Nový evangelický zpěvník old

17 Předmluva
jako Beránek Boží. Vyznáváme své hříchy, ale také se
skláníme před Boží milostí a jeho slávou. Zpěv Gloria je
zvláště vhodné zařazovat v době vánoční a velikonoční.
Kyrie a Gloria může být také použito jako odpověď: Kyrie
jako přitakání shromáždění k vyznání vin, po kterém
je zvěstováno slovo milosti, na něž může shromáždění
odpovědět chvalozpěvem Gloria. Kromě tradičního
nepísňového zpěvu Kyrie a Gloria jsou ve zpěvníku také další
Kyrie ‐písně (v oddílu vyznání vin) či Gloria ‐písně (v oddílu
Chvála a dík).
Credo (tj. Věřím) se stalo pevnou součástí bohoslužeb až
v 6. století. Je především společným vyznáním, více než
individuálním. Je projevem našeho vztahu k Bohu, naší
odpovědí na zvěstování evangelia, naším vyznáním důvěry.
Zpíváme tradiční texty – Apoštolské vyznání (původně
křestní) a Nicejsko ‐cařihradské – a zhudebněné máme také
jejich parafráze.
Sanctus (tj. Svatý) a Benedictus (tj. Požehnaný) jsou
zvoláním, jímž se připojujeme k nebeské bohoslužbě,
k andělskému zpěvu, který se rozléhá po celém kosmu,
a zároveň předjímáme to, co nás čeká v Božím království
(Zj 4–5, resp. 4‚8). Tento zpěv zpravidla navazuje na
tzv. prefaci, úvodní část modlitby dobrořečení (díkůvzdání)
při slavení večeře Páně. Jedinečný okamžik adorace
(vzývání Hospodina) nás zve, abychom chválili Hospodina
nejen za konkrétní projevy jeho přízně k nám, ale i „jen“
za to, že je, že je naším Bohem, že můžeme žít před jeho
tváří. Skláníme se před jeho nepochopitelnou velikostí
a nekonečnou láskou i moudrostí, ve svém srdci či
v duchu poklekáme před Hospodinem. V 6. století byl
ke chvalozpěvu Sanctus připojen chvalozpěv Benedictus:
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech!
Je to vyznání žalmistovo (Ž 118‚26), které volají zástupy na