Rýmařovský horizont 12 - 2012 - Středisko volného času Rýmařov

12/2012RÝMAŘOVSKÝ HORIZONTSoutěž Marie KodovskéLukáš Berný: SvatničkaKdyž se Lumír Mrázek narodil, jeho matkaz něj chtěla mít spisovatele. Proto přesvědčilasvého muže, dělníka ve šroubárně, že musí mítvzletné a poetické jméno. Tedy Lumír. LumírMrázek. Její muž nad tím mávl rukou a řekl, žesi lidi budou myslet, že je teplej. Věc tím považovalza vyřízenou.A tak se Lumír Mrázek stal spisovatelem už běhemprvních hodin svého života, vlastně ještědříve, v očích matky jím byl už dávno, ale oficiálněbylo vše stvrzeno až zápisem do archůporodnice.Po čtyřiceti letech si Lumír na porodnici pochopitelněani nevzpomněl. Pracoval jako hlídačparkoviště ve Vysočanech, měl tam malýdomek, jaký se převáží na korbách nákladníchvozů, stůl z překližky, židli, kterou musel každýden srazit k sobě, aby se úplně nerozklížila, ramínkopověšené na šroubu na stěně, malou přenosnouledničku a ještě menší televizi, kterátehdy ještě na stříbrnou anténu chytala špatnýčernobílý signál. Víc toho v práci neměl. Nemělpsa ani pistoli, jak si představoval, když jakohlídač nastupoval. Pistoli? Zbláznil ste se? Nakoho jako chcete střílet? A čokla by vám stejněotrávili. Tak byl hlídačem bez psa a beze zbraně.Zloděje by asi musel přeprat.Lumír svou matku ctil a vždycky říkal, že je spisovatel.Matka jej nutila číst odmalička, a kdyžve škole do slohové práce opsal jednu z povídekBoženy Němcové, dostal za ni výbornou a maminkabyla moc pyšná. Lumírovo literární dílobylo bohaté, psal dvě slohové práce ročněa v psaní pokračoval i po skončení školní docházky.Napsal na tři tisíce fragmentů povídek,fejetonů a básní. Byl plodným autorem a čekalna svůj průlom v oficiálním tisku. Ve své prácise nudil, a tedy měl čas na tvoření i tam.Jednou, jel zrovna tramvají do práce, nahlédlpřes rameno cestující dámy do časopisu, kterýdržela v rukou. Na přední straně bylo mnohoupoutávek a Lumíra zaujal titulek ‘Pleť bez chybničky’.Chybnička. To je slovo, řekl si, hnedo tom musím napsat. Neologismus v české publicistice.Chybnička. Celý den pak vymýšlel fejetonna téma ‘chybnička’. Napsal nakonec dvěstránky a přemýšlel, kterým novinám je pošle.Hledal proto inspiraci a prohlížel novinový stánekdruhý den ráno. Vedle stánku ležely svázanétiskoviny, které se minulého dne neprodalya čekaly na svou recyklační šanci. Lumírovi neuteklo,že na vrchu leží právě časopis, který jejpředešlého dne k napsání článku inspiroval, svítilna něm titulek: ‘Pleť bez chybičky’. Zůstalstát a jen se nevěřícně na časopis díval. ‘Pleťbez chybičky’. ‘Bez chybičky’. ‘Bez ch-y-b-ič-k-y’.Musel se včera přehlédnout, žádnáchybnička neexistuje. Napsal dvoustránkovéčtení o něčem, co nikdy neexistovalo.Jeho dílo tím ale neutrpělo, do archivu přibyladalší nevydaná perla, další fragment bibliografieLumíra Mrázka. Unreleased.Vždycky když Lumír začínal psát, připadal sijako lokomotiva vyjíždějící z nádraží. Energiínabitý stroj, který pomalu roztáčí kola a přitáhnena sebe pozornost tun oceli, kterou pohne.Když dopisoval, připadal si, že vyjel po špatnékoleji, po slepé koleji z nádraží, která po osmdesátimetrech končí v bezovém keři. Kolem nípak bez problémů projíždějí silnější a rychlejšísoupravy. Ale co, jsem hlídač, mám důležité poslání,i když nemám pistoli. Mám funkci. Mámšlechetné poslání, bojuji proti zlu. Tak jakoRobin Hood... No.., ten vlastně kradl. Ale prodobrou věc. No ale. tak jako král Artuš, ten měltaky vznešené poslání, taky bojoval proti zlu.I když... král je král. Tak jsem jako... zkrátka...jako strážce. Jako strážce něčeho velkého. Mámprostě důležité poslání. A musím psát.Na parkoviště přijela Škoda Fabia. Jistě by nijakzvlášť Lumírovu pozornost neupoutala,kdyby z ní nevystoupila jeptiška. Jeptiška veŠkodě Fabii byla věc hodna nového fragmentu.Bezesporu. Ale tato jeptiška nejen, že vystoupilaz fabie, ale vzápětí si nasadila sluneční brýlea rychlým krokem odešla z parkoviště směremke Kolbence. To byla na Lumírův fragment přílišsilná kombinace dojmů.Vznešené poslání boží, úcta sta a staleté tradice,pokoru vyzařující rozdíl černé a bílé barvy, vážnostvíry, kterou symbolizuje muž, ač roditelkouje žena, pater noster, celibát a pokušení.Jeptiška pro Lumíra představovala tak pevnýsymbol, lidskou víru, že sluneční brýle a ŠkodaFabia se k němu prostě nedaly přidat. Měl chuťse na jeptišku rozkřiknout, vynadat jí a brýlerozšlapat. Objet auto klíčem, proříznout pneumatikya zapálit jej. Jak jen může... jak může,vždyť musí každou noc prosit za odpuštění PánaBoha. A on jí přece nemůže odpustit slunečníbrýle, jak by mohl, copak Bůh nosí slunečníbrýle!Lumírův otec říkal, že je ateista, dělal šrouby,ruce měl věčně špinavé a oblečení zamaštěné.O Bohu říkal jen jednu věc, jednou prý zkusilbýt člověkem - a jak dopadl. To že má být dokonalýBůh? Ale Lumír věděl, že otec je dobrýčlověk a ruce má špinavé vždy jen od oleje. Bylsi jistý, že jestli jsou v nebi potřeba šrouby, jehootec je tam dělá. S Pánem Bohem se jistědávno smířili a večer u jedné láhve piva spoluprobírají výhody křížových a příčných hlavicmosazných šroubů.Lumír vzpomínal na svého otce, když se jeptiškazatím vrátila ke své fabii. V ruce držela nanuk.Cuc na kládě. Lumír Mrázek se znovu rozčílil.Kdo jí dal právo lízat zmrzlinu? Jí, jeptišce!Nechala otevřené dveře auta, čekala, až nesnesitelnévedro alespoň částečně z auta vyženetéměř stojící vzduch, a přitom lízala svůj nanuk.Lumír se prudce zvedl a chystal se jít jí vynadat,znovu dostal chuť se rozkřiknout, co si to vůbecdovoluje!Pak ale dostal strach. Smí se křičet na jeptišku?Představil si sebe, jak by stál mezi červenou daciía tmavě zeleným peugeotem a ječel by najeptišku jako šílený. Ona by asi jen stála a shovívavěse na něj dívala, ona ví, kde je Bůh, onaby měla soucit, jistě by nekřičela, jeptišky nikdynekřičí. Ona je přece světicí. Třeba jednoudostane svatozář a Bůh jí skrze nějakého prostředníkapřidělí jedno datum v kalendáři, kterépak už bude jejím svátkem.Svátek je od slova svatý. Chybnička je od slovachyba. Svatnička je od slova svatá. Svátek svatésvatničky. Svatnička je jeptiška, která lížezmrzlinu, nosí sluneční brýle a jezdí ŠkodouFabií. Lumír zalezl pod stůl, protože se bál viděta být viděn. Napsal tam fragment, který pojmenovalSvatnička.Jeptišce tak odpustil a Bůh mu snad odpustil jehochvilkové rozhořčení. Lumír byl spokojen,jeho duše se znovu uklidnila, český jazyk získalnové slovo a literární svět byl bohatší o novédílko Lumíra Mrázka.Moravskoslezsk˘ kraj se v rámciprojektu Jednotn˘ informaãní a komunikaãnísystém ochrany pfiírodyv NUTS II Moravskoslezsko podílel naobnovení nauãné stezky Velká kotlina.Slavnostní otevfiení probûhlo v sobotu9. ãervna v Karlovû pod Pradûdemv místû turistického rozcestí modréa zelené turistické trasy Karlov - Moravice.Naučná stezka měří asi 5,5 kma návštěvník zdolá převýšení16Moravskoslezský kraj informujeOtevření Naučné stezky Velká kotlina540 m. Na zhruba dvouhodinovétrase je rozmístěno 11 zastavení,u nichž se turisté dovědí mnohozajímavostí nejen o Velké kotlině,ale také o přírodních podmínkácha historii území v jejím okolí.Stezka je dovede k nejúžasnějšíscenérii Jeseníků, která svými rozeklanýmiskalisky, jarními vodopády,do léta ležícím sněhema nebezpečnou zimou připomínávelehory. Začíná na západnímkonci Karlova a vede podél říčkyMoravice a dál po modré turistickéznačce směrem na Ovčárnu.„Obnovit naučnou stezku v takunikátním území, které se svýmdruhovým bohatstvím řadí naprvní místo v České republice,není jednoduché. Princip partnerství,na němž je projekt vystavěn,svěřil tuto úlohu Správěchráněné krajinné oblastiJeseníky a Společnosti pro přírodua krajinu Actaea. Jim, alei obci Malá Morávka a spolkuPřátelé Vrbenska, kteří se spolupodílejína slavnostním otevření,patří mé velké uznání,“ řekl1. náměstek hejtmana Moravskoslezskéhokraje Miroslav Novák.„Budu rád, když do Velké kotliny