Lekce 2B. Strom a růst dřevin

Biologické spektrum boreálního lesa (Fig. 2.3., Packham et al. pp. 38; dia finské
plochy)
Boreální smrkový prales ve Švédsku:
- snímek 4 zachycuje druhově nejbohatší smrkový les (ve srovnání s ostatními
porosty) tvoří buffer zone a byl v minulosti narušován,
- má největší zastoupení hemikryptofytů, často oddenkové geofyty jsou druhou
nezastoupenější skupinou (Gymnocarpium dryopteris, Actaea spicata, Anemone
nemorosa, Hepatica nobilis, Maianthemum bifolium, Trientalis europaea). Oxalis
acetosella, běžný ve smrkových boreálních lesích, může být bylinný chamaefyt,
růžicovitý hemikryptofyt nebo oddenkový geofyt podle podmínek růstu,
- snímek 5 zachycuje vlhký březový les (Betula pubescens) invadovaný smrkem,
hojné a nápadné jsou helofyty jako Carex elata, Equisetum fluviatile, Galium
palustre, Lysimachia vulgaris a Comarum palustre; terofyty chybí,
- snímek 1 a 2 (suché bory na hřbetech kopcu s obnaženým substrátem, ridge
ground pine forest) s velkým zastoupením mechů a lišejníků jsou si floristicky
velmi podobne (viz tabulka s Sørensenovým koeficientem); jsou ale nepodobné
smrkovým pralesům, smrkovým lesům buffer zony a sukcesním březovým
porostům,
- toto biologické spektrum ma dvakrát větší zastoupení hemikryptofytů než je pro
dané typy v oblasti běžné, zhruba stejné zastoupení geofytů a větší zastoupení
helofytů a hydrofytů než je běžné pro vegetaci jezer a bažin (charakteristická
vegetace skandinávských lesů).
15