Mají okrasné zahrady smysl

Mají okrasné zahrady smysl?
- Mentalita lidí a přístup k zahradám se za poslední dekádu mění – kromě drahého automobilu
a velkého domu si čím dál více lidí přeje vlastnit hezkou zahradu.
- V minulosti ale zahrada či obecně pozemek u domu znamenal možnost obživy – pěstovala se
zelenina a ovoce, chovaly se slepice, králíci, husy, či dobytek.
- Má tedy soudobý obraz zahrady u rodinného domu nějaký hlubší smysl? Není to jen další
rozmar konzumního života, podobně, jako ta drahá auta?
Jedna ze základních myšlenek architektury – prostředí vychovává společnost
- K tomu, abychom celospolečensky dobře fungovali a rozvíjeli se správným směrem, musíme
dbát o prostředí, které nás obklopuje a nabídnout člověku kvalitní zázemí k životu.
- Prostředí, ve kterém se nacházíme, nás mimoděk ovlivňuje.
- Hezké náměstí nebo park, kde si můžeme sednout na lavičku, kde kolem nás neprojíždí
hromada aut a kde je dostatek zeleně (která výrazně zlepšuje mikroklima a dělá místo
příjemně obyvatelné) vybízí k zastavení se a zabřednutí do krátkého rozhovoru nebo alespoň
ke strávení chvilky na čerstvém vzduchu, spíše než uprostřed parkoviště před obchodním
domem.
Příkladů, kde se toto podařilo máme kolem sebe více, tři zajímavé viz. níže:

Prostředí tedy ovlivňuje naši psychiku a naše činy -> v zájmu každého, aby se obklopil
příjemným a dobře funkčním prostředím
- Nejen mít hezký obývací pokoj, ale i hezký venkovní prostor za francouzskými okny, kde budu
chtít a moci trávit čas, když bude škoda sedět v doma…

- Kultivovaná předzahrádka, která přispěje k tomu, aby i ulice, ve které žiji byla příjemným
prostředím. Zde zůstat raději střízlivější a všímat si, v jakém se nacházím prostředí, navázat
na tradici místa a nepřehánět to s okázalostí
- Zde se vracíme zpět k té okrasné zahradě – vidíme, že svůj smysl má, ale:
Problém se slovním spojením „OKRASNÁ ZAHRADA“:
o
Zahrada by měla být další částí domu, obývaný prostor, soukromý kousek ráje
o Nemělo by jít pouze o kulisu, na kterou se budeme dívat z oken nebo z terasy, či se
s ní pochlubíme známým.
o
V zahradě bychom měli chtít trávit čas, sednout si k ohni, zacvičit si, pohrát si
s dětmi, provozovat své oblíbené koníčky po práci

o
o
Estetika zahrady by měla jít ruku v ruce s jejím využitím. Ať už nám bude sloužit jako
venkovní obývací pokoj, hřiště nebo třeba bar s bazénem.
Proto je někdy dobré přistupovat k zahradě jako k interiéru a snažit se prostoru dát
praktický a estetický smysl, nedělat design pro design, ani neupřednostnit čistou
potřebu praktičnosti na úkor krásy.
Ve chvíli, kdy ve své zahradě rádi jsme a přináší nám kvalitu do života,
má svůj smysl.

Na horním obrázku můžeme vidět posezení, kde člověk bude trávit v zahradě nejvíce času. Proto tomu
odpovídá i samotné pojetí prostoru – povrch je dlážděný, vegetace vytváří pocit soukromí a intimity,
nechybí osvětlení.
Na spodním obrázku naopak vidíme ohniště – element ohně, vzpomínka na táboráky v přírodě –
chceme být blíže přírodě… tomu opět odpovídá i prostředí. Obklopují nás hezké kameny a divoká
zeleň, povrch je pouze štěrkový, jednoduchá dřevěná lavička je zde naprosto adekvátní.

Stejně, jako o své soukromé zahradě, bychom měli uvažovat i o veřejném prostoru – vnést do
sídla ten kousek ráje, oázu, ze které čerpáme energii do dalšího života všude tam, kde to jen
jde.
- Proto ruku v ruce s průmyslovou revolucí a růstem měst začaly vznikat veřejné parky. Člověk
potřeboval na chvíli uniknout z šedi a shonu, společenský život se odehrával na promenádách
v parcích.
- Později se začal park infiltrovat do celého sídla a místo zelených ostrovů začala zeleň
protkávat zástavbu napříč městem – začíná se mluvit o zelené infrastruktuře (/dopravní
infrastruktura, technická infrastruktura, …).
- Dnes přestáváme přistupovat k zelené složce v sídlech odděleně a začínáme se snažit o
symbiózu neživých a živých složek – vznikají zelené střechy, zelené fasády, začíná se více a
více prosazovat princip modrozelené infrastruktury, soudobá ulice dokáže dobře využít
dešťovou vodu a slouží nejen člověku, ale mnoha dalším organizmům.
- S rostoucími vědomostmi si začínáme více uvědomovat, nakolik je příroda složitý a komplexní
systém a že strom není jen prvek pro okrášlení nábřeží a půda není jen materiálem, ze
kterého strom roste -> již víme, že kořeny rostlin jsou v symbióze s mykorhizou hub a
dokážou mezi sebou komunikovat, předávat si živiny i zkušenosti, že půdní živočichové
ovlivňují kvalitu celého ekosystému a závisí na nich, zda se nám nad zemí bude dařit a
budeme mít co jíst, …

- Tyto znalosti v budoucnu opět ovlivní přístup k rozvoji prostředí, ve kterém žijeme, zasáhnou
do urbanismu a architektury a budou klíčem k tomu, abychom dokázali jako lidstvo přežít na
naší planetě – musíme se naučit rozvíjet naše prostředí moudře a v souladu s přírodními
zákonitostmi. Nevrátit se na stromy, ale dovolit stromům, aby se vrátily do našeho života.