Dnes verdikt zpřístupnil v databázi - Harrachov

2Odů vodně ní:Žalobou doručenou soudu dne 17. května 1994 se původní žalobkyně AgrobankaPraha, a. s. (dále jen „banka“) domáhala zaplacení částky 16,799.909,- Kč s úroky z prodleníjako nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému 4) před jeho privatizací v roce 1993smlouvou o úvěru č. 415 uzavřenou 4. ledna 1993.Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. června 2008, č. j. 42 Cm 23/2006-728, uložil žalovanému 1) zaplatit žalobkyni částku 16,799.909,- Kč s 25% úrokem z prodleníod 1. dubna 1994 do zaplacení a náhradu nákladů řízení (výrok I.), proti žalované 2), žalované3), kterou byla společnost CRYSTALEX a. s., se sídlem v Novém Boru, a žalovanému 4)žalobu zamítl (výroky II., IV. a VI.) a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní ažalovanými 2), 3) a 4) [výroky III., V. a VII.].Při posuzování důvodnosti žaloby vyšel soud prvního stupně z toho, že:1) banka uzavřela 4. ledna 1993 se žalovaným 4) smlouvu o úvěru č. 415 (dále jen„smlouva o úvěru“), na základě které mu poskytla krátkodobý úvěr na oběžné prostředkyve výši 30,000.000,- Kč převodem na jeho běžný účet 5. ledna 1993. Úvěr měl být splacendo 21. prosince 1993. Pro případ prodlení se splácením úvěru byl sjednán úrok z prodleníve výši 33 %. Z úvěru zůstalo nesplaceno 16,799.909,- Kč;2) usnesením vlády České republiky č. 171 ze 14. dubna 1993 byl schválen privatizačníprojekt č. 23868 (dále jen „privatizační projekt“), aktualizovaný k 31. březnu 1993, kterýmbyl privatizován závod 07 Harrachov žalovaného 4). Ministerstvo pro správu národníhomajetku a jeho privatizaci schválilo 11. června 1993 pod č. j. 620/2372/93 (správně620/2375/93) dodatek k privatizačnímu projektu, podle něhož měly být privatizoványrozestavěné bytové jednotky v k. ú. Harrachov, rozestavěný dům č. p. 96 na stav. parc. č. 49v k. ú. Harrachov a historická sbírka sklárny závodu 07 Harachov bezúplatným převodemna žalovaného 1);3) součástí privatizačního projektu byla rozvaha privatizovaného závodu zpracovanák 30. dubnu 1993, podle níž aktiva i pasiva činila 21,736.000,- Kč, přičemž pasivapředstavoval jen bankovní úvěr. Shodný rozsah aktiv a pasiv byl zachycen i v aktualizaciprivatizačního projektu zpracované k 17. květnu 1993 a ve formuláři 4 F privatizačníhoprojektu z 8. června 1993;4) rozhodnutím č. 591/93 Ministerstva průmyslu a obchodu České republikyze 14. července 1993 byla převedena ke dni 1. srpna 1993 část privatizovaného majetkužalovaného 4) vymezeného formulářem 4 F privatizačního projektu (šlo o majetek určenýv dodatku k privatizačnímu projektu) podle ustanovení § 10 odst. 1 a § 11 zákonač. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, v rozhodném znění (dáletéž jen „zákon“), ze žalovaného 4) na Fond národního majetku České republiky (dále jen„Fond“) s tím, že hodnota majetku je nulová a bude aktualizována ke dni převodu majetku.Řediteli žalovaného 4) bylo uloženo zpracovat ke dni převodu majetku na Fond účetnízávěrku;5) z účetní rozvahy pro závod 07 Harrachov k 31. srpnu 1993 (opraveno na 31.července 1993) vyplývá, že aktiva a pasiva činí 16,889.000,- Kč, v pasivech byly vykázányúvěry ve výši 16,800.000,- Kč. Účetní závěrka byla zpracována auditorem Ing. Klivickým;

Pokračování 532 Cdo 2858/2010K závěru o přechodu závazku ze smlouvy o úvěru na žalovaného 1) vede i obsahtřístranného zápisu o předání majetku a skutečnost, že žalovaný 1) se po převzetí majetkuchoval jako úvěrový dlužník. Zápis o předání majetku závodu 07 Harrachov, jehož součástíbylo i přesné vyčíslení přejímaných pasiv - cizích zdrojů ve výši 16,799.909,- Kč, podepsali zástupce žalovaného 1), vyjádřil souhlas s výsledky inventarizace, stvrdil převzetí účetnízávěrky k 16. září 1993 a výslovně též „převod“ závazku ze smlouvy o úvěru včetně úrokůa zjištění o výši závazku a výši předpokládané první splátky. To vše v situaci, kdy šloo bezúplatný přechod majetku i se závazky, když v zápise je uvedeno i vyčíslení kladnéhodnoty předávaného majetku, výše závazků a rozdíl mezi aktivy a pasivy ve výši 88.709,-Kč. Bezprostředně po nabytí majetku žalovaný 1) vyjednával s bankou podmínky splatnostizávazku s argumentací o nedostatku prostředků na zaplacení. Z uvedeného vyplývá, žežalovaný 1) věděl, že spolu s privatizovaným majetkem na něj přechází i závazek ze smlouvyo úvěru.Námitku, podle níž starosta města neměl k úkonům učiněným v souvislosti s převzetímprivatizovaného majetku, a tím i k převzetí závazku ze smlouvy o úvěru, předchozí souhlaszastupitelstva města podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“),odvolací soud nepovažoval za důvodnou s tím, že v procesu privatizace nedochází k nabytímajetku a s ním souvisejících závazků dvoustranným právním úkonem - smlouvou - aleprávním důvodem nabytí majetku je příslušné rozhodnutí správního orgánu učiněné v souladus právními předpisy. Následně uzavřená dohoda o převodu nemá konstitutivní významco do právního důvodu nabytí majetku. Došlo-li k nabytí privatizovaného majetku na základětakového rozhodnutí (schváleného privatizačního projektu), nebylo třeba, aby starosta obce,jednající za nabyvatele majetku, byl k úkonům souvisejícím s převzetím majetku vybavenpředchozím souhlasem zastupitelstva. Toto zmocnění by bylo potřeba jen při nabytí majetkusmlouvou.Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba je důvodnái proti žalované 2), jež je právní nástupkyní Fondu, a to jako ručitelce podle ustanovení § 15odst. 3 zákona. Rekapituloval, že právní úprava ručení Fondu doznala od doby účinnostizákona změny. Ve znění účinném od 1. dubna 1991 do 12. srpna 1993 se k přechodu závazkunevyžadoval souhlas věřitele a Fond ručil svým majetkem za splnění závazku nabyvatelemprivatizovaného majetku po dobu jednoho roku od okamžiku přechodu závazkuna nabyvatele. Ze znění účinného od 13. srpna 1993 do 5. prosince 1994 bylo vypuštěnozákonné ručení Fondu. V důsledku této právní úpravy tak Fond ručil pouze za ty závazky,u kterých zákonné ručení vzniklo nejpozději do 12. srpna 1993. V dané věci tak tomu je,protože privatizovaný majetek i se závazky přešel na nabyvatele 1. srpna 1993.Následnou úpravou provedenou zákonem č. 224/1994 Sb., bylo znění ustanovení § 15odst. 3 zákona doplněno tak, že k přechodu závazku se nevyžaduje souhlas věřitele, a věřitelnabyvatele privatizovaného majetku se může domáhat splnění závazků vzniklýchpřed 13. srpnem 1993, které na nabyvatele přešly v rámci privatizace, na Fondu ažpo vyčerpání všech právních prostředků vůči nabyvateli privatizovaného majetku, včetněvýkonu rozhodnutí a konkursu. Za závazky vzniklé po uvedeném dni Fond neručí.S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1998, sp. zn.1 Odon 129/97 a rozsudek ze dne 16. října 1996, sp. zn. 1 Odon 20/96, v nichž se Nejvyššísoud zabýval výkladem ustanovení § 15 odst. 3 zákona, ve znění zákona č. 224/1994 Sb.,odvolací soud dovodil, že pokud ručitelský závazek Fondu vznikl do 12. srpna 1993 (v danévěci vznikl 1. srpna 1993) a stal se splatným do 5. prosince 1994 [požadavek věřitelena zaplacení dluhu vůči žalovanému 1) a Fondu byl neúspěšně uplatněn 11. ledna 1994],nelze na vymahatelnost pohledávky vůči Fondu aplikovat podmínky stanovené v tomto

6ustanovení s účinností od 6. prosince 1994, tj. že na Fondu se lze domáhat splnění závazku ažpo vyčerpání všech právních prostředků vůči nabyvateli privatizovaného majetku, včetněvýkonu rozhodnutí a konkursu.Odvolací soud uzavřel, že podle ustanovení § 306 odst. 1 obchodního zákoníku (dálejen „obch. zák.“) je žalobkyně oprávněna domáhat se splnění závazku i proti žalované 2), jakoprávní nástupkyni Fondu, když dlužník nesplnil svůj závazek ani v přiměřené době poté,co byl písemně vyzván k plnění. Splatnost ručitelského závazku nastala podle § 340 odst. 2obch. zák. poté, kdy byl Fond jako ručitel písemně vyzván k zaplacení, což se stalo nejpozdějidoručením žaloby. Z toho důvodu byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 2)změněn tak, že byla zavázána k úhradě žalované částky.Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaný 1) a žalovaná 2) dovolání.Žalovaný 1) napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“, přičemžpřípustnost dovolání opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu(dále též jen „o. s. ř.“) a z opatrnosti i o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., maje za to,že odvolací soud řešil právní otázku v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož v procesu privatizacenedochází k nabytí majetku a případně s ním souvisejících závazků dvoustranným právnímúkonem - smlouvou, a že právním důvodem nabytí majetku je příslušné rozhodnutí správníhoorgánu učiněné v souladu s právními předpisy. Tento právní názor považuje za nesprávnýa v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 1236/2006a s rozsudkem ze dne 30. září 2008, sp. zn. 29 Odo 1501/2006. Z těchto rozhodnutí naopakvyplývá, že právním důvodem nabytí majetku je smlouva. V tom případě nemohl závazek,jehož zaplacení se žalobkyně domáhá, nikdy nabýt, protože není zmíněn v žádné smlouvě,kterou kdy uzavřel. Důsledkem tohoto nesprávného názoru odvolacího soudu je i závěr,že pokud je nabyvatelem majetku obec, není k převzetí závazku z privatizace třeba souhlasuobecního zastupitelstva. Dovolatel pokládá za nemyslitelné, aby stát mohl svůj závazekze smlouvy o úvěru komukoliv vnutit, bez ohledu na právní povahu nabyvatele. Změnav subjektu závazku vyžaduje nejen vůli státu jako původního nositele závazku, ale také vůlisubjektu, na který má závazek přejít. Vůle obce se vytváří rozhodnutím jejího zastupitelstva.Představa, že stát mohl soustavou aktů svých orgánů způsobit přechod závazku ze smlouvyo úvěru na územní samosprávný celek, je v rozporu s ústavně zaručeným právemna samosprávu.Dovolatel zdůrazňuje, že právním důvodem nabytí majetku podle zákona č. 92/1991Sb., je smlouva, tj. právně relevantní konsenzus zúčastněných subjektů, jenž předpokládávytvoření odpovídající vůle a její projev. Na straně státu tato vůle vzniká předevšímprivatizačním projektem a jeho schválením. Na straně dovolatele mělo dojít ke vzniku vůlesouhlasem obecního zastupitelstva. Teprve tato shodná vůle mohla být následně projevena vesmlouvě. Nebyla-li na straně státu vytvořena vůle, která by zahrnovala i převod závazku, a nastraně obce nebyla vytvořena žádná vůle, když chybí rozhodnutí zastupitelstva, nemohlo býtdosaženo konsenzu. Je pravdou, že dokumentací osvědčující řádné schválení privatizačníhoprojektu se prakticky vytváří vůle státu ke konkrétnímu privatizačnímu případu. Privatizačníprojekt dostatečně určitě vymezující privatizovaný majetek je jen jednou z podmínek platnostinásledného převodu majetku. K samotnému převodu však dochází až na základě smlouvy.V žádném případě se však privatizačním projektem nevytváří vůle nabyvatele majetku.S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2001, sp. zn. IV. ÚS 576/2000,

8majetkem. Souvislost musí být objektivní a musí být dána již před zahájením procesuprivatizace, zvláště je-li majetek pro privatizaci rozdělen a privatizován podle několikaprivatizačních projektů a nemůže být až v rámci tohoto procesu libovolně přiřazován.Souvislost závazku s privatizovaným majetkem dána buď je nebo není. Pokud by měl býtzávěr odvolacího soudu vyložen tak, že jde o skutkový závěr o existenci souvislosti závazkus majetkem privatizovaným žalovaným 1), nemá tento závěr oporu v provedenémdokazování, neboť nebyla prokázána jakákoliv souvislost.Dovolatelka poukazuje i na tu skutečnost, že žalobkyně přihlásila pohledávku z titulusmlouvy o úvěru do insolvenčního řízení vedeného proti společnosti CRYSTALEX a. s.,pohledávka byla popřena a žalobkyně podala žalobu o určení její pravosti. Dovolatelkanavrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahuzrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu.Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení -v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterýmse mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a dalšísouvisející zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009.Posouzení, zda dovolání žalovaného 1) je - objektivně - přípustné podle ustanovení§ 237 o. s. ř., předchází - ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b)o. s. ř. - posouzení tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněnpouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkolinepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usneseníNejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopiseSoudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7 nebo důvody jeho rozsudku ze dne15. července 2004, sp. zn. 30 Cdo 493/2004, uveřejněného pod číslem 84/2005 Sbírkysoudních rozhodnutí a stanovisek). V projednávané věci není dovolání žalovaného 1) proti téčásti prvního výroku, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ve věcisamé ve vztahu k žalované 2) a potvrzen co do zamítnutí žaloby o zaplacení úroku z prodlení,dále proti druhému výroku, kterým byl potvrzen výrok o zamítnutí žaloby protižalovanému 4), a proti čtvrtému a šestému výroku rozsudku odvolacího soudu, jež se týkajínákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 4), subjektivně přípustné. Těmito výroky nebylorozhodnuto o právech a povinnostech žalovaného 1), tyto výroky se ho netýkají, v jehopoměrech nenastala žádná újma, jež by mohla být odstraněna rozhodnutím dovolacího soudu.Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného 1) v tomto rozsahu jako nepřípustné podleustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.Oproti mínění dovolatele není dovolání směřující proti té části prvního výroku rozsudkuodvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., kterým bylžalovaný 1) zavázán zaplatit žalobkyni žalovanou částku, přípustné podle ustanovení § 237odst. 1 písm. a) o. s. ř., protože byť odvolací soud uvedl, že mění rozsudek soudu prvníhostupně, změna se týkala jen výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba proti žalované 2),nikoliv výroku I. týkajícího se žalovaného 1). Odvolací soud nerozhodl o nároku žalobkyněvůči žalovanému 1) jinak, než soud prvního stupně. Vzhledem k tomu, že soud prvníhostupně sice rozhodl ve věci samé jinak, než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 4. prosince1997, č. j. 25 Cm 230/94-268, který byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21.prosince 2007, č. j. 9 Cmo 325/2007-652, zrušen, nikoliv však proto, že by byl vázán právnímnázorem odvolacího soudu, když odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně jenz procesních důvodů a žádný závazný právní názor nevyslovil, není dovolání přípustné anipodle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

Pokračování 932 Cdo 2858/2010Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)o. s. ř., neboť právní posouzení věci odvolacím soudem je v rozporu s judikaturou dovolacíhosoudu a je i neúplné.Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění účinném do 12. srpna1993, tento zákon upravuje podmínky převodu majetku státu, k němuž mají právohospodaření státní podniky, státní peněžní ústavy, …, a to na československé nebo zahraničníprávnické nebo fyzické osoby (dále jen „privatizace“).Z ustanovení § 5 zákona vyplývá, že převod majetku podle tohoto zákona se provádípodle schváleného privatizačního projektu podniku nebo podle schváleného privatizačníhoprojektu majetkové účasti státu na podnikání.Ustanovení § 6 odst. 1 zákona určuje, že privatizační projekt podniku je souhrnekonomických, technických, majetkových, časových a dalších údajů, který obsahuje označenípodniku a vymezení majetku určeného k privatizaci podle tohoto projektu (dále jen„privatizovaný majetek“) [písm. a)], …ocenění privatizovaného majetku [písm. d)], …způsobpřevodu privatizovaného majetku včetně vypořádání nároků oprávněných osob [písm. e)]…Z ustanovení § 11 zákona vyplývá, že v souladu se schváleným privatizačnímprojektem podniku zakladatel zruší podnik bez likvidace nebo vyjme část majetku podniku(odstavec 1). Je-li zakladatelem podniku orgán státní správy republiky nebo obec, přecházíprivatizovaný majetek dnem zrušení podniku nebo dnem vynětí části majetku na Fondnárodního majetku České republiky….(odstavec 3).Podle ustanovení § 12 odst. 2 písm. c) zákona majetek fondů může být použit v souladuse schválenými privatizačními projekty k převodu privatizovaného majetku na obce.Podle ustanovení § 14 zákona prodej privatizovaného majetku uskutečňují fondyna základě smlouvy uzavřené s kupujícím nebo ve veřejné dražbě (odstavec 1 věta první).Z ustanovení § 19 zákona vyplývá, že ke dni účinnosti smlouvy nebo vkladu je fondpovinen předat a nabyvatel převzít věci zahrnuté do privatizovaného majetku. O převzetí sesepíše zápis podepsaný oběma stranami (odstavec 1). Vlastnické právo k věcemz privatizovaného majetku přechází na nabyvatele dnem sjednané účinnosti smlouvy nebopři vkladu dnem vzniku obchodní společnosti; vlastnické právo k nemovitostem přecházívkladem do katastru nemovitostí. … (odstavec 3).Odvolací soud založil své rozhodnutí, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupněv části, v níž bylo žalovanému 1) uloženo zaplatit žalobkyni žalovanou částku, na závěru,podle něhož v procesu privatizace nedochází k převodu majetku na základě smlouvy,ale právním důvodem nabytí majetku je příslušné rozhodnutí orgánu státu učiněné v souladus právními předpisy, za něž považoval schválení privatizačního projektu.Tento závěr považuje dovolací soud za nesprávný, v rozporu s judikaturou dovolacíhosoudu, neboť k povaze rozhodnutí vlády České republiky o privatizaci na základěprivatizačních projektů se již vyslovil ve stanovisku svého obchodního kolegiaa občanskoprávního kolegia ze dne 12. dubna 1994, sp. zn. Opjn 1/93 a Cpjn 102/93,uveřejněném pod číslem 44/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm dovodil,že takové rozhodnutí je rozhodováním jménem státu jako vlastníka majetku o tom, jak budes tímto majetkem naloženo. Nemá tedy povahu rozhodnutí správního orgánu, vydanéhove správním řízení, a nejde o rozhodnutí o právu či povinnosti fyzické nebo právnické osoby.Následně v rozsudku ze dne 11. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 1239/2006, uzavřel, že rozhodnutío schválení privatizačního projektu, resp. rozhodnutí o privatizaci, byť vydané vládou Českérepubliky, nezakládá závazkový právní vztah; k tomu dochází teprve převodem vlastnického

10práva k privatizovanému majetku, ať již kupní smlouvou, popř. vkladem do akciovéspolečnosti. Privatizační projekt představuje přípravnou fázi v procesu privatizace, teprvena jeho základě se privatizace realizuje právně závaznými formami (způsoby).Podle ustanovení § 5 zákona převod majetku se provádí podle schválenéhoprivatizačního projektu podniku. Privatizační projekt je tak základním dokumentemobsahujícím náležitosti vymezené v ustanovení § 6 zákona, kromě jiných i údaje o tom, jakáčást majetku státu bude privatizována a jakým způsobem [písmeno a) a e) cit. ustanovení],a podléhá schválení příslušným státním orgánem podle ustanovení § 10 zákona.Schválený privatizační projekt však není právním důvodem nabytí privatizovanéhomajetku. Odvolací soud přehlédl, že privatizace majetku státu probíhala ve dvou etapách. V téprvní rozhodl zakladatel o vymezení majetku určeného k privatizaci a o zpracováníprivatizačního projektu. Po schválení privatizačního projektu orgánem určeným v § 10zákona rozhodl zakladatel o zrušení podniku bez likvidace nebo o vyjmutí části majetkupodniku (§ 11 odst. 1 zákona). Dnem zrušení podniku nebo dnem vyjmutí části majetkupodniku přešel privatizovaný majetek na Fond (§ 11 odst. 3 zákona). Pouze v této fáziprivatizace dochází ze zákona k přechodu privatizovaného majetku, a to na Fond. Další etapaprivatizace je upravena v ustanovení § 12 zákona, v němž jsou určeny způsoby privatizace,kromě jiných i převodem privatizovaného majetku na obec [§ 12 odst. 2 písm. c)]. Způsobprodeje privatizovaného majetku určuje ustanovení § 14 odst. 1 zákona. Jsou jimi smlouvauzavřená s kupujícím nebo veřejná dražba. Těmito způsoby již dochází k převoduprivatizovaného majetku na nabyvatele. Rozsah privatizovaného majetku, práv a závazků,která přecházejí na Fond, upravuje ustanovení § 11 odst. 4 zákona. Pro posouzení nárokužalobkyně je proto rozhodující, zda závazek ze smlouvy o úvěru, přešel-li na Fond, bylz Fondu převeden na žalovaného 1). K převodu mohlo dojít jedině smlouvou uzavřenou meziFondem a žalovaným 1). V projednávané věci tak právním důvodem převodu závazku mohlabýt jen dohoda o převodu, k níž byl sepsán zápis o převzetí majetku. Nebyl-li závazekv dohodě o převodu uveden, pak práva a závazky, která přecházejí spolu s privatizovanýmmajetkem, určuje ustanovení § 15 odst. 1 zákona.Nezabýval-li se odvolací soud, s ohledem na svůj nesprávný závěr o přechodu majetkuna žalovaného 1) na základě rozhodnutí příslušných státních orgánů učiněných v procesuprivatizace, posouzením, zda závazek ze smlouvy o úvěru přešel na žalovaného 1) dohodouo převodu, k níž byl sepsán zápis o převzetí majetku, je jeho právní posouzení nesprávné.Vzhledem k tomu, že nabyvatelem tohoto majetku, příp. i závazku ze smlouvy o úvěru, bylaobec, je třeba úkony učiněné starostou obce v souvislosti s nabytím a převzetím majetku(i závazku) posoudit podle příslušných ustanovení zákona o obcích, ve znění účinném k datu,kdy tyto úkony byly učiněny. Tímto posouzením se odvolací soud nezabýval, maje za to,že nebylo třeba, aby úkonům starosty obce předcházel souhlas městského zastupitelstva, kdyžk přechodu majetku došlo rozhodnutím státních orgánů a nikoliv dohodou.Dovolání žalované 2) je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jei důvodné. Zákonné ručení Fondu podle ustanovení § 15 odst. 3 zákona mohlo vzniknoutpouze tehdy, přešel-li závazek k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru na žalovaného 1), neboťz akcesorické povahy ručení vyplývá, že ručitelský závazek mohl vzniknout pouzeza existující závazek. Posouzení povinnosti žalované 2) zaplatit žalovanou částku z tituluzákonného ručení je tak závislé na posouzení, zda závazek ze smlouvy o úvěru přešelna žalovaného 1).

Pokračování 1132 Cdo 2858/2010Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soudrozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu uvedeném ve výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahuvrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině právního posouzenívěci, Nejvyšší soud se nezabýval dovolatelem tvrzenými vadami řízení, neboť ty nemohlyna výsledku dovolacího řízení ničeho změnit.Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část větyprvní za středníkem o. s. ř.).V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladůdovolacího řízení.Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 29. března 2011JUDr. Hana Gajdziokovápředsedkyně senátu