Čtverec 6

OBSAH
2. Postřehy
4. Otevřený dopis společnosti Panzani
5. Kdo s koho
6. Kdo? Co? Sekáče
10. Fotografie měsíce
12. Rozhovor s Anatolem Svahilcem
14. Tweety vol. 2
15. Hate na vánoční trhy
16. Dáme brčko?
17. Špagety v historii
18. Active & Beautiful: Chcete být oblíbení?
20. Fotbal
Vážení čtenáři,
blíží se nám Vánoce a my redaktoři ČTVERCE na ně
nemáme ani pomyšlení. Vysíleni, zbaveni všech sil
jsme dnem i nocí pracovali, aby se na Váš stůl vedle
cukroví a svařeného vína vešel i výtisk posledního
čísla našeho časopisu tohoto roku.
A že to bylo dobrodružství, plno nedodržených
termínů, volných stránek, pracování po nocích a i přes
to vše tento skvost dřímáte v rukou. Výsledkem je
parádní obsah, nově i komiks nebo fotografie měsíce.
Texty jsou čtivé jako nikdy předtím.
Víte, že každý muž v Gruzii se jmenuje
Giorgi?
Nebudu Vás tedy více zdržovati a doufám, že se Vám
články – hlavně ty od nových redaktorů – budou
líbit.
Přeji veselé Vánoce, šťastný nový rok a hlavně příjemné
čtení.
Šéfredaktor: Jan Sýkora
Redaktoři: Marie Kaiserová, Lukáš Vacek,
Vojtěch Štajer, Jakub Jelínek, Ondřej
Čechura, Lukáš Funda, Jan Anděl, Jan Rosenthaler
Korektorka: Marie Kaiserová
Grafická úprava: Lukáš Vacek
Fotografka: Karolína Němečková
Externí příspěvek: Simona Švantnerová
www.facebook.com/ctvereczla
www.axa2016.wordpress.com
Jan Sýkora
šéfredaktor

Dnes mám asi prostě náladu vás
donutit, abyste vypadali jako
„pošuci“ se zrcátky, kteří luští
text. Tak tedy téma Jaden Smith
a zrcadla. Jaden vytvořil velice
inspirativní citát: „Jak mohou
být zrcadla skutečná, když naše
oči nejsou?“ Spousta lidí si z
něj začala utahovat a
zpochybňovat jeho filozofické
úvahy. Ale mýlili se! Uvedu vás
nyní na pravou míru − tvrdím, že
mladý Jaden pouze pro-cházel
derealizačním stavem − stav, kdy
si člověk myslí, že nic není
skutečné a vše je výplodem jeho
mysli. Tedy Jaden zpochybnil
pravost všeho − věcí (= zrcadel)
i svého těla (= očí), či zcela
prostě zpochybnil, že to, co
vnímá, je skutečné. Tak ho
„nehejtěte“ a radši se podívejte
na sebe o půlnoci do zrcadla. Ha
− prý spatříte za svým odrazem
ďábla a následkem toho onemocníte
nebo zemřete. Příjemný
zbytek dne.
[postřehy]
[postřehy]
Karolína Němečková
CG Plzeň
Tweet
Vojtěch Štajer
CG Plzeň
Zrcátko, prosím
Lukáš Vacek
SOŠOUUD Plzeň
Genderová otázka
Marie Kaiserová
CG Plzeň
Lepší včas než vůbec
Lukáš Funda
CG Plzeň
Vražda
Jakub Jelínek
CG Plzeň
Červená
Nesnáším, když mě někdo u snídaně
ruší slovy: “Vypočtěte tuhle binomickou
rovnici” nebo “Při hodině
se přece nejí”.
V současné době je velmi aktuální
genderová otázka. Kolik je genderů?
Dva, tři, osm? Ne, stačí jeden.
Alespoň tak to vidí v obchodu
Terranova v Plaze, kde na jednom
věšáku najdete úhledně seřazené
halenky vedle trenýrek.
Všímáte si, jak v obchodech visí
vánoční výzdoba asi od poloviny
listopadu? Podle mínění většiny je
to prasárna, já to naopak chápu,
zkrátka kdo si má umět zorganizovat
čas, když se o Vánocích doslechnete
dva dny předtím, než doopravdy jsou?
Rozhodla jsem se profesionálními
PR manažery inspirovat; minulý
týden jsem si nechala vytisknout
stoh úmrtních oznámení. Jen doplnit
datum.
Mé oko zřelo zkázu. Kvůli EET
zavřeli restauraci Šedlbauer
v Čachrově na Šumavě. Pan Ježek
tam obsluhoval s péčí a láskou.
Vezměme si například klasický rozhovor
z tohoto lokálu. (Restaurace
je známa pro své vynikající
omáčky.)
Zákazník: „Dal bych si tu svíčkovou.“
Pan Ježek: „A knedlíčků bude? Méně
než deset neumím. Měl jsem tu jednou
pána, ten si jich dal patnáct,
pak ještě jednou a pak ještě deset
a domů odjel na kole. To je tady
asi rekord.“
Po snědení své porce zde každý
dostal čokoládovou minci jako bonus.
Že její ztráta je opravdová
katastrofa, to dokazuje i fakt, že
o této restauraci napsal i server
iDnes.cz, a proto vás, čtenáři,
prosím o pár chvil ticha… R.I.P.
Nudím se. Nudí mě Plzeň a nudí mě
podzimní počasí. a to je důvod, proč
jsem si obarvil vlasy načerveno.
Zatím jsem naprosto spokojený.
Většině lidí (až na moje babičky)
se vlasy líbí, ale připadá jim to
docela výstřední. a to nemluvím
o podivných pohledech na podivína
v tramvajích a autobusech, které
si neuvěřitelně užívám. Zvyšuje mi
sebevědomí, když parta teenagerů
zvedne obličeje od telefonů a komentuje
moje vlasy slovy „ty vole“,
a je to jeden z hlavních důvodů,
proč si barvu udržet.
[]
[]

Otevřený dopis společnosti Panzani
Kdo s koho
Jan Sýkora
Vážení a milí,
jsem pobouřen. Nejen pobouřen, ale doslova rozhněván. Velmi mi záleží na mém přítelíčkovi Jeníku Sýkorovi,
a proto jsem byl víc než znepokojen, když mi jednoho se slzami v očích sdělil, že dříve toho dne vařil
špagety od společnosti Panzani, jež je známá svou reklamou „Panzani nikdy nelepí“. Ostudou je skutečnost,
že právě v tomto bodě se nacházelo Jeníkovo zklamání. Jeník chtěl vyzkoušet „uvařenost“ svých špaget tím,
že je hodí na dlaždičky na stěně nad sporákem. Pokud se přilepí, nejsou hotovy, pokud se nepřilepí, jsou
vhodné k jídlu. Jeník napřáhl svou chlapáckou ruku a švihem profesionálního golfisty vystřelil hrst špaget
na keramický štít naproti sobě. Špagety s ohromujícím mlasknutím dolehly na dlaždičky a již se nepohnuly.
Přilepily se. Nikdy nelepí. Nikdy nelepí. Ale lepí. Co teď? Co dalšího byla lež? Rád bych tímto otevřeným
dopisem vyzval společnost Panzani k doznání, v čem dalším nám ještě lhala, a všechny světové lháře k doznání.
Pokusil jsem se firmu Panzani kontaktovat na Facebooku, jediné, čeho se mi dostalo, byla přátelská odpověď,
ale to já nechci! Jsem rozhořčeným účastníkem cizího sporu! Chci pravdu.
Pravdu můžete posílat na emailovou adresu pravda_o_testovinach@email.cz.
Děkuji
Lukáš Vacek
Promrzlý do morku kosti konečně vcházím do třídy, sundavám si nejdřív šálu a poté bundu. V rychlosti
vytahuji kapesník a zvučně zatroubím. „Nechutné,“ ozve se. Naneštěstí ne kvůli otřesnému zvuku, který můj nos
dokáže vydat, ale kvůli objektu, který třímám v ruce – látkový kapesník.
Reakce většiny lidí je právě tato. Dnes bez nutnosti použití statistiky můžeme vidět, že naprostá
většina lidí nejen používá výhradně kapesníky papírové, ale i chová odpor k jejich látkovému předchůdci. Rád
bych věděl, kde se tento nešvar vzal, ale to dnes řešit nebudeme.
Látkový kapesník nosím už od svých prvních kapes u kalhot. Na základní škole se mi mnoho dětí za
jeho používání smálo, ale já se tím netrápil. Jsem rád, že na něj dodnes nedám dopustit. Když se spolužák či
spolužačka se zatraceně silnou rýmu marně domáhá, aby jim některý jejich kamarád půjčil kapesník, načež slyší,
že jej nikdo nemá, a začíná se utápět v agónii a hluboké bezmoci, svět je přes tisíckrát slyšené poznámky
o mém látkovém štěstí najednou o něco růžovější. Látkový kapesník je vždy po ruce.
„Co je na tom nechutného,“ ohradím se.
„Jak můžeš smrkat někam, kam jsi už smrkal?“
Zhluboka se nadechnu, tohle bude těžký boj. Obtížně vysvětluji, že plocha kapesníku není nikterak malá
a že inteligentní člověk najde místo, kamještě nesmrkal, aby mu nudle neskončily na nose.
A co životní prostředí? Nikdy mne nepřestane překvapovat, jak moji přátelé, rádoby zelení ekologové,
pořád používají papírové kapesníky. Na výrobu jak bavlněných, tak papírových kapesníků se používá velké
množství vody. Hlavní rozdíl vidím v obalu. Látkové kapesníky jsou převáženy zpravidla ve větším množství
v papírové krabici, poté prodávané volně nebo ve stylové dřevěné krabičce. Zato papírové kapesníčky se
prodávají v plastových obalech. Samotné kapesníčky jsou ještě k tomu z nerecyklovatelného papíru.
Dotyčný jen zakroutí hlavou, já si povzdechnu a oba si jdeme po svých. Naštěstí mám další takový
rozhovor za sebou a kapesník hrdinně zasouvám zpět do kapsy. Hrdě nosím a budu nosit svůj atribut. Látkový
kapesník – symbol svobody.
[]
[]

Když jsem byl malý kluk,
máma mě oblékala od hlavy k patě
v sekáči. Logicky, protože proč
utrácet za oblečení pro malou
příšeru, která za týden zase
o deset centimetrů vyroste.
Dlouho mi to bylo jedno, pak se
ale dostavila puberta. Musel jsem
být za hvězdu a sekáčové zboží
muselo stranou. Pochopitelně.
Pak se puberta trochu uklidnila,
hvězdou jsem ale chtěl být
pořád, už holt takový jsem.
Jak být patnáctiletou hvězdou
v konzumním světě, ze kterého
je vám trochu špatně? Správně.
Sekáče! a tak se před dvěma
lety začala psát moje sekáčová
historie. a že je bohatá!
Trochu smradlavá, v některých
okamžicích vyhrocená v bitvy
o trička protkaná zlatou nití
s mými secondhandovými kolegy,
pořád ale vážně hodně cool.
„A proč si kupuješ věci za
dvacet korun, když na to dražší
máš?“
Protože mít na něco neznamená
povinnost si to koupit.
a protože to ani nechci. Nechci
nosit oblečení, které mi ušilo
nebohé děcko v Bangladéši.
Stejně tak nechci nosit džíny,
při jejichž pískování přišla
mladá žena o zrak a při jejichž
barvení jsme přišli o další kus
čisté vody v oceánu. Taky proto,
že originalita je pro mě zásadní.
a možná proto, že to prostě stojí
dvacet korun. Dvacet! Na spoustu
věcí si rád počkám. Proužkované
kalhoty hledám už rok. Kožený
(samozřejmě z veganské kůže,
chraň Bůh!) křivák zrovna tak.
a budu hledat dál, protože
nechci, aby to stálo víc než
čtyřicet korun a něčí život
k tomu.
„Ježíš, zase ty tvoje eko kecy!
Není trochu nechutný, že už to
někdo nosil?“
Není! Nebo je? Já nevím,
nepřijde mi. Nic, co by nespravila
pračka. Ano, v sekáči narazíte
na žluté skvrny od potu a jiné
tekutiny pocházející z lidského
těla. Dobrou chuť. To si ale logicky
nekoupíte. a pokud ano,
já vás nesoudím. Každý sekáčový
kousek má příběh. Nevíte, kdo ho
nosil, co v něm zažil, kde s ním
byl, a jak se do sekáče vlastně
dostal. Batoh mojí kamarádky za
šedesát korun se podle svého
obsahu (vstupenka na výstavu)
podíval v roce 2002 do Turecka.
Já v kapse svého kabátu našel
posmrkaný kapesník. Jen rýma
nebo chřipka? Kdo ví. Zjišťovat
minulost vašeho oblečení může
být tak vzrušující!
Sekáčová kultura. Co?
Když jsem na poslední
chvíli obdržel žádost o napsání
článku, v možných tématech byl
obsažen termín sekáčová kultura.
Moje první reakce byla ‚Co?!‘. Ale
ano, sekáčová kultura. Budujeme
asi takový kult sekáčů. Já za
second handy dokonce cestuji.
Je to fenomén, který existuje
už dlouho a naše generace ho
posouvá do jiné dimenze. Oprava:
část naší generace. Soutěžím
s přáteli, kdo nalezne levnější,
krásnější či cennější kousek.
Jsme sběratelé. Nebo hromadíme
věci? Dovoluji si označit tento
alternativní druh nakupování
za plnohodnotný koníček. Stále
více lidí mu propadá. Já věci ze
secondhadnu přešívám, upravuji,
džíny zkracuji, košilím stříhám
límečky.
Možná tuto ‚kulturu‘
definuje touha po odlišení,
originalitě. Možná je to vzpoura
proti konzumu, reklamě, módnímu
diktátu. Možná není, možná jsme
všichni pokrytci a snažíme si
namluvit, že děláme a vytváříme
něco originálního. Vždyť stejně
to dělali lidé za totality,
dělala to vaše máma v 90.letech
a budou to dělat naše děti. Ale
ano, sekáčová kultura je trefný
výraz.
Etika a tak
O pár řádků výš jsem
se zmínil o mých důvodech.
Nakupuji v sekáči hlavně
z etických důvodů. Když vidím
běžný obchod, osypu se. Nejsem
ochotný přistoupit na fakt,
že kvůli mně někdo trpěl, neli
dokonce umřel. Tento pocit
se snažím vzbudit i v okolí,
protože si myslím, že je to tak
správně. Život pak není těžší.
Možná je snad lepší. Žít s dobrým
pocitem, radovat se z těžce
vydobytých kousků, neutrácet
zbytečně moc. To za to stojí,
ne? Ano, jedna stinná stránka
tady je. Čím víc víte, tím méně
[]
[]

yste vědět chtěli. Pocítíte
tíhu na prsou. Proto společně
bojujme za transparenci značek,
vyvíjejme nátlak na ředitele
módních gigantů a ptejme se,
jakým procesem prošlo oblečení,
které nosíme. Týká se to nás
všech.
o utrácení peněz. Jde o to užít si
hledání, hrabání se v krabicích.
Mít upřímnou radost z toho,
co najdete. Máte nalezeno?
Podívejte se na složení.
Razím takové
heslo, že co je staré,
to je dobré. Pátrejte
po vlně, kašmíru,
hedvábí. Protože dřív
se věci dělaly líp.
Neasi. v sekáčích máte
kvalitních věcí z těch
správných materiálů
hodně. Materiál
v pořádku? Zkontrolujte
vady. Utržené knoflíky
se dají jednoduše
našít, ale žluté skvrny
od potu dolů moc dobře
nejdou. Zkušenosti.
Tady rady končí.
Jestli vám všechno
sedí a cena odpovídá
vašim požadavkům, tak
vám nic nebrání v tom,
abyste byli víc cool.
Co jsem nahromadil?
Podle mého táty nahromadil,
podle mě nasbíral.
Táta má pravdu. Za dva roky
závodního sekáčování mou skříní
prošlo spoustu věcí. Které ale
zůstaly?
Džíny. Secondhandy jsou džínů
plné. Jsou jich tam miliony.
Levisky, starý dobrý pevný
denim. Můj nejlepší džínový
úlovek jsou vysoké levisky za
čtyřicet devět. Sekáče mi navíc
umožňují nakupovat extrémně
levný materiál na batohy, jejichž
Vlněné kabáty. Vlastně všechny
kabáty, co mám. Nejlevnější je
modrý, dlouhý až ke kotníkům
za patnáct. Nejdražší je béžový
vlněný s trochou kašmíru za tři
sta. Bože můj, já vím. Tři sta!
Zlaté tričko. No fakt! Třpytí
se, stálo čtyřicet, je to vlastně
dost večírkový oděv. Doslova
v něm zářím!
Tohle jsou mé nejmilovanější.
Je to těžké, vybrat favority.
Celou svou sbírku miluji, pečuji
o ni a nedám na ní dopustit.
Ano, jsem blázen. Ale někdo zase
sbírá známky…
A kam v Plzni?
London Fashion – Tři
pobočky. Sekáč pro fajnovky,
všechno máte hezky na věšácích,
všechno je značkové a skoro nic
tam nesmrdí. Ale jo, mám to tam
moc rád. Akorát zdražili! Ceny
se momentálně pohybují mezi
padesáti a dvě stě padesáti
korunami. Rozdýchávám to pomalu,
ale už si zvykám. Všechno asi
nemůže být za deset.
Textile house – Sekáč pro
nejfajnovější fajnovky! Nechoďte
tam první polovinu měsíce,
všechno je vesmírně předražené.
Pokud tam přeci jen půjdete,
schovejte si pár kousků dozadu na
stojany, většinou tam zůstanou.
Druhá polovina měsíce je pro
mě svátek, začínají dvoutýdenní
slevy. Ze sedmdesáti korun
se postupně propadnou až na
výborných patnáct. Textile house
je můj nejoblíbenější. Asi jsem
trochu fajnovka.
se řekne obrovský, představím si
sekáč u zimáku. Dlouhé stojany
věcí, u kterých si většinou
říkáte, kdo je mohl nosit.
Mezi odpadem posledních dekád
se však dají nalézt poklady.
Ceny jsou jednotné (od dvaceti
devíti do dvě stě korun). Pozor
na paní prodavačky, rády po vás
přerovnají ramínka a pohledem
vám vypálí díru do hlavy. Ach
bože, snad nečtou Čtverec!
Peklo – Peklo je prostě ustálený
termín, ikona mezi secondhandy
a posvátné místo pro mě a mé
kamarády. Velký třídenní
výprodej použitého oblečení,
v pondělí za třicet korun,
v úterý za dvacku a ve středu
za okouzlujících deset. Bizár
zaručen, naposledy jsem v sekci
hraček našel těhotnou Barbie.
-
Být celebritou a denně odpovídat
na dotazy, kam že to sakra
chodím, je náročné. Podělím se
rád, nicméně některá tajemství
zůstanou nevyřčena. Tento článek
je tedy unikát, protože
tato tajemství byla skoro
všechna odkryta. Něco jako
zpověď královny sekáčů, náhled
do mého soukromí. Respektujte
tedy mé skrýše v Textile House.
a prosím, na kolenou vás prosím,
v žádném případě neukazujte
v sekáči u zimáku toto číslo
Čtverce!
Jak nakupovat?
Nechtěl jsem tento článek
psát jako návod od zkušeného.
Chtěl jsem vtipně a trefně vystihnout
tento trend. Nepovedlo
se.
Do sekáčů vlastně nemůžete
jít pro konkrétní věc.
Jděte prostě pro něco. Nasaďte
si sluchátka a hledejte. Nejde prodejem si přivydělávám. Díky. Profi second hand u zimáku – Když
[10] [11]

Praha. zástupy lidí. mladí, kteří chtějí nahlas
vyjádřit názor a zažít si svůj sedmnáctý listopad.
něco, co je spojí. euforie z dosud nepoznané formy
adrenalinu, zmatek a úžas ze síly davu
fotografie a text: Karolína Němečková
[12] [13]

[rozhovor]
[rozhovor]:
Jan Rosenthaler
Anatol Svahilec
Jak se daří?
No, popravdě, je to lepší než
drátem do voka.
Říká ti něco časopis Čtverec?
Popravdě, a doufam, že tim moc
nezklamu jeho zarytý čtenáře,
jsem ho až doteď neznal. Ale
podle toho, co jsi říkal, to
nevypadá špatně. Takže jen
směle dál do toho, vono se často
člověku nechce, když všechno
nejde hned, ale musí se s tim
prostě porvat.
Jak jsi se dostal ke Slam
Poetry?
Já se znám s Mručivákem
(dlouholetý slamer – pozn.
redakce) asi už od pěti let
a jednou mě vzal spolu s mým
tátou na slam do Anděla a mě
to tam uhranulo. Ta atmosféra,
básně, na konci v battlu
slamoval Mručivák s Bohdanem na
zádech a bylo to prostě úžasný.
Pak jsem se stal pravidelným
divákem, ale věděl jsem, že
jednou chci taky vystupovat. Asi
za rok a půl jsem se odhodlal
a skočil tam jako černý kůň.
Skončil jsem čtvrtej a vod tý
doby jsem už zvanej na všemožný
exhibice a taky jsem vyhrál
mistrovství republiky, následně
už moje „kariéra“ nabrala rychlý
boost a teď se tomu můžu dost
věnovat.
Teď jsi ovšem dvakrát za sebou na
mistroství prohrál s Rimmerem…
No jo, Rimmer to prostě zandal.
Minulej rok jsem byl jenom bod
za nim, to bylo hodně těsný,
a letos vyhrál už o hodně. Ale
příští rok už má slamovej důchod
(pozn. redakce – slamer se může
stát mistrem republiky jenom
dvakrát, poté už nesmí soutěžit,
jenom se zúčastňovat exhibic),
tak se o to musim porvat znova
a snad to už vyjde.
Jak vznikl pseudonym Anatol
Svahilec?
Na to se mě už dost lidí ptalo.
Já jsem vždycky byl blázen do
letadel a Anatol bylo letadlo
z první světové války. No
a Svahilec, na tom mě zaujalo, že
existuje jazyk svahilština, ale
neexistuje kmen Svahilců, a tak
jsem si dal takovej pseudonym.
Co se hraje v divadle Panoptikon
Barikáda?
Barikáda je můj nápad, ač takový
divadla už v zahraničí jsou,
v Česku moc ne. Jde o to, že
divák sedí na otočných židlích
v kruhu a může sledovat děj
kdekoli. Divák je vlastně ve
středu dění. Tenkrát jsem z výhry
z mistráku to celý poplatil,
museli jsme koupit palety,
židle atd. Přebýváme v jednom
žižkovským kostele. Teď hrajeme
hru Kőrforgalom Színház, což je
teda náš vlastní počin. Maďarská
hra se slovensko-maďarským
textem. Je to dost naturalistický
a alternativní. Je tam k vidění
třeba i nahota (moje), mlátí se
tam obuškama, zatahujeme diváky
do představení, je to docela
drsný. Ale stejně doporučuju
navštívit, až se někdy vyskytnete
v Praze, i když teda moc často
nehrajem.
Vydal jsi knížku Emu mele maso.
Co v ní je a jak se prodává?
Emu mele maso je sborník asi
dvaceti mých slamových textů.
Myslím, že se povedl a lidi
po něm jdou jako diví. Už jsem
prodal asi čtyři sta kusů. Kdyby
měl snad někdo zájem, tak buď
u mě nebo v Papírně je za dvě
stovky k dispozici.
Jak jako minicelebrita snášíš
omdlévající dívky, když projdeš
kolem?
Tak to je dost jednoduchý.
Jelikož jsem ještě žádnou
neviděl, tak to snáším velmi
dobře. a navíc osoba, co mě jako
jediná nazvala minicelebritou,
je už mrtvá, takže to asi nikdo
jinej už takhle nevnímá.
[14] [15]

Tweety vol. 2 Jan Sýkora
Po dvou měsících jsem se znovu rozhodl pátrat po tom, kolik nádhery se vejde do 140 znaků. Byť
zájem byl menší, tentokrát je obsah vtipnější, chytřejší, krásnější. Užijte si čtení toho, co
jsme vyplodili.
Zuzana Sobotková, 15 let, Gymnázium, Plzeň, Mikulášské náměstí
Jeden člověk se mě zeptal na cestu na nádraží. Po mém odborném popisu trasy se obrátil k jiné
paní se stejným dotazem. Proč mi lidi nevěří?
Robert Bergman, učitel a kněz, Církevní gymnázium Plzeň
Vánoční zamyšlení. Tři králové putovali za hvězdou. Každý někam putuje. I ty. Co je tou hvězdou
tvou?
Le Thanh Qui, 17 let, Církevní gymnázium Plzeň
Život. Život je pouhé balancování mezi krásnými okamžiky a žalem. Jde jen o to, najít tu střední
cestu a přežít.
Karolína Lísková, 18 let, Církevní gymnázium Plzeň
Vždycky mě fascinoval vesmír a čas. Všechny ty galaxie, supernovy, pulzary a černé díry. A přece
si vůbec nepřijdu malá. Je to fakt kouzelný.
Lucka Šindelářová, 19 let, Církevní gymnázium Plzeň
Podle mě by se měl životní úspěch hodnotit podle toho, kdo je schopnej si najít práci, do který
nemusí vstávat dřív než v 10 ráno.
Pavlína Mičanová, 17 let, Církevní gymnázium Plzeň
Přátelství mezi ženou a mužem je jako pozitivní názor nácka na Radka Bangu. Neexistuje.
Jan Sýkora, 17 let, Církevní gymnázium Plzeň
Gustav Klimt byl a e s t h e t i c ještě dříve, než to bylo cool.
Jakub Vomáčko, 17 let, severní Čechy
Utopické okénko. Zlegalizoval bych koks. Z bezvýznamné země, kterou nikdo nezná, by se rázem
stala nová Mekka, kam by se sjížděli lidé z celé Evropy. Národ vzkvétá a ekonomika roste, všichni
jsou spokojeni.
Matěj Skalka, 18 let, Církevní gymnázium Plzeň
„Veselé WVánoce,“ snaží se Porsche Plzeň před koncem roku dohnat soutěž o nejhorší pun?
Natálie Volfová, 18 let, Církevní gymnázium Plzeň
Vzala jsem si prášek na spaní a usínám v autobuse, zatím mě nic nenapadá.
Hate na vánoční trhy
Jakub Jelínek
Považuji se v případě nebezpečí vánočních trhů za šťastného člověka. Bydlím na Slovanech,
takže přes náměstí jezdím většinou tramvají, a to izolován od okolního světa sluchátky nebo knížkou.
Nicméně občas se tomu nevyhnu a musím přes náměstí přejít. Nejsem do systému trhů nijak zasvěcen,
ale mám dojem, že tam jsou pořád (až na letní prázdniny) a že produkty na nich se nikdy nemění
a nezmění (až na to, že v zimě prodává půlka stánků svařák a bramboráky a v létě zase polovina
ledovou tříšť a práškovou „opočenskou“ zmrzlinu). Vánoční trhy mě štvou. A to hned z několika
důvodů. Zaprvé svojí příšernou, neustále se opakující, populární hudbou, která hraje z ne zrovna
kvalitních, ale sakra hlasitých reproduktorů a je až nebezpečně podobná playlistům rádia Bla(t)ník,
které sám považuji za Satanův trest. Dále se bavím typy lidí, které se na trzích dají nalézt. Od
důchodců přes opilé zarudlé pány, kteří mají před sebou na stolečku vyrovnanou pyramidu kelímků od
svařáku, až po zoufalce, kteří na poslední chvíli hledají dárky k Vánocům, a tak běhají od stánku
ke stánku a hledají, co bude „nejmíň blbý“. (Sám jsem se v podobné situaci jednou ocitl, koupil jsem
hrozivě vypadající svíčku a doteď toho lituju.) Další trhová zrůdnost jsou zvířata. Tedy koně/poníci
na třech metrech čtverečních sena, které si můžete za 20 korun pohladit. Naštěstí už zrušili jízdní
manéž!
Ale abych nepsal pořád jen o tom, čeho jsem si byl schopen všimnout během svých tříminutových
toulek, zeptal jsem se na názor svojí kamarádky, která bydlí na náměstí. Jsem rád, že se v názoru
na Trhy shodujeme a chtěl bych sem doplnit i nějaká její traumata.
Děti. Na pódiu. Zpívající.
Mikuláš a básničky.
Zvířátka.
Kvůli nedostatku autorských práv, cover na soundtrack 50 Shades of Grey.
Kapela Slza.
Bramboráky, ze kterých tryská olej.
I přes tyto vady jsou vánoční trhy 24/7 plné lidí. Proč, to je pro mě záhadou, která asi zůstane
nezodpovězená.
Jan Chabr, 23 let, manažer galerie Vestředu
Genius loci. Jednou mě napadlo, že příjemné prostředí tvoří spíš příjemný lidi než to místo samotný.
[16] [17]

Dáme brčko?
Vojtěch Štajer
Slyšíte jenom „marihuana je zlo” nebo jenom „kecy, je to super”? Slyšíte 2 extrémy, ale nemáte žádné nezkreslené
informace? Objektivita a dostatek informací většinou chybí, a proto se vám nyní pokusím naservírovat co
nejméně zkreslené názory a fakta o marihuaně. o marihuaně primárně jako droze, ne jako léčivu.
Marihuana je legální v České republice pouze na lékařský předpis. Získává se usušením květenství
samičích rostlin konopí s obsahem THC (nad 0,3 %). Víte, co je THC? THC – celým názvem tetrahydrocannabinol
– je hlavní psychoaktivní látkou v marihuaně. Vtip je v tom, že THC je podobné svojí molekulární strukturou
jiné látce v našem mozku – neurotrasmiteru anandamidu, a tak působí na mysl stejně. Anadamid/THC má spoje
na bolest, deprese, paměť a třeba i chuť k jídlu. Takže pokud se dostane THC ve větším množství do těla,
tak dochází k útlumu bolesti, euforii, omezování krátkodobé paměti, ke zvýšené chuti na jídlo a může dojít
k snížení či zvýšení deprese – to je subjektivní, záleží na tom, v jakém stavu mysl je. Do hlavy vám nikdo
nevidí a proto je těžké určit, jak přesně zapůsobí.
Většinou je ale možné negativním stavům jako zmatenost, neklid nebo úzkost až panické reakce předejít.
Velmi totiž záleží na aktuálním stavu konzumenta a okolí, které ho v danou chvíli obklopuje. Pokud jste
v klidu, v teple a máte u sebe nejlépe nealkoholický nápoj + nějaké jídlo (kvůli suchu v ústech a podpořené
chuti), máte velmi vysokou šanci, že si svůj marihuanový zážitek bezstarostně užijete. Další možností, jak
předejít problémům, je výběr druhu (=modelu) marihuany. Důležitým faktorem u modelu je poměr THC a další
aktivní látky, a to CBD. Účinky CBD jsou především protizánětlivé, antiepileptické, uklidňující, antioxidační,
neuroprotektivní a analgetické. Druhy s vysokým procentem CBD se speciálně šlechtí jako medikamenty a informace
o tom, co který model obsahuje, jsou volně přístupné a lehce dohledatelné na internetu (např.: www.leafly.com).
Takže když víte, co chcete „ochutnat”, tak šance na bezproblémový zážitek je skoro 100%.
Další rizika? THC brání, jak už víme, normálnímu fungování mozku – omezuje krátkodobou paměť, způsobuje
apatické stavy během toxikace, ale žádné trvalé následky nebyly nikdy prokázány. Upřímně, studie o účincích
marihuany probíhají už skoro půl století a víme toho stále velmi málo. To, že někteří „huliči”působí „vyhuleně”,
není následkem nějakého poškození mozku, ale pouze to znamená, že jsou stále intoxikováni – v jejich těle
je stále vysoký obsah THC, který se z krve odbourává i několik dní. Mírně se zvyšuje riziko hospitalizace
se schizofrenií a rozhodně není dopručeno užívání marihuany těhotným ženám, protože THC způsobuje snížené
okysličení plodu, koreluje s porodní váhou, délkou a obvodem hlavy plodu. Škodlivých látek, například oproti
kouření cigaret, je minimum a navíc kouření není jediná cesta konzumace. Nabízí se spousta možností: jídlem
a ústním sprejem začínaje – rektálním čípkem konče.
Fyzická závislost prakticky neexistuje. Psychickou závislostí je zasaženo asi 8% kuřáků. Při samostatném
užívání či na předávkování ještě nikdo nikdy neumřel. Co se týče ještě samotného předávkování: způsobí vám
lehké halucinace a zvracení.
I když s velice nízkými riziky, marihuana je droga tak jako tak. Pokud se nebojíte – chcete to
vyzkoušet – řiďte se bezpečným postupem. Z mého vlastního pohledu je například oproti alkoholu marihuana ve
výhodě. Bezpečností i přivozeným stavem. Ale vy se snažte udělat si vlastní obrázek… je velký rozdíl mezi
fakty a vlastní zkušeností.
[18] [19]

ACTIVE & BEAUTIFUL
HNUSNÝ CHCÍPÁK
CHCETE BÝT OBLÍBENÍ?
Jan Rosenthaler
a pokud by někdo měl problém
shánět podobné oblečení, stačí
přijít bez něj. I to jistě
vzbudí nemalý poprask.
4. Mluvte nahlas, gestikulujte,
působte charismaticky – Davy
táhnou za kvalitními řečníky.
Úspěch této disciplíny se neodvíjí
od velikosti kníru,
nýbrž míry gestikulace. Nikdy
nezapomeňte používat velmi
rozmáchlá gesta, a to ani
v úzké skupince, kde by vám při
rozhození paží mohly překážet
tváře posluchačů. Tím se nesmíte
dát odradit a ustoupit od
svého nonverbálního projevu!
Dále se vyplácí mohutné prskání
při řeči, neboť sprška slin
vzbudí i nejflegmatičtějšího
jedince, který se o vás určitě
po takovém incidentu začne více
zajímat.
5. Vytvořte si specifickou slovní
zásobu – Okořeňte svou mluvu
slovy, která jsou srozumitelná
sice pro všechny, ve skutečnosti
však jen pro vás. Oslovení
typu „ty postkoitální mumie“
nebo „jedenáctkový délkový
mikronovokální imbecile“ vám
získá mnoho věrných stoupenců.
6. Korunujte dílo – Když se vám
podaří výše uvedené body do
puntíku plnit, popularita vás
nemine. Jen by to chtělo onu
pověstnou třešničku na dortu.
Tou bude naprostá přirozenost,
jež bude v kombinaci se slávou
brána jako váš velký plus.
Chce se vám náhle na záchod?
Proč tedy ne na místě, kde se
zrovna nacházíte? v kombinaci
s popularitou nebude pochyb, že
prostě kvůli svým povinnostem
takové přízemní úkony jindy
nestíháte. Můžete zkrátka dělat,
co se vám zachce. Svět vám
leží u nohou!
Kdo by nechtěl být
oblíbený? Patrně každý obyčejný
smrtelník po něčem podobném
touží. Každý sice vidí svou
představu oblíbenosti jinak,
ale všichni se rádi nechají
obdivovat. Naše rubrika přináší
několik tipů, jak se stát hvězdou
obdivovanou všemi věkovými
kategoriemi napříč společností.
Některé z tipů jsou jednoduché
a jejich splnění nevyžaduje
žádnou zvláštní snahu. Ostatní
již svou náročnou přípravou
vyžadují časovou a finanční
investici, ale také jsou o mnoho
účinnější.
1. Nemyjte se – Velmi výhodná
metoda. Můžete zrušit
místnost, které se v zaostalých
domácnostech říká koupelna.
Ušetříte za vybavení, vodné
a stočné, přičemž z dané
místnosti můžete udělat třeba
skladiště mnoha užitečných věcí,
které budou rozebírány v dalších
bodech. Co jest na této možnosti
natolik přitažlivé z hlediska
zvedání sociálního kreditu?
v naší zmlsané společnosti
se dnes myje přece už úplně
každý. Proč mít rád někoho
průměrného? Navíc podle výzkumů
renomovaných středověkých lékařů
jsou hygiena a Židé dvě
hlavní příčiny morových ran.
a naše moudré předky je přece
třeba poslouchat. Kromě toho
není třeba využívat solária
a přílišného opalování pod
ozonovou dírou, zčernáte časem
i bez toho.
2. Buďte vtipní – Vtipní lidé
se vždy těšili velkému obdivu.
Dnes tomu není jinak. Je mnoho
způsobů, jak rozproudit stojaté
vody znuděné skupinky lidí.
Třeba nenadálé podražení nohy,
olíznutí ucha, hození mobilu
na zem nebo poslintání dlouhé
domácí práce rozhodně všechny
pobaví, dozajista i samotného
postiženého (v prvním bodě
budoucího postiženého). a pokud
ne, neumí si ze sebe udělat
legraci a je to prostě trapák.
3. Výstředně se oblékejte
– Zajímavé oblečení každého
zaujme. Následně tupý dav
vašich nohsledů začne váš styl
napodobovat a tím pádem se
stáváte módní ikonou. Klaunovské
boty, barokní róby a účesy,
plavky z kvalitní pytloviny či
uniforma správného bavorského
šviháka nikdy nezklamou.
[20] [21]

Fotbal
Simona Švantnerová
Bylo něco málo po sedmé večer. Veranda před chatkou byla ještě pořád krásně prohřátá od
odpoledního sluníčka, které pomalu, ale jistě mizelo za horizontem. Člověk tam prostě seděl a… dalo
by se napsat i přemýšlel, ale… bylo to spíš uvažování, tápání, nechápání.
„Kopni to sem!“
„Ty vole, Martine!“
„Hele zapluj zpátky, seš venku z hřiště!“
Z plácku za ohništěm se ozýval ryk prolínaný souborným smíchem a pošklebky. Kluci se po
improvizovaném hřišti honili za míčem a očividně se u toho náramně bavili. Všichni. Například kluci,
kteří jsou sportovně tak nenadaní, jak jen člověk může být, kluci, které jsem za poslední tři dny
neviděla bez mobilu v ruce, kluci, jejichž rámec zájmů obsahoval vždycky hlavně holky, co jim z nudy
v parku na lavičce sedávaly na klíně, třídní géniové. A navrch pár jedinců, kteří věčně někde lezou
bez bot a na potkání prohlašují: „Jsem vegan!“ (V jejich vlastním zájmu skrytí identity, ani počet
nedefinován.)
Odlišní jako Mars a Venuše, všichni do jednoho. Delegáti mluvící každý jiným jazykem našli
společnou řeč, aniž by potřebovali slova. Bylo to zvláštní, záviděníhodné, komické, nepředvídané…
bylo na tom něco hrozně kouzelného, co jsem tiše obdivovala a zároveň to neuměla popsat. Co je
na těch pár prchavých magických okamžiků pokaždé spojilo? Co těch tisíc různých cest, ať už byly
prašné nebo asfaltové, lesní nebo polní, svedlo do jedné křižovatky, kterou do všech světových
i nesvětových stran létal kopačák a věty jako Doraž ho, dupni mu na krk, dokud leží!?
To byli prostě kluci. Empatie, která je držela pohromadě a říkali jí fotbal. Tolik odlišných
světů, tolik různých planetek, které si obyčejně jen tak samy se sebou plují vesmírem. A přece si
ti cápci jsou natolik blízcí na to, aby se občas všichni na té jedné planetce sešli. Magie. Umění
cestovat lidskou myslí a srdcem. Anebo že by v tom vlastně žádná hluboká myšlenka ani nebyla? Že
by v tom byl přece jen ten míč? Malá černobílá planetka celá od bláta, která před chvíli trefila
někoho (s mírně rozcuchanými afro kudrlinami) do hlavy.
A mně nezbývá než si říct, jak je to super. Jak je asi super být kluk. Jak je asi super hrát
fotbal. Jak asi musí být super si s někým rozumět a nepotřebovat k tomu porozumění (nebo možná
rozum, když to tak člověk sleduje). Takové to může být, když vás někdo nenechá jen stát v dešti za
oknem, ale otevře vám dveře a jde do toho deště za vámi. Takové to je vědět, že za hranicí vašeho
světa je tolik dalších báječných světů. A takové to je zjistit, jak málo stačí k tomu, abyste dostali
šanci tyhle světy poznávat a objevovat.
Tak takoví byli. Tak takoví jsme svým způsobem byli my všichni…
[22] [23]

Ryby - RIPy
Štír - Už jsi
otrávil i sám
sebe.
Rak - ovina
všeho.
Váhy - Bulimie
chutná dvakrát.
Vodnář - Kapavka
nebo úplavice?
Vyber si :)
NEMOCNÉ
Panna - AIDS,
LOL
www.axa2016.wordpress.com
www.facebook.com/ctvereczla
Býk - Od býka k
tasemnici.
HOROSKOPY
Blíženci - Radši
se k nám nepřibližuj,
nebo
něco chytnem’!
Střelec - Myslel/a
sis, že je
to chřipka. Zase
ses netrefil/a -
tuberkulóza!
Lev - Jako pro
lva klec, pro
tebe karanténa.
Beran - Rána od
berana bolí míň,
než ta tvoje.Ta
otevřená.
Kozoroh - Na
tvůj obličej
lék ještě nenašli.
[24]