dr. Helena Chýlová - 9SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2

Imperfektum – slovanský novotvar, charakterizováno afixem -ěach, -aach. Od sloves
nedokonavých, vyjadřuje děj průvodní, opakovaný.
Perfektum – výsledek proběhnuvšího děje trvající v přítomnosti. Ide. jednoduché
imperfektum není doloženo, tvořen tvar analytický: nositelem rezultativnosti je participium.
Plusquamperfektum – předčasnost minulosti. Tvoření opisně .
Čas budoucí:
Staré ide. futurum nebylo přeneseno. Následnost signalizovaly jednak tvary dokonavých
sloves, jednak opisy tvořené spojením modálních nebo ingresívních sloves s infinitivem
významového slovesa (imamь, chošto, načьno atd.).
Rod
výraz poměru subjektu ke slovesnému ději. Touto kategorií vyjadřuje sloveso jednak poměr
mezi agensem a patiensem, jednak mezi subjektem a objektem děje.
Aktívum: agens je podmětem, slovesný děj je vyjádřen podmětovým nebo předmětovým
slovesem.
Pasívum: neguje možnost vyjádřit patiens jako akuzativní objekt. Subjekt není agens
slovesného děje – slovesná děj se vztahuje k podmětu jako k výsledku (obilí se mlátí), anebo
se podává absolutně (šlo se).
Forma: opisně, tvary aktivního slovesa s reflexivním zájmenem v akuzativu nebo dativu
(starší, předslovanský původ, návaznost na ide. medium).
Slovesné tvary neurčité
a) nekongruentní
infinitiv – slovanský neologismus, tvořen od infinitivního kmene sufixem -ti
supinum – tvořeno od infinitivního kmene sufixem –tъ, vyjdřuje účel po slovesech pohybu,
vyžaduje genitivní vazbu následujícího jména
b) kongruentní
participia, z hlediska geneze slovesná adjektiva
od prézentního kmene:
1.participium prézenta aktiva, nt-ové
tvořeno z o-ového stupně kmene, deklinace jo-/ja- kmenová
od infinitivního kmene:
2. participium préterita aktiva, s-ové, deklinace jo-/ja- kmenová
3. participium perfekta aktiva, l-ové, deklinace o-/a-kmenová
4.participium perfekta pasiva, n-ové a t-ové, deklinace o-/a-kmenová
ve stsl ještě doloženo:
participium prézenta pasiva, m-ové, deklinace o-/a-kmenová
tvoření, funkce