Uvnitř čtěte: Nízké chmelové konstrukce se ... - Svobodný Hlas
Uvnitř čtěte: Nízké chmelové konstrukce se ... - Svobodný Hlas
Uvnitř čtěte: Nízké chmelové konstrukce se ... - Svobodný Hlas
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
strana 10 23. února 2011 svobodný hlas<br />
Každý chce žít v krásné krajině, ale…<br />
Pětašedesát let od mohutného komorového odstřelu Chrabereckého chlumu<br />
Symbolem likvidace kopců Českého středohoří kvůli těžbě čediče materiálu, větší odstřely považovali<br />
<strong>se</strong> stal vrch Tlustec nedaleko Mimoně. Jenže podobných kopců, za nebezpečné.) Podle svědků <strong>se</strong><br />
které měly zmizet nebo skutečně mizí, je víc.<br />
Na dohled od Loun <strong>se</strong> vypíná vila i sama příroda – tehdy rychle<br />
tehdy otřásla země ve vzdálenosti<br />
několika kilometrů a na některých<br />
509 metrů vysoký Oblík. Jeho tvar<br />
je odnepaměti součástí horizontu,<br />
tál sníh a v kamenolomu <strong>se</strong> uvolnilo<br />
pár kamenů, které popadaly<br />
místech popraskaly domy.<br />
Od té doby <strong>se</strong> těží dál. Dnes<br />
který denně vnímají obyvatelé města.<br />
a na několika místech poškodily už Chraberecký chlum neexistuje<br />
Pamětníci vědí, že tento vrch kabely k výbušninám. Odstřel <strong>se</strong> a lom na čedič <strong>se</strong> zavrtává stále<br />
měl i svého menšího bratra stejného<br />
tvaru. Stál u obce Chraberce,<br />
byl vysoký 435 metrů, jmenoval <strong>se</strong><br />
Chraberecký chlum a lidé v okolí<br />
mu neřekli jinak, než Malý Oblík.<br />
Čedič <strong>se</strong> tam začal těžit už v letech<br />
druhé světové války. Plány<br />
na skutečně rozsáhlou těžbu, o kterých<br />
<strong>se</strong> tehdy hodně psalo, <strong>se</strong> ale<br />
podařilo realizovat až po konci<br />
války – a to i přesto, že v poněkud<br />
svobodnějším ovzduší <strong>se</strong> už tehdy<br />
ozvaly jednotlivé hlasy proti.<br />
K odpůrcům likvidace kopce patřil<br />
v té době například i známý<br />
filozof Bohuslav Brouk. Vše marno<br />
– před pětašedesáti lety, 14. března<br />
1946 dopoledne uložili vojáci<br />
do speciálních komor v kopci 900<br />
kilogramů trhavin z vyřazeného<br />
válečného materiálu a podstatnou<br />
část kopce odpálili. Šlo o jeden<br />
z prvních komorových odstřelů<br />
takového rozměru v Čechách.<br />
tak v pravé poledne, jak bylo původně<br />
plánováno, nemohl uskutečnit.<br />
Vše bylo ale do hodiny opraveno<br />
a mohutný výbuch, na který<br />
víc pod úroveň terénu. Devastace<br />
přírody má u nás zkrátka dlouhou<br />
tradici – a tak si ještě připomeňme,<br />
co o likvidaci Chrabereckého<br />
Jako trhavina tehdy posloužily <strong>se</strong> přišli podívat lidé ze širokého chlumu napsal zmíněný filozof Bohuslav<br />
letecké bomby, což <strong>se</strong> nakonec neukázalo<br />
jako nejlepší nápad, protože<br />
jejich kovové pláště působily<br />
okolí, uvolnil ve 13 hodin najednou<br />
140 tisíc kubíků čediče. (Sami<br />
odborníci na těžbu kamene do té<br />
Brouk v knížce Lidé a věci,<br />
která vyšla v Praze v roce 1947:<br />
„Pohoršuje-li nás pokus vyhoditi<br />
problémy při následném drcení doby předpokládali, že komorové do povětří malebný Chraberecký<br />
kameniva.<br />
Proti nesmyslnému činu <strong>se</strong> posta-<br />
odstřely by měly sloužit k uvolnění<br />
maximálně 100 tisíc kubíků<br />
chlum na Lounsku, vandalství naivně<br />
anoncované a velebené v létě<br />
roku 1943 veškerým denním tiskem,<br />
nelze v tom … spatřovati snad nějaké<br />
oplakávání památek. Ke srovnání<br />
kopců <strong>se</strong> zemí zvláště v takové krajině<br />
jakou je Lounsko, které kromě<br />
skýtaného pohledu na vrchy Českého<br />
středohoří je celkem naprosto fádním,<br />
bezútěšným krajem, není možno<br />
mlčky přihlížet, ježto právě tak<br />
jako chce člověk sídliti v příjemném<br />
bytě, tak chce i žíti v příjemné, nále-<br />
Chraberecký chlum, zvaný Malý Oblík, býval po tisíciletí nedílnou součástí lounského panoramatu.<br />
žitě obyvatelné krajině. Brojíce proti<br />
pustošení přírody, proti bezohlednému<br />
porušování zemského reliéfu, ať<br />
již takovým nebo onakým způsobem,<br />
želíme tedy celkem nesmyslného<br />
znešvařování krajiny, jímž <strong>se</strong><br />
její obyvatelnost značně snižuje…“<br />
(rtl)<br />
rok na zahradě<br />
• Orchideje<br />
K pěstování orchidejí volíme východní<br />
nebo západní okno, na jižním<br />
je potřeba polední zastínění<br />
(třeba z listů jiných rostlin), neboť<br />
ke zdárnému růstu potřebují<br />
hodně jasného rozptýleného<br />
světla. Většina orchidejí bez dvanácti<br />
hodin světla špatně roste,<br />
při ostrém slunci <strong>se</strong> ale snadno<br />
spálí. Místnost s rostlinami musíme<br />
pravidelně větrat, ale pozor<br />
na průvan a prudké výkyvy teplot.<br />
Voda na zálivku musí být měkká<br />
a odstátá. Nejčastěji <strong>se</strong> používá<br />
voda převařená.<br />
Až na výjimky orchideje nemají<br />
rády přesazování. K tomuto kroku<br />
přistupujeme přibližně po dvou<br />
až třech letech, kdy bývá pěstební<br />
substrát zasolen zbytkovými minerály<br />
z hnojiv a zálivkové vody,<br />
navíc zestárne, začne <strong>se</strong> rozpadat<br />
a zhutnělý materiál brání přístupu<br />
vzduchu ke kořenům. Někdy je impulzem<br />
stav, kdy již kořeny vyčnívají<br />
z odtokových otvorů, nebo když<br />
na jaře květiny rostou příliš pomalu.<br />
U čerstvě kupovaných rostlin si musíme<br />
uvědomit, že v květináči jsou<br />
již přibližně rok a k přesazení tedy<br />
přistupujeme hned rok následující.<br />
Byla-li orchidej vsazena do chudé<br />
zeminy, je lepší ji přihnojovat než<br />
přesazovat, dokud kořeny nezaplní<br />
květináč. Orchideje totiž rostou<br />
velice pomalu (kořeny i nadzemní<br />
části) a první rok po přesazení stačí<br />
pouze zakořenit. To je však také<br />
podmínka kvetení a tak <strong>se</strong> může<br />
stát, že první rok po přesazení vůbec<br />
kvést nebudou, nebo budou květy<br />
drobné a nepěkné.<br />
Nejběžněji <strong>se</strong> <strong>se</strong>tkáme s rodem<br />
Phalaenopsis. Jejich obliba pramení<br />
z jednoduchosti pěstování. Nakvétají<br />
brzy, květy vydrží dlouhou dobu<br />
a navíc mají úžasnou rozmanitost<br />
tvarů, barev i velikostí. Orchideje<br />
druhu Phalaenopsis jsou epifyty<br />
s jedním výhonem, který na špičce<br />
stále dorůstá. Mají vzdušné kořeny,<br />
které v přírodě tvoří oporu na hostitelské<br />
rostlině a snadno přijímají<br />
Připravuje Specializovaná<br />
prodejna Zahrádkář<br />
v České ulici 167 Louny<br />
vodu a živiny. V bytech <strong>se</strong> pěstují<br />
v nádobě a vodu přijímají ze substrátu.<br />
Aby nehnily musí substrát<br />
po zalití vždy vyschnout. Tento druh<br />
vegetační klid nevyžaduje, ale pro<br />
lepší násadu květů je dobré zajistit<br />
noční mírný pokles teploty. Jestliže<br />
i přesto nechtějí nasadit poupata,<br />
přemístíme je na 1-2 měsíce do teploty<br />
cca 15°C. Nové květy <strong>se</strong> vytvoří<br />
rychleji, pokud ty odkvétající odstřihneme<br />
a nečekáme až na jejich<br />
opad. U rodu Phalaenopsis stříháme<br />
stonek těsně nad očkem (kolénkem)<br />
na něm <strong>se</strong> může vytvořit nové květenství.<br />
Čím více oček na stonku<br />
zůstane, tím jistěji a dříve rostlina<br />
vyraší. Jelikož ale bývá nový stonek<br />
delší a rád <strong>se</strong> láme, zakracujeme<br />
zpravidla na očka ve střední části.<br />
Pokud však starý stonek zhnědne<br />
a uschne, již nevyraší a odstřihneme<br />
ho až dole.<br />
S přáním mnoha<br />
pěstitelských úspěchů<br />
Otakar Parma ml.
Change language