Zde si můžete stáhnout celý článek. - Biomet 3i

Implantologie 

Klinické komplikace a deficity u jednofázového postupu implantace 

Markus B. Hürzeler, prof., Dr. med. dent.*, Stefan Fickl, Dr. med. dent.**, Otto Zuhr, Dr. med. dent.***, 

Hannes Wachtel, prof., Dr. med. dent.**** 

Estetický výsledek ošetření implantáty ve frontálním úseku je jedním z naléhavých úkolů 

moderní zubní medicíny. To platí zvláště pro jednofázový postup (single-step), u kterého se 

extrakce, implantace a augmentace provádějí v průběhu jednoho jediného chirurgického 

zákroku. Tyto stále oblíbenější postupy jsou výhodné z hlediska zachování měkkých tkání, 

zvláště v aproximálním prostoru, ovšem při nevhodném výběru pacienta mohou díky vyššímu 

riziku a možným komplikacím rychle vést k neúspěchu. Klinická zkušenost a vědecké 

poznatky nám říkají, že okamžitou implantaci musíme dělit do dvou skupin: Náhrada jednoho 

zubu implantátem a náhrada více sousedních zubů. Při správné indikaci mohou implantace 

v rámci náhrady jednoho zubu často vést k uspokojivým estetickým výsledkům. 

Ovšem u stejného jednofázového postupu u více sousedících implantátů je výsledek mnohem 

méně předvídatelný a je spojen s vysokým klinickým rizikem. Cílem tohoto článku je na 

příkladu dvou kazuistik ukázat komplexnost a rizikovost okamžité implantace. 

(Poprvé zveřejněno v časopise The European Journal of Esthetic Dentistry, č. 2, ročník 1, 2006) 

Úvod 

Esteticky náročná rehabilitace náhradou nesenou implantáty 

ve frontálním úseku je dnes jedním z nej - 

obtížnějších problémů moderní zubní medicíny. Vedle 

dosavadních vícefázových postupů podle Brånemarka 

(staged approach) 1 jsou v těchto situacích stále oblíbenější 

jednofázové postupy (single-step) 2–5 . Při tomto postupu 

proběhne extrakce, implantace a augmentace v jedné návštěvě, 

což je výhodné menší časovou náročností a tím 

pádem i komfortnějším průběhem pro pacienta 3, 4, 6 . 

V esteticky exponovaném úseku je jednodobý postup 

z hlediska zachování architektury měkkých tkání oproti 

vícedobému postupu lepší 3, 7 . Morfologické změny, které 

nastávají po extrakci, však u jednodobého postupu mohou 

ohrozit estetický výsledek 8–10 . V předkládaném článku 

ukazujeme, jak může být okamžitá implantace komplexní 

a jakým omezením podléhá. V následujícím textu popisujeme 

klinické stavy, u kterých můžeme při jednodobém 

postupu docílit předvídatelných estetických výsledků, 

ale též stavy, kde můžeme očekávat problémy. 

****Lehrbeauftragter, Abteilung Poliklinik für Zahner hal - 

tung und Parodontologie, Klinik für Zahn-, Mund- und 

Kieferheilkunde, Albert-Ludwigs-Universität, Freiburg, 

SRN 

****Privatpraxis, München, SRN 

****Privatpraxis, München, SRN 

****Klinischer außerordentlicher Professor, Poliklinik für 

Zahnerhaltungskunde und Parodontologie, Zahnmedi - 

zinische Fakultät, Freie Universität Berlin, SRN 

Základní úvahy 

Souhrn 

Z četných klinických, rentgenologických a his to - 

logických studií vyplývá, že hojení extrakčního alveolu 

probíhá na jedné straně prostřednictvím resorpce původních 

stěn alveolu zvnějšku a na druhé straně kostním vyhojením 

alveolu zevnitř. Co se týká morfologických 

změn, Schropp a kol. v jedné klinické studii ukázali, že se 

v průběhu 6–12 měsíců resorbuje asi 50 % bukolinguálního 

rozměru alveolárního hřebene 10 . V rámci těchto morfologických 

změn se snížil vertikální rozměr alveolárního 

hřebene o 2,0–4,5 mm 10 . Většina těchto změn se vyskytla 

v prvních čtyřech měsících hojení a přestavby. Dvě třetiny 

horizontálních změn při tom proběhly v bukální části. 

Změny rozměrů alveolární kosti po extrakci mohou 

ovlivnit různé faktory 6 . Při tom mohou hrát důležitou roli 

systémové (např. kouření) a lokální faktory (např. biotyp 

gingivy i počet a vzájemné prostorové vztahy zubů). Bylo 

též prokázáno, že u více sousedících extrakčních alveolů 

jsou zvláště apikokoronální změny větší než u jed not - 

livých alveolů 6, 10 . Morfologické změny po extrakci nelze 

ovlivnit ani zavedením implantátů do extrakčních alveolů 

11 . Z toho lze vyvodit, že zvláště u jednodobého postupu 

(extrakce a okamžitá implantace) můžeme očekávat velké 

změny struktury tkání. 

Stupněm oseointegrace po okamžité a odložené implantaci 

se zabývaly různé studie. Krátkodobě je životnost 

implantátů po okamžité a odložené časné implantaci 

srovnatelná 12 . Kromě toho je životnost implantátů po okamžité 

a odložené časné implantaci obdobná jako u im - 

plantátů, které byly zavedeny do zhojeného alveolárního 

hřebene (odložená, pozdní implantace) 4, 13–15 . Co se tedy 

týká čistě uchování implantátů v ústech, je okamžitá implantace 

vědecky podloženým postupem. Oproti pouhé 

Quintessenz, 18. ročník, duben 2009 7

Implantologie 


životnosti však estetický výsledek okamžitých implantací 

téměř nebyl vědecky zkoumán 3, 16 . Estetické neúspěchy, 

zvláště ty v horním frontálním úseku, mohou mít ničivé, 

často ireverzibilní klinické následky. Protože se oseointegruje 

velká většina implantátů, je možné estetické chyby 

následně upravit jen v omezené míře. 

Pro estetické hodnocení prací na implantátech můžeme 

použít i estetické parametry, které byly formulovány pro 

konvenční náhrady kotvené na vlastních zubech 17, 18 . 

Podstatnými cíli ošetření jsou intaktní papily a harmo - 

nický průběh gingivy bez recesů bukálních měkkých tkání 

19, 20 . 

Odborná literatura o estetice náhrad nesených na implantátech 

sestává většinou ze studií o ošetření/nahrazení 

jednoho zubu. V těchto případech však výška tkání papily 

závisí na výšce kosti v okolí implantátu méně než na 

výšce kosti aproximálně u sousedních zubů 16, 21 . Proto by 

u implantátu zavedeného v optimální poloze odstup mezi 

implantátem a sousedním zubem měl činit minimálně 

1,5 mm 22 , aby nedošlo k resorpci interproximální kosti 

a aby nedošlo k oploštění papily. 

Když porovnáváme jednofázový a vícefázový postup 

z hlediska estetiky, musíme rozlišovat dvě podstatné složky: 

bukální a aproximální oblast. Podle studií zabývajících 

se interproximální výškou papil se ukázalo, že při vícefázovém 

postupu je možné zachovat asi čtyři milimetry 

měkkých tkání nad úroveň kosti 16 . Kan a kol. však po okamžité 

implantaci a přímém zatížení provizorní náhradou 

nezjistili téměř žádnou ztrátu tkání papily 3 . Schropp a kol. 

ukázali, že riziko ztráty nebo dokonce vzniku miskovitých 

papil bude po odložené implantaci sedmkrát vyšší 

než u implantace okamžité 7 . Stav měkkých tkání se však 

v období od výchozího stavu až po 1,5 roku po implantaci 

výrazně zlepšil natolik, že v tomto okamžiku již nebyl 

patrný žádný významný rozdíl 7 . Je tak možné konstatovat, 

že jednofázový postup bude z hlediska zachování papilární 

tkáně výhodný oproti tradičnímu vícefázovému postupu 

minimálně v časné fázi. 

Co se týká zachování měkkých tkání v bukální krajině, 

bude rozhodujícím faktorem dostatečný rozměr bukální 

kostní lamely 20, 23 . Grunder u vícefázového postupu zjistil, 

že jeden rok po nasazení definitivní práce došlo k prů měr - 

nému ústupu bukálních měkkých tkání ve srovnání se stavem 

v době zavedení o 0,6 mm 16 . Kan a kol. naproti tomu 

u jednofázového postupu rok po nasazení definitivní práce 

hovoří pouze o malých změnách apikokoronální dimenze 

komplexu bukálních měkkých tkání 3 . Kromě toho 

Kan a kol. ukázali, že fenotyp gingivy pacienta může rozhodujícím 

způsobem ovlivnit stabilitu bukálních měkkých 

tkání a že u pacientů s tlustou a plochou gingivou 

bude labiální recesus méně pravděpodobný než u pa cien - 

tů s vysokým girlandovitým průběhem gingivy a tenkou 

tkání 24 . 

Údaje z literatury bychom měli interpretovat tak, že 

u jednofázového postupu budeme moci dosáhnout lepších 

estetických výsledků než u postupu vícefázového za předpokladu, 

že pečlivě vybereme vhodného pacienta. V této 

8 

souvislosti je rozhodující tlustý parodontální biotyp, 

intakt ní labiální kostní lamela a dostatek kosti apikálně 

od extrakčního alveolu. U rekonstrukce více extrakčních 

alveolů je však dosažení uspokojivých estetických výsledků 

podstatně obtížnější. Extrakce více sousedních zubů 

v horním frontálním úseku často vede ke kolapsu bukální 

kostní lamely a k oploštění aproximální podpůrné 

tkáně. U více sousedních extrakčních alveolů literatura 

popisuje větší změny tkání než u osamocených extrakčních 

alveolů, které navíc mohou probíhat po delší dobu 10 . 

Zdá se, že chybějící závěsný aparát sousedních zubů, který 

u mezery po extrakci jednoho zubu brání kompletnímu 

kolapsu aproximálních měkkých tkání, u vícečetné extrakce 

povede k nepředvídatelným morfologickým změnám 

měkkých tkání. Navíc u sousedících okamžitě zavedených 

implantátů máme k dispozici jen málo vědecky 

podložených údajů nebo klinických protokolů naznačujících, 

jak docílit estetického úspěchu 25 . 

Kazuistika 1 

Do ordinace se dostavila 50letá pacientka s pokročilou 

parodontitis (obr. 1 a 2). Již předtím ztratila více zubů 

a všechny zbývající zuby v horní čelisti se viklaly a vy - 

značovaly se pokročilou resorpcí kosti. Stav celého chrupu 

jsme hodnotili jako beznadějný a v léčebném plánu 

jsme navrhli v jedné fázi spojit extrakci a okamžitou implantaci. 

V této kazuistice se nadále budeme soustředit 

na horní čelist. Po extrakci jsme odklopili mukoperiostální 

lalok. Abychom zachovali aproximální okrsky 

tkáně, provedli jsme incizi na palatinální straně a lalok 

odklopili bukálně (obr. 3). Do extrakčních alveolů 

v horní čelisti jsme okamžitě zavedli osm implantátů 

(obr. 4). Vzniklé okrsky s nerovnoměrným množstvím 

tkáně mezi implantáty a labiální kostní lamelou jsme 

augmentovali lokálně odebranými kostními chipsy (obr. 

5). Pro okamžité zatížení jsme vybrali čtyři implantáty, 

Obr. 1 Panoramatický snímek, na kterém je patrné onemocnění 

parodontu 50leté pacientky. 

Quintessenz, 18. ročník, duben 2009

Obr. 2 Klinický stav před ošetřením. 

Implantologie 


Obr. 2a Pohled zpředu. Obr. 2b Okluzální pohled na horní čelist. Obr. 2c Okluzální pohled na dolní čelist. 

Obr. 3 Okluzální pohled po odklopení a extrakci zubů. 

Všimněme si vedení řezu na palatinální straně, který má 

usnadnit uzávěr rány. 

Obr. 5 Mezery mezi krčky implantátů a labiální kostní lamelou 

byly vyplněny chipsy autogenní kosti. 

Obr. 4 Do extrakčních alveolů bylo zavedeno osm implantátů. 

Obr. 6 Do vybraných implantátů jsme zavedli provizorní abutmenty, 

na kterých jsme kotvili provizorium. 


Implantologie 


Obr. 7 Provizorium jsme po úpravě nasadili na čtyři implantáty, 

které jsme vybrali pro okamžité zatížení. 

10 

do kterých jsme zavedli provizorní abutmenty (obr. 6). 

Na zbylé implantáty, které jsme chtěli zatížit později, 

jsme nasadili vhojovací válečky. Provizorní náhradu, 

která byla zhotovena před zákrokem, jsme upravili 

a nasadili na zmíněné vybrané čtyři implantáty (obr. 7). 

Šest měsíců po implantaci jsme sejmuli otisk na definitivní 

náhradu. Vyzkoušeli jsme individualizované celokeramické 

abutmenty a zašroubovali jsme je až do doporučovaného 

bodu (obr. 8). Fixní náhradu s kovovou konstrukcí, 

která navzájem propojovala implantáty (obr. 9 

a 10), jsme poté nacementovali. Archi tek tura gingivy zůstala 

v průběhu hojení zachována. V prv ních šesti měsících 

po extrakci došlo pouze k malým změnám morfologie 

tkání. Šest let po implantologickém ošetření byly 

všechny implantáty stále ještě oseointegrovány. Na pa- 

Obr. 8 Na implantáty jsme připevnili celokeramické abutmenty a zašroubovali jsme je až do doporučeného bodu. 

Obr. 8a Pohled zpředu. Obr. 8b Okluzální pohled. 

Obr. 9 Definitivní práce. Architektura měkkých tkání zůstala v průběhu ošetření zachována. 

Obr. 9a Pohled zpředu. Obr. 9b Okluzální pohled. 


Obr. 10 Panoramatický snímek po nasazení definitivní práce. 

Výška kosti v okolí implantátů je vyhovující. 

Obr. 12 V průběhu šesti let došlo k výraznému úbytku měkkých 

tkání. Všimněme si výrazného recesu na bukální straně. 

Interdentálně je úbytek měkkých tkání pouze nevýrazný. 

Obr. 13 Klinický stav před ošetřením. 

Obr. 13a Pohled zpředu, kde jsou patrné známky vnější resorpce 

kořene pravého středního řezáku. 

Implantologie 


Obr. 11 Panoramatický snímek, šest let po ošetření. Výška 

kosti interproximálně v okolí implantátů je zachována. 

noramatickém snímku je patrné, že mesiálně a distálně 

od implantátů nedošlo k žádné resorpci kosti v okolí implantátů 

(obr. 11). Došlo však k výraznému recesu měkkých 

tkání (obr. 12). Objem interdentálních tkání zůstal 

zhruba stejný, ale bukálně byly v měkkých tkáních patrné 

recesy až do hloubky čtyř milimetrů. 

Kazuistika 2 

Do ordinace se dostavil 34letý pacient s nálezem vnější 

resorpce u pravého středního řezáku (obr. 13). Navrhli 

jsme extrakci zubu a okamžitou implantaci, což jsme také 

provedli. V tomto případě jsme zvolili postup bez incize, 

abychom předešli traumatizaci spojené s odklopením laloku 

a pooperačnímu jizvení (obr. 14). Implantát jsme 

okamžitě zatížili, k formování (conditioningu) a opoře 

měkkých tkání sloužila provizorní korunka (obr. 15). Šest 

Obr. 13b Okluzální pohled. 


Implantologie 


Obr. 14 Extrakci jsme provedli bez odklopení a bez traumatizace 

okolních měkkých tkání. 

Obr. 16 Šest měsíců po implantaci jsme pomocí individualizované 

otiskovací kapny provedli otisk na definitivní práci. 

Obr. 18 Klinický stav tři roky po ošetření. 

Obr. 18a Pohled zpředu: Došlo k mi ni - 

málnímu vertikálnímu úbytku měkkých 

tkání. 

12 

Obr. 18b Okluzální pohled: Významný 

úbytek měkkých tkání v horizontálním 

rozměru. 

Obr. 15 Po okamžité implantaci jsme na implantát zavedli provizorní 

korunku, abychom tvarovali měkké tkáně. 

Obr. 17 Po zavedení celokeramického abutmentu jsme nacementovali 

definitivní práci. Architektura měkkých tkání se 

v průběhu hojení uchovala. 

Obr. 18c Pohled ze strany: Výrazný úbytek 

měkkých tkání horizontálně. 


měsíců po zavedení implantátu a okamžitém zatížení provizorní 

korunkou jsme otiskli na definitivní práci (obr. 

16): zavedli jsme celokeramický abutment a definitivní 

náhradu – celokeramickou korunku – jsme nacementovali. 

Na pohledu zpředu po ošetření (obr. 17) je patrné úspěšné 

zachování architektury měkkých tkání. Na fotografiích 

z frontálního a okluzálního pohledu, které jsme zhotovili 

tři roky po ošetření, je však patrné, že došlo 

k malému vertikálnímu ústupu tkání a masivnímu zmenšení 

objemu měkkých tkání v horizontálním směru (obr. 

18). 

Diskuse 

Uvedené klinické případy a vědecké poznatky naznačují, 

že okamžitou implantaci bychom měli dělit do dvou 

skupin: implantace jako náhrada jednoho zubu a více sousedících 

implantátů. 

Proces přestavby tkání po extrakci zubu může probíhat 

po dlouhou dobu. Tyto procesy však tam, kde byl extrahován 

jediný zub, probíhají v menším rozsahu, protože 

kost se zachovanou výškou v okolí sousedních zubů stabilizuje 

měkké tkáně v aproximální krajině okolí implantátu 

a tím brání jejich významnému úbytku16, 21 . V této 

souvislosti je třeba zdůraznit zásadní význam zavedení 

implantátu do optimální polohy tak, aby neohrozil výšku 

kosti u sousedních zubů6 . 

Z pohledu odbornosti je okamžitá implantace, co se životnosti 

implantátů týče, rovnocenná s tradičním po - 

stupem4, 13–15 . Z pohledu estetiky máme k jednofázovému 

postupu jen málo vědeckých poznatků, ovšem v určitých 

klinických situacích můžeme docílit lepších estetických 

výsledků než u vícefázového postupu, zvláště co se týká 

zachování interproximálních měkkých tkání. To však vyžaduje 

pečlivý a důkladný výběr vhodných pacientů3 . 

Vysoké riziko je u pacientů s tenkým parodontálním biotypem, 

protože zde musíme po extrakci počítat s většími 

alteracemi tkáně. U těchto pacientů mohou být recesy 

měkkých tkání – zvláště bukálně – z důvodu přestavby 

tkání a ustalování biologické šířky hlubší než 0,6–1 mm 

pozorovaných u vícefázového postupu26 . 

Byly vyvinuty a stále se vyvíjejí techniky a jejich modifikace, 

jak se vyhnout recesům tkání po okamžité implantaci. 

Pro úpravu tkání u pacientů s tenkým parodontálním 

biotypem můžeme měkké tkáně na bukální straně 

před výkonem augmentovat subepiteliálním pojivovým 

štěpem, a tak působit proti pooperačnímu ústupu tkání27 . 

V případech, kde jsou tkáně deficitní již před výkonem, 

musíme navíc použít techniky, které budou bránit zvětšení 

defektu po implantaci a tak budou působit proti estetickému 

neúspěchu. V takových případech se zdá, že velký 

klinický potenciál má technika ortodontické extruze příslušného 

zubu. O tomto postupu však téměř nemáme 

k dispozici žádné studie a z důvodu klinických omezení 

se extruze zatím nestala standardní metodou, nasazovanou 

před jednofázovým postupem28, 29 . 

Dosažení esteticky uspokojivého výsledku u více sousedících 

implantátů je naproti tomu mnohem méně před- 

Implantologie 


vídatelné, protože míru přestavby tkání ve srovnání 

s implantátem nahrazujícím jeden zub nelze před výkonem 

prakticky vůbec odhadnout. Hlavně z důvodu chybění 

závěsného aparátu sousedních zubů dochází k oploš - 

tění průběhu gingivy a morfologickým změnám po dlouhou 

dobu. U první kazuistiky vidíme, že i léta po implantaci 

je třeba počítat se změnami architektury gingivy. 

Mimo to se zdá, že vyplnění inkongruencí mezi krčkem 

implantátu a stěnou extrakčního alveolu autogenními 

kostními chipsy nestačí ke stabilizaci extrakčního alveolu 

ani k zabránění ústupu měkkých tkání. Můžeme se domnívat, 

že k udržení opory pro struktury měkkých tkání 

může do určité míry pomoci neresorbovatelný xenogenní 

kostní výplňový materiál. 

Z klinického pohledu by bylo žádoucí, abychom byli 

schopni přenést výhody jednofázového postupu i tam, 

kde budeme zavádět více implantátů vedle sebe. Ze studií 

týkajících se estetiky náhrad jednoho zubu můžeme soudit, 

že zachování interdentálních měkkých tkání a papil 

bude spíše podpořeno okamžitým zavedením implantátů. 

U jednofázového postupu je však zvláště u tenkých parodontálních 

biotypů velkým problémem pooperační recesus 

měkkých tkání. Proto nelze jednofázový postup 

z důvodu špatné předvídatelnosti alterací měkkých tkání 

po výkonu vůbec provádět se spolehlivým a předví da - 

telným výsledkem. Jsou však k dispozici různé techniky, 

které prostřednictvím přestavby vertikální komponenty 

alveolární kosti budou působit proti resorpcím vyskytujícím 

se po extrakci. U kostních augmentací však dochází 

k rozsáhlé a dlouho trvající resorpci. Ze studií víme, že 

výška kosti u výchozího klinického stavu až do doby tří 

let po výkonu neustále klesá. Tímto přetrvávajícím úbytkem 

tkání je do velké míry ovlivněno i dosažení estetických 

výsledků 32, 33 . V této souvislosti se zdá, že distrakční 

osteogeneze bude z hlediska dlouhodobé stability účinnější 

než augmentace autologními kostními bločky 

a řízenou kostní regenerací. Je to však postup velmi citlivý 

na techniku provedení, často klinicky komplikovaný 

a spojený s velkými omezeními pro pacienta 30, 31 . 

Dosažení přirozeného vzhledu a tvaru gingivy v okolí 

více sousedících implantátů stále zůstává velkým problémem. 

Okamžitou implantaci v indikaci náhrady jednoho 

zubu můžeme provést s předvídatelným výsledkem tam, 

kde je tlustý parodontální biotyp a dostatek tvrdých 

a měkkých tkání. Tam, kde je fenotyp gingivy tenký, chybí 

bukální kostní lamela nebo je dokonce již recesus měkkých 

tkání, narážíme na přísné limity tohoto postupu 

ošetření. V této souvislosti je pro dosažení vysoce estetického 

výsledku nutný důkladný a detailně naplánovaný 

postup ošetření. V takových případech často musíme postupovat 

tradičním, vícefázovým postupem a kvůli prevenci 

větších úbytků tkání po výkonu musíme sáhnout po 

dalších zákrocích (štěp z pojivové tkáně, ortodontická extruze, 

řízená kostní regenerace, distrakční osteogeneze). 

Pro situace s více sousedícími implantáty však neexistují 

žádné standardní doporučené postupy. Z estetického hlediska 

však není okamžitá implantace v situacích, kdy im- 


Implantologie 

plantáty nahrazujeme více sousedících zubů, klinicky rutinním 

postupem a z vědeckého pohledu také není dodnes 

jasně dokumentovaný. 

Závěr 

Ukázalo se, že okamžitá implantace je z hlediska oseointegrace 

srovnatelná s tradičním protokolem s odloženou 

implantací. Co se týká dosažení estetických výsledků 

a přínosu pro pacienta, mohou být však jednofázové postupy 

v určitých indikacích lepší a výhodnější. Zvláště 

tam, kde je tlustý biotyp gingivy a dostatek měkkých 

a tvrdých tkání, můžeme postupovat jednofázově 

s výbornými estetickými výsledky. Oproti tomu je docílení 

a uchování estetiky gingivy v okolí sousedících implantátů 

a též v případech nedostatečného množství měkkých 

a tvrdých tkání z klinického hlediska nepředvídatelné. 

V této souvislosti jsou dosud používané vícefázové 

postupy stále cennými metodami, především v situacích 

s více sousedícími implantáty. 

Literatura 

1. Brånemark PI, Zarb GA, Albrektsson T. Tissue Integrated Prostheses: 

Osseointegration in Clinical Dentistry. Chicago: Quintessence, 1985. 

2. Polizzi G, Grunder U, Goene R, et al. Immediate and delayed implant placement 

into extraction sockets: A 5-year report. Clin Implant Dent Relat Res 

2000; 2: 93–99. 

3. Kan JY, Rungcharassaeng K, Lozada J. Immediate placement and provisionalization 

of maxillary anterior single implants: 1-year prospective study. Int J 

Oral Maxillofac Implants 2003; 18: 31–39. 

4. Garber DA, Salama MA, Salama H. Immediate total tooth replacement. 

Compend Contin Educ Dent 2001; 22: 210–216, 218. 

5. Touati B, Guez G. Immediate implantation with provisionalization: From literature 

to clinical implications. Pract Proced Aesthet Dent 2002; 14: 699–707, 

quiz 708. 

6. Chen ST, Wilson TG Jr, Haemmerle CF. Immediate or early placement of implants 

following tooth extraction: Review of biologic basis, clinical procedures, 

and outcomes. Int J Oral Maxillofac Implants 2004; 19(Suppl): 26–28. 

7. Schropp L, Kostopoulos L, Wenzel A, Isidor F. Clinical and radiographic performance 

of delayed-immediate single-tooth implant placement associated 

with peri-implant bone defects. A 2-year prospective, controlled, randomized 

follow-up report. J Clin Periodontol 2005; 32: 480–487. 

8. Araujo MG, Sukekava F, Wennstrom JL, Lindhe J. Ridge alterations following 

implant placement in fresh extraction sockets: An experimental study in the 

dog. J Clin Periodontol 2005; 32: 645–652. 

9. Botticelli D, Berglundh T, Lindhe J. Hard-tissue alterations following immediate 

implant placement in extraction sites. J Clin Periodontol 2004; 31: 

820–828. 

10. Schropp L, Wenzel A, Kostopoulos L, Karring T. Bone healing and soft tissue 

contour changes following single-tooth extraction: A clinical and radio-graphic 

12-month prospective study. Int J Periodontics Restorative Dent 2003; 23: 

313–323. 

11. Degidi M, Piattelli A. Immediate functional and non-functional loading of 

dental implants: A 2- to 60-month follow-up study of 646 titanium implants. J 

Periodontol 2003; 74: 225–241. 

14 


12. Yukna RA. Clinical comparison of hydroxyapatite-coated titanium dental implants 

placed in fresh extraction sockets and healed sites. J Periodontol 1991; 

62: 468–472. 

13. Mensdorff-Pouilly N, Haas R, Mailath G, Watzek G. The immediate implant: 

A retrospective study comparing the different types of immediate implanta - 

tion. Int J Oral Maxillofac Implants 1994; 9: 571–578. 

14. Gelb DA. Immediate implant surgery: Three-year retrospective evaluation of 

50 consecutive cases. Int J Periodontics Restorative Dent 1993; 8: 388–399. 

15. Kan JY, Rungcharassaeng K, Umezu K, Kois J. Dimensions of peri-implant 

mucosa: An evaluation of maxillary anterior single implants in humans. J 

Periodontol 2003; 74: 557–562. 

16. Grunder U. Stability of the mucosal topography around single-tooth implants 

and adjacent teeth: 1-year results. Int J Periodontics Restorative Dent 2000; 

20: 11–17. 

17. Belser UC. Esthetics checklist for the fixed prosthesis. Part 2: Biscuit bake 

try-in. In: Shärer P, Rinn LA, Kopp FR (eds). Esthetic Guidelines for Resto - 

rative Dentistry. Chicago: Quintessence, 1982: 188–192. 

18. Magne P, Belser UC. Bonded Porcelain Restorations in the Anterior 

Dentition: A Biomimetic Approach. Chicago: Quintessence, 2002. 

19. Belser UC, Bernard JP, Buser D. Implant-supported restorations in the anterior 

region: Prosthetic considerations. Pract Periodontics Aesthet Dent 1996; 8: 

875–883, quiz 884. 

20. Belser UC, Buser D, Hess D, Schmid B, Bernard JP, Lang NP. Aesthetic implant 

restorations in partially edentulous patients—A critical appraisal. 

Periodontol 2000 1998; 17: 132–150. 

21. Choquet V, Hermans M, Adriaenssens P, Daelemans P, Tarnow DP, Malavez 

C. Clinical and radiographic evaluation of the papilla level adjacent to singletooth 

dental implants. A retrospective study in the maxillary anterior region. J 

Periodontol 2001; 72: 1364–1371. 

22. Esposito M, Ekestubbe A, Grondahl K. Radiological evaluation of marginal 

bone loss at tooth surfaces facing single Brånemark implants. Clin Oral 

Implants Res 1993; 4: 151–157. 

23. Buser D, von Arx T. Surgical procedures in partially edentulous patients with 

ITI implants. Clin Oral Implants Res 2000; 11(Suppl 1): 83–100. 

24. Tarnow DP, Cho SC, Wallace SS. The effect of inter-implant distance on the 

height of inter-implant bone crest. J Periodontol 2000; 71: 546–549. 

25. Saadoun AP, LeGall M, Touati B. Selection and ideal tridimensional implant 

position for soft tissue aesthetics. Pract Periodontics Aesthet Dent 1999; 11: 

1063–1072, quiz 1074. 

26. Studer S, Lehner C, Bucher A, Schärer P. Soft tissue correction of a single-tooth 

pontic space: A comparative quantitative volume assessment. J Prothet 

Dent 2000; 83: 402–411. 

27. Salama H. Prosthodontics, periodontics, and orthodontics: A multidiscipli - 

nary approach to implant dentistry—Part I. Dent Implantol Update 1995; 

6(9): 65–68. 

28. Salama H. A multidisciplinary approach to implant dentistry: Prosthodontics, 

periodontics, orthodontics—Part II. Dent Implantol Update 1995; 6(10): 

77–79. 

29. Simion M, Jovanovic SA, Tinti C, Benfenati SP. Long-term evaluation of osseointegrated 

implants inserted at the time or after vertical ridge augmentation. 

A retrospective study on 123 implants with 1-5 year follow-up. Clin Oral 

Implants Res 2001; 12: 35–45. 

30. Cordaro L, Amade LS, Cordaro M. Clinical results of alveolar ridge augmentation 

with mandibular block bone grafts in partially edentulous patients prior 

to implant placement. Clin Oral Implants Res 2002; 13: 103–111. 

31. Chiapasco M, Romeo E, Casentini P, Rimondini L. Alveolar distraction osteogenesis 

vs vertical guided bone regeneration for the correction of vertically 

deficient edentulous ridges: A 1-3-year prospective study on humans. Clin 

Oral Implants Res 2004; 15: 82–95. 

32. Chiapasco M, Romeo E, Vogel G. Vertical distraction osteogenesis of edentulous 

ridges for improvement of oral implant positioning: A clinical report of 

preliminary results. Int J Oral Maxillofac Implants 2001; 16: 43–51.

Zde si můžete stáhnout celý článek. - Biomet 3i

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?