Digitální foto 2017-01

Za mnou jakožto za portrétním
fotografem zůstávají portréty,
zatímco i za nejlepšími módními
fotografy zůstane jen pár časopiseckých
stránek. V módní fotografii také
strašně závisíte na šikovnosti dalších
lidí, zatímco v portrétní fotografii jste
tu jen vy a váš objekt.
V roce 1980 jste se přestěhoval do
Londýna a otevřel jste si ateliér.
Jaké byly začátky?
Když se podívám zpět, vůbec
nechápu, jak jsem to zvládl. I po
fyzické stránce to bylo tvrdé, život
v garsonkách. Můj spolužák z vysoké
Nick Powell se rozhodl zařídit si
vlastní ateliér a navrhl, abychom se
do toho pustili společně.
Pronajali jsme si starý ateliér,
který patřil Gordonu Crockerovi,
slavnému fotografovi ze čtyřicátých
a padesátých let. Jenomže ten ateliér
potřeboval kompletní modernizaci.
Od táty jsem se naučil elektrikářské
práce, takže jsem zvládl vyměnit
elektrické vedení a mohli jsme se
nastěhovat do něčeho fungujícího.
Jak jste získával zakázky?
Dělal jsem to, co všichni. Telefonoval
jsem do redakcí a ukazoval jim své
portfolio. Jeden z lidí, se kterými
jsem se potkal, byla Denise Barnesová,
která byla tehdy uměleckou
redaktorkou Cosmopolitanu.
Prohlédla si moje fotografie, které
byly děsné, a prohlásila, že pro
časopis se moc nehodí. Ale vybídla
mě, abych přišel znovu za půl roku.
Tak jsem přišel a dopadlo to stejně.
Nakonec, po dvou letech, mě zaměstnala.
Řekla, že moje nadšení pro mé
hrozné snímky bylo tak fantastické
a já jsem byl vždycky tak pozitivně
naladěn, že se rozhodla mě sledovat.
A zbytek je historie.
Která celebrita byla vaším prvním
portrétovaným objektem?
V roce 1981 jsem ukázal své
>
LEDEN 2017 DIGITÁLNÍ FOTO 69