Rýmařovský horizont 12 - 2012 - Středisko volného času Rýmařov

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 12/2012osmahlí junáci provolávají z oken hřímavé „Nazdar“ a shromážděné obecenstvo a Sokolovéodpovídají bouřlivým provoláváním „Živio“.Sotva vlak stanul, vyskákali svižní junáci z vozůa srdečně se vítají s českými bratry a četouBulharů, kteří již ráno přijeli do Prahy.Bulharská „Sedanka“ zapěla národní písně,v jejiž melodie vpadá opět a opět nadšené provolávání„Na zdar!“ Výpravu vřelými slovyuvítal jménem pražské městské rady dr. Vrat.Černý, jemuž za uvítání neméně vřele poděkovalpředseda bulharských junáků gymn. profesorAntonov, načež br. Forman, sekretářSlovanského klubu, uvítal hosty jménemNárodní rady. - Bulhaři utvořili šik, předvojutvořili Sokolové, za nimi pak kráčely bulharskéženy v stejnokroji a takto seřaděný průvoddal se na pochod z nádraží, jehož okolí bylopřeplněno tisícihlavým obecenstvem. Jakmileobjevily se první řady junáků u vchodu z nádraží,vypukl dav v nadšený jásot a hřímavé provolávání„Slávy“, které se stále stupňovalo.Příjezd Slovinců. Druhá, velká výprava přijelao hodinu později na nádraží FrantiškaJosefa. Byla to Sokolská výprava Slovinců,jichž přijelo přes 500. Slovinští hosté přijatibyli s nemenší srdečností a jásotem.Další hosté jihoslovanští. Odpoledne o 2. hod.35 min. přijela rychlíkem četa charvátskýchSokolů z Dubrovníka župa Gunduličova, delegátjihoslovanské akademie věd a umění dr.Gavro Manojlovič, starosta srbsk. Svazu sokolstvabr. Teodorovič, stařec 80letý, ale svěžía čilý, a četní jiní hodnostáři, k jichž uvítánídostavili se dr. Černý, mag. rada Borůvka, dr.Sobotka, Groh, Spolek „Hrvat“ a m. j. S výpravoutouto přijeli také četní novinářiz Bělehradu a Srbska, kteří súčastní seVšeslovanského sjezdu novinářů.Vzácní hosté z ciziny přijeli o 3. hod. 17 m. nanádr. Stát. dráhy. Byli to Angličané, Rusovéa Poláci. K jich uvítání přišli na nádraží: ruskýkonsul Žukovskij, sekretář ruského konsulátubar. Korff, předseda ruského svazu sokolskéhoGižickij, za městskou radu pražskou: dr. Vrat.Černý, mag. rada Borůvka, dr. Sobotka, dr.Sum, Groh, předseda česko-ang. Klubu inž.Meilbeck, řid. Fr. Táborský, sekretář obchodnía živnost. komory, Fr. Hlaváček, mag. rada v. v.dr. Malý, za ruský odbor sletový dr. Klíma, pořadatelskýodbor Sokola a množství obecenstva.Přijeli: delegace města Petrohradu, pomocníkministerstva osvěty Ševljakov, gen.Major Archangelsky a Kusmin Karawajev.- V polské výpravě byli: kníže Vladimíra Severin Czetwertynski, hr. Krasicki s chotía švagrovou, publicista A. Žvan, redaktorStrassewicz se synem, dr. Suligowski, předsedasvazu veslařů Kobilecki, dr. Papieski, hr.Skaržinski, dr. Horodonski a Čemus. S výpravouanglickou přibyli: plukovník Frudenz Aberdeenu, p. Taylor jako zástupci NationalSociety of Physical Education a redaktorRainbow. Vzácní hosté uvítáni byli velmi vřelea srdečně a davy obecenstva přede nádražímuspořádaly jim nadšené ovace. Hosté odjeliv povozech do připravených bytů.Francouzská výprava v Praze. Bylo-li uvítánívšech dosavadních hostí, sjíždějících se k sletovýmslavnostem do Prahy, srdečné a v pravděimposantní, bylo uvítání francouzské výpravyvyvrcholením nadšeného a vroucího přijetí,jakého se vůbec kdy komu v Praze dostalo.Pochod z nádraží Františka JosefaVáclavským náměstím k hotelu saského dvorav Hybernské ulici byl jediným triumfem, jedinouobrovskou manifestací sblížení českofrancouzského,s jakým český lid lne k celéFrancii.Pohled, jaký se naskytl průvodu, když dospělk museu, jest věru nevylíčitelný. Václavské náměstíjest jediná slitina hlav, jest to moře lidu,které jásá, provolává slávu, moře lidu, jež máváklobouky a šátky vstříc drahým příchozím,moře lidu, jež chrlí květy v cestu francouzskévýpravě. Zde český lid nejlépe projevil své cityoproti svým přátelům, zde učinil spontanníprojev lásky k národu sympatickému a drahému.Průvod pohybuje se jen zvolna ku předu,jako hukot bouře hřmí pozdravy, jimiž vítaníjsou hosté. Všichni účastníci výpravy jsou hlubocedojati, ba mnohá slza třpytí se v jiskrnýchočích gymnastů, kteří nemohou již odpovídatina provolávání a pouze mávají čapkami na poděkování.„Kráčím vedle prošedivělého gymnasty,několikráte nahýbá se ke mně a hlasemhluboce dojatým opakuje: „Neuvěřitelno, totojsme nikdy nečekali!“ (Ref. N. P.)S náručí otevřenou, s květy a úsměvem, za hlaholupřivítal všechen lid Prahy všechny svéhosti k velikým dvěma slavnostím: Odhalenípomníku Františka Palackého a ku SletuVšesokolskému.Dr. Zikmund Winter zemřel v Reichenhallu12. června ve věku 66 let. Literatura kulturněhistorickáztrácí v něm předního pracovníka. Winter jakobeletrista dovedl dobře a souladně použíti svých vědomostíkulturněhistorických. Patřil do spisovatelskédružiny seskupené kolem časopisu „Zvon“. JehoSebrané spisy počaly loni vycházeti nákl. J. Otty. Dr.Zikmund Winter narodil se r. 1846 na Malé straněv Praze, kde jeho otec byl zvoníkem v chrámu MatkyBoží Vítězné. V mládí sám pomáhal Winter otciv povolání. Historickými zkazkami opředené a bohatýmidějinami vyznamenávající se ovzduší malostranskéjistě nezůstalo bez vlivu na duši hochovu,který po studiích na gymnasiu akademickém při povoláníučitele středoškolského s celou láskou obrátilse ke studiu kulturní historie, ať to bylo již v Pardubicích,Rakovnice, nebo v archivech pražských.Hojnost nastřádané látky z každodenní pilné prácepobádala ho k novým statím, jež zprvu vycházelyv různých časopisech a publikacích ojediněle, pozdějisouborně. Tak nejcennějšími pracemi jeho známédějiny kroje v zemích českých, kulturní obrazy z českýchměst, děje vysokých škol pražských, života učení na školách partikulárních, dějiny řemesela obchodu atd. Připočítáme-li k těmto pracem vysokéceny i spoustu drobných novel a románů historickýchod „Rakovnických obrázků“ až po MistraKampana“, musíme před tak obrovitou prací se poklonitia mánům zemřelého úctu složiti. Prof. Dr.Winter byl poctěn za vědeckou činnost členstvímkrál. České spol. nauk, České akademie a mnohaučených společností v cizině. Literární historie českábude vždy s povděkem vzpomínati, že dr. Winter bylprvní soustavný pěstitel a zakladatel kulturněhistorickéhostudia u nás, a vždy bude jej uváděti jako zářivývzor neúmorné píle a vytrvalosti.Třinácti hodinovouřeč měl dr. Baczynskive vídeňském parlamentě,která Rusinůmvynesla slib university.Počal mluviti v půljedenácté v nocia skončil o půl dvanáctépřed polednem.Mluvil v celku 13 hodina 8 minut. O něcovíc než náš agrárníposlanec dr. Kotlář,který mluvil v r. 1909také řeč třinácti hodinovou.25