Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
2.3. Životní formy a životní cykly (Packham et al. 1996)<br />
2.3.1. Životní formy (např. Slavíková 1986)<br />
Dánský ekolog Raunkiaer (1934) vytvořil biologické spektrum (biological spectra)<br />
životních forem (life forms), jehož základem je přizpůsobení rostlin k nepříznivým<br />
klimatickým podmínkám (např. chladná zima, suché léto), projevující se umístěním a<br />
ochranou přezimujících pupenů nebo vz<strong>růst</strong>ových vrcholů:<br />
1) fanerofyty (přezimující pupeny > 25 cm nad zemí; keře a stromy),<br />
2) chamaefyty (pupeny na výhoncích < 25 cm nad zemí) (Vaccinium, Calluna<br />
vulgaris, Trifolium repens, Veronica officinalis, Thymus, mechy – Bryum,<br />
Polytrichum, Sphagnum, kříčkovité lišejníky – Cladonia, Cetraria aj.)<br />
3) hemikryptofyty (pupeny na povrchu půdy chráněny různým opadem)<br />
(Taraxacum, Ranunculus, Hypericum, Ajuga reptans, korovité a lupenité<br />
lišejníky, játrovky)<br />
4) kryptofyty s pupeny v:<br />
a) půdě (geofyty; např. Ficaria bulbosa, Anemone nemorosa, Gagea lutea,<br />
Aegopodium podagraria, Pteridium aquilinum),<br />
b) vodě (helofyty – rostliny močálů kořenící v bahně, hydrofyty – vytrvalé<br />
vodní rostliny mimo plankton) (Nymphaceae, Potamogeton, Lemna,<br />
Utricularia),<br />
5) terofyty (jednoletky přezimujícív semenech) (Thlaspi arvense, Papaver rhoeas,<br />
jednoleté řasy, plísně, houby, některé mechorosty a kapraďorosty).<br />
Braun-Blanquet (např. 1965) doplnil Raunkiaerův systém o výtrusné rostliny<br />
(Cryptogamae):<br />
- fytoplankton (rostlinné mikroorganismy žijícíc ve vodě – hydroplankton, na sněhu<br />
a ledu – kryoplankton, ve vzduchu - aeroplankton),<br />
- fytoedafon (půdní rostlinné mikroorganismy),<br />
- endofyty (organismy žijící uvnitř miner. substrátů nebo těl hostitele).<br />
V rámci biologického spektra velké suchozemské rostliny nazývené fanerofyty stále<br />
tvoří kmen, resp. dřevnaté nadzemní výhony; časté u nich jsou:<br />
a) nahé pupeny (např. Viburnum lantana, Eucalyptus orientalis – vždyzelená<br />
<strong>dřevin</strong>a tropů) umístěny vysoko nad zemí,<br />
b) bězné jsou proti obalné šupiny chránící proti mrazu a vysychání (většina<br />
temperátních <strong>dřevin</strong>; příklady letorostů),<br />
c) polonahá pupeny (šupiny v dolní části pupene), např. Sambucus nigra (příklad<br />
letorostu).<br />
Lze použít další dělení do výškových skupin:<br />
a) nanofanerofyty - <strong>dřevin</strong>y s pupeny mezi 0.25 a 2 m nad zemí,<br />
b) mikrofanerofyty - mezi 2 a 7(8) m,<br />
c) mesofanerofyty - mezi 8 a 29(30) m,<br />
d) megafanerofyty - nad 30 m.<br />
Podle výšky a způsobu ochrany pupenů rozdělil Raunkiaer fanerofyty do 12 skupin,<br />
k tomu však přiřadil další <strong>dřevin</strong>y jako např. epifyty (časté na stromech subtropů a<br />
tropů; např. Hedera helix, Lonicera periclymenun a Clematis vitalba v temper.<br />
klimatu; liány a plazivé <strong>dřevin</strong>y v tropech).<br />
Raunkiaer podrobněji klasifikoval velikostní spektrum listů (v závislosti na %<br />
zastoupení velikostních tříd) od typu leptofyl (od 25 mm 2 ) přes nanofyl, mikrofyl<br />
(horské deštné lesy, např. Mt. Kenya), mesofyl (v trop. dešt. lesích jsou časté<br />
12
Change language