Pro Vás únor 2019

Hned jak po něm byla odnesena prázdná miska od polévky se
začaly dít věci. Tento cestující se rozhodl, že se lehce prospí.
„No, proč ne?“ pomyslil jsem si. „Přeci je to normální, že se
někomu chce spát, když už je venku tma, třeba měl perný den a
chvilku odpočinku si zaslouží.“ a pokračoval jsem ve své
polévce. Cestující usnul a bylo již slyšet, jak lehce chrápe. Ale
nebylo to tak strašné, navíc občas byl i přehlušen průjezdem
vlaku obloukem. Avšak čím víc se naklopil, tím hlasitější a
nesnesitelnější to bylo. Už to nebyly ty lehké zvuky, na které
když se nesoustředíte, tak je v podstatě neslyšíte, to už bylo
něco mezi těžkým chrápáním až pomalu zvracením. Navíc
musel mít i zajímavé sny, protože se začal odkopávat, pomalu i
svlékat triko, které jen tak tak skrývalo tu horu tuku a do toho
chrápal a funěl a mlaskal. A přiznejme si, že právě v tuto dobu
mi bylo podáváno hlavní jídlo, na které jsem se nejvíce těšil.
Nejdříve probuzen a pokárán jiným cestujícím před příchodem
stevarda s mojí večeří, poté i samotným stevardem a když ani
to nepomohlo, tak byl přivolán i vlakvedoucí. Cestující však měl
na všechny jednu odpověď „To snad tolik nevadí, ne?“ a poté se
odhodlal ke svému odpočívání dále.
Jsem však rád, že si s tím začal až po půli cesty a zbytek jsem
si užil se sluchátky a sledováním videí, aniž bych slyšel tohoto
chrápače.
- Vítězslav Norek