281 kB - publikace FSV UK

Mediální řada MED - 021PRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIEPRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIESMÉDIA ZA INTERVENCE: NOVINÁŘI A ČESKOSLOVENSKÝ SRPEN 1968 2011Jakub Končelík Mediální řada MED – 021VuFakulta sociálních věd UK / Faculty of Social Sciences, Charles UniversityFilozofická fakulta UK / Faculty of Arts, Charles University

Média a intervence: novináři … 2 Jakub KončelíkText prošel recenzním řízením.Studie vznikla v rámci výzkumného záměru MSM0021620841Rozvoj české společnosti v EU: výzvy a rizika.Copyright © Jakub Končelík 2011ISSN 1801 - 5999

Média a intervence: novináři … 3 Jakub KončelíkMédia za intervence: novináři a československýsrpen 1968JAKUB KONČELÍK, FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD UNIVERZITY KARLOVYAbstractCzechoslovakia was occupied by the five Warsaw Pact armies over night from 20to 21 August 1968. This study attempts to map out the role of media and journalistin the following hours and days when Czechoslovak society in its entirety opposedthe occupation by the means of passive resistance. Radio broadcasting played avery important role while it repeatedly aired the news denying governmentalapproval of the intervention in the first hours after the occupation and carried onbroadcasting from occupied radio building and organized and steered the resistanceafterwards. Interventionist armies did not manage to halt television broadcasting orprint media either. This study describes how journalist worked in a condition of anoccupied country and reveals that, surprisingly, journalists themselves perceivedthe respective ten days between 21 August–3 September 1968 as a period of fullunity and unusual freedom.Klíčová slova:intervence, okupace, redakce, média, 21. srpen 1968, rozhlas,svoboda slova, pasivní rezistenceKeywords:intervention, occupation, editorial office, media, 21 August 1968,radio broadcasting, freedom of sérech, passive resistenceKONTAKT NA AUTORAPhDr. Jakub Končelík, Ph.D. (koncelik@fsv.cuni.cz)

Média a intervence: novináři … 4 Jakub KončelíkMédia za intervence: novináři a československýsrpen 1968ÚVODTato studie je v předkládané podobě koncipována jako pracovní sešit (workingpaper) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), 1 tedy jako pracovnípříspěvek určený k prezentaci v internetovém prostoru – ve formě podkladu prodalší diskuzi a dopracování. 2 Otevřená rozprava nad jeho zněním by tak – v duchuzveřejněného minima edičního záměru řady PSSS 3 – měla vyústit v text, který budemít naději na publikování v některém z prestižních recenzovaných oborovýchčasopisů. Proto právě zde předkládám studii věnovanou tématu problematickému,protože nefrekventovanému a neprobádanému. Snahu o zmapování vzájemnéhopotýkání a stýkání krizové vrcholné politiky, vojenské síly a novinářského snažení– to vše na pozadí intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československa – volímz přesvědčení, že jedná o téma velice zajímavé, o téma, které snad i mezi dalšímihistoriky médií vzbudí zájem (jakkoliv dosud stálo mimo jejich hlavní pozornost).1 Obecně bývá smyslem edicí pracovních sešitů sloužit jako efektivní platforma pro diskuzinových myšlenek – cílem tak bývá nabídnout pracovní podobu textů pohotově (bezmnohaměsíčních prodlev provázejících recenzní řízení prestižních oborových časopisů) a conejdostupněji (volně ke stažení). Samozřejmým předpokladem bývá takové nastaveníautorskoprávních náležitostí, které umožní pozdější publikaci textu. Výše uvedeným vysvětlenímsvého autorského záměru se cítím čtenáři povinován – podrobnosti edičního záměru Mediální řadyPražských sociálně vědních studií (PSSS) nejsou zveřejněny a nemohu k nim tedy bez dalšíhoodkázat.2 Studie vznikla v rámci fakultního výzkumného záměru MSM0021620841.3 Podrobněji srov.: http://publication.fsv.cuni.cz/publications.php?g=2

Média a intervence: novináři … 5 Jakub KončelíkV delším výhledu považuji za prospěšné téma dále rozvíjet – základnímpředpokladem by měla být především práce s prameny. S cílem zpřístupnit odbornékomunitě ucelený vhled do role médií a do novinářské práce v jedenácti dnechsrpnové rezistence trvající až do okamžiku, kdy média opět začala vycházet vestandardním režimu (3. září 1968) – nejlépe formou edice nejdůležitějšíchdokumentů a souboru řízených rozhovorů s pamětníky-novináři.INTERVENCE A VEDENÍ KSČPolitický vývoj v Československu jara a léta roku 1968 vyvolával silné obavy vzemích sovětského mocenského bloku. 4 V létě se stala situace pro ‚spojence‘ zVaršavské smlouvy neudržitelnou – výkladů a zdůvodnění samotné invaze (i úvah,zda byla nevyhnutelná) existuje celá řada, nepochybně ale byla významnýmhybatelem dění obava komunistických stran zemí východního bloku z potvrzeníreformního kurzu na plánovaném mimořádném sjezdu Komunistické stranyČeskoslovenska (KSČ). 5K vojenskému přepadení Československa vojsky pěti zemí Varšavské smlouvydošlo v noci z 20. na 21. srpna 1968. První hodiny intervence byl velmi aktivnípředevším náměstek ministra vnitra pověřený řízením Státní bezpečnosti (StB)plukovník [Viliam] Šalgovič, 6 dirigovaný sovětskými poradci a pracovníky KGB 7 .Jeho úkoly bylo mimo jiné i ovládnout, či alespoň ochromit rozhlas a televizi a4 Tématu srpnových událostí roku 1968 v Československu historici věnovali a věnují významnoupozornost již delší čas, dovolím si tedy odkázat na příslušnou literaturu a konstatovat pouze, že znejdůležitějších a posledních prací zaslouží připomenutí například monografie Jiřího Hoppeho(2009) . V subtématu vztahu a role médií pak zaslouží pozornost například monografie ElenyLondákové (2008). Dále pak sborník Pražské jaro 1968: Literatura, Film, Média (nesignováno2009). Případně útlý soubor Barbary Köpplové a Radima Woláka (2008). Ze straších a obecnýchprací je zapotřebí zmínit zejména iniciační práci Václava Kurala a kolektivu (1993) a druhý dílVojtěcha Mencla a kolektivu (1993). A dále pak dílo Jana Pauera (2004), Karla Durmana (1998),či pro posrpnové období počínající normalizace klíčovou monografii Zdeňka Doskočila (2006). Zediční práce zaslouží pozornost výběr z dobové publicistiky Jiřího Hoppeho (2004). Specifickyrozhlasem se zabývá Eva Ješutová s kolektivem (2003).5 Srov. např. vynikající zamyšlení Oldřicha Tůmy (2008).6 Šalgovič byl jmenován teprve 29. května 1968.7 Комитет государственной безопасности; Komitět gosudarstvennoj bezopasnosti (Výbor státníbezpečnosti – sovětská tajná služba)

Média a intervence: novináři … 6 Jakub Končelíkpřipravit zatýkání reformních komunistů z vedení KSČ. 8 Až na fakt, že se StBnepodařilo převzít budovu rozhlasu, probíhaly vojenské operace v prvníchhodinách plně v souladu se záměry intervenčního velení a odpovídaly inejdůležitějšímu bodu jeho plánu – že prezident Ludvík Svoboda a ministr národníobrany Martin Dzúr nedovolí, aby československá armáda kladla odpor 9 (Durman1998: 106). Záhy ale došlo ke zvratu – ukázalo se, že plán ‚zvatelů‘ na vyvolánívnitrostranické krize a ovládnutí jednání předsednictva ústředního výboru (PÚV)KSČ 10 v nočních hodinách 20. srpna zcela selhal. 11 Podle plánu vyšla snad pouzeznámá zpráva TASSu 12 , vše ostatní bylo jinak – ‚zvatelům‘ se nepodařilo učinit ani8 Podrobněji k činnosti StB srov. Koudelka – Suk (1996: 20 ad.).9 Srov. též Benčík (2004: 128): „Ministr národní obrany Martin Dzúr je o intervenci informován vbytě stálého zástupce velení vojsk Varšavské smlouvy v Československu generála A. M.Jamščikova, v přítomnosti velvyslance [Stěpana Vasiljeviče] Červoněnka a dalších sovětskýchvojenských představitelů. Přitom je Červoněnkem mystifikován, že intervenční vojska přicházejína žádost stranického a státního vedení, se souhlasem [prvního tajemníka ÚV KSČ] AlexandraDubčeka. [...] Pod vlivem [této] mystifikace a po poradě s Vojenskou radou MNO vydává ministrobrany čtyřicet pět minut po půlnoci 21. srpna [...] rozkaz, v němž nařizuje ‚v žádném případěnepoužít zbraní, sovětským vojskům [...] poskytnout všestrannou pomoc.‘“10 Bližší vhled do záměrů politické režie intervence nabízí zejména Brežněvův výklad na schůzce z18. srpna 1968, kde mj. říká: „Indra sdělil, že jejich skupina sestávající z nejdůvěryhodnějšíchosob právě projednala plán postupu na zasedání předsednictva ÚV KSČ, podmíněný tím, že vpondělí dostanou naše ujištění, že v noci z 20. na 21. srpna 1968 naše vojska zahájí akci. Zajistí,aby do půlnoci došlo ke konečnému rozkolu a bylo přijato usnesení vyjadřující politickounedůvěru pravici a aby tato skupina převzala do svých rukou faktické vedení strany a vlády“(Vondrová – Navrátil 1996: 196).11 „Podle plánu, na němž se dohodli ‚zvatelé‘ s Moskvou, měla [Indrova] skupina prosadit diskuzio politické situaci v Československu a po předpokládaném získání většiny předsednictva pro jejínegativistické hodnocení měly následovat kroky k legitimizaci intervence. Ovšem pokus [členaPÚV KSČ] Drahomíra Koldera prosadit jako první bod jednání diskuzi o politické situaci nevyšela předsednictvo jednalo o přípravě čtrnáctého sjezdu až do večerních hodin. Debata o politickésituaci byla odložena až na pozdější večerní hodiny. [...] Vynucená, rušná a velmi kritická diskuzek materiálu, který po dvacáté hodině předložili Kolder s Indrou, je pak přerušena až zprávou ozahájené vojenské intervenci“ (Benčík 2004: 128–129). „Skutečnost, že Dubček odmítl změnitpořad schůze, se tedy vyplatila. Hlasovalo se totiž ne o situační zprávě Kolder – Indra, ale opoměru k intervenci. [A zde už neplatila k situační zprávě vázaná a v jejím kontextu přislíbenápodpora členů PÚV KSČ Jana Pillera a Františka Barbírka], takže většina byla dubčekovská“(Kural 1993: 162).12 Телеграфное Агентство Советского Союза; Tělegrafnoje agentstvo Sovětskogo Sojuza(Tisková agentura Sovětského svazu). Znění zprávy: „TASS je zplnomocněn prohlásit, že straničtía vládní činitelé Československé socialistické republiky se obrátili na Sovětský svaz a ostatníčlenské státy se žádostí o poskytnutí bezodkladné pomoci bratrskému československému liduvčetně ozbrojených sil. Tato žádost byla vyvolána vzniklým ohrožením socialistického zřízení astátnosti dané ústavou, jež existuje v Československu, ze strany kontrarevolučních sil, které sedohodly s vnějšími silami nepřátelskými socialismu. Události v Československu a okolo něj bylynejednou předmětem výměny názorů představitelů bratrských socialistických zemí včetně

Média a intervence: novináři … 7 Jakub Končelíkprvní krok – diskuze PÚV KSČ směřovala k odmítnutí intervence a v té době se jižinformace o přepadení Československa šířila i mezi lidmi. V budově ÚV KSČ setak začali shromažďovat novináři i politici v očekávání výsledků jednánípředsednictva. 13 To nakonec odhlasovalo krátce po jedné hodině v noci z 20. na 21.srpna 1968 většinou sedmi hlasů 14 proti čtyřem 15 text provolání, ve kterémoznámilo vstup cizích vojsk do země, vyzvalo ke klidu, od intervence sedistancovalo a oznámilo, že všichni vedoucí funkcionáři státu zůstávají ve svýchfunkcích (dále uvádím jako ‚prohlášení PÚV KSČ‘). 16představitelů Československa. Tyto země jsou jednotné v tom, že podpora, upevnění a obranasocialistických vymožeností lidu je společnou mezinárodní povinností všech socialistických států.Tato jejich společná pozice byla slavnostně uvedena i v komuniké z Bratislavy. Další zostřenísituace v Československu se dotýká životních zájmů Sovětského svazu a ostatních socialistickýchzemí, zájmů bezpečnosti států socialistického bloku. Hrozba socialistickému zřízení vČeskoslovensku znamená zároveň i ohrožení základů evropského míru. Sovětská vláda a vládyspojeneckých zemí – Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německédemokratické republiky a Polské lidové republiky, vycházejíce z principů nerozlučitelnéhopřátelství a spolupráce, a vzhledem k existujícím smluvním závazkům se rozhodly vyhovětuvedené žádosti o poskytnutí nutné pomoci bratrskému československému lidu. Toto rozhodnutí jev plném souladu s právem států na individuální a kolektivní sebeobranu, obsaženým vespojeneckých dohodách, uzavřených mezi bratrskými socialistickými zeměmi. Toto právoodpovídá také základním zájmům našich zemí na uhájení evropského míru proti silámimperialismu, agrese a revanšismu, které nejednou vrhaly evropské národy do války. Sovětskévojenské jednotky spolu s jednotkami jmenovaných zemí vstoupily 21. srpna na územíČeskoslovenska. Budou okamžitě odvolány z ČSSR, jakmile vzniklé ohrožení socialistickýchvymožeností v Československu, ohrožení bezpečnosti zemí socialistického bloku budezlikvidováno a zákonné moci zjistí, že nadále není nutný pobyt těchto vojenských jednotek.Podniknutá opatření nejsou namířena proti žádnému státu a v žádném případě nepoškozují státnízájmy kohokoliv. Slouží mírovým cílům a jsou diktována snahou o upevnění míru. Bratrské zemětvrdě a rozhodně staví proti jakémukoli vnějšímu ohrožení svoji nezničitelnou solidaritu. Nikomua nikdy nebude dovoleno vytrhnout ani jeden článek ze společenství socialistických zemí. Pravda,21. 8. 1968“ (Sedm pražských dnů 1990: 28–29).13 Srov například Sígl (1990: 7–8). Havlíček vzpomíná: „Předpokoj i chodba zasedačky se najednou hemžilylidmi. Spěchal jsem s přáteli zalarmovat rozhlas, televizi a novináře, aby očekávali stanoviskopředsednictva. [...] Jiří Pelikán, ředitel televize, už také spal, ještě nic nevěděl a podezříval mě, že někdesedím s kamarády a že jsme trochu víc vypili. Do budovy ÚV KSČ začali přicházet novináři, mezi prvnímiKamil Winter z televize a Alois Svoboda z rozhlasu. Ocelová brána budovy byla uzavřena a příslušníci SNBkontrolovali příchozí už venku na schodech. Čas plynul a napětí úměrně rostlo. Ještě v jednu hodinu popůlnoci nebylo známo, jaké stanovisko PÚV KSČ zaujme“ (Havlíček 1998: 152 a 154).14 Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, František Barbírek, František Kriegel, JanPiller, Josef Špaček15 Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Emil Rigo, Oldřich Švestka16 K dění na jednání srov. např. vzpomínky Mlynáře (1990: 165 ad.). Text provolání Všemu liduČeskoslovenské socialistické republiky: „Včera, dne 20. srpna 1968 kolem 23. hod. večerpřekročila vojska SSSR, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarskélidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice ČSSR. Stalo se tak bez vědomípresidenta republiky, předsednictva Národního shromáždění, předsednictva vlády i prvníhotajemníka ÚV KSČ a bez vědomí těchto orgánů. V těchto hodinách zasedalo předsednictvo ÚV

Média a intervence: novináři … 8 Jakub KončelíkKolem 1:00 už vyzval Československý rozhlas (ČsRo) v Praze posluchače, abyčekali u přijímačů na důležitou zprávu ústředního výboru KSČ. Text byl oznámenČsRo mezi 1:15 a 1:30. Poté byl ve vysílání ČsRo až do dvou hodin několikrátpřečten. Na pokyn ředitele Ústřední správy spojů Karla Hoffmanna však byl zprovozu vyřazen vysílač na středních vlnách, takže většina posluchačů slyšela jenčást první věty provolání. 17 Celý text byl slyšet pouze v pražském rozhlasu podrátě 18 (Neff). Ale i to představovalo zásadní zvrat v politické režii intervence –přestože ‚prohlášení PÚV KSČ‘ vyšlo v noci, přestože probíhala intervence aovládnutí médií bylo jedním z jejích prvních cílů, přestože bylo odvysíláníprohlášení sabotováno, k veřejnosti se dostalo. Zato prointervenční skupinou vevedení KSČ připravené ‚zvací prohlášení‘, na které se spojenecká režie intervencespoléhala, se odvysílat nepodařilo. 19 Zajistit jeho odvysílání měl bývalý ředitelKSČ a zabývalo se přípravou XIV. sjezdu strany. Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občanyrepubliky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor, protože obrana našichstátních hranic je nyní nemožná. Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostalyrozkaz k obraně země. Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejen základnímzásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva.Všichni vedoucí funkcionáři strany a Národní fronty zůstávají ve svých funkcích, do nichž bylijako představitelé lidu a členy svých orgánů zvoleni podle zákonů a jiných nařízení platných vČSSR. Ústavními činiteli je okamžitě svoláno zasedání Národního shromáždění, vlády republiky,a předsednictvo ÚV KSČ svolává plénum ÚV strany k projednání vzniklé situace. PředsednictvoÚV KSČ“ (Sedm pražských dnů 1990: 19).17 „Hoffmann [dal patnáct minut po půlnoci 21. srpna] ‚příkaz k zajištění takových opatření navšech vysílačích, aby nebyla vysílána protisovětská propaganda a bylo tak zabráněno zbytečnémukrveprolití v souvislosti s obsazováním území ČSSR sovětskou armádou.‘ Zároveň sdělil, žezasedá ÚV KSČ, [...] a tudíž je třeba držet vysílače v pohotovosti, neboť bude vysíláno prohlášeníÚV KSČ a projev prezidenta republiky. Následující vývoj dosti přesvědčivě dokazuje, žeHoffmann měl na mysli ‚zvací‘ prohlášení, respektive očekávané prohlášení prezidenta, o němžbyli Indra a Biľak Červoněnkem předem informováni“ (Benčík 2004: 130).18 „Dokument se vysílal, ale jen [asi] dvě minuty. Pak [byla budova rozhlasu odpojena] od vysílačky aRozhlas přestal vysílat. Pouze v rozhlasu po drátě usnesení předsednictva doznělo až do konce. [...] Techniciz vysílače [...] v Liblicích [zavolali předsedu Národního shromáždění Josefa] Smrkovského a zeptali se ho,zda předsednictvo ví, že Hoffmann nařídil vypnout vysílače. Smrkovský jim odpovídá, že nikoli, žeHoffmann jedná na vlastní pěst a že strana a vláda byly zrazeny“ (Neff; srov. též Havlíček 1998: 154).19 Text prohlášení blíže neurčené skupiny čs. státních a stranických činitelů, kteří údajně požádaliSovětský svaz a další socialistické země o pomoc na ‚záchranu socialismu‘ v Československu.(Text prohlášení zveřejnil dne 21. srpna 1968 TASS.) Podle některých osobních svědectví mělobýt prohlášení zveřejněno v Československu těsně před vstupem okupačních vojsk na územíČeskoslovenska. Prohlášení doručil 21. srpna v 8 hod. ráno do ČTK její bývalý ústřední ředitel M.Sulek. ČTK však prohlášení nevydala.) Znění vybraných pasáží: „Výsledky našeho socialistickéhozřízení ohrozily síly, zneužívající progresivní kroky, k nimž dala podnět sama strana na lednovémplénu ústředního výboru KSČ a které jsou od té doby upřímně uskutečňovány stranou v zájmudosažení skutečné demokracie a skutečné humanity. [...] Bohužel toto období hledání a přetvářenínaší společnosti zneužily pro své cíle, pro aktivní vstup na politickou scénu i síly, které po dlouháléta čekaly na takový příhodný okamžik, aby diskreditovaly stranu a upřely jí politické i mravní

Média a intervence: novináři … 9 Jakub Končelíkrozhlasu Miloš Marko, který se v budově rozhlasu objevil již 20. 8. a „úřadoval zpověření pana Hoffmanna“ 20 (Neff). Pro odpor zaměstnanců ale dokument nebylodvysílán. 21právo vést společnost. Těmto pravicovým silám fakticky vycházely vstříc i určité síly uvnitř stranya ve stranických orgánech, čímž se dostaly do rozporu s principy a cíli strany, s myšlenkamiproletářského internacionalismu. Společně se zaměřily na soustavné narušováni ústavníhocharakteru naší politické reformy a soustředily se proti pozitivnímu úsilí strany i státních orgánůpři realizování záměrů ledna. Zorganizovaly štvavé kampaně s cílem zkompromitovat jednotlivéfunkcionáře strany, a to i z nového vedení KSČ, ty kteří se odvážili veřejně upozornit na hrozícínebezpečí a viděli situaci v celé její složitosti. Narušovaly veřejný pořádek, rozpoutaly zaostalénacionální vášně. Neštítily se ani pomluv naší československé socialistické vlasti, poctivé prácenašeho lidu, naší strany, armády a bezpečnosti, žádaly změnu čs. zahraniční politiky. Jejich štvavákampaň vyvrcholila útoky proti spojenectví se Sovětským svazem, zejména v souvislosti seštábním cvičením ozbrojených sil Varšavské dohody, jakož i útoky proti přátelství sesocialistickými zeměmi, čímž vytvořily ovzduší naprosto nepřijatelné pro socialistickou zemi.Komunistická strana, vláda republiky, Národní shromáždění i Národní fronta zachovávalysvrchovatou míru trpělivosti a porozumění. Nejednou, zvláště však na květnovém plénu UV KSČbylo proto zdůrazněno, že prvořadým úkolem je zmařit záměry pravicových protisocialistickýchsil, nedopustit ohrožení realizace akčního programu žádným chybným krokem, zajistit, aby o dalšílinii strany nerozhodovali zastánci extrémních názorů, ale zdravé, progresivní jádro strany, aveřejně dát plnou podporu stranickému i státnímu aparátu, armádě, bezpečnosti, prokuratuře,soudům, lidovým milicím, slovem – konsolidovat vnitropolitickou situaci. Avšak extrémnípravicové síly, které viděly v této velkorysosti a trpělivosti i ve skutečně demokratickém způsobuřešení vážné politické otázky stranou ne její sílu, ale její slabost, ještě více zintenzívněly svojičinnost. [...] Vědomi si nejvyšší odpovědnosti vůči našemu lidu, pocitu opravdového vlastenectví,mezinárodní socialistické solidarity, vědomi si svých internacionálních závazků, vzali jsme nasebe iniciativu k semknutí všech vlasteneckých sil ve jménu socialistické budoucnosti naší vlasti.Nebezpečí bratrovražedného boje, který připravovala reakce a který by byl tragickým opakovánímnovodobých Lipan, postavilo nás před nezbytnost přijetí historického rozhodnutí, abychom seobrátili o pomoc k Sovětskému svazu a k dalším bratrským socialistickým zemím. Naši spojencinám poskytli tuto pomoc obdobně jako v roce 1945, kdy šlo o naše bytí či nebytí. Vyzývámevšechno obyvatelstvo, aby poskytlo veškerou podporu vojenským jednotkám našich spojenců. Pozlikvidování nebezpečí reakčního převratu opustí spojenecká vojska území Československa. [...]Vedeni pocitem nejhlubší odpovědnosti vůči našemu lidu, vůči naší dělnické třídě, vůči našimnárodům, vůči mezinárodní dělnické třídě a světovému komunistickému hnutí, obracíme se v tétovážné chvíli k vám, občanům republiky, abyste se semkli okolo realisticky smýšlejícího jádrastrany, kterému je drahá věc socialismu, pokroku, nové polednové cesty, jemuž je drahá věcpřátelství s lidem Sovětského svazu a ostatních bratrských zemí. [...] Každé oslabení a narušenísocialistického tábora by způsobilo nedozírné škody věci revolučního pokroku a socialismu vesvětě. Obracíme se na vás v plné důvěře, že společným nástupem postavíme hráz hrozícímunebezpečí, že společným úsilím překonáme současnou těžkou situaci a zabezpečíme pro naši vlast,současné i budoucí pokolení šťastnou přítomnost i budoucnost. Členové ústředního výboru KSČ,vlády a Národního shromáždění, kteří požádali o pomoc vlády a komunistické strany bratrskýchzemí (Sedm pražských dnů 1990: 29–32).20 Srov. též (Havlíček 1998: 152 a 154): „Navečer, kolem osmé hodiny, se do budovy rozhlasu dostavil jehobývalý ředitel Miloš Marko a prohlásil, že se opět ujímá vedení.“21 „Poté co [náměstek ředitele] Rostislav Běhal odmítá vyhovět Hoffmannově žádosti, aby umožnilodvysílat ‚zvací‘ prohlášení, posílá Hoffmann s tímto úkolem do budovy Československéhorozhlasu na Vinohradské třídě Miloše Marka v doprovodu několika pracovníků Státní bezpečnosti.[...] S prohlášením posílá Hoffmann zástupce vedoucího odboru rozšiřování tisku v ÚSS apolitického vedoucího zdejší jednotky L[idových]M[ilicí] Františka Sajnera v doprovodupracovníka StB do Československého rozhlasu za Milošem Markem s tím, aby zařídil jehoodvysílání. Když hlasatelé Věra Šťovíčková a Karel Jezdinský, zablokovaní v hlasatelně, Markovu

Média a intervence: novináři … 10 Jakub KončelíkVyjma Hoffmanna se o zveřejnění zvacího dokumentu pokusil i ředitelČeskoslovenské tiskové kanceláře (ČTK) Miroslav Sulek, 22 který jakmile „obdrželod jakéhosi posla očekávané prohlášení, požádal [svého náměstka Milana] Bretyše,aby zajistil jeho odvysílání, bez ohledu na námitky. Nakonec však – jednak ztechnických důvodů (redakce v noci nevysílala), jednak kvůli nesouhlasu Bretyše adalších zaměstnanců – se prohlášení do éteru nedostalo. Bretyš ale Sulka ujistil, žedokument byl právě odvysílán“ 23 (Benčík 2004: 133).A konečně se zvacím dokumentem „neuspěl ani [Oldřich] Švestka v redakciRudého práva, kde přítomní redaktoři [Václav] Vrabec a [Emil] Šíp ad. dali protijeho vůli vysadit stránku s protiokupačním prohlášením PÚV KSČ: v časnýchranních hodinách už se toto prohlášení kolportovalo“ (Kural 1993: 165).Mimo této série neúspěchů se ‚zvatelům‘ podařilo alespoň dočasně přerušittelefonní spojení: „V jednu hodinu v noci vydává Hoffmann řediteli Městskételefonní ústředny v Praze Flieglovi 24 příkaz nespojovat žádné mezinárodní hovorya o něco později rozšiřuje tento zákaz i na meziměstský telefonní styk s tím, žehovory mohou být spojovány jen s jeho souhlasem“ 25 (Benčík 2004: 131).Jak jsem již připomněl, vedlo odvysílání protiintervenčního prohlášenípředsednictva ÚV KSČ k situaci, kdy se u budovy KSČ shromažďovali novináři.Vedoucí Úseku tisku, rozhlasu a televize ÚV KSČ Dušan Havlíček vzpomíná, jakse „hlídka od hlavní brány budovy ÚV KSČ dotazovala, co mají dělat se skupinounovinářů, kteří chtějí naléhavě mluvit s Dubčekem. Domlouval jsem sDubčekovým osobním tajemníkem možnost přijetí, ale na odpověď jsme muselžádost natočit a odvysílat ‚zvací‘ prohlášení odmítají, Sajner se s nepořízenou vrací“ (Benčík2004: 130).22 „Už v odpoledních hodinách se z dovolené náhle vrátil ústřední ředitel ČTK Miroslav Sulek apřivedl si i svého bývalého náměstka [Jiřího] Starého. Nyní prý oba sedí v kanceláři ústředníhoředitele ČTK. Sulek vydal příkaz, že všechny zprávy musí být nejprve předloženy jemu“ (Havlíček1998: 152 a 154).23 Odlišný výklad událostí nabízí RICHTER: „Dne 20. srpna 1968 nesplnil noční redaktor JaroslavLažanský příkaz [...] Miroslava Sulka vydat text [zvacího dokumentu]“ (Richter 1998: 16).24 Křestní jméno nezjištěno.25 Srov. též (Havlíček 1998: 152 a 154): „Telefonistka v mezinárodní ústředně prohlásila, že nesmíspojovat žádné rozhovory se zahraničím. Nic nepomohlo, když jsem jí řekl, že volám z pokynupředsedy vlády. Odpověděla mi, že všechny mezinárodní linky jsou z příkazu ministra spojůHoffmanna přerušeny.“

Média a intervence: novináři … 11 Jakub Končelíknějakou dobu čekat. [...] Obsazení budovy ÚV KSČ intervenčními jednotkami byloteď otázkou několika minut. [...] Upozornil jsem novináře [...] aby se rozhodli:chtějí-li, mohou jít za Dubčekem, který je očekává, ale mají také asi poslednípříležitost opustit budovu“ (Havlíček 1998: 155). V každém případě se ale podařilodosáhnout stavu, kdy nejvyšší politické orgány intervenci odmítly a média totorozhodnutí zprostředkovala veřejnosti. Obecně lze tedy konstatovat, že politickyintervence zkrachovala. „Nesplnila se ani ta část moskevského scénáře, podle nížměl [velvyslanec] Červoněnko ještě před půlnocí z 20. na 21. srpna [...] získat[prezidenta] Svobodu pro vydání výzvy k československému lidu; prezident odmítlmít cokoliv společného s myšlenkou Indrovy vlády. Nadto ‚zdravé síly‘ samynaprosto selhaly. Nejen že se jim nepodařilo shromáždit podpisy, ale nenašly aniodvahu přihlásit se k pozvání vojsk, o něž již měsíce tolik usilovaly“ (Durman1998: 107). Místo toho 21. 8. prezident Svoboda promluvil v rozhlase protiintervenci – nejprve ráno, když vyzval ke klidu 26 , a pak ještě jednou večer, kde jižvýslovně intervenci odmítl a přihlásil se k Akčnímu programu 27 . 28 Neschopnost26 „Drazí spoluobčané, v posledních hodinách vznikla v naší zemi složitá situace. V současnéchvíli vám nemohu říci více k jejímu objasnění. Jako president Československé socialistickérepubliky se k vám obracím s plnou odpovědností, kterou jsem s přijetím této funkce převzal, analéhavě vás žádám, abyste zachovali plnou rozvahu a naprostý klid. U vědomí své občanskéodpovědnosti a v zájmu naší republiky nedopusťte, aby došlo k nepředloženým akcím. Sdůstojností a kázní, kterou jste prokazovali v minulých dnech, vyčkejte dalších kroků ústavníchorgánů republiky.“ Projev vysílal Československý rozhlas 21. srpna 1968 v 8:15 (Sedm pražskýchdnů 1990: 39).27 Nejdůležitější programový dokument KSČ roku 1968 (znění srov. akční program 1968: 12).28 „Drazí spoluobčané, obracím se k vám podruhé během dnešního osudového dne. Prožívámemimořádně vážné chvíle v životě našich národů. Na území naší republiky vstoupily vojenskéjednotky SSSR spolu s PLR, BLR, NDR, MLR. Stalo se tak bez souhlasu ústavních orgánů státu,které však vycházejíce ze své odpovědnosti k národům naší vlasti musí vzniklou situaci urychleněřešit a dosáhnout brzkého odchodu cizích vojsk. V tomto směru jsem dnešního dne vyvíjel úsilí,jaké mi současné podmínky umožnily. Mimo jiné jsem dnes svolal plenární zasedání Národníhoshromáždění. Večer jsem jednal s členy vlády o některých nejnaléhavějších problémech obnovenínormálního života země a zajištění její integrity. Zítra budou jednání pokračovat – a jak věřím i spředsedou vlády [Oldřichem] Černíkem. Jsem si vědom všech problémů a těžkostí, které současnásituace vyvolává. Znovu se však na vás, drazí spoluobčané, obracím s naléhavou prosbou, abystezachovali nejvyšší rozvahu a vyhnuli se čemukoliv, co by mohlo vyvolat politováníhodné akce snenapravitelnými důsledky. Zvláště vás, naši mládež, o to upřímně žádám. Vyzývám vás, všechny,dělníky, rolníky, inteligenci, abyste svým postojem znovu dokumentovali svůj vztah k socialismu,ke svobodě a k demokracii. Pro nás není cesta zpátky. Akční program KSČ a programovéprohlášení vlády Národní fronty vyjadřují životní zájmy a potřeby všeho lidu naší vlasti, a proto vzapočatém díla musíme dále pokračovat. Nepadneme do malověrnosti, semkneme se všichni aspolu s KSČ a Národní frontou setrváme v jednotě, v úsilí o lepší život našich národů.“ Projevvysílal Československý rozhlas 21. srpna 1968 ve 22:30 (Sedm pražských dnů 1990: 64).

Média a intervence: novináři … 12 Jakub Končelík‚zvatelů‘ a jejich bezmocnost tváří v tvář rozhořčenému obyvatelstvu kontrastovalase zásadní rozhodností reformních komunistů: mimořádný XIV. sjezd, ke kterémuse vrátím ještě podrobněji a jenž se sešel v komplexu ČKD ve Vysočanech 22.srpna, interventy dokonale zaskočil. Stejně jako pokračující činnost svobodnýchmédií.INTERVENCE A MÉDIAMédia vstoupila do děje zcela zásadním způsobem – již jsem vzpomnělsvobodné a jednoznačně protintervenční jednání zaměstnanců Československéhorozhlasu 29 a ČTK, podobně jednoznačně ale za zájem československé společnostivystoupili i novináři Československé televize (srov. např. Sígl 1990: 8–13), píšícížurnalisté, ale i filmaři 30 , či spisovatelé. 31 K intervenci se ovšem jednoznačněodmítavě stavěly téměř všechny složky společnosti. Například 31. srpna vydalprotestní ‚prohlášení vědců, novinářů a umělců‘ 32 Koordinační výbor tvůrčíchsvazů (v té době významná síla jednající s vládou i nejvyššími stranickýmiorgány). 3329 Rozhodující a nepopiratelně mimořádná úloha rozhlasu v čase sprnové intervence se jižopakovaně stala předmětem zájmu, proto si dovolím odkázat na soubornou práci Ješutové akolektivu (2003: 338–345), či na řadu podkladů memoárové povahy od známých (Dienstbier –Lánský 1989), po méně známé (např. Neff, či Maleček 1993: 98–100).30 Během prvních dnů okupace došlo slovy Martina Štolla k ‚filmařské mobilizaci‘, horečnépůsobení dokumentaristů a kameramanů ale – s výjimkou zpravodajských materiálů ČSTdopravených do Vídně a odvysílaných rakouskou televizí ÖRF – našlo svůj výraz v obrazovémztvárnění srpnových událostí až s několikaměsíčním odstupem. Pozornost zaslouží filmy JanaNěmce Oratorium pro Prahu, Rudolfa Krejčíka Sedm dní a nebo Evalda Schorma Zmatek(podrobněji srov. Štoll 2008: 256–257).31 „Svůj nesouhlas s intervencí vyjádřili rezolucemi přijatými 6. a 17. září 1968 [spisovatelé],přičemž postup koordinovali s ostatními tvůrčími svazy. [...] Svaz československých spisovatelůkromě toho zastavil vydávání Literárních listů a připravil koncepci kulturního týdeníku Listy. Očinnosti svazu informoval jeho členy interní bulletin, uveřejňující usnesení a prohlášení volenýchorgánů spisovatelské organizace, ale také kupříkladu dopisy autorů pobývajících v zahraničí“(Bláhová 2002: 518). Podrobněji srov. též. Jungmann, který připomíná, že tímto aktem redakceprotestovala proti intervenci a že se nová registrace se táhla dva měsíce, a tak Listy vyšly až 7. 11.1968. Tiskový orgán Svazu slovenských spisovatelů Kultúrny život přestal vycházet 6. 9. 1968.32 Novináře ve výboru zastupovali Jiří Ruml, Emil Šíp a Jiří Lederer (Kusín 1972: 99).33 Koordinační výbor tvůrčích svazů vznikl v květnu 1968 „jako pracovní orgán sloužící k výměnězkušeností a informací mezi jednotlivými svazy a sjednocující úsilí při řešení zásadníchspolečenských otázek, a to především problémů občanské společnosti, obrany prvních

Média a intervence: novináři … 13 Jakub KončelíkTi všichni od první pointervenčních hodin zprostředkovávali veřejnostinedeformovaný a ve své prosté jednoznačnosti dále nemanipulovatelný obrazskutečného stavu: Že předsednictvo ÚV KSČ, parlament a vláda intervenciodsoudili. Že k pozvání pro interventy se nikdo nehlásí. Že veřejnost cizí vojskazjevně odmítá. V následujících dnech pak média svojí bezvýhradněprotiintervenčně zaměřenou aktivitou významně přispěla ke sjednocení postojůobyvatel a iniciovala, koordinovala a do značné míry vedla celonárodní odpor.Novináři na tyto dny vzpomínají jako na čas úplné jednoty a svobody. 34A naopak vojáci intervenčních armád, kteří se od prvních hodin pokoušelizastavit vysílání rozhlasu a televize a zamezit vydávání periodik, byli v této snazespíše neúspěšní. Některé redakce zůstaly neobsazeny, protože je sovětští vojácinenašli vůbec, 35 některé našli a obsadili až po dni, dvou – například redakci ČTK 36– některé redakce sice obsadili, ale novináři z nich nadále tajně organizovalivymožeností demokratizace a jejího zákonného upevnění. [...] Jeho politická aktivita vrcholila vsrpnových dnech roku 1968, ale ani potom nerezignoval. Spolu s tvůrčími svazy se zaměřil nejenna obhajobu svobody slova, ale bránil ty, kteří byli [po srpnu] propouštěni za svých míst“ (Otáhal– Nosková – Bolomský 1993: 11).34 Neff si na počátku září 1968 zapsal: „Zvykli jsme si v uplynulém týdnu na naprostou volnost.Na svobodu si zvyká člověk nesmírně rychle. Svoboda okupačního týdne byla svobodou absolutní.Veškerá trpkost a nenávist vůči tyranii se vynořila na povrch. Žili jsme opojeni štěstím zesvobodného slova. Nikdy před tím, ani za nejvolnějších polednových časů, jsme nic podobnéhonezažili, protože tenkrát se slova ujali ti, kdo uzurpovali právo mluvit jménem národa a nikdonesměl vybočit z rámce, který oni sami stanovili. Nic takové během okupačního týdneneexistovalo. Každý, kdo měl co říci, měl právo to říci“ (Neff). Podobně vzpomíná OtkaBednářová: „Je paradoxní, že právě v týdnu, kdy byly ulice měst zaplněny okupační armádou, kdyděla tanků mířila do redakčních oken, že právě v tomto týdnu se český novinář cítil nejsvobodněji“(Císařová 2010: 157).35„Sovětští vojáci obsadili v Praze všechna strategicky důležitá místa, včetně Svazu čs.spisovatelů a nakladatelství, a ovšem i tiskárny (Orbis), ale v [redakci Literárních listů] sekupodivu neobjevili. [...] Jak se ukázalo, sovětská vojska hledala redakci revizionistického plátkuLiterární noviny (listy) v nějakém obrovském komplexu budov, v mamutím koncernu, v jakémsídlila v Moskvě Litěraturnaja gazeta. Naše redakce v činžákově omšelém domě v Betlémské 1proto nebyla vůbec obsazena“ (Jungmann 1999: 292–293).36 Budova ČTK byla obsazena interventy až po 24 hodinách o půlnoci z 21. na 22. 8. 1968, a tak „21. srpna1968 celý den ČTK informovala domácí i zahraniční odběratele o okupaci Československa. [Když] dobudovy ČTK vtrhli sovětští vojáci, stačili ještě redaktoři vyslat do světa dramatickou zprávu o obsazeníČTK a varovat tak odběratele, že následující zpravodajství už nebude objektivní. [...] 22. srpna 1968 seredaktoři ČTK přesunuli na náhradní pracoviště, navázali spojení s redakcemi deníků, rozhlasu, televize a sezahraničními agenturami a vydávali letáky ‚Svobodná ČTK hlásí‘ s podtitulkem ‚Okupanti ven, svoboduČeskoslovensku‘ kolportované po celé Praze. Krajské pobočky pracovaly v bytech, po světě šířili zprávyz okupovaného Československa zahraniční zpravodajové ČTK, fotoreportéři ČTK pořídili stovkydokumentárních fotografií. Do své zdevastované budovy se agentura vrátila až po několika týdnech“(Richter 1998: 16).

Média a intervence: novináři … 14 Jakub Končelíkmediální provoz – tento příklad se týká především vysílání rozhlasu, 37 ale iněkterých periodik 38 – a konečně (jak ukážu dále) když už se interventům podařiloobsadit redakci a zastavit její provoz, novináři se prostě přesunuli do náhradníchpracovišť a média pracovala dále. 39 Obsazování budov médií neprobíhalo jenv Praze, byly obsazovány redakce v celém Československu. 40 Podobně jakoredakční prostory střídala tištěná média i tiskárny – například deník Práce prvnítýden po intervenci tiskly hned tři pražské tiskárny: v Čáslavské ulici, v Hálkověulici a na Malostranském náměstí. Jak vzpomíná tehdejší redaktorka JarmilaCysařová, „tiskárny jsme střídali, protože když nám sověti přišli na stopu,přemístili jsme se jinam, dělalo se ve dne v noci i několik vydání. Třeba z 24. srpnamám čtyři zvláštní vydání“ (Maleček 1993: 13).Již dopoledne 21. srpna bylo zřejmé, že se interventům situace v médiích zcelavymkla z rukou, že média vůbec nekontrolují a že vedou a především prohrávajícosi jako informační válku. „Cieľ okupačných jednotiek zmocniť sa v spolupráci sdomácimi prisluhovačmi tlače, rozhlasu a televízie a postaviť ich do služiebokupantmi dosadenej moci skončil úplným fiaskom. Nepodarilo sa tieto37 Srov. Vzpomínky O. Neffa: „Každý, kdo někdy byl v Rozhlase, mi potvrdí, že je to po čertechnepřehledný barák. [...] A sedmička je studio, které najde jen ten, kdo zná Rozhlas jako své boty.[...] A ze sedmičky vysílal Svobodný legální vysílač Praha až do rána 22. srpna. [...] Rozhlasvysílal z obsazené budovy téměř čtyřiadvacet hodin. Museli jsme balamutit Rusy, ale bohužel iposluchače, báchorkami o soukromých bytech, kde jsme si zřídili stanoviště. Při každé vhodnépříležitosti jsme vykládali o konspiraci, o tom, že se stěhujeme na jiné stanoviště – a to všechnoproto, abychom odlákali pozornost Rusů od budovy na Vinohradské třídě. [...] ‚Tajná stanoviště‘byla v prvních dnech okupace v studiích Československého rozhlasu na Vinohradech“ (Neff).38 Šéfredaktor týdeníku Politika vzpomíná, že redakce sídlila „v budově Rudého práva Na poříčí,ale vrátnice i tiskárna už byly obsazeny vojáky. Vchod z Florence však byl volný a tudy přišlispontánně i ostatní redaktoři, ačkoliv jsme měli vycházet až od září. [...] A tak jsem se rozhodli[...], že budeme vydávat zvláštní čísla“ (Maleček 1993: 78).39 Televizní studio ve Vladislavově ulici v Praze obsadili vojáci v 8:30. Část techniků a redaktorůse vzápětí přesunula do malého studia ve Vodičkově ulici, současně vysílala televize též zvysílače Cukrák, od 22. 8. 1968 z Ústavu pro sdělovací techniku A. S. Popova v Praze-Braníku,poté z rozestavěného objektu v Praze-Petřinách (Sígl 1990: 13, 14 a 26, srov. též Síglovyvzpomínky v Maleček 1993: 70–73). „Noviny a některé časopisy vycházely jen v nouzovýchjednostránkových vydáních či dvoulistech a ilegálně se vozily přes Vltavu, kde na mostech vojácikontrolovali auta. Při distribuci Mladého světa pomáhali příslušníci říční policie [...]: převáželivýtisky přes vodu na svých člunech“ (Hvížďala 2011: 144).40 NA, fond KSČ ÚO 02/1, sv. 80, arch. j. 123, inf 1–3. Strany 10–13. (Pro plenární schůzi vlády Útvarsvobodného informování, plánu a řízení ÚV KSČ, operativní informace pro členy P a SÚV KSČ, stav k 29.8. 1968. Provedou: předseda vlády a ministři kultury a informací a spravedlnosti, předkládá: předseda

Média a intervence: novináři … 15 Jakub Končelíkprostriedky, ktoré sa stali významnou zbraňou celonárodného odporu, aniovládnuť, ani umlčať“ (Fabian 1992: 152). Odvysílání ‚zvacího prohlášení‘ seneuskutečnilo ani ráno a navíc Hoffmann ztratil i kontrolu nad telekomunikacemi:Když bylo totiž ráno 21. srpna ve tři čtvrtě na pět zahájeno vysílání a Hoffmannneuslyšel ‚zvací prohlášení‘, ale protiintervenční ‚prohlášení PÚV KSČ‘, dalokamžitě příkaz, aby bylo vysílání přerušeno. „Odmlka však netrvá déle než párminut. O páté hodině raní mu dispečink Správy radiokomunikací oznamuje, ževysílače nelze řídit“ (Benčík 2004: 134).Výše zmíněné přesuny celých redakcí na náhradní pracoviště probíhalyspontánně a stejně jako v konstruování paralelních komunikačních sítí vznikajícíchpo intervenci je jen velmi obtížné v nich nalézt řád – vznikaly spíše živelně. Zapravděpodobně nejčastější postup novinářů 21. 8. 1968 ráno je možné označit jejichcestu do mateřských redakcí, kde se různými cestami zkontaktovali se zbytkemnovinářů své redakce, pak skrze osobní a telefonické kontakty konstruovali dalšívazby. Např. „redaktoři středočeského listu Svoboda měli redakci u Masarykovanádraží, odkud pak odjeli do náhradních prostor na Kladno“ (Blodigová 2008).Významnou úlohu hrály přátelské, či dokonce rodinné vazby – kupř. redakceMladé fronty se přemístila do pražské ulice ve Smečkách do kanceláře VladimíraRumla, ředitele OSPAP a bratra Jiřího Rumla, 41 redakce Literárních listů se přesznámost se spisovatelem a redaktorem rozhlasu Františkem Nepilem sešla vmístnostech jedné agentury na Václavském náměstí atp. (Jungmann 1999: 292–293). Zřejmě nejpozoruhodněji se přemístila redakce Reportéra – pracovala vprostorech záchytky (U Apolináře). 42 A nebo pomohla prostá náhoda – [šéfredaktorčasopisu Student] Alexej Kusák se zkontaktoval se svou redakcí díky náhodnémuvlády.) „14. září. 1968 sovětské jednotky zabraly Dům tisku v Ostravě (včetně redakce Nové svobody) –15tého nemohla vyjít Nová svoboda, podobné případy v Banské Bystrici, Košicích a Nitře.“41 Srov. nekrolog: Odešel Vladimír Ruml. In Packaging. Číslo 6, ročník 2007, s. 47. Dostupné z[http://www.packaging-cz.cz].42 Redaktorka týdeníku Reportér Anna Tučková vzpomíná: „Dozvěděla [jsem se], že redakce sedíu Zuzančina tatínka. Zuzana Skálová byla výtvarnicí časopisu, a tak mi svitlo, že Repotér sepravděpodobně vyrábí u Apolináře. Dr. Skála, apoštol boje proti alkoholismu, mě skutečně ránoodvedl na záchytku – a protože v té době se opilci po ulicích nesbírali, dělal se časopis v místnostis postelemi, opatřenými kurty na uvázání zuřivých. Také jsme tam všichni spali, v ošetřovně sivařili kávu a do noci debatovali“ (Maleček 1993: 92).

Média a intervence: novináři … 16 Jakub Končelíksetkání na Václavském náměstí se známým, pracovníkem sekretariátu ÚV KSČ,který věděl, na koho se obrátit (Kusák 2008). Jako významný komunikační kanálmimo pozornost interventů je možné zmínit i potrubní poštu, která spojovalaněkteré pražské redakce s tiskárnou.Typický je i postup Dušana Havlíčka, který vzpomíná, že ráno 21. srpna se předobsazenou budovou ÚV KSČ potkal s několika známými novináři a pracovníkysekretariátu a rozhodli se pracovat samostatně.„Musíme se postarat, aby vycházely noviny. Pak se uvidí. Dali jsme si schůzkuna klidnějším místě, v uličce nedaleko Rudého práva. Sešli jsme se v Biskupskéulici před naší známou restaurací ‚U Lieblů‘, kterou nám pan vrchní s ustaranoutváří na chvíli otevřel. Nikdo vlastně nic neurčoval ani neorganizoval a ani tonebylo nutné. Tak třeba šéfredaktor Alois Svoboda měl své spolupracovníky užpohromadě, zajistili si tiskárnu, aby začali v předstihu vydávat časopis Politika,jehož první číslo bylo původně plánováno až na září. Novináři z Rudého práva(RP) vylíčili situaci u nich v redakci. Oldřich Švestka přišel v noci, seděl, hlavu vdlaních, u svého šéfredaktorského stolu, na nic nereagoval, místo odpovědi jenzamručel, odmítl vytisknout zvláštní vydání s prohlášením předsednictva ÚV KSČ.Redaktoři vzali noviny do svých rukou. Rudé právo bude vycházet, už se tiskne. Atak to pokračovalo, přicházeli další, informovali o práci svých redakcí. Vyměnilijsme si telefonní čísla, kde kdo bude k zastižení, a dohodli se, že se brzy svoláme,abychom si určili příští schůzku“ 43(Havlíček 1998: 156 a 157)Rudé právo jako ústřední deník ÚV KSČ a nejvlivnější periodikum v zemizaslouží podstatnější pozornost. V průběhu jara 1968 se i ono pozvolna vymaniloz těsné vazby na politické i úřední elity předsednictva i sekretariátu ÚV KSČ, i takale zůstalo vždy věrným podporovatelem politiky ÚV KSČ a ani skutečnost, že43 Vydávání Politiky schválil [tajemník ÚV KSČ] Čestmír Císař někdy na počátku dubna 1968 (Císař 1998:413) a předsednictvo ÚV KSČ na počátku července – „zde padlo rozhodnutí zrušit dosavadní týdeníkKulturní tvorba a nahradit jej novým týdeníkem pro politiku a společenské problémy s názvem Politika. Dojeho čela byl schválen [Alois] Svoboda a první číslo bylo plánováno na 1. září 1968“ (Císař 1998: 452).

Média a intervence: novináři … 17 Jakub Končelíkv prvních dnech po srpnové okupaci Československa se i ono spolu s krajskýmideníky (vydávanými též KSČ) zapojilo do celonárodního odporu proti intervenci,není možné interpretovat jako vyvázání se z linie vedení KSČ, jak se o to snažilomj. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ 44 a dalšínormalizační hodnocení činnosti médií po intervenci. 45 Rudé právo totiž vposrpnových dnech pracovalo v duchu rezoluce PÚV KSČ odsuzující intervenci, atedy v souladu s aktuálním a redakci dostupným názorem většiny předsednictva.‚Mimořádně‘ vyšlo poprvé 21. srpna a naposledy 1. září – od 3. září již vycházeloopět ve standardním formátu, legálně a s vědomím interventů 46 a během několikaměsíců se z dočasné emancipace vrátilo do své letité role ‚hlásné trouby‘ politikyÚV KSČ a bezezbytku ji plnilo nejpozději od květnového zasedání roku 1969(podrobněji srov. Končelík – Trampota 2006, či Doskočil 2006).Tehdejší předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ Miloš Jakešprotiintervenčně orientované chování médií vysvětluje v duchu zvacího prohlášenía pohledem zástupce prointervenčního křídla v KSČ – jako naplňováníkontrarevolučního plánu ‚pravice‘: „Dnes je zřejmé, že i sdělovací prostředky,zejména rozhlas, byly na takovou činnost včas připravovány, a to již v červenci1968, kdy dostaly pokyny, jak postupovat v případě, že by nebylo možné vysílat ze44 „Vinou kapitulantského postoje pravicové části Dubčekova vedení se pravicové síly plnězmocnily rozhlasu, televize, zpravodajského filmu i většiny tisku a přeměnily je v hlavnínátlakový a mocenský nástroj k prosazení svých cílů. Celkové obsahové zaměření sdělovacíchprostředků v podstatě splynulo s ideovou diverzí imperialistického západu. [...] Pravice se rovněžzmocnila ústředního tiskového orgánu, Rudého práva, jehož jednotlivá čísla, zvláště od 21. srpnaaž do 3. září, se celým svým provokačním nacionalistickým a protisovětským obsahemzpronevěřovala internacionalistickým tradicím Rudého práva a neměla nic společného ani sestranou, ani s marxismem-leninismem“ (Poučení: 69–70).45 Charakteristické je hodnocení pro krajské denníky: „[Po srpnu 1968 byly] záměry a cíle pravicovýchoportunistů výrazně podporovány a propagovány tiskovým orgánem KV KSČ a vedením redakce deníkuSvoboda v čele s [Jindřichem] Fučíkem. Deník Svoboda se v této době stal protistranickým,protisocialistickým a nacionalistickým listem a v ničem si nezadal s ostatními reakčními novinami“ (SOAPraha, fond Středočeský KV KSČ, karton 746; opatření k 21. srpnu 1969).46 Legalizace vydávání RP započala návrat do normálních podmínek i pro ostatní média. „Dnem 3. 9. 1968začalo vycházet Rudé právo s tím, že ostatní časopisy začnou vycházet později, až po vytvoření příslušnýchzáruk. Každý vydavatel tisku musí znovu požádat o registraci u státních orgánů“ (SOA Praha, fondStředočeský KV KSČ, karton 318, PKV 9. 9. 1968). Vojska vyklidila „nejprve komplex vydavatelství ÚVKSČ a RP. Postupně se pak na svá pracoviště vracely i ostatní redakce, rozhlas a televize“ (Havlíček 1998:195 a 196).

Média a intervence: novináři … 18 Jakub Končelíkstávajících stanovišť“ 47 (Jakeš 1996: 45). Československá média se ale pointervenci neřídila žádným tajným plánem, jejich aktivity byly improvizační apředstavovaly výraz prosté snahy bránit Československo proti okupaci – s naprostozásadním dopadem: „Veřejnost se dozvěděla, že se sovětskému vedení nepodařilonastolit zrádcovskou vládu a že mezinárodní veřejnost je odsoudila za agresi“(Dubček 1993: 219).INTERVENCE A VYSOČANSKÝ MIMOŘÁDNÝ XIV. SJEZD KSČPřepadení Československa z popudu ‚bratrských komunistických stran‘paradoxně posílilo domácí kredit Komunistické strana Československa – podporadomácího obyvatelstva se v prvních dnech po intervenci projevovala mj.významným (a z dnešního pohledu možná překvapivým) zájmem o vstup dostrany. 48 A i sama KSČ v prvních dnech jednala nevídaně autonomně a zároveň vduchu společenské poptávky. Politicky nejdůležitějším aktem odporu protiintervenci byla aktivita MV KSČ Praha, který v obrovské rychlosti svolal azorganizoval XIV. mimořádný sjezd KSČ – ve čtvrtek 22. srpna se ve Vysočanechv továrně ČKD sešli delegáti. Dorazilo jich 1219, tj. 79 procent z 1543 zvolených –v takto krátkém čase se podařilo organizátorům sezvat delegáty především vespolupráci s médii, zejména rozhlasem. 4947 Jakeš svoji tezi dále rozvíjí: „Úkol zabezpečit praktickou realizaci těchto pokynů dostaly již 17. srpna1968 na poradě některých šéfredaktorů a poté následovala příprava náhradních pracovišť. Na této poradě[člen PÚV KSČ a předseda ÚV Národní Fronty František] Kriegel zdůrazňoval, že nám visí nad hlavou navlásku Damoklův meč a vyzývalo se všude volat ‚Ať žije československá armáda‘. V přestávce jednání seseparátně ještě sešel Kriegel s vybranými představiteli sdělovacích prostředků. Byla to poslední příprava navstup vojsk.“48 A KSČ stála o to, aby se jednotě lidu a strany vědělo: „PKV KSČ ukládá redakci ‚Svoboda‘ zveřejnitvhodným způsobem informace o přílivu nových členů strany ve středočeském kraji v období od 21. srpna1968“ (SOA Praha, fond Středočeský KV KSČ, karton 318, PKV 30. 8. 1968. Zápis z 9. schůzepředsednictva středočeského krajského výboru KSČ, konané dne 30. srpna 1968).49 „Podařilo se nám sezvat delegáty, kteří už byli předtím zvoleni na krajských konferencích.Věděli jsme, kteří to jsou, protože existovaly jejich seznamy. Problém byl, jak pro ně tu výzvuzveřejnit, protože Rusové obsadili rozhlas. Brzy ovšem začaly existovat regionální rozhlasy a dalšíinformační kanály“ (Holečková, podrobněji náhled Věnka Šilhána na dění srov. Dienstbier –Lánský – Šilhán – Šimon 1989). Novinář Alois Svoboda nabízí vzpomínku, že o záměru svolatmimořádný sjezd se jednalo ještě v noci z 21. srpna v dosud neobsazené budově ÚV KSČ, že oněm věděl Dubček a že první pozvánky byly rozeslány odtamtud dálnopisy (Maleček 1993: 77).

Média a intervence: novináři … 19 Jakub Končelík„Většina slovenských delegátů se [ale] jednání pro dopravní potíže a potom i vdůsledku zásahu a námitek [prvního tajemníka ÚV KSS Gustáva] Husákanezúčastnila. [...] V průběhu jednodenního zasedání [...] sjezd projednal a schválilněkolik zásadních dokumentů: ‚Prohlášení‘, ‚Výzvu komunistickým stranám světa‘a ‚Provolání ke slovenským komunistům a ke slovenskému národu‘. Všechny sevyslovily proti okupaci, za suverenitu Československa. [...] Ze sjezdu vzešlo zcelainovované vedení [KSČ] – ústřední výbor i předsednictvo. Jejich jádrem byli lidéDubčekova okruhu.“(Kural 1993: 175)Dubček byl potvrzen ve funkci. To, čemu měla intervence zabránit, se tak staloskutečností.MÉDIA V SRPNUPo skončení sjezdu inovované vedení KSČ pracovalo v provizorníchpodmínkách především vysočanských továrních kanceláří. Z tohoto komplexu se vprvních pointervenčních dnech stala centrála řízené části odporu, sem se postupnědostávali i pracovníci aparátu ÚV KSČ. Pro vhled do zdejší atmosféry a pracovníchpostupů jsou mimořádně cenné memoáry vedoucího Úseku tisku, rozhlasu atelevize ÚV KSČ Dušana Havlíčka, který ve svých vzpomínkách mimo jinépřibližuje, jak„ve vrátnici Auto-Praga postávali dělníci, hlídali vstup. [Ústředního řediteleČsRo Zdeňka] Hejzlara vpustili, protože již měl propustku. Zatímco jsem čekal,objevili se ve vrátnici odbojní redaktoři RP Jiří Sekera, Emil Šíp, Zdislav Šulc, a žemusím jít s nimi. Vrátný kamsi zavolal a už to šlo. Sekera byl prozatímnějmenován novým šéfredaktorem RP, Šíp s Šulcem byli jeho zástupci. Mají poraduu [organizátora a mluvčího Vysočanského mimořádného XIV. sjezdu KSČ a členaMěstského výboru KSČ v Praze] Věnka Šilhána, který byl po dobu Dubčekovynepřítomnosti pověřen funkcí prvního tajemníka. [...] Šilhán nás uvítal v těsnéfabrické kancelářičce [...]: ‚Člověče, kde jsi, my tě všude sháníme! Musíš si vzít na

Média a intervence: novináři … 20 Jakub Končelíkstarost tisk!‘ Zůstal jsem hned u porady s redakcí RP. [...] Naše pracovní podmínkybyly víceméně polní. Ve velkém sále byly natěsnány psací stoly, co stůl, to jednooddělení – mezinárodní, bezpečnostní, tiskové. [...] Schůzky s novináři se konalydenně, porůznu, jak se dalo. Jednou jsme se sešli v zastrčeném pobočnémpracovišti ČTK kdesi na Starém Městě, jindy v nakladatelství u Hejzlara, kde mělipředevším neustálý čilý styk s rozhlasovými skupinami. Uspořádali jsme takéněkolik tiskových konferencí uprostřed obsazené Prahy. [...] Detašovanépracoviště, které [vedl] Zdeněk Hejzlar, [bylo] umístěno v nakladatelství technickéliteratury uprostřed Prahy, ve Spálené ulici. [...] Dostal jsem na starostsoustřeďování a distribuci zpráv pro tisk. Zpočátku jsme neměli kontakt se všemináhradními pracovišti redakcí, postupně se však seznam telefonních čísel začalplnit. Čísla se měnila i několikrát za den, podle toho, jak se redakce přesunovaly. Sněkterými jsme udržovali i osobní spojení, v bytech i jen tak venku, na náměstí, naulici“(Havlíček 1998: 158–160)Zásadní roli ve snaze zajistit co nejúplnější a celoplošné pokrytí obyvatelzprávami hrál ale především rozhlas.„Přestože sovětští vojáci po boji a krveprolití, které stálo obránce rozhlasu 15životů, obsadili hlavní budovu rozhlasu na Vinohradské třídě, podařilo setechnikům udržet v provozu zdejší studio 7 a rozhlas tak vysílal okupantům přímopřed očima. Vysílací pracoviště se přesouvala v Praze na Žižkov, do Karlína, doOpletalovy ulice, postupně se k vysílání připojovala i krajská studia, a tak sepodařilo udržet ‚ilegální‘ vysílání rozhlasu v provozu až do 27. srpna – kdyskončilo symbolicky projevem Alexandra Dubčeka po jeho návratu z Moskvy.“(Končelík – Večeřa – Orság 2010: 190)Rozhodně tak platí, že bez rozhlasu by se asi nikdy nepodařilo zachovat jednotua kázeň, kterou se celonárodní odpor proti intervenci vyznačoval.„Rozhlas byl živým nervem oboustranného spojení mezi obyvatelstvem a

Média a intervence: novináři … 21 Jakub Končelíkpolitickým centrem odporu: permanentním zasedáním parlamentu, vlády avysočanským vedením KSČ. V okupované zemi vznikaly dramatické situace, kterébylo občas třeba zvládat, a rozhlas v tom pomáhal nejrychleji a nejúčinněji.“ 50(Havlíček 1998: 161)Sjezd dostal od pražské továrny Tesla k dispozici právě dokončenouradiostanici, která se začala hlásit jako ‚Vysílač ÚV KSČ‘ (Sígl 1990: 27 ad.).Havlíček s Věnkem Šilhánem dohodl, že se stanice zařadí do vysíláníČeskoslovenského rozhlasu jako jedna součást řetězu a podřídí se jednotnémurozhlasovému vedení 51 (Havlíček 1998: 162).ZÁVĚRJakkoliv byla Intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československavojensky úspěšnou akcí, které se hladce podařilo dosáhnout téměř všech taktickýchcílů, neúspěch ve snaze ovládnout, nebo alespoň umlčet československá média vedlnakonec k jejímu politickému selhání. Zároveň ovšem platí, že politicky neúspěšnébylo snažení interventů především ve vztahu k československému obyvatelstvu azápadním komunistickým stranám, propagandistické zaštítění intervence v zemíchsovětského bloku se vydařilo a ve vztahu k politickým elitám Západu byl postupSSSR také úspěšný. 5250 Podrobněji o práci rozhlasu od 21. 8. do 28. 8. 1968 (srov. Neff).51 Atypický, až revoluční vztah moci k médiím ilustruje i další Havlíčkova vzpomínka, která popisuje, jak25. srpna do Vysočan ze svého úkrytu přijel tajemník ÚV KSČ Čestmír Císař a hned se ptal: „‚Lidi, prosímvás, co to děláte s rozhlasem a novinami? Copak to nikdo neřídí?‘ [...] Předsednictvo prý musí přijmout‚usnesení k tisku‘, vzít věci do svých rukou, dobrou práci pochválit, ale také upozornit na závažnénedostatky. Odpoledne už na návrhu pilně pracoval, sepisoval, škrtal a [...] smolil ‚stanovisko PÚV KSČ ktisku‘. Všelijak jsme tu jeho variantu obrušovali; Císař sám se přece jen rychle rozkoukal a návrh prohlášeníse nakonec omezil na výzvu k ještě větší ukázněnosti. Navečer vyšel z místnosti, kde předsednictvozasedalo, prý je to schválené, a abych zařídil publikaci. S jistou dávkou uštěpačnosti jsem se zeptal, zda ví,jak bych měl zveřejnění zabezpečit“ (Havlíček 1998: 165). Císař se k této záležitosti nevyjadřuje (srov.Císař 1998: 490).52 Připomenu bezprostřední reakce představitelů západních mocností na intervenci. Tyto reakcetotiž do značné míry limitovaly i možnosti Československa na intervenci odpovědět – reakceZápadu hrála do rukou mluvčím tvrdé linie. „Sympatie liberálů a levice se upínala k bouřícím sepařížským studentům a jen okrajově k československému odporu. Idol Západu, filosof GyörgyLukács, se choval jako Jean-Paul Sartre po vpádu do Maďarska v roce 1956: okupaci siceodsoudil, ale dále tvrdil, že ‚i nejhorší socialismus je lepší než nejlepší kapitalismus.‘ Západní

Média a intervence: novináři … 22 Jakub KončelíkPolitickou prohru se interventi pokusili zvrátit tím, že krátce po vstupu naúzemí ČSSR (s vědomím, že intervenci se nepodařilo politicky dostatečně zaštítit),dopravili část nejvyšších představitelů Československa (včetně Dubčeka) doMoskvy. Tam později dorazila další část nejdůležitějších politiků v čele sprezidentem Svobodou. K ‚jednání‘. Rozhovory probíhaly ve dnech 23–26. srpna1968 a skončily podpisem tzv. Moskevského protokolu. Tento akt znamenalzásadní zlom ve vývoji mediální politiky KSČ – soulad mezi vedením KSČ anovináři skončil (podrobněji srov. Končelík 2009: 203–219).Mezi řadovými obyvateli Československa se ale domácí média těšila zcelavýjimečné úctě a důvěře i vlivu, naopak propagandistické snahy interventůvyvolávaly zásadní odpor, úředníci museli vysvětlovat, proč proti těmto aktivitámnezasahují 53 a československé orgány pak opakovaně žádaly jejich zastavení –připomenout je nutné především činnost prointervenčního časopisu Zprávy avysílače Vltava (srov. např. Rock 2004: 267–280).Velení intervenčních vojsk tak velmi dobře vnímalo, že informační válku hruběprohrává a že jeho vlastní propagandistické snažení je neúspěšné. 54 Po neúspěchuvlády tedy jednaly podle svých pragmatických reflexů, jejich protesty měly ryze formálnícharakter. Jak napsal velmi opatrně [poradce prezidenta USA Henry Alfred] Kissinger, všichnivůdcové Západu ‚byli vystaveni tlaku nutícímu je demonstrovat oddanost míru [proto byly západnívlády] vmanévrovány do pozice, v níž se cítily povinny dokázat svou dobrou vůli ve vztazích meziVýchodem a Západem‘. Francouzské stanovisko lze shrnout v jedné větě pronesené ministerskýmpředsedou Michelem Debrém: sovětská invaze byla jen ‚dopravní nehodou na cestě k détente‘.Postoj Londýna nebyl o mnoho lepší. Již druhý den po vpádu označil [ministr] Richard Crossmanna schůzi britského kabinetu invazi za ‚dobrou věc, protože kdyby se Dubčekovi dovolilo, abyuspěl, mohli by se východní Němci vymknout kontrole.‘ I oficiální postoj Foreign Office –varování Brežněvovi, že ‚NATO nebude přihlížet se založenýma rukama, jestliže se pokusí rozšířitintervenci na Jugoslávii‘ – lze zaznamenat jen s rozpaky: nevíme, zda je máme zařadit dokategorie západní neznalosti či pokrytectví. [...] Celková západoevropská reakce se nakonec jevíjako téměř normální, srovnáváme-li ji se směsicí cynismu a krátkozrakosti, jakou předvedl[prezident USA] Lyndon Johnson“ (Durman 1998: 111). Ten odbyl intervenci vzkazem doKremlu, že případné napadení Rumunska nebo Západního Berlína by již Sovětům neprošlo. Acílem zahraniční politiky USA bylo v podstatě minimalizovat škody a zdržení intervencízpůsobené na sovětsko-amerických jednáních (podrobněji srov. Bischof 2008: 465–484).53 Odpovědi na současné politické a hospodářské události. Vypracoval SKV KSČ: „Co je děláno k tomu, abybylo zamezeno jednotkám Varšavské smlouvy shazovat a rozšiřovat letáky na našem území, když podobnápropaganda z naší strany je považována za provokace? Odpověď: V posledních dnech nejsou známy případyrozšiřování letáků spojeneckými armádami. Tam, kde k tomu dochází, vejít ve styk s příslušným velitelem aučinit příslušná opatření. [dále rukopisně:] Naše vládní orgány již notou sdělily, že podobná činnost je pronás nežádoucí (viz dálnopis ÚV KSČ 99/68)“ (SOA Praha, fond Středočeský KV KSČ, karton 318, PKV 9.9. 1968).54 „Neobyčajná podráždenosť predstaviteľov okupačných orgánov voči slobodnej tlači, rozhlasu a televízii,[...] bola motivovaná aj úplnou neúčinnosťou propagačných nástrojov okupantov, či už to boli ich letáky, z

Média a intervence: novináři … 23 Jakub Končelíkrepresivního postupu proti médiím se proto interventi pokoušeli změnit strategii akomunikační toky podchytit. Již 26. srpna 1968 tlumočil„referát povereníka kultúry a informácií plénu [SNR] aj ponuku sovietskehovelenia ‚za istých podmienok‘ uvoľniť rozhlas a televíziu. Išlo tu vlastne o pokusvýmenou za uvoľnenie získať vplyv a kontrolu nad vysielaním i o ‚tendenciurozbiť jednotu vysielacích prostriedkov v Čechách a na Slovensku‘. Po dohode spredstaviteľmi ČNR [povereník pre kultúru a informácie] Štefan Brenčičpredstaviteľom sovietskeho velenia oznámil, že rokovať možno iba za podmienky,že uvoľnenie bude platiť pre celé územie štátu.“ 55(Fabian 1992: 160).K dohodě nedošlo. Pasivní resistence československé společnosti protiintervenci trvala zhruba deset dní a disciplinované a uvědomělé působení médiíbylo jedním z jejích nejdůležitějších hybatelů i koordinátorů. Po návratu z Moskvyse československým představitelům podařilo zastavit neřízené a proti vůliinterventů realizované vydávání periodik a po 3. 9. 1968 postupně začaly všechnytiskoviny vycházet opět ve standardním režimu, pod dohledem politickéreprezentace a s podmíněným souhlasem velení intervenčních vojsk.Archivy a prameny:Národní archiv (NA), fond KSČ ÚO 02/1.Státní oblastní archiv (SOA) Praha, fond Středočeský KV KSČ.hľadiska čs. právneho poriadku ilegálne noviny [Zprávy], vydávané politickým oddelením veleniasovietskych okupačných jednotiek, vysielač Vltava, či pokusy o tlampačové vysielanie. Texty letákov, ichobsah i skomolený jazyk už na prvý pohľad prezrádzal ich zahraničných autorov“ (Fabian 1992: 160).55 Fabian dále píše: „Plenárna schôdza SNR schválila návrhy Brenčiča adresovať sovietskemu veleniupožiadavky nezasahovať do činnosti legálnych slovenských médií a zrušiť nezákonné zásahy proti tlači,rozhlasu a televízii. Išlo predovšetkým o tieto zásady: obnoviť normálnu činnosť rozhlasu, televízie a [ČTK]na ich pôvodných pracoviskách, zabezpečiť slobodnú činnosť redakcií registrovanej tlače a postaviť ich podochranu čs. vojska a bezpečnosti, uvoľniť polygrafickú výrobu, neprekážať zabezpečovaniu zásobovaniatlačiarní, nerušiť činnosť miestnych rozhlasov, uskutočniť rekonštrukciu narušeného televízneho vysielačaKamzík v Bratislave a na Dubníku v Košiciach. Tieto požiadavky vo forme nóty odovzdal povereníkBrenčič ešte toho istého dňa [veliteli jižní skupiny sovětských vojsk] generálovi [Konstantinu] Provalovovi.Generál však viazal splnenie týchto požiadaviek na písomný, osobne podpísaný záväzok predsedu SNR [ašéfredaktora Pravdy] Ondreja Klokoča a prvého tajomníka ÚV KSS [Husáka], že ‚nedopustia nepriateľskú

Média a intervence: novináři … 24 Jakub KončelíkPrameny vydané tiskem, dobový tisk:Akční program Komunistické strany Československa přijatý na plenárním zasedáníÚV KSČ dne 5. dubna 1968. Oddělení II. Rudé právo. 48(100) ze dne 10. dubna1968: 12.Hoppe, Jiří. 2004. Pražské jaro v médiích. Výběr z dobové publicistiky. EdicePrameny k dějinám československé krize 1967–1970 . Díl 11. Praha – Brno: ÚSDAV ČR, Doplněk. 441 stran.Koudelka, František – Suk, Jiří: 1996. Ministerstvo vnitra a bezpečnostní aparát vobdobí pražského jara 1968 (leden–srpen 1968). Edice Prameny k dějinámčeskoslovenské krize 1967–1970 . Díl 7. Praha – Brno: ÚSD AV ČR – Doplněk.352 stran.Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. 1979.Praha: SPN. 102 stran.Vondrová, Jitka – Navrátil, Jaromír. 1996. Mezinárodní souvislosti československékrize 1967–1970 (července–srpen 1968). Edice Prameny k dějinám československékrize 1967– 1970 . Díl 4/2. Praha – Brno: ÚSD AV ČR – Doplněk. 324 stran.Paměti a řízené rozhovory s pamětníky:Blodigová, Alexandra. 2008. Rozhovor vedený autorem 31. 1. 2008 na FVS UK.Císař, Čestmír. 1998. Člověk a politik. Kniha vzpomínek a úvah. Praha: ETCPublishing, 668 stran.Dubček, Alexander. 1993. Naděje umírá poslední. Praha: Svoboda–Liberta, 295stran.Havlíček, Dušan. 1998. Jaro na krku. Zážitky ze zákulisí sekretariátu ÚV KSČ odčervna do prosince 1968. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 229 stran.Jakeš, Miloš. 1996. Dva roky generálním tajemníkem. Praha: Reguluj, 207 stran.Jungmann, Milan. 1999. Literárky – můj osud. Brno: Atlantis, 408 stran.Kusák, Alexej. 2008. Rozhovor vedený autorem 31. 3. 2008 v Klubu Lažanských.propagandu proti socialistickému táboru, proti Sovietskemu zväzu, proti účastníkom Varšavskej zmluvy‘“(Fabian 1992: 160).

Média a intervence: novináři … 25 Jakub KončelíkNeff, Ondřej. Vzpomínky O. Neffa na srpnové dny 1968. Dostupné zhttp://www.hyena.cz/dokumenty/okupace/okupace1.html. (5. 12. 2011).Maleček, Stanislav. 1993. Byli jsme při tom. Čeští novináři a publicisté vzpomínajína události let 1968–1969. Praha: Klub novinářů Pražského jara ´68, 127 stran.Mlynář, Zdeněk. 1990. Mráz přichází z Kremlu. Praha: Naše vojsko, 288 stran.Sígl, Miroslav. 1990. Na vlně 490 metrů. Praha: Naše vojsko, 122 stran.

Média a intervence: novináři … 26 Jakub KončelíkLITERATURABenčík, Antonín. 2004. Kauza Karel Hoffmann versus historikové. Aneb co se dělov srpnu 1968 na Ústřední správě spojů. Soudobé dějiny, 11(4): 120–141.Bischof, Günter. 2008. „No Action“. Johnsonova administrativa a invaze doČeskoslovenska. Soudobé dějiny, 15(3–4): 465–484.Bláhová, Kateřina. 2002. „Mezi literaturou a politikou. Souvislosti českéholiterárního života 1958–1969“. Soudobé dějiny, 9(3–4): 495–520.Cysařová, Jarmila. 2010. Já prostě nemohu žít jinak: česká publicistka OtkaBednářová. Praha: Radioservis ve spolupráci s Českým rozhlasem.Dienstbier, Jiří – Lánský, Karel – Šilhán, Věněk – Šimon, Bohumil. 1989. Srpen1968. Köln: Index.Doskočil, Zdeněk. 2006. Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu. Brno:Doplněk.Durman, Karel. 1998. Útěk od praporů. Praha: Karolinum.Fabian, Juraj. 1992. Analýza masových oznamovacích prostriedkov (1967–1970).In Slovenská spoločnosť v krízových rokoch 1967–1970 (zväzok II.). Bratislava:Komisia vlády SR pre analýzu historických udalostí z rokov 1967–1970 aPolitologický kabinet SAV.Holečková, Marta Edith. 2007. Titulní rozhovor. Věněk Šilhán, protagonistaPražského jara 1968. [Rozhovor s Věnkem Šilhánem]. Týdeník Rozhlas. Číslo 35.http://www.radioservis-as.cz (14. 2. 2008)Hoppe, Jiří. 2009. Opozice ´68. Sociální demokracie, KAN a K231 v obdobípražského jara. Praha: Prostor.Hvížďala, Karel. 2011. Mardata. Vzpoury v žurnalistice. Praha: Portál.Ješutová, Eva (a kol.). 2003. Od mikrofonu k posluchačům. Z osmi desetiletíčeského rozhlasu. Praha: Český rozhlas.Končelík, Jakub – Trampota, Tomáš (a kol.). 2006. Rudé právo v kontextu reforemkonce 60. let: Metodické poznámky ke kvantitativní analýze. Pražské sociálně

Média a intervence: novináři … 27 Jakub Končelíkvědní studie. Mediální řada, č. 008. Praha: FSV UK.Končelík, Jakub. 2009. Mediální politika a srpen 1968; zřízení Úřadu pro tisk ainformace jako služba Moskevskému protokolu. Pp. 203–219 in Magál, S. –Mistrík, M. – Solík, M. (eds.), Masmediálna komunikácia a realita II. Trnava:Fakulta masmediálnej komunikácie UCM.Končelík, Jakub – Večeřa, Pavel – Orság, Petr. 2010. Dějiny českých médií 20.století. Praha: Portál.Köpplová, Barbara – Wolák, Radim. 2008. Česká média a česká společnost v 60.letech. Jihlava: Radioservis.Kural, Václav (a kol). 1993. Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces.Praha: Parta.Kusín, Vladimír V. 1972. Political Grouping in the Czechoslovak reformmovement. London and Basingstoke: Macmillan.Londáková, Elena (a kol.). 2008. Rok 1968. Novinári na Slovensku. Bratislava: HÚSAV. Mencl, Vojtěch (a kol.). 1993. Československo roku 1968. 2. díl: počátkynormalizace. Praha: Parta.Odešel Vladimír Ruml. 2007. Packaging. Číslo 6, strana 47. Dostupné z[http://www.packaging-cz.cz]. (8. 12. 2011)Pražské jaro 1968: Literatura, Film, Média. 2009. Praha: Literární akademie.Pražské sociálně vědní studie. http://publication.fsv.cuni.cz/publications.php?g=2(15. 11. 2011)Sedm pražských dnů: 21.–27. srpen 1968: Dokumentace. 1990. Praha: Academia.Otáhal, Milan – Nosková, Alena – Bolomský, Karel. 1993. Svědectví o duchovnímútlaku (1969–1970). Dokumenty. Svazek 2. Edice HISTORIA NOVA. HavlíčkůvBrod: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a MAXDORF.Pauer, Jan. 2004. Praha 1968. Vpád Varšavské smlouvy: pozadí, plánování,provedení. Praha: Argo. 35Richter, Jaroslav (ed.). 1998. ČTK včera, dnes a zítra. Praha: ČTK.Röck, Claus. 2004. Invasion durch den Äther. Wie die DDR mit demGeheimsender Radio Moldau (Radio Vltava) den „Prager Frühling“ bekämpfte. Pp.267–280 in Arnold, K. – Classen, Ch. (eds.), Zwischen Pop und Propaganda.Radio in der DDR. Christoph Links Verlag: Berlin.

Média a intervence: novináři … 28 Jakub KončelíkŠtoll, Martin. 2009. Hodokvas autenticity v Českém dokumentárním filmu 1967–1969. Pp. 256–257 in Pražské jaro 1968: Literatura, Film, Média. Praha: Literárníakademie.Tůma, Oldřich. 2008. Nejhorší možná varianta. Srpen 1968. Soudobé dějiny, 15(2):318–340.

Média a intervence: novináři … 29 Jakub KončelíkPRAŽSKÉ SOCIÁLNĚ VĚDNÍ STUDIE / PRAGUE SOCIAL SCIENCE STUDIESMediální řada001 Média a moc (Tomáš Trampota, Jan Křeček, Vlastimil Nečas)002 Zahraniční kapitál v českých vydavatelstvích časopisů (Josef Benda)003 Žurnalistika v informační společnosti: internetizace a digitalizacežurnalistiky (Milan Šmíd)004 Obraz politické situace Polska v českém tisku na přelomu 60. a 70. let(Petr Bednařík)005 Synové a dcery Jakuba skláře I: zachycení našich dějin v televizním seriáluJaroslava Dietla (Petr Bednařík)006 Synové a dcery Jakuba skláře II: příběh opravdového člověka(Irena Reifová)007 Obraz veřejnosti v tisku na příkladu vládní krize. Analýza MF Dnesa Blesku (Eliška Jungová)008 Rudé právo v kontextu reforem konce 60. let: metodické poznámkyke kvantitativní analýze (Jakub Končelík, Tomáš Trampota)009 Počítačové hry a jejich místo v mediálních studiích (Jaroslav Švelch)010 Rudé nebezpečí před volbami 2006: hrozba, nebo strašák?(Lenka Vochocová, Jan Křeček)011 Constitutional Debate in the Czech Republic (Vlastimil Nečas)012 Ikonické vytváření koalic (Otakar Šoltys)013 Mediální reprezentace českých handicapovaných sportovců(Alice Tejkalová)014 Lidová demokracie 1986-1992: transformace deníku politické strany vobdobí zásadních politických změn (Martina Řehořová)015 Dewesternizace mediálních studií: úvod do problematiky (Igor Pruša)016 Guerillové strategie v politické reklamě volební kampaně 2006(Zdeněk Lokaj, Otakar Šoltys)017 Nastolování agendy u editovaných a participačních internetových médií veveřejné sféře (David Klimeš)018 Zobrazení Edvarda Beneše a Klementa Gottwalda v československékinematografii a televizních seriálech v období normalizace (Petr Bednařík,Šimon Dominik)019 Nová média a nová rizika: dvojí individualizace odpovědnosti (IrenaCarpentier Reifová, Sylvie Fišerová, Jan Staněk)020 Úloha novinářské organizace v únorových událostech roku 1948 (Jan Cebe)

Média a intervence: novináři … 30 Jakub KončelíkMÉDIA ZA INTERVENCE: NOVINÁŘI A ČESKOSLOVENSKÝ SRPEN 1968Jakub KončelíkEdice PSSSMediální řada MED - 021Redakční radaIrena ReifováJan CebeMilan ŠmídTomáš TrampotaVydavatelFSV UK, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1Kontaktveda@fsv.cuni.cz

Média a intervence: novináři … 31 Jakub Končelík

Média a intervence: novináři … 32 Jakub Končelík