dr. Helena Chýlová - 9SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2

SLS2
Přednášky
Vývoj slovanské morfologie – sloveso
Slovesné mluvnické kategorie:
osoba, číslo, způsob, čas, rod, vid. Vztah ke jménům (tvary vyjadřující jmenné významy,
slovotvorné vztahy).
Slovesné tvary:
• určité syntetické a analytické – vyjadřují gramatickou osobu, na niž se váže děj,
• jmenné tvary, u nichž se projevují časové, slovesně rodové a vidové kategorie, dále
kongruentní kategorie jmenného rodu, čísla a pádu – tvary s rodovou kongruencí,
• neurčité tvary, které nevyjadřují kategorie jmenné – tvary bez kongruence.
Slovesný kmen
• prézentní: slovesa atematická, slovesa tematická (-e-/-o-, -ne-/-no-, -je-/-jo- -i-),
• infinitivní kmen (0, -no-, -ě-, -i-, -a-).
Třídění sloves podle kmene infinitivního (Dobrovský, Miklošič, Gebauer),
třídění podle kmene prézentního (A.Schleicher, A. Leskien).
Slovesné kategorie:
Osoba
schopnost slovesných forem vyjádřit vztah činitele děje k nějaké osobě: 1. os. agens je mluvčí
sám, 2. os. agens je adresát děje, 3. os. agens není přítomen komunikačnímu aktu.
Morfologicky se vyjadřuje koncovkami – koncovka vyjadřuje osobu i číslo. Osobní zájmena
pro vyjádření osoby jen fakultativně. Ide. koncovky primární a sekundární využity ve
slovanštině v jiné funkci (protiklad sloves tematických a atematických).
Číslo
prostředek vyjádření shody s podmětem (sg., pl., du.). Tři řady koncovek – největší stabilita u
slov. a balt. jazyků.
Způsob
vyjádření vztahu mluvčího k ději - indikativ, imperativ, kondicionál.
Imperativ: časové formy a kategorie osoby je redukována (2., 3. sg., 1. , 2. pl., du.). Původ
v ide. optativu.
Kondicionál: tvoření pomocným slovesem bimь a příčestím l-ovým významového slovesa.
Kondiciálové bimь vytlačováno tvary aoristu.
Čas
zařazení děje na časové ose ve vztahu k okamžiku promluvy.
Prézens: vyjadřuje nepříznakové časové zařazení – vlastní zařazení vyjadřuje kontext
(přítomnost, budoucnost, temporálnost, minulost). Koncovky připojovány k prézentnímu
kmeni.
Čas minulý:
Aorist – samostatný minulý čas, nezávislý na vidové kategorii. vyjadřoval absolutní minulost,
bez vztahu k přítomnosti. Formální hledisko: sigmatický – asigmatický.

Imperfektum – slovanský novotvar, charakterizováno afixem -ěach, -aach. Od sloves
nedokonavých, vyjadřuje děj průvodní, opakovaný.
Perfektum – výsledek proběhnuvšího děje trvající v přítomnosti. Ide. jednoduché
imperfektum není doloženo, tvořen tvar analytický: nositelem rezultativnosti je participium.
Plusquamperfektum – předčasnost minulosti. Tvoření opisně .
Čas budoucí:
Staré ide. futurum nebylo přeneseno. Následnost signalizovaly jednak tvary dokonavých
sloves, jednak opisy tvořené spojením modálních nebo ingresívních sloves s infinitivem
významového slovesa (imamь, chošto, načьno atd.).
Rod
výraz poměru subjektu ke slovesnému ději. Touto kategorií vyjadřuje sloveso jednak poměr
mezi agensem a patiensem, jednak mezi subjektem a objektem děje.
Aktívum: agens je podmětem, slovesný děj je vyjádřen podmětovým nebo předmětovým
slovesem.
Pasívum: neguje možnost vyjádřit patiens jako akuzativní objekt. Subjekt není agens
slovesného děje – slovesná děj se vztahuje k podmětu jako k výsledku (obilí se mlátí), anebo
se podává absolutně (šlo se).
Forma: opisně, tvary aktivního slovesa s reflexivním zájmenem v akuzativu nebo dativu
(starší, předslovanský původ, návaznost na ide. medium).
Slovesné tvary neurčité
a) nekongruentní
infinitiv – slovanský neologismus, tvořen od infinitivního kmene sufixem -ti
supinum – tvořeno od infinitivního kmene sufixem –tъ, vyjdřuje účel po slovesech pohybu,
vyžaduje genitivní vazbu následujícího jména
b) kongruentní
participia, z hlediska geneze slovesná adjektiva
od prézentního kmene:
1.participium prézenta aktiva, nt-ové
tvořeno z o-ového stupně kmene, deklinace jo-/ja- kmenová
od infinitivního kmene:
2. participium préterita aktiva, s-ové, deklinace jo-/ja- kmenová
3. participium perfekta aktiva, l-ové, deklinace o-/a-kmenová
4.participium perfekta pasiva, n-ové a t-ové, deklinace o-/a-kmenová
ve stsl ještě doloženo:
participium prézenta pasiva, m-ové, deklinace o-/a-kmenová
tvoření, funkce

Podklady k seminářům:
9.Novočeská mluvnice – konjugační systém v češtině, klasifikace slovesných forem. Večerka:
s. 120-122. Vymezení slovesného tvaru určitého.
10. Večerka: s. 136-144. Vyjádření minulosti v současné češtině.
11. Viz seminář 10.
12. Novočeská mluvnice: funkce přechodníků, příčestí a infinitivu v současné češtině.
Večerka: s. 144-155.
13. Večerka, s. 184-190, s. 203-220.
Náměty pro problémové úkoly:
Vymezte pojem kmen přítomný a minulý v současné češtině a doložte svá tvrzení příklady.
Popište klasifikaci verbálních forem v češtině a porovnejte se staroslověnštinou.
Jak se ve staroslověnštině vyjadřovalo futurum, Porovnejte s novočeštinou.
Vymezte obsah termínů préteritum a perfektum. Který z těchto termínů označuje novočeský
tvar pro vyjádření minulosti?
Jaká měla staroslověnština préterita? Srovnejte vyjadřování minulosti ve staroslověnštině,
češtině a v cizím jazyce, který ovládáte.
Vymezte termín participium. Existují participia v současné češtině?
Popište funkci participií ve staroslověnském textu.
Popište tvoření a funkce infinitivu v češtině a porovnejte se staroslověnštinou.

Ukázka zápočtového testu:
1. Určete mluvnické významy slovesných tvarů:
a) chvalichom7
b) plačeta
c) id7
d) plačita 4 body
2. Utvořte tvary slovesa nesti:
a) 1. os. du. ind. préz. aktiva
b) 3. os. pl. ind. aoristu aktiva
c) 2. os. sg. ind. imperfekta aktiva 3/7
3. Zařaďte sloveso do prézentní a infinitivní třídy:
a) peti / p6neši
b) viděti / vidiši 4/11
4.Určete slovesné tvary neurčité a zařaďte slovesa ke konjugačnímu typu:
a) jadeni
b) kryje
c) s7b6rav7še
d) prosima 4/15
5. Utvořte tvar lokálu sg. m. - tvar složený i jmenný ze tvaru v bodě 1b. 2/17
6. Určete mluvnické významy vyznačených slov včetně deklinačních a konjugačních
typů:
a) ……az7 bim6 prišel7 3/20
b)….i v7 nebesi jesvě oba starěišině (stařešina) 2/22
c) ….ona že prišed7ši glagolaaše o ot6cu jego 3/25
P Co je to dativ absolutní. 1/26