Plný text - Vědecká knihovna v Olomouci

39/2012KulturníRevueOlomouckéhoKraje

OBSAH ČÍSLAÚVODNÍK – Marie Dokoupilová .........................................................................................1PROSTĚJOVSKOPROSTĚJOV Z NADHLEDUProstějov z nadhledu aneb Půdorys a silueta zástavbyjako otisk specifik ovlivňujících utváření obce (Michaela Kokojanová) .............................2ŽIDOVSKÉ PAMÁTKYProcházka po prostějovských židovských památkách (Marie Dokoupilová) ......................7HISTORICKÉ HODINYSbírka historických hodin a hodinek z fondu Muzea Prostějovska v Prostějově– sběratel Bruno Winter (Michaela Kvapilová-Nováková) ................................................14STOPY EDVARDA VALENTYStopy Edvarda Valenty v Prostějově (Marie Dokoupilová) ................................................17POVODŇOVÝ OBRAZPřinesla velká voda nejstarší zobrazení Prostějova? (Michaela Kokojanová) ..................20POZVÁNKA NA VÝSTAVUPívali naši, pijme my taky (Jarmila Peňázová) .....................................................................24ROZHOVOR / LITERATURARozhovor s Aloisem Volkmanem – českým básníkem s hanáckými kořeny(Bohumír Kolář) .....................................................................................................................27HISTORIE / ŽURNALISTIKAJan Helcelet – vlastenec, novinář a moravský politik (Lubomír Novotný) .......................33UDÁLOST Z KRAJESvatováclavská česko-polsko-německá setkání v Jeseníku a Bílé Vodě(Květoslav Growka) ...............................................................................................................38HUDBAErnst Tittel, skladatel, pedagog a významný rodák (Ladislav Kunc) ...............................41CO SE DĚJE V OLOMOUCIPodvědomě k tomu světu použitých a zdánlivě nepotřebných věcí mám blízko.O bleších trzích v Olomouci (Petr Pláteník) ........................................................................45Světlo potřebuje energii (Petr Pláteník) ...............................................................................48RECENZE / DIVADLOFestiválek Divadla na Zámku úspěšně pokračuje ve své tradici (Květuše Soukupová) ...51KULTURNÍ ITINERÁŘRukověť návštěvníka kulturních událostí v Olomouckém kraji ........................................55ŽIVOTNÍ JUBILEUMDialog generací (Lukáš Neumann) ......................................................................................68Obálka: Bob PacholíkKROK • Kulturní revue Olomouckého krajeVydává Vědecká knihovna v OlomouciRočník 9., číslo 3, vychází čtyřikrát ročněVedoucí redaktor: Mgr. Lukáš Neumann, Ph.D.,e-mail: neumann@vkol.czOdpovědná redaktorka: Mgr. Olga Chmelíčková,e-mail: olga.chmelickova@vkol.czRedakční rada:RNDr. Jitka Holásková,holaskoj@vkol.czMgr. Miloš Korhoň,milos.korhon@vkol.czMgr. Nela Kvapilová,e-mail: nela.kvapilova@vkol.czPhDr. Jindřich Garčic,j.garcic@kr-olomoucky.czRNDr. Lenka Prucková,e-mail: pruckova@kmol.czPhDr. Renáta Fifková,e-mail: fifkova@vmo.czMgr. Veronika Rybová,e-mail: muzeum@jeseniky.netPhDr. Marie Dokoupilová,e-mail: mdokoupilova@muzeumpv.czPhDr. Jiří Šmeral,e-mail: smeral@prerovmuzeum.czMgr. Miluše Berková,e-mail: miluse.berkova@muzeum-sumperk.czAdresa vydavatele a redakce:Vědecká knihovna v Olomouci,Bezručova 3, 779 11 OlomoucTel.: 585 205 311, fax: 585 225 774e-mail: redakce@vkol.czIČO: 100625Grafická úprava obálky: Ivana PerůtkováTechnická redakce: Petr JančíkTisk: Polygrafické střediskoUniverzity Palackého v OlomouciBiskupské nám. 1, 771 11 OlomoucISSN: 1214-6420 (tištěná verze)1214-648X (elektronická verze)Registrace: MK ČR E 6450www.vkol.cz/krokUzávěrka čísla: 27. srpna 2012

Vážení čtenáři,život nám předkládá mnohé paradoxy. Prostějovprý leží v centru rovinaté Hané – ale budete-lipo okolí touto „rovinou“ cestovat na kole, budetese neustále divit, proč je tolik kopcovitá. Ať sevydáte kterýmkoliv směrem, narazíte na stoupání– ať to bude kopec držovský, ohrozimský, plumlovský,alojzovský, určický, výšovický nebo vrahovský.Nejsou to žádné Tatry, ale rovina také ne.Hodně lidí žije v jednom místě celý život,a přesto ho neznají. Unikají jim věci, které náhodnýnávštěvník často nepřehlédne. A někdyi Prostějovanům jejich město připadá nudné, anižby tušili, že stejný názor vyjádřil i jejich slavnýrodák, mladý básník Jiří Wolker: Mé město jestza dne všední a nudné. Prý toho více o svém rodištinenapsal, ale není to pravda. V mnoha jeho básníchse Prostějov, byť vskrytu, přece jen objevuje.Město zvané také kdysi hanáckým Jeruzalémempro množství židovských obyvatel, kteří alenapř. ve 30. letech minulého století ve skutečnostitvořili asi jen 4 % z celkového počtu zdejší populace,získalo toto označení spíš kvůli značnémuvlivu židovských podnikatelů na rozvoj místníhoprůmyslu. Dnes ani označení „město oděvů“, spjatés konfekčním kolosem OP (Oděvní podnik),neodpovídá pravdě. Vše vzniká a zaniká, vše jev pohybu.Turisté i domorodci prahnoucí po zajímavostechse však v Prostějově setkají s mnohýmipozoruhodnostmi. Málokdo např. postřehne, žeradnice nese jeden ze čtyř orlojů, které se na územíČeské republiky nacházejí. Za povšimnutí stojíbudova zámku s nově odkrytými renesančnímimalbami v interiérech, soubor barokních plastikroztroušených po městě, secesní Národní dům,secesní a funkcionalistické vily bývalých významnýchzdejších podnikatelů Kováříkových a JanaNehery. Útroby kostela sv. Petra a Pavla skrývajínezvyklý barokní figurální oltář Poslední večeřePáně, kostel sv. Jana Nepomuckého zdobí baroknífresky a chrám Povýšení sv. Kříže secesní křížovácesta Františka Bílka.Jako ty kopce v okolí Prostějova se často objevujíosobnosti, které svými názory, skutky, nadáním,idejemi či nadšením vyčnívají nad okolníkrajinu. Nové číslo KROKu vám nabízí seznámenís několika dalšími, ať už z minulosti neboze současnosti. Obzory si můžete rozšířit zprávamio tom, co se děje v jesenickém muzejnictví,konickém divadelnictví, jaké plány a nápady máorganizátor olomouckých bleších trhů, co je videomapping.Jedním z hlavních témat novéhoKROKu je však právě Prostějov – z nadhledu,židovský, povodňový nebo pyšnící se cennou sbírkouhodin.ÚVODNÍKMarie Dokoupilová,historička Muzea Prostějovska v Prostějově1

PROSTĚ JOV Z NADHLEDUProstějov z nadhledu aneb Půdorys a silueta zástavbyjako otisk specifik ovlivňujících utváření obceMichaela KokojanováProstějov patří k obcím, o nichž zájemce snadnonabyde základní faktografickou představu prostřednictvímřady hesel slovníkového typu, dnes jižtakřka nepřeberné. Např. Wikipedie sumarizuje:„Prostějov (německy Proßnitz) – statutární městov Olomouckém kraji, v severní části Hornomoravskéhoúvalu, východně od Drahanské vrchoviny,na západním okraji Hané, 17 km jihozápadně odOlomouce. Rozkládá se ve výši 225 metrů nad mořem,na jeho severním okraji protékají říčky Hloučelaa Romže. V roce 2011 zde žilo přes 44 tisícobyvatel. Historické jádro města prohlásili roku1990 městskou památkovou zónou.“Prostějov také patří k obcím, jež mohou nabídnoutpodrobný vlastivědný přehled o své existenci– a to dokonce v podání několika generací poučenýchautorů. Poslední vícesvazkový počin spatřilsvětlo světa na přelomu druhého a třetího tisíciletí(Prostějov. Dějiny města 1, 2. Město Prostějov,1999, 2000; a volně navazující monografie: Prostějovna starých pohlednicích. Město Prostějov,2002; Prostějov v malbě, kresbě, grafice. MěstoProstějov, 2004; Národní dům v Prostějově. 1907– 2007. Město Prostějov, 2007.).Pro roli zprostředkovatele, ne-li přímo iniciátoravnímání specifik lidských sídel, je možnéangažovat též další zdroje. Podmínky, limity, úspěchy,prohry, tužby, přání spolehlivě a názorně zrcadlínapř. půdorys a silueta zástavby. Jako úhelpohledu pro tuto variantu poznání lze doporučitnadhled. A to nejen pomyslný, ale i reálný fyzický.Obejdeme se přitom bez báječných létajících strojů:Žírná Haná, zvláště na svém severozápadnímokraji, zdaleka není tak plochá, jak by se dalo odnížiny očekávat. Pro seznámení s Prostějovemskýtá nadhledy docela uspokojivé: Určitě vyhovínapříklad výhled od památníku Františka Palackéhona východním úbočí Velkého Kosíře neboz kopce Stráž nad Plumlovskou přehradou. Alepostačí zastavit u původní císařské silnice Olomouc– Brno tam, kde se naplno otevírá výhleddo prostějovské kotliny, tj. na severu východně odVlčích dolů (dobře se sedí u kapličky sv. Floriána),z jihu pak na Žešovském kopci.Jde o stanoviště řádně prověřená staletími.Z Plumlova na Prostějov shlížívalo od poloviny14. do poloviny 19. století milostivé panstvo –Kravařové, Pernštejnové, Lichtenštejni. Řadaosobností výtvarně se projevujících zůstavila svůjpropracovaný úhel pohledu zhmotněný v kresbách,rytinách, obrazech. Preferován byl převážněpohled severní nebo mírně severovýchodní čiseverozápadní: Na kopečky z této strany si vyšláplinapř. Jan Willenberger roku 1593, neznámítvůrci fascinovaní požárem sžírajícím město roku1697, F. B. Werner ve třicátých letech 18. století,anonymní autor střeleckého terče z roku 1798,Alois Kalvoda roku 1914 – ať připomeneme dílanejčastěji reprodukovaná. „Prostanna“ FrantiškaJosefa Velehradského z roku 1728, snad nejzná-2

mější a nejinspirativnější veduta Prostějova, popisujeměsto ze strany opačné (o té si mohli počístčtenáři KROKu v roce 2007, roč. 4, č. 4, s. 40–43).Půdorys, dodnes nápadně protažený v liniizápad – východ, a absence pozůstatků zástavbyz nejstaršího údobí připomínají, že Prostějov dlouhopředstavoval jen jeden z korálků na šňůře osadprvních zemědělců, využívajících pohostinstvíúrodné půdy v okolí poklidnějšího ramene říčky,jež si už od středověku vysloužila varovný názevHloučela (k větvení dochází v dnešních Mostkovicích,rameno sleduje hlavní tok z jihu, v cca kilometrovémodstupu). Během věků „hlučící voda“snesla do propadliny pod Drahanskou vrchovinoutakové množství materiálu, že to vystačilona mírně vyvýšenou terasu, místy schopnou bezvětší újmy přestávat ataky běžných každoročníchzáplav.Leč výstavba stabilnějších objektů ještě dlouhovázla. Proces nápadně váhavého utváření městase promítá do některých zvláštností půdorysu:Žižkovo náměstí vykazuje znaky původní českénávesní ulicovky (datování jejího vzniku zůstávájedním z otevřených problémů prostějovskýchdějin, trvale osídlena mohla být již od 9. století).Údobí německé kolonizace shledáváme v jádrunáměstí T. G. Masaryka (od poloviny 13. sto letí).Badatelé poukazují i na stopy úmyslu – až megalomanského– sdružit v jeden rynek dnešní náměstíT. G. Masaryka, Dukelskou bránu a náměstí E.Husserla. Taková plocha by se velikostí řadilahned za velké náměstí jihlavské. Realizaci sicepozastavili, respektive přeťali ještě v 15. stoletíbloky domů mezi Dukelskou bránou a náměstímSvatopluka Čecha (dnes Prior), slabost pro náměstíale Prostějovanům zůstala. V centru městaPohled Jana Willenbergera na Prostějov v hradbách od severu.Předznamenává kapitolu „O městech“ ve vlastivědném kompendiuBartoloměje Paprockého z Hlohol a Dobré Woly „Zcrcadloslavného markrabství moravského“ z roku 1593.tak nebloudíme spletencem ulic a uliček, ale volněprocházíme z náměstí do náměstí. Podle toho,jak velkoryse vymezíme „střed“, jich napočítámejedenáct až čtrnáct.Podstatně rozšiřovat a zkvalitňovat se zástavbazačala až s požehnáním všemocných pánů z Kravař,kteří se před koncem 14. století rozhodli učinitz Prostějova městské centrum plumlovskéhopanství. Teprve počátek pernštejnské vládyo století později však utvrdil pocit klidu a bezpečíkamenným hradebním systémem. V té době užsice pokročilo na horním toku Hloučely budovánírybníků, jež dostávaly jako nedílnou součást svéhoposlání do vínku retenční a regulační funkci, tristnízkušenosti s přívalovými vlnami z DrahanskéPROSTĚ JOVSKO3

PROSTĚ JOV Z NADHLEDUvrchoviny ale až do poloviny 16. století bránilyměstu v rozvoji severo-jižním směrem. Podrobnépopisy hrůz ničivých přívalových povodní, ježrybniční hráze nezvládly, zanechaly ještě pamětiz počátku 17. století. S obdivem poznamenejme,že i před tímto nepřítelem dokázaly kamenné zdiochránit v hrazeném jádru alespoň nadzemní částidomů. Damoklův meč velké vody udržela provšechny spolehlivě na uzdě až hráz Plumlovsképřehrady od třicátých let 20. století.Říčka po staletí svobodně svými nánosy tvarujícíterén a svorně v tomto směru spolupracujícíse silnými větry, vršícími mohutnou zarovnávajícívrstvu spraše, poskytla pramálo předpokladů probudování výrazných přirozených dominant. Viditelnosti mohutných objektů je „z ulice“ praktickynulová. Místních poměrů neznalí se při určováníorientačních bodů bez služeb aktuálního plánuměsta sotva obejdou.Zato nabídka rozprostranit se pěkně doširokatakřka nezná meze. Té generace Prostějovskýchaž zneužívají. Zvláště poté, co se město ve druhépolovině 19. století začalo vymaňovat ze sevřeníměstských hradeb. Inovovaný půdorys bývá častopřirovnáván k pavučině. Na vodící vlákna – hlavníkomunikace sbíhající se do centra – navazují dalšía další obvodové pruhy. Nemilosrdně a neprozíravěpohlcují předměstské zahrady a okolní polea prohlubují z hlediska ekologie ne právě optimálníformování zástavby.Zvláště při poznávání Prostějova doby industriálnítedy nutno počítat s tím, že se dost nachodíme.Čestnou výjimku obdrží jen obdivovateléměšťanských domů druhé poloviny 19. století.Ctižádostivost velící předvést sousedům a světumohovitost a upozornit na „in“ souznění s módnímitrendy vedla pionýry prostějovského průmyslu,případně představitele aktuálně úspěšnýchpolitických hnutí, k důkladné přestavbě všechnáměstí v centru a v jeho bezprostředním okolí.Na přelomu 19. a 20. století se k nim přidali tvůrcistaveb secesních (připomeňme alespoň i v kontextuevropské architektury vysoce ceněný KotěrůvNárodní a spolkový dům).Milovníci architektonické moderny však zavětšinou pozoruhodných realizací obytných i provozníchobjektů, jež zde vyrůstaly od dvacátýchdo počátku čtyřicátých let 20. století, musí napředměstí. Obdobně na tom budou obdivovatelétechnické krásy průmyslových komplexů. Některé4

z nich se utvářely už od konce 19. století a aninepřízeň posledních desetiletí nezvládla všechnyvymazat.Za zmínku stojí, že v téže době vznikaly zárodkydnešních sportovních a rekreačních zón, z nichžmnohé plně vyhoví i požadavkům moderníhoživotního stylu. Návštěvu si zaslouží minimálněbotanická zahrada, založená na počátku třicátýchlet 20. století.Tehdy také po obvodu města začaly vyrůstat,často jako reakce na požadavky sociální politiky(komunální nebo firemní), první obytné blokys nezbytným vnitroblokem a zázemím občanskévybavenosti. Od padesátých let minulého stoletípostupně doplňují obytný okruh, teď už ztenčenýjen na východě výběžkem průmyslové zóny, jejížumístění ospravedlňuje směr převládajících větrů,novodobá sídliště. Z hlediska urbanistického jimlze leccos vytknout (zčásti jsou v tom jejich tvůrcinevinně – realita ne vždy vyhověla vizi architekta).Ale nelze jim upřít osobitý ráz a bydlí se v nich doceladobře. To přebujelé konjunkturální marketyposledních desetiletí, dílem se vkliňující do obytnésféry, dílem požírající hanácká pole, jsou na tomco do originality a perspektivy nesrovnatelně hůř.Panoramatický pohled na Prostějov od východu z přelomu19. a 20. století, sestaven z osmi snímků. Muzeum Prostějovskav Prostějově, sbírka fotografií, katalogové číslo Og 2043,inventární číslo 138 296. Podklad dárci, manželé Kořínkovi,reprodukce Jan Pospíšil.Vraťme se ještě jednou blíže ke „kořenům“,do vnitřního města, kde pod dvojjedinou ochranoua omezením rozsáhlého hradebního systémutéměř čtyři staletí vzkvétalo a zarputile všechnynástrahy, nepřízeň a protivenství překonávalo jednoz pozoruhodných moravských poddanskýchměst. S hradební linií korespondují ostatně hranicevnitřního města dodnes, ač „nová“ doba povoliladalší existenci jen torzům hlavní kamennézdi a dvěma baštám. Jako by chtělo symbolickypopsat v dějinách města nepominutelné údobí od14. do počátku 18. století, a snad i předat poselstvínaděje svých tvůrců, rozložilo se v samotnémsrdci města působivé uskupení v jádru gotickéhofarního chrámu Povýšení sv. Kříže (s pozůstatkyaugustiniánského kláštera), staré goticko-renesančníradnice s barokní lodžií a barokního mariánskéhosloupu. Interpretovat odborníky tolikvelebené ideální rozložení hmoty „komplexu“PROSTĚ JOVSKO5

PROSTĚ JOV Z NADHLEDUVýřez z veduty „Prostanna“ Františka Josefa Velehradskéhoz roku 1728: pohled na západní stranu rynku (dnes náměstí T. G.Masaryka; severně Pernštejnské náměstí se zámkem). Střední částfronty domů uzavírajících na západě velké náměstí, nahradilav letech 1912 – 1914 radnice brněnského architekta K. H. Kepky,dodnes sloužící předurčenému účelu. Těm, kteří by rádi městoshlédli z ptačí perspektivy, a to přímo z centra, se od loňska nabízípohled v sekcích, vymezených balkony a okénky renovované věžetéto stavby. Více viz v nabídce městského informačního centra(včetně vyhlídek „svátečních“!).Postupně odkrývaná unikátní kouzelná výpověďpůvodní výzdoby stěn interiérů nepochybně dodánovodobému využití originální rozměr.Barokně-klasicistní klášter milosrdných bratřís kostelem sv. Jana Nepomuckého, nemocnicía lékárnou severovýchodně od středu města paknaznačuje, že i Lichtenštejnové, jejichž chladnýpoměr k Prostějovu a plumlovskému panstvívůbec bývá často konstatován, projevili o městoobčas účelový zájem. Naše doba naopak zájemo klášter ke své škodě ztratila?Asanované plochy jižně a severně od centrapodávají smutné svědectví o zániku Prostějova –Hanáckého Jeruzaléma, kdysi druhého největšíhoghetta na Moravě. Nejde o jediné nenapravitelnéjizvy na staleté tváři města. Doklady barbarství,nedostatku dobré vůle a hamižného sobectví navícnepodávají jen místa prázdná, ale též místanově necitlivě zastavěná. Kéž jich už alespoň nepřibývá!Kéž se naučíme vnímat a respektovatstaletími utvářeného genia loci, kéž dokážemepopřát sluchu vzpomínkám a vyprávěním zakletýmve všem, co nás obklopuje! Stále lze ještědoufat, že poznatky vnímavé spolupráce různýchvýzkumných oborů by na staré Prostějovany mohlyv budoucnu prozradit mnohé, co by nás potěšiloa obohatilo.i jako možnost a užitečnost koexistence různýchprvků, různých dob a různých názorů?V severozápadním cípu vnitřního okruhu městaživoří – a to už od zkázy třicetileté války – renesančnípernštejnský zámek. Až v posledních letechse zdá, že se snad pro nestora prostějovské architekturykonečně opět najde důstojnější existence.Michaela Kokojanová (1953) absolvovala oboryhistorie – výchova a vzdělávání dospělých – teoriekultury na FF UP Olomouc. V současné době jezaměstnána v Muzeu Prostějovska v Prostějovějako historik starších dějin; předkládaným článkemse pokusila na základě poznatků své profeseo méně tradiční představení města Prostějov.mkokojanova@muzeumpv.cz6

Procházka po prostějovských židovských památkáchMarie DokoupilováDo Prostějova občas zavítají potomci místníchžidovských rodin. Chtějí navštívit místa, kdevyrůstali, žili a pracovali jejich prarodiče neborodiče, chtějí se dovědět více o prostředí, kterémožná ovlivnilo i jejich životy. Ale příliš se jimtoho nenabízí. Prostějované si tzv. židovské uličkynezachovali a teprve v posledních letech na místěobrovských prázdných ploch, v blízkosti centraměsta dost neobvyklých, začínají vyrůstat novéobytné a obchodní budovy.V 70. letech 20. století podlehly totiž tři čtvrtinybývalého židovského ghetta s výjimkou patnáctidomů asanacím. Do počtu těchto 15 budovzahrnujeme i ty, které byly vybudovány na místěpůvodních, především v prostoru dnešní Demelovyulice, dále nacházející se na náměstí SvatoplukaČecha a počítající se k bloku budov v Uprkověa Hradební ulici, pro něž se ujalo označení „špalíček“.PROSTĚ JOVSKODveře proměněné v okno na bývalé synagoze, foto: M. Dokoupilová.Kde začít?Kde se vlastně prostějovské ghetto nacházelo?Mívalo dvě oddělené části – větší zahrnovala počátkem19. století 54 obytných domů, synagogu,nadační dům sloužící výuce, židovský špitál a dvěbudovy patřící židovské obci – jedna byla domemmodliteb a shromažďování, druhá slučovala kancelář,školu a židovská jatka. Dnes tento prostorprotínají ulice Demelova, Křížkovského, Lutinovova,Uprkova, Hradební, Kostelní a Koželuhovaa patří k němu náměstí Svatopluka Čecha. Menšíčást ghetta s 12 židovskými domy podél středověkýchhradeb byla ve Školní ulici, nazvané ovšempodle křesťanské školy, která v její západní částiod konce 18. století do roku 1945 stávala.Co z toho dnes můžeme na vlastní oči spatřit?Nezachovalo se toho mnoho. Ve Školní ulici si lze7

ŽIDOVSKÉ PAMÁTKYNáměstí Sv. Čecha, foto: J. Pospíšil.na místě domů stojících těsně u hradeb a zbouranýchv letech 1973–1974 prohlédnout pouzeparkoviště. Mezi budovami na protější zachovaléstraně ulice patřila jediná židovským majitelům.Nevíme, kolika přestavbami prošla od doby zánikughetta, ale dnes je to dům č. 28 s květinářstvíma s pozoruhodnou pasáží, která vytváří oázu přírodyuprostřed města.Začneme proto na náměstí Svatopluka Čechaza obrovskou nevzhlednou masou obchodníhodomu Prior. V této části se nacházejí čtyřibývalé židovské domy. Dům č. 5 míval komoruzaklenutou renesanční valenou klenbou a gotickýsklep. V roce 2008 byl ovšem při rekonstrukcicelý vnitřek domu vybourán, vnější podoba směremdo ulice a pravděpodobně i podzemí zůstalyvíceméně zachovány. Další budova č. 4 upoutádvojími masivními dřevěnými vstupními dveřmi,vedoucími původně do obytné části domu a dokrámu. Podle sklepů se jedná o jeden z nejstaršíchdomů Prostějova, v základech snad už z konce 14.století, později renesančně a klasicistně přestavovaný.Sousední dům č. 3 zvaný U Antoníčka,lidově také Konibar, Židům nikdy nepatřil, ačse o jeho koupi zámožný Koppel Deutsch začátkem19. století neúnavně pokoušel. Teprve zákazsamotného císaře prodej budovy do židovskýchrukou znemožnil.Budova dnes č. 2 má v hodně zničených interiérechrenesanční točité schodiště ve věži, jejížvrcholek můžete z náměstí za Priorem zahlédnout,a skrývá v přízemí komoru zaklenutou gotickoukřížovou žebrovou klenbou. Dovnitř se ovšemnávštěvník nedostane. Nad vchodovými dveřmisi povšimněte starého čísla 3. Do května 2012 siokolojdoucí mohl prohlédnout pouze venkovnífasádu domu, vyzdobenou v přízemních oknechobrazy z ateliéru Modrý anděl, které sem pro oživenítohoto místního zákoutí byly umístěny roku2002. Podobná dekorace krášlila okna také v sousednímrohovém domě č. 1. Kvůli havarijnímustavu se však muselo první patro tohoto domu najaře letošního roku odbourat a obrazy byly z okeni sousedního domu odstraněny.Demelova uliceRoh křižovatky s Demelovou ulicí na jižnístraně tvoří bývalá synagoga, velká budova postavenároku 1904 podle návrhu architekta JakobaGartnera původně v secesním slohu. Secesi tehdypodřídili i zajímavou vnitřní výzdobu templu. Po2. světové válce ho židovská obec prodala Církvičeskoslovenské husitské a ta ho nechala renovovatk „obrazu svému.“ V modernistické jednoduchéfasádě bez ozdob a bez původních dvou věžičekby proto bývalou synagogu hledali pouze znalcihistorie nebo pamětníci. Pokud se vám podaříproniknout dovnitř, i tam už stopy secese nalez-8

ŽIDOVSKÉ PAMÁTKY[15. října 1827].“ (Překlad čitelných částí – PhDr.Jiřina Šedinová.) Za první republiky zde mělyprovozovny různé firmy, např. od roku 1928 tuVilém Marlé provozoval strojní navinování nití.V letech 1967–1969 budovu adaptovali pro kancelářeměstské domovní správy. Roku 2011 došlok přestavbě pro odbor dopravy. Budova patřilaŽidovské obci v Brně, která ji v listopadu 2011prodala městu Prostějov.Protější rozlehlý dům Demelova č. 3 postavilažidovská obec jako židovskou školu roku 1906. Podruhé světové válce zde krátce fungovala lékařskáordinace, tělocvičnu využívaly některé z místníchškol a nakonec celý dům přebudovali na mateřskouškolu. V současnosti budova náleží Církvičeskoslovenské husitské.Z Křížkovského ulice se zachovala jen část jednéstrany obytných domů, které vlastnili židovštímajitelé. Ke ghettu původně patřily jen dnešnídomy č. 12 a 14, oba ovšem zcela přestavěné. Budovuč. 12 nechal zbudovat tehdejší majitel roku1928 podle plánů architekta Jaroslava Coufala,menší dům č. 14 vyrostl díky stavitelské firměR. Konečný roku 1905.Ghetto za kostelemDostáváme se do prostoru bývalého ghetta –dnes na místě původního bloku menších obytnýchdomů stojí budovy sloužící městskému odboru dopravya finančnímu úřadu, v Lutinově ulici úřadupráce. Místo domků vtěsnaných mezi dnešní Uprkovouulicí a bývalými hradbami (na jejichž místěv současnosti stojí kulturní dům) je dnes parkoviště,místo budov obklopujících ze západu, jihua východu hlavní kostel vyrostla nevzhledná tržnice,která výhled na největší prostějovský chrámRohový dům, Uprkova 12, foto: M. Dokoupilová.výrazně narušuje. Uprkovu ulici a její okolí daloměsto vybourat v letech 1975–1976. Jediným reliktemkdysi rozsáhlého ghetta je proto pouze tzv.špalíček. Tento název se ujal pro skupinu domůneorganicky zbylých po rozsáhlých asanacích ze70. let minulého století. Komplex budov zůstalstát patrně jen díky památkové ochraně dnes dvourohových domů, z nichž rohový byl dříve jen tens číslem 12. Ze sedmi domů jsou původní vlastnějen tři a půl; ostatní byly zbourány a naštěstí v proporčnívyváženosti znovu vybudovány. Nové jsoudomy Uprkova č. 14, kromě přízemí č. 16 (to jeta půlka) a dvě budovy v Kostelní ulici č. 15 a 17,obě z roku 1997.Rohovou budovu č. 12 si můžeme prohlédnoutjen zvenčí. Pochází z roku 1839. Díky výzdobě svéfasády bývá uváděna jako příklad venkovskéhobiedermeieru, což je v Prostějově ojedinělé. Důmkromě toho zdobí též vstupní pískovcový klasicistníportál a půlkruhový střešní vikýř. V přízemícykloprodejny Vačkář v domě č. 16 lze obdivovat10

zachovanou valenou klenbu s klasicistními výsečemi.Původně přízemní dům pravděpodobněvznikl už v barokním období. Patro přistavěli roku1899, ale budova po 2. světové válce tak dlouhoudobu chátrala, že současní majitelé byli nucenízachovat v podstatě jen přízemní část, nadstavbaje pak novodobá. Dům patřil Kateřině Bobaschové(1854–1942), která zde se svojí dcerou Eliškou(1889–1942) provozovala hospodu.Nejstarší z tohoto bloku je budova s č. 18,která sloužila jako obecní dům židovské obce.Pozemkové knihy židovské části města o ní ovšemzarytě mlčí a pouze památkářský průzkum zdeojediněle identifikoval renesanční prvky, většinastavby je však barokní a klasicistní, postavená ažpo požáru města roku 1697. V zadní části kdysis označením Hradební č. 23 bývala v přízemí židovskájatka a nad nimi v prvním patře od konce18. století židovská škola. Ve 30. letech 20. stoletíbyt v Hradební ulici obývala početná rodina rabínaLudvíka Schapa. Po válce dům podobně jakovšechny v této části města dlouhá léta chátral, ažho roku 1994 získalo Muzeum Prostějovska. Podlouhých, nákladných a nutno podotknout velmicitlivě a zdařile provedených opravách se prostorypodařilo zpřístupnit v únoru 2004. Dnes jsou zdevýstavní sály muzea a v přízemí kavárna. Díkytomu si můžete spletité a architektonicky zajímavéprostory prohlédnout i zevnitř nebo posedět napůvabném dvorku pod (nepůvodním) dřevěnýmochozem. V dnešní kavárně nese plackové klenbypět středových pilířů, plackovou klenbu naleznetetaké v přední části prvního poschodí, kam vystoupáteúzkým točitým schodištěm. Od listopadu2011 tu na návštěvníky čeká stálá expozice s názvem„Edmund Husserl. Život a dílo,“ seznamujícís osudy a přínosem světoznámého fenomenologickéhofilozofa, prostějovského rodáka. Zájemceo dějiny židovských obyvatel Prostějova snaduspokojí dlouhodobá výstava „Z prostějovskéhoghetta“ nabízející kromě textů, map, fotografiía statistik také dochované fragmenty židovskýchnáhrobků a pět obrazů ze sbírek muzea. Jsou točtyři portréty členů rodiny Steinschneiderovy odE. F. Leybolda, pátým je podobizna jejich příbuznéhoFeitha Ehrenstamma. Zvenčí budova naprvní pohled zaujme netradičním atikovým štítemprolomeným do středu, díky němuž se jí dostalotrochu nepřesného názvu „vlaštovka.“Kromě synagogy největší a snad smíme řícti nejkrásnější zachovalou památkou někdejšího židovskéhoghetta je klasicistní dům č. 20 v UprkověVýzdoba oken v jednom z domů na nám. Sv. Čecha je užminulostí, foto: M. Dokoupilová.PROSTĚ JOVSKO11

ŽIDOVSKÉ PAMÁTKYulici, zvaný Ehrenstammův. Právě židovský továrníka podnikatel Feith Ehrenstamm (1763–1827)dal rozlehlou budovu v letech 1817–1819 zbudovat.Přestože ještě nedávno byla v havarijním stavu,podařilo se ji v letech 2001–2004 také velmi zdařilezrekonstruovat a zachovat její půvab i pro budoucnost.Průčelí zdobí široký vstupní portál zdobenýpilastry, kladím a vázami. Čtyři figurální kamennéreliéfy nad okny prvního patra ve stylu doznívajícíhorokoka znázorňují čtvero ročních období. Dvůrvroubí v prvním i druhém poschodí ze tří strankamenné pavlače nesené volutovými konzolami.Interiéry byly původně vymalovány dekorativnímigeometrickými a vegetabilními motivy na stropech,případně na klenbách i na stěnách. Po rekonstrukcise původní výmalba obnovila v jediné přízemnímístnosti umístěné ve dvoře, která od října 2004sloužila krátce jako cukrárna, nyní jako vinotéka.V přízemí, kterým vede široký klenutý průjezd, senachází restaurace. Pod ní je velký sklep s valenýmicihlovými klenbami využívaný jako víkendovápivnice. Přízemní dvorní místnosti jsou zaklenutéplackovými klenbami. Prakticky celé dolní podlažíje veřejnosti přístupné a lze si je důkladně prohlédnout.V obou patrech se nalézají byty.Západní část prostoru ohraničeného ulicemiHradební, Koželuhovou a Uprkovou, kdysi takézastavěný domy ghetta, donedávna sloužila opětjako parkoviště. A to přesto, že už od roku 1994existoval návrh zastavovacího plánu tohoto územíod Ing. arch. Romana Zajíce. Od října 2011 sev jižní části plochy začal budovat nový objekt. Blokdomů na severní straně Uprkovy ulice směremk Žižkovu náměstí patřil kromě jediné výjimkykřesťanům. Domy byly v minulosti asanovány a najejich místě vyrostly moderní stavby s přízemnímiVstup do tajemna…, foto: M. Dokoupilová.obchody a cukrárnou, které bohužel nerespektujípůvodní charakter, hmotu a výšku dřívějšízástavby.V nedaleké ulici Sádky č. 2 stojí obrovský dům,který sloužil od svého otevření roku 1869 jakochudobinec a chorobinec nadace dr. GideonaBrechera. Po druhé světové válce, když početněztenčená židovská obec prodala obě synagogy,scházel se tu asi do roku 1973 synagogální sbor.12

Roku 1981 budovu prodali náboženské společnostiKřesťanské sbory, nyní je v soukromémvlastnictví.„Zahrady života“ – židovské hřbitovyPro zhlédnutí dalších dvou židovských památekve městě je nutné připravit se na delší procházku.Ve Studentské ulici sice po bývalém židovskémhřbitově není ani stopy, na jeho místě se rozkládápark a v jeho západní části opět – parkoviště, aleroku 2001 byl naproti vstupu do školy zbudovánpamátník v podobě dvou náhrobních desek, díloIng. arch. Blahoslava Adamíka. Památník svýmnápisem připomíná, že se v těchto místech v letech1801–1908 nalézal židovský hřbitov.Pokud si za den svého výletu nezvolíte sobotunebo některý z židovských svátků, kdy poslednípamátka na původní početné židovské obyvatelstvosvé brány ponechává návštěvníkům zavřené,projděte se Brněnskou ulicí až na její konec. Navazujena křesťanský rozkládá se tam za novobarokníbranou židovský hřbitov, sloužící svému účelu oddubna 1908. Ze dvou venkovních stran hřbitovobklopuje cihlová zeď, dvěma vnitřními přiléhák městskému hřbitovu. Obřadní síň z roku 1908při pozdějších opravách bohužel ztratila svůj původněsecesní ráz. Na kamenné desce nad jejímvstupem stojí hebrejský nápis: „Postaveno v roce668 malého počtu“ (tj. 1908). Zato zůstaly zachoványjak interiér obřadní síně s hebrejskýmimodlitebními texty na stěnách, tak její vnitřnívybavení – katafalk, svícny, máry, řečnický pult.Na severní stěně sálu visí od roku 1950 pamětnídesky se jmény 39 židovských padlých z první světovéválky a 1227 obětí rasové persekuce z dobynacistické okupace v letech 1939–1945. Kromě552 hrobů a náhrobních kamenů se na hřbitověnalézá památník padlým v první světové válce,věnovaný na pietní slavnosti v říjnu 1950 rovněžobětem šoa. V jihozápadním rohu hřbitova stojípřízemní dům správce hřbitova s vozovnou propohřební kočár. Mezi náhrobky zaujmou některébohatě vyvedené např. v secesním stylu, většinoujsou však moderního typu. Jako materiál posloužilyžula, mramor, pískovec a umělý kámen. Výzdobanáhrobků je strohá, symbolika vztahujícíse ke jménu, rodu, vlastnostem či zaměstnánízemřelého je zastoupena výjimečně. Nápisy jsouv německém, českém a hebrejském jazyce. Naleznemezde jména nejznámějších prostějovskýchžidovských rodin –Altar, Back, Berger, Brüll, Fleischer,Glass, Grünhut, Grünwald, Heilig, Hirsch,Husserl, Katz, Kurz, Lösegeld, Löw, Mandl,Neumann, Pollak, Sborowitz, Schreiber, Singer,Steiner, Stern, Stiassny, Trieschet, Winter, Wolf,Zweig či Zwillinger a mnoho dalších. K vyhledánípříslušného hrobu slouží plánek a seznam vypracovanýstudentkami gymnázia roku 2005, který jek dispozici v obřadní síni; nezahrnuje však jménaz náhrobků s hebrejskými nápisy. Areál doplňujívzrostlé stromy a keře, především túje, břízy,javory a smrky. Část hřbitova je hustě zarostlábřečťanem, což značně znesnadňuje identifikacijednotlivých hrobů. O hřbitov pečuje jeho vlastníkŽidovská obec v Brně.Zbylé domy v Uprkově ulici a na náměstí Sv.Čecha i bývalé synagogy a někdejší židovské školyv Demelově ulici si stále uchovávají své kouzlostarých časů. V jejich historii a v osudech jejichobyvatel zbývá ještě mnohé vyzkoumat, a i kdyžněkteré události možná už navždy zůstanou ztracenév bludišti času, stojí za to po nich dále pátrat.PROSTĚ JOVSKO13

HISTORICKÉ HODINYSbírka historických hodin a hodinek z fondu MuzeaProstějovska v Prostějově – sběratel Bruno WinterMichaela Kvapilová-NovákováHodiny bývaly pýchou svého majitelea jako takové jsou doklademšpičkového uměleckořemeslnéhozpracování své doby. Odtud také prameníjejich sběratelská atraktivita.Sbírka historických hodin, hodineka měřicích přístrojů z fondu MuzeaProstějovska představuje druhověi výtvarně značně bohatou kolekci,jež podává přehled o vývoji uměleckéhoztvárnění hodinových schráneka mechanismů hodinářské technikyod 15. do poloviny 20. století. Je ceněnazejména díky nepřerušení časovéposloupnosti, jakož i ojedinělostiněkterých zastoupených artefaktů.Bruno Winter (1873–1942).Foto: archiv Renate Gürtlermologa prof. V. Zoufala a další. Podruhé světové válce rozšířily početartefaktů i válečné konfiskáty. Mezidárci z druhé poloviny 20. století naleznemenapř. šternberského výrobcehodin n. p. Chrono techna.Nejvýznamnější částí sbírky všakje zlomek někdejší rozsáhlé kolekceprostějovského sběratele BrunoWintera. Winter za svého životanashromáždil bohatý soubor hodina hodinek, jehož rozsah lze dnesurčit už jen stěží. Poprvé byla částjeho sbírky prezentována na výstavě„Uměleckých hodin a hodinek15.–19. století“, uspořádané v MěstskémKvalitu sbírky prověřila i výstava uspořádaná v polovině90. let 20. století v „Landesmuseum Niederösterreich“ve Vídni, na níž bylo zastoupenoasi sto padesát exponátů. Tyto tvoří od roku 2000těžiště expozice „Hodiny a hodinky“.Do sbírky muzea se hodiny dostávaly jak vlastníakvizicí, tak darem mecenášů. V soupisu muzejníhoinventáře nalezneme mezi někdejšími majiteliřadu významných osobností města – matematikaa astronoma doc. PhDr. B. Hacara, lékaře, starostua senátora MUDr. O. Přikryla, oděvní firmu Sborowitz,továrníka a poslance E. Skálu, archeologa,paleontologa a národopisce Dr. J. Slavíčka, matkubásníka Z. Wolkerovou, světoznámého entotermuzeu v Prostějově 8.–22. září 1935. Win-k ní sestavil společně s historikem Dr. JanemKühndelem skromný katalog, který sumarizujezákladní charakteristiku historie časoměrné techniky,typologie hodinových schránek, vyjmenováváhodinářské mistry činné na území města a obsahujesoupis vystavovatelů včetně výčtu typů hodin,jmen výrobců, proveniencí a datace. Jméno BrunaWintera se přitom právem ocitlo na prvním místěmezi jmenovanými, vždyť bezkonkurenční početsto dvou hodin a hodinek zastoupených z jehosbírky tvořil takřka polovinu z celkového souborudvě stě třiceti čtyř představených exponátů.Ostatní vystavovatelé, včetně Městského muzea,14

Gotické nástěnné hodiny,r. 1450, bývalá sbírkaBruno Wintera, MuzeumProstějovska v Prostějově.Foto: J. Pospíšil.Empírové stolní sloupkovéhodiny, Josef Radda, Prostějov,kolem poloviny 19. stol.,bývalá sbírka Bruno Wintera,Muzeum Prostějovska v Prostějově.Foto: J. Pospíšil.se na výstavě mohli pochlubit nejvýše asi desítkouhodin. Výstava samotná pravděpodobně zavdalanásledný impuls k citované muzejní akvizicii darům.Bruno Winter (15. 11 1873 Haňovice, okr. Litovel– 27. 6 1942 Prostějov) pocházel z významnésladovnické rodiny, která působila na trhu sesladem v dobách rakousko-uherské monarchiei první Československé republiky. Patřily jí sladovnyv Haňovicích, na Klášterním Hradiskuu Olomouce a v Prostějově. Bruno absolvovalpivovarskou školu v Berlíně. Společně s bratremKarlem (1870–1912) vlastnil firmu „Brüder Winter“– prostějovskou sladovnu a pivovar, kterýse ve své době řadil k nejlépe vybaveným podnikůmna Moravě. Firma se těšila skvělému renoméa svůj slad exportovala pod obchodní značkou„Castello“ kromě do tradičních evropských zemíi velkým pivovarům do severní a jižní Afriky, JižníAmeriky, východní Asie a Austrálie. V roce 1942měla být rodina Winterů deportována do koncentračníhotábora. Aby se tomu vyhnuli, spáchaliBruno a jeho druhá manželka Tereza (1890–1942)sebevraždu požitím prudkého jedu. Více o údělurodiny i firmy se dočteme v knize „Osudy olomouckýchsladoven a sladovnických firem v kontextuvývoje sladovnického průmyslu“ (Viktořík, M.,Olomouc, 2007).Bruno Winter odkázal muzeu v roce 1939, patrněz obavy před rozptýlením své sbírky, souboršedesáti šesti hodin, hodinek a dva malované porcelánovéciferníky. Muzeum následně zakoupiloz jeho pozůstalosti v roce 1943 drobný konvoluttvořený devíti hodinami. První akvizici z Winterovysbírky však získalo už v roce 1938, daremjedenácti exponátů. Právě Winterův fond dodávámuzejní sbírce její neobyčejnou kvalitu a Winterovusběratelskou značku – iniciály „BW“ nesou některéartefakty dodnes. Bruno Winter ovšem svojivášnivou zaujatost pro hodiny prokazoval nejenjako jejich sběratel, sám hodiny stavěl a opravoval.Součástí sbírky a expozice je Winterem zhotovenýmodel dřevěných gotických hodin. Donedávnase v expozici nacházel i věžní hodinový strojze zámku v Jesenci u Konice, zachovaný právědíky Winterově prozíravosti, neboť uhradil jehozrestaurování. Stroj byl v roce 2011 přemístěndo expozice prostějovské radniční věže. Muzejnísbírka obsahuje tři sta dvacet tři jednotek, z nichžsedmdesát tři představují kapesní hodinky. Souborhodinek je přitom součástí sbírky šperku a dra-PROSTĚ JOVSKO15

HISTORICKÉ HODINYhých kovů, což odpovídá charakteru těchto miniaturníchskvostů. Těžištěm sbírky jsou interiérovémechanické kolečkové hodiny. Značnou hodnotuvykazuje zejména dvojice gotických nástěnnýchhodin z 15. a 16. století. První z nich, datovanérokem 1450, jsou stále ještě ryze kovářským dílem(o něco mladší podstavec nese signaturu „Petricius“).Druhé jsou již vsazeny do ochranné plechovéschrány, na ciferníku opatřené chronogramem1577 a dedikačním nápisem „P. Georginus FranciscusSedlitczki praesentat Patribus Capucinisdie 17. Januari“. Souvisejí s uvedením kapucínůdo některé z proveniencí mimo české země, neboťkapucíni přicházejí do Prahy až roku 1599;nalezení lokality jejich původu je však nadálepředmětem badatelské činnosti. Repliky obojíchhodin tvoří součást i nedávno otevřené „Expozicečasu“ ve Šternberku. Kolekci dále utváří rozličnýsoubor barokních hodin z 18. století, v němž jsousoustředěny nástěnné konzolové hodiny frískéhotypu, tepaným dekorem zdobené kartušové hodiny,celodřevěné švarcvaldky se skleněnými zvoncinebo staroněmecké skříňkové hodiny s mechanismyurčujícími např. fáze měsíce, výjevy z hvězdnéoblohy nebo zvěrokruhu. Období 19. století zastupujístolní sochařsky tvarované hodiny inspirovanéčasto antikizujícími motivy, kde se hodinový strojzcela podřizuje dojmu nákladného či kuriózníhoartefaktu. Totéž údobí reprezentují elegantníempírové či biedermeierovské architektonickyřešené sloupkové hodiny nebo nástěnné hodinyobrazové a rámové, opatřené hracími strojky.Dále jsou to nástěnné pendlovky nebo vídeňskéstolní caplovky. Éru 19. století zastupují i hodinyz dílen prostějovských hodinářů Františka Sacheraa Josefa Raddy. Neméně významná je kolekcekapesních a nákrčních hodinek z 18. a 19. století,bohatě zdobených rytím, emaily, malbou nebodrahými kameny. O zpestření sbírky se stará takévelký věžní hodinový stroj z prostějovského chrámuPovýšení sv. Kříže, práce dalšího prostějovskéhohodináře Františka Spurného (r. 1698, závažír. 1799). Nechybí však ani modely elementárníchčasoměrných přístrojů, jako jsou sluneční hodiny,přesýpací hodiny, dále ukázky cestovních hodin,kapesních slunečních hodin s kompasem, kontrolníchhodin, pilových hodin poháněných vlastnívahou stroje a další.Zastoupeny jsou autorské i anonymní prácetakřka všech tehdy tradičních evropských hodinářskýchproveniencí − Německa, Francie, Anglie,Švýcarska, Rakouska, ale také českých zemí, Polskači dokonce Číny. Zmiňme alespoň několik hodinářskýchmistrů: S. Kürtz (Brno), J. Gotterwellez(Dačice), M. Hill (Londýn), A. L. Breguet, Parton,P. Le Roy (Paříž), G. Graham, J. Nidermayer(Salzburg), J. Sarasch (Těšín), G. Müller, F. Wölter(Vídeň), J. Hulmer (Wels), Vacheron (Ženeva).Michaela Kvapilová-Nováková (1977) absolvovalaobor dějiny umění na Filozofické fakultě Ostravskéuniverzity v Ostravě a kulturní dějiny tamtéž. Žijea pracuje v Prostějově. V současné době působína postu historičky umění Muzea Prostějovskav Prostějově. Zabývá se všemi oblastmi regionálníhistorie umění, publikovala příspěvky o industriálníarchitektuře, kovotepecké dílně Vulkania, sochařstvía architektuře 18.–20. století. Podílela se napublikaci Slavné stavby Prostějova a je autorkouvýstavy a katalogu Automobilka Wikov: síla–jistota–krása.mkvapilovanovakova@muzeumpv.cz16

Stopy Edvarda Valenty v ProstějověMarie Dokoupilová„Pražský“ Edvard Valenta na snímku z roku 1960.Foto ze sbírky muzea.Mezi nejznámější prostějovské rodáky patřízajisté Jiří Wolker. Jeho poněkud opomíjenýmvrstevníkem byl novinář a spisovatel Edvard Valenta(22. 1. 1901 Prostějov – 21. 8. 1978 Praha),který po sobě zanechal obsáhlé dílo. Zahrnujeknížky pro děti, detektivky, cestopisy, povídky,fejetony, básně, životopisné novely a psychologickéromány. Autobiografické prvky i prostějovskéreálie se v jeho tvorbě objevují, byť v zašifrovanépodobě, dost často, ať už v románech Kvas, Jdiza zeleným světlem nebo v díle Žít ještě jednou.Prostějov svůj dluh vůči dlouho zakázanémuautorovi částečně smazal. V prosinci 1948 EdvardaValentu komunistický režim na půl rokuuvěznil a po propuštění mu znemožnil pracovatv jeho oboru. V květnu 1963 v jednom dopiseValenta napsal: „Z posledních patnácti let jsembyl plných třináct let jako nekomunista v klatbě,vůbec jsem nesměl psát a živit svou rodinutím jediným, co umím a nač stačí můj zdravotnístav. Teprve letos byla nová, pět let trvající klatba,zrušena – ale nedověděl jsem se vůbec proč bylavlastně uvržena. Asi ze závisti,…“V Prostějově spisovatele připomíná pamětnídeska, která byla na jeho počest odhalena napravood vstupu do městské knihovny na Skálověnáměstí č. 6 v lednu 2000, jejímž autorem jeolomoucký sochař Bohumil Teplý. Navštívit lzei Valentův hrob, zřízený po Wolkerově boku naměstském hřbitově, kam byly ostatky EdvardaValenty uloženy v prosinci 2005. Jménem EdvardaValenty byla od února 1991 nazvána ulice vedoucíprostějovským sídlištěm E. Beneše a pyšní sejím i zde umístěná základní škola. Místní mladíobdivovatelé spisovatelových osudů a díla JakubVejmola, Vojtěch Pospíšil a Miroslav Ondra spoluse členy divadla Point a spolkem Historia natočilifilmový dokument s názvem „Život samé psaní“o životě a díle Edvarda Valenty. Premiéra snímkuproběhla v Prostějově 21. ledna 2010 za přítomnostispisovatelovy dcery a jeho syna.Matrika udává za místo narození budoucíhospisovatele dům č. 5 na Pernštýnském náměstí zvanýU tří zajíců, jehož průčelí zdobí mozaika JanoKöhlera zpodobující uvedené živočichy. Edvardůvotec, zubní lékař Antonín Valenta (1870–1903)měl svoji ordinaci v tzv. knížecím domě v Prostějově,dnes je to Pernštýnské náměstí č. 7. Poté,co rodina následkem nemoci o otce přišla, bydleliPROSTĚ JOVSKO17

STOPY EDVARDA VALENTYE. Valenta, foto: Franz Fiedler, Prostějov, ze sbírky Moravskégalerie v Brně.krátce v budově bývalé městské střelnice, sloužícídnes místní knihovně. Pak se z tehdy studenéhoa nevlídného domu přestěhovali dle Valentovýchvzpomínek do „veselejšího dvoupatrového domuna rohu Kravařovy ulice, s výhledem na náměstía dál do ulice vedoucí k Plumlovu.“ (Valenta, E.:Život samé psaní, Praha, 1970, s. 19) Zde seautorova paměť dostává do rozporu s úřednímizáznamy, které od května 1906 uvádějí bydlištěValentových v Palackého ulici č. 10.Protože však Edvard se svými staršími sestramiOlgou a Věrou brzy přišli i o matku, kterázemřela v mladém věku 29 let v květnu 1907 natuberkulózu, žili poté v rodině její sestry Olgyprovdané za spolumajitele proslulé prostějovskéfirmy Wichterle a Kovářík a pozdějšího ministraveřejných prací dr. Františka Kováříka. Bydleliv domě na hlavním náměstí s číslem 6, zvanémU černého orla, v bytě nad lékárnou. Hostili tamroku 1907 při příležitosti zahájení výstavby prostějovskéhoNárodního domu i básníka JaroslavaVrchlického, na jehož pobyt v rodině Valentanepříliš lichotivě vzpomínal. Přestože tehdy byloVrchlickému teprve něco přes padesát, připadaldětem Valentovým hodně sešlý, ale hlavně na něpůsobil ušmudlaně a nepořádně. Neomylně sitaké všimly, že si dopřával nadmíru vína. Místnístudenti si ho naopak vážili natolik, že pravidelněvypřahali koně z básníkova kočáru a sami hov něm vozili po náměstí.Do školy začal Edvard chodit ještě ve Školníulici, dnes si ji ovšem nemůžeme prohlédnout,neboť od roku 1945 tato stará budova z 18. stoletíuž nestojí. Později navštěvoval dnešní Masarykovuškolu na Skálově náměstí u sokolovny. V desetipak začal studovat na české reálce, tehdy v budověnynějšího Středního učiliště obchodního nasoučasném Husserlově náměstí.V roce 1911 se sourozenci Valentovi se strýcema tetou přestěhovali do nově postavené vilyna dnešním náměstí Padlých hrdinů č. 4, kterouprojektoval už tehdy proslulý brněnský architektEmil Králík. Budova o 14 pokojích, se třemi lodžiemi,několika balkóny, předsíněmi a chodbami,s obrovskou halou sahající až do prvního poschodía s křišťálovými lustry, dřevem vykládanými stěnamia dalším zařízením, ve které se ne vše dodneszachovalo, vzbuzuje neustále pozornost historikůarchitektury, architektů i zájemců o pozoruhodnéstavby. Na sousedících dvorech, zahradách, zídkách18

a střechách trávil malý Edvard volný čas se svýmikamarády.O prázdninách pobývala rodina pravidelně naStražisku a na týdny, které tam prožil, měl Valentaty nejlepší vzpomínky. V létě roku 1916 se blížejiskamarádil s Jiřím Wolkerem a chodíval i dodomu č. 22 na hlavním náměstí, kde Wolkerovibydleli. Pořádala se u nich setkání vrstevníků, přinichž hráli na klavír, diskutovali o umění, recitovaliverše. S Jiřím Wolkerem zažil také příhodu,která se odehrála v karneru stojícím vedle kostelasv. Petra a Pavla na Petrském náměstí. Používalse jako márnice a Edvard zde portrétoval svéhomrtvého spolužáka, na přání jeho matky. JiříWolker s dalším kamarádem Edvarda mezitímv podzemním karneru, do něhož vede z ulice dlouhévnitřní schodiště, zamkli, a domnívali se, žebude ze strachu volat o pomoc. A aby jim Edvardnezkazil radost, předstíral, že se s nebožtíkemv márnici opravdu bál.Už od svých 15 let se na strýčkův příkaz začalseznamovat s provozem v továrně na hospodářskéstroje, kde měl postupně projít všemi zastoupenýmiobory – stolař, soustružník dřeva, soustružníkkovu, slévač, jádrař, kovář, kotlář a kreslič. Prácev továrně ho ovšem vůbec nebavila a raději byprázdniny trávil opět jako dřív – ve Stražisku.Na jaře 1917 byl Edvard svědkem masakru dělníků,účastníků hladové demonstrace, který proběhldoslova před okny jejich vily na dnešním náměstíPadlých hrdinů, pojmenovaném později tímto názvemprávě na počest obětí tehdejšího krveprolití.Po maturitě roku 1918 odešel na strýcovopřání studovat techniku do Brna, ale stále víceho přitahovala literatura. Druhým rokem studiastrojařiny vzdal a začal se živit jako stenograf Lidovýchnovin. O té doby udržoval s Prostějovemvíce méně jen korespondenční styky, předevšíms „tetinkou“ Ludmilou Kováříkovou, přestože faktickynebyla jeho příbuznou, ale švagrovou jehovlastní tety Olgy. Hlavně kvůli Ludmile Kováříkové(1880–1967), kterou obdivoval, ctil a miloval,své rodné město příležitostně navštěvoval.Prostějovské muzeum uchovává 11 Valentovýchdopisů adresovaných právě jí a několik dalšíchdokumentů spjatých s Valentovým životem.Kromě výše jmenovaných Valentových románůse jeho životní osudy a Prostějov objevují předevšímve vzpomínkové knize Život samé psaní,která zachycuje jeho dětství a mládí v rodnémměstě a jeho novinářské začátky v Brně. Nejsou toovšem paměti v pravém slova smyslu a historickyobsahují mnohé nepřesnosti. Celé Valentovo dílovšak stále čeká na své souborné kritické vydání.A objevování prostějovských stop a odrazů v jehodíle by si také zasloužilo důkladný výzkum.Marie Dokoupilová (1960) absolvovala obor historiena Univerzitě Palackého v Olomouci, krátcepracovala v olomouckém muzeu a ve Vědeckéknihovně. Od roku 1994 působí v Muzeu Prostějovskav Prostějově jako historička, redaktorka muzejníhosborníku Zpravodaj a správkyně muzejnísbírky Literární památky. Provádí soustavný historickývýzkum židovského obyvatelstva Prostějovaa zabývá se regionálními dějinami a osobnostmiod konce 18. století do současnosti. Je autorkoumuzejní expozice Jiří Wolker a dlouhodobé výstavyZ prostějovského ghetta. Pravidelně publikuje vesborníku Židé a Morava i jinde. Hanácky přispívádo Hanáckého kalendáře.mdokoupilova@muzeumpv.czPROSTĚ JOVSKO19

POVODŇ OVÝ OBRAZPřinesla velká voda nejstarší zobrazení Prostějova?aneb Chvála všemocné náhody a inspirace dialogemz různých úhlů pohleduMichaela KokojanováPři restaurování poškozených starých tiskůz fondu pražského Národního muzea po druhésvětové válce se z vazby jednoho z nich vyklubalydvě značně zubožené části drobného zpravodajskéhodílka z počátku devadesátých let 16. století.Jednostránkový příležitostný ilustrovaný novinovýleták inzeruje svůj žánr, styl, poslání i obsah výpravnýmbarokním názvem: Prawdiwa a Strassliwanowina o welike Powodnie, kteráž se stala w tomtoMarkhrábstwi Morawskem Letha 1591., zwlásstěpak při městech Prostěgowě a Ssymberku etc.Vzešel z oficíny Valentina Klína, tiskaře povolanéhodo Olomouce protestantskou městskou radou.Jde o první známé tištěné podání takové událostiv češtině. Jak málo chybělo, aby i ono, podobnějako dlouhá řada tisků jeho kategorie, setrvalov zapomnění beznadějném a trvalém!Až do osmdesátých let minulého století si pakNowina nerušeně užívala vážnosti a poklidu samostatnépoložky knihovny Národního muzeav Praze (sign. 16 A 2). Pak začal zájem badatelůrůzných oborů houstnout. Nejprve posloužila jejíilustrace Pravoslavu Kneidlovi jako pěkný dokladlidové grafiky (Česká lidová grafika v ilustracíchnovin, letáků a písniček. Praha, 1983, s. 101.). Paksi na ni vzpomněla Petra Večeřová, když shledávalapro vědeckou konferenci Archivu hlavníhoměsta Prahy na rok 1995 (Města versus katastrofy)staré tisky uchovávající stopy dávných živelníchpohrom (Katastrofy ve starých českých tiscích. InDocumenta Pragensia XVI, Praha, 1998, s. 197–198.). V obou případech šlo jen o pozornost úzceúčelovou, okrajovou a jednorázovou.Zmíněná konference však založila dlouholetouplodnou „známost“ letáku s Janem Munzaremz Ústavu geoniky AV ČR v Brně. Ten jehoinformace především začlenil do své kartotékyzpráv o pozoruhodných meteorologických a klimatologickýchjevech. Poté jim přiznal místo vevýzkumném záměru „dokumentace velkých vodna Moravě“ realizovaném po katastrofě z roku1997 v zájmu zkvalitnění prevence povodňovýchextrémů prostřednictvím obnovování „povodňovépaměti“. A to včetně odpovídajících tiskovýchvýstupů.Dále mu leták vděčí za zprostředkování elektronickérekonstrukce svého exteriéru, již pečlivěprovedla Andrea Petrová (rovněž Ústav geoniky)a osobitě tak přispěla k uctění výroční památkydávných obětí. V „novotě“ pak dr. Munzar letákpředstavil loni jednak čtenářům časopisu Vesmír(Nejstarší český „povodňový“ tisk o dvou katastrofáchv roce 1591. In Vesmír, roč. 90, květen 2011,s. 300–303.), jednak čtenářům severnějšího z kdysipostižených regionů (Starý tisk o povodňové katastrofěv Šumperku v létě 1591. In Severní Morava,č. 97, 2011, s. 43–45.). Aktuálně osvěžil povodňovoupaměť ještě dědicům obětí v centru země20

PROSTĚ JOVSKOPříležitostný novinový letáko povodni v Prostějově a Šumperkuroku 1591, tisk ValentinKlín, Olomouc. Počítačovárekonstrukce Andrea Petrová.Knihovna Národního muzeav Praze, sign. 16 A 2.Moravské (Katastrofální povodně na Moravě napříkladech z 2. poloviny 16. století. In Střední Morava,č. 33, 2012, s. 15.). Podíl na posledně zmíněnémčlánku nabídl geonik autorce těchto řádků,což nelze interpretovat jinak než jako hold prostějovskýmpramenům. Prostějované totiž zanechalio velkých vodách, jež devastovaly jejich obecve druhé polovině 16. a na počátku 17. století,slušnou řádku zpráv úctyhodné výpovědní hodnotya ocenění si opravdu zaslouží.Na poničený kousek papíru docela slušnádruhotná publicita. Přitom už v době jeho prvotníhoputování za čtenářem by mělo být zkušenýmjasné, že hlavním cílem takové tiskovinynení ani tak předání objektivních informací,jako spíš zisk z prodeje senzační zprávy, v tomtopřípadě polepšený ideologickým bonusemnezastíraného útoku na údajný morální propadvěroučných protivníků (patrně) hlavně římskýchkatolíků.21

POVODŇ OVÝ OBRAZKvalita sdělení je skutečně, eufemisticky řečeno,poněkud sporná (hlavně pokud se datacetýká), a přece zprávu následně prakticky bezezměn přejal pražský univerzitní profesor MarekMoravec Bydžovský z Florentina, zkušený autormeteorologických a historických spisů. Znal snadinformátora a mylně ho, třeba i proto, že byli stejnévíry, považoval za naprosto důvěryhodného?Anebo zapůsobila magická moc „sedmé velmoci“– co je psáno, to je dáno?Vzhledem k předchozím zneucťujícím výrokůmse, připouštím poněkud paradoxně, domnívám,že leták nese ve své obrazové části dosud neobjevenou,nečekanou, cennou informaci. Zdá se, ženáhoda je zase jednou ochotná přát připraveným.Povodňové dění, ač svědomitě, se značnou dávkoukreslířské obratnosti a možná dokonce na základěautopsie vyvedené, ponecháme pro tento okamžikstranou a zaměříme se na město v pozadí.Samozřejmě, může jít jen o rutinní ilustraci„město v hradbách za velké vody“, jež měla vzbuditpozornost co nejširšího okruhu koupěschopnéhopublika. Text titulu v záhlaví i vlastní popisudálostí zaujímající zhruba polovinu strany podobrázkem však jmenovitě zmiňují pouze Prostějova Šumperk (tiskařský šotek podstrčil sazečoviněmecký název Šimberk patřící správně obci Štíty– tam shodou okolností voda řádila v inkriminovanémobdobí též, ale líčení letáku odpovídápramenům ze Šumperka). Proč by autor – kreslířevidentně zcestovalý, zkušený a všímavý – pokudněkterou z těchto obcí znal, neprohloubil zpravodajskouhodnotu a nezvýšil atraktivitu tisku originálnímzpodobením konkrétního trpícího místa!?Že by mohlo jít o Šumperk, vyloučil ZdeněkDoubravský z Vlastivědného muzea v Šumperku.Současně odmítl i dalšího teoretického adepta –Štíty. Ani reliéf krajiny, ani silueta zástavby nailustraci žádné z těchto obcí neodpovídají.A jak je na tom Prostějov? Pokud bychom se dívalina město od severovýchodu, z dnešního Držovskéhokopce, od Držovského háje, případně ažz kopečků nad Vrahovicemi, rozmístění důležitýchobjektů by odpovídalo. Za mohutným hliněnýmvalem, před zámkem dodatečně do oblouku předsunutým,se tyčí hlavní kamenná hradba prolomenána východě Olomouckou branou (portrétovánaze vstupní strany), na severozápadě a na západěnahrazená mohutnými zámeckými zdmi. Siluetazámku nápadně připomíná aktuální pohled na tutostavbu z dnešní Školní ulice, ze stanoviště poblížvyústění ulice Kramářské. Podivný vysoký útvarnad středem jižní části hradeb by mohl představovatvěž Vodní brány. Uvnitř hradeb zleva kostel,pravděpodobně radnice, rynek, zámek. K podobějednotlivých městských domů se vyjadřovat nelze,tak daleko sdílnost pramenů nesahá. Hustota osídlenípředměstí v okolí Olomoucké brány a předzámkem (zde se utvářela pověstná bratrská osada)odpovídá dobovým zápisům. Město se rozložilov rovině, protáhlému kopci na západním obzorulze s klidným svědomím přiznat podobu Kosíře.Při podrobnějším zkoumání se ale začnou vršitvýhrady. Právě nejlépe nedopadne ani jednaz nejvýraznějších staveb, tehdy zčásti ještě zářícínovotou, kostel. Lokace odpovídá, shledávámei charakteristické rysy exteriéru. V rozporu se zvolenýmúhlem pohledu se na chrám ale díváme nejspíšz jihovýchodu; kaple Nejsvětější Trojice všakchybí. Presbytář se v této logice ocitl na západnístraně. Jeho gotická vznosnost zapůsobila na malířenatolik, že srovnal výšku hřebene jeho střechy22

s hřebenem střechy hlavní lodi. Na čtyřhrannoukostelní věž opatřenou mohutnou, zajímavě řešenoubání a snad i hodinami v patře hledímepro změnu ze západu. V rozporu se skutečnostíse věž navíc posunula ke středu kostelní lodi, jižz větší části překrývá. Sanktusník není vidět vůbec.Velký problém představuje radnice. Pokud nezůstalaskryta za stranově obráceným kostelem,mohl by ji představovat buď shluk nižších štítůpřed věží, kde stojí doopravdy, nebo nápadně mohutnéštíty uprostřed rynku. V druhém případě seovšem vydala příliš na západ, a historicky opustilakostel, s nímž ve skutečnosti od svých počátkůpohledově tvoří jeden komplex. Její podoba bohuželnepotěší současné památkáře, kteří dospěliaktuálně k názoru, že budovu už v době vznikumusela zdobit lodžie. A my zatím postrádámei chloubu měšťanů – reprezentativní portál úřadovenv prvním patře.Není ostatně vyloučeno, že na radnici autorpozapomněl a vysoké štíty ve středu města patřínejbohatším kupeckým domům. Ale ty mohutnějšíby měly zaujímat severní stranu náměstí. Že bymalíř zpodobil jejich zadní trakty? Ale co potomta veliká okna, ještě k tomu v rozporu s hospodárnostíobrácená na sever? Za zámkem by snadmělo být vidět alespoň kousek brány Plumlovské,minimálně její relativně vysokou věž?Přes všechny shledané nesrovnalosti kresbapřece evokuje „pocit Prostějova“. Lidská paměťa postřeh bývají ošidné (jen si zkuste cvičně vybavitdetaily budovy, již třeba denně míjíte!). Domnívámse, že ilustrátor maloval město, které opravduznal. Snad i opakovaně procházíval jeho ulicemi,možná některé stavby obdivoval. Teď však museltvořit zpaměti a ve spěchu. Charakter tisku nesneslprodlevy, regulérní práce v plenéru nepřicházelav úvahu. V dobré víře tedy jednotlivé objekty zobraziltak, jak je viděl vnitřním zrakem, na základěpředchozí zkušenosti, ne z dané „pozorovatelny“.Nakonec, prvoplánově nešlo o přesné zachyceníměsta, ale jak poznamenal dr. Doubravský, o tynešťastníky ve vlnách.Není tedy vyloučeno, že máme před sebouProstějov ze samého počátku devadesátých let16. století, možná i reminiscenci na léta dřívější.O svou prioritu co do stáří by mohla přijít známáveduta Jana Willenbergera z roku 1593. Domněnkupodporuje i skutečnost, že pokud tiskař ValentinKlín své práce datoval, pak léty 1591 a 1592(roku 1595 již jeho majetek spravují dědicové).Lze předpokládat, že veřejnosti popis tragickýchdějů hleděl nabídnout dříve, než zájem o ně opadlspolu s hladinami zhoubných vod.Ilustrace má nezpochybnitelnou přednost.Nepředvádí „mrtvé“ město, ale podává obrazovoureportáž plnou detailů, obsazenou četnýmiaktéry: Začíná osudová noc plná hrůzy, nejistota utrpení. Chmurná obloha neponechává střípeknaděje, těžká přízračná oblaka chrlí příval za přívalem.Voda se hrozivě valí snad odevšad – kalná,zpěněná, nemilosrdná, plná trosek, zničenéúrody, stromů vyrvaných i s kořeny. Její hukotse mísí s příšerným rámusem stavení bortícíchse na předměstí a přehlušuje zvony zoufale bijícína poplach. Lidé zaskočení živlem, probuzeníze spánku, spoře odění, prostovlasí, ochromeníživočišným strachem stejně jako jejich naříkajícívystresovaná domácí zvířata bojují o holý život...Je mezi nimi i ten, jehož hříchem přetekl za oněchnádherných Letnic Léta Páně 1591. (2. 6.) pohártrpělivosti Boží?PROSTĚ JOVSKO23

POZVÁNKA NA VÝSTAVUPívali naši, pijme my takyJarmila PeňázováZ názvu výstavy by se mohlo zdát, že historiciVlastivědného muzea Jesenicka v Jeseníku „šláplikrapet vedle“ a verbují návštěvníky k alkoholovýmneřestem. Kdepak! Název písně pocházející z jihočeskýchNítovic „Pívali naši, pijme my taky“ mápoukázat na zvláštní vliv hospodského prostředíjako kulturního fenoménu české společnosti.K základní charakteristice hospody, jak ji podalZdeněk Kment v knize Hospody a jejich historickáúloha v české společnosti aneb Hostince v Čechách,šenky na Valašsku a hospody ve ValašskémMeziříčí, patřilo již od pradávna nejen podávánínápojů jako pivo či víno, ale tato zařízení mohlanabízet, a také nabízela, i možnost odpočinku čiubytování pocestným, poutníkům a obchodníkům.Základy pravé české hospody však přinesl ažraný středověk. V přízemí právovárečných domůse nacházely tzv. mázhauzy, kde se pivo nejenkonzumovalo, ale i vařilo. Mimo kostely to bylaprvní místa střetávání sousedů, kteří si po prácipřišli do hospody popovídat. Hlavním poslánímtěchto zařízení se tedy stala funkce společenská,dále se tu uzavíraly dohody a obchody a pocestníuvítali možnost zde přespat. Přesto nemívaly hospodypříliš dobrou pověst. Vznikaly na hlavníchobchodních cestách, na okrajích měst a vesnic.Funkce společenská se prohloubila zejménav dobách národního obrození a hospody se stalykolébkou české kultury a státnosti. S rozvojemkultury na počátku 20. století začala pohostinskázařízení toto své výlučné postavení ztrácet. Ažs nástupem totalitárních režimů se do hospod vrá-tila společenská a politická angažovanost, předevšímv promýšlení latentního odporu vůči režimu.Původ zde našel český underground a disent. Odkonce 20. století však více či méně skryté politicképůsobení v hospodách postupně utichalo.24

Dnes vnímáme restaurační zařízení jako místadomlouvání sousedské výpomoci, obchodů čipřivýdělků, získávání či zprostředkování novýchkontaktů. Odpočíváme zde s přáteli, kolegy čiznámými, dozvídáme se novinky a odreagovávámese od každodenních starostí. Do hospodse chodíváme bavit, schůzovat, seznamovat se.Nicméně hospodu také jako součást české kulturya tradic chápeme stále, zejména žijeme-lina venkově.Historie jesenických hospod spadá až do středověku,kdy se začala vytvářet nejstarší část osadyVirwald (pozn.: pozdější německé pojmenováníJeseníku – Freiwaldau, bylo počeštěno na Frývaldov).Místo zvané Auf der Freiheit, tedy česky NaSvobodě, se stalo centrem společenského a politickéhodění osady. Traduje se, že prvním domemosady byl hostinec Na Svobodě, který v Jeseníkudnes vídáme na křižovatce ulic Dukelské a Lipovskéjako hotel Praděd. O stáří domu vypovídátaké to, že jeho místnosti sloužily nejen cobypohostinství, ale zejména jako místo politickýcha diplomatických jednání. Až do roku 1506 bylabudova využívána pro správní úřad a po vystavěnírychty se její historie pootočila opět spíše k hospodskéa později i pivovarnické tradici.Ve Frývaldově mělo na počátku 19. století výčepníprávo mnoho domů a obyvatelé pronajímaliněkteré ze svých místností také k ubytovacím účelům,nejednalo se však o hospody v užším slovasmyslu. K zakládání nových hospod, případněmodernizacím starých hostinců docházelo spíšeaž ve druhé polovině 19. století, mj. v souvislostis nárůstem počtu hostů lázní Vincenze Priessnitzena Gräfenbergu nad Frývaldovem. Lázeňští hostétak měli širokou škálu stravovacích možnostía bydlet ve Frývaldově patřilo ke společenskémubontonu.Přelom století a éra první republiky s seboupřinesly širší pole společenských zábav. Společenskésály sloužily nejen spolkovým schůzím a tanečnímprogramům, ale do světa zábavy pronikltaké kinematograf. V roce 1924 byla ve Frývaldovězaložena dokonce taneční vinárna.POZVÁNKA NA VÝSTAVUPohlednice-fotografie náměstí ve Frývaldově (asi 30. léta20. století) – vlevo kavárna Klein; sbírky Vlastivědného muzeaJesenicka, vydavatel: Fritz Halleger.Pohlednice-fotografie náměstí ve Frývaldově (asi 20. léta20. století) – v pozadí Gasthaus Zum Ungar; sbírky Vlastivědnéhomuzea Jesenicka, vydavatel: Agfa.25

POZVÁNKA NA VÝSTAVUJak bylo výše naznačeno, měl Frývaldov takésvoji pivovarskou historii. V hostinci Na Svoboděbyl na počátku 17. století přestavěn výčep nakamennou sladovnu a v roce 1827 zde zahájil provozměstský pivovar. Druhý – biskupský – pivovarstával vedle hospodářského dvora při vodní tvrzia nejstarší dochované prameny o jeho existencise vztahují ke konci 17. století. Třetí pivovar zřídilve Frývaldově na přelomu 60. a 70. let 19. stoletíJulius Lichtwitz, v roce 1919 byl prodán rodiněTempusů a jako jediný uchoval po různých peripetiíchpivovarskou tradici alespoň v podoběminipivovaru.Na výstavě „Pívali naši, pijme my taky“ připomenemetedy historii jesenických hostinců a hospod.Návštěvníci si budou moci prohlédnout dobovépohledniceči fotografie budovjednotlivýchpohostinskýchzařízení, ale zejménazde budouk vidění předmětyznámé i méněznámé z hospodskýchinteriérů čipivovarů v průřezu20. století. Podívámese na zoubeknejen dějinámvýroby a konzumacepiva, vína čikořalky, ale takénapříklad kávy,čaje nebo oblíbenézmrzliny, takžesi na své přijdou i děti. Výstava potrvá do 18. 11.2012. Jste srdečně zváni!Jarmila Peňázová (1986), absolventka šumperskéhogymnázia a Ostravské univerzity v Ostravě– obor historie. V současné době působí jako historičkaa kurátorka sbírek ve Vlastivědném muzeuJesenicka. Přiklání se ke kulturním a sociálnímdějinám, v nichž vyhledává prvky každodenníhoživota. V Ostravě se podílela na projektu topografiedělnických kolonií, z nějž vzešla publikaceOstravské dělnické kolonie I.: závodní kolonie kamenouhelnýchdolů a koksoven v moravské částiOstravy.muzeum.penazova@jen.cz26

Rozhovor s Aloisem Volkmanem – českým básníkems hanáckými kořenyJubilující básník AloisVolkman patří k významnýmosobnostem české poezie. Narodilse 18. září 1937 v Chudobíněnedaleko Litovle v rodiněfaráře Církve československéhusitské. Vystudoval litovelskégymnázium a promoval naLékařské fakultě Palackéhouniverzity v Olomouci v oboruvšeobecné lékařství. V dobědětství a mládí se seznámils mnoha osobnostmi českéhoumění, zvláště pak literatury.Po studiích se usadil v Prazea profesní život prožil jako obvodnílékař ve Středočeskémkraji. Do literatury vstoupiljako společensko-kritický autorosobitými verši v šedesátýchletech a stal se členemSvazu československých spisovatelů. Vydal půldruhédesítky básnických sbírek a výborů poezie,mimo jiné tituly Malá vizita, Námluvy Aeskulapovy,Ptám se svých slov, Silent musae, Stáčení podzimu,Stopy co doby tropí, Terčeto a Tlak mé krve. Podrobnějšíinformace o něm byly publikovány ve Slovníkučeské literatury 1970–1981 (Praha, 1985), veSlovníku českých spisovatelů od roku 1945, díl 2(Praha, 1998) a ve sborníku Z paměti literárníOlomouce, [sv. 1] (Olomouc, 2004).Básník na snímku Karla Meistera (2012)Milý příteli – básníku, ohlédnutív pětasedmdesáti letechby mělo začít vzpomínkou nadětství... Jak je vnímáš?Vzpomínek na mé venkovskédětství je bezpočeta věkem jich závratně přibýváa vynořují se z paměti, přestožeté paradoxně ubývá. Márodná vesnička je Chudobín,pospolehnutý o poslední výběžkylesnaté Drahanské vrchovinys kopci Parduska a Šuminaa Rampach. Otevřen jedo širokých hanáckých rovin.Tam uprostřed velké ovocnézahrady, částečně parkověupravené, na faře pod jednouze tří kostelních věží (což jepozoruhodná rarita na takmalou obec), jsem se narodil.Tedy tam mám svou rodnou světničku, což je dnestaké rarita, a jak žertovně dodávám, to je důležitýpředpoklad stát se klasikem. Kolik takovýchsvětniček jako památníků stále navštěvujeme?Pro nás – děcka, zvláště kluky, to bylo dětstvís lesem za humny, s koupáním a v zimě s bruslenímna zámeckém rybníku, sokolským hřištěma jinými atrakcemi pravé eldorádo. Prožívali jsmevšechny události a radovánky nabízené nám čtyřmiobdobími roku i církevního kalendáře, podleROZHOVOR / LITERATURA27

ROZHOVOR / LITERATURAnějž se slavily hody, poutě, dožínky, velikonoces koledami a klapáním po vsi nebo rajtováním najízdních kolech. Samozřejmě tyto zážitky, celé tovenkovské dětství mě poznamenalo na celý život.Dovolte, abych se emotivněji a přesněji vyjádřiljako básník verši. Tak jsem ze svých sbírek vybralke čtyřem obdobím roku následující verše:V litovelských lukáchDo nové síťky na motýlykluk chytá v lukách polednea v otci zpátky dohlédnekde lýtka svá jsme rosou křtili.PodzimPřes ostnaté dráty modřínůvtáhl do zahradS každým lístkemprožívá své zalehnutíS každým prázdným košemsvoji neplodnostS každým ohněmsvoje upalováníUž vtáhl do zahraddo našich zahrad getsemanskýcha jsme mu vydánibez milostiMorava mrskaná rybářskými prutyse z břehu na břeh převaluje.Obloha po proudu v ní pluje.Jak mít ten záběr nepohnutý?Chudobínský rybníčekStarodávné brky rákosítu zůstávají namočenya šustivě pokračují v psanínových veršů na voduv kropence našeho dětství.Vodní vážky nad hladinouváží dusná letní odpoledne.Jak jsme si jichcoby kluci nevážili.Ale ta poezie psaná na voduta přelila se do nás.Vánoční domovDomov balený do bělostného krepupřevázaný stužkou měsíčního světlapřekříženou zářícími okny dědinydostávali jsme každoročněpod stříbrný smrk u domutak samozřejmějako tam nechyběla maminka a otec.Dům i smrk stříbrnývzrostlejší stojí tam dosud.Jenom jsme netušiliže darem největšímbyli dárci.Kdo tě intelektuálně nejvíc ovlivnil?Od dětství i mládí především křesťanská výchova– tehdy ještě formou náboženské výuky na28

školách – a samozřejmě i naše rodina, jak jinak,vždyť otec byl farářem. Naši faru navštěvovalařada významných osobností. Nejen teologové,církevní představitelé, ale i básníci, např. FrantišekNechvátal, Bohumila Sílová, z malířů VilémKratochvíl a jiní. Ze známých osobností jsem sepřátelil s O. F.Bablerem, Aloisem Rečkou, byljsem ovlivněn literaturou a poezií, mezi mě inspirujícíosobnosti patřili T. G. Masaryk, AlbertSchweitzer, Karel Čapek a celá řada dalších včetněbásnické generace 30. let.Po přečtení tvé sbírky Tlak mé krve jsem pocítilpotřebu se s tebou setkat. Cítil jsem v tvýchverších blahodárný vzdor… Kdy ses začal setkávats vděkem čtenářů?Tlak mé krve je mou druhou básnickou sbírkoupo Malé vizitě (Mladá fronta, 1976), kterábyla pozdní prvotinou v mých třiceti devíti letech.U kritiky byla velmi příznivě přijata a překvapivěuspěla, i když lektorskými posudky byl její rukopishodně „očesán“ a k vydání spíš nedoporučen. Povydání byla dokonce nakladatelstvím navrženana cenu, ale to bylo na ministerstvu kultury a ÚVKSČ samozřejmě zamítnuto. Tak jsem obdrželalespoň čestné uznání, ale tím se mi pootevřelydveře do nakladatelství Mladá fronta, kde jsem potřech letech vydal Tlak mé krve. Pod tímto tlakem,dokonce přetlakem mé krve, poezie vzniká a jepsána. Naštěstí v Mladé frontě došlo v té doběk výměně redaktorů odpovědných za poezii a natoto místo byl z redakce dětských časopisů „vyhozen“Jiří Binek. Jeho zásluhou celá řada básní,lektory v posudcích z ideových důvodů nedoporučenýchk vydání a odsouzených k „zapomenutí“,byla v rukopise uchována. On to byl, kdo pomohlprosadit k vydání básnická díla tehdy umlčovanýchbásníků, mimo jiné J. Skácela a M. Holuba.Jak jsem se dověděl, s vydanou sbírkou Tlakmé krve pohoršeně bouchal v Československémspisovateli o stůl spisovatel Jiří Taufer, což provázelřečnickou otázkou, co to Mladá fronta vydáváza poezii a navíc jakým nákladem! Průzkumemknižního trhu knihkupci zvedli původní dvoutisícovýnáklad ve smlouvě na čtyři tisíce dvě stě.Připomenutí Jiřího Binka je zároveň mým podě-S Jaroslavem Seifertem nad Nobelovou cenou (1984, foto:Karel Kestner)ROZHOVOR / LITERATURA29

ROZHOVOR / LITERATURAkováním za jeho osobní odvahu a statečné postojev té době. Zmiňuje se o tom i literární kritikJaroslav Med v doslovu reedice mých tří prvníchsbírek s názvem Námluvy Aeskulapovy, která vyšlav roce 2009. Proto jsem v literárních slovnícíchi ve Slovníku české literatury 1970–1981 uváděnjako autor „společensko-kritického zaměření“.***Vtíráme sedo hadích pokožek vlivné přízně.Připíjíme sina tykání svých lží.Chlastáme spoluz vyschlých hrdel pravdy.Krčíme nad sebou ramenypoklepávajíce si na ně.operativním zákrokem. No a jak známo, lékařizasvěcení do zdravotních problémů a znalí pravděpodobnéhoefektu léčení i prognózy ve vývojichoroby nebývají dobrými pacienty.Ale jako věřící člověk spoléhám nejen na svéjistě prvotřídní a erudované kolegy, ale modlitebněse upínám k Hospodinu, k jeho pomoci, přízni,milosrdenství i smilování. On vytrhl vícekrát„duši mou z jámy nejhlubší“, řečeno s žalmistou.A abych došel určitého vyrovnání se s těžkýmiživotními situacemi, pochybnostmi a upokojenísvého stresovaného já – pomáhá mi poezie.Ona je jakýmsi pojistným ventilem v emotivním,citovém přetlaku. Uvádí řád do niterného chaosua zmatku, je mou psychoterapeutkou, jíž sevyzpovídávám a ona metodou logoterapie mězharmonizuje a orientuje transcendentálně. Odpovídána neodbytné otázky života i smrti i smyslulidské existence. Oč více si jí člověk po takovýchzkušenostech váží a je vděčen za dny přidávanému z milosti.Požíráme sena oslavách marnostizfalšovaní, padělaní,podvržení.Nedávné zdravotní problémy tě vyburcovalyke svébytnému dílu s epitafy. Čtenáři v něm vidělitvé loučení, ale opět přichází katarze. K čemu těponouká?Ne zrovna malé zdravotní problémy jsemprožíval před rokem. Byly spojeny s náročným30

Nyní jsem zmiňovanou sbírku s epitafy, nazvanouIn memoriam a vydanou už v roce 2010,doplnil a rozšířil. Učinil jsem to na přání méhozetě – kněze k využití pro potřeby pastorace.Ostatně, poezie o smrti není popřením života,ale ostnem, který zvyšuje lásku k němu, napsalFrantišek Halas. Druhá část sbírky Memento morije věnována živým. Smrt jsme totiž z povědomíi z našeho života dokonale vytěsnili, nechcemesi ji připomínat.Náš časChybí stále chybí.Sem tam mezi námipobíhá zavolánína vodítku šňůryi volně mobilní.V dopisních obálkáchnapsaných někým za náschodí naše partevčas.***V životě hledal rozptýlení jen.Netušil jak teprve po smrtidokonale bude rozptýlen.***Věz i ty samolibý sebestředný vzpurnýz plechu své nóbl limuzínypřesedneš jednou do plechové urny.Co vzkážeš, milý příteli – básníku, čtenářůmKROKu?Na závěr přikládám své vyznání mé rodnéHané, které možná někomu připomene Já se tamvrátím Františka Halase:Haná – země pluhy rozestlaná. Její ornice sepřevaluje z boku na bok kypře, voňavě a svůdněpřed svými oráči. Ti, které jsem znal, už dávnozapadli do hrobníkových vyoraných brázd jakoskřivani do svých hnízd, když vydali počet zesvých údělů.Země branami vláčená, žel, také po soudech a pohejtmanstvích pro kdejakou rozepři o hraniční mez.Země po zasetí důkladně uválená polními válcii vojenskou pěchotou, která se tolikrát přes nipřevalila. Přes která pole naší země nepřešla všakvojska, aby zase zašla do hlíny?Jenom chléb, chléb náš vezdejší z ní každoročněvstává z mrtvých.Země, na jejíž slaměných kavalcích úrodu zaúrodou plodí moje rodná Haná svou širokoupánví. Bohorodička v dusných porodních sálechléta. Porodní báby venkova už při tom nemusíasistovat.Země, na níž vzklíčila i Boží muka zbožnosti, ještěkdyž byla plná polních cest, remízků a mezí.Na návsích se ozývají hejkavá hejna husí a napolích jsou vidět husí brka strnišť.Brka těch zemských písařů, co navždy zůstanouve svých řádcích. Země na nás valí bulvy řepa stromům po celoroční únavě padají víčkazarudlá.A opět až z prostřených stolů Hané sklidí chléba sůl potu, zbudou na nich slaměná brčka, jimižnasávám z širokohrdlé Hané pocity vlastníROZHOVOR / LITERATURA31

ROZHOVOR / LITERATURApříslušnosti. Pak podzim obrátí ubrusy a odkryjehnědé desky, o jejichž spodní stranu se loktyopírají rodáci na posledním svém sjezdu.Kde zemi radlicemi zraňovanoupotomky Přemyslova roduchlácholí skřivanivypuštěni gestem houslistůz notových osnov brázdtam domov můjJak se do něj nevracet?Má ve mně natrvalo své domovské právo, kteréjsem já ztratil v něm.Domů na Hanou vlakemBarevné lužní lesy za Litovlítvoříte špalír podél tratijímž marnotratní ztracencise jako v podobenství vrátíByť i náš život z drah svých vykolejilneuhne Země z dráhy danéPřes prahy pražců k prahu domovasyn mířit nepřestaneVnímám, vzácný příteli – básníku, tvé odpovědijako osobité vyznání domovině, ale i poeziia pravdě, která tě k tvorbě vždy inspirovala…V Praze 3. srpna 2012, Bohumír KolářBohumír Kolář (1932) se narodil v Prostějově.Povoláním učitel jazyka českého a dějepisu,studia absolvoval na Pedagogickém gymnáziuv Olomouc a Pedagogické fakultě UniverzityPalackého. Působil na Šternbersku a v Olomouci.Do kulturního povědomí Olomouce a Olomouckéhokraje vstoupiljako publicista, editor, literáta kulturní činitel. Je nositelemCeny města Olomouce,Ceny Olomouckého kraje,čestným členem VSMO,MPS Nešvára a Unie výtvarnýchumělců Olomoucka.Založil Literární klubOlomouc a několik let sevěnoval jeho činnosti. Jehorozsáhlá bibliografie zahrnuječetné ediční projekty,almanachy, soubory z tvorbyregionálních autorů i vlastníliterární a publicistické texty.bohkolar@volny.cz32

Jan Helcelet – vlastenec, novinář a moravský politikLubomír NovotnýV lednu 2012 uplynulo 200let od narození významnéhomoravského politika, novináře,vlastence a lékaře Jana Helceleta.Když se tento muž narodil,byla jeho rodná země Moravasoučástí oslabené Rakouskéříše, jež byla spojenkyní vládceEvropy, napoleonské Francie.V roce 1812 byl Napoleon nazenitu moci a zároveň na cestěk sestupu. Napoleonské války,ideje osvícenství a též francouzskérevoluce byly sice po Vídeňskémkongresu v mocnářství naindexu, leč především otázkarovnosti před zákonem, svobody a zajištění základníchpráv a svobod ústavou byla živá po celádesetiletí metternichovské vlády.Jan Helcelet se narodil do rodiny se švábskýmikořeny, do rodiny, která přesídlila do Švýcarskaa jejíž předkové byli silně ovlivněni francouzskoukulturou a vzděláním. Rodinné vazby na Švýcarskosi Helcelet udržoval po celý život, odtud pramenili jeho zájem o konstituční otázky. Helceletůvotec Baltazar byl obchodníkem a při svých cestáchpo střední Evropě se nakonec usadil na Moravě,nejdříve v Dolních Kounicích a poté v Brně. Zamanželku pojal dceru tiskaře Antonína Essa, měls ní 7 dětí. Talentovaný syn Jan se nejdříve vyučilv Březí u Nákla mlynářem a poté v souladu s dobovýmizvyklostmi podnikl vandrpo Slezsku a Čechách. V letech1834–1838 studoval medicínuna univerzitě ve Vídni, studiumsi prodloužil ročním pobytemna věhlasné univerzitě v italskéPadově a v roce 1840 dosáhl veVídni medicínského gradu. Taktovybaven se na počátku 40. let19. století vrhl do společenskéhoživota, přičemž jeho první kroky,po krátkém intermezzu v brněnskémšpitále u sv. Anny, vedly doOlomouce.Olomouc byla na počátku 40.let pevnostním městem s převahoukněží a vojáků. Byla zde sice i univerzita, aleta byla od josefinských reforem pod náporemzměn, když nejdříve byla od roku 1782 poníženana pouhé lyceum a teprve od roku 1827 jí bylopětovně vrácen status univerzity pod názvemCísařsko-královská Františkova univerzita v Olomouci(Caesareo-regia universitas Franciscea Olomoucensis,K. K. Franzens-Universität in Olmütz).Na druhou stranu vedle univerzity v Olomoucifungovala stavovská akademie, zřízená pro naukudětí stavů, honorace, patriciátu s cílem výchovykvalitních úředníků pro státní službu. PřestožeOlomouc byla převážně německým městem, českýživel v předbřeznové době aktivizovala přítomnostAloise Vojtěcha Šembery. Tento činorodýHISTORIE / ŽURNALISTIKA33

HISTORIE / ŽURNALISTIKAvlastenec, zástupce druhé generace moravskýchobrozenců společně s Františkem MatoušemKlácelem či Františkem Cyrilem Kampelíkem (stím se Helcelet seznámil v době studií v Brně),vedle sebe soustředil okruh vzdělaných vlastencůpočínaje profesorem porodnictví, rektoremuniverzity a význačným lékařem Františkem JanemMošnerem (ve fondu olomoucké vědeckéknihovny je obsažena řada položek pocházejícíchz jeho osobní knihovny), konče z haličského Lvovapřeloženým Ignácem Janem Hanušem. Taktopřichází Helcelet do města, kde může rychle navázatkontakty a zapojit se do veřejného života. Odroku 1841 učil na stavovské akademii polní hospodářstvía přírodopis, souběžně držel též přednáškyna univerzitě. Centrem českých vlastencův Olomouci byla tehdy, jak píše Jan Halouzka,„…Richterova kavárna, kde se scházeli mladí olomoučtívlastenci – František Mathon, Jan Helcelet,Ignác Jan Hanuš, Arnošt Förchtgott-Tovačovskýa další.“ Olomoucké předbřeznové roky Helceletvěnoval kromě přednášení a veřejné činnosti takécestování a poznávání venkovského lidu, přičemžtyto znalosti využil ve své žurnalistické činnostiv letech 1848/49. Jeho výlety po Hané, ale i delšícesty po monarchii, mu daly základní zkušenostnía osobnostní předpoklady pro pochopení složitéetnické, vzdělanostní, kulturní a jazykové otázkynejen Moravy, ale v podstatě celé monarchie.Annus mirabilis 1848 začal v monarchii březnovýmiudálostmi, když císař Ferdinand vydalslib konstituce a zrušení cenzury, což v Olomoucivzbudilo nadšený ohlas obou zemských národů.Předbřeznová aktivita moravských vlastenců takmohla začít přinášet praktické plody na poli politiky,novinářství, veřejné osvětové činnosti, školstvíapod. Též Jan Helcelet neztrácel čas a již 1. 4. 1848vyšlo první číslo česky psaných Sedlských novin(již v březnu vyšlo jakési předčíslo). Vycházelys finančním jištěním nakladatele Eduarda Hölzelaa tiskly se u známého olomouckého tiskařeŠkarnicla. Cíle těchto novin byly rozmanité, lečhlavním bylo šířit osvětu a informace o prudce seměnící politické a společenské situaci roku 1848a zapojit do veřejného života i venkovský lid. Hanápatřila na Moravě k oblastem s nejvýraznějšímnárodním povědomím, byla v porovnání s jinýmikraji hospodářsky na výši a též etnicky byla výrazněslovanská, což byly všechno vhodné podmínkypro vydávání česky psaných periodik. Helcelet takmohl v Sedlských novinách zúročit své předchozízkušenosti, jež získal jednak se studentským živlemv Olomouci a jednak s hanáckým venkovem.Hned v prvním čísle novin zpravuje své čtenáře,co bude jeho, jakožto redaktora, hlavním cílem,když uvádí, že noviny bude psát pro lid venkovský,který je ve městech a na zámcích opovrhován jakonevzdělaný a nevzdělatelný. Helcelet byl ovšemprodchnut moderními liberálními myšlenkami,k nimž patřilo právo na vzdělání, osvětu a to, ževšichni lidé mají právo týt z nových svobod, předevšímsvobody tisku. Takto Helcelet sliboval, žebude své venkovské čtenáře zpravovat předevšímo moravských záležitostech. Hlavní snahou Helceletabylo konzervativní sedláky, často vyplašenéz jakýchkoliv změn a strašené možnými rebeliemi,poučit o tom, co žádá hlavní proud českéhonárodního hnutí na Moravě, co to je český státoprávníprogram reprezentovaný Palackým a spol.v Praze, jaké jsou požadavky ostatních Slovanův říši a též Němců, a to nejen v Olomouci, naMoravě, v Rakousku, ale i ve vlastním Německu,34

především ve vztahu k frankfurtskému sněmování.Tato jeho osvětová činnost je zahájena hned vedruhém čísle, kdy v „otvíráku“ v článku „Co jestto konstituce?“ vlastně nastiňuje hlavní požadavkyliberálů všech národů v celém mocnářství. Vědomsi konzervativnosti rolnictva snažil se mírnit obavyz toho, co přinese ústava, že nepovede k „k rozpustilostia nepořádkům“, ale naopak. Na příkladuFrancie uvádí, že státy s konstitucí jsou vyspělejšía na vyšší úrovni a za smysl konstituce považoval,že „…král nemůže wšechno dělati, co sám chce,jenom dle swé libosti, nýbrž týkáli se to národu, že semusí prwé s národem poraditi, jeli s tím také srozuměn.“,přičemž jedním z hlavníc h prostředků protakovou poradu je právě svoboda tisku, dále pakvolba poslanců do sněmů a též zavedení obecníhozřízení a vznik místních samospráv apod. Sedlskénoviny neměly dlouhého trvání a skončily již svýmdruhým číslem 8. dubna.Co bylo příčinou krátkého života tohoto prvníhočesky psaného periodika v Olomouci? Zrušenícenzury vedlo k aktivizaci všech národníchsložek v říši, přičemž nejhalasněji se projevovalnejvyspělejší národ, jímž byli Němci. V Olomoucipatřili k hlavním propagátorům velkoněmeckýcha frankfurtských myšlenek univerzitní profesořináboženství a dějepisu Hartmann Zeibig a AdolfFicker, toto duo pak doplňoval známý lékař AndreasJeitteles. Tito byli nejen velkoněmečtí, aleprojevovali, jak uvádí Jaromír Loužil ve své monografiio Ignáci Janu Hanušovi, i silně liberálníaž republikánské tendence. Tyto jejich snahy jimsice přinesly dočasný úspěch v dubnu 1848, kdyždosáhli zrušení vydávání Sedlských novin a kdyAdolf Ficker převzal hlavní redakci Neue Zeit,nicméně po porážce revoluce a za pobytu dvorav Olomouci v zimě roku 1848 dostihla cenzurnía trestající ruka i je. V dubnu 1848 se ovšem cítilina koni, podporovali volby do Frankfurtskéhosněmu a vedli veřejné pře s českými vlastenci,především Janem Helceletem a Ignácem JanemHanušem. Tyto olomoucké rozepře popsal nastránkách svých novin i Karel Havlíček, když 25.4. v Národních novinách uvedl, že: „W Holomaucipanuje terorismus. Prof. Hanuš musel složiti redakcičasopisu „Neue Zeit“, a prof. Helzelet redakci Sedlskýchnowin. U wedení onoho časopisu uwázal seprof. Jeiteles, jenž jej w cele odporném duchu wede,wyzýwaje hned w prvním čísle obywatele Morawya Slezska (ne toliko Němce), aby bez prodlení doFrankobrodu wolili poslance, jakoby se Slowané zdechystali ke křižácké wálce. Selské Nowiny kněhkupecHölzel přestáwal wydávati, jelikož prý pobuřují lid!!Oběma ctěným našincům wšelijak wyhrožowáno,ano chystala, nebo snad zadala se petice od některýchměšťanů, aby byli z Holomomauce wypowězeni!To wše zdá se, že se děje náwodem strany potměšilé,jenž se spojila pod jménem „Konkordie“, a mluwícw programu o swornosti mezi Němci a Slowany, naPražany jizliwau hanu kydá, zastawatele národnostimorawské separatisty přezdíwá a tak hlawy matea rozsíwá kyselost. Prawá to ironie na swornost! DejBůh, aby ti rozjitřenci, jenž se jedině proto durdí, žeslowansky neumí a tedy budaucnosti se bojí, konečněk rozumu přišli.“ Helcelet s Hanušem tak jižpřed proslulým Palackého dopisem do Frankfurtutyto volby odmítli a stáli ve své linii na požadavkuústavy, zajištění liberálních svobod a na loajalitěk dynastii a Rakouské říši.Na přelomu dubna a května vznikla v OlomouciSlovanská lípa, první politický slovanskýspolek na Moravě, kde hrál opět jednu z hlavníchHISTORIE / ŽURNALISTIKA35

HISTORIE / ŽURNALISTIKArolí Helcelet (vedle něj ještě Hanuš,Lepař, Mathon, Mošner, Šembera,Vlk apod.). Na konci května pakodjíždí do Prahy na Slovanský sjezd,kde se dokonce stává v jeho česko--moravské-slovenské sekci zástupcemza Moravu. Známé Svatodušníbouře a zákrok Windischgrätzetuto fázi revoluce umrtvily, nicméněsněmování přineslo další dokladyo možné síle Slovanů v rámci říšea vědomí toho, že Palackého austroslavistickýprogram je z hlediskaumírněných liberálů i konzervativcůa koneckonců i pro dynastiirozumným východiskem pro budoucnostmocnářství. Po návratudo Olomouce ale nastala pro Helceleta stísněnádoba. Jednak byl na příkaz krajského hejtmana vyšetřovánolomouckým magistrátem, v druhé řaděpokračovala ofenzivní Fickerova agitace v NeueZeit a zdálo se, že jarní naděje nebudou naplněny.Takto Helcelet psal svému příteli Šemberovi doBrna, že má obavy z toho, aby nedošlo k přesunuolomoucké univerzity do hlavního moravskéhoměsta a on tak nezůstal sám, jak uvádí Miloš Traplv Dějinách Olomouce, „uprostřed knězů a vojáků“.Rok 1848 ovšem ještě nekončil. V říjnu vypuklyopakovaně bouře ve Vídni, což pro Olomoucznamenalo mnohé. V prvé řadě došlo k přesunudvora do pevnostního města a do Kroměříže téžpřesídlil ústavodárný sněm.Přesun dvora znamenal utlumení aktivit velkoněmeckýchprofesorů a přirozeně posílení konzervativníchsil. Prof. Zeibig byl suspendován, prof.Fickerovi byly odňaty Neue Zeit a po potlačenívídeňské revoluce a kroměřížskémsněmování se od listopadu 1848zdálo, že umírněně liberální a loajálníprodynastické síly nabývajívrchu. Též se opět aktivizovala Slovanskálípa, jež propojovala českéa moravské poslance z Kroměřížskéhosněmu s hanáckým venkovem.K činorodým postavám zdepatřil nejen známý právník Jan Vlk,ale také další jurista z Dubu nadMoravou Jan Mráček a též juristaa hudební skladatel Arnošt Förchtgottz Tovačova apod.Jedním ze znaků těchto nadějíbylo i vydávání nových česky psanýchnovin pod názvem Prostonárodníholomoucké noviny, od 4. čísla již jenHolomoucké noviny. Jejich hlavním redaktoremse stal opět Jan Helcelet. Toto periodikum sicenavazovalo na Sedlské noviny, nicméně vycházelos širší finanční a vládní podporou (tu zajistilŠembera) a s ambicióznějšími cíli. Stále mělo jíto tisk pro venkovský lid, ale již nikoliv jen pro něj,též informační šíře měla být větší, když čtenářměl být seznamován geograficky nejen se situacív markrabství, ale též s událostmi v Českémkrálovství, se situací Slovanů v celém mocnářství,s přihlédnutím k severním Uhrám, k Vídni apod.První číslo vyšlo 4. 11. 1848, nejdříve novinyvycházely dvakrát týdně, ale již v měsíci listopaduHelcelet vyhověl požadavkům čtenářů, kteřížádali častější periodicitu, ale na druhé straněmenší formát a tedy i levnější pořizovací náklady.Periodicita byla záhy navýšena na tři vydánív týdnu, přičemž ve čtvrtek vycházela příloha Kon-36

stituční posel. Mnohem více času věnoval Helceletvysvětlení slovanské sounáležitosti, historii,současnosti a postavení jednotlivých slovanskýchnárodů v říši. K redigování Holomouckých novinsi navíc Helcelet od prosince přidal i univerzitnípřednášky v češtině, když vedle Viléma Kabeše,který v češtině přednášel matematiku, Hanuše,jenž přednášel psychologii, držel české přednáškypřírodopisu. V prvním čísle roku 1849 dává pakHelcelet do titulku sen všech umírněných liberálů,tedy „Nowý rok 1849 ať nám wšem upewní swobodu,národní wywinowání a pořádek!“. Nicménětoto přání nebylo naplněno a po rozehnání Kroměřížskéhosněmu a vydání oktrojované ústavy,jejíž obsah byl bez jakéhokoliv hodnotícího komentářev Holomouckých novinách uveřejněn,pak noviny v dubnu 1849 ukončují svůj život, jelikožnový tiskový zákon stanovoval příliš vysokékauce a znemožňoval tak vydávání česky psanýchnovin. V neposlední řadě již nebylo ani politickékrytí z vládních míst. Poslední výtisk s pořadovýmčíslem 44 pak vyšel 28. 4. 1849.Po porážce revoluce a ústavních nadějí a nastoleníneoabsolutismu se cesty dřívějších revolucionářůvydávají rozličnými směry. Zatímcovelkoněmecky smýšlející profesor dějepisu AdolfFicker je „za odměnu“ poslán do hlavního městaBukoviny Černovic, tak Helcelet přesídluje dobrovolnědo hlavního moravského města Brna. Zdevyučoval na technické střední škole, která se vyvinulaz původní olomoucké stavovské akademie.Patřil též k hlavním postavám spolku „Jednota sv.Cyrila a Metoděje“, jenž je považován za prvníosvětový vzdělávací spolek na Moravě. Starostoubyl František Matouš Klácel, jednatelem AloisVojtěch Šembera, pokladníkem pozdější hlavamoravské politiky dr. Pražák. Spolek se dostalzáhy do střetu s klérem, především s biskupemSchaffgotschem. Bez podpory a především spolupráces katolickou církví a nižším duchovenstvembyla činnost spolku špatně realizovatelná, protose v roce 1853 spolek přejmenoval na Matici moravskoua hlavní postavou se stal namísto Klácelaprávě Helcelet. 50. léta nicméně byla, po růstuvlasteneckého a osvětového hnutí ve 40. letech,krokem zpět.Po pádu bachovského režimu a opětovnémnastolení ústavnosti ale nastává nová etapa moravskéhopolitického a národního života. Helceletjiž není čelným představitelem, přesto byl v letech1861–1873 zemským poslancem i poslancem naříšské radě ve Vídni. Cíle českého národního a politickéhohnutí na Moravě jsou již jiné než v roce1848. Především se prosazuje myšlenka jednoty tříhistorických zemí Koruny české a postupně je akceptovánaidea českého státoprávního programutak, jak jej formuloval Palacký. Přestože praktickáčinnost moravských politiků byla jiná a v řaděpolitických kroků se cesty českých a moravskýchposlanců na říšské radě ve Vídni rozcházely, základnístátoprávní a národní programové shody sepodařilo docílit na přelomu 80.–90. let 19. století.U toho už ovšem Jan Helcelet nebyl. Umírá 19.2. 1876 a s ním odchází (v témže roce umírá téžFrantišek Palacký) první generace česky píšícíchnovinářů na Moravě.Lubomír Novotný (1978) vystudoval historii a právana Univerzitě Palackého v Olomouci. Odborněse zaměřuje na dějiny 19.–20. století a právnídějiny.lubomir.novotny@vkol.czHISTORIE / ŽURNALISTIKA37

Svatováclavská česko-polsko-německá setkánív Jeseníku a Bílé VoděKvětoslav GrowkaUDÁLOST Z KRAJELetošní XII. svatováclavské setkání 2012 v Jeseníku,jehož garantem jsou Vlastivědné muzeumJesenicka a Státní okresní archiv Jeseník, je věnovánotématu Slezská lidová kultura a kultura liduna Jesenicku. Vlastivědný seminář se uskutečnív Priessnitzových léčebných lázních v Jeseníku večtvrtek 27. září 2012.Jeho cílem je poprvé systematicky zmapovatslezskou lidovou kulturu na Jesenicku v kontextuširších geografických i dějinných souvislostí. Specifickáslezská kultura se utvářela v podmínkáchexistence českého království, rakousko-uherskéříše i Pruska. S odsunem německého obyvatelstvaStarosta Bílé Vody M. Kocián a Mons. A. Otte při pietní aktuna bělovodském hřbitově v r. 2007, foto: K. Growkaz okresu Jeseník došlo – až na výjimku pověstí– k diskontinuitě jevů. Badatelský zájem byl ideologickypotlačen, i na slezskou lidovou kulturubylo uplatněno hledisko „odgermanizování“ kraje.Pořadatelé nechtěli zůstat pouze u lidové kulturybývalého německého etnika zdejšího regionu,ale stanovili jako hlavní cíl letošního zaměřenízmapovat též lidovou kulturu po roce 1945, kdyna Jesenicku, potažmo v celém československémSlezsku, došlo k naprosté výměně obyvatelstvav rámci dosídlení pohraničí, vylidněného po odsunuNěmců v letech 1945–1946. V prvních vlnáchdosídlenců najdeme Čechy a Moravany z vnitrozemí,rumunské reemigranty, Slováky či Valachy.Každé etnikum si s sebou přineslo svébytnou kulturu,zvyky a tradice, vlastní životní styl a v tomtoetnickém kotli došlo během několika desetiletík jejich přetavení, částečnému překrývání, v některýchpřípadech i k pozbytí etnické identity.Od roku 1949 se v naší oblasti usazovali emigrantiz Řecka a Makedonie, kteří uprchli z domovav souvislosti s občanskou válkou. Také onipřispěli svým kulturním podílem k obrazu lidovékultury Jesenicka a jsou dodnes velmi agilním etnikems velkou soudržností, byť značná část z nichse v průběhu let vrátila do vlasti.Seminář i celý doprovodný program (budezveřejněn na webových stránkách pořadatelůa plakátován) je zájemcům volně přístupný. Každýodborný seminář provázelo vydání sborníku, který38

Výstava k dějinám architektury v jesenické Vodní tvrziv r. 2010, foto: M. Fačevicováje následně dán do prodeje a distribuován i domístních škol. Nejinak tomu bude i letos. A konečněsnahou muzejních pracovníků a archivářůje připravit každoročně i tematicky spřízněnouvýstavu v prostorách jesenické Vodní tvrze.Pořadatelé se již mohou se ctí ohlédnout zauplynulými ročníky. První se uskutečnil v roce2001. Počátek je ale nutno hledat v roce 2000,kdy byl hřbitov v Bílé Vodě prohlášen národníkulturní památkou. Setkání při příležitosti odhalenípamětní desky bylo věnováno 50. výročínásilné internace řádových sester v Bílé Vodě,která začala právě 28. září 1950. I. svatováclavskésetkání v roce 2001 bylo věnováno duchovnímtradicím, konkrétně 300. výročí působení řádupiaristů v Jeseníkách. Pietní vzpomínka na internaciřeholnic je od té doby stále nedílnou součástísetkání. Původním iniciátorem svatováclavskýchdnů bylo občanské sdružení Vlastenecký poutníkv Moravském Berouně, které přizvalo ke spoluprácitehdejší Okresní úřad Jeseník, Městský úřadJeseník, Matici slezskou v Opavě a turistickouorganizaci PTTK Opole za polskou stranu.Počínaje rokem 2003 organizují svatováclavskásetkání Vlastivědné muzeum Jesenicka a Státníokresní archiv Jeseník, přičemž spolupořadatelijsou Obecní úřad Bílá Voda, Česká křesťanskáakademie Jeseník a Městská kulturní zařízeníJeseník. Za německou stranu akci dlouhodoběpodporoval partnerský kraj Neuburg–Schrobenhausena aktivně se jí zúčastňují turisté ze spolkuMSSGV z Kirchheimu unter Teck. U příležitostijubilejního X. setkání přistoupil nový spolupořadatelSpolečnost Vincenze Priessnitze.Svatováclavská setkání probíhají pod záštitounáměstka hejtmana Olomouckého kraje, MěstaJeseník a mají podporu ve Sdružení měst a obcíJesenicka. Zvláště podpora Olomouckého krajemá dějinný rozměr: cílem setkání je rozvíjet povědomío historii a tradicích Jesenicka v širšímslezském a moravském rámci. Setkání odborníkůs laickou veřejností a studenty na odborném seminářije součástí cílevědomé péče o vzdělání v krajiUDÁLOST Z KRAJE39

UDÁLOST Z KRAJE„na konci světa“. Stejně se totiž zachoval před285 lety olomoucký kanovník a posléze biskupJakub Arnošt z Liechtenštejna, když v Bílé Voděpostavil piaristickou kolej s gymnáziem. A to jetradice, která zavazuje.Přehled odborných seminářů:I. 300 let piaristů v Jeseníkách 2001II. Osobnosti Jeseníků a Slezska, kterése nedostaly do čítanek2002III. Osobnosti průmyslníků a vědců 2003a jejich podíl na rozvoji regionuIV. Slezsko a Jesenicko v literárním 2004zobrazeníV. Historie muzejnictví na Jesenicku 2005VI. Z historie studia a využívání nerostnéhobohatství Jesenicka2006VII. Církevní život v dějinách Jesenicka 2007VIII. Osudové osmičky v dějinách Jesenicka20. století2008IX. Živá příroda na Jesenicku – historiezoologických výzkumů2009X. Jesenicko v kontextu vývoje slezskéa moravské architektury2010XI. Historie textilního průmyslu na 2011JesenickuXII. Slezská lidová kultura a kultura 2012lidu na JesenickuDalším aspektem svatováclavských setkání jekaždoroční připomenutí 28. září – státního svátkusv. Václava, jednoho z hlavních patronů naší vlasti,jako Dne české státnosti. Při té příležitosti pořadatelézvou širokou veřejnost na kulturní akci,záměrně dramaturgicky postavenou co nejpestřeji.Přítomní si mohli při literárně-hudebních pásmechposlechnout herce Radovana Lukavskéhoči Petra Krále, na koncertech vážné hudby slyšethouslistu Pavla Šporcla za doprovodu Moravskéfilharmonie, varhanici Ivu Slancovou, Trio Siraels,vystoupení laureátů Mezinárodní Schubertovysoutěže pro klavírní dua či zhlédnout barokníoperu Torso v podání olomouckého souboru EnsembleDamian a hru Jana Sulovského Muzikantz Jánského Vrchu o Karlu Dittersi z Dittersdorfu.Posuzujeme-li činnost muzea a archivu v Jeseníkuvzhledem k jejich profesnímu zaměření,musíme říci, že svatováclavská setkání jsou spíšejejich koníčkem (který by se bez podpory širší „rodiny“nedal dělat), jakousi nadhodnotou, kterouse snaží svým spoluobčanům přinést. A prolistujeme-lisi hromádku vydaných sborníků a připočteme-lidosud vydaných 13 čísel vlastivědnéhosborníku Jesenicko, snad pochopíme, že vše neníjen o penězích, že v jednom z nejchudších okresův republice tento handicap vyvažují umanutou pílí.Květoslav Growka (1956) do roku 1999 učil naGymnáziu v Jeseníku, nyní je zaměstnán ve Státnímokresním archivu Jeseník. Rediguje vlastivědnýsborník Jesenicko. Specializuje se naikonografii Jeseníků, např. v publikacích Albumstarých pohlednic – Jeseníky (2002), Turistické tradicenisko-jesenického pohraničí (2006) a Jeseníkymezi vzpomínkou a přítomností (2008).k.growka@je.archives.cz40

Ernst Tittel,skladatel, pedagog a významný rodákLadislav KuncMnohdy si ani s plnou odpovědnostíneuvědomujeme, kolikvýznamných osobností, a nejenz dávné minulosti, pochází z našehoregionu. Mnohé z různých důvodůopustily rodné město, ale ani jejichdalší generace nezapomínají na rodištěsvých rodičů. Nejen hudebnískladatel a pedagog Ernst Tittel,ale již jeho strýc univ. prof. JosefTittel se významně zapojil do veřejnéhoživota. Působil jako profesorna olomoucké univerzitě a zemřelv roce 1929.Náš významný rodák Ernst Tittel se narodil26. dubna 1910 ve Šternberku u Olomouce. Jehorodiče Karl a Antonia byli oba velmi muzikální,zpívali pravidelně v chrámovém sboru a vštěpovalimu již od mládí radost z hudby. Především to bylajeho matka, která ho vychovala ve věřícího člověkaa dala mu tak základy pro pozdějšího hudebníkaa skladatele. Tittelův otec ho brával už jako maléhos sebou na kůr, což vyvolávalo v malém chlapcivždycky velké nadšení. Ernst měl tři sourozence.Jeho nejmladší sestra zemřela už v mládí. Obastarší sourozenci odešli stejně jako později on sámza vzděláním do Vídně. Nevyvolili si ale životnídráhu hudebníků.I když Ernst Tittel za svých školních let veŠternberku věnoval mnoho času hudbě, byl přestonejlepším žákem ve třídě. Nikdynezanedbával své povinnosti ve škole,učení mu nedělalo žádné potíže.Navíc po vyučování navštěvoval orchestrálnía pěvecké zkoušky a takéhodiny angličtiny a latiny. Jako svůjprvní hudební zážitek označil pohřebníslavnost za císaře FrantiškaJosefa v roce 1916 ve šternberskémkostele. Tehdy šestiletý chlapec byl„hluboce dojat varhanní hudbou,císařskou hymnou a celou tou nádherou“,jak později uvedl ve svýchvzpomínkách. Svoje hudební vzdělánízačal ve školním věku v městské hudební školehrou na housle a teoretickou výukou. O jehovlastním hodnocení můžeme číst v jeho deníku:“Nikdy jsem nebyl hudebním zázračným dítětem,můj talent propukl jako pupen v pravou dobu dospívání.To je jev, který se považuje všeobecně proskladatele za normální“.Jeho hudební zkušenosti z mládí vyrůstaly předevšímz muzicírování doma s bratrem i známými.Malá dílka psaná většinou pro housle někdy přesahovalamožnosti jeho bratra. Jeho první skladbabyla pravděpodobně Fantasie pro housle a harmonium.Tittel se sice učil na housle od osmi let, alekvůli onemocnění dětskou obrnou v dětství mělproblémy s pravou paží. Lepší pro něj bylo, kdyžpěvecký spolek Eintracht umístil v jejich doměHUDBA41

HUDBAstaré harmonium, na něž zkoušel nejdříve jako samouk,později s učitelem. Kromě toho měl Tittelčastěji příležitost hrát u svého farního kmotra namalé varhany v Německé Loděnici. Měl přístupdo tamějšího kostelního archivu a poznal množstvínové chrámové hudby. S partiturami se seznámildo té míry, že začal komponovat i duchovníhudbu. Pro svoji nedávno zesnulou sestru napsalElisabeth-Messe, která byla uvedena ve šternberskémkostele v září 1927. Svoje školní hudebnízkušenosti získal i tím, že žákovský sbor zpívalveřejně i některé z jeho prvních drobných sborovýchskladeb. Praktické zkušenosti získal i jakosbormistr spolku tovaryšů. Už jako patnáctiletývedl i smíšený sbor, pro který také komponoval.Na doporučení jednoho učitele si obstaralTittel, který byl vlastně samouk, knihy o hudebníchformách, nauku o harmonii a instrumentaci.Na základě svých teoretických znalostí byl pakna vídeňské hudební akademii přijat ihned dodruhého ročníku. Největším hudebním zážitkemz jeho mládí bylo pro něho uvedení Te Deum odAnt. Brucknera ve šternberském farním kostele.Stal se tak Brucknerovým obdivovatelem a zůstaljím až do konce života. Jako reakce citát z jehodeníku: „Řítící se kaskády tónů orchestru byly promne opravdovým zjevením. Pocítil jsem poprvéve svém životě hudbu jako nadpozemskou moc,viděl nebesa otevřená a věděl, že ‚musica sacrarapit nos ad celsitudinem‘ “. Jeho mladistvé přání,stát se knězem, bylo zastíněno touhou po hudbě.Rozhodl se tedy pro hudební dráhu.V létě 1928 po maturitě (s vyznamenáním)opustil svoji vlast a našel nový domov ve studentskékoleji, která navazovala na františkánskýklášter ve Vídni. I přes rozsáhlý studijní plánna akademii studoval současně i hudební vědua stal se pak v roce 1935 doktorem filozofie. Vesvé disertaci pojednával o Simonu Sechterovijako církevním skladateli (1788–1867), nar. veFriedbergu (dnešní Frymburk v jižních Čechách).Roku 1932 po absolvování 5. ročníku oddělenípro církevní hudbu složil závěrečnou zkouškus vyznamenáním. V témže roce se stal varhaníkemfrantiškánského kostela a od května 1933zde jako varhaník byl zaměstnán oficiálně. Jakomzdu dostal malý byt a stravu.I když hra na varhany mu působila hodně radosti,dráhu virtuosa mu omezilo částečné ochrnutípravé paže. Svými volnými varhanními improvizacemi,které měly vysokou úroveň, si všakzískal okruh zaujatých posluchačů. Po ukončeníuniverzitního studia v roce 1935 působil nejprvejako asistent a od roku 1936 se stal Tittel učitelemna Akademii. Vyučoval nauku o harmonii,kontrapunkt, církevní skladbu a také hlavní oborvarhany. O rok později byl ustanoven jako učitelhudební teorie. Díla, která vznikla v tomtoobdobí, byla vydávána nakladatelstvím Schwannv Düsseldorfu, kde byla zaměstnána jeho pozdějšímanželka Franziska Füsgenová. Svatba se uskutečnilav dubnu roku 1939 v Lindorfu u Düsseldorfu,v bydlišti nevěsty. Společný život začal veVídni. Františkáni jim dali jako svatební dar většíbyt. Šťastné soužití mělo však krátké trvání, protožeTittel musel jako rakouský státní příslušníkk vojenskému odvodu. Během celé válečné dobybyl častěji povoláván k vojenským a pracovnímslužbám.Přes všechny obtížné okolnosti vznikla také zaválky některá díla. V lednu 1943 se mu narodiladcera Gertrud Antonia. I když se zdálo, že v roce42

Sbor a orchestr Salve při premiérovém koncertu z díla ErnstaTittla dne 1. 11. 2011 v chrámu P. Marie Sněžné v Olomouci.Foto: Tomáš Jemelka1944 může nastoupit do svého učitelského úřadu,byl znovu povolán na opevňovací práce do Štýrskaa po návratu byl nasazen na práci do továrny Paukerve Floridsdorfu jako pomocný dělník.Po této těžké době si určil velký úkol: znovuvybudovat Akademii. Tittel patřil k prvním, kteříse po ruském obsazení přihlásili do hudební Akademie.Jeho soubor oborů na Akademii zahrnovalstudium od skladby, všeobecné a chrámové kompoziceaž po dějiny chrámové hudby. V této doběvznikla četná díla pro sóla, sbor a orchestr. Najaře 1946 a v srpnu 1947 se narodili synové Ernsta Reinhard. Všechny tři děti mu dělaly mnohoradosti. Jeho angažovanost v učitelském povolání,komponování a hra na varhany mu však ponechávalymálo času k intenzivnímu rodinnému životu.Tvůrčím způsobem jeho nejplodnější životníroky, léta padesátá, mu přinesla různá vyznamenánía jmenování. Od roku 1951 byl členem Státnízkušební komise pro soukromé učitele hudby,v roce 1954 byl jmenován mimořádným profesorema v roce 1961 řádným vysokoškolským profesorem.Jako velké uznání pro věřícího a obětavéhochrámového skladatele a varhaníka propůjčil mupapež Jan XXIII. v roce 1962 Komturský kříž řádusvatého Řehoře Velikého.Snad k tomu přispěla přepracovanost, v roce1961 onemocněl na zánět srdečního svalu. O několikměsíců později postřehl první potíže sesluchem. Na podzim 1964 byl stižen prvním infarktem.Jen na pár týdnů se stáhl z pracovníhoživota a pokusil se také léčit svůj zhoršený sluchv léčebném ústavu. Sice po krátkou dobu se muzdálo, že pozoruje zlepšení, ale nakonec léčebnýúspěch byl jen velmi omezený. Kvůli podobnémuosudu se cítil spřízněn s Beethovenem (tvrdil, žetrpí také jeho chorobou sluchu). Prováděl testys jeho naslouchací rourou (Mälzelsche Hörrohre),a tak zprostředkoval poznatky o jednotlivých etapáchchoroby.Zdraví Ernsta Tittela bylo narušené a svůj druhýinfarkt v červenci 1969 již nedovedl překonat.Dá se říct, že smrt vyrvala aktivního a předevšímpro rodinu nepostradatelného člověka ze života.I když přišla zdánlivě nenadále, byl na ni jako věřícíčlověk připraven. Za přítomnosti velkého počtusvých kolegů profesorů a studentů byl pohřbenna vídeňském ústředním hřbitově. Requiem byloslouženo ve františkánském kostele sv. Hieronýma,kde byl po čtyřicet let činný jako varhaník.(Ke zpracování článku byly použity informacea zapůjčené materiály od dcery skladatele GertrudWally).Náhoda přispěla v březnu 2011 k setkání s dcerouskladatele Ernsta Tittela Gertrud, provdanouHUDBA43

HUDBAWally, která dnes žije ve Vídni. Velmi ochotnězapůjčila notový materiál některých skladeb svéhootce a byla nápomocna svými radami. Smíšenýpěvecký sbor a orchestr Salve při chrámu P. MarieSněžné nacvičil a také ve spolupráci se souboremVěžní hudba při ZUŠ Přerov realizoval koncertz díla Ernsta Tittela. Byla to Kleine Festmesse,op. 37 (1952) a Intráda pro varhany a dechovénástroje (1969). Koncert se uskutečnil dne 1. 11.2011 v chrámu P. Marie Sněžné za účasti hostíz Vídně, především dcery a syna skladatele. Dílopak bylo provedeno i v rodném městě Šternberkudne 17.11. 2011, opět za účasti příbuzných. Následněpak dne 1. 3. 2012 zařadila Vlastivědnáspolečnost v Olomouci (VSMO) do programumuzejních čtvrtků besedu Ernst Tittel, hudebnískladatel, pedagog a významný rodák, kterou připravila s hudebními ukázkami přednesl organizátorcelé akce a dirigent koncertu Ladislav Kunc.Ladislav Kunc (1943) je předsedou Hudební sekceVlastivědné společnosti muzejní v Olomouci.Působí jako sbormistr pěveckého sboru Salve u P.Marie Sněžné v Olomouci.lkunc@centrum.cz44

Podvědomě k tomu světu použitých a zdánlivěnepotřebných věcí mám blízkoO bleších trzích v Olomouci„Původním důvodem vzniku bleších trhů bylasolidarita panstva vůči poddaným, které jim nabízeloobnošené věci k dalšímu obchodování. To sicenezapadá do historického příběhu o „zlé“ šlechtě, aleje to tak. Ta tradice tedy sahá až do středověku, kdyse díky ní šířili také různí roztoči, bakterie a blechy.“Takto nás do historie bleších trhů a vzniku jejichjména uvádí Pavel Bednařík, organizátor Vintage.Market.Olomouc, nazývaných také originální olomouckéblešáky.Nápad začít v Olomouci pořádat klasické blešítrhy byl prý výsledkem dlouhodobých tužeb a přání.„Já jsem o bleších trzích předevšímsnil, než jsem svůj první navštívil. Představovaljsem si, jak by to bylo hezké,provést jednou za měsíc domovní hygienua odnést ty věci na místo, kde si jeněkdo další koupí, nebo vezme. Podvědoměk tomu světu použitých a zdánlivěnepotřebných věcí mám blízko, od svýchsedmnácti jsem nakupoval v sekáčícha bazarech a byla to pro mě životní alternativa,které se nevzdávám dodnes,“vysvětluje Bednařík.Tradiční předpoklady pro pořádánítrhů s použitým a starším zbožímu nás byly již dlouho. „Češi mají blízkoke kultuře šmeliny, burz a podobnýchnově ustavených míst směny. Ta potřebavyměňovat, prodávat a nakupovat „jeté“ zboží jezakořeněná hluboko.“ Přesto ještě úrovně a rozšířeníjako např. v Německu, Holandsku, Franciia Španělsku ani zdaleka zdejší bleší trhy nedosáhly.A to ačkoli jejich potenciální význam pro životlokálního společenstva může podle Bednaříka býtobrovský. „Potřeba sdružování a sdílení je zastupitelnájakoukoliv jinou pravidelnou komunitníakcí v tom společenství, může to být blešák, ples,veselice, demonstrace nebo jen setkání v hospodě.Ovšem blešák má trochu intimnější charakter, nacož jsme také chtěli upozornit a zvýraznit jej. Lidési vyměňují nepotřebné věci a v principu odhalujífoto: Jiří FoglCO SE DĚ JE V OLOMOUCI45

CO SE DĚ JE V OLOMOUCIněco ze svého soukromí, prodávají nebo nakupujívěci „s příběhem“. A tato hodnotová, emočníi informační výměna je pro jakékoliv společenstvínenahraditelná. Pokud je to spojeno i s dalšímprogramem a regionální nabídkou občerstvení,pak blešák získává ještě další hodnoty navíc.“V Olomouci trhy a akce spojené se směnou čiprodejem specifického zboží na organizovanýchtrzích nejsou ani zdaleka novinkou a výdobytkemposledních let. „Olomoucká tradice spočívá právěv pořádání bleších trhů, které bych spíš osobněnazval burzami. Směňují se tam hlavně tematickévěci, je to komunita obchodníků a sběratelů, kteřípřesně vědí, co hledají nebo co prodávají. V tomje olomoucká tradice velká – nejprve probíhalyv hotelu Sigma u nádraží, po jeho zbourání sepřesunuly na učiliště na Rooseveltově ulici. Alepokud jde o tradici tzv. občanských blešáků, taktu jsem v Olomouci nezaznamenal. Možná je dvanáctlet mého života v tomto městě příliš krátkádoba nebo to ke mně nedolehlo, ale o žádné podobnétradici nevím,“ říká organizátor VintageMarketů Olomouc.Kromě tzv. civilních blešáků, zastoupenýchprávě touto akcí, se můžeme u nás setkat i s blešákytakříkajíc „pravověrnými“, které mají uzavřenějšícharakter a probíhají na více místech naMoravě. Nejznámější a největší bleší trhy naleznemesamozřejmě v hlavním městě. „V Praze jsounejznámější blešáky na náměstí Míru a na náplavceu Vltavy, mají svůj nezaměnitelný punc i své pravidelnéa nadšené návštěvníky, kterých přibývá.“A jaké naděje a vyhlídky vkládá Pavel Bednaříkdo organizace bleších trhů v Olomouci, sekterou poměrně nedávno začal? „Pro mě je důležitáoriginalita a změna, byl bych rád, kdyby sejednotlivé blešáky lišily nabídkou, atmosférou,programem. Chtěl bych pořádat tematické rukodělnéworkshopy, kde by se návštěvníci naučilivyrábět si doplňky na sebe či do domácnostisami doma a nemuseli pro každý nesmysl jezditdo IKEY.“Zajímavou zkušenost s outdoorovou variantouzískali organizátor a pořadatelé Vintage.Market.Olomouc 12. května, kdy se bleší trh konal v rámciDivadelní Flory, a to přímo v areálu Konviktu.Potvrdili si zde nejen to, že venkovní blešáky jsouoblíbenou a preferovanou variantou, ale také žejedinou komplikaci může v těchto případechpředstavovat počasí. „Celý den nám bez ustánípršelo, venkovní vystoupení žonglérů z Le Vitaretak získalo náležitě dramatický rozměr, bohuželdětské publikum, jemuž je program přednostněurčen, nebylo z důvodu špatného počasí početné,“upřesňuje Bednařík.I proto se chystají po prázdninové přestávcev koncepci olomouckých blešáků změny ku prospěchuvěci. „Blešák si rozhodně zaslouží několikinovací, a to i z toho důvodu, že se bude 7. a 8. záříkonat v rámci Dnů kulturního dědictví na Hornímnáměstí (na nádvoří radnice). Mým cílem je vytvořitz Vintage.Market.Olomouc inspirativní příležitostk setkání, které přiměje přítomné i zvanéke kreativitě v jednání. Mám zájem vytvořit pravidelnéfórum nových kreativních nápadů, kterébudou mít možnost přihlásit se i o podporu, takovékreativní pitching forum, kde nejlepší nápady,jak zlepšit něco v domácnosti, místní komunitě,společenství, budou odměněny a autoři mohourealizovat alespoň první část příprav projektu.“Samozřejmě, že si Bednařík uvědomuje nezbytnosta potřebu spolupráce s dalšími subjekty46

a institucemi v kraji. „V tomto ohledu je důležitákomunikace s partnery a potencionálními sponzory,což je další úroveň, které bych rád dosáhl.Samozřejmě za podpory přátel a příznivců, což jei apel na čtenáře tohoto článku.“Pokud se tedy na bleší trh v září opravdu vypravíte,je možné, že se vám podaří stejně kurióznínákup jako organizátorovi olomouckých blešíchtrhů. „Na jednom z Vintage Marketů jsem koupil„bibli“ mladých socialistických žen Praktická dívkaza 20, – Kč, ale ta byla přednostně určena promou milou. Pokud ji odloží, tak si ji ale se zájmemprostuduju taky. A úplně nejkurióznější budouzřejmě biblické výjevy na skleněných destičkách,ze kterých si chci vyrobit lampičku. Jeden byl zadvacku.“Vyptával se Petr Pláteníkwww.vintageolomouc.czPetr Pláteník (1981) je absolventem Pedagogickéfakulty a Filozofické fakulty Univerzity Palackéhov Olomouci. Zaměřuje se především na současnoufilmovou tvorbu v severských zemích a naproblematiku filmového a mediálního vzdělávání.Publikuje texty o filmu v časopisech A2, Cinepur,Film a doba. Dlouhodoběji spolupracuje s Letnífilmovou školou v Uherském Hradišti.pitr.pan@email.czCO SE DĚ JE V OLOMOUCI47

CO SE DĚ JE V OLOMOUCISvětlo potřebuje energiiJiž loni se mohli obyvatelé a návštěvníci Olomoucev průběhu záři zúčastnit ojedinělé akce,kterou jistě festival videomappingu VZÁŘÍ je.O letošním ročníku, který proběhne ve dnech25.–29. září, jsme si povídali s ředitelem festivaluKamilem Zajíčkem. Stejně jako z reflektorů projekčnítechniky i z něj vyzařuje zájem o oživovánía proměnu města prostřednictvím světla, vyspělétechnologie a nekonečné lidské invence.Mohl bys v několika větách vysvětlit, co to videomappingje, jakou má tradici, případně jakvidíš jeho perspektivy?Videomapping, neboli zkráceně mapping, jesměr vizuálního umění, které využívá k projekci libovolnéobjekty, např. fasády domů nebo interiérybudov. Takto připravená projekce přesně respektujetvar daného objektu a ploch. Projekce vytvořenána míru například budovy dokáže narušit běžněvnímanou perspektivu a opticky změnit její tvari perspektivu. Pomocí projekce lze zakřivit a zdůraznitjakoukoliv křivku, linii nebo prostor. Obecněje hlavním projevem videomappingu projekce, kteráspolupracuje s vybraným objektem a usiluje o rozbitístereotypního vnímání perspektivy a tvaru u diváka.Projekce je většinou doplněna o zvukovou kulisu,která tuto iluzi umocňuje.Festival VZÁŘÍ se zařadil do kalendáře olomouckýchakcí teprve loni. Proč podle tebe zrovnaOlomouc nejlépe svědčí videomappingu a videomappingOlomouci?Je to dáno jak lokalitou města na mapě, taki jeho pestrou nabídkou různých architektonickýchslohů. Olomouc díky své historii nabízí vedle seberůznorodé budovy. Poblíž centra tak najdeme gotickéstavby a kostely, barokní paláce či měšťanskédomy. Je zde i několik staveb ovlivněných secesí čipozdějším kubismem. Navíc dostupnost Olomoucepro návštěvníky festivalu je velmi dobrá. Je to srdceMoravy, které je kousek od Ostravy či Brna, na hlavnímželezničním tahu. Olomouc je také velmi blízkopro Poláky či Rakušany. Město koncem září ožíváa mládne s nástupem studentů do škol a univerzit.Těmto divákům je videomapping nejbližší. Jednáse totiž o vizuální směr, který se vyvinul mezi VJa party komunitou. (Skupina lidí účastnící se tzv.house party, tj. akce, na níž je pouštěna elektronickáhudba, jejíž efekt je ještě zesilován různými světelnýmiefekty a videoprojekcemi. Zkratka VJ znamenávideo jockey, analogicky k disc jockey, a označuječlověka, který vytváří video projekce spontánněa v návaznosti na přehrávanou hudbu, každá takovávideo projekce je přitom vlastně jedinečnou událostí.Pozn. P. Pláteník) Také jsme chtěli v Olomoucifestivalem vytvořit originální akci, kterou by jinéměsto v České republice nemělo, a koncem září doOlomouce pozvat diváky na jedinečnou podívanou.Videomappingový festival zpravidla nemůže cestovatza diváky. Vždy se jedná o speciální projekci prodané místo. Olomouc je moderní město s bohatouhistorií a to je pro náš festival dobrá kombinace.Kromě toho jsem já osobně velký olomoucký patriot.V jednom z textů na webu festivalu uvádíte, ževýsledek videomappingové projekce „připomíná48

sekvence filmu, ve kterém se reálná kulisa prolínás virtuálním dějem“. Jak tomu naši čtenáři majírozumět?Videomapping by neměl být pouze podívanou,která využívá geometrických prvků k zakřivení tvarůa narušení perspektivy. Mapping na budovy by mělsdělit více, rozvinout příběh, který vtěsná do prostorua tvaru fasády. Například loňský vítěz, tým kolemPetra Skaly, nechal onemocnět budovu lékárny. Pochvíli jsme přestali vnímat dům, a objevil se přednámi určitý organismus a jeho příběh. Takto připravenáprojekce využila budovu jako projekčníplátno, ale zároveň respektovala její tvar, historiii současnost.Ke kterému uměleckému druhu kromě filmumá videomapping nejblíže? Z jakých oborů serekrutují lidé dělající videomapping?Videomapping je podle mne spíše technologie,která nabízí tvoření krátkých příběhů. Většinou sevideomappingu věnují umělci z řad VJ performerů,videoartistů či 3D animátorů. Nejběžnější je využívání3D animací, které jsou připraveny na přesný prostorovýmodel objektu či domu. Tímto způsobem lzedocílit velmi realistické projekce, kdy kromě příběhuvyužíváme prvky iluze, hru s prostorem a světlem.Jedná se vlastně o takové divadlo bez herců – sitespecific art, připravený pro určité místo a čas.Letos poprvé bude součástí festivalu VZÁ-ŘÍ soutěžní sekce věnovaná komerčnímu videomappingu.S jakým zájmem ze strany možnýchzadavatelů se setkala? Jak vidíš nejlepší možnévyužití videomappingu v komerční sféře?Videomapping objevil reklamní průmysl teprvenedávno a hned si ho oblíbil. Videomappingováprojekce nabízí silný zážitek, a pokud se tento zážitekspojí s určitou značkou či produktem, divák siobé velmi dobře zapamatuje. Úskalím v komerčnímvideomappingu je ale jeho náročnost, nejen finančnía obsahová, ale i časová. Výkonné projektory, kterése k projekcím používají, jsou stále velmi drahé.Animaci, která se připraví, lze využít pouze v rámcijednoho místa. Není tedy možné promítat projekcivytvořenou pro určitý dům v rámci kampaně jinde.A pak je zde časové omezení – projekce potřebujetmu a venku lze promítat pouze večer.Proto jsme technické zázemí festivalu nabídliurčitým společnostem a přizvali je do soutěže komerčníchprojekcí. Nabízíme jim pomoc při realizacia díky festivalovému charakteru i finanční dostupnostprojekční technologie jako takové. Dnes užmohu prozradit, že se diváci mohou těšit na několikrůznorodých animací, které nebudou založeny pouzena promítání loga na budovu. Některé nám přiblížírychlé vozy, některé budou sladké a některé možnánebudou díky většímu počtu závorek pro děti, takževyčůrat a spát.Přesto si myslím, že masový rozmach mappinguv komerční sféře možný je. Bude se spíše jednato projekce na objekty v interiéru, kdy lze stejný objektimplementovat do kteréhokoliv místa. Tentýž objekttotiž znamená stejnou animaci, a tím snížení nákladů.Navíc objekty lze umístit do interiérů a světelněpřipravit pro celodenní projekci.Na co kromě videomappingu se návštěvnícifestivalu můžou těšit? Chystáte nějaký zajímavýdoprovodný program?I letos máme připraven hudební program a koncerty.Na Horním náměstí uslyšíme kapely Toxique,Allstar Refjúdží Band a novou olomouckou formaciCO SE DĚ JE V OLOMOUCI49

CO SE DĚ JE V OLOMOUCINylon Jail. Pokud se všechny plány podaří zrealizovat,tak minimálně dva koncerty budou obohacenyo velmi zajímavé projekce. Festival nabídnei letos DJ sety v olomouckém S-CUBE a Arcticclubu. Velmi zajímavou bude živá písečná animovanáprojekce s hudebním doprovodem, kteroubude možné zhlédnout v parkánových zahradáchUniverzity Palackého. Dále je připravena ukázkasvětelného designu, fotografická výstava Světlo jinaka workshopy. Podrobný program se během srpna objevíi na stránkách festivalu na adrese www.vzari.czVšiml jsem si, že ambicí vás organizátorů jenejen se věnovat umění vidomappingu, ale ekologiiveřejného prostoru vůbec, třeba zapojenímdo tzv. Hodiny Země? Co vás k takovému rozhodnutívede?Světlo potřebujeenergii a zdrojůenergie je stále méně.Proto chceme v rámcinašeho „zářícího“programu poukázati na to, že je potřebasvětlem šetřit a využívatje rozumně.Moderní technologieumožňují využíváníekologičtějšícha ekonomičtějšíchzdrojů světla. Tutoinformaci chcemenávštěvníkům festivalusdělit.Na co se ty osobně nejvíce těšíš z programufestivalu VZÁŘÍ? Co by si rozhodně návštěvnícifestivalu neměli nechat ujít?Vše, co jsme do programu letos zařadili, je zajímavé.Nejatraktivnější budou určitě videomappingovéprojekce na náměstí. Ovšem také doporučujinavštívit během festivalu například atrium Uměleckéhocentra Konvikt, kde budou k vidění netradičnísvítidla či výstava fotografií. Ta bude i letos prodejnía výtěžek z ní bude předán Tyflocentru, které podporujeosoby se zrakovým postižením.Rozhovor vedl Petr Pláteník50

Festiválek Divadla na Zámku úspěšně pokračujeve své tradiciKvětuše SoukupováPtala jsem se sebe sama, co bych měla, cobydivák-návštěvník, očekávat od jednodenníhodivadelního festivalu v dosud pro mne neznámémměstečku Konice? 5. srpna se zde konal jižčtvrtý ročník festiválku Divadla na Zámku (dále„DnZ“). Konice je malé město, takže i bez jakéhokoliznačení nebyl problém zámek najít. Vedleněj je menší parčík a naproti stojí Zámecká pivnice,která DnZ poskytla útočiště před úmornýmpočasím.První polovina programu nabízela zábavu pronejmenší diváky, druhá se zaměřovala na dospěléúčastníky. Jako první byla uvedena pohádkaO Popelce. Zahrál ji soubor z Velkých Opatovicskládající se z několika rodin. Jedná se o druhýpočin režírovaný Pavlem Petrželkou. Vystoupenívzniklo z motivace zapojit vlastní děti do pohádkya pobavit je. Pokus se povedl, a proto soubor vyjelna DnZ. Začátek připomínal díky kňourajícímsestrám Popelky pohádku Mrazík, která shodouokolností měla DnZ zahajovat. Avšak kvůli zraněníhlavní postavy Mrazíka přijeli místo ochotníkůz Březska amatérští divadelníci z Velkých Opatovic.Zpočátku se také zdálo, že bude Popelkatotožná s filmovou verzí režiséra Jiřího Vorlíčka,ale zhruba v polovině se začala divadelní inscenaceodlišovat. Největší zážitek si odnesli právěti nejmenší diváci sedící v prvních dvou řadáchimprovizovaného hlediště. Některé scény obsahovalydelší dialogy a hyperaktivnějším dítkůmse nedařilo udržet pozornost, proto ochotníci výstupychytře prokládali písněmi doprovázenýmiživou hudbou. Iluzi jiného světa podpořily dobovékostýmy a malované rekvizity ze dřeva, kteréhercům svou víceúčelovostí ulehčily přechod meziscénami. Občas jsem si říkala, jestli kolem mnenechodí přízrak Bílé paní, protože se v zámeckýchoknech nad dvorem zjevovaly různé postavy. Ažpo bližším prozkoumání jsem zjistila, že zámeckéchodby neprochází její přízrak, ale znuděné děti,které mnohem víc zajímaly reakce publika nežPopelka a její vysněný princ.Pohádku o Héraklovi zahrálo poloprofesionálníDivadlo Tramtarie Olomouc (DT), kteréje oproti zbylým souborům tradičním účinkujícímna tomto festivalu. Režisérem pohádkyO Héraklovi je umělecký šéf divadla VladislavKracík, který režíruje i další autorské inscenace,jako jsou například Pohádky o mašinkách neboO pračlovíčkovi. Soubor s nimi vyjíždí po celéČeské republice a taktéž do zahraničních států.V pohádce vystupovali pouze tři herci: Jan Konopčíkzastupující Vojtěcha Johaníka j.h. (udatnýHérakles), Barbora Šebestíková zaskakující zaAloise Peška (Pomo) a Dáša Rybářová (ztvárňujícíBohy, Kyklopa a maňásky).V porovnání s úvodním vystoupením bylopočínání DT mnohem interaktivnější a propracovanější.Pohádka měla větší spád a pro dětibyla zajímavá, protože podobný příběh neznalyRECENZE / DIVADLO51

RECENZE / DIVADLONa snímku Miloslava Havelky je ředitelfestivalu Divadla na zámku Jiří Paláns režisérem pohádky o Popelce PavlemPetrželkou.a dozvídaly se nové (občas zkreslující) poznatky.Příběh se odehrával v antickém Řecku, v němžjsem rozpoznala i situace spadající do přítomnosti,nikoli do historie. Šlo o pouhé zázemí antickéhosvěta, v němž všechny vztahy fungovalystejně jako v dnešní době, ať už šlo o ty milostnénebo přátelské. Jedna z výstižných situací nastalakupříkladu při přepravě Hérakla a Pomo, kteříse potřebovali dostat přes řeku, a to bylo možnéjediným způsobem - musel je odnést Pegas. Jenželétající kůň je odmítal, protože potřeboval šošán(peníz). Spatřovala jsem v tom satiru na dnešníhypermarkety plné umělých zvířátek z plastu vyhrávajícíchnevkusnou melodii. Smutné bylo, žese tomu ani jedno z dětí nepodivovalo a braly tojako samozřejmost.Po rychlém odklizení rekvizit se připravil „terén“pro taneční představení Džungle baletu ZUŠKonice pod vedením Marcely Sobieské. Občas miněkteré části připomínaly scénický tanec, ale tovůbec nevadilo, protože vystoupení bylo určenopředevším rodičům. Lektorka našla pro všechnytanečníky, chlapce a děvčata různých věkovýchkategorií, určitou roli a k dokreslení představydžungle/přírody přispěl i výše poletující čáp, kterýsi usmyslil, že si udělá hnízdo v zámeckém komínu.Ředitel Palán dramaturgicky správně zvolilbaletní vystoupení, protože tím se atmosféra odlehčila.Tanečním baletem skončila festivalováčást pro děti.Z dalšího vystoupení jsem byla rozpačitá. Netroufalajsem si odhadnout předem, o čem by asimohlo pojednávat. Na plakátech stálo: Příběhopravdového člověka, aneb můj život bez gumáků.Mělo jít o one man show Miloše Havelky s písňovýmivstupy Heleny Baronové a Ládi „Sovjeta“52

Ruse. Kdybych se před tímto vyprávěním neposilnilamalým pivem, asi bych se ve čtvrtině příběhuzvedla a odešla. Vyprávění Havelky působiloukolébávajícím dojmem a přiznám se, že jsemo některou historku přišla, protože mě mnohemvíc zaujali létající čápi.Havelka se objevil ve svatebním obleku doplněnémholínkami. Připravený text četl z LCDobrazovky umístěné „zády“ k divákům. Měla jsemobrovskou chuť vstát a podívat se Havelkovi přesrameno, abych se přesvědčila o tom, že to myslívážně. Ale ovládla jsem se a vydržela až do konce.Nejpřínosnější se nakonec ukázaly písňové neautorskévstupy. Hlasivky jeho přátel zastupovalyimaginární rádio, z něhož se linuly písně Havelkovamládí. Nejkomičtější chvíle jsem zažívala přizpívání Ruse, jenž se vyžíval v exhibici. Celá oneman show by se hodila nejlépe k táboráku nebona rodinnou sešlost. Zámky a podhradí bych propříště vynechala, ať už to myslel autor jakkoli.Jako poslední vystoupil soubor Ochotnickéhodivadla Boskovice. Herečka a režisérka v jednéosobě Jana Řezníčková si připravila inscenaciMátový nebo citron? od původních autorů PatrickaHaudecoeur a jeho manželky Danielly Navaro-Haudecoeur.Komedie je jejím prvním režijnímexperimentem. Podle slov Řezníčkové si stávajícírežisér boskovického souboru Lubomír Slezák potřebovalodpočinout, proto se „na zkoušku“ chopilarežijních otěží sama.Ze samotné scény a herců jsem měla velmidobrý pocit, protože bylo vidět, že je hraní bavía své nadšení přenesli i na mě. Z celého dne jsemse nejvíce bavila právě u nich. Šlo o hru ve hře,tudíž herci nabídli divákům náhled do zmatkůzkoušení a seznámili je se zákeřnostmi divadelníchpremiér. Herci si občas dovolili dát „kouřovou“přestávku, ale podobná vybočení z uměléhosvěta inscenace nepůsobila rušivě. Podtrhovalaabsurdnost komediální hry Mátový nebo citron?.Vystoupení mě přesvědčilo natolik, že se v budoucnunebráním návštěvě jakékoliv produkceboskovického souboru.Za celé odpoledne jsem viděla pět vystoupeníodlišného charakteru. Sám ředitel Jiří Palán zhodnotilcelodenní průběh festiválku jako úspěšný,ale zároveň náročný. Představení měla zpožděnía vstřebat všechny informace bylo obtížné i promne jakožto nadšenou festivalovou návštěvnici.Proto chce Palán následující ročník o jedno ochotnicképředstavení zkrátit. Díky této dramaturgickézměně se další ročník více zaměří na rodiny s dětmi.Těm jej mohu vřele doporučit. Pokud si všakdivadelní nadšenci chtějí kulturní život okořenitplnohodnotnými divadelními inscenacemi, ať siraději zajedou na přehlídku Jiráskův Hronov. FestiválekDnZ je dobrý pro odreagování a „nehrajesi“ na nic prestižního, proto by k němu měli býtshovívaví. Doufám, že se počasí vydaří i příští ročníka přibudou mu další věrní diváci. Zaslouží si to.Květuše Soukupová pochází z Vysokého Mýta.Studuje na Filozofické fakultě v Olomouci oborTeorie a dějiny dramatických umění. Je redaktorkouna serveru www.divabaze.cz, v němž sezaměřuje převážně na olomoucké Divadlo Tramtarie.Dříve psala i pro server www.topzine.cz dopod-rubriky sci-fi a fantasy seriály. Aktivně se zapojujedo organizování divadelních i filmovýchfestivalů. Jejím dalším koníčkem je Japonsko, aťuž jde o divadlo Kjógenu nebo anime.soukkv@email.czRECENZE / DIVADLO53

PROSTĚ JOVSKO54

Rukověť návštěvníka kulturních událostív Olomouckém kraji (září – listopad 2012)Muzeum Prostějovskav ProstějověPlakáty z „krásné doby“, vítězné projektyprestižní soutěžní přehlídky soudobé české architektury,netradiční představení prostějovskézeleně nebo největší český génius Jára Cimrman– tento pestrý koktejl namíchalo prostějovské muzeumna podzimní měsíce roku 2012.Ve čtvrtek 13. září muzeum zahájilo hned trojicivýstav: expozici Mistři plakátu představujícíplakáty období La Belle Époque ze sbírek Západočeskéhomuzea v Plzni z přelomu 19. a 20. století.Vedle rozměrných divadelních a kabaretníchplakátů významných i neznámých tvůrců evropskéhoplakátu budou vystaveny i soudobé reklamníplakáty na výstavy, knihy, periodika a běžnévýrobky. Vystaveny budou vítězné projekty každoročnínárodní soutěžní přehlídky soudobé českéarchitektury Grand Prix Obce architektů 2012.Na své si přijdou i příznivci ryze „lokálního“ dění,neboť Armádní sportovní družstvo v Prostějově sipřipomíná 50 let své existence a u této příležitostipořádá muzeum výstavu 50 let ASD v Prostějově,která mapuje prostřednictvím fotografií, dokumentů,trofejí, medailí a parašutistické výstrojea výzbroje historii a sportovní výsledky družstva.Jako dvě předcházející výstavy, téměř až dokonce listopadu, trvá pozvání na „výstavu trochujinak“. Muzeum ve spolupráci s místními ochráncipřírody představí zdejší sady a pozve k posezenív parku přímo ve výstavním sále. Čekají tu kromějiného i stromy viděné očima mladé prostějovskévýtvarnice Markéty Dvořákové. Pro děti je připravenzajímavý interaktivní výukový program.Příběhy malé i větší (6. 9.–28. 10.) uvede vevýstavních sálech Špalíčku ilustrátorka a autorkaknížek pro děti „Mohlo by to být horší“, „Vymalujsi své město“ a „Vymaluj si své divadlo“ Marta Zatloukalová.Autorka výše uvedených omalovánekpro město Prostějov představí svá díla vytvořenátechnikou suché jehly.Sportumilovní nadšenci a příznivci diskusís „živými“ hosty nezůstanou opomenuti, zvláštěpak ti, které fascinuje atmosféra olympijských her– muzeum připravilo na středu 26. září v 17 hod.setkání s významným prostějovským sportovcemOtokarem Hořínkem, který vystřílel zlatou, alezískal „jen“ stříbrnou medaili na olympijskýchhrách v Melbourne v roce 1956. Muzejní podvečernese tajuplný podtitul Stříbrný Otokar Hořínek?Na závěr jsme si ponechali pozvání z nejatraktivnějších– kdo z vás chce více poznat osobnostveskrze nepoznatelnou, osobnost, která je (i kdyžneoficiálně) největším Čechem? Ano – je řeč o našemgéniovi Járovi Cimrmanovi. A právě o tétoosobnosti se můžete více dozvědět na výstavě JáraCimrman, která se uskuteční v prostorách MuzeaProstějovska počínaje prvním listopadovým dnem.Výstavu v Muzeu Prostějovska mohli návštěvnícipoprvé shlédnout před osmi lety. Zaznamenalaveliký ohlas a proto se, i když v obměněné podobě,KULTURNÍ ITINERÁŘ55

KULTURNÍ ITINERÁŘdo Prostějova vrací. Nyní zde budou mimo jinék vidění i předměty, které byly dříve vystavenypouze na Petřínské rozhledně v Praze. Vernisážza účasti herců Divadla Járy Cimrmana se budekonat v pondělí 5. 11. 2012 v 17.00 hod. ve výstavníchsálech Špalíčku v Uprkově ulici 18. Výstavapotrvá do 13. 1. 2013.(lun)Město Šumperk čte knihu 2012Ve čtvrtek 8. listopadu zahájíme v Šumperkujiž osmý ročník literárního a filmového festivaluMĚSTO ČTE KNIHU. Původní model festivalupřevzali pořadatelé z partnerského města BadHersfeldu v Německu. Naše šumperská akcepostupem let sice získala poněkud odlišnou tvářod původního vzoru, nicméně společný oběmaměstům je smysl celého konání: prostřednictvímjednoho konkrétního titulu připomenout velkývýznam četby pro každého z nás.Vždy druhý týden v listopadu je v prostoráchrůzných kulturních organizací města čtena kniha,na kterou soustředíme v daném ročníku svou pozornost;podvečerní čtení doplňují hudební produkce,akce ve školách, výstavy, filmová přehlídkaapod. Festival Město čte knihu se již stal očekávanoua bohatě navštěvovanou kulturní událostíve městě i v okolí. Do organizace akcí se zapojujívšechny kulturní instituce ve městě, řada školi nadšených jednotlivců (viz www.mestocteknihu.cz) a na pozitivní náladě, která je pro většinu akcítypická, se dá vytušit, že se účastníci velmi dobřebaví. Téměř pravidelnou součástí programu Městočte knihu je publikace, kterou vydává regionálnínakladatelství Pavel Ševčík – Veduta Štíty. Nafestivalu je k dostání ke koupi s vloženým grafickýmlistem, fotografií či jinou drobností proradost, k zapůjčení v některých kavárnách a společenskýchcentrech, je honorářem pro čtenáře,výhrou v soutěži atd. Snahou pořadatelů je získatpro akci nejen nadšence, kteří o významu knihynepochybují, ale také sváteční čtenáře – zejménaz řad mládeže, pro které kniha není prioritou.Když jsme začali připravovat letošní ročníkfestivalu, padla volba pořadatelů na dílo KarlaČapka. Tento autor je velmi známý, přesto sek němu (možná právě proto) málo vracíme, prořadu mladých čtenářů je pak pouze povinným jménempro školní četbu… Nyní je čas intenzivníchpříprav. Připravuje se výbor z díla Karla ČapkaNejen povídky s ilustracemi citátů od výtvarníkaPetra Válka, vyhlášena je literární a výtvarná soutěžObrázky z cest, doprovodný program budemedoplňovat a rozvíjet až do uzávěrky koncem září.Obrovskou hodnotou festivalu je kromě jinéhořada jedinečných setkání, ke kterým dochází; aťjiž s renomovanými odborníky, populárními osobnostmiz kultury nebo s dětmi, studenty a jejichkantory, kteří se zapojují do Čtenářské štafetya každoročně nás překvapí vtipným, nápaditýmprogramem a výbornou atmosférou… S velkouzvědavostí očekávám, jaké bude páteční nokturnoAleše Kauera, který před šesti lety s touto poetickoumyšlenkou přišel, těším se, že v sobotu ránopůjdu do kina se svými vnoučky, že večer přivítámes dalšími hosty Františka Řeháka, který bylnaším hostem již v minulých letech, že si užijemecestu na sever na vycházce podzimní přírodoui při čtení Pod Trámky, které zajistí osobnosti nejpovolanější.Pánové Karel Kocůrek, Ivo Müller56

i Páter Milan Palkovič jsou muži slova a všem jespolečná také cestovatelská vášeň.My pořadatelé doufáme, že celý program (podrobnějiviz výše – webové stránky festivalu) zaujmevěrné posluchače a přiláká nové. Zda se námto podaří, uvidíme v listopadu. Přijeďte se podívat.Zdeňka Daňková, vedoucí organizačního štábufestivalu „Město čte knihu“Lubomír Bartoš, malíř JeseníkůTéměř na samý závěr letošní turistické sezónypřipravuje Vlastivědné muzeum v Šumperku významnoukulturní a společenskou událost. V Galeriiakademického malíře Lubomíra Bartoše nazámku v Úsově bude umělec v nově upravenýcha rozšířených prostorách III. patra prezentovatsvoji nejnovější tvorbu a veřejnosti představí novýcyklus obrazů Křížová cesta. 22. září LubomírL. Bartoš: Pavlínin dvůr v Šumperku, olej na plátně, 1997.Bartoš oslaví 75 let. Setkání přátel a příznivcůjeho tvorby se uskuteční 21. září v 18 hodin.Lubomír Bartoš je vnímán a také prezentovánjako malíř jesenické krajiny. V kontextu českékrajinomalby je jeho dílo pro svůj svérázný a působivýrukopis nepřehlédnutelné. Zůstat věrnýsvé krajině – svým Jeseníkům téměř po celýchpadesát let však vyžadovalo značné umělcovo úsilía houževnatost, vlastnosti související s neustálýmhledáním nového osobitého výrazu.Druhým výrazným aspektem jeho tvorby jesepětí s rodným krajem, které se vytvářelo již oddětství. V rodné Klopině a později ve Zvoli, kamse rodina po válce přestěhovala, si začal uvědomovat,jak právě rodný kraj a příroda mohou ovlivnitživoty lidí.Své zakotvení v rodném kraji formuloval takto:„Od dětství mám v sobě silný pocit venkova: čistotoua napětím nešetřící krajinu. Když se v ní začalav létě zvedat bouřka, zvířil vítr na rozpálené návsiprach, těsně pod nízkým a šmouhami zčernalýmnebem. Slévaly se v něm barvy olova, tuše a síry,z mraků se do poslední chvíle valil vlásečnicově tenký,potrhaný dým. Bílé izolátory svítily proti němujak přikrčené holubice. Za pár minut spadl déšť, namakadamu proděravělé silnice táhla voda servanélistí, třísky slámy a rozmoklého hnoje, který plavalv ostrůvcích béžového, na pohled hebkého písku.Díval jsem se na tu spoušť trojúhelníkovým oknemklopinské chalupy: kdesi nad Vyškovcem a Úsovemještě lilo a burácelo, za Veleboří, k švestkově modrémuhorizontu rohelského lesa byl už klid, rozvěšenýv záclonách červené, fialové a žluté duhy. Světlovibrovalo na umytých stromech a lámalo hladinuteplé, hlínou zakalené vody. Rozstřikovali jsme jiproti sobě bosýma , tehdy snad dokonale šťastnýmaKULTURNÍ ITINERÁŘ57

KULTURNÍ ITINERÁŘnohama. Mokrá tráva se zrnky vyplaveného pískumi zůstala před očima ve vůni, barvě a pocitu štěstí,který jsem možná tehdy vnímal poprvé.“Cítíme, že Bartošova tvorba vychází z hlubokéhoprožitku viděné a zažité skutečnosti, kterédokázal vtisknout přirozený, působivý a uměleckypřesvědčivý výraz.Život venkovských obyvatel v sepětí s přírodouse odráží v nenapodobitelné atmosféře jehoobrazů, do nichž nás dokáže vtáhnout, abychomse s nimi mohli ztotožnit. To můžeme říci nejeno krajinách, ale i kyticích a zátiších, které jsouztvárněny ve větší barevnosti a pestrosti.V posledních letech se stává poezie Bartošovýchobrazů jemnější; malíř oslovuje diváka v intimnějšía důvěrnější poloze. Pocit něhy a určiténostalgie navozují obrazy s náměty konvalinek,sněženek nebo kosatců. Umělce ale lákají i městskémotivy, důvěrně známý je mu Šumperk, aleoslovuje ho i Olomouc nebo Praha, město jeho vysokoškolskýchstudií. Významnou roli v jeho tvorběvždy hrála grafika, intenzivně se také věnujemalbě portrétů. Kromě malířských technik a grafikyse zabývá i monumentální tvorbou v kovu,mozaice, intarzii, sgrafitu, gobelínu a artprotisu.Celoživotní tvorba, která se po celou dobujeho tvůrčího hledání vyznačovala vysokou řemeslnounáročností, byla společensky oceněnaněkolikrát. V roce 2002 byla na zámku v Úsově veřejnostizpřístupněna Galerie Lubomíra Bartoše,v roce 2005 byl městem Šumperkem vyznamenánza celoživotní tvorbu oceněním „Za přínos městu“a v roce 2009 získal Cenu Olomouckého krajeza celoživotní přínos v oblasti kultury, a byl takuveden do „Dvorany slávy“. Samostatně umělecvystavuje od roku 1963 již na více než 70 autorskýcha 70 kolektivních výstavách. Je zastoupenv našich předních galeriích, v četných soukromýchsbírkách u nás i v zahraničí a jeho díla zdobí i řaduveřejných prostor.Miluše BerkováMuzeum umění Olomouc60 let činnosti si Muzeum připomíná prostřednictvímjednoho z nejvýznamnějších projektů posledníchlet – výstavou Od Tiziana po Warhola.„Jubilejní“ výstava s podtitulem Muzeum uměníOlomouc 1951–2011 začíná 25. října a v obou muzejníchobjektech, tedy Muzeu moderního uměnía Arcidiecézním muzeu, diváky dějinami výtvarnéhoumění provede zhruba 500 exponátů všechvýtvarných médií. „Výstava bude rozdělena na pětrelativně samostatných výstav. Zahrne staré umění,výtvarné umění 19. století, umění první a druhépoloviny 20. století a prezentaci historie muzeaJan I. Brueghel, Selská rvačka, kolem 1610, olej, dubové dřevo.58

prostřednictvím fotodokumentace nebo publikacía katalogů. Expozice divákům nabídne to nejlepšíze sbírek od starého umění po současnou výtvarnoukulturu,“ přiblížil ředitel muzea Pavel Zatloukal.Například mezi starými mistry na výstavě nebudouchybět slavné obrazy z kroměřížské arcibiskupskésbírky, o které muzeum pečuje. „V Arcidiecéznímmuzeu tak budou Tizian, Cranach a dalšímistři z kroměřížské sbírky. Počítáme ale s prezentacívšech hlavních výtvarných médií – kromě malby takésochy, kresby, grafiky, středověké knižní malby nebomincí a medailí,“ doplnil Zatloukal.V Muzeu moderního umění pak návštěvnícinajdou poklady ze sbírek umění 19. a 20. stoletía současné výtvarné kultury. „Umění 19. stoletípředstavíme v širokém záběru, počínaje klasicismempřes romantismus, biedermeier, barbizonskou školu,realismus a akademickou malbu až po snový symbolismus.Zastoupena budou například díla VáclavaBrožíka, Vojtěcha Hynaise, Antonína Chittussihonebo bratří Mánesů,“ vyjmenoval ředitel muzea.Významné místo zaujmou díla z konce 19. a prvnípoloviny 20. století. „Prostřednictvím exponátůze sbírek malby, kresby, grafiky, fotografie, užitéhoumění, architektury a z kolekce bibliofilie a knižnígrafiky z let 1890 a 1950 se návštěvníci seznámís díly umělců secese, klasické moderny, avantgardyaž po tvorbu uměleckých seskupení čtyřicátých let,“doplnil Zatloukal.Největší výstavní sál, Trojlodí, je vyhrazen proumění druhé poloviny 20. století. „Poválečnoua současnou výtvarnou kulturu přitom nehodlámemapovat plošně, na základě dobových tendencí.Chceme její vývoj dokumentovat na vybraných dílechmimořádných osobností včetně tvůrců z oblastiart brut. Vrátíme se tak například k tvorbě solitérůJosef Bolf, Holkana mopedu, 2004akryl, plátno.a průkopníků tzv. druhé moderny v 50. letech, připomenemepamátné experimentálními projevy „zlatýchšedesátých“, normalizačními 70. lety vás provedemes konceptuálními a akčními umělci, zapojíme vás dodialogu existenciální figurace a tzv. postmodernímitendencemi v 80. letech a do názorově spletitéhosoučasného umění nahlédneme prostřednictvímkontrastu mezi tradičními technologiemi a tzv. novýmimédii,“ popsal Zatloukal.Muzeum ale nezůstane jen u výstavy. „Našímcílem je popularizace muzejní činnosti prostřednictvímpestré škály doprovodných akcí, napříkladpřednášek, komentovaných prohlídek a koncertů,a také speciálních programů pro žáky a studentyvšech typů škol,“ upozornil Zatloukal. Expozicezahrnující staré umění, výtvarné umění druhé poloviny20. století a oddělení dokumentace budounávštěvníkům k dispozici do března následujícíhoroku, umění 19. století a první poloviny 20. stoletíKULTURNÍ ITINERÁŘ59

KULTURNÍ ITINERÁŘzůstane i po skončení výstavy Od Tiziana po Warholajako dlouhodobá expozice až do roku 2015.Další z restaurátorských výstav dokumentujícíchobnovu památek z fondu starého umění naMoravě, Opatovický misál (restaurování 2007–2010), představí úspěšné restaurování vrcholněgotické knižní malby, realizované Vědeckou knihovnouv Olomouci.Rukopis, označený signaturou M III 106,z nějž pochází známá iniciála se ZmrtvýchvstánímKrista, dochovaná ve sbírkách olomouckého arcibiskupství,si v rozsáhlém fondu iluminovanýchrukopisů Vědecké knihovny v Olomouci bezesporuzaslouží zvláštní pozornost. Byl zakoupen v 80.letech 20. století a poté dlouhou dobu čekal nakodikologické a uměleckohistorické zpracování.Podíl na tom měl zejména velmi špatný fyzickýstav kodexu, způsobený především vlivem vlhkostia působením plísní. Nejen pergamen, nýbrž i písmovčetně některých iniciál byly poškozeny častoaž k nečitelnosti. Pergamenová folia byla natolikpopraskaná, že se rozpadala, vazba byla zcela nefunkčnía s rukopisem nebylo v podstatě možnomanipulovat. Při obnově mimořádně poškozenéhoOpatovického misálu byla vyvinuta unikátnímetoda doplňování chybějících částí pergamenu.Restaurovaná kniha, jejímiž stránkami je dnesopět možno listovat, přinesla nečekané zjištění:jedná se o další, dosud neznámý článek tvorbyiluminátorské dílny, která působila od poloviny14. století v Praze na dvoře císaře Karla IV. Unikátníobjev tak může otevřít prostor pro dalšíbádání o této iluminátorské dílně. Výstava, ježv Novém sklepení Arcidiecézního muzea potrváod 9. října do 18. listopadu, se zároveň řadí do výstavnísérie „Iluminované rukopisy 11.–16. stoletíz olomouckých sbírek“.(lun)Pozvánka do Vlastivědnéhomuzea i pod koruny staletýchstromůVlastivědné muzeum v Olomouci připravujeod roku 2006 pro školy pravidelnou nabídku výukovýchprogramů k výstavám a stálým expozicím,do níž přibyly v roce 2010 i takzvané muzejní lekcepro širokou veřejnost. Doprovodné programydoplňovaly tradiční nabídku muzea i v době donedávnaprobíhající rozsáhlé rekonstrukce hlavníbudovy a přípravy nových stálých expozic, nynívšak rozšíří a naplno oživí program muzea s nápaditostísobě vlastní.Jednou z výstav, na které se mohou návštěvnícive Vlastivědném muzeu v nejbližším období těšit,je botanická výstava věnovaná zajímavým organismůmrostlinné říše, jejichž životním tajemstvímje symbióza hub a zelených rostlin – řas a sinic.Výstava napovídá již svým názvem, že „o záhadyzde není nouze“, a proto Vlastivědné muzeumv Olomouci zve své návštěvníky, aby neváhalinahlédnout a vstoupit do Tajemného světa lišejníků.K bližšímu pohledu jim může pomoci takésamoobslužný doprovodný program. Ten zvídavýmnávštěvníkům napoví, co znamenají tajemná zaříkadlajako „lichenismus“ nebo „mykobiont“ a takéje seznámí s tím, jak podle legendy vznikl lišejníkWee-la, který se dá jíst… Školní skupiny provedeprogramem lektor, který pomůže žákům netradičnícestou odhalit informace o způsobu života lišejní-60

ků, jejich životním prostředí i využívání člověkem.Další zajímavou výstavou, kterou bude Vlastivědnémuzeum zanedlouho hostit, je výstavanazvaná Od doby kamenné po dobu slovanskýchhradišť. Tato takzvaná dotyková výstava je sestavenaz replik pravěkých a raně středověkých součástílidského života – nástrojů, zbraní, oblečení,her, nádobí i ozdobných předmětů. Věrné replikybyly vyrobeny proto, aby se na téměř všechnyvystavené předměty mohlo sahat. Opravdu siosahat pěstní klín nebo sekeromlat, vyzkoušetsi kroužkovou zbroj nebo dřevěným vrtákem vyvrtatdíru do kamene může být lákavé nejen promalé, ale i velké návštěvníky. Výstava nabídnedětem i dospělým možnost na chvíli se vzdálitz přítomnosti do světa minulosti a na vlastní kůžizažít krásu i technickou dokonalost kultury našichpředků. K výstavě pořádá lektorské pracovištěmuzea muzejní lekci nazvanou Povídání keltsképerly. Lekce, která provede návštěvníky výstavoua umožní jim vytvořit si nakonec vlastní napodobeninukeltské perly, je určena rodičům s dětmiod pěti let i široké návštěvnické veřejnosti.K expozici Příroda Olomouckého kraje připravujeVlastivědné muzeum od října 2012 výchovněvzdělávací program věnovaný vůním, voňavýmrostlinám a voňavým látkám v nich obsaženýms názvem Kolik síly má silice? Program seznámížáky nejen s vůněmi rostlinnými, ale i s významemvůní a pachů v přírodě vůbec. Od října také znovuožije program nazvaný Chlupatý svět, který zavedežáky mezi chlupaté „mazlíčky“ i divoké šelmynaší přírody a všemi smysly jim dovolí se s nimisetkat právě v přírodovědné expozici.V expozici Olomouc – patnáct století města pootočísoukolím historických příčin a následků dvanové výukové programy. Jedním z nich je programpro mladší žáky nazvaný Jak gombík ke granulacipřišel, který účastníky zavede do období prvníchSlovanů usídlených na olomouckém kopci, druhýprogram pro starší žáky s názvem Zdíku, dík!, jevěnován době působení biskupa Jindřicha Zdíkav Olomouci. Oba programy přiblíží interaktivníformou žákům tato dvě období olomoucké historie.Podzimní slavnost stromů v Arboretu Bílá LhotaJiž potřetí pořádá Vlastivědné muzeum v Olomoucia Arboretum Bílá Lhota zahradní slavnostpřímo pod korunami stromů v zámeckém parku,který je zároveň cennou sbírkou domácích i cizokrajnýchdřevin z Evropy, Asie a Severní Ameriky.Tradice zahradních slavností byla zahájena přesněpřed rokem, kdy proběhla první Podzimní slavnoststromů, na kterou navázala v květnu 2012Ptačí slavnost jara. 6. října 2012 mohou slavnostv arboretu prožít návštěvníci potřetí. PodzimníOtiskování listů na trička, Podzimní slavnost stromů 2011,foto: M. Zedková.KULTURNÍ ITINERÁŘ61

KULTURNÍ ITINERÁŘslavnost stromů 2012 chce přilákat do arboretanávštěvníky z regionu i širokého okolí a v tvořivémduchu, v příjemné společnosti nejen lidí,ale i zelených velikánů, na sklonku léta pomalua radostně přivítat nadcházející podzim. Podzimpřináší novou dávku barvitosti, stromy v arboretunás přesvědčují o nekonečné rozmanitostipřírody. Program slavnosti chce odrážet alespoňněco z toho. Podzimní slavnost nabídne zajímavékomentované prohlídky jak pro dospělé, tak letospoprvé také hravé a poutavé prohlídky speciálněpro děti a mládež. Přednáška o keltském stromokruhujiž tradičně představí některé zástupcez dendrologické říše. Po celý den bude klid a osvěženískýtat zahradní čajovna, rozptýlení naopaknabídnou nejrůznější doprovodné aktivity. Výtvarnéworkshopy stejně jako loni budou zaměřeny navýrobu šperků z částí a plodů stromů a na zdobenítextilu otiskováním listí. List stromu se staneoriginální přírodní tiskařskou matricí a zanechápo sobě neopakovatelnou stopu na bavlněnémkusu oděvu či tašce. Opodál budou návštěvnícimoci vyzkoušet střelbu z luků, ručně vyrobenýchz různých typů tvrdého a pružného dřeva. Dušimohou potěšit rozvibrováním své hudební struny,tedy ve skutečnosti rozvibrováním vzduchu v dutévydlabané větvi, nazývané didgeridoo, pomocísvého dechu. Didgeridoo, tradiční australský hudebnínástroj, návštěvníkům pomůže ovládnoutjeho výrobce a zkušený hráč na tento nástroj, kterýs sebou přiveze i píšťalu koncovku a africký buben.Je tedy možné se nejen něco nového naučit,ale i příjemně si „zadžemovat“. Pro návštěvníkyarboreta bude v tento den připraven ještě dalšízajímavý program. Vlastivědné muzeum v Olomoucia Arboretum Bílá Lhota si vás dovolujípozvat na Podzimní slavnost stromů touto malouochutnávkou.Martina Zedková (1982) působí jako muzejní pedagogve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Dálese zaměřuje na historii umění a výtvarnou tvorbu.martussa@seznam.cz12. ročník Týdne vědy a technikyv listopadu v OlomouciTýden vědy a techniky je nejrozsáhlejší a největšívědecký festival v České republice. Dvanáctýročník festivalu se uskuteční ve dnech 1.–15. listopadu2012 ve všech krajských městech včetněOlomouce. Máte možnost navštívit přednášky,výstavy, exkurze, vědecké kavárny, promítání dokumentárníchfilmů, nahlédnout do vědeckýchpracovišť, laboratoří a knihoven a poznat, jak sedělá věda.Vědecká knihovna v Olomouci vás zve natrojici následujících přednášek, jež bude v rámciTVT pořádat:Modelování znečištění ovzduší ve městecha v krajině• Přednášející: Mgr. Radka Kellnerová, Ústavtermomechaniky AV ČR, v. v. i.• 2. listopadu 2012 (17.00)Bydlíte v ulici s intenzivní automobilovou dopravounebo za továrnou vypouštějící zplodinyz komína? Předpokládali jste, že se emise neškodněrozptýlí? Pojďte se podívat, jak nečekaně seemise šíří městem a krajinou a v kterých místechse akumulují.62

Omega 3 rybí oleje versus obezita• Přednášející: RNDr. Ondřej Kuda, PhD.,Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i.• 5. listopadu 2012 (17.00)Jíte mořské ryby alespoň dvakrát týdně? Víte,co jsou omega 3 mastné kyseliny EPA a DHAa proč jsou zdraví prospěšné? A víte, jak ve vásfungují a že vám mohou pomoci při boji s nadváhou?To vše i další poznatky z fyziologie tukovétkáně se můžete dozvědět na této přednášce.Bibliografie české literární vědy• Přednášející: Mgr. Vojtěch Malínek, Ústav pročeskou literaturu AV ČR, v. v. i.• 13. listopadu 2012 (17.00) *Příspěvek představí bibliografické databázeÚČL s důrazem na nedávno zdigitalizovanoulístkovou kartotéku Retrospektivní bibliografiečeské literatury. Kartotéka byla při digitalizaciobohacena o OCR přepisy jednotlivých lístků a jeprezentována ve speciální webové aplikaci, kterábadatelům nabízí řadu nadstavbových funkcí(fulltextové vyhledávání, editace a strukturacedat, systém uživatelských hlášení atp.)Motto Týdne vědy a techniky 2012: Energie vědy• Hvězdy i planety, příliv i vítr, lidské bytostii jednobuněčné organismy, nanočásticei atomy, vše je plné energie.• Energie rozděluje i spojuje, energie je nezbytnák životu.• Energie je také síla, vůle k činům.• Poznejte energii vědy na Týdnu vědy a techniky.Sledujte webové stránky festivalu (http://www.tydenvedy.cz/program) s aktualizovaným programemi pro další instituce a vědecká pracovištěv Olomouci.(lun)Výstava Slezsko po Velké válce.Čas plebiscitu v Horním Slezsku(1919–1921)V loňském roce uspořádala Vědecká knihovnav Olomouci ve spolupráci s Veřejnou vojvodskouknihovnou im. Emanuela Smolky v Opolí v rámciprojektu Veduty slezských měst a staré mapy Slezskakonferenci Slezsko v proměnách času a výstavuSilesia picta. Výstava naplnila účel vzájemnéspolupráce, tedy prezentaci společné historie napodkladu fondů obou knihoven. I proto se oběinstituce rozhodly, že budou ve vytyčeném trendupokračovat. Pro rok 2012 je v termínu od 1. 10. do30. 11. připravena výstava Slezsko po Velké válce.Čas plebiscitu v Horním Slezsku (1919–1921). Jdeo téma, jež je českému publiku známé i neznámézároveň. Existuje jistá znalost sporu o Těšínskomezi nově vzniklým Československem a obnovenýmPolskem po 1. světové válce, nicméně o hraničníchrozepřích mezi Polskem a výmarským Německemv Horním Slezsku je v České republicepovědomost minimální, i když i tyto události mělyvliv na definitivní podobu československých hranic.Výstava Slezsko po Velké válce. Čas plebiscituv Horním Slezsku (1919-1921) si dala za úkolnejen popsat vývoj událostí v oblastech Horníhoa Těšínského Slezska, ale především zachytit nazákladě plebiscitních materiálů (novin, map, fotografií,brožur, propagačních letáků apod.) metodyvzájemného propagandistického soupeřeníKULTURNÍ ITINERÁŘ63

KULTURNÍ ITINERÁŘvšech tří zainteresovanýchstran v připravovanémplebiscitu.Dobové materiálynám ukazují jednuz tváří poválečnéreality, kdy nepřišlotolik kýžené uvolněnía radost z konceválky, ale naopakdalší měsíce nejistotya vzájemných ataků,jež na některýchmístech, především v Horním Slezsku, vyvřelyv otevřené krvavé střety, a na Těšínsku způsobilytrvalé šrámy, jež po další desetiletí poškozovalyvzájemnou spolupráci. Z vyhlášených plebiscitůse nakonec uskutečnil pouze jeden, a to v HornímSlezsku, a na základě něho bylo plebiscitníúzemí rozčleněno mezi Polsko a Německo. V TěšínskémSlezsku nakonec z důvodů vnitřních, alei mezinárodně-politických, k vlastnímu hlasovánínedošlo a o definitivním stanovení hranic meziČeskoslovenskou republikou a Polskem muselarozhodnout arbitráž.Partnerství svých příspěvkových organizací sezahraničními institucemi podporuje i zřizovatelknihovny, Olomoucký kraj. K výstavě Slezskopo velké válce. Čas plebiscitu v Horním Slezsku(1919–1921) přispěl formou dotace z jednoho zesvých grantových programů. Díky ní mohl expozicidoprovodit také dvojjazyčný katalog, jehož prostřednictvímbude výstava přístupná nejen jejímnávštěvníkům, ale také čtenářům v celém Polsku,Česku i kdekoliv jinde.Lubomír Novotný67. koncertní sezóna Moravskéfilharmonie OlomoucMoravská filharmonie Olomouc vstupujev září již do 67. koncertní sezóny. A co ji čeká?Filharmonici opět vycestují do Francie (3 turné),navštíví rovněž Německo a Itálii. Celkemodehrají 40 koncertů v zahraničí a 40 koncertův Čechách. Za zmínku stojí koncert 16. 12. s VáclavemHudečkem ve Španělském sále Pražskéhohradu u příležitosti jeho životního jubilea. Moravskoufilharmonii bude řídit Petr Vronský, záštitunad koncertem převzala paní Livia Klausová.A na co se může těšit olomoucké publikum?Letos filharmonie nabídla svým předplatitelům5 abonentních cyklů. Na koncertech uslyší renomovanéumělce, jako je např. Václav Hudeček,barytonista Roman Janál, klavírista Martin Kasíka Wihanovo kvarteto. Jako sólisté se představítaké přední hráči Moravské filharmonie – koncertnímistři Vít Mužík a Antonín Hradil, violistaPavel Hána, Aleš Janeček (klarinet), ZdeněkŠkrabal (fagot) nebo teprve 17letý Ladislav Bilan(bicí nástroje), který obdržel v roce 2011 několikzlatých medailí na prestižní soutěži v Los Angeles.Za dirigentským stupínkem se vystřídají vedlešéfdirigenta Petra Vronského např. JaroslavKyzlink, Marek Štilec, Leoš Svárovský. Taktovkyse chopí i zahraniční dirigenti Alfonso Scarano,Francesco La Vecchia a Hooman Khalatbaria další. Naprosto unikátní je pozvání MaximaŠostakoviče, který bude dirigovat dílo svého otce(15. 11. 2012). „Cesta k angažování M. Šostakovičebyla poměrně dlouhá, nikoliv však složitá. Od prvníhokontaktu jeho manažera pro Českou republiku64

k realizaci tohoto uměleckého záměru uplynulytéměř 2 roky. Hlavním problémem bylo najít termínv kalendáři. Nakonec se podařilo zajistit i bonusk této koncertní spolupráci – Moravská filharmoniepod taktovkou Maxima Šostakoviče natočís mladým korejským pianistou dva Šostakovičovyklavírní koncerty pro firmu Sony Classic“ vysvětlilVladislav Kvapil, ředitel Moravské filharmonieOlomouc.Pro příznivce netradičního cyklu jsou připravenyopravdové lahůdky. Opět se do Reduty vrátídirigent a aranžér Miloš Machek, který posluchačůmnabídne slavné evergreeny skupiny Queenv symfonickém aranžmá. Dalším zajímavým projektembude hudba ze slavných filmů, např. Pirátiz Karibiku, Sedm statečných a Pán prstenů, spojenás videoprojekcí. Melodie zaranžoval dirigentPetr Pololáník. Skupina mako!mako se proslavilaúčastí v soutěži Česko-Slovensko má talent. Jakbude znít ve spoje ní se symfonickým orchestrem,to posluchači posoudí 4. dubna 2013.Moravská filharmonie nezapomíná ani na nejmladšígeneraci. Právě pro ni je připraveno Nedělnímatiné pro děti a rodiče. Koncerty se konajívždy v neděli dopoledne a cílem je vzbudit u dětízájem o hudbu zábavnou formou. V průběhučtyř koncertů se seznámí s dřevěnými dechovýminástroji, navštíví kouzelný svět Walta Disneyho,uslyší a uvidí dvě dětské opery z dílny J. Uhlířea Z. Svěráka a také je provede písničkovým pořadempejsek Macík.Již mnoho let se orchestr věnuje nahrávánísoudobé hudby. V sezóně 2012/2013 je v plánunatočit téměř 250 minut hudby současných světovýchskladatelů.Moravská filharmonie pořádá i tzv. „výchovnékoncerty,“ které jsou určeny žákům základnícha středních škol. Po úspěchu z minulého roku,kdy se poprvé uskutečnily i koncerty pro mateřskéškoly, se letos připravují hudební programy proděti od cca 3 do 18 let. Věk je vždy zohledněnv každém pořadu, dohromady filharmoniky čeká40 výchovných koncertů.Od roku 2004 působí pod křídly Moravskéfilharmonie Spolek pro komorní hudbu. Díkytomu se rozšířila hudební nabídka také o komornívečery. Celkem 11 koncertů se uskutečnívedle Reduty také v Muzeu umění a nově v sáleVáclava III. ve Vlastivědném muzeu v Olomouci.Filharmonie organizuje dva festivaly. V květnu2013 proběhne 12. ročník Dvořákovy Olomouce;festival navazuje na Olomoucké hudební jaro,které vzniklo v roce 1958. Příznivci varhanníhudby určitě rádi zavítají do chrámu sv. Mořicea nenechají si ujít již 44. ročník Mezinárodníhovarhanního festivalu (6. – 20. 9. 2012).Zahajovací koncert nové sezóny se koná večtvrtek 27. 9. od 19.00 hodin. Na něm vystoupíhouslový virtuos Václav Hudeček a Moravskáfilharmonie se svým šéfdirigentem Petrem Vronským.Na programu bude J. Cikker – Variace naslovenské národní písně, Sukova symfonická báseňPraga a Koncert a moll pro housle a orchestrAntonína Dvořáka.Markéta KvapilováMuzeum Komenského v PřerověV roce 420. výročí narození Učitele národůJana Amose Komenského vzniká v přerovskémmuzeu program přibližující vztah KomenskéhoKULTURNÍ ITINERÁŘ65

KULTURNÍ ITINERÁŘk Přerovu a souvztažnost jehopobytu v tomto městě k jeho celoživotnímudílu.První výstupem je filmovýsnímek Jan Amos Komenský…a tak trochu přerovský. Motivačnísnímek s dokumentárnímkontextem vznikl v rámci edukačníčinnosti na oživování expozicanimačními a lektorskýmiprogramy. Jeho cílem je názorněpřiblížit důležité momenty pobytuUčitele národů Jana AmoseKomenského v Přerově. Na jehotvorbě spolupracovali historikové,archeologové, muzejní pedagožkaa student zabývající sefilmovou tvorbou. Při jeho natáčení bylo využitopředmětů z komeniologických sbírek přerovskéhomuzea, aktuálních archeologických výzkumůa překvapivých nejnovějších objevů, ukrytých nadlouhá staletí pod dlažbou města. Hlavní cílovouskupinou filmových diváků je především mládež,a právě proto se v něm objevují často také záběryevokující všední život 17. století. Ve snímku jeakcentován význam školství v Přerově v obdobíraného novověku.Promítání filmu pro veřejnost bude spojenés odborným komentářem historičky-komenioložky,archeologickou prezentací nejnovějších nálezůa malým dobovým překvapením pro diváky.Půjde o netradiční formu prezentace muzejníchsbírek nejen s poznávacím, ale i zážitkovým přesahem.Tato slavnostní akce s podtextem Dnestudentstva proběhne v sobotu 17. listopadu 2012.Ukázky animačních programů pro rodiny s dětmi,popř. další zájemce a oživenáprohlídka pro seniory se uskutečnív přerovském muzeu poslednílistopadový víkend. Víceinformací na www.prerovmuzeum.cz.Přiblížit přírodu na dosahruky, to je „úkol“ ORNISu –Ornitologické stanice, která naprvní říjnovou sobotu (6. 10.; odjezdvlakem z Přerova) – v rámcimezinárodního projektu nazvanéhoPtačí festival – připravilapozorování ptactva u rybníkuNesyt.Ptačí festival je dlouholetou,již tradiční akcí, pořádanoumezinárodní nevládní organizací BirdLifeInternational. Za cíl má upozornit na fenoménptačích migrací a na nebezpečí, která na ptákyběhem jejich cest číhají. Tradičními ukázkamijsou kroužkování ptáků a samozřejmě i jejichpozorování. Výsledky každoročně zpracovávájedna z evropských ornitologických organizací,všichni účastníci mají k dispozici již v pondělíprvní výsledky z celé Evropy. Na území ČR akceprobíhá asi na 50 lokalitách, kde bývá pozorovánoaž kolem 50 000 ptáků více jak 100 druhů. Akcena jihomoravském rybníce Nesyt patří k nejvícenavštěvovaným, často také s nejvyšším počtempozorovaných jedinců.U příležitosti Mezinárodního dne zvířat večtvrtek 4. 10. přichystal ORNIS program inspirovanýsvátkem sv. Františka z Assisi, středověkéhosvětce, který zasvětil péči o nemocná a opuštěnázvířata celý svůj život.66

Program Dne zvířat pro školy:• Máme rádi zvířata aneb umíme se o ně domastarat (vhodné pro I. stupeň ZŠ)? Děti se stanouodborníky na různá zvířata, která chovámeve svých domácnostech. K prohlédnutí budecelá řada živých zvířat i těch méně známých.• Vaše zvíře doma, jaké je (vhodné pro rodičes dětmi, veřejnost).• Jaké máte doma zvíře, jaké trápení a jaké radostis nimi prožíváte? – povídání a poradnaveterináře pro malá zvířata MVDr. TomášeBarboříka.(lun)Perly Muzea KomenskéhoSkvosty a zajímavostiz depozitářů(14. 12. 2012 – 31. 3. 2013)Mimořádná příležitost k zhlédnutí souboruunikátních sbírkových předmětů, které jsouzpravidla skryty před zraky návštěvníků za dveřmidepozitářů, se naskytne od poloviny prosincev Muzeu Komenského v Přerově.Některé z nich se vystavují pro svou vzácnosta nutnost ochrany opravdu jen výjimečně. Protočást exponátů bude v průběhu výstavy postupněobměňována. Na velmi krátkou dobu tak budemoci veřejnost spatřit např. originály dopisů J.A. Komenského či prvotisk Pražské bible z roku1488. Na své si však přijdou nejen obdivovateléstarých tisků či historické kartografie, ale taktéžvýtvarného i užitého umění, nábytku, militárií,numismatiky, chronometrie a dalších oblastímuzejního zájmu. Nebude chybět ani renesančnímramorový medailon Elišky z Melic, který bezpochybypatří k vůbec nejexkluzivnějším předmětůmcelé sbírky. Je třeba vyzdvihnout také část archeologickou,neboť mimo dřívějších významných nálezůzde návštěvníci mohou vůbec poprvé zhlédnoutprezentaci letošních výzkumů v lokalitě předpolípřerovského Tyršova mostu a náměstí Na Marku.Muzejní archeologové se zde podíleli na odkrytízákladů kostela sv. Marka, školy Jednoty bratrskéa mohutného barbakánu městského opevnění.Své zástupce má na výstavě také sbírka uměleckéhokovářství, která má stálé uložení na hraděHelfštýn. Jedná se především o vůbec nejrozměrnějšíexponát, plastiku s názvem „Dech větru“,jejímž autorem je italský kovář Claudio Bottero.Základní idea výstavy vznikla již v loňskémroce, kdy byla celá řada zde umístěných exponátůpředstavena čtenářům Olomouckého a Přerovskéhodeníku v seriálu Perly Muzea Komenského.První z článků, jejichž autory jsou kurátoři jednotlivýchpodsbírek, vyšel v březnu 2011. Úspěchtohoto tiskového projektu byl impulsem pro sestavenípublikace, obsahující reprezentativní výběrvystavovaných předmětů. Na vernisáži dne 13.prosince 2012 se tak navíc uskuteční její slavnostníkřest.Lubomír Vyňuchal, kurátor výstavyKULTURNÍ ITINERÁŘ67

Dialog generacíLukáš NeumannŽIVOTNÍ JUBILEUMČlověku se to mnohokrát v životě nepřihodí,možná jen jedinkrát. Dostane-li se vám však příležitostihovořit a ocitnout se v blízkosti člověka,pro kterého je životním posláním a nutností tvořiváčinnost, působí to na vás silou životodárnéhopramene. Ateliér v Mlčochově ulici vybíhajícíz Václavského náměstí u dómského návrší, kdepracuje Ladislav Jalůvka (nar. 1932), je prosycenduchem inspirativnosti a naplňujícího bezčasí.15. června letošního roku završil tento olomouckýmalíř, grafik a kreslíř osm desítek let života– zdaleka nejen u příležitosti gratulace k jubileujsme si s Ladislavem Jalůvkou povídali o vzácnýchchvílích inspirace, o řeholi, zklamání a radosti,o všemožných údělech a darech životní umělecképouti, nikoliv končící, neboť Ladislav Jalůvka čilesleduje nejnovější umělecké dění. Aktuálně seseznámil, jak mi pověděl, s výstavou „ZAČÁTEKSTOLETÍ. České umění prvního desetiletí 21. století“v Plzni anebo s expozicí „Ostrovy odporu“v pražském Veletržním paláci.Ladislav Jalůvka (foto: Josef Maliva)Pane Jalůvko, mezi témata, s nimiž jste celoživotněsvázán, patří olomucensia, tedy díla inspirovanáměstem, dále také přírodní motivy a figurálnítvorba. Tak na rozvrstvení vašeho díla nahlíží kritickéa kunsthistorické milieu. Jste vy sám s tímtosrozuměn? Lze mezi touto typologií nahlédnoutkontinuitu?„Jak na moji tvorbu nahlíží kritika, nemohuodpovědět. Mohu si ale pamatovat, že ne vždyjsem žil ve městě, venkov mého dětství pochopitelnězanechal stopu. Dominantní náměty vždynějak odpovídaly určitému období. Nejprve jsemmiloval hory, poté moře a pláže, jako kluk takébarikády. Určující etapou byla a je krajina, statek,aleje, úvozy. Podzimní a zimní večery v chalupácha nad nimi, když svítí měsíc. Ve městě potomulice, kočičí hlavy… Na studiích jsem jezdils kamarády po krajinách, ve kterých jsme hledali„stopy“ Mařákovy školy, motivy Antonína Slavíčka,Jindřicha Průchy a jiných krajinářů, kteréjsme milovali. Městské aglomerace se mi nestalynámětem až v Olomouci. Byly to předevšímpražské mosty, pohledy na Prahu z Vyšehradua především na Malý svět s tehdejším ateliérem68

Andrleho, který jsem mohl malovat díky blízkostikoleje J. A. Komenského, jíž jsem kvůli svémuchatrnému zdraví mohl obývat. Složitější to bylos tvorbou figurální. Vhodnou cestou bylo navštěvovánídobrovolné večerní kresby na fakultě, kdejsme se cvičili nejen úpornými hodinovými studiemi,abychom odpozorovali správné proporceanatomie těla, ale současně pětiminutovkamipohybových záznamů kresleného aktu. Různorodost(ve vaší otázce nazvaná jako typologie)námětů, motivů, nebyla pro mě otázkou, s kterousi mám dělat starosti. V krajinářství jsem poznal,že nejkrásnější barvy jsou barvy jitřní a podvečerní.Vstával jsem časně ráno, abych je uviděl,vracel jsem se pozdě, někdy se stmíváním, abychse jich dočkal. Flora, květy, dary země, to bylapřímá inspirace ve vinobraní, trnkobraní, jablkai hrušky na mísách i talířích.“Jaké byly rané impulsy a další vzory kromě jižzmíněných krajinářů? Co vaši tvorbu ponejvíceovlivnilo?„Patřím ke generaci, která prošla tematickouproměnou malby a změnami náhledu na místomalířství ve společnosti. Během studia výtvarnévýchovy na Karlově univerzitě mě upoutaloavantgardní umění, oslovila mě abstraktní vlna.Přestože mě to zpočátku mrzelo, byl jsem nakonecrád, že jsem se na Akademii nedostal. Akademismusmi nevyhovoval, oproti kolegům „umprumákům“,kteří dovedli kreslit, stínovat, jsem sipřipadal zaostalý. Zabývali jsme se informelem(umění netvárnosti, strukturální abstrakce – pozn.aut.), osobnostmi jako Picasso, Matisse, chodilina výstavy, jízdárny.“Jedním ze zásadních témat vaší malby je kalvárie,především na velkorozměrných plátnech. Lzetento námět vůbec ještě spatřit jako originální, zaujmoutk němu ryze osobitý vztah?„Co je to originální, vám nemohu povědět.Sochař, profesor Lidický, nás při procházkáchPrahou upozorňoval na věci nám neznámé, napříkladna skutečnost , že výtvarné umění je spojenos řemeslem, a také na to, že některá témata jsouvěčná. Mezi ně patří náměty biblické. Ukazovalnám také římské portréty a říkal, že všecko užbylo uděláno, ale že pořád se o to někdo pokouší.Čerpám z témat kolem nás. Křesťanské téma ukřižováníKrista jsem realizoval především v akvarelovýchnávrzích Křížové cesty. Krista na křížijsem namaloval třikrát na středním a jednou naplátně velkého formátu. Nazval jsem ho „Pod křížem“,protože vedle dramatu barvy i kompozice,která by bylo možné nazvat kompozicí přesýpacíchhodin, má vyjádřit nejen smutek, ale takénaději. Z našich rozhovorů vás nejvíce zaujalamyšlenka Romaina Rollanda o tom, že bude nasvětě smutno, až vymizí křesťanský pesimismus.Věřím, že křesťanský optimismus není optimismustrestuhodný. K otázce na osobitý vztah k tématu sevztahuje konfese mého ateliéru, již jsem vypíchalšídlem do omítky. Z mnoha konfesí jsem si vybralL. N. Tolstého. Zní následovně: „Nervem uměníje láska umělce k svému námětu. Bez této láskynemůže umělecké dílo vzniknout.“Do počátku 70. let jste působil na katedře výtvarnévýchovy Pedagogické fakulty UP, poté jste všakmusel z fakulty nuceně odejít…„Rok 1969 byl počátkem prověrek, pohovorů,které se vždy obracely k otázce souhlasu seŽIVOTNÍ JUBILEUM69

ŽIVOTNÍ JUBILEUMvstupem vojsk, jak se v té době invaze nazývala.Neuměl jsem dost dobře lhát a navíc jsem byl vevýboru ROH Pedagogické fakulty, kde jsem svůjzáporný postoj k normalizaci projevil. Vyloučilimě ze strany, rektor si mě zavolal a oznámil mi,že nejlépe bude, když si budu hledat štěstí jindenež na vysoké škole, která má vychovávat a vzdělávatučitele. Cítil jsem se velmi špatně. Prostějsem se „nevydařil a nemohl jsem učit malovatv pokrokovém duchu světové komunistické myšlenky“.Členství v uměleckém výběrovém svazumi bylo zrušeno, všechny svazy a spolky byly rozpuštěny.Neušlo to však pozornosti výtvarné obce.Tajemník Českého fondu výtvarných umělců (dáleČFVU) Miloš Březina mi ukázal možnost přejítna tzv. volnou nohu a malíř Ivo Příleský, rovněžžák Salcmanovy školy, mi „dohodil“ místo v suterénuZeyerovy ulice. V rámci tehdejší reorganizaceČs. svazu výtvarných umělců nebyl ani přechodna tzv. volnou nohu jednoduchý. Výsledkem bylamoje „nezaměstnanost“ od roku 1973 do roku1976, kdy jsem konečně získal registraci u ČFVUa mohl jsem svá díla vystavovat v galeriích zmíněnéhofondu. Byly to svízelné, ale krásné tři roky.Krásné proto, že jsem se setkal s lidmi, kteří mésituaci rozuměli a svízelné proto, že jsem potkaltaké ty, co mě považovali za příživníka.“Pokračovaly potom restrikce ze strany režimu?„Ve výstavních síních, podléhajících státní cenzuře,jsem vystavovat nemohl. Přesvědčil jsemse o tom v roce 1982, kdy mi „zavřeli“ výstavupřipravovanou ve Vlastivědném muzeu v Olomouci.Potíže byly i s účastí a obesláním výstav.Brněnská „Vlněna“, kde jsem realizoval tapiserieART PROTIS, žádala o potvrzení Městský národnívýbor, že nemá námitek proti mé prezentacina výstavě tapiserií vytvořených v jejich dílnách.Dobrozdání jsem nedostal. Mimo malování bylamým útočištěm především krajina. Maloval jsemjak městské aglomerace, tak květinová zátiší a bylychvíle, kdy inspirace přišla i tam, kde jsem ji nikdynehledal. Začátkem 90. let jsem se na návrhdocentky Hany Myslivečkové vrátil na katedru.Učil jsem tam kresbu a malbu až do konce století.“Vrátíme-li se k charakteru vaší tvorby, je patrné,že dáváte „přednost“ expresivnímu zpodobení oprotivěrnému kopírování námětu.„To hodnotí a rozsuzuje divák. U diváka, takjako u tvůrce obrazu, jsou kritéria pohyblivá.Mohu jenom dodat, že i snaha, smysl pro detail,fotografické kopírování přírody, zahrnujeurčitý stupeň abstrakce. Programový realismustuto abstrakci, vyabstrahování, zhodnocení výtvarnouformou měl a má v programu. Motiv,námět – krajina, figura, zátiší, květiny – to vše jesice námětová malba, ale zároveň jen záminkak tvorbě. Snažím se o výraz. Obecně lze říci, žetzv. naturstudium je odrazovým můstkem k rozvinutífantazie tvarové, barevné, v neposlední řaděfantazie obsahové. Jenom vzpomeňme leknínůa východu slunce C. Moneta nebo protagonistyabstraktní malby F. Kupky nebo Z. Sýkoru, s kterýmjsme se nedávno loučili. Výtvarná zkratka, výtvarnýznak, vědomí, že tvůrce je povinen si nalezenouvyjadřovací formu zdůvodnit, přirovnávámk základnímu zákonu kazatele – řečníka: „Držse věci, slova budou následovat.“ Maloval jsemněkteré obrazy, kterým jsem dával názvy jako„Místa dávných bojů“, „Černé slunce“, „Tři barvysněhu“, „Vyprahlá země“. Tam jsem se nacházel70

v oblasti historie, přírodních katastrof, věčnýchproměn přírody – to vše proměněno v symbolikubarevné řeči.“Jak je to v malířství oproti jiným druhům uměleckéhozpodobení?„Malířství má své vlastní vyjadřovací prostředkya není závislé na fotografickém zachycení světa.Stejně tak jako se sochařství liší od odlitku. Obrazse od reality odpoutává. Je to naše přirozenost,jsme přeci něčím obklopeni. Pokud jsem se zabývalinformelem, tam jsem se, především v obrazechz 60. let, od reality odpoutal. Jsem zastáncemvýtvarné zkratky a výtvarného znaku, abstrahování,vybírání podstatného z reality skutečného.Vždy jsem obdivoval Moneta jako objevitele malířstvípřed motivem. Jeho obraz, Impresi, východslunce, mám vystavený v ateliéru. Fascinuje měta nejistota ohledně komunikace mezi mozkema okem. Kde obojí začíná a kde vlastně končí? Cose „dotýká“ obrazu, mozek nebo oko? Nakonecsnad dodatek: přirovnáváme-li malířství k hudbě,najdeme malíře, kteří malovali a malují ve stupniciměkkých pastelových tónů – moll – a malíře, kteřímilují kontrast prudkého světla s temnotou, kontrastsvětlých barev – dur. Odrážejí oba tak nějaksebe, dobu, ve které tvořili, chtěli ji ovlivnit, alevěděli a ví, že umění včetně umění malířského jetakové, jaké si doba zaslouží.“„Krajina s mlýnem“, olej – plátno, 120/130cm, 2011Máme však k dispozici pouze určitý, omezenýpočet reálií. Jak se vám daří vymanit se z této typičnosti,homogenity námětu?„Mimo světa, který nás obklopuje, vlastnímeještě svět vnitřní, kterým ten svět vnější chápemea snažíme se mu rozumět ze všech svých sil. Typičnostíhomogenity námětů snad myslíte, že je toporozumění tomu vnějšímu světu. V tvorbě to lzepřekonat. Václav Rabas měl celoživotní komplex,zda se dá udělat malířské dílo na jednom kilometručtverečním. Jiný malíř, Giorgio Morandi,nevytáhl paty z rodného města a maloval svá zátiší.Vysvětlením tu může být malířské vidění světa. Jdeo kombinace různých světel a osvětlení, v mém případěnapř. Dómu. Světlo odhaluje tvar katedrály,jde o to udělat neviditelné viditelným. Některémotivy se dají zobrazit tak, jak jsou. Jiné námětymusí být zobrazeny jinak, aby přesvědčily autorai vnímatele a aby evokovaly skutečnost. Říká setomu touha každého malíře mít svůj styl, výraz, aťuž se zabýváte jakýmkoliv námětem. Komponováníobrazu je podobné hudbě, zastoupeny mohoubýt výrazové prostředky lyrické, stejně takŽIVOTNÍ JUBILEUM71

ŽIVOTNÍ JUBILEUMse mohou promítat životní osudy tvůrce. Touhoumalíře je vytvořit celek obrazu, symfonii barev,které sdělují jeho výtvarné záměry, a svět, kterýžije svým životem. Vzácné hodiny čekám na inspiraci,ta přichází buď přímo, kdy vás něco zaujmetak, že je to hotovo ještě dřív, než to namalujete.Jindy jde o inspiraci nepřímou, o vzpomínku nav minulosti využité podněty a impulsy. Je to pocitvnitřního napětí práce, kreativní nasazení, jež přinášíněkdy zklamání, někdy radost. Přestože nepatřímk monotematickým malířům, každý námětje spjatý s okouzlením, optickým, citovým neborozumovým. Jeden námět lze vyjadřovat mnohokrát,jinak, také vždy bude výsledkem jiný obraz.“Ateliér, kde působíte, má bohatou tradici, jejímžjste důstojným pokračovatelem. Co pro vástoto místo znamená?„O tom, kdo tento ateliér dostane, se začalo„mluvit“ v roce 1978 po smrti akademickéhosochaře K. Lenharta.Kandidátem následnictví jsem nebylsám. Byl to sochařský ateliér,ale sochař, který by měl zájem, senenašel. Nynější podoba ateliéru,při vší skromnosti, je jiná než připřevzetí. Byl uveden do původníhostavu, vylepšen o přívod vody,kanalizace, plynu. Stal se ateliéremmalířským, který se nacházív místě chráněném památkovoupéčí. Sám vám v současné chvílinedokážu povědět, kdy byl dopamátkové péče zařazen, ale mnesamotného to velmi zajímá. Třicetlet mého malování pod katedráloumne naučilo poznávat význam tzv. genia loci,které výtvarnou tvorbu svým způsobem ovlivňuje.Nepřál bych si, aby toto prostředí sloužilo jinémuúčelu než oboru výtvarné tvorby. Mým tajnými veřejným přáním je, aby ateliér převzal výtvarník,který by zachoval a rozvíjel jeho tvůrčí charakteri atmosféru. Tvůrčí atmosférou nazývám věčnéhledání a nalézání. Poznal jsem, že bez štětcea palety malíř nic nového nevymyslí.“Obrazy Ladislava Jalůvky si můžete do 30. záříprohlédnout na jeho výstavě „Barvy a tvary“,konané společně s expozicí keramiky a porcelánuVeroniky Selingerové, v Galerii LABYRINTv Palackého ulici v Olomouci. Společná výstavanabídne divákovi také pomyslný „dialog generací“,výrazových prostředků – keramické kreacemladé umělkyně a kultivované tóny výraznéhokoloritu na malířském plátně.72

Bob Pacholík: A tož jak vyfotografovat město rodné…A tož jak vyfotografovat město rodné,ve kterém fotograf žije šedesát pět let?Kdysi stačilo vybrat jedno z nesčetnýchzákoutí romantických, počkat na vhodnésvětlo po vzoru pana Sudka a umění bylona světě. Stará dlažba z kočičích hlav,domy se stoletou patinou a starý strom,nějaká postava, eventuálně dobový automobil.Hlavně pak v bývalém židovskémghettu okolo Špalíčku za hlavním kostelem.Jenže stará dlažba je nahrazenaasfaltem, domy opraveny, nejbizarnějšístromy kvůli bezpečnosti odstraněnya pro automobil ulice nevidět. Má sefotograf inspirovat v obrazcích, tvořenýchzubem času na stoletých, opotřebovanýchomítkách, jak činil VladimírBoudník? Většina fasád je opravena a ty,již opět zchátralé, působí spíše odpudivě.Musím, chci-li zachytit charakter města,nafotografovat opět jen tisíckrát fotografovanouradnici, kostel a Kotěrův Národnídům? Když většina stavebních prvkůje stejná jako v ostatních městech? A tonemluvím o všudypřítomných reklamách,které zakryjí nebo rozdrobí dojem z jinak„slušné“ architektury, před kterou stojí?Chcete zachytit ulici v celé její kráse?Tak počítejte s dopravními značkamiv množství a velikostech nevídaných.Jsou krásně plechové. Cyklisto, sesedniz kola! Cyklisto, sesedni z kola! Konec.No. Ještě jsou tu lidé ve svém hemžení,se situacemi velmi vděčnými pro vznikfotografií à la Henri Cartier-Bresson.Ale pozor! Někdo vás může zažalovatpro zneužívání jeho identity a porušovánísoukromí! Nemá to současný fotografsnadné. Ale určitě si někdo poradí minulostínezatíženým pohledem na svět.A dá věci do souvislostí nových a inspirativních,neotřelých a optimistických.Nedávno jsem navštívil věž prostějovskéradnice. Je zpřístupněná veřejnostia na návštěvníky čeká velice dobře provedenáexpozice o radnici. Od minulostipo dnešek. A město, z výšky šedesátimetrů, působí příjemně a docela mile,že by v něm člověk chtěl dalších šedesátpět let žít.Poznámka redakce: Všechny fotografie,které doprovázejí 3. číslo KROKu a ježnejsou opatřeny popiskami, pocházejíz „dílny“ Boba Pacholíka, včetně fotana obálce revue.

Prostějov – z nadhledu, židovský, hodinářský,literární a dávný, povodňovýFotografický doprovod čísla aneb Moderníarchitektura versus billboardový „surreál“(Bob Pacholík: A tož jak vyfotografovat město rodné…)Rozhovory o videomappingu a bleších trzíchPozvánka na výstavu do jesenického muzea– Pívali naši, pijme my takyObjevování pozapomenutých:prozaika Valenty, hudebního skladatele Tittela,novináře Helceleta3Rozhovor s Aloisem Volkmanem– českým básníkem s hanáckými kořenyŽivotní jubileum Ladislava Jalůvky– dialog generací nejen o výtvarném umění