Čtverec 5

podobného. Z toho 2 dny měl být
nějaký dobrodružný trip, jeden den
byl program pro celé tábořiště,
tzv. Festival of Culture, první den
byla opening ceremony a poslední
byl odjezd.
Ačkoliv se tato akce jmenuje
středoevropské jamboree, objevilo
se tam kolem 25 různých národností
od Izraele přes Alžírsko, Egypt,
Libyi, Libanon, Portugalsko, Ameriku,
Irsko, Dánsko a spoustu dalších.
Takže Festival of Cultures
byl dost rozmanitý. Jediný problém
na takovéto multikulturní akci je
tohle: spousta skautů z daleka je
hrozně rádo, že na takovou akci
dorazili a patřičně to chtějí dát
najevo. Jenže to dávají najevo dosti
zvláštním způsobem, dosti hlasitým
způsobem a za použití všemožných
bubnů, cinkátek, zvonítek a hlavně
hlasitým povykováním různých nápěvků
v jednotlivých řečích. a nejhorší
na tom je, že o sobě rádi davají
vědět někde, kde je dost lidí,
samozřejmě. Tudíž například najíst
se v klidu byl opravdu nadlidský
úkol.
Na závěr by se hodilo nějaké
zhodnocení. Akce organizačně docela
propadák, ale na skautských
akcích je nejkrásnější to, že ať
už je jakkoliv špatně naplánovaná,
vždycky je tam spoustu skvělých
lidí, kteří jsou ochotní organizátorům
pomoci, a hlavně spoustu
skvělých lidí, s nimiž bude každá
akce nezapomenutelná.
Ondřej Čechura
Lodičky
Jeden moudrý Čech celkem
nedávno řekl, nebo spíše
zpíval, že šaty dělaj’
člověka. Leč pan Werich
to pojmul satiricky, já
bych to upravil, šaty
by měly dělat člověka
šťastným, protože k čemu
by také potom byly? Je nám
zima, přioblečeme se, je
nám horko, odšatíme se,
stále se musí dbát na to,
aby byly zakryté určité
části těla – a nejen to,
dnes, stejně jako před
pár i více lety, se dbá
na to, aby se dal člověk
někam zaškatulkovat už od
pohledu, aby se ušetřily
velké výdeje energie při
otevírání pusy a při
prosté komunikaci.
Podívejme se, jaký mají
lidé problém, už jen
když si nevezmete boty,
a jak moc je urážející
a šokující, když si člověk
nevezme kalhoty.
Ale co když nechci mít
[10] [11]