1. číslo časopisu Ozvěny z Hrdlořez

12
13
ROZHOVOR S HIPOLOŽKOU OD POLICIE
Milí čtenáři,
měla jsem tu čest popovídat si s hipoložkou podpraporčící Janou Dostálovou z oddělení
OSIA. Vystudovala u nás ,,zopku“ a u policie je již 8 let. Chtěla bych se s Vámi
podělit o informace, které jsem se dozvěděla.
Co musí uchazečč uděĜlat, aby se dostal k jízdní
policii?
Základním požadavkem pro přijetí je dostat se k policii.
Poté kontaktuje naše vedení a domluví si termín pro
přezkoušení naším metodikem, popřípadě některým z
našich cvičitelů. Přezkoušení se týká jezdeckých dovedností,
kde se posuzuje, jestli uchazeč splňuje naše
požadavky - dokáže koně plně ovládat. Je nežádoucí,
aby koně nedokázal zastavit a zklidnit. K přijetí není zapotřebí
jezdecká licence, ale nepřijímáme lidi, u kterých
si nejsme zcela jisti, že umí jezdit. Není čas učit jezdce,
už teď nemáme tolik času učit koně.
Kde se nejččastěĜji v Praze s koňĨmi pohybujete?
Náplní naší práce jsou hlídky v parcích, lesoparcích, ale
i centrum. Nejčastěji tedy Ladronka, Šárka, Vysočany,
Libeň, Lipence, Klánovice. O svátcích a teď o Vánocích
se chodí hlavně centrum-Václavák a Staromák. Jinak
naše působiště je po celé Praze. Nemáme specifikovanou
lokalitu jako takovou. Naše základna sídlí na Císařském
ostrově mezi Stromovkou a Trojou. Takže vždy
naložíme koně a dojedeme do určité oblasti, kam zrovna
potřebujeme.
Jakým způķsobem Vám přįiděĜlují koněĜ? A ččím
vším si prochází noví koněĜ do služby?
Na oddělení je 24 policistů a koní máme průměrně 17.
Takže nevychází, aby každý měl svého koně. Pracujeme
na dvě směny a snažíme se, aby každý jezdec měl
přiděleného svého koně na opatření, ale musíme být
schopní vzít kteréhokoliv koně. Prioritně máme ve stáji
jednoho a třeba dostaneme i mladého koně a připravujeme
si ho na zkoušky, fotbalové zápasy a hlídky, abychom
věděli, jak se kůň chová a reaguje. Většinou se
nakupují 3letí koně, kteří mají základní výcvik a jdou na
rok do remontní stáje v Brně v Medlánkách, kde probíhá
jejich výcvik. Do roka splní zkoušky na hlídkovou službu,
poté jsou převezeni k nám a my s nimi rok pracujeme.
Ukazujeme jim tramvaje, auta, lidi, psi a seznamujeme
je s ruchem města. Po roce skládají zkoušky na zásahového
koně, aby mohli chodit na bezpečností opatření.
Trénujete s koňĨmi i mimo výjezdy?
Každý kůň má svůj individuální tréninkový plán, který určuje
a zpracovává náš metodik. Takže policista nastoupí
do služby a dostane plán, kterého koně má na starost a
co s ním bude dělat.
Jaká plemena jsou nejideálněĜjší?
My jako státní Policie ČR využíváme plemeno Český
teplokrevník. Momentálně se nakoupili koně z Maďarska
a jsou na rok v remontní stáji, tak uvidíme, jestli budou
vyhovovat. Požadavkem pro nákup koní je stanovená
kohoutková výška, dále pak barva. Chceme od ryzáků
po vraníky a nechceme světlé ani flekaté, protože by ty
koně vyčnívali. Protože když je nějaký problém, tak za to
může vždy ten, co moc vyčnívá. Jinak zásadně využíváme
valachy, protože hřebci jsou temperamentní a klisny
v době říje jsou náladové.
K jakým přįípadůķm se všeobecněĜ dostáváte?
V rámci hlídkové služby provádíme kontroly osob, pátrání
po pachatelích deliktního jednání, po pohřešovaných
osobách, bezpečnostní opatření (fotbaly, demonstrace
a další akce).
Přįipadá Vám tahle práce nebezpeččná? A
máte něĜjakou speciální výstroj?
Já osobně se cítím bezpečněji na koni než na zemi. Jinak
mi to nepřijde. Lidi jsou různí a můžou udělat různé
věci, ale je to i o důvěře ke koni. Když jedeme na fotbal,
tak my i koně máme protiúderové komplety. Jsou to
chrániče nejdůležitějších částí těla, jako jsou nohy, prsa,
hlava a oči. Na hlídkách máme na sobě to, co ostatní policisté.
Od běžného jezdeckého sedla se naše liší, jsou
polovojenská a speciálně upravená, aby váha byla lépe
rozložená a koním sedlo nevadilo.
Máte něĜjaké zajímavé zážitky, na které nikdy
nezapomenete?
Tak jsou smutné okamžiky, kdy si říkám, jestli ty lidi jsou
normální, viz chování na fotbalech. Ale jsou i příjemné,
když jdeme na takovou akci, kde se prezentujeme a jsou
tam děti. Nebo když jdeme a lidi nám říkají, že nás rádi
vidí, a jsou rádi, že tam jedeme s koňmi, než kdyby tam
jelo auto.
Je něĜjaký přįípad, na který nikdy nezapomenete?
Povedlo se nám zadržet pachatele, který napadl pejskařku.
Bezdomovec pořezal paní nožem, která stihla
utéct domů a my jsme v rámci hlídek pak po něm pátrali
a zpacifikovali ho.
DěĜkuji moc podpraporččíkovi JaněĜ Dostálové
za cenné informace ze života hipologůķ. A doufám,
že se jí ve služběĜ povede stejněĜ tak dobřįe,
úspěĜšněĜ jako doposud.
Anna Marie Rathouská