Orlické hory - Bärnwald-Neratov

[ orlické hory ]521Jan JirešOrlické hory jsou součástí sudetské horské soustavy.Táhnou se mezi Náchodem na severua Štíty (Šilperk) na jihu, z větší části podél historických hranic mezi Čechami, Kladskema Moravou. Celková délka pohoří činí přibližně 60 kilometrů.Z horopisného hlediska se dělí na tři části. Vlastní Orlické hory od Vrchmezí po Zemskoubránu jsou tvořeny hřebenem o průměrné nadmořské výšce 1000 metrů. Zde se také nacházínejvyšší vrchol Orlických hor Velká Deštná (1115 m). Jižně od Zemské brány pak hřebenOrlických hor pokračuje svou sníženou částí, Mladkovskou vrchovinou s nejvyšším vrcholemAdam (765 m). Tato část pohoří vyplňuje prostor mezi toky Divoké a Tiché Orlice. Jihovýchodněod Tiché Orlice se pak hřeben opět zvedá do výšky téměř tisíc metrů (Suchý vrch, 995 m).Tak jako ve všech ostatních pohraničních pohořích sudetské soustavy byly i střední a vyššípartie Orlických hor po několik staletí osídleny německojazyčným obyvatelstvem, které sedominantním způsobem podílelo na vytváření zdejší kulturní krajiny a jejích komponentů —lidských sídel, sakrálních monumentů a zemědělské, hospodářské a dopravní infrastruktury.Německojazyční kolonisté osidlovali střední a vyšší polohy Orlických hor přibližně odpřelomu 15. a 16. století, zejména v souvislosti se sklářstvím, hornictvím a dřevařstvím. Toplatí jak pro severní část Orlických hor, kam přicházeli především alpští dřevaři a osadníciz Kladska, tak pro oblast Králicka na jihu.Většina obcí v Orlických horách, které byly až do roku 1945 německojazyčné a kterése většinou nachází nad hranicí 500 metrů nad mořem, se proto poprvé připomíná ažv 16. století (včetně například města Králíky). Řada menších osad ve vyšších polohách bylazaložena dokonce až v 17. či 18. století (Luisino údolí, Hadinec, Čihák).Z historického hlediska a zejména s ohledem na průběh jazykové hranice můžeme širšíoblast dříve německojazyčných Orlických hor rozdělit na tři menší části:• vlastní Orlické hory (Oberes Adlergebirge), vymezené Olešnicí na severu a Zemskoubránou na jihu;• Králicko (Grulicher Ländchen) zahrnující oblast mezi Zemskou bránou na severozápadě,tokem Tiché Orlice na jihozápadě, masivem Králického Sněžníku na severua zemskou hranicí s Moravou na jihovýchodě;• Údolí Březné (Friesetal), které zabírá jižní část Králické brázdy od Červené Vody naseveru po Štíty na jihu.Zatímco severní část Orlických hor i Králicko vždy náležely k Čechám (v případě Králickaproto, že rané kolonizační snahy ve 13. až 16. století zde byly podnikány z iniciativyžampašského panství, jehož sídlo leželo v Čechách jižně od Žamberka), celá oblastFriesetalu patřila historicky k Moravě a byla součástí politického okresu Zábřeh. Teprvev roce 1960 byla severní část Friesetalu kolem Červené Vody připojena k českému okresuÚstí nad Orlicí.Bez ohledu na dříve existující zemskou hranici oddělující moravský Friesetal od českéhoKrálicka však němečtí rodáci obě tyto oblasti pokládají za součást širší německojazyčnéoblasti Orlických hor (Heimatlandschaft Adlergebirge). Kromě horopisných poměrů jedůvodem jistě i to, že Friesetal byl oddělen od německojazyčných oblastí severní Moravya Hřebečska českým Zábřežskem, a kulturně-jazyková návaznost na Králicko a Orlickéhory proto byla zjevná.Po odsunu téměř veškerého německojazyčného obyvatelstva v letech 1945–46 Orlickéhory sdílely osud ostatních oblastí bývalých Sudet, a to z hlediska sociologického, ekonomickéhoi ekologického. V řadě aspektů se však Orlické hory od jiných vysídlených pohraničníchregionů odlišují, což má své kořeny v geografickém, jazykovém a socioekonomickémcharakteru této oblasti v období před odsunem.Celkově lze říci, že odsun německojazyčného obyvatelstva způsobil v krajině Orlickýchhor menší míru destrukce, než bylo obvyklé v jiných vysídlených oblastech. Shrňme siněkterá podstatná specifika Orlických hor, která tento výsledek zapříčinila: