Co může pokazit výsledný dojem z vaší zahrady

Co může pokazit výsledný dojem z vaší zahrady?
Přestože každý prostor je unikátní a každá zahrada vyžaduje osobitý přístup, existují
některé fenomény, které vnímáme v zahradní architektuře jako nešťastné limity,
snižující hodnotu komponovaného prostředí. Následující text je samozřejmě psán
z pohledu názorů King Gardens a každý si na zmiňované prvky/ principy může
vytvořit vlastní názor – nicméně, naší snahou je opírat svá tvrzení o zobecnitelná
vysvětlení a často reflektují názor, či poznatky dalších kolegů z profese.
KDE VZNIKAJÍ KOMPLIKACE?
Při budování zahrady mnoho lidí nepřemýšlí nad prostorem celistvě, ale podvědomě
od něj separují některé prvky, které si primárně se zahradou/ zahradničením
nespojují.
- Typicky se jedná například o oplocení nebo vjezd do garáže, nachází-li se
v zahradě…
Nešťastně zvolený plot může pokazit dojem z vaší
zahrady (zdroj obrázku: Obi.cz)
Některé nehezké "provozní" prvky mohou velice
degradovat celý prostor (zdroj obrázku: Pinterest.com)
à Následkem toho je prostor nejednotný, neucelený.
Snažíme se kultivovat svoji zahradu, ale něco to stále kazí… občas si ani
neuvědomíme, kde je problém…
Další častý jev je, že se přejímá estetika, kterou známe ze svého okolí a nenapadne
nás o prostoru přemýšlet jinak (soused má v předzahrádce oblé kamínky, vysazený
jalovec a levandule, tak to uděláme stejně).
Chtěli bychom zmínit pár nejčastějších věcí, které kazí výsledný dojem z vaší zahrady:

LISOVANÉ BETONOVÉ PLOTY
- Bariéra, která působí nepřirozeně a často tísnivě.
- Samotná konstrukce – tedy tenké lisované desky mezi betonovými sloupky –
popírají veškeré principy architektury à působí tak nějak provizorně.
- Vylisovaný vzor, který je u těchto plotů častý dekorativní prvek, má připomínat
např. zeď z kamenů, ale na první pohled je jasné, že jde o lacinou imitaci.
à Následně se v rámci plánování zahrady řeší, jak tento plot zakrýt, což nás
limituje v tvůrčím přístupu k prostoru. Namísto kreativního komponování
zahrady snů je prvním úkolem popasovat se s nehezkým ukončením pozemku.
- Betonové lisované ploty jsou levné, ale poměr cena/ „výkon“ je velice
nepříznivý… zkusme přemýšlet o zahradě jako o investici do nemovitosti a do
kvality svého života. Navíc alternativní řešení nemusí být vždy drahé. Lze
pracovat s vegetací a dočasným pletivem, lze recyklovat materiály, apod.
ŠTĚRKOVÁ POLE
- V zahradě jsme si vytvořili plochu trávníku, terasu, zasadili strom a zbývají nám
plochy, které už jsou nadbytečné à takové plochy vyštěrkujeme kačírkem,
případně rozmístíme nahodile větší kameny a tu a tam vysadíme rostliny…
- Takové plochy vypadají nadmíru nepřirozeně. Jistě – kompozice zahrady
nepřipomíná vždy kousek lesa nebo stráň u potoka. Ale je rozdíl mezi tím, když
přírodní prvky v zahradě stylizujeme nebo vycházíme ze zahradnické tradice
(případně lokálních tradičních zvyklostí) a když vytváříme něco zcela
nepřirozeného.
- Pokud chceme v zahradě použít kameny, tak nejlépe v oblastech, kde jsou
přirozené i v krajině a citlivě z nich tvoříme přirozeně působící kompozici.
- Případně mají architektonický smysl – např. je z kamenů postavená zeď… To
samé platí i u jemných frakcí (štěrky, kačírky, …).
- Nejlépe se držíme horniny, která se vyskytuje v daném prostředí, nevnášíme do
zahrady horninu z odlišné krajiny (např. vápenec, typický pro obce kolem
Pálavy vypadá nepřirozeně v zahradě na Šumavě). Toto platí především pro
přírodě podobné kompozice z kamenů.

- Poměrně často se různé kamenné drtě využívají jako mulčovací materiál
v záhonech, smysl mají především u výsadeb suchomilných rostlin, kam se
naopak nehodí např. borka. Typický mulčovací materiál je to u záhonů
s vyšším stupněm autoregulace, kde je vysoká vrstva kamenného mulče
součástí specifické technologie. Záhony jsou ovšem pravděpodobně
vyprojektovány tak, že do budoucna většinu plochy pokryjí rostliny a viditelná
vyštěrkovaná plocha je tedy pouze dočasným elementem.
STÍNICÍ TKANINY NA PLETIVU
- Kolem svého pozemku máme pletivo, skrz které je na zahradu vidět, chceme
se izolovat od sousedních pozemků, od ulice, vytvořit soukromí na své zahradě
à Dočasně/ natrvalo upevníme na plot neprůhlednou, většinou zelenou
tkaninu.
- Opět se jedná o krajně neestetický prvek, který nemá nic společného
s architekturou.
Je dobré si položit otázku: Napnuli byste si stejnou plachu doma na stěnu
v obývacím pokoji? Pokud ne, proč to děláte na své zahradě?
- Alternativy: Paravany, jiné oplocení, clona z vegetace + dočasná vegetace
(letničky, pnoucí letničky, vysoké trávy, …).
- Alternativy dražší než plachta – není potřeba opticky clonit celý pozemek,
stačí jen část, kterou budeme skutečně využívat.
Obecně je častý problém, že se lidé snaží vytvořit si zahradu na celém svém
pozemku. Když si ale kupujeme dům, také si nekupujeme obrovskou stavbu,
když víme, že nejsme schopni finančně utáhnout jeho vytápění, údržbu, …
PŘÍLIŠ MNOHO MATERIÁLŮ V JEDNOM PROSTORU
- Tato situace vzniká nejčastěji, když se různé prvky v zahradě budují postupně,
bez rozmyšlené koncepce. Majitel budoucí zahrady nenaplánoval její podobu
dopředu, ale zahrada vzniká organicky, svévolně.
à Zhotovila se terasa z jedné dlažby, později pěšina z jiné, za pár let se nám
líbí plácek z plochých kamenů, který jsme viděli na návštěvě u přátel a
chceme něco podobného i ve své zahradě … výsledek nikdy nevypadá
dobře, prostor je roztříštěný, působí na nás příliš mnoho vjemů.

- Přirovnáme-li to k domu, kde jsme více vázáni stavebním zákonem a
povolovacími procesy, je to podobné, jako bychom bez většího rozmyslu
postavili nejprve dvě místnosti ze ztraceného bednění, zateplili a omítli bílou
omítkou, později bychom přistavili další místnost z Ytong tvárnic a ty obložili
dřevěnými palubkami, další část domu by byla postavena z přiznaných cihel,
… Vznikl by pravděpodobně paskvil, který by nevypadal dobře, ale svojí
špatnou konstrukcí by ani neplnil naplno naše požadavky od domu a možná
by dokonce hrozilo riziko katastrofy.
- Odpovědí na tento problém je uvažovat o podobě zahrady dopředu, nejlépe
ještě před případnou stavbou domu – tak se zabrání zbytečným přešlapům
v podobě neuvážené práce s terénem, který se řeší až následně, když přijde
řeč na zahradu a začínáme si uvědomovat problém, neuvážené polohy
prvků, jako je retenční nádrž, vsak, apod.
- Přesně k tomu na profesionální rovině slouží studie zahrady – první krok při
projektování zahrady architektem. I sami si však můžeme zahradu naplánovat,
nakreslit, uvážlivě vybrat materiály a rostliny… výsledek pravděpodobně
nebude na úrovni profesionální práce, za kterou stojí vzdělání a nabyté
zkušenosti, ale bude jistě lepší než budování bez koncepce.
POUŽITÍ EXOTICKÝCH ROSTLIN A ROSTLIN NEVHODNÝCH DO DANÉHO
PROSTŘEDÍ
- Toto téma je natolik obsáhlé, že by vydalo minimálně na samostatné
zpracování. Opírá se o především botanické a zahradnické znalosti, nemalou
úlohu zde hrají poznatky fytocenologie, ale i znalost lokálních tradic. Určitou
měrou do hry vstupuje i cit pro estetiku a vnímavost vůči přírodě, které lze
trénovat – pozorováním a vědomým uvažováním, proč na nás některé
kombinace a použití rostlin působí lépe, než jiné – kde je ten pravý důvod,
proč žlutě panašovaný cypřišek nevypadá dobře vedle červenolistého javoru
– je to tím, že jde o moc velký kontrast výrazných rostlin? Nebo bychom je
v přírodě nenašli růst vedle sebe? Nebo má důvod spíše kulturní pozadí,
protože asijské javory si spojujeme s japonskou zahradou, kdežto cypřišky se
socialistickými výsadbami a poté opulentními zahradami 90. let ve znamení
podnikatelského baroka?
- Stejně jako u neživých materiálů často platí pravidlo, že méně je více. Snažíme
se v zahradě používat spíše rostliny (k tomu vhodné) ve větších skupinách, než
vystřídat mnoho různých rostlin po pár kusech, rostliny v zahradě opakujeme
na více místech, pokud je to možné, ale především se snažíme opět o co
největší přirozenost. V krajině lužních lesů ve střední Evropě bude vždy vypadat

tak nějak přirozeněji dub letní nebo jasan, než katalpa. Nic nezkazíme ani
meruňkou, kterou zde pěstovali již naši dědové.
- Pokud se výsadbou snažíme přiblížit přírodě, pozorujme, co roste vedle sebe,
následujme požadavky rostlin na životní podmínky. V zahradách se nemusíme
bát použít cizokrajné rostliny, ale ve vhodném použití (Hosta – bohyška je
exotická asijská bylina, kterou ale znaly už naše babičky pod jménem funkie.
Pokud ji použijeme jako podrost ve stínu stromů a doplníme například o
konvalinky, kompozice působí velice hezky. Pokud ji však vysadíme do
slunného svahu vedle kopretin, nejen, že se jí příliš nebude dařit, ale výsledná
kombinace bude na první pohled zvláštní…).
- I v případě, že budujeme zahradu více stylizovanou, artificiální, řekněme
méně podobnou tomu, co známe z přírody, platí podobné zákonitosti.
Stříhaný živý plot z habrů sice v lese asi nenajdeme, pořád ale působí v našich
končinách méně násilně, než plot ze zeravů (thují). Rytmus tvořený bodově
vysazenými okrasnými travami bude vypadat jistě lépe, pokud použijeme
jeden druh trávy, než pokud budeme střídat našedlý ovsíř, červenolisté proso
a bílé, nadýchané kavyly…
- Zahrada je místem klidu a relaxace, místem, kde si naše mysl může
odpočinout od shonu a kde můžeme nabrat mentální sílu. Zároveň je esencí
přírody v našem životě. Proto i estetika zahrady by měla být jemná, nenásilná,
pokud se ve specifických případech nesnažíme dílem vzbudit napětí. Tedy i
výběr rostlin by tomu měl odpovídat. Snažme se naučit vnímat krásu
pokroucených větví dubu a rosy, třpytící se na listech obyčejného, zeleného
kontryhelu. Pro krásnou zahradu nepotřebujeme červenolisté, převislé buky,
ani žlutě panašované cizokrajné cypřišky.
(Zdroj obrázku: Garlo.cz)
(Zdroj obrázku: Countrylife.co.uk)
Která z kombinací rostlin na vás působí méně násilně? Která ve vás vyvolá pocit klidu a vyrovnanosti a která
naopak napětí a podivnou nepřirozenost?