Mantinely vývoje člověka a společnosti, slabiny duchovních myslitelů 30.9.2017

zemí (mezi nimi i tři hanzovní města Hamburk, Brémy a Lübeck). I přes hospodářskou krizi po roce
1873 se císařství v průběhu své existence (zejména v 90. letech 19. století) proměňovalo
ze zemědělské země na průmyslovou. Rozvíjel se rovněž obchod i bankovnictví. S rozvojem
hospodářství rostl také počet obyvatel, vnitřní migrace a urbanizace. Zatímco význam střední třídy
rostl, řemesla a šlechta upadaly, byť šlechta si dosud zachovala svou dominantní roli ve vojsku,
diplomacii a civilní správě.
Sjednocení Itálie - Risorgimento ,bylo hnutí za svobodu a národní jednotu Itálie v letech 1815–1870 s
cílem politicky sjednotit italský národ na Apeninském poloostrově v jeden stát. V přeneseném
významu slovo obecně vyjadřuje každou ideu obnovy jednoty národa nebo jiného společenství lidí po
dlouhé době.
Ke konci 19 století se zde začaly rozvíjet další společenská témata, jež se týkala společných hodnot a
lidských hodnot a jejich „výchově“, zde třeba Karel Marx – Komunistický manifest a Kapitál a
Friedrich Engels, Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu, kapitál 2. a 3. díl (1885, 1894), podle
Marxových zápisků, Vývoj socialismu od utopie k vědě, K bytové otázce. Těch vizionářů zde bylo
mnohem více.
Dělnické hnutí vzniklo s rozvojem kapitalismu zejména v Anglii a jeho silný rozvoj nastal v 19. století,
třebaže jeho počátky lze vystopovat mnohem dále v minulosti. Projevilo se vznikem odborů, hájících
zájmy dělníků v rámci pracoviště či odvětví, i levicových politických stran a ideologií
(zejména komunismu, z něhož vychází marxismus, sociální demokracie a z ní vycházející kulturně
orientovaný národní socialismus, a dále některé formy anarchismu, které usilují o zlepšení postavení
dělnictva v celostátním či celosvětovém měřítku. Svých cílů se organizovaní dělníci snažili dosahovat
buď pokojně, tedy vyjednáváním či parlamentní cestou, anebo pomocí konfrontace, tedy
formou stávek, demonstrací, bojkotů, v krajním případě i násilnými akcemi, například ničením
továrních strojů.
Další fenomén 19 století je rozvoj spiritismu a duchovních nauk, kde se postupně formovaly
vědecké přístupy, jež používáme dnes, fotografické záznamy, filmové záznamy, zvukové záznamy, pro
zajímavost, tak zde byl i proces tekutého parafinu, kde při seanci nechal duch otisk své ruky. Tyto
odlitky jsou uchovány ve Francouzském institutu spiristických věd. Následovala Eugenika, sociálněfilosofický
směr zaměřený na studium metod, které povedou k dosažení co nejlepšího genetického
fondu člověka. Pojem eugenika byl poprvé použit v 19. století britským matematikem a
vědcem Francisem Galtonem. Pod pozitivní eugenikou se myslí snaha o rozšíření žádaných znaků v
populaci, jako negativní eugenika bývá označována snaha o vymýcení z populace znaků nežádaných.
V této době lze zaznamenat 1 vrchol moderní společnosti a to Belle Époque [bɛleˈpɔk]
(francouzsky Krásná doba, krásné časy), je slovní označení období evropských dějin mezi
lety 1890 a 1914.
Technický pokrok způsobil, že život se stal snazším a kulturní život dosáhl nebývalé úrovně. Hovoří se
o zlatém věku automobilů a vzduchoplavců, bulvárů a kaváren, kabaretů a mořských lázní, období
rozkvětu fotografie, zrodu kinematografie a vzniku metra (metro vzniklo v roce 1863),
úspěchů přírodních věd, nových technologií a medicíny, vzniká sociologie, prudce se
rozvíjí etnologie a archeologie díky řadě archeologických odkryvů. V umění
panuje secese a impresionismus, vzniká moderna a modernismus v umění a literatuře, řeší se «ženská
otázka» (objevují se sufražetky a feministické hnutí); rodí se bolševismus.
5