiacochroku 2005. Naši anglickí bratiarýchlo nadviazali spojenie s bratmiv postihnutých krajinách, aby zistili,kde je najsúrnejšie potrebná pomoca aká. Bolo nutné rýchlo poslať bratskýmagentúram alebo zborom peniaze,za ktoré mohli nakúpiť potrebné vecia tie potom dodať postihnutým bratskýmveriacim alebo aj iným kresťanomči občanom v Indii, na Srí Lanke, v Thajsku,Malajzii a Indonézii. Bolo tiež nutnékomunikovať s inými kresťanskýmispoločenstvami v týchto krajinách, abypomoc nebola duplicitná a dostala satým, čo ju najviac potrebujú.Pritom sa dbalo, aby tí, čo rozdeľujúpomoc, konali veľmi zodpovedne.Preto sa na konci februára v Londýnestretli zástupcovia bratských agentúrzo Spojeného kráľovstva, USA a Kanadyso zástupcami zborov z Malajzie a SríLanky. V rozhodovaní o rozdeľovanípomoci pomohli tiež správy z Indie,Thajska a Indonézie. Dohodlo sa naďalšom pokračovaní spolupráce a posúdilisa niektoré konkrétne projektypre postihnuté krajiny, na ktoré boliodložené peniaze. Projekty zahŕňali obnovudomov a zborových budov, ale ajinvestície do obnovy živobytia veriacich(napríklad člny pre veriacich rybárov).Ale pamätalo sa i na duchovnú pomocpostihnutým kresťanom a zvestovanieevanjelia postihnutým inovercom.Bola to jedinečná odpoveď bratskýchveriacich v dlhoročnej skúsenosti agentúryEchoes of Service. Bratia zodpovedníza jej činnosť bratským zboromv Anglicku rozoberajú príčiny, prečobola taká dobrá i veľká. Veď v približnerovnakom čase zúril cyklón na ostroveMadagaskare a boli ničivé záplavy v juhoamerickejGuayane, kde bratia tiežposlali pomoc zo spomenutého fondu.A pandémia AIDS požiera tisíce svojichobetí každý mesiac.Nikdy nesmieme zabudnúť, čo Hospodinhovorí vo svojom Zákone: „Lebotoho nebude nikdy, aby nebolo núdznehov zemi. Preto ti Ja prikazujem a hovorím:Dozaista otvoríš svoju ruku svojmu bratovi,svojmu chudobnému a svojmu núdznemuvo svojej zemi!“ (5M 15,11).Ďakujme Bohu za veľkorysú odpoveďna pohromu tsunami, ale pamätajme, žeby nemala vyčerpať náš súcit alebo byťposlednou a jedinou odpoveďou na utrpenieľudstva.Z ČLÁNKU IANA BURNESSAV ECHOES, MÁJ 2005 VYBRALA UPRAVIL JÁN HUDECŽIVÉ SLOVO19

historieVálečník dbalý Božího slovaPři slově „válečník“ si jen stěží dokážemevybavit zbožného člověka. Vždyťjde o muže, jemuž ničivá válka skýtalazaměstnání i cestu ke kariéře. Již samanutnost vzbuzovat u otrlých bojovníkůkázeň a poslušnost vyžadovala potlačeníosobních citů a mnoha ohledů. Tímvíce nás proto ohromí zjištění, že jedenz nejslavnějších českých válečníků, PetrAksamit z Kosova a Plavče, velice pečlivěnaslouchal slovům Bible, a dokoncepři ustanovování vojenských řádůprakticky dbal vzorů Božího jednání.Tato jeho prostředí naprosto neobvykláakceptace učení evangelia ostatně překvapovalai jeho protivníky.Jeden z nejslavnějších českýchválečníků, Petr Aksamitz Kosova a Plavče, velice pečlivěnaslouchal slovům Bible.Právě jednomu příslušníku opačnéhotábora, Eneáši Sylviu Piccolominimu(1405 – 1464), autoru slavného díla o českýchdějinách a pozdějšímu papeži PiuII., vděčíme za písemná svědectví o tétooriginální pozoruhodnosti. Část jednéjeho zprávy jsme se rozhodli uveřejniti na stránkách Živého slova. Podávámeje podle překladu slovenské badatelkyA. Gácsové, pořízeném v padesátýchletech minulého století. Jeho původnílatinský text, bohužel, jsme dosud nemělipříležitost shlédnout. Ještě dřívevšak, než-li přistoupíme k publikaciautentického svědectví, dovolujeme siponěkud přiblížit jeho hlavního hrdinui dobové okolnosti.Petr Aksamit náležel k plejádě drobnýchzemanů XV.století, které chudobapřinutila provozovat jediný stavovskypřijatelný způsob zaměstnání urozenéhočlověka – vojenské řemeslo. Uplatněnínašel v táborských rotách, jež se poskončení husitských válek nechaly najímatdo služeb vládnoucí dynastie i cizíchpanovníků. K roku 1440 se Petrovojméno (Axamithus) poprvé připomínáv maďarských kronikách. V tom rocepřichází ve vojsku slavného vojevůdceJana Jiskry z Brandýsa na Slovensko,aby zde hájil nároky Ladislava Pohrobkana uherský trůn. Vedle něj se užtenkráte objevují i tři jeho nejznámějšíspolubojovníci: Jan Talafús (Talephus),Jan Keřský (Chelzecus), a Slováček (Zlowachus).V roce 1442 se jim podařilodobýt Spišský hrad, kde o rok pozdějizastihujeme Petra na postu místníhohejtmana. Odhodlaně pak stál na Jiskrověstraně v zápase s jeho mocnýmrivalem, Jánošem z Huňadu.V jedné důležité věci se však oba věhlasníválečníci lišili. Zatímco Jiskra bylkatolík, Aksamit neochvějně vyznávalutrakvismus táborského směru. Spišskýhrad se tak pod jeho vládou stávaljiž v průběhu čtyřicátých let XV. stoletíbaštou pozůstalých husitských rot i ohniskemšíření kalicha na Slovensku.Dokládá to i žádost uherského sněmuv roce 1449, který vyzýval papeže k finančnípodpoře války proti Jiskrovia jeho nevěřícím žoldnéřům s tvrzením,že jejich vlivem už celé oblasti v zemipřijímají pod obojí způsobou. Šlo bezesporuo nadsazenou, prospěchářskymotivovanou argumentaci, nicméně užsama skutečnost, že do vojenských bratrstevvstupovali vedle Čechů i Slovácia Poláci, opravňuje předpokládat určitésrovnávání se ve víře alespoň u nejbližšíhookolí. Nezanedbatelnou roli jistěsehrála i domnělá nepřemožitelnost jejichzbraní, jež se projevila třeba právěfiaskem pompézního tažení Huňadyhostrany na podzim r.1449, a která nutněvzbuzovala otázku po příčině „zázračných“vojenských úspěchů.Řadoví bojovníci, rotmistřii hejtmané bojového svazu senavzájem oslovovali „bratře“.Velení bylo kolektivní.Sotva načas pominulo nebezpečí,došlo nenadále k roztržce mezi Petrema Janem Jiskrou. Aksamit vystoupilze služeb Ladislavových, ale Spiš neopustil.Z rozptýlených námezdnýchvojenských rot dokázal vytvořit samosprávnou,nezávislou organizaci. Přijejím budování se nechal inspirovatprávě Biblí. Řadoví bojovníci, rotmistřii hejtmané tohoto bojového svazu senavzájem oslovovali „bratře“. Odtud plynuloi jejich označování „fratres (bratři,bratříci)“. Velení bylo kolektivní. Toznamená, že bez ohledu na dominantnípostavení Petrovo o všech závažnějšíchvěcech rozhodovala podle apoštolskéhovzoru dvanáctičlenná rada. Když napříkladv závěru roku 1455 Bardějovští říkali,že s nimi Aksamit „sobě volně chtělválku počíti“, hejtman je ve zvláštnímlistu upozornil, že o tomto dramatickémkroku rozhodne až porada s bratry. Onsám s nimi „přátelsky chtěl bydleti“.Měsíční žold se vyplácel podleKristova podobenství o dělnícíchna vinici ve stanovený den.Ten, kdo přišel na konci období,dostával stejnou částku jako ten,kdo sloužil celý uplynulý měsíc.Měsíční žold se podle Kristova podobenstvío odměně dělníků za prácina vinici Páně (Mat. 20,1-16) vyplácelpravidelně ve stanovený den a ten, kdopřišel třeba na konci období, dostávalstejnou částku jako zbrojnoš sloužícícelý uplynulý měsíc. Některé další aplikacenovozákonních textů ve správníchřádech bratrstva bude možno ještě dálevyčíst ze zprávy Eneáše Sylvia.Skutečně mezinárodní věhlas si PetrAksamit získal poté, kdy král Ladislavzbavil Jiskru všech hodností a v prosinci1452 přiměl opustit Uhry. Řada jehopozůstalých hejtmanů (Čechů, Slovákůi Poláků) ve snaze udržet si své postaveníse přidružila k bratříkům, jejichžvůdce na odchod z východního Slovenskavůbec nepomyslel. Naopak projevilnetušenou aktivitu. Právě totiž v době,kdy jeho bývalý velitel okoušel hořkostnevděku, v Čechách zemský správceJiřík z Poděbrad ovládl Tábor a potlačilmístní náboženský směr. Jedenvypuzený kněz táborského ritu údajněnalezl útočiště u Aksamita. To bylzřejmě zásadní impuls k velkolepémupodniku Petrovu. Vůdce bratříků dal sedo budování Tábora ve své nové vlasti.Příhodné místo nalezl u Hrabušic naZelené hoře. Ve Spiši tak roku 1453vyrůstalo hrazené centrum bratrskéhosvazu, jež mělo převzít duchovní odkazvzdáleného husitského města na řeceLužnici.20 ŽIVÉ SLOVO

historieAksamitovi bohužel nebylo dopřánosvůj stavební záměr dokončit. DvůrLadislava Pohrobka nemohl připustit,aby se část Slovenska vymanila z jehopoddanství i církevní autority. Sám králse účastnil organizace válečného taženído Spiše, v němž významnou roli sehrálibojovníci najatí v Rakousech a na Moravě.Ladislavova armáda nedostavěnýTábor obléhala, statečný odpor obráncůvšak útočníky přiměl ke kompromisnídohodě. Bratříci za výkupné vydali svojipevnost a získali právo volného odchodu.Poté byl Tábor dobyvateli rozbořen.Aksamit ovšem vyšel z války neporažený,což mu přineslo neobyčejný věhlas.I tak významný panovník, jako byl císařFridrich III., uzavíral s bratrstvy smlouvycoby se svrchovanou mocností. A králiLadislavovi nakonec nezbylo jiné řešení,než Petra získat zpátky do svých služeb.Bratříci nebyli bojovníci zasociální spravedlnost a rovnostlidu, ale především tvrdí,houževnatí a nesmlouvaví muži.Ne všichni hledali inspiraciv Božím slově.Neradi bychom ovšem ve čtenáříchnavozovali či podporovali mylnoupředstavu, kterou o bratřících v poplatnostisvé propagandě vytvářel minulýkomunistický režim. Nešlo o žádnébojovníky za sociální spravedlnosta rovnost lidu. Byli to především tvrdí,houževnatí a často i nesmlouvaví muži.Vůči obyvatelům území pod svojí správouvystupovali jako vrchnost a vyžadovaliběžné poddanské dávky. Za to jimposkytovali ochranu i určitou pomocpři nenadálém postižení (např. požáru).Zdaleka ne všichni jejich příslušnícihledali inspiraci v Božím slově. A někteřísi dokonce počínali jako bezohlednílupiči, takže nezbylo jiným hejtmanůma správcům, než proti vlastním zakročitse zbraní v ruce.Jak už jsme nadepsali hned v úvodu,nesmírně zajímavé svědectví o bratřících,a zejména o jejich veliteli nám zanechaldiplomat ve službách FridrichaIII. Eneáš Sylvius Piccolomini (pozdějšípapež Pius II.). V době, kdy psal o událostechna východě Slovenska, pobývalsám ve Vídeňském Novém Městěa zprávy tedy dostával jen prostřednictvímAksamitových nepřátel. Jakoklerik ostatně k jeho protivníkům sámpatřil a jeho postoj se odráží i v uváděnérelaci. Nijak zvlášť to však neubírána její hodnotě. Z jeho listu s datem 12.června 1453 vyjímáme:„Když se (Aksamit) doslechl, že Jiskruvyhnali ze Spiše, přičemž tento kraj zůstalbez vojska, shromáždil nemalou banduzbojníků, a aniž byl dosazen na jeho místo,vtrhl do kraje. Jednak útokem, jednaklstí dobyl dva hrady, chráněné přírodoua umělým opevněním. Potom rolníky usazenév nechráněných dědinách a mečem i ohněmzastrašené donutil, aby mu odevzdávalipotřeby nezbytné pro živobytí, odvádělipravidelné daně a na každý jeho pokyn mubyli k službám. Když na několika vhodnýchmístech vybudoval opevnění a usadilv nich posádku, i opevněná města si učinilpoplatnými. Potom, šelma jedna, protožeprohlédl, že v mocné zemi se nebude smětdlouho rozpínat bez větších šiků, využil svojičeskou vynalézavost a vymyslel si dobrélákadlo, kterým si přivábil mnoho ozbrojencůz nejbližších krajin. Všem, kteří by pod nímchtěli bojovat, slíbil žold: jízdnému týdně1 zlatý, pěšákovi půl zlatého a každémurovný podíl ze všech daní a kořisti. A cokolivz dávek a loupeží nashromáždí, to se společněuloží. Když pak nadejde předem stanovenýčas dělení, každému se vyplatí zaslouženýžold. Zbytek se rozdělí podle hlav, ale tak, jakje zvykem u Čechů (husitského vyznání), vevšem se odvolávajících na evangelium. Ti, cose přidají k vojenskému spolku poslední denv měsíci, dostanou ten samý žold jako takoví,kteří sloužili celý měsíc. Neboť, praví Aksamit,tak učí evangelium, podle kterého dělníci,přicházející jako poslední, se rovnají těm, kteřípřišli prvé hodiny. Když se pověst o tomtoroznesla, všichni, koho neřest, bída a svědomívyhnaly z domu, utekli se k Aksamitovi,který z nich sestavil vojsko, čítající už pěttisíc bojovníků a budil strach i hrůzu nejen veSpišské stolici, ale po celých Uhrách. Ani JanHuňady, gubernátor, nemůže potlačit expanzitohoto člověka, ač často potlačil větší povstánía zničil početnějších nepřátel, napadnuvšíchkrajinu. Jednoduše se totiž neopováží klástodpor záměrům toho uzurpátora, kterémutajně podali ruku i někteří zemští páni, jimž sezdá správcovství Jana Huňadyho předlouhéa velmi tíživé. Proto byl král Ladislav(Pohrobek) přivoláván, aby se vypravil protizbojníkům do Uher, pokud nechce slyšeto velkých nepokojích v království …“Zasloužený žold se rozdělítak, jak je zvykem u Čechů(husitského vyznání), ve všem seodvolávajících na evangelium.MILAN KRAJČAŽIVÉ SLOVO21

iblické vyučovanieÚčasťna Pánovej VečeriPrvotná cirkev v Jeruzaleme hneďpo svojom vzniku tvorila spoločenstvo,ktoré je popísané v knihe Skutkovapoštolov takto: A tí, čo ochotne prijalijeho (Petrove) slová, dali sa pokrstiť; i pripojilosa v ten deň okolo tritisíc duší. Títozotrvávali v apoštolskom učení a v spoločenstve,v lámaní chleba a na modlitbách… deň čo deň zotrvávali jednomyseľnev chráme, lámali chlieb po domoch a prijímalipokrm s plesajúcim a úprimným srdcom(Sk 2,41-42.46). Tento text hovoríokrem iného v súvislosti so slávenímPánovej Pamiatky dve veci.1. Tí, čo uverili, boli pokrstení a bolipripojení k cirkvi.2. Títo sa schádzali denne a lámalispoločne chlieb a prijímali pokrms radosťou a úprimnosťou.Agape v Bratislave-Rači1. Uverili, boli pokrstenía pripojení k cirkviZ tohto textu vyplýva, že viera a krstako verejné priznanie sa ku Kristovia odovzdanie sa pod Jeho vládu bolipodmienkou plného zapojenia sado zborového života v jeruzalemskomzbore. V prvotnej cirkvi krst nasledovalbezprostredne po obrátení (Sk8,37-38; 10,48; 16,14-15.31-33). Ani jednaspráva z knihy Skutkov nemôže poslúžiťako zdôvodnenie pre neskoršiuprax v cirkvi, ktorá požadovala časovýodstup medzi obrátením a pokrstením.Ani jedna správa z knihy Skutkovnemôže poslúžiť ako zdôvodneniepre neskoršiu prax v cirkvi, ktorápožadovala časový odstup medziobrátením a pokrstením.Zdôvodňovalo sa to tým, že obráteníz pohanov nepoznajú Písmo a najprvsa musia učiť základom kresťanskejvierouky (tzv. katechuméni), aby mohlibyť „pripustení“ ku krstu.2. Denne sa schádzali a lámalispoločne chliebVyššie uvedený text naznačuje, akýobsah malo zhromaždenie prvých kresťanov:biblické vyučovanie, spoločnélámanie chleba a modlitby. Súčasťou takýchtostretnutí bol iste aj spoločný spev(Ef 5,19; Ko 3,16). Vo vyššie uvedenomtexte je nápadná dvojnásobná zmienkao lámaní chleba (vv. 42 a 46), ktoré akosiautomaticky vzťahujeme na PamiatkuPánovu. Otázka je, či právom.Slovné spojenie lámanie chleba (klasistou artou) sa v Písme vyskytuje ajv iných súvislostiach ako s Pánovou22 ŽIVÉ SLOVO

Večerou. V Starom zákone napr. Hospodinústami proroka Izaiáša (58,6-7)vysvetľuje, čo si predstavuje pod pravýmpôstom: rozopnúť putá bezbožnosti,prepustiť na slobodu „zlomených“, lámaťlačnému svoj chlieb, zaodiať nahých atď.V Novom zákone v evanjeliách čítame,že keď Pán Ježiš sýtil zástupy, takistopožehnal a lámuc dával chleby učeníkom,ktorí ich ďalej rozdávali (Mt 14,19,pozri tiež Mk 6,41, 8,19). Podobnúzmienka, ktorá nesúvisí s Pánovou Večerouuvádza Lukáš, nerozlučný Pavlovspolucestovateľ, keď boli na lodina ceste do Ríma. V Sk 27,35 čítame,že Pavol vzal chlieb, ďakoval Bohu predvšetkými, rozlomil ho a začal jesť.Výraz „lámať chlieb“ je prevzatýzo židovskej tradície a znamenázahájiť stolovanie.Výraz „lámať chlieb“ je prevzatý zožidovskej tradície a znamená zahájiťstolovanie. Chlieb v Palestíne mal podobutenkého osúcha, ktorý sa nekrájal,ale lámal. V domácnosti to po ďakovnejmodlitbe robil najčastejšie otec, ktorýkúsky rozdal prítomným a tým zahájilspoločné jedlo. Rovnaké spojenie savyskytuje často v rabínskej literatúrena označenie akéhokoľvek spoločnéhostolovania.Všetci traja synoptickí evanjelistiuvádzajú správu o poslednej Pánovejvečeri s učeníkmi a zmieňujú sa o nejpodobnými slovami, aj keď s rôznymdôrazom. Všetci uvádzajú, že Pán Ježišpočas hodu veľkonočného baránka presunuljeho dôrazy, dal mu nový zmysel.Približne v strede paschy, podľa Matúša,keď jedli, vzal Ježiš chlieb, dobrorečil,lámal a dával učeníkom hovoriac:Vezmite, jedzte! Toto je moje telo. Potomvzal kalich, dobrorečil, dal im a riekol: Pitevšetci z neho! Lebo toto je moja krv novejzmluvy, ktorá sa vylieva za mnohých naodpustenie hriechov (Mt 26,26-28).V knihe Skutky apoštolov sú dvezmienky o lámaní chleba, v Jeruzalemea v Troade (2,42.46 a 20,7.11). Jepovšimnutiahodné, že nikde v kniheSkutkov apoštolov nečítame o kalichu,alebo o nejakej zmienke o poslednejPánovej večeri.O prvej zmienke v Sk 2 sme hovorilivo vyššie uvedenom texte. O Troadečítame, že tam Pavol strávil s tamojšímikresťanmi v spoločenstve prvý deň týždňa.Vo verši 7 čítame: Keď sme sa v prvýdeň po sobote zišli na lámanie chleba…Na úvod mal Pavol dlhú kázeň, ktorúprerušil pád Eutycha z okna. Potomčítame, že až okolo polnoci Pavol lámalchlieb a jedol. Z textu nie je jasné, čijedli aj ostatní, alebo jedli predtým, čipotom.Máme teda právo predpokladať, ževšetky zmienky o spoločnom lámaníchleba sa týkajú aj Pánovej pamiatkya nie len obyčajného spoločného jedla?Ako sme v úvode uviedli, v jeruzalemskomzbore deň čo deň … lámali chliebpo domoch a prijímali pokrm s plesajúcima úprimným srdcom. Znakom novéhospoločenstva bolo, že všetko malispoločné, aj pokrm, a nebolo medzinimi núdzneho (Sk 4,32.34). Z danéhotextu môžeme len predpokladať, že súčasťouich spoločenstva bola aj PánovaPamiatka, čo podčiarkuje komentár,že tak veriaci robili „s plesajúcima úprimným srdcom“. Platí tiež zásada,že predmetom komentárov, predovšetkýmPavlových, nebývali veci,ktoré boli prijímané a praktizovanémiestnymi cirkvami bez výhrad.Súčasťou ich spoločenstva bola ajPánova Pamiatka, čo podčiarkujekomentár, že tak veriaci robilis plesajúcim a úprimným srdcom.Vďaka mnohým negatívnym javomv korintskom zbore sa nám zachovaljedinečný popis priebehu stretnutiazboru (1K 10,1 – 14,40). Stretnutie začínalospoločnou hostinou (posedením),nasledovali modlitby (10,16), dobrorečenie(11,4-5), ktoré postupne pretkávaliaj Pánovu Pamiatku (kapitoly10 a 11), a nakoniec si veriaci slúžilinavzájom rôznymi duchovnými darmi(kapitoly 12-14). Pavol napomínal veriacichv Korinte, že vrcholom takéhotostretnutia veriacich by malo byť spoločnéstolovanie s Pánom (prítomnosť),pripomínanie si Jeho smrti (minulosť)a očakávanie Jeho návratu (budúcnosť)– a nie samotné jedenie a pitie.Apoštol Pavol koriguje každúčasť spoločného zhromaždenia.Apoštol Pavol koriguje každú časťspoločného zhromaždenia: priebehstolovania (11,17-22), spoločné modlitby(11,4-5), priebeh Pánovej Pamiatky(10,1-24, 11,23-34), vzájomné závideniesi duchovných darov (12,14-25),pohnútky pre službu v zbore (kapitolabiblické vyučovanie13), neporiadok pri hovorení inýmijazykmi a pri prorokovaní = biblickomvzdelávaní, napomínaní a potešovaní(kapitola 14).Ak porovnáme priebeh stretnutiacirkvi v Jeruzaleme, v Troade a v Korinte,nápadné je rozdielne umiestneniebiblického vyučovania: v Jeruzalemea Troade je uvedené na začiatku, predlámaním chleba (ak je poradie smerodajné),v Korinte až na konci.Ak nás zaujímajú aj mimobiblickésprávy, tak pojem „lámanie chleba“na popis stretávania sa kresťanovk spoločnej nedeľnej bohoslužbe spojenejs Večerou Pánovou nájdeme napr.v spise „Učenie dvanástich apoštolov“(Didaché 9-10,14) zo začiatku 2.storočia.Teda minimálne niekde na konci prvéhostoročia tieto dva termíny splynulido jedného.Neoddeliteľnou súčasťoushromaždenia bola aj VečeraPánova - Lámanie chlebaUž z textov v Sk 2,46 a 20,7 sa dápredpokladať, že pre spoločenstvoveriacich (zhromaždenie), ktorého neoddeliteľnousúčasťou bola aj VečeraPánova sa viac-menej ustálil technickýtermín lámanie chleba. Aj zmienkao „radostnom a úprimnom prijímaní“pokrmu v jeruzalemskom zbore naznačuje,že by mohlo ísť o čosi viac než leno obyčajné spoločné jedlo.Aké sú biblické kritériá pre účasťna Pánovej pamiatke (VečeriPánovej)?1. Patriť ku Kristovmu telu. PánovaPamiatka je slávnosť Božej rodiny,ktorej členom sa môže stať každýpokáním a prijatím Slova vierou(= obrátenie), (Sk 2,38,41, R 10,9-10).To znamená – inak povedané – prežiťznovuzrodenie a byť Božím Duchomzačlenený (pokrstený) do KristovhoTela – Cirkvi (1K 12,13; Ef 1,13-14,R 8,9; Ján 3,3-7).2. Udržiavať usporiadané vzťahyso spoluveriacimi. (1K 12,25-27;Ef 4,16). Rešpektovať požiadavkyBožieho Slova na údy Kristovho Tela(R 12,9-16; Fp 2,1-3 a podobné).3. Žiť v súlade s významom Pánovejpamiatky – skúmať a súdiť saméhoseba, aby sme neboli odsúdení spoluso svetom. (1K 11,28. 31-32; 2K13,5). Keď Pán Ježiš zomrel za mňa,ŽIVÉ SLOVO23

iblické vyučovanieja chcem žiť pre Neho (2K 5,14-15).V praxi to znamená akceptovaťprehlásenie Písma, že svet je pre mňaskrze Kristov kríž ukrižovaný takisto,ako som ja ukrižovaný pre svet (Gal2,20; 6,14, Ko 3,3-5). Inak povedanésom rozhodnutý žiť posvätený život.„Vlkom“sa môže stať každýstarší, ktorý začne svojuautoritu uplatňovať v rozpores princípmi Božieho Slova.Aké sú biblické prekážky pre účasťna Pánovej pamiatke?Na úvod chcem podotknúť, že Písmostarším nenecháva úplnú ľubovôľuv otázke zborovej kázne s dopadom naprípadné vylúčenie niekoho od PánovejPamiatky. Stanovuje presné hranice,kedy a ako môžu starší zasiahnuť doduchovného života ostatných údovKristovho tela. Diotrefovia (vlci) , ktorísi strážia hranice svojho vplyvu a vylučujúnepohodlných zo zboru, nevymreliv prvom storočí. Preto Pavol upozorňujestarších, že sa „vlkom“ môže staťkaždý starší, ktorý začne svoju autorituuplatňovať v rozpore s princípmi BožiehoSlova. (3J 9-10, Sk 28,28-30, Mat18,15-18). Starší môžu vstúpiť medziPána a veriaceho len vtedy, ak kresťanstratil súdnosť, žije viditeľne v rozpores princípmi Písma a nechce na svojompostoji nič zmeniť (ide predovšetkýmo bod 3 v nasledujúcom texte). Inakje vecou každého veriaceho, aby malvo vzťahu k Pánovi i ľuďom ešte predpríchodom na slávnosť Večere Pánovejčisté konto. Ak nie, sám Pán ho budesúdiť (1K 11,32).Aké sú biblické prekážky preúčasť na Pánovej pamiatke?1. Nevera. Neveriť v Ježiša ako svojhoSpasiteľa a Pána, teda nepatriť Kristovi,nemať Jeho Ducha, nebyť členomBožej rodiny. (1K 10,16-17; Rim 8,16;1J 5,1.12)2. Nerozsudzovať (nerozoznávať, nerozlišovať)telo (niektoré rukopisymajú vsuvku „Pánovo“ – 1K 11,29).Vykladači nie sú jednotní v názore,na čo presne sa vzťahujú výrazy „jesťchlieb a piť kalich Pánov nehodne“,„previniť sa voči telu a krvi Pána“a „nerozsudzovať telo (Pánovo)“, pretože„telo“ môže znamenať rovnakoPána samotného ako Jeho Cirkev.Podľa 1K 10,16-17 pri Pánovej Pamiatkemáme „účasť (sme podielnikmi) naKristovej krvi a jeho tele“, a zároveňmy (cirkev) sme vlastne Jeho telo.„Nehodne“ môže znamenať zľahčenievýznamu obete Pána Ježiša tým, ženeberiem dostatočne vážne účasť naJeho Pamiatke. Niektorí vykladačivzťahujú slovo „nehodne“ na verš 26,kde sa hovorí o zvestovaní smrti Pánovej.Podľa nich nehodným prístupomk Pamiatke znevažujú Pánovu obeťa stavajú sa na stranu tých, čo Pánaukrižovali. Toto tvrdenie sa zdá byťpríliš silné, pretože by to znamenaloich súdenie spolu so svetom, ale právetomu má Pánovo súdenie zabrániť (v.32). Jeho cieľom je výchova (káznenie)nie odsúdenie.„Nehodne“môže znamenať zľahčenievýznamu obete Pána Ježiša tým,že neberiem dostatočne vážneúčasť na Jeho Pamiatke.Z kontextu 1K 10-11 sa však zdá, žekeď Pavol hovorí nehodne, myslí pritomskôr na vzťahy medzi veriacimi, akona Pána samotného. Nakoniec, tým,že veriaci ubližujú spoluvykúpeným,previňujú sa zároveň voči Pánovi, ktorýje ich Hlavou (1K 12,12). Možný výkladje, že nerozsudzovať telo znamená, že sineuvedomujú, že veriaci tvoria Kristovotelo. V 1K 11,22 im vyčíta, že pohŕdajúBožou Cirkvou, keď neberú ohľady nainých, keď bohatí sú prejedení a podnapitía chudobní ostávajú hladní a smädní.V 10. kapitole Pavol upozorňuje, žemáme rešpektovať svedomie slabšíchbratov a sestier a svojím správanímich nemáme pohoršovať (10,28-31),neurážať Cirkev (v. 32) a nehľadať svojvlastný prospech (v. 33), všetkým, čorobíme, máme chcieť osláviť Boha(v. 31). Výsledok nerešpektovania tohtoBožieho príkazu je jasný: súd. Pretodokonca niektorí zo zboru museli zomrieť!(v. 30). Nemáme Pána roztrpčovať(popudzovať) podceňovaním významuPánovho stola (10,22), ani pokúšať podceňovanímhriechu v našom živote! (10,9-12). Záver 11. kapitoly osvetľuje zmyselcelého oddielu: A tak, bratia moji, keďsa schádzate jesť, čakajte jedni na druhých!Ak je niekto hladný, nech sa najedoma, aby ste sa neschádzali na odsúdenie(vv. 33-34).Teda súd o ktorom hovoríPavol v tomto oddieli súvisí v prvom radeso vzájomnými vzťahmi veriacich.3. Ďalšou prekážkou pre spoločenstvopri Pánovej Pamiatke je život vo viditeľnomhriechu alebo bludnom učení(1K 5,1-5.11-13, 2J 7-11; Tit 3,10-11).Rovnako príkaz apoštola Pavla v 2Te3,14-15, aby sa veriaci v Tesalonikenestýkali s tými, ktorí nerešpektujúapoštolské nariadenia, zahŕňa aj účasťna Pánovej Pamiatke.4. V 1K 10,21 upozorňuje apoštol Pavolna nezlučiteľnosť účasti na Pánovomstole a na „stole démonov“. To sa týkasamozrejme všetkých okultných praktík,ako napr. veštectva, špiritizmu,astrológie, vykladania z kariet, čierneji bielej mágie, viery v liečivú moc (drahých)kameňov a pod. Ak sa veriaci (!)začne takýmito vecami zaoberať, otváradvere satanským silám a odovzdávaim nad sebou moc. Písmo nás varuje,aby sme „nedávali miesto diablovi“(Ef 4,11). V takomto prípade sa treba„poddať Bohu a sprotiviť diablovi“(Jk 4,7-10) a jednoznačne (prípadnev prítomnosti aspoň dvoch svedkov,najlepšie starších bratov) sa týmtomocnostiam na modlitbe vzoprieť.Nevyznaný hriech diskvalifikujeod Pánovej Pamiatky.5. Každý nevyznaný hriech diskvalifikujeod Pánovej Pamiatky. Pavol naukážku uvádza niektoré hriechy Izraelitov,z ktorých všetci boli pokrstenív Mojžiša v oblaku a mori, jedli duchovnýpokrm a pili z duchovnej skaly, ktoroubol Kristus, ale napriek tomu voväčšine z nich sa nezaľúbilo Bohu a bolirozmetaní na púšti (1K 10,2-5). Jetu jasná paralela k Cirkvi a k Pánovejpamiatke. Pavol spomína hriechy akoreptanie, pokúšanie Pána, modlárstvo,smilstvo, byť žiadostivý zlého… ApoštolPeter dopĺňa: Ako poslušné detinedajte sa ovládať niekdajšími žiadosťamiz časov svojej nevedomosti; avšakrovnako ako je svätý ten, ktorý váspovolal, aj vy buďte svätí v celom svojompočínaní. Lebo je napísané: Buďtesvätí, lebo i ja som svätý! A ak vzývateako Otca toho, ktorý súdi každéhobez uprednostňovania podľa jeho skutkov,počínajte si s bázňou počas svojhoživota na zemi (1Pt 1,14-19).„Nech teda skúma človek sámseba a tak je z chleba a pije z kalicha.“(1K 11,28)ĽUBOMÍR VYHNÁNEK24 ŽIVÉ SLOVO

osobnosti bratského hnutiaJohn Vesey ParnellLord Congleton16. júna 2005 uplynulo 200 rokov odnarodenia jedného z najvýznamnejšíchmužov zo začiatkov bratského hnutiav Írsku, Johna Veseya Parnella, neskoršiehoLorda Congletona. Narodilsa ako syn bohatého obchodníka, SiraHenryho Brooke Parnella, neskôr barónaCongletona, vedúceho írskeho členaparlamentu, a Lady Caroline ElisabethDawsonovej, dcéry grófa z Portarlingtonu.Obrátil sa ako mladý muž pričítaní listu Rimanom k veľkej neľúbostisvojho otca, ktorý chcel mať z neho armádnehodôstojníka.Ako 20-ročný mladý kresťan, členanglikánskej cirkvi, prišiel v roku 1925do domáceho krúžku v írskom Dubline,v ktorom sa kresťania z viacerých cirkvíschádzali k štúdiu Písma, modlitbáma duchovným rozhovorom. Čoskoro sastal vedúcou osobnosťou tohto prvéhokrúžku budúcich „bratov“ v katolíckomhlavnom meste Írska, ktoré v tom časebolo celé pod anglickou nadvládou.Bol to on, ktorý spolu s WilliamomStokesom nadviazal spojenie s J. N. Darbyma Francisom Hutchinsonom. V dometohto kresťana v roku 1829 ako prvíslávili Pánovu pamiatku Bellet, Darby,Cronin a Hutchinson. O niečo neskôrsa k tomuto spoločenstvu pripojil aj ona ním vedený krúžok. A bol to práveon, čo potom, keď ich už bolo priveľana stretávanie v súkromnom dome,navrhol prenajať verejnú miestnosť,bývalú aukčnú sieň v Dubline, na ichstretnutia. V nej sa v máji 1830 konaloprvé verejné zhromaždenie „bratov“s Pánovou večerou, ktoré ohlasovalozačiatok nového spoločenstva v Cirkvi– bratského hnutia, v ktorom pravdažeboli od začiatku nielen muži-bratia,ale i ženy-sestry, kresťania a kresťankyz rôznych cirkví v Írsku.Bo to Parnell, čo najal pre Grovesajachtu a spolu s ním, jeho manželkou,dvoma synmi a mladým Kittom, ktorýbol ich vychovávateľom, plavil sa doPetrohradu. Odtiaľ Groves s rodinoupokračoval po súši k cieľu svojej misie,cez Rusko a Perziu do Bagdadu. Spolus E. Croninom, jeho matkou, sestroua dcérou i s F. W. Newmanom a J. Hamiltonomišiel v rokoch 1830-32 dlhotrvajúcoucestou na pomoc Grovesovi doBagdadu. Na tejto ceste sa oženil s Croninovousestrou Nancy, ktorá čoskoropotom zomrela. Počas pobytu v Bagdadesa učil turečtinu a perzštinu. V roku1833 sa druhý raz oženil s arménskoukresťankou, pani Constantineovou,vdovou s dvoma deťmi. V roku 1836vzápätí za Croninom predišiel Grovesado Indie (ten bol od roku 1835 v Európe,aby tam získal ďalších misionárov).Spolu s Croninom misijne pôsobili v Indiido júna 1837, kedy sa obaja vrátili doAnglicka.V rokoch 1838-42 býval Parnell v Teignmouthe,kde jeho dom bol oázoupokoja a bratskej lásky, a kde slúžilv krúžkoch a zboroch bratov v okolí.V roku 1842 prisťahoval sa do Londýna,pretože po svojom otcovi zdediltitul Lorda Congletona i miesto členav snemovni lordov (horná komora britskéhoparlamentu). Tu sa stal vzácnymslužobníkom Slova a jedným zo stĺpovzboru na ulici Orchard a neskôr Welbeckpo 30 rokov. Po založení LivingstoneCollege nastal príliv študentovdo tohto zboru, ktorý mal v tom čase300-400 príslušníkov. Konali sa v ňomštvrťročné misionárske konferencie, naktorých podávali správy o svojej práciArnot, Hunter, Dr. Baedeker, HudsonTaylor, Crawford, Blamire, Winstona iní misionári.V rokoch 1845-48, keď prepuklinešťastné spory okolo B. W. Newtonaa ním vedeného tisícového bratskéhozboru v Plymouthe, usiloval sa spolus R. C. Chapmanom o zmierenie znepriatelenýchstrán. Keď sa to napriekveľkému úsiliu jeho i ďalších uznávanýchbratov nepodarilo, bol z tohoveľmi sklamaný. V takzvanom „bethesdskomspore“ postavil sa jednoznačnena stranu G. Müllera, H. Craika, R.Chapmana a ďalších starších bratskýchzborov v Bristole, Londýne, Barnstaplea inde. Zaradil sa tak do vetvy bratskéhohnutia, ktorú neskôr nazvali „otvoreníbratia“. Bol cteným a milovaným bratomv tejto skupine zborov v Spojenomkráľovstve.Parnell ako Lord Congleton sa občaszúčastňoval na rokovaniach v snemovnilordov anglického parlamentu, najmäaby podporil návrhy Lorda Shaftesburyhona vydanie zákona, zakazujúcehoťažkú prácu detí a ich vykorisťovaniezamestnávateľmi. Toto úsilie bolo napokonúspešné a nevhodná detská prácabola zakázaná.Kronikár zachoval svedectvo o jehokrásnom kresťanskom charaktere,skromnosti a ochote pomáhať v ťažkostiach,kdekoľvek to bolo potrebné.Odmietol zaujať ponúknuté poprednémiesto v zhromaždení, ak mal podozrenie,že je to iba z dôvodu jeho titulu.Jeho skromný dom v Teignmouthe bolbez kobercov, s drevenými nečalúnenýmistoličkami, prostým rozťahovacímstolom a obyčajnými kovovými príbormi.Niekedy jedával so svojím kočišoma sluhom, ktorí sotva vedeli prehovoriťdve súvislé vety. Zomrel na malej kovovejskladacej posteli … takým istýmvojenským a pútnickým spôsobom,akým žil.J. V. Parnell zanechal príkladzbožného a sebaobetavého života,ktorý žil pre druhých, usilujúc sav tom nasledovať svojho Učiteľaa Pána, Ježiša Krista.Nasledujme takéto príklady našichduchovných predkov!Autor opravuje údaj v článkuo A. N. Grovesovi v minulom čísle:Dcérka Grovesovcov sa narodila ažv Bagdade. Zosnula ako maličké dievčatkopočas morovej nákazy v tomtomeste zanedlho po smrti svojej matkyMary Grovesovej, ktorá zosnula asi14. mája 1831.JÁN HUDECŽIVÉ SLOVO25

iblické vyučováníBIBLE - Boží slovo(dokončení z minulého čísla)3.2 Charakter a podstata BibleRozmanitost vylíčení ukazuje komplexnícharakter Božího Slova. Písmosvaté není jen informací, ono působízměnu života. Skrze toto Slovo majíbýt Křesťané očištěni a posvěceni, tedypřipodobněni Božímu obrazu (Ef 5,26).Toto posvěcení a očištění obsahujetaké znatelné oddělení od toho, co lzeoznačit jako protibožského ducha dobys jeho principy a hodnotami.Jako světlo dává Bible orientaci proosobní život a pro pluralistický svět s četnýmisobě rovnými nároky na pravdu (Ž119,105). V Listu Jakubově jsou křesťanévyzýváni, aby Boží slovo nevnímali jenjako božské zprostředkování vědění,nýbrž aby mu dovolili utvářet jejich živottím, že se ze čtenářů stanou činitelé slova(Jak 1,22). Bůh vznáší skrze Bibli na lidipožadavek, aby vedle myšlení změnilitaké svůj život. Kdo tuto realitu Písmanevnímá, klame sám sebe, nerozpoznáváani vlastní zaměření Božího zjevení.To, že Boží Slovo v křesťanském pojetínení jen doslovnou informací, seukazuje již ve stvořitelské funkci Slovapři stvoření světa (1Mo 1 a 2). Ježíšoznačuje Boží Slovo jako símě, jež v člověkuchce vypůsobit víru (Lk 8,11; srov.Ř 10,17n). Bible je srovnávána s očisťujícímohněm a prorážejícím kladivem(Jer 23,29). A tak se Písmo nestává jenobjektem lidského vnímání, ale je popisovánojako Slovo s vlastní dynamikou.Bible se projevuje jako živá, aktivně vypůsobujezměnu člověka a světa podleBoží vůle (Iz 55,11): „Tak tomu budes mým slovem, které vychází z mýchúst: Nevrátí se ke mně s prázdnou,nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně,k čemu jsem je poslal.“„Nefalšované duchovní mléko“ (1Pt2,2) se dá přeložit také jako „nefalšovanémléko slova“. V tomto smyslu jena Bibli pohlíženo jako na duchovnízákladní potravu křesťana. Také Ježíšse o tomto základním významu Biblepro duši a ducha člověka zmínil (Mt4,4): „Ne jenom chlebem bude člověkživ, ale každým slovem, které vycházíz Božích úst.“ Na jiném místě je Biblesrovnávána s osvěžujícím a obrodnýmdeštěm (Iz 55,10).Bible je křesťanovi základem produchovní vypořádání se s protivenstvíma cizími pohledy na svět (Ef 6,17):„Přijměte také … ‚meč Ducha, jímž je slovoBoží‘.“ Zabývání se Božím Slovema praktická orientace podle něj ovlivńujetaké Boží požehnání a konkrétníúspěch v životě (Joz 1,7nn).3.3 Bible je uzavřenaBiblické zjevení je uzavřeno, mávěčnou platnost (Ž 119,85; Iz 40,8; Mt5,17-19; 24,35; Mk 13,31; Lk 16,17; Jan10,35; 1pt 1,25) a za žádných okolnostínesmí být změněno nebo rozšířeno (Př30,5n; 5Mo 4,2; Zj 22,18n). Ono samoje měřítkem k posuzování duchovníchvýroků a učení (Gal 1,8).Ukončení božských sdělení bylo dosaženozjevením Božího Syna (Žd 1,1n):„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvívalBůh k otcům ústy proroků; v tomto poslednímčase k nám promluvil ve svém Synu…“Ježíš stanovil hranice starozákonníhozjevení Ábelem a Zacharjášem (Lk11,51; Mt 23,35). Poté zmlkli Bohemposlaní proroci.Již během období vzniku biblickýchspisů se naplnila některá Boží proroctví,například o babylónském zajetí(Jer 25,11n; Dan 9,2) nebo předpovědi,týkající se Mesiáše (Mt 1,22; 2,5n; 2,15;2,17; 3,3 apod.). Vždy znovu byla biblickázjevení již v té době považovánaza důvěryhodná a spolehlivá. Jozue bylBohem vyzván, aby věrně následovalpísemné zjevení, které měl k dispozici(Joz 1,7).3.4 Bible: Boží SlovaV protikladu k falešným prorokům,kteří „zvěstují ze svého vlastního srdce“, jepisateli Bible vždy znovu zdůrazněno,že jen předávají to, co jim Bůh přímouložil (Soud 6,34; 1Sam 16,13; 2Sam23,2; Ez 11,5; Zach 7,12; Jan 16,13; 1K2,10-13; 1Te 1,5; 2,13; 2Pt 1,20nn).Početné výpovědi jsou uvedeny jakodoslovné výroky Boží slovy: „Tak mluvíHospodin.“ Píše se o zřetelně slyšitelnýchhlasech (1Mo 3,8; 12,1; 15,1; 2Mo3,4; 5Mo 4,36; 1Sam 3,10n; 15,10; 2Sam7,4; 1Kr 6,11; Iz 6,3.9; 40,3; Jer 1,5.7; Mk1,11; Sk 3,9nn) a viditelných vizích (1Mo15,1; 28,12n; 46,2; Iz 6,1-13; Jer 1,11nn;Ez 1,1; 37,1-14; Am 7,1; Jon 3,1; Dan 4,2;Sk 9,11nn; 10,11nn; 2K 12,2-4 atd.), vekterých Bůh promlouvá k lidem. Někdyse Bůh zjeví při plném vědomí člověkaprostřednictvím anděla (1Mo 16,7; 22,11;2Mo 3,2; 4Mo 22,22; Soud 6,12; Lk 1,2;24,4-6 apd.). Bůh ohlašuje své záměry,nechává své posly skrze Ducha svatéhovyslovit přesně to, co jim uložil (5Mo18,18). Neobvyklým způsobem dává Bůhpromlouvat dokonce i ústy zvířat (4Mo22,28). Při zjevením přikázání na Sínajise dokonce sám Bůh ujímá pera (2Mo24,12). Bůh je sám pravdivým svědkemsvého slova (Jer 42,5). On ukládá člověku,aby zachovával jeho řády a nařízenía řídil se podle nich. Jedině tak je možnéprožít naplněný život (1Kr 2,3).Zvláštním způsobem rozlišuje Pavelmezi svými vlastními myšlenkamia Božím sdělením. „O tom i mluvíme netak, jak nás naučila lidská moudrost, alejak nás naučil Duch“ (1K 2,13; srov. 1Te2,13). Pavel si přivlastňuje nárok mluvitv Boží autoritě (1K 7,10). Ale i když sejinde zmiňuje, že vyslovuje svůj osobnínázor (1K 7,2.25), je to výpověď vedenáDuchem Božím.V protikladu k falešným prorokům sevýpovědi Božích poslů naplnily a potvrdilytak svůj nadpřirozený původ (1Sam9,6; Jer 14,14; 1J 4,1). Timoteus je napomínánPavlem, aby se řídil podle Bohemdaných svatých Písem, jež ho mohouučinit moudrým a vést jej podle Božívůle (srov. Ž 119,99n; 173nn). Pavel ještějednou výslovně zdůrazňuje božský původPísma (2Tm 3,16): „Veškeré Písmo pocházíz Božího Ducha (theopneustos: Bohemvdechnuté) a je dobré k učení, k usvědčování,k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.“Podobně se vyjadřuje i Petr (2P 1,20n):„… žádné proroctví v Písmu nevznikáz vlastního pochopení skutečnosti. Nikdytotiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle,nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé,poslaní od Boha.“3.5 Bůh si přeje knihuVznik Bible jako písemné podobyBohem ústně zjeveného obsahu nenínějakou náhodou. Bůh pisatelům Bible26 ŽIVÉ SLOVO

iblické vyučovánínesdělil jen své poselství, ale navíc jevyzýval, aby vše, co slyšeli písemněuchovali (Iz 30,8): „Nyní jsi, napiš topřed nimi na desku, zaznamenej do knihya zůstane to svědectvím do posledníhodne, navždy, navěky,“ nebo „Napiš si doknihy všechna slova, která jsem k toběmluvil“ (Jer 30,2; srov. 2Mo 17,14; Ab2,2; Dan9,2). Na hoře Sínaj vystupujedokonce sám Bůh a vlastní rukou píšena desky zákona (2Mo 3,18).3.6 Ježíšův postoj k BibliKdyž křesťané vyznávají, že Ježíšje Syn Boží a že tím má plný podíl navlastnostech dokonalého a neomylnéhoBoha, pak Ježíšovy výroky o Bibli musíbýt příkladem a měřítkem toho, jak mácírkev zacházet s Božím Slovem.Ve svých kázáních se Ježíš často odvolávána Starý zákon, jako nezpochybnitelnouautoritu (např. Mt 22,31). Vestřetu s protivníky se Ježíš odvolává naslova zprávy o stvoření a vyvolává dojem,že toto skutečně proběhl tak, jak jejBible popisuje (Mt 19,4n; Mk 10,6). Ježíšdosvědčuje historickou realitu potopya Noeho záchrany (Mt 24,37nn). Stejnětak reálné má být ohlašované skonánívěku a jeho druhý příchod na tutozemi. Také zpráva o Sodomě a Gomořeje pro něj historickou realitou. Ježíš tovztahuje jako příměr přezvěděnéhopotrestání těch měst, která jej odmítla(Mt 10,15; 11,24). Ježíš své posluchačevyzývá k tomu, aby výrokům Staréhozákona věnovali pozornost a poznali,jak se předpovědi proroků ve Starémzákoně naplnily (Lk 24,25nn; srov. 1Pt1,10n). V obhajobě proti Satanským pokušenímse Ježíš odvolává na autorituStarého zákona (Mt 4,3nn).Ježíš vyznává, že lidem dal Boží Slovoa učinil je důležitým (J 17,14.17). Ten,kdo nevěří spisům Starého zákona,ten nevěří ani Ježíšovu slovu (J 5,46n).Svědectví o pravdě božského zjeveníjmenuje Ježíš před Pilátem jako svůjhlavní úkol na této zemi (J 18,37). Duchsvatý má podle Ježíšových slov upomínatkřesťany na Ježíšovy věčně platnévýroky (J 14,26; 16,13n).Podle Ježíšových slov je Boží Slovověčně platné a spolehlivé, a to i vesvých formulacích a volbě slov (Mt 5,18:„Dokud nepomine nebe a země, nepomineani jediné písmenko ani jediná čárka zeZákona, dokud se všechno nestane.“). S JežíšemKristem dostalo živé Boží Slovopodobu člověka (J 1,1n).3.7 Postoj apoštolů k BibliVe svých kázáních se učedníci stáleznovu odvolávali na Starý zákon a Ježíšovyvýroky, oba zdroje byly přizýványjako svědci poselství apoštolů (Sk28,23n). Matouš zdůrazňuje úzké spojenímezi Starým a Novým zákonem.Boží řeč k prorokům našla své naplněnív Ježíšově životě (Mt 1,22; 2,5n; 2,15;2,17; 3,3 atd.). Jan dosvědčuje historickoui duchovní pravdu událostí, ježzachytil (J 5,33; 19,35; 21,24). Ježíšovozmrtvýchvstání je učedníkům garantemdůvěryhodnosti Starého zákona a Ježíšovýchslov (J 2,22).Pavel vyznává božskou Inspiracicelého Písma svatého (2Tm 3,16). Zřetelněrozlišuje mezi lidskou moudrostía božským zjevením (1K 2,13). Bible jeslovem pravdy (Ef 1,13; Kol 1,5; Jak 1,18;2Pt 1,12). Kdo naslouchá Bibli, ten přijímápravdivou Boží řeč (1Te 2,13). Janvyznává: „Toto jsou pravá slova Boží“ (Zj19,9; 21,5; 22,6).3.8 Bible působí změnuBible je popisována jako osoba, kterámůže z Božího pověření stát aktivní. Jeto vyjádřeno obraty jako „Neříká Písmo?“(J 7,42) nebo „Písmo předvídá“ (Gal 3,8).Mimo to nacházíme následující popisyBožího slova: „Slovo Boží rostlo“ (Sk 6,7),„Slovo Boží se rozmnožovalo“ (Sk 12,24;Lk 811), „Slovo Boží se musí naplnit“(Kol 1,25), „Boží slovo není spotáno“(2Tm 2,9), „je živé, mocné… proniká až narozhraní duše a ducha, a rozsuzuje touhy“(Žd 4,12).Boží slovo uvolňuje sílu, jež měnínáš život a jeho realitu (1Pt 1,23). Vedečlověka k bezvýhradnému sebepoznánía proniká až do nitra osobnosti (Sk2,37). Teprve Boží slovo umožňuje smysluplnýživot (Lk 15,24; Ef 2,1-10) a otevírácestu k věčnému životu (Fp 2,16; 1J5,12). Vypůsobuje víru (Ř 10,17n) a novénarození (1Pt 1,23):„Vždyť jste se znovu narodili,nikoli z pomíjitelného semene,nýbrž z nepomíjitelného, skrzeživé a věčné Slovo Boží.“ShrnutíBible si nárokuje být doslovnou reprodukcíBožího Slova;Bible nese stejné znaky spolehlivostia neomylnosti jako její autor: Bůh;Bible nemá datum trvanlivosti, jevěčně platná;Všichni pisatelé Bible dosvědčujíbožský původ a spolehlivost Písemsvatých;S Ježíšem Kristem vyznávají i pisateléNového zákona historickou důvěryhodnostzpráv Starého zákona;Zjevené Boží Slovo je nadřazeno lidskýmvědám a moudrosti;Bible není jen intelektuální informací.Vypůsobuje poznání hříchu a víru,ovlivňuje a mění osobnost věřícího, jepodkladem pro vnímání skutečnostia mění okolí Božích dětí.Souhrn tvého slova je pravda,každý soud tvé spravedlnostije věčný. Ž 119,160MICHAEL KOTSCH, BIBEL UNDGEMEINDE 3/2002PŘELOŽIL A UPRAVIL JAREK ANDRÝSEKŽIVÉ SLOVO27

z histórie Kresťanských zborovMoje rozpomienky narok 1955(dokončenie z predošlého čísla)Odchod do tábora pri BanskejBystriciBoli tam rozmanití väzni. Adventisti,jehovisti, katolíci a iní. Niektorí si zadovážiliaj nejaké čiastky z Biblie, ktorépotom kolovali medzi nami. Zoznámilsom sa s jedným profesorom, adventistom.S tým som sa často stretával a vymieňalsi názory na rozdielnosť učenia.Bol skutočný kresťan. S jehovistami sami nedalo hovoriť, iba s jedným, s ktorýmsom sa stretol ešte v kriminále,o ktorom si myslím, že bol dietko Božie.Na otázku, ako môže veriť takým bludom,čo učia Jehovisti, mi povedal: „Jasom túžil po Bohu a u nás iných veriacichnebolo, tak som chodil k nim. S ichbludmi nesúhlasím, verím tak, ako jenapísané v Biblii.“Pri nástupe nás niektorý veliteľprepočítaval aj štyrikrát a keďženás bolo okolo tisíc, tak totrvalo aj dve hodiny. Bez dupotua skákania by nám boli odmrzlinohy aj údy.Zima bola tuhá a stála. Kuriva bolomálo, ale na baráku sme mali šikovnýchchlapov a nakoľko náš barák bol blízkokuchyne, tak sme uhlia mali vždy dosťa zimou sme netrpeli. Najhoršie to bolopri nástupe. Každý deň ráno a večer bolnástup. Bolo to spočítanie väzňov. Keďnás spočítaval schopný veliteľ, mohliBrat Martin OstroluckýKto stratil majetok, nestratil velaKto stratil slobodu, stratil mnohoKto stratil vieru, stratil všetkosme ísť rýchlo do barákov. Ale niektorýnás prepočítaval aj štyrikrát a keďženás bolo okolo tisíc, tak to trvalo ajdve hodiny. To bolo dupotu a skákaniauprostred tábora, lebo ináč by nám boliodmrzli nohy aj údy.Dopisy som dostával pravidelne podvoch týždňoch. Drahá manželka a milédietky ma vždy vedeli potešiť. Raz somdostal aj od milej sestry Jariabkovej vzácnydopis. To bol jediný, čo mi prišiel odveriacej duše. Mával som i návštevy. Razprišiel za mnou milý brat Uhrík z Lučatína.Tej návšteve som sa potešil a myslím,že mi povedal aj o výhľadu na povoleniezhromažďovať sa. Aká bola moja radosťa vďačnosť nebeskému Otcovi.Čas v tábore ubiehal pomaly, snáď ajpreto, že som nemohol chodiť pracovať.Jedného rána som objavil na chodbenášho baráka väzňa, ktorý chodil pochodbe a tíško si mrmlal. Keďže to boloaj mojím zvykom, opýtal som sa ho, žeči sa aj on modlí. Odpovedal, že áno. Priďalších rozhovoroch mi prezradil, že jekatolícky kňaz. Rozpovedal mi svojučinnosť, pre ktorú sa dostal do väzenia.Bolo to vraj nerešpektovanie vládounariadených zmien v ich náboženstve.Mal som nádej, že si budeme hovorievaťo Božom Slove. No nestalo sa tak, leboon viacej ctil pápeža ako Pána Ježiša.Keď som mu hovoril, že Pán Ježiš ustanovilbratstvo a nie pápežstvo, lebo jetak napísané: „Ale vy sa nevolajte rabbim,lebo jeden je váš Učiteľ, Kristus, a vy všetciste bratia“ (Mt 23,8), to ho pohoršiloa viackrát už so mnou nehovoril.V tábore boli rôzne osobnosti: lekári,advokáti, profesori, učitelia, ba bol medzinami aj prokurátor. So všetkými somprichádzal do styku. Keďže som nemoholpracovať, mal som veľa voľnéhočasu. Poznal som už mnohých, ale ešteviacej ľudí poznalo mňa. Jeden učiteľmi hovoril: „Nemůžu si naříkat na svůjosud, to mně přinesli mé poklesky.“ Bolto už starší pán, otvorenej duše.Rád som chodil do knižnice. Prichádzalitam katolícke noviny, v ktorýchbola vždy určitá časť evanjelia. To somvždy uchopil, ako hľadajúci kúsokchleba. Knižnicu mal na starosti jedenevanjelický presbyter z Čiech.Raz som zašiel za mojím milým profesoromv sobotu. Na jeho baráku mipovedali, že je v korekcii. Bola sobotaa on ako adventista nenastúpil do práce.To sa uňho opakovalo každú sobotu.Keď sme sa potom stretli, začal sommu hovoriť, jednak z ľútosti, ale tiežpodľa mne nehodnému danej známostiz Písma, že mám zármutok nad ním.Lebo Pán Ježiš povedal Židom, ktorího obviňovali, že ruší sobotu: „Môj Otecpracuje až doteraz, i ja pracujem.“ A povedali to: „Človek nie je učinený pre sobotu,ale sobota pre človeka.“ A tak, môj drahýbrat, ak by naše spasenie záviselo na zachovávanísoboty a zákona, boli by smenešťastní, neistí, bez pokoja a radosti.Naše spasenie je darom z milosti v PánuJežišovi Kristovi. Je napísané:„Kto verí v Syna Božieho má večnýživot.“„Ten, kto čuje moje slovo a verí tomu,ktorý ma poslal, má večný život a neprídena súd, ale prešiel zo smrti do života.“ Topovedal Syn Boží a to, čo On povedal jevečná pravda. Taktiež písal Pavel veriacimdo Efezu (Ef 2,8,9):„Lebo ste milosťou spasení skrzevieru, a to nie zo seba, je to darBoží, nie zo skutkov, aby saniekto nechválil.“Keď ma vypočul, povedal: „Ja si spaseniezískať nemôžem. Spasený somz milosti Božej, skrze Krista. Ale teraz,ako spasený, chcem ochotne svätiť sobotua podľa možnosti plniť zákon.“I po tomto rozhovore sme zostali dobrýmipriateľmi. Ja som si ho vážil pre istotuspasenia, a on mňa neodsudzoval,že nesvätím sobotu.Boli tam aj väzni, ktorí mali odsedenýchuž aj desať rokov a čakalo ich ešteďalších päť. Zdalo sa mi, že sú s tým celkomzmierení. No nebolo to s každýmtak. Prišiel do väznice i jeden zámožnýgazda. Bol odsúdený tiež na pätnásťrokov. Plakal deň i noc. Pýtam sa ho:„Prečo ste odsúdený?“28 ŽIVÉ SLOVO

z histórie Kresťanských zborov„Nechcel som vstúpiť do JRD.Skonfiškovali mi môj živýi mŕtvy majetok, manželku mitiež uväznili a čo je s našoujedinou sedemročnou dcérkou,neviem.“Pre toho človeka sa nenašlo potešenie.Nemal sa ku komu odvolať, nemal nikoho,kto by sa ho zaujal, iné mu už neostávalo,len plač a usužovanie sa k smrti.Raz som navštívil barák, v ktoromboli väzni odsúdení na dlhé roky väzenia.Bolo tam ticho ako v hrobe. Ichsprávanie a pohľady boli bez záujmu.Vyzerali, ako keby neboli duchom prítomní.Jeden z nich prišiel ku mne, sadlisme si na lavicu a on začal rozprávať:„My všetci čo sme tu, sme odsúdení nadlhoročné väzenie. Keď som bol odsúdený,dali mi podpísať listinu o rozvods manželkou. Myslím, že to dali každémuz nás. Ak niekto nepodpísal, ukázalimu listinu podpísanú manželkou, žeona si praje rozvod. Ale moja mi dalavedieť, že mi bude verná až do smrti.Za tých osem rokov, čo som vo väzení,ma pravidelne navštevuje a mi píše.Ak prežijem ešte štyri roky, čo mi eštezostávajú, budem si môcť objať svojudrahú rodinu.“Pohľadom na ten kritický stav týchľudí bol som tak dojatý, že ani neviem,či som mohol k nim prehovoriť. Terazmyslím na Pána Ježiša, že On to dokázal,...odíduc, kázal duchom v žalári (1Pt3,19). Pán Ježiš kázal aj takým duchom,ktorí boli bez tela, lebo ich telá zahladilapotopa. Ja som zase videl ľudí, akobybez ducha. Ducha síce oni mali, alemŕtveho vo vinách a hriechoch (Ef 2,1).A dlhým trápením už aj ich fyzické telobolo zruinované.Zašiel som navštíviť barák, kde sa hral„Biznis“. Chcel som spoznať ľudí tejtoskupiny. Ochotne ma prijali, usadili medziseba a dali i mne hádzať kocku. Tusom videl, že ľudia i vo svojom trápenía nešťastí môžu byť niekedy nadmierušťastní. Jeden vyhrával „Floridu“, druhý„Sydney“, ďalší vyhral „Hollywood“,atď. Ľahko sa stávali veľkými boháčmi.A s týmto líhali, o tom snívali a takzabúdali na svoju veľkú biedu, ktoráišla s nimi aj von z tábora. Lebo každýz nich chcel zbohatnúť zadarmo, z cudzieho.Jeden žid v stredných rokoch mipovedal: „Nič viac, len jeden milión korúnmusím ešte uloviť.“ Sedel viackrát,naposledy pre vylúpenie bufetu.Na izbe, kde som bol ubytovaný, boliateisti, jeden katolík a jeden evanjelik.Katolík sa volal Šipoš. A aké malmeno, takú mal aj povahu. Hneď bolv zádrapke s každým. No mňa sa držalako tieň, počnúc samotkou po súdev Nitre až do tábora. Ba ešte aj spávalna posteli nado mnou. So mnou nikdyneprišiel do konfliktu a usiloval sa manapodobňovať aj v modlení. Ateisti siz nás robili posmech. Ale ten evanjelikbol výbojný a svojim silným zvonivýmhlasom ich posmech umlčal. Hovorilim: „Len hlúpi a blázni neveria, že jeBoh.“„Prečo ste potom rozdelení, keď jejeden Boh?“ „Rozdelení sme podľaopravdivej viery. Na prvom sú veriaci,“ukázal na mňa, lebo poznalveriacich v ich obci, ktorú som častonavštevoval, „potom sme my evanjelici,“hovoril, „a na poslednom súkatolíci.“ To ale urazilo Šipoša a začaltvrdiť, že katolíci sú na prvom mieste.A tá naša nejednotnosť bola vítanáateistom…OslobodenieBlížil sa dvadsiaty február roku 1956.Obdržal som radostný dopis od milejmanželky, v ktorom mi oznamovala, ženaši bratia z Ostravy boli na ministerstve,kde im sľúbili povolenie k náboženskejčinnosti. Moje srdce bolo naplnenéradostnou nádejou a napnutejšiesom to Pánovi predkladal, aby sa to čímskôr stalo.Po dvoch dňoch rozhlasom volalimoje číslo. Všetko zbaliť a prísť do skladu!Bolo to práve na obed a všetci boliprekvapení. Vyložil som na stôl mojeskromné zásoby, ako aj všetky usporenétáborácke koruny a hovorím: „Rozdeľtesa!“ Po rozlúčení, keď som prišiel doskladu, odovzdal som všetky väzenskéveci a dali mi moje šaty. Potom maposlali do kancelárie, kde mi vystaviliprepúšťací list.Keď som vošiel do kancelárie, prišlitam za mnou traja v uniforme a začalihovoriť: „Prepúšťame vás na slobodu,dávajte si pozor, aby ste sa sem znovunedostali.“ „Práve preto, že sme dostalištátny súhlas k náboženskej činnosti,pre ktorú som bol uväznený, idem naslobodu.“Pozreli jeden na druhého a odišliz kancelárie. Úradník mi vydal prepúšťacílístok a ja som smel tak, ako mi Pánprisľúbil, urovnanou cestou prekročiťväzenskú bránu.„Hospodin oslobodzuje väzňov.“(Ž 146,7)„Hospodin je blízky všetkým,ktorí ho vzývajú, všetkým, ktorího vzývajú v pravde. Činí vôľutých, ktorí sa ho boja, čuje ichkrik a pomáha im.“(Ž 145,18.19)MARTIN OSTROLUCKÝ(*24.05.1907 †14.03.1989)ŽIVÉ SLOVO29

z histórie Kresťanských zborovSpomienka na brataButchera1. apríla 2005 uplynulo 50 rokov ododchodu brata Fredericka Butchera donebeského domova. Narodil sa 23. 11.1869 na farme v anglickom grófstveSussex ako ôsmy z deviatich detí. Ako14-ročný chlapec sa odovzdal PánoviJežišovi. Keď mal 18 rokov počul bratskéhomisionára Arnota hovoriť o jehomisijnej práci v Afrike. V jeho srdcivznikla túžba ísť ako misionár do tejtopohanskej krajiny. Ale Božie poslaniepre neho bolo iné.V roku 1894 sa oženil s Mary KateThompsonovou (* 1863) a obaja prežívaliBožie povolanie do misie. Nie všakdo Afriky, ale Božím riadením do strednejEurópy a v nej práve do Bratislavy.Prišli sem v októbri 1900.Vedeli už dosť dobre po nemecky,takže mohli nadviazať spojenie s nemeckyhovoriacimi ľuďmi, ktorých tubolo dosť. Začali sa učiť po slovenskya zároveň začali do svojho bytu pozývaťslovenské deti, s ktorými spievalislovenské kresťanské detské piesne.Cez deti sa dostali k ich rodičom a keďsa zdokonalili v reči aj k ďalším Slovákom.Až po piatich rokoch práce videlbrat Butcher s manželkou jej výsledokv malom zhromaždení bratskýchBrat Frederick Butcherveriacich v Bratislave. Postupne jehoslužbou, ale i službou brata MichalaSadloňa vznikli ďalšie malé zhromaždeniav okolí Bratislavy. Čoskoro vzniklitakéto skupiny veriacich a neskôri bratské zbory aj v iných krajoch Slovenska,najmä službou brata Sadloňa.Cez 1. svetovú vojnu boli Butcherovciv Anglicku. Po nej sa vrátili naSlovensko a žili a pracovali tu až doroku 1935, kedy sa nadobro vrátilido Anglicka. Brat Butcher s pomocousvojej manželky tu pôsobil akoevanjelista, učiteľ i pastier bratskýchveriacich na Slovensku (ale najmä svojimičlánkami v časopise Ze slov pravdya lásky aj v českých krajinách) po dobu30 rokov.Pre svoju skromnosť, tichosť a láskuk bratom a sestrám boli Butcherovcinimi ctení aj milovaní a spomienky nanich pretrvávali po celý život tých, ktorýms láskou sebaobetavo slúžili. Pánim dal vidieť ovocie ich práce v desiatkachbratských zborov na Slovenskui v láske veriacich, ktorú prežívali.Aj po návrate do Anglicka pokračovaliButcherovci v misijnej práci medzidomácimi obyvateľmi, ale i medzi cudzincami,najmä vojakmi, ktorých bolopred 2. svetovou vojnou a cez ňu v Anglickuveľa. Sestra Butcherová už iba 3roky, lebo odišla k Pánovi v roku 1938.Ale brat Butcher pokračoval v evanjelizačnejpráci medzi nimi po celý tentočas. Popritom slúžil Božím slovomv malom bratskom zbore v Hastingsea osobitne starým ľuďom, medzi ktorýmiv domove strávil posledné rokysvojho života.Aj z Anglicka sa veľmi zaujímal o života službu bratských zborov na Slovensku,v českých krajinách, v Juhosláviia v celej strednej a juhovýchodnejEurópe. A modlil sa za veriacich v týchtokrajinách a za pokračovanie Božiehodiela v nich.Osobnosť a služba brata Butcherazostávala po desaťročia v srdciachveriacich u nás aj inde, kde pracovalako príklad pokory, skromnosti, láskyk veriacim, ale predovšetkým nezlomnejdôvery v Pána Ježiša a lásky k Nemu,z ktorej Mu slúžil v Jeho vykúpených.Buďme Pánu Bohu vďační za jeho službua prácu a nasledujme príklad jehoživota.Frederick Butcher s bratmiPoznámka autora: Ak Pán Boh dá, budevydaná stručná monografia o živote a prácibrata Butchera a jeho manželky – prekladbrožúrky od anglického brata Ransome W.Coopera.JÁN HUDEC30 ŽIVÉ SLOVO

Proč čekat ažstránka mladýchdo manželství?Je předmanželský sex hřích?„Je to před Bohem hřích, když spímse svým přítelem a přesně vím, žesi jej jednou vezmu, tzn. že jsme jižzasnoubeni?“(anonymní otázka)Milá …,napřed jeden kompliment: nepovažujetesvůj vztah za experiment, ale mátejasný cíl. A tak je tomu dobře. Zvlášťhodnotné je to, že máte záměr se vzít.Tím si vytváříte lepší startovní podmínkynež jiné páry, které se pouštějí jendo partnerství na zkoušku nebo podobnýchdivokých vztahů.Nyní však k tvé otázce. Naše odpověďje jasné ANO. Každá formapředmanželského a mimomanželskéhopohlavního styku je hříchem vůčiBohu, vynálezci sexuality. Nový zákonpro to požívá slovo porneia, které jevětšinou překládáno jako smilstvo nebocizoložství. V 1K 6,18 je jednoznačněnapsáno: „Varujte se smilstva! Žádný jinýhřích, kterého by se člověk dopustil, netýkáse jeho těla; kdo se však dopouští smilstva,hřeší proti vlastnímu tělu.“Poté, co Bůh stvořil první lidský pár,uspořádal vztah mezi mužem a ženou(Gn 2,24): „Proto opustí muž svého otcei matku a přilne ke své ženě a stanou sejedním tělem.“ K partnerství dochází vetřech různých stupních:1. Opustit rodiče(nebýt na nich více závislí).2. Přilnout k ženě(to je biblický výraz pro uzavřenímanželství).3. Stát se jedním tělem (spát spolu).Více jsme o tom napsali v odpovědina otázku: „Znamená přilnout vstoupitdo manželství?“ (viz níže).Jsme přesvědčeni, že takto stanovenýmpořadím náš Stvořitel něcozamýšlel. Proč to není napsáno v jinéposloupnosti? Protože (a teď následujeargument ze zkušenosti) lidská sexualitapotřebuje zdravý rámec, aby senezvrhla. Tento rámec nabízí jen manželství,jež začíná teprve od okamžikuprávoplatného vyznání: „Chceme patřitk sobě.“Doporučujeme vám, abyste to napětívydrželi až do okamžiku, kdy předúřady řeknete své „Ano“. Vždyť vašesexualita je geniálním darem Stvořitelea nikdy není dost chráněna.Znamená přilnout vstoupit domanželství?Ahoj Antje a Markusi,už delší dobu se chci zeptat na něco,o čem jste jednou psali v časopise,a sice, že přilnout znamená uzavřítsňatek. Mohli byste mi vysvětlit, jakto zdůvodňujete? A co tedy znamenávýrok z 5Mo 21,13 „budeš jejímmanželem a ona bude tvou ženou“(srov. 1K 7,9.39)?(14 let)Milá …,tvá otázka ukazuje, že se nespokojíšs jednoduchými odpověďmi! Takovémladé lidi země potřebuje! Opravdu,máme z tvé otázky radost, i když odpovědětna ni nebude lehké. Věcná otázkavšak vyžaduje věcnou odpověď.Nejdříve stručně k druhé části otázky- každý jazyk používá pro hodně věcírůzné pojmy. Myslíš-li na peníze, pakmůžeš říct prachy, chechtáky, hotovost,… Přitom se stále jedná o peníze. U biblickýchjazyků hebrejštiny, aramejštinya řečtiny tomu nebylo jinak. Různépojmy přitom mohou znamenat tutéžvěc a naopak. Při pochybnostech námpomáhá odhalit význam slov jejichkontext. Tím odpovídáme na tvou otázku.Tam, kde stojí napsáno „budeš jejímmanželem“, tam je zmíněn sňatek. Tovšak ještě nevylučuje, že jiné pojmy znamenajítaké svatbu. V 5Mo 21,13, kteroujsi uvedla je doslova napsáno „staneš sejejím manželským vlastníkem“, což samozřejměvypovídá o sňatku.Jiným pojmem pro stejnou věc je„připojíš se ke své ženě“ z 1Mo 2,24.Odkud bereme tu jistotu, že je tototéž, jako oženit se? V hebrejštiněnacházíme pro připojení slovo dabaq,což můžeme přeložit také jako přilepit.Co jiného vyjadřuje toto přilepení nežvztah nepodmíněné věrnosti? Stejnéslovo najdeš i v 5Mo 10,20; 11,22 nebo13,5, kde je popisován vztah věrnostiIzraele k Bohu. Muž a žena jsou „slepenidohromady“. To ukazuje na nezrušitelnoupovahu jejich manželství.Kritik by však mohl položit otázku:„Kdo však říká, že se zde jedná o manželství?“„Nemohlo by to být doživotnípartnerství bez oddacího listu?“ Ne.Důvod je tento. Když se Ježíše ptali narozvod (Mt 19,3-9), odpověděl citátemz 1Mo 2,24: „Nečetli jste, že Stvořitel odpočátku ‚muže a ženu učinil je‘? A řekl:‚Proto opustí muž otce i matku a připojí seke své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘;takže již nejsou dva, ale jeden. A proto coBůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Jinak řečeno,Ježíš je dotazován ohledně rozvodumanželství a odpovídá textem Písma,který mluví o manželství. A není tojen tak ledajaké místo Bible, nýbrž tozákladní k našemu tématu. Proto sek němu také stále znovu vracíme.Nyní je tedy jasné, že v 1Mo 2,24 jeřeč o manželství a ne o nečem jiném.Zůstává však ještě otázka, jak rozumětjednotlivým formulacím, které jsous tím spojeny? Velmi krátce: „Opustitotce a matku“ popisuje důležitý předpokladsamostatnosti. „Být jedním tělem“znamená pohlavní styk (ale ne jenom).Jakou roli tedy hraje výrok „přilnoutk ženě“? Zde nacházíme jedinou smysluplnouodpověď: Muž a žena jsouspojeni smlouvou, jsou slepeni, svařenidohromady. Vztah věrnosti vstoupilv platnost. Proto jsme přesvědčeni, že„přilnout“ je odborným výrazem prouzavření manželství, pro zůstávánív manželství. To, co je řádně přilepeno,to také drží.A protože opuštění rodičů je předpokladempro přilnutí k partnerovi,máme za to, že umístění výroku „stanouse jedním tělem“ až na třetí místo nenínáhodné. Jedná se zde o vůli Stvořitele,který sám pro své stvoření sexualitu vynalezl.Proto tento text nechápeme jakoomezení, nýbrž jako dobrý řád dobréhoStvořitele, který člověku svěřil jedinečnouvěc: muž a žena v super společenství,které se vyznačuje věrností. Ještědnes je to znatelná stopa ráje.ANTJE A MARKUS SCHÄLLEROVIZ KNIHY SEX KVŮLI BOHU!PŘELOŽIL JAREK ANDRÝSEKŽIVÉ SLOVO31

názory a informacePohádkya co si o nich myslím RevikaUž takmer celý školský rok sa u násJako dítě jsem nebyla přítelem pohádek.Jejich náměty a obsah mi připadalystrašně naivní: tři synové nebotři dcery, z nichž jeden - většinou tennejmladší byl hloupý, nebo taky nejlepší.Musel vykonat tři dobré skutky- obvykle se setkal se třemi nějakýmibytostmi, které mu poradily nebo onjim pomohl a na oplátku časem onyzas pomohly jemu. Vadily mi ty náhody- právě pomohl tomu, koho pakpotřeboval. Čarodějové a kouzelníci- to jsem věděla, že nejsou a vrcholbyl dům na kuří nožce. I kdyby ta kuřínoha něco udržela, tak by se v němmuselo všechno kymácet. To pro mnebyl konec s pohádkami.Až jsem byla mládežnice, setkalajsem se s Mirkou, která pro mne bylav lecčem příkladem a ona měla i jakouž dospělá ráda pohádky. Tak jsem siřekla, že na tom asi něco musí být a začalajsem je znova číst. A výsledek?Pohádky mají většinou bohatýjazyk, krásnou češtinu. Hrdinovéprožívají různé trampoty, ale vždyckyse z nich dostanou, pokud jsou čestní,odvážní, pracovití, soucitní, myslící,umí se ovládat. O něco stojí a proto něco jsou schopni přinést i oběť.Všechno to člověk v životě potřebuje,aby obstál. Čtené pohádky v posluchačíchbudují obrazotvornost a mohoujimi být dobře opakované nebozahrané - to je zase tvůrčí činnost.Dnes dětem někteří rodiče pohádkyčtou, ale stále častěji raději pouští TV.Matky ve vybavené domácnosti a přitýdenních nákupech v supermarketechnemají na své děti čas. Pohádkovépostavy tedy mají zcela konkretnítvář, ani ten domek na kuří nožce siuž nemusí děti představovat.V moderních pohádkách přibýváčertů a démonů, kteří často bývajídobrosrdeční či hloupí, člověk nadnimi vyzraje. Jak vzdálené pravdě!Magie, horoskopy, různé zdroje čerpáníenergie a pod., které se v dnešníchrozhlasových i TV pohádkách víc vyskytují,odráží způsob myšlení našichsoučasníků. Ale před tím nás SlovoBoží varuje. Dokonce tak, že to nemábýt mezi námi ani jmenováno.Existují ale docela nové pohádky.Pohádky, které sledují starší děti - případněi s rodiči na TV a tatínkové jekupují na videu. V poslední době jsemjela několikrát luxusními autobusy.Vždycky bylo puštěno video. Dvakrátjsem je sledovala: nestřílelo se bezhlavě,nebylo to ani na hranici porno. Filmtrval dvě hodiny a v závěru byla obhájenapravda, právo a spravedlnost přišlyke svým právům. Tedy - také jakov pohádce. Jenže hrdina nemusel dělatdobré skutky, ale být sportovně a střeleckyna úrovni, eventuelně být vynikajícímšoférem. A mít přiměřenoupartnerku nebo partnerek víc. A aby sidiváci užili, tak je tam plno zbytečnýchrůzně složitých situací. Ve skutečnostiby hrdina po kopancích do břicha,hrudníku a pádu ze schodů po hlavěbyl tak na odvoz do krematoria, užani ne do nemocnice. Ve filmu vyskočía pokračuje v utíkání nebo pronásledování.O kultuře jazyka se hovořit nedá,bohatý slovník je pouze v oblasti kleníči nadávek, brutality značkové kvalitybohatě. Ale zážitek, který se zapisujedo podvědomí zvláště mladších diváků,je určitě mimořádný. A proto, že jeto pro život tak přínosné, se to kupujea na videu pouští opakovaně.A zatím školní roky, kdy je časa příležitost se na opravdový životpřipravit, utíkají. I v příštích letechbude k dobrému životu zapotřebí býtčestný, odvážný, pracovitý, myslící,umět se ovládat, umět se vcítit do situacejiných, navíc umět spolupracovata být tvořivý.Při jakých příležitostech a v jakýchsituacích si to naši dnešní školáci trénují?A mají na to vůbec čas, když jimho bere TV, video a počítač? Humanismusa demokracie mají s křesťanstvímspolečného velmi málo. Hledánía budování Božího království na tétozemi vždycky vyžadovalo a vyžadovatbude hrdiny. Opravdové, ne televizní.Naši předkové se museli naučit zacházets plynem, aby sloužil, ne ničil.Stejně tak bychom se my měli naučitzacházet s filmy a ovladačem TV,i s počítačem.IRENA ZEMANOVÁv Rači stretávajú ľudia zo 4 zborov na kurze„Zvestovanie a výchova učeníkov“. Náš učiteľSamuel Húšť zo Zlína sa neraz zmienio tom, ako prebiehajú podobné školeniana iných miestach. Preto sme radi využilipríležitosť stretnúť sa so študentmi z podobnýchkurzov v Čechách a na Slovenskua prihlásili sme sa na minikonferenciu – to„mini“ sa vzťahuje skôr na čas trvania (odvečera 8. apríla do odpoludnia nasledujúcehodňa) než na počet účastníkov (asi 80)– v rekreačnom stredisku Revika neďalekoVizovíc.Najviac času počas konferencie sme venovalibiblickému vzdelávaniu. Bratia DonHarris a Brian Dagen (misionári z USA,ktorí už dlhé roky slúžia v českých zboroch)nás previedli seminárom „Hodnotyzdravého zboru“. Na základe mnohýchmiest z Písma sme hľadali princípy prefungovanie zdravého zboru, ktorý nevenujesvoje sily iba údržbe, ale mobilizuje svojichpríslušníkov k službe tým, že im pomôžeobjaviť duchovné obdarovanie prijaté odPána a dáva im priestor k ich uplatneniuv službe vnútri zboru i v evanjelizáciiv okolí zboru. Učili sme sa o vzájomnýchvzťahoch, vodcovstve, rovnováhe, stanovovanícieľov, evanjelizácii a vyučovaní.Zmyslom podujatia však nebolo lenškolenie. Chceli sme sa stretnúť s bratmia sestrami s ktorými máme všeličo spoločné,navzájom sa podeliť o to čo Boh konáv Čechách, na Morave i na Slovensku a vidieť,ako rastie Božie dielo šírenia evanjeliaa výchovy učeníkov a tak sa vzájomnepovzbudiť k ďalšej službe. Pre mňa osobnetoto zdieľanie bolo najhodnotnejšou súčasťouprogramu. Častokrát mám pocit, že teórieuž bolo dosť (hoci pre dobrú prax je máločotak užitočné ako dobrá teória), že viacnež učiť sa nové veci potrebujeme uplatniťto, čo už vieme. A tak bolo pre mňa veľmiosviežujúce počúvať svedectvá bratovi sestier z rôzneho prostredia, od mladýchvo viere až po rokmi skúsenú sestru Húšťovú,o ich bojoch a niekedy aj víťazstváchv službe jednotlivcov, skupiniek i zborov.Zvlášť pôsobivý bol záver, keď sme zistili,že pani vedúca z Reviky mala veriacich starýchrodičov a v detstve navštevovala zbori besiedku na Slovensku a tak sme jej mohliposlúžiť svedectvom i modlitbou.Čo dodať? Dovidenia o rok!PETER KOZÁR32 ŽIVÉ SLOVO

Rozhovors neznámýmTazatel: Dnes vám mohu představitpoprvé člověka, který byl kdysi Kristovýmučedníkem, ale svůj postoj změnil a dnes jeopět pravověrným učedníkem Mojžíšovým.Jak vlastně došlo k tomu, že jste se stalnásledovníkem Ježíše z Nazaretu?(Ne)známý: Ježíš přišel jako kometa- nečekaně. Těch učitelů a duchovníchvůdců bylo v Izraeli vždycky dost, aleto byli mluvkové. Ježíš nejen mluvil,ale především konal. Bylo jasné, že jeněkým mimořádným.T: Tím konáním myslíte uzdravovovánínemocných a křísení mrtvých?N: Nejen to. Vyhnal penězoměncez chrámu, postavil se Herodovi a nic sinedělal z té naší pochybené politickéelity, která nevěří na zázraky ani navěčný život. Byl to rozený vůdce, takový,na kterého jsme od dob Judy Makabejskéhočekali. Věděl jsem, že přijde,musel přijít. Cizozemci se tu roztahujía naši velekněží jim poklonkují. Farizeovézase mají plnou hubu svatých řečí,ale jde jim jen o sebe. Ježíš to všechnoodhalil. Bylo mi od začátku jasné, že sek němu musím přidat.T: Byl jste sám ze zélótů, nebo vás bylovíc?N: Hodně, nejznámější jsou Jakub a Jan,synové Zebedeovi, pak Šimon a další.V různých odbojových skupinách bylovíc Ježíšových učedníků.T: Vy jste čekal, že vás Ježíš osvobodíod Římanů. Co jste si myslel, když bylukřižován?N: Nic, já jsem tomu nevěřil. Tou doboujsem byl zrovna v poušti, kde jsem seukrýval před Římany. Udělali jsme totižjednu akci proti vojenské posádcev Negebu a bylo lepší se nějaký čas neukazovat.A když jsem slyšel, že byl Ježíšukřižován, vůbec jsem to nebral vážně.T: Věděl Ježíš o těchto vašich akcích?N: Nevím, nemluvili jsme spolu o tom,Já jsem nikdy nepatřil k jeho nejbližšímučedníkům a v tom širším okruhu násVýsledek biblického kvízu01/2005Odpověď na otázku zní(Mk 10): Bartimaios – šel za Ježíšem.bylo asi 70 nebo 80, takže s námi osobnívztah ani mít nemohl. Byl jsem s n ímvětšinou tehdy, když byl v Judsku a tonebylo často.T: Vraťme se k tomu, co jste si myslelo Ježíšově ukřižování.N: Vůbec jsem nepřipouštěl, že to bylapravda. A ani teď tomu nevěřím. Byl toúžasný trik Jana a dalších z Dvanácti.Prostě podplatili Římany, aby mohliJežíše sundat z kříže dříve, než umřel.Vždyť mu ani nelámali nohy a těm dvěmadalším ano! No a potom ho schovalia po třech dnech tvrdili, že vstal z mrtvých.Jenže - a to je můj názor dnes - onjim dlouho nevydržel a asi brzo opravduumřel, protože asi po čtyřiceti dnech začalipovídat, že ho viděli vystupovat donebe.T: Vy tomu nevěříte?N: Věřil jsem, ale teď tomu nevěřím.T: Kdy došlo k tomu zlomu ve vaší víře?N: Po Letnicích. Tehdy jsem pochopil,že je to všechno úplně jinak.T: Jak to, co se stalo?N: Bylo to krátce po Ježíšově údajnémnanebevstoupení. Sešli jsme se tenkrátv Jeruzalémě v jednom velkém domě,který poskytl jakýsi bohatý muž. Bylto známý Marie, Ježíšovy matky a tennás hodně podporoval. V tom doměbyla v poschodí taková veliká hala. V téjsme se scházeli k modlitbám. Chodilotam dost lidí, Ježíšovi učedníci, jehopříbuzní a všichni, kdo neodpadli pojeho údajném ukřižování. Jednou násPetr nechal svolat všechny. Já jsemvěděl dopředu, o co půjde. Po Jidášovězradě a smrti bylo totiž třeba doplnitkruh apoštolů zase na dvanáct, protožedvanáctka je Boží číslo. Bylo to skorojisté, že budu vybrán já, protože jsemsvobodný a mám hodně zkušenostíz boje se Římany. Petr ale zinscenovalpěkný podfuk. Nejdřívě měl krásnéplamenné kázání, ve kterém zdůvodnil,že Jidáš musel zradit, protože to tak Bůhpředzvěděl. O své zradě ale nemluvil,to se mu nehodilo. A prý „jeden z těchmužů, kteří s námi chodili po celý čas,kdy Pán Ježíš byl mezi námi, až do dne,kdy od nás byl vzat, musí se s námistát svědkem jeho zmrtvýchvstání. „Užbiblický kvíztehdy mi mohlo být jasné, že se to namě moc nehodí a že Petr dělá všechnopro to, abych já vybrán nebyl. Jenže Jakub,Jan a Šimon jako zélóté mě stejněnavrhli. Jakubovi se Petr neodvážil oponovat,tak navrhl ještě nějakého Matěje,kterého ale nikdo pořádně neznal. A žeprý rozhodně los. Postavili nás předsebe a modlili se, aby Hospodin ukázal,kdo z nás má být Jidášovým nástupcem.Pak se losovalo a los padl samozřejměna Matěje.T: Ale když to bylo losování, tak se tonedalo moc ovlivnit, nezdá se vám?N: Když se chce, tak jde všechno. Jávím, že to poctivé nebylo a prsty žev tom má Petr. Matěj pak byl slavnostněpřijat mezi apoštoly, ja si říkali. Mócdůležití jsou, tihle apoštolové. A nejdůležitějšíje Petr. Prý „Pán mě mezivámi vyvolil za vůdce!“ Já jsem to nikdyod Pána neslyšel. No, ještě nějaký časjsem mezi ně chodil, ale pak jsem tohonechal. Je to celé hra na oklamání lidí.Jen z nich tahají peníze, aby nemuselinic dělat a pohodlně si žili.T: Říkal jste, že rozhodující pro vás bylo to,co se událo o Letnicích?N: Jo, to bylo. Tam vyrobli takové divadlo,že se tomu smálo celé město.Prý na ně sestoupil Duch svatý! Jenžepravda je taková, že milí apoštolovémoc dlouho slavili své hody lásky,takže ráno byli namazaní jako slívy.No a aby se z toho nějak vylízali, začalipak o tom šířit pověsti, že byli opilíDuchem svatým. To už byla posledníkapka. Řekl jsem si: „Dost, s tímhlenebudu mít nic společného.“ Odešeljsem do hor a pěkně potichu jsem sevrátil k učení našich otců.T: A jak dnes vidíte Ježíše?N: Nevidím, nepřemýšlím o tom a myslím,že za chvíli se na něj zapomene. Onto asi ví i Petr, protože jak jsem slyšel,začal hlásat tu svou „dobrou zprávu“dokonce pohanům. To je nehoráznost:perly hází sviním! No ale mě se to užnaštěstí netýká.T: Děkuji za rozhovor.Otázka: S kým byl rozhovor?PŘIPRAVIL: PETR VAĎURAŽIVÉ SLOVO33

správy zo zborovNimnicaOndrej KubišPán života a smrti, náš Otec Boh, si12.3.2005 z Kresťanského zboru Nimnicapovolal do nebeského domova podlhej a ťažkej chorobe brata OndrejaKubiša vo veku nedožitých 78 rokov. Dotohto spoločenstva kresťanov milovanýbrat po svojom znovuzrodení, vo veku21 rokov, rád nielen pravidelne chodil,ale v ňom i slúžil modlitbou a SlovomBožím.Na pohrebnom zhromaždení bolovydané svedectvo o nádeji veriacich,že brat bude vzkriesený, keď prídePán Ježiš do oblakov pre svoju Cirkev.Mnohí spoluobčania z jeho rodnej obceIhrište boli oslovení Božím slovom cezbratov Lešíka a Papa. Zo spomienokpamätníkov iste nevymizne jeho úsmevpri podaní tvrdej mozoľnatej ruky a trpezlivosťs akou znášal prejavy chorobybez jediného slova sťažovania najmäposledné dva roky života.JÁN ČÍŽOpavaMiloslav PípalBratr Miloslav Pípal se narodil 13.prosince 1922 v Olešné u Pelhřimova.Jeho tatínek byl invalida. Proto již v desetiletech musel pracovat u sedláka,aby měl co jíst. Kvůli obživě se šel učitdo Prahy pekařem. V Praze se prostřednictvímsestry Hruškové dostal do Křesťanskéhosboru, kde ve svých 19. letechuvěřil v Pána Ježíše Krista. Vyznal Musvé hříchy a přijal Ho jako svého osobníhoSpasitele. Víra v Boha hluboce prostoupilacelou bytost zesnulého bratra.On žil pro svého Spasitele.Ve svých 25. letech se oženil s OtýliíAstelovou, se kterou žil šťastně po celýživot. Všechny své děti vedl společněs manželkou k opravdové víře.Bratr Pípal byl Božím mužem. Umělnést odpovědnost. V době, kdy komunistézavírali za víru v Boha do vězení, stálv popředí pražského sboru a zastupovalho před úřady. Trvalo to více než desetlet a oheň zkoušek jej zocelil. Boží milostho provázela celý život. Od roku 1966bydlel v Opavě. Jeho jedinou zálibou,koníčkem a zájmem byl a je Pán. Proněj dýchal a Jemu sloužil do posledníhodechu. Byl to člověk laskavý a pokorný,nic si nevymáhal. Měl porozumění prodruhé. Byl obětavý a snažil se pomoci,jak nejlépe uměl. Neupoutával na sebepozornost, byl nenápadný a skromný.Měl pastýřské srdce. Snažil se pečovata starat o lidi ve sboru. Jeho práce bylanebyla okázalá, ale opravdová a poctivá.Nezáleželo mu na tom, kdo se na vykonanépráci podepíše. Důležité pro nějbylo, aby se dělalo dílo Boží. Boží odměnajej zajímala víc než uznání lidí.Nechyběl při společných shromážděních.Milý bratr Pípal se snažil do posledníchvíle přivádět zbloudilé duše donáruče svého Spasitele. Obcházel nemocnice,domovy důchodců, zařízení LDNa všelijaké ústavy a rozdával Bible. Mluvils každým, kdo jen trochu projevil zájemo jeho milovaného Pána. Nevynechalpříležitost, aby nezvěstoval evangeliumkaždému, kdo byl ochoten poslouchat.Měřil své skutky a myšlení podle toho, coby se právě teď líbilo jeho Bohu.V prosinci roku 1997 utrpěl bratrPípal těžkou ztrátu. Jeho manželka hopředešla na věčnost. Žili spolu téměř 50let. On to přijal a nereptal. Po celý svůjživot klekával dlouhé hodiny, modlil sea svou víru nejen kázal, ale i žil.Choval se disciplinovaně, zodpovědně,cílevědomě a oddaně, jako Boží voják.Dokud mu to zdraví dovolilo, staralse o sborový dům. Pracoval, kde mohl.Žádné práce se nebál, ani si ji nevybíral.Koncem minulého roku bratr Pípaltěžce onemocněl zhoubnou nemocí. Mělvelké bolesti, ale nikdy si nestěžoval. Připlném vědomí prohlásil: „Přejte mi to,přejte mi to, já vím, kam jdu.“ Několikrátopakoval své přání, aby nad jeho rakvíbylo zdůrazněno, že jeho život byla Božímilost od začátku do konce. Bratr Pípalprožil požehnaný a plodný život. Odešelsytý svých dnů a jist ve svém Bohu a SpasiteliPánu Ježíši, dne 19. dubna v 18 hodin.Zemřel tak, jak žil. Svým životemi svou smrtí oslavil svého Boha. O to mušlo a podařilo se mu to.MILOŠ ELIÁŠSázavaBoženaHanušováDne 21.12. 2004 si povolal k soběnáš nebeský Otec Boženu Hanušovou,rozenou Gwizdowou. Po dlouhé a těžkénemoci ji Pán vysvobodil z velkéhoutrpení ve věku nedožitých 56 let.Boženka měla velmi ráda děti a věnovalase jim až do doby, pokud mohla.Uvěřila v mladém věku, Pána JežíšeKrista přijala jako 12. leté děvče. Veshromáždění nás doprovázela hrou napianino a písněmi. Byla modlitebnicí,která s vyjímkou nemoci nikdy neopustilaspolečná shromáždění. Ta potři roky probíhala také v jejich doměv Kouřimi, dokud sestra Boženka neonemocněla.Boženka měla život ztížený už odškolního věku, přesto se vyznačovalaláskou ke všem lidem a tím i svědectvímo Pánu Ježíši. Ke svým rodičůmi k rodičům svého manžela měla velkouúctu.Rozloučení, které se konalo v Kolíně,se zúčastnilo mnoho lidí ze širokéhookolí i ze zahraničí. Slovem Božímposloužil milý bratr Hančík z Kolína,modlitbou bratr Hančík z Brna a zpěvemmanželé Suchomelovi a sestraBalandová. Bylo vydáno požehnanésvědectví o Boží milosti a zaznělo, žedosud je stále ještě čas a příležitostpro každého hříšníka, aby přijal PánaJežíše.Sestra Boženka nám bude chybět,zvláště ve shromáždění, neboť nemámenikoho, kdo by nám hrál a zpívalpísně. Naše přání je, aby nám Pán dalvíce takových sester v našem národě.Děkujeme všem, kteří nás na svýchmodlitbách v ten smutný čas nesli.CYPRIAN GWIZD34 ŽIVÉ SLOVO

Cesta ke štěstí nebo spíšesvědectvíštěstí na cestě?GenesisRád vyprávím svůj příběh, nemusímnic vymýšlet a proto také nic nepokazím.Zároveň se si také uvědomím, žese ještě umím za sebe stydět. Chtěl naúvod zacitovat 1Mo 24,42: „Dnes jsempřišel k prameni a řekl jsem: »Hospodine,Bože mého pána Abrahama, kéž bysdal zdar cestě, po níž jdu!«“Kralický překlad říká: „Jestliže tynyní šťastně spravuješ cestu mou, poníž já jdu.“Co však mluví o štěstí BožíSlovo, Bible? Byl jsem překvapen,o štěstí nehovoří vůbec.Chtěl bych své svědectví uvést dvěmapojmy výše uvedených veršů, jsou toslova „cesta“ a „štěstí“. Lidé často vyslovujíslovo „štěstí“ v souvislosti s přánímk narozeninám nebo k Novému roku.Co však mluví o štěstí Boží Slovo, Bible?Byl jsem překvapen, o štěstí nehovořívůbec, když ano, tak jako přívlastekcesty: „šťastná, šťastnější“, a to jen asi25 krát v celé Bibli. Co tedy lidé myslía hledají pod pojmem štěstí. Převážněhledají cestu ke štěstí, která vlastněvůbec neexistuje, existuje pouze štěstína cestě. A z tohoto pohledu vám chcivyprávět svůj vlastní příběh o štěstía spasení na cestě životem.Když jsem dospěl k mužnosti, kráčeljsem životem krásnou širokou a pohodlnoucestou. Na ní jsem potkal krásnouženu, se kterou jsem sdílel donedávnasvůj život. Bylo to pro mne veliké štěstí.V té době před 45 lety jsem se poprvésetkal s živým Bohem.Bylo to ve shromáždění Božího lidu, dokterého chodila moje nastávající žena.Tehdy jsem vztah k Bohu vzal na lehkouváhu a tak jsme brzy nato kráčeli po téširoké a pohodlné cestě oba dva. Přivedljsem na ni svou ženu už jako její manžel.Samozřejmě, že se to mamince méženy nelíbilo, protože byla obrácenáa věřící žena (pro pamětníky, sestra Hadynová).Vždy nám říkala: „Špatně žijete,“ale ani to jsme nebrali vážně a nedokázalito ocenit. Tady však musímpřipomenout, že když jsem se ucházelo ruku své ženy, pronesl jsem před svounastávající tchýní, že se Irenky nikdynevzdám, protože jsem skrze ni poznalBoha. Tehdy mělo o Irenku zájem vícechlapců z mládeže a já vím, že má slovabyla odvážná a tenkrát i neupřímná.Pán Bůh ta slova tenkrát slyšel, možnák nim sám tehdy dodal: „Ano a dám tipoznat i svého Syna,“ což se naplnilo ažpo 45 letech.Časem se nám narodily čtyři děti, dvěkrásné dcery a dva synové. Všichni sek nám přidali a my jsme společně kráčelitou krásnou, širokou a pohodlnou cestou.Pokládal jsem to za své veliké štěstí.Noemova archaŽIVÉ SLOVO35

svědectvíMěl jsem dobré zaměstnání, pracovaljsem v projekci Stavoprojektu. Byla totvůrčí práce, ke které jsem měl vlohy.I toto jsem považoval za své štěstí.Začal jsem se pohybovat v kruzíchumělců mezi malíři. Začal jsem malovata přišly první úspěchy, výstavy, vernisážei v zahraničí. Lidé mi předvídalibudoucnost, sláva byla na dosah ruky,dokonce mi říkali mistře. Toto jsempokládal za největší štěstí. Umění jsemupřednostnil před rodinou, dokoncejsem myslel, že se stanu nesmrtelný, ževe svém díle budu žít v paměti lidí v nekonečnu.To byla moje filosofie a takto pokračovalo dál až přišly okamžiky,které se nedaly nazvat štěstí. Umění měpřivedlo k alkoholu a opilství. Stal jsemse závislým na alkoholu a musel jsem seléčit. Bezvýsledně. Čas ubíhal, léta přibývalaa nic se nezměnilo. Musím tadyvyzvednout trpělivost mé ženy, která semnou vytrvala celá ta léta, kdy jsem bylnesnesitelný. Děkuji jí za to.Jednou, když se moje žena ocitlav koncích, protože situace byla neřešitelná,jsem zjistil, že se každý čtvrtekněkam ztrácí. Ve stejný den a hodinuse tiše vytrácela. Netrvalo dlouho a jájsem zjistil, že chodí do shromážděníKřesťanského sboru v Českém Těšíně.Nakonec jsem řekl: „Jdu s tebou,“ podobnějako to udělal marnotratný synv Lk 15,18: „vstanu a půjdu“. Tentokrátjsem já následoval svoji ženu, ne onamne, jako tehdy před léty. A tak měmoje manželka přesvědčila, abych sena té široké a pohodlné cestě zastavil.Najednou jsem zjistil, že ta širokácesta má také křižovatky a na jednéz nich je směrovka s nápisem: „Já jsemta cesta, pravda i život.“ Vydal jsem setím směrem a když jsem na tu cestuvstoupil, tak jsem, řečeno obrazně,uviděl závoru, u které stál Syn člověka.Poznal jsem Pána Ježíše Krista jakosvého Pána a Spasitele, a on mi tu zá-voru zvedl a já mohl vstoupit na jinoucestu. Je úzká, jednoduchá, Kristus sestal mým Pánem, přebývá v mém srdci,které jsem mu odevzdal. Často na níupadám, ale vstanu a jdu dál. Už po nínekráčím se svou ženou, ona už je v cíli.Pán Ježíš ji na své loďce převezl nadruhý břeh. Vím, že tam na mě čeká.Jdu ji naproti s Ježíšem, vidím svůj cílna konci cesty, vavřín spravedlnosti.Těším se z milosti spasení po 40. letechputování pouští tohoto světa. JežíšKristus se stal mým Pánem, přebýváv mém srdci, které jsem mu odevzdal.Patřím mu. Jsem připraven zvěstovatevangelium vzkříšeného Pána JežíšeKrista, zvlášť těm, se kterými si přejijednou trávit věčnost v přítomnostiBoha a jeho milovaného Syna, BožíhoBeránka a Spasitele lidstva. Toto považujiza své dokonalé štěstí, které jsemnašel na cestě životem.JAN SZKWARAOkno do ráje