ozhovor 3x Foto: archiv Rudolfa Švaříčka Krajča nebo Lou Fanánka Hagena (směje se). RŠ: To je ale náhoda… Pane Fanánku, kde se tady berete? (směje se) Hudba jako pojítko RŠ: Jak ses dostal k založení Sono Centra? Postavil jsi vedle Platinium, že? JŠ: Jo, to byl úspěšný projekt, ještě před krizí. To bylo do posledního metru draze pronajatý, super kšeft. Ale já jsem tam tak chodil a nějak mě to nenaplňovalo. Pořád jsem cítil, že chci udělat něco... Prostě vyděláváš fakt velký peníze a děcko se tě zeptá: „Taťko, a co ty vlastně děláš, že si žijem tak hezky?“ a já řeknu, že mám pohledávku vůči nějaké velké bohaté společnosti? No tak to nepochopí, co to je. Ale když řekneš, podívej, já mám tady hotel a hudební klub – tu kouli. A snažíme se, aby to fungovalo, tak to už znamená, že tady něco je. Zainvestovat je fajn, ale tam se prostě jenom vydělají peníze. Ne, že bych chtěl v Sonu jenom utrácet, ale tady investuju do něčeho, co třeba tomu městu, kde žiju, něco dá. RŠ: Jak vznikl design Sona, ona krásná atypická architektura? Mám rád odvážné věci, tohle je mimořádně povedená stavba. Jak se zrodila kulička v Brně? JŠ: Pan architekt Šmédek. Franta Šmédek. Dělal jsem si výběrovku, všichni byli možná trochu praktičtější, ale bylo by to víc při zemi a on přišel s tímhle. Bylo mi jasný, že co je kulatý, je drahý. A co je kulatý, to je složitý a nebude jednoduchý to udělat. Ale prostě jsem si řekl, že když už ten barák budu stavět, musí být nějak zajímavý. Krabic a hranatých baráků je v Brně dost. RŠ: Co vyzdvihneš technicky? JŠ: Určitě ty dvě černý skleněný křídla. To je ohýbaný sklo, museli jsme najít sklárnu až ve Finsku. Většinou to bývá lámaný a rovný v určitých stupních, tady je to plynule ohýbaný. A potom vytlumení té koule. Je to dělaný tak, aby se zvuk neodrážel. Když není zvukař úplně na mol nebo hluchej, hudebníci na pódiu zní jako ze studia. Ale když to tak vezmeme: já jsem postavil klub ve tvaru koule. Ale ty po té kouli – po 14 celým světě – lítáš. Už jsi ji projel skoro celou, dosáhl´s už na všechno, na co´s chtěl? RŠ: Se mnou to je pohodovější. Jsem v životě mimořádně spokojený. Okolí o mně vždycky říkalo, že jsem dítě štěstěny. Skutečně to tak vnímám. Až se někdy stydím, jak je mi na světě dobře. Věci fungují, vše si příjemně sedlo, mám skvělou ženskou i velké štěstí na spolehlivé lidi kolem sebe. Cestovka běží, plníme sny sobě i jiným, jezdíme po celém světě. Šplhám na nejvyšší hory, užil jsem si i výstupy na Korunu planety, nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Jen vrchol Everestu mi utekl pro komplikované trhání zubu, konečnou mi byl C3. Ale všechny ostatní kopce jsem si náležitě vychutnal. Včetně opakovaných expedic do extrémů Antarktidy. Největší cestovatelské sny přinesly expedice Nové Guineje, Konga, Etiopie, Jižní Ameriky, Antarktidy… Vše zásadní jsem si splnil, a stále se práší za kočárem… JŠ: Já si teď vedle tebe připadám, jako ouřada! Ale nevadí, zvyknu si na to (směje se). RŠ: Dobře, ale ty máš za rok spoustu chvil, které prožiješ na dobré muzice ve vlastním podniku. Kam jsi to dotáhl nejdál hudebně? Hrával jsi na bicí, ne? JŠ: Jo, to byla taková brněnská undergroundová scéna, Třetí vlna bavlna. Tam já jsem hrával, pak i po barech, to byla zase taková zkušenost. Tyhle ambice už nemám, ale umím zahrát z not a aspoň trochu vím, co obnáší hra na nástroj. A ty na něco hraješ? RŠ: Hrál jsem jako klučina na housle, pak mě rodiče dali na akordeon, tak jsem se trápil pět let s harmonikou. Dnes zahraju mámě na Vánoce, ukolébavky nebo Mozarta. Na cestách by se ale hodil pořádný nástroj. JŠ: Je to asi dobrý pojítko, že? RŠ: Báječný pojítko, spojuje lidi. Je jedno, jakým mluvíš jazykem, nejlepší dorozumívací prostředek je společný smích. Ale i drobný nástroj je fantastický. Na Šalamounových ostrovech se hraje úžasně chytlavá muzika na nejobyčejnější bambusové flétny. Vlní se krásný ženský… Jak málo hudebně někdy stačí. Proč je nám v Brně dobře JŠ: A máš spočítaný, v kolika zemích jsi už byl? RŠ: Na to nehraju, není to podstatné. Jsem patriot, silný Čech, poctivý Brňák. Naše město se obrovsky zvedlo! Srovnej Brno před dvaceti lety a dnes. Jsem sice většinu roku na cestách, ale je pro mě důležité, kde a jak žiju. Mám z nových věcí dobrý pocit. JŠ: Cítím to stejně! Takže se po těch cestách do Brna vracíš rád, že? RŠ: Určitě. Kdybychom byli cestovka v Praze, máme objem aktivit a celkový byznys daleko větší. Přesto do Prahy nejdeme a nepůjdeme, protože nám je v Brně dobře. Nechci opustit příjemnou brněnskou pohodu. JŠ: Přesně rozumím, o čem mluvíš. Mně spousta lidí z branže říká: „Doktore, kdybyste to postavil v Praze…,“ a já jim vždycky odpovídám: „Pak by to ale nebylo v Brně!“ RŠ: Které stavby v Brně se ti ještě líbí? JŠ: Mně se hodně líbí Moravská zemská knihovna. RŠ: Tvůj názor na orloj? JŠ: No... celý náměstí Svobody. Tam si myslím, že to ujelo, připadne mi to takový studenější. Na to, jak je to velký prostor, mohl být zelenější. Ale ano, jestliže se dneska projdu po Brně a zavzpomínám na svůj studentský život, je to nebe a dudy. Nemusí to být ani nějaký zázraky, stačí, že se spravuje. Nemám problém třeba se sochou Jošta, ta se mi líbí. RŠ: Naprosto podepisuju. Užívám si hudební fontánu před Janáčkovým divadlem. Mám to kousek z domu, takže chodíme často posedět s muzičkou, vínečkem… tahle věc se hodně povedla. V poslední době vyrostla řada zajímavých soch i hospůdek! Musím pochválit brněnské podzemí, kde také děláme přednášky. Moc fajn prostory. Divadelně vnímám Brno jako velice silné. Vždy jsme tady byli dobří na alternativní scéně. Teda naši kamarádi… I to je další důvod, proč je nám tady dobře. Ještě mi řekni tvojí vysněnou pecku v Sonu? JŠ: No já bych pochopitelně rád Rolling Stones. Ale pozor, jestli jsi to slyšel, prohlásili, že pokud budou dělat turné, tak v klubech do 1 500 lidí! Čili u nás naprostý ideál! Tak to by bylo moje zbožný přání. RŠ: Tak se budu těšit na Stouny v Sonu! Užijeme si je společně…
55. JUBILEJNÍ PLES HOTELU INTERNATIONAL 18. 2. 2<strong>01</strong>7 CESTA DO BUDOUCNOSTi MODERÁTOR VEČERA LEOŠ MAREŠ Inspirace pro letošní dress code je zlatá, stříbrná a bílá. 19:00 příchod hostů 20:00 slavnostní zahájení HOSTÉ No Name Hana Holišová Kamila Nývltová Davide Mattioli Jazz trio Hana Robinson PARTNER PLESU Šumichrást Malbohar Breeze Band Nova Band EXKLUZIVNÍ RAUT ve všech prostorách hotelu BEST WESTERN PREMIER Hotel International Brno Husova 16, 602 00 Brno, Česká republika • www.hotelinternational.cz Informace a rezervace: +420 542 122 780 • e-mail: remesova@hotelinternational.cz
Change language