20 rokov

Duchovní dary II. | Vyučovanie
Daniel Šobr
B
oží dobrota se bezprostředně projevuje
v Jeho přirozenosti dárce.
Bůh dává lidem dary, dává je nezištně
s cílem budovat a žehnat svůj lid.
Jeho dary jsou projevy milosti (řec. charismata),
proto jsou křesťané, kteří tyto
dary od Ducha Svatého přijali, nazýváni
charismatiky.
8
Duchovní dary II.
Dary zjevení
Rozmanitost duchovních darů
Biblický pojem duchovní dary je velice
široký. Písmo ho používá v několika různých
souvislostech. Tím největším darem,
který byl lidstvu dán, je věčný život. Možná
je to pro mnohé překvapivé, ale v souvislosti
se spásou apoštol Pavel používá
právě slovo charisma, dar milosti: „Mzdou
hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je
život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“
(Ř 6,23; ČEP) Dalšími duchovními dary,
které Bůh dává církvi jsou jeho služebníci
– lidé, které Bůh povolal, aby budovali
„tělo Kristovo“ a sloužili mu: „A toto jsou
jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné
za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia,
jiné za pastýře a učitele.“ (Ef 4,11; ČEP)
Božími dary jsou také způsoby služby, kterými
lidé slouží (Ř 12,6-8 a 1Kor 12,28-31).
V tomto článku se budeme věnovat charismatům
v užším slova smyslu tak, jak je
opisuje úvod 12. kapitoly 1. listu apoštola
Pavla do Korintu:
„Pokud jde o duchovní dary, bratři,
nechci, abyste zůstali v nevědomosti. Víte,
že jste ještě jako pohané chodili k němým
modlám, jak jste k tomu byli vedeni. Proto
chci, abyste věděli, že nikdo, kdo mluví
v Duchu svatém, nemůže zlořečit Ježíši,
tak jako nikdo nemůže prohlásit „Ježíš je
Pán,“ jedině v Duchu svatém.
Jsou různé dary, ale tentýž Duch, jsou
různé služby, ale tentýž Pán, jsou různá
působení, ale všechno ve všech působí
tentýž Bůh. Každý ovšem dostává projev
Ducha ke společnému užitku: jednomu je
skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému
od téhož Ducha slovo poznání, dalšímu
víra v tomtéž Duchu, jinému dary
uzdravování v tomtéž Duchu, jinému konání
zázraků, jinému proroctví, jinému
rozlišování duchů, jinému různé druhy
jazyků, jinému výklad jazyků. To vše ale
působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává
každého jednotlivě, jak sám chce.“
(1Kor 12,1-11; B21)
v celém Judsku, v Samaří a až na konec
světa.“ (Sk 1,8; B21) Křesťanství bez
Boží moci není křesťanstvím, které zprostředkuje
lidem Boží království, protože
„Království Boží nezáleží v slovech,
nýbrž v moci.“ (1Kor 4,20; ČEP) Proto je
úlohou každého údu Těla Kristova, aby
dovolil Duchu Svatému konat ve svém životě
a projevovat skrze sebe moc Božího
království prostřednictvím darů Boží milosti.
Pohanské modlářství se nedá porazit
vírou, která by byla založena pouze na
teoretické teologii. Jedinou alternativou
pohanských duchovních praktik je charismatické
křesťanství, charakterizované
živou vírou, zázraky a nepřehlédnutelným
působením Ducha Svatého, nesoucím
ovoce v životě každého křesťana.
Označení duchovních darů jako charismata,
tedy dary milosti, vůbec není
náhodné. Milost je pro působení Ducha
Svatého v našich životech charakteristická.
Kdyby se nám nedostalo Boží milosti
Moudrost byla tím, co si
Šalomoun žádal od Boha, když se
s ním Hospodin setkal v Gibeónu.
Toto místo Písma hovoří o charismatech,
která jsou „projevy Ducha“. Jde
o projevy působení Ducha Svatého v životech
křesťanů, které mají nadpřirozený
charakter. Jsou projevem Boží moci
a uschopňují věřící k duchovní službě, jejíž
podstatou nejsou jejich přirozené schopnosti,
ale projevy nadpřirozeného obdarování
od Boha.
O duchovních darech potřebujeme
vědět a musíme je umět používat. Apoštol
Pavel zdůrazňuje, že nechce, abychom
v této oblasti zůstali v nevědomosti. Lidé
jsou duchovní bytosti a jako takoví mají
jistou tendenci tíhnout k duchovnu či
nadpřirozenu. Pohané jsou přitahováni
k modlám, jejichž duchovní moc je démonického
původu. (1Kor 10,20) Křesťané
se svým životem a bohoslužbou otevírají
působení Ducha Svatého, který mění jejich
životy a dává jim zmocnění ke službě
přesně podle slov, které Pán pronesl těsně
před svým nanebevstoupením: „Přijmete
ale moc Ducha svatého přicházejícího na
vás a budete mými svědky v Jeruzalémě,
Tím největším darem, který byl
lidstvu dán, je věčný život.
v podobě vykoupení na kříži a očištění od
hříchů, nebylo by vůbec možné, abychom
přijali Božího Svatého Ducha. Další rozměr
milosti v případě duchovních darů vidíme
v tom, že dávají člověku schopnosti,
kterými přirozeně nedisponuje. Cokoli se
v církvi děje v důsledku působení duchovních
darů, je projevem Boží milosti a žádný
člověk si za to nemůže připisovat zásluhy.
Charismata jsou prostředkem nadpřirozeného
Božího působení v církvi. Duchovní
dary přinášejí zjevení, jsou nástrojem, skrze
který k nám Bůh mluví, a kanálem, kterým
k nám proudí Boží moc.
Duchovní dary jsou různé, ale mají
jednoho původce, kterým je Duch Svatý.
Když Hospodinův Duch působí, jeho
působení nikdy nemůže být zlé nebo nebezpečné,
pod vlivem Parakléta (Obhájce
– označení, které používal pro Ducha Svatého
Ježíš v Janově evangeliu 14., 15. a 16.
kapitole) člověk nemůže zlořečit Ježíši, ale
vyznává Ho jako Pána a Spasitele. V tomto
článku se budeme věnovat specifické skupině
darů, kterou někteří bibličtí učitelé
označují jako dary zjevení. Do této skupiny
patří slovo moudrosti, slovo poznání
a dar rozlišování duchů.
Slovo moudrosti
Slovo moudrosti (řec. logos sofias) je
prvním konkrétním duchovním darem
(nebo projevem Ducha ), kterému se budeme
v tomto článku věnovat. Dar slova
moudrosti je uschopněním k pronesení
moudrého výroku, který se stane řešením
v nějaké svízelné situaci, nebo slova, které
pomůže církvi či jednotlivci dosáhnout
Boží požehnání nebo odhalit Boží vůli.
Zde je důležité, abychom si vysvětlili,
co znamená pojem moudrost v biblickém
kontextu. Moudrost, o níž je zde řeč, je
daleko více než jen úroveň znalostí nebo
inteligenční kvocient. Moudrost, kterou
dává Bůh, je schopnost správně jednat
v různých situacích a dělat věci tak, aby výsledek
byl co nejlepší a bylo dosaženo cíle.
Moudrost tedy není intelektuální teoretická
dispozice, ale schopnost naše informace,
zručnost a zkušenost co nejefektivněji
využít. V Písmu čteme, že moudrostí se
nazývá také šikovnost či umělecké nadání:
tak to vidíme i v případě umělců a řemeslníků
pracujících na Mojžíšově svatostánku
a jeho vybavení. (Ex 31,1-5) Moudrost
představuje též schopnost dělat správné
věci ve správnou chvíli.
Slovo moudrosti, jako duchovní dar,
vůbec nesouvisí s úrovní moudrosti, kterou
člověk běžně disponuje. Moudrost
člověk obyčejně získává studiem, zkušenostmi
a především také modlitbou a hledáním
Boha, neboť počátkem moudrosti je
bázeň před Hospodinem. (Př 9,10) Když se
jí někomu nedostává, je potřeba o ni s vírou
prosit. (Jk 1,5) Na rozdíl od „běžné“
moudrosti přichází dar slova moudrosti
spontánně od Ducha Svatého v konkrétní
situaci, kdy je potřeba Božího řešení problému
a nadpřirozeného usměrnění. Ve
Staré smlouvě nalézáme několik příkladů,
kdy se nadpřirozená moudrost projevila
u Božích služebníků v podobě slova
moudrosti.
Známým je příklad Josefa, kterého rada
faraonovi ohledně způsobu jak odvrátit
hladomor hrozící Egyptu, byla typickým
slovem moudrosti. Tato rada následovala
Josefův výklad faraonova snu, který pomohl
Egyptu se připravit na přicházejících
sedm let neúrody a hladu. Slovo moudrosti
spočívalo v doporučení, že země se má
připravit tak, že během sedmi let hojnosti
budou její obyvatelé pravidelně odvádět
určitý díl z úrody. Tyto odložené zásoby se
později staly zdrojem obživy v době nedostatku.
(Gn 41,33-36)
9