Arthur C. Clarke Zlatý vek Venuše Malström

Arthur C. Clarke 

Zlatý vek Venuše 

Malström 

Paul Preuss 

- 1 -

Paul Preuss, Arthur C. Clarke: 

Zlatý v k Venuše 

díl 2. 

Malström 

Vydání první. 

Copyright © 1988 by Byron Preiss Visual Publications, Inc. 

Published by arrangement with Avon Books. All rights reserved. 

Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Široká 22, Praha I 

v roce 1996 jako svou 198. publikaci. 

P eloženo z anglického originálu Arthur C. Clarke's Venus Prime 

Volume 2, Maelstrom, vydaného nakladatelstvím Avon Books, 

A division of The Hearst Corporation, New York, v roce 1988. 

eský p eklad © 1996 Vladimír Hanák. 

P ebal a vazba © 1996 Valentino Sani a Baronet. 

Sazba a grafická úprava studio Ricardo, Praha. . 

Vytiskla a svázala Severografie Most s.p., Obchodní 249, Most. 

Veškerá práva vyhrazena. 

BARONET Praha 1996 

- 2 -

Toto dílo je román. Jakákoli podobnost se skute nými osobami a 

událostmi je ist náhodná. 

Prost edí Blakova zasv cení do Athanasijské Spole nosti a 

n které události p i tomto procesu byly inspirovány akvarelem 

Jeana-Jacquese Lequeua „Podzemní labyrint pro gotický d m“, 

reprodukovaným na stran 186 katalogu putovní výstavy Vizioná ští 

architekti od Dominique de Ménilové z University of St. Thomas, 

1968. 

Zvláštní pod kování pat í René Wolnerové, Johnu Douglasovi, 

Michaelu Kazanovi, Russelu Galenovi a Randallu Reichovi. 

- 3 -

PROLOG 

Slabý vítr pronikav hvízdal na ledu, ostrém jako n ž. Ledové jehly a 

vroubkované úlomky ledu, vyrážené z up chovaného písku, 

poletovaly ve v tru jako hrubozrnné brusivo. Z kilometr vysokých 

útes visely t žké ledové krápníky, které vytvá ely groteskn 

tvarované postavy, vznášející se jako p ízrak nad polární plání. 

Vítr byl sice velmi slabý, avšak ne natolik, aby nedokázal nést 

neustále p sobící hrubozrnné brusivo, které ost ilo skálu, vršilo písek 

do záv jí a tesalo v ledu a tvrdém kamenu oblouky, pilí e a 

osamocené kupy. Slabý vítr se choval jako socha i jako kopá . 

V dí e, kterou vítr vyhloubil v písku pod ledem, ležel kousek 

kovu. Kov se t pytiv leskl. Byl velmi tvrdý – ne sice natolik, aby se 

nebyl rozt íštil, kdoví kdy a jak, ale tak tvrdý, že poletující brusivo 

nedokázalo zohyzdit jeho zrcadlov lesklý povrch. 

N co jiného však již kov naleptalo a vyrylo do n j drážky. Vrypy 

se od sebe lišily, avšak všechny m ly stejnou výšku, ší ku a hloubku. 

B žely v rovných arách. Bylo jich t i tucty r zných druh , ale 

opakovaly se v tolika r zných sledech, až se jich, vyleptaných v 

kovu, dalo napo ítat více než tisíc. 

Mar anský rok nato, co vítr v písku pod ledem obnažil vyleptané 

kovové zrcadlo, p išel lov k ve skafandru, našel je a odnesl si je. 

„Jsi blázen, Johnny, takovou v c nem žeš utajit. Jak chceš vyt ískat 

prachy z n eho, co se v bec nepodobá ni emu, co kdy n kdo 

vid l?“ 

„Chceš íct, že je to bezcenné, Liame?“ 

„ íkám, že to má p íliš velkou cenu. Je to jedine né. Nedostaneš 

za to prachy ani potají, ani ve ejn .“ 

Mluvili v soukromí, jakého se jen dalo dosáhnout v hrá ském 

doup ti pod trubkovou konstrukcí kopule vrtného za ízení, kde se dal 

získat chlast a drogy. Šéf posádky o tom v d l všechno, ne íkal však 

nic, dokud se n kdo neukázal v povznesené nálad na monitorech 

- 4 -

spole nosti. Ale muselo se tam šeptat. Tyhle zatracené kopule nesou 

zvuk z jedné strany na druhou jako telefonní pojítko a lov k nikdy 

nev d l, kdo tam na druhé stran m že stát a poslouchat. 

„Hm. Nikdy jsem si nemyslel, že budu obvin n z vlastnictví 

n eho p íliš cenného.“ 

„P esta na íkat. Po ádn si na nás mastíš kapsu.“ 

„Jo, a mám v plánu ud lat to dnes ve er zase. Máš ješt jednu 

možnost, než se objeví ostatní. Spoj m se svými kámoši v Labyrint 

City a m žeš si potom nechat t etinu.“ 

„Zapome na to. Ud láš nejlíp, když to hned odevzdáš. Tak z 

tebe bude aspo hrdina. Každý den, co si to necháváš, si íkáš o 

jízdenku do basy.“ 

Na druhé stran kopule klaply dve e. N í íhnutí se ozv nou 

odráželo od regál s trubkami. 

„Co kdybych ekl, že je toho tam víc, Liame? Další v ci s tímhle 

legra ním písmem. A v ci, které nedovedu ani popsat.“ 

„Snažíš se m oblafnout, Johnny?“ 

„K ertu, ne.“ 

„Spousta v cí?“ 

„Nejd ív se rozhodni.“ 

„Musím si to promyslet.“ 

„Kšš, vy chlapi.“ Smích zazn l p ímo za nimi, rozléhal se po 

prostotu kopule. „Je as na hru.“ 

„A nechci slyšet žádné e i, Liame,“ zazn lo slabým šepotem. 

„Jsi jediná duše na Marsu, která ví, co mám.“ 

„M žeš mi d v ovat, Johnny.“ 

„Dobrá. Z staneme aspo oba zdraví.“ 

O týden pozd ji, už ty i dny po plánovaném datu, posádka kone n 

smontovala vrtnou soupravu a zahájila vrtání. Na rudé mar anské 

obloze zapadlo Slunce a vzalo s sebou celou sme ku nepravých 

sluncí. Liam a Johnny obsluhovali vrtnou hlavici. Pracovali 

nep etržit ty i hodiny a dostali se už do vrstvy stále zmrzlé zeminy, 

když se trubka zakousla. Nebylo sice zcela jasné, pro se to stalo, ale 

muže to nep ekvapilo, protože nešlo o ut sn ný vrt. Ovšem pak to 

Johnny doopravdy zmrvil, trubka se mu vytrhla a její konec ud lal do 

- 5 -

ledu díru. To by normáln m lo za následek, že by se n kolik lidí 

dostalo velmi rychle zp t do fronty p ed zprost edkovatelnou práce v 

Labyrint City, tady však byla p ímo pod nimi ve zmrzlé zemin 

velká kapsa plynu pod tlakem. Ta vyfoukla a celá trubková stavba 

vylétla nahoru jako otep slámy. Potom všechna stébla spadla dol , na 

Liama a Johna. 

Mužovy jemné sv tlé vlasy ležely na stole, pokrytém zeleným 

vln ným suknem, jen pár milimetr od p edm tu z leptaného kovu. 

„Jak mohl p ijít k takové jedine né v ci?“ Muž m l silné kosti a byl 

vysoký, jeho pohyby však byly p esné a jemné. Jak se sklán l, aby si 

prohlédl plaketu, dával si pozor, aby se jí nedotkl vlasy. Dokonce se 

snažil, aby svým dechem nezamlžil její zrcadlový povrch. 

„Musel to sebrat z písku, n kdy b hem posledních dvou m síc . 

Ur it nem l ani potuchy, jakou to má cenu.“ Druhý muž byl starší, 

m l oblek s jemnými proužky a nakrátko ost íhané vlasy. Na 

obrazovce s vyzna enou mapou zapnul holografickou projekci 

severního pólu. „Od jara, kdy naše posádka vyjela, zastavila na 

t chto ty ech místech. Na každém se zdrželi zhruba trnáct dn .“ 

Zavalitým ukazová kem ukázal na ty i zá ící body, jejichž spojnice 

vytvá ela zubatou k ivku kolem terasovitého ledu. „Káze byla 

ot esná, Albersi. Chlapi si brali terénní vozidla a projížd li se, kdy je 

napadlo. Kam všude, to se dá jen odhadovat. Vyhodil jsem p edáka a 

oblastního manažera, ale musím s lítostí p iznat, že ne natolik v as, 

aby nám to pomohlo.“ 

Vysoký muž, archeolog, se nap ímil a shrnul si vlasy dozadu. V 

rysech jeho širokých, zak ivených rt bylo cosi smutného, ale s tím 

kontrastovaly dychtivé šedé o i, bujné husté obo í a elo, které se 

zvedalo vysoko do lebky, než zmizelo pod sv tlými vlasy. „To 

nemohl být izolovaný artefakt. Ur it je tam ohromný poklad.“ 

„A ud láme, co p jde, abychom ho našli,“ prohlásil vedoucí 

pracovník. „I když nemáme velkou nad ji. Alespo tenhle kousek 

však te máte ve svých rukou.“ 

Spole n jej ml ky studovali. Úcta muže, zabývajícího se vrty, 

byla stejn hluboká jako archeologova. 

Sv tlovlasý archeolog strávil už deset let na cestách ve stopách 

- 6 -

posádek vrtných souprav, prohledával zmrzlé písky, pátral po sotva 

znatelných korytech mar anských ek, které už p ed miliardami let 

vyschly na prach. On a jeho kolegové, specializovaní na 

paleontologii, už našli spoustu fosilií, poz statk prostých forem 

života, vysoce p izp sobeného d sivým extrém m vlhka a sucha, 

cyklon a klidu, chladu a ješt v tšího chladu. 

Archeology však k t mto ídce se vyskytujícím nalezištím 

nep itahovaly jenom roztroušené poz statky r zných primitivních 

forem života, fosilie i úlomky lastur a kostí. Nálezy nazna ovaly 

n co víc – bohatý život, rozší ený po celém Marsu, libující si ve 

vlhkých píscích vedle pouští bi ovaných náhlými záplavami, tvory, 

kte í zanechali pouze náznaky svého pokro ilého vývoje. Vymizeli 

sice d íve, než se život na Zemi sta il vyvinout k n emu 

složit jšímu než k modrozeleným asám, ale zanechali po sob n co, 

co vypadalo jako zbytky jakýchsi nástroj z neznámých slitin a sem 

tam i sv dné náznaky možných složitých struktur. 

Kovové zrcadlo na stole, poseto tisícem vyrytých symbol , 

vydávalo nyní sv dectví, že p ed miliardami let na Marsu existovala 

vysoce vyvinutá kultura. 

„P edpokládám, že Forster už o tomhle ví.“ 

„Ano, bohužel,“ odpov d l muž z vrtné spole nosti. „Novinky se 

roznesou rychle. Forster je už te na cest ze Zem .“ 

Archeologovi na smutných ústech pohrával lehký úsm v. „Bude 

zábavné pozorovat, co z toho vyvodí.“ 

„Už uspo ádal tiskovou konferenci. A dokonce už dal tv rc m 

plakety jméno.“ 

„Ach? Jaké jméno?“ 

„ íká jim kultura X.“ 

Smutný archeolog si dovolil pobavené zamru ení. „Drahý 

profesor Forster! Vždycky plný energie, ale ne vždycky p íliš 

originální.“ 

„Alespo to je pro nás výhoda.“ 

P es veškeré úsilí posádek vrtných souprav i v dc se na Marsu 

nikdy nepoda ilo objevit žádný velký nález. Avšak deset let po 

objevu kovové mar anské plakety provád l automatický d lní robot 

- 7 -

pr zkum úzké strže na povrchu Venuše, planety, která se od Marsu 

liší jako peklo od p edpeklí. Robot svými elistmi s diamantovými 

hranami pro ízl skalní st nu a objevil podivné v ci. B hem n kolika 

hodin se Slune ní soustavou rozší ila zpráva, že kultura X byli 

nepochybn návšt vníci z kosmu. 

- 8 -

1. ÁST 

ZÁVAŽNÝ VÝZKUM 

ZTRACENÉHO V KU 

- 9 -

1 

Sparta zav ela o i, natáhla se ve van a nechala si hladinu vody 

houpat na brad . Voda sotva slyšiteln šum la. Na asách Spart 

kondenzovaly kapi ky, neviditelné bublinky jí šimraly v nose. V 

lázních bylo cítit lehký sirný zápach. 

Spart se v mysli bezd n vybavilo p esné chemické složení 

minerál ve vod . Složení vody se m nilo každý den, dnes vodní 

sm s napodobovala lázn Cambo-les-bains v Pays Basque. Sparta 

analyzovala okolní prost edí všude, kam se dostala. D lala to bez 

p emýšlení, byl to u ní reflex. 

Lehce se vznášela. Vážila mén , než by tomu bylo na Zemi. Byla 

hodn daleko od Zem . Minuty ubíhaly a teplá voda ji ukolébala do 

uvoln ného pod imování. Sparta si vychutnávala zprávy, které 

dlouho ekala, ale teprve dnes dostala p íkazy z vedení Komise 

kosmické kontroly. Její úkol zde skon il a m la se vrátit do 

Pozemské centrály. 

„Jste Ellen?“ Hlas zn l tiše, tázav , ale teple. 

Sparta otev ela o i a spat ila mladou ženu rýsující se ve vodní 

t íšti. Až na ru ník, ovázaný kolem pasu, byla nahá, rovné erné 

vlasy m la stažené do uzlu. 

„Kde je Keiko?“ 

„Keiko dnes nemohla p ijít. Já jsem Masumi. Pokud vám to 

nevadí, ud lám vám masáž.“ 

„Doufám, že Keiko není nemocná.“ 

„Jde jen o malou ú ední záležitost. Požádala m , abych se vám 

za ni co nejup ímn ji omluvila.“ 

Sparta naslouchala ženinu m kkému hlasu, ale neslyšela nic 

jiného než prostou pravdu. Zvedla se z vany. Její hladká pokožka, 

zr žov lá teplem, se leskla ve sv tle pronikajícím z terasy. M kce 

rozptýlené sv tlo hrálo na její malé postav , p ipomínající postavu 

tane nice, na malých adrech, plochém b ichu s vystupujícími svaly 

a na štíhlých pevných stehnech. 

- 10 -

Rozcuchané sv tlé vlasy m la vzadu mokré, spadaly jí po 

tvá ích. Udržovala je nakrátko ost íhané a rovné, bez ohledu na 

módu. Plné rty m la neustále pootev ené, chutnala jimi vzduch. 

„Tady máte ru ník,“ ekla Masumi. „Necht la byste jít na horní 

terasu? Ješt budeme mít hodinu Venušina sv tla.“ 

„Jist .“ Sparta následovala ženu podél ady van a po schodech na 

otev enou st echu. P i ch zi si otírala vodu z ramen a prsou. 

„Promi te mi na okamžik, prosím. Zapomn li p ed posledním 

dešt m schovat stoly.“ Masumi set ela slabou vrstvu vody z 

masážního stolu a vyt ela jej do sucha, zatímco Sparta stála u 

nízkého zábradlí a otírala si poslední kapky vlhkosti ze slabin a z 

lýtek. 

Dívala se dol na domy a zahrady Port Hesperu. Ploché st echy 

pod ní sestupovaly ve stupních jako st echy v ecké vesnici dol po 

strmém svahu, každý d m byl obklopen uzav eným dvorkem s 

citrusovými stromy a kvetoucími rostlinami. Na úpatí pahorku ležely 

rovnob žné hlavní ulice vesnice a mezi nimi byly zahrady plné 

exotických ke a strom , sekvojí, jedlí a štíhlých topol . Tyto 

slavné zahrady, které navrhl architekt Seno Sató, d laly z Port 

Hesperu cíl návšt v bohatých turist . 

Ulice a zahrady ost e zatá ely vlevo i vpravo a setkávaly se 

vysoko nad Spartinou hlavou. Za ní a na obou stranách se obrovské 

vyduté sklen né panely zvedaly vzh ru a objímaly domy a stromy v 

jediné kouli. Ve vzdálenosti p l kilometru odtud otá elo tímto 

glóbem plným skla, kovu, rostlin a lidí kovové v eteno. Kolem 

lesknoucí se p eslice se celá obydlená koule oto ila dvakrát za 

minutu. 

Po Spartin pravici se do glóbu linul slune ní svit. Po její levici 

zá il oblouk Venuše jako vylešt ný štít. Bílá oblaka planety byla 

zcela jednolitá a zdálo se, že jsou nehybná, p estože je ve skute nosti 

hnaly vichry nadzvukovou rychlostí. Nad Spartinou hlavou 

konkuroval ví ícímu Slunci odraz Venuše, miliony odraz , vždycky 

jeden v každém ze žaluziových panel , otá ejících se kolem osy Port 

Hesperu. 

Rychle se otá ející stanici bude trvat pouze hodinu, než p ejde 

p es Sluncem ozá enou polokouli planety do noci. Podle p irozeného 

- 11 -

slune ního svitu trvaly dny na Port Hesperu jen n kolik hodin, lidé si 

však vytvo ili vlastní as. 

„Je n jaké místo, na které bych se m la zvlášt zam it?“ zeptala 

se Masumi. „Keiko se zmínila o opakujících se bolestech hlavy.“ 

„Mám velké nap tí v dolní ásti lebky.“ 

„Když si prost lehnete…“ 

Sparta vylezla na st l, lehla si a tvá zabo ila do polstrování. 

Zav ela o i. Slyšela, jak se žena pohybuje a p ipravuje si v ci. Olej, 

ru níky, stoli ku, na které bude stát, aby dosáhla shora na spodní ást 

Spartiných zad. Sparta svým neoby ejn ostrým sluchem registrovala 

tém neslyšný zvuk vonného oleje, tekoucího Masumi na ruce, pak 

uslyšela siln jší zvuk jejích dlaní, rychle t ených o sebe a 

zah ívajících olej. 

Masumi za ala s masáží. Jak minuty míjely, její silné prsty a 

dlan zpracovávaly svaly Spartiných zad po celé délce trupu, od 

ramen po hýžd a zase zp t, od paží až k mírn sev eným prst m, 

oto eným nahoru. 

Tam Masumi zaváhala. Pokud zru ná, vycvi ená masérka 

p estala v tomto okamžiku s masáží, muselo ji n co vyvést z míry, 

ale Sparta na to byla zvyklá a p edvídala otázku. 

„Zranila jste se?“ 

„Dopravní nehoda,“ zamumlala Sparta s tvá í siln zabo enou do 

polstrování. „Když mi bylo šestnáct. Tém p ed deseti roky.“ Byla 

to sice lež, ale Sparta ji opakovala tak asto, že n kdy zapomn la, že 

jde o lež. 

„Kostní št py?“ 

„N co podobného. Um lá zesílení.“ 

„Je to citlivé?“ 

„Ned lejte si starosti, prosím,“ ekla Sparta. „Keiko jde obvykle 

hluboko. Líbí se mi to.“ 

„Tak dobrá.“ 

Masumi se op t pustila do práce. Opakované dlouhé tahy 

ženiných rukou po nahé pokožce Spartu zah ály. Cítila, jak se teple 

no í do polstrovaného stolu, zah ívaná žhavým Sluncem a 

cirkulujícím teplem velké zahradní koule kosmické stanice. Netrvalo 

dlouho a p sobením masáže se úpln uvolnila. 

- 12 -

Když Masumi zabo ila prsty do uzlu ve Spartin pravém rameni, 

Sparta ucítila ostrou bolest a otev ela o ní ví ko. Pod neustálým 

tlakem masér iných prst se Spartiny stažené svaly za aly pomalu 

uvol ovat, ale ne bez její volné spolupráce. Když se uzel kone n 

rozpletl, pocítila nezvyklý p íval emocí. 

Mohla být nejv tší z nás… 

Vzpírá se naší autorit … 

Williame, je ješt dít … 

Vzpírat se nám znamená vzpírat se Znalosti… 

Ze Spartiných pootev ených rt uniklo zasténání. Masumi 

pokra ovala v práci, nic ne ekla. P i hluboké masáži lidé asto 

necht n znovu prožívají okamžiky minulých úzkostí. Nechat tyto 

vzpomínky vyplout na povrch tvo ilo sou ást procesu. 

Sparta to zjistila brzy, krátce po své první návšt v lázní. Byl to 

jeden z d vod , pro si vybrala práv ten druh masáže, který 

provád la Keiko. Její zru né ruce nejen zklid ovaly Spartino bolavé 

t lo, ale také Spart pomáhaly dosáhnout hluboko do jejích 

poh bených vzpomínek a povzbuzovaly ji v tom. Stejný ú inek m ly 

te ruce Masumi. 

Vzpomínky a lži. Lživé vzpomínky. 

Hlasy, které slyšela, byly hlasy lidí, kte í se snažili všechny její 

vzpomínky vymazat. Snažili seje vy íznout nožem. Necht li, aby si 

pamatovala, co jí ud lali. Necht li, aby si pamatovala své rodi e a 

dohadovala se, co se s nimi stalo. A nakonec už ani necht li, aby žila. 

Snažili se ji zabít. Snažili se znovu a znovu. 

Soucitný léka provedl takové opravy, jaké dokázal, uplynuly 

však dlouhé roky, než se k tomu odhodlal. 

Její dovednosti však z staly zachovány. Dokázala v ci, o kterých 

si v bec nepamatovala, že by se je u ila. Zasáhli do jejího t la 

zp sobem, který chápala jen áste n . Zachovala si v pam ti mnoho 

vzpomínek z doby p ed zásahem, ale pouze n kolik útržk 

vzpomínek z doby pozd jší, a ty se jí vyno ovaly v podivných 

okamžicích a v podivných souvislostech. P esto v d la, že nechce 

být taková, jaká byla. 

Sparta si zm nila jméno, vytvo ila si novou identitu a novou 

tvá . Oni ale p esto zjistili, kdo je a kde je. Sparta však nev d la, kdo 

- 13 -

jsou oni, krom jedné ženy, která byla nyní natrvalo zneškodn na, a 

jednoho muže, kterého se bála nejvíce a kterého nejvíce nenávid la. 

Nev d la však, zda ho pozná, až na tom bude záležet. 

Masér iny ruce se jí op t zabo ily do ramene. Spartu zalila vlna 

bolesti a vzáp tí t žké ospalosti. Zav ela o i. Z dálky, z rušných ulic 

kolem Satóových zahrad, k ní doléhala veselá sm sice 

nesrozumitelných hlas dosp lých i d tí, angli tina, arabština, 

japonština, ruština… 

Vrátila se jí další vzpomínka, necelého p l roku stará. Na 

Satóovy p ekrásné zahrady poprvé pohlédla m ížkou z místnosti s 

transformátory, naho e uvnit centrálního v etene, kde se ukrývala. 

Nebyla tam sama. Byl s ní muž, který ji hledal a nalezl, s nímž od 

p edchozího života nemluvila a kterému ned v ovala, p estože si to 

p ála. Jmenoval se Blake Redfield. Byl tém stejn starý jako ona a 

stejn jako ona byl vybrán pro pokusy – jemu však nikdy neud lali 

to, co provedli jí. Když se oba skrývali v transformátorovn p ed 

ješt neznámými nep áteli, ekl jí Blake, co zjistil o její minulosti, o 

projektu SPARTA, který je svedl dohromady a ze kterého si vzala 

své tajné jméno. Tehdy sice svým pronásledovatel m unikli, ale 

p esto byli na hony vzdáleni bezpe í. 

Tém p l hodiny vzpomínala na Blaka, a ty vzpomínky Spartu 

st ídav t šily a d sily. P ed ty mi m síci ji opustil, aby se vrátil na 

Zemi. Varoval ji, že se jí n jakou dobu neozve, ale odmítl íci pro . 

Od té doby od n ho ani o n m neslyšela ani slovo… 

Masumi odtáhla ruce a ekla: „Te si chvilku odpo i te. Až se 

budete cítit pohodln , oto te se na záda.“ 

Sparta se dlouze a zhluboka nadechla, p eto ila se na záda, 

uvelebila se a zabo ila se do polstrování. Jako vždy se na okamžik 

cítila hrozn odhalená. 

Masumi stála za ní. Uchopila její hlavu do obou rukou, jemn jí 

kolébala ze strany na stranu, natahovala jí kr ní svaly, pomalu 

postupovala k ramen m. 

Když se vydala rukama ke Spartin hrudi a žebr m, otev ela 

Sparta v podv domém strachu o i. Pod bránicí m la uloženy um lé 

struktury, citlivé na dotek. Sparta si p ála uvolnit se a nechat 

masér iny ruce p ejít p es svaly svého b icha, ale snažila se 

- 14 -

neprozradit svou neviditelnou, vnit ní neobvyklost. 

Masuminy zkušené ruce z ejm vycítily její nap tí, takže se jen 

lehce dotkly Spartina b icha a pokra ovaly na stehnech. Sparta si 

tém neslyšn povzdechla a zav ela o i p ed pohledem na ví ící 

planety, na Slunce a na stromy v zahradách, rostoucí shora dol a ze 

stran. 

Po mnoha minutách opustily Masuminy ruce Spartino t lo. 

Masumi p etáhla jemn cíp prost radla Spart p es zav ené o i a 

ekla: „Než vstanete, chvíli se uvoln te. Sp te, jestli chcete.“ 

Sparta poslouchala, jak si Masumi sbírá své v ci a tiše odchází. 

Ležela klidn , z oken vanul proud chladného vzduchu, Slunce 

postupn klesalo ke stran a z disku Venuše se stal p lm síc. Port 

Hesperus se blížil k terminátoru, rozhraní mezi osv tlenou a 

neosv tlenou ástí planety. 

V duchu Sparta vid la otá ející se vesmír. Z hv zd se staly 

kousky barevného skla, ví ily, skokem vytvá ely nové vzory, jak 

rotovaly a padaly, stejn pravidelné a nekone n prom nlivé jako 

sn hové vlo ky nebo obrázky v kaleidoskopu. Barvy byly stále 

jasn jší a jasn jší, obrazy se to ily rychleji a rychleji… 

Sparta usnula. Ví ící barvy vybledly a z otá ejících se 

sklen ných st ípk se staly tan ící listy, podzimní cyklon, který ji 

vsával hloub ji do svého oka. Ospale se p idržovala padajícího voru. 

Ví ící st ny tunelu vypadaly jako mouhy zeleného sv tla a erného 

stínu, nebyly vodnaté a kluzké, ale nekone n otev ené, miliony kos 

letících proti jablkov zelené obloze zimního rozb esku. 

Dívala se dol , musela hled t dol do trychtý e, odklán la se od 

voru, jehož se držela. Oko cyklonu mizelo tak rychle, jak k n mu 

padala. V nekone nu zela er , do níž klesalo nekone né množství 

kos za doprovodu pronikavého pišt ní, provázeného ozv nou; jejich 

er se mísila s temnotou a jejich sk eky se odrážely od jejich 

vlastních m kkých t l. 

Temnota za ala h át a k ik p estával být tak pronikavý: „Rrrr, 

rrrr, rrrr, rrra, rráá, rááá, rrre, rrrí…“ Kroužící kosi se za ali rozpadat, 

jejich kousky se spojovaly. Temnota dole znachov la, tepala jako 

srdce. Nekone n mnoho erných kousk let lo kolem, kousky 

erného smetí, kousky erné skvrny klouzaly dol po lod nkové 

- 15 -

spirále do srdce, které se te rozsvítilo jako rozpálená cihla. 

A dun ní kostelního sboru: „RRRREH, RRRREH…“ 

A ví ící znaky, vytvá ející š ry erného sv tla, a na nich 

korálky. Nekone né srdce dole se posouvalo barevnou škálou 

nahoru, zatímco zvuk chóru mohutn l: „JUHHHH, SSSSSS, ÍÍÍÍÍÍÍ, 

JÚHHHH, MMMMMM, JÚHHHH, SÍHHHH…“ 

Ví ící znaky byly znaky a korálky na š rách vydávaly zvuky, 

když je shltlo a na popel sežehlo srdce, které se zm nilo na ohnivé 

oko barvy slunce, oko, do jehož jícnu Sparta svišt la jako meteor. 

Chór znak byl všude, každý znak padal a rozpoušt l se jako 

jarní sn hová vlo ka na vzdouvajícím se bílém poli rozpáleného 

slunce, a p i zániku vydával svou podstatu ve vibraci: „ÁÁÚÚVV, 

BBBÍÍÍ…“ 

Vno ila se do ohn . Studil jako led. Ze sten a nesmyslných 

hlásek se náhle vyno il smysl: „JAK JSI KRÁSNÁ.“ Spousta hlas 

p la hymnus: „JAK JSI KRÁSNÁ, NA VÝCHODNÍM 

OBZORU…“ Bití bubn sílilo a p ehlušilo sbor. 

Sparta se probudila, vylekaná, srdce jí bilo jako splašené. V 

temnot ji obklopovala galaxie barevných sv tel. Port Hesperus se 

vznášel nap í temnou polokoulí Venuše. V p ítmí se nad ní ty ila 

temná silueta, blížila se k ní s nataženou rukou… 

Spartu zachvátil strach, sesko ila se stolu, kr ila se nahá na 

prknech za ním, p ipravená k boji. 

„Ach, sle no, je mi to hrozn líto,“ promluvila Masumi, oble ená 

v tmavomodrém bavln ném kimonu. „ ekla jsem jim, že vás nesmí 

vyrušovat, ale tvrdili, že je to naléhavé.“ 

Sparta se vzp ímila. Srdce jí stále bušilo. Vzala si od Masumi své 

pojítko, které nechala v šatn , a vsunula je do ucha. „Tady je 

Troyová.“ 

„Velitelství, dispe ink. Máme problém na povrchu. Mount 

Maxwell za ala soptit. Dostavte se k Azurovému draku, co nejd íve.“ 

O deset minut pozd ji stála v ídicí místnosti D lní spole nosti 

vzájemné prosperity Azurového draka a hled la na videopanely, 

které m ly ukazovat pohledy na povrch Venuše. Byly však místo 

toho plné elektronického sn žení. 

- 16 -

„Jaký máte signál?“ zeptala se muže u stolku s po íta em. 

„Všechno vypadlo. Zpo átku jsme si mysleli, že to zp sobil 

blesk z výbuchu sopky, ale je to víc než jenom atmosférické poruchy. 

Nem žeme chytit signál na žádném kanálu.“ 

„HDVM roboti?“ 

„Totéž. Nedostáváme od nich nic.“ 

„Jak dlouho to trvá?“ 

„Ke ztrát signálu došlo p ed t inácti minutami.“ 

„Co jste už podnikli?“ 

„Na základn Azurového draka jsme sehnali další HDVM 

roboty.“ 

„To bude trvat p íliš dlouho,“ odpov d la okamžit Sparta. 

HDVM (Heavy Duty Venus Miners, d lní roboty pro Venuši a t žké 

pracovní podmínky), dálkov ízené z Port Hesperu, byly obrovské a 

velmi výkonné stroje, kterým by však i p es jejich zna nou nejvyšší 

rychlost trvalo n kolik hodin, než by po nerovném povrchu Venuše 

urazily velkou vzdálenost od základny. „Musíme se dostat dol .“ 

„Takové rozhodnutí nem žu ud lat,“ namítl dispe er. 

„Nemusíte,“ ekla Sparta. „Naložte terénní vozidlo Rover 2 do 

pilotovaného raketoplánu a ekn te pracovníkovi ízení provozu, a 

je v pohotovosti.“ 

Dispe er za al protestovat: „Hlavní manažer dal výslovné 

p íkazy…“ 

„ ekn te svému hlavnímu manažerovi, že se s ním setkám ve 

startovací kóji raketoplánu. Chci, aby idi terénního vozidla už ekal 

a aby p edletová p íprava za ala, jakmile budu p ipravena nastoupit. 

Je to jasné?“ 

„Jak si p ejete, inspektorko Troyová. Ale ani Komise kosmické 

kontroly nem že na ídit idi i terénního vozidla, aby se 

nedobrovoln vydal dol .“ 

„Jist se najde dobrovolník,“ odv tila. 

Když plula beztížnou centrální chodbou Port Hesperu k dok m 

raketoplán kosmické stanice, ozvalo se jemn její pojítko. „Tady 

Troyová.“ 

„Velitelství, dispe ink, inspektorko. Práv jsme dostali fax, 

ur ený pro vás. Chcete ho p e íst?“ 

- 17 -

„Ano.“ 

„Po kódovaném bloku následuje text: ,Zahrajeme si op t na 

schovávanou, pokud na to máš náladu a slíbíš, že budeš hrát fair.‘ To 

je vše. Bez podpisu. Odesílací blok je zašifrován.“ 

„Dobrá, díky.“ Sparta nepot ebovala v d t, odkud byl fax poslán. 

Blake Redfield si se svým obvyklým špatným na asováním vybral 

tento okamžik, aby se vyno il. Práv te nem la pro hru na 

schovávanou as. 

- 18 -

2 

„Zahrajeme si op t na schovávanou, pokud na to máš náladu a 

slíbíš, že budeš hrát fair…“ 

Blake Redfield a žena, která si íkala Sparta, p estože ostatní ji 

znali jako Ellen Troyovou, si hráli na schovávanou už dlouho. 

Schovávala se však p evážn ona. Za alo to p ed více než dv ma 

roky, kdy ho zavedla do Velkého centrálního skleníku na 

Manhattanu a zmizela mu v um lém tropickém pralese. Tehdy ji 

spat il poprvé od doby, kdy ješt oba nebyli dosp lí, ale poznal ji 

okamžit , i když byla d kladn p estrojená. A práv po tomto jejich 

setkání ji za al opravdov hledat. 

Snažil se zrekonstruovat skrytou minulost, za al proto na 

za átku, u programu známého jako SPARTA. Projekt Specifikovaný 

pr zkum aktivního rozvoje talentových atribut byl uskute n ný sen 

Spartiných rodi (Sparta se tehdy jmenovala Linda). Oba byli 

psychologové a oba v ili, že vrozenou inteligenci každého lov ka 

lze rozvinout až na takovou úrove , že by to podle b žných m ítek 

p esahovalo hranice geniality. Pro Lindiny rodi e nebylo na genialit 

ani na zp sobu, jak jí dosáhnout, v bec nic magického. Byl to pro n 

pouze problém u ebních postup , neustálého dohledu a pe liv 

ízeného prost edí, v n mž dochází k u ení. Po dlouhou dobu m l 

projekt SPARTA k dispozici pouze samotnou Lindu, aby na ní 

p edvedl své cíle a postupy. Hol i ka však dosáhla tak úžasných 

studijních výsledk , že její rodi e získali sponzory a další žáky. 

Blake, který byl tehdy ješt docela malý, pat il k prvním novým 

student m. 

O n kolik let pozd ji však zakladatelé projektu zmizeli, údajn 

zahynuli p i nehod helikoptéry, a projekt SPARTA byl rozpušt n. V 

té dob bylo už Blakovi a v tšin dalších d tí p es patnáct let a 

rozešli se do st edních škol a univerzit na celém sv t . Linda však 

zmizela, z staly po ní jen neur ité pov sti o jakési duševní chorob , 

která ji zmrza ila. 

- 19 -

Z Blaka vyrostl hezký mladý muž, který zd dil po otci silné 

elisti a široká ústa ernošského Ira a po ínské matce vysoké lícní 

kosti a k iš álov pr zra né hn dé o i. Jenom n kolik pih na nose a 

záblesk kaštanové barvy v rovných erných vlasech ho zachránily, 

aby nevypadal až p íliš dob e. 

M l r zné zájmy, avšak už v mládí si získal reputaci svými 

znalostmi starých knih a rukopis . Knihovny, dražební sín a 

antikvá i si natolik cenili jeho dobrozdání, že ho asto najímali jako 

poradce. T sn po svých dvacátých narozeninách p ijal nabídku 

londýnské pobo ky firmy Sotheby. 

Inteligence mu dávala výte né základy pro výzkum mnohých 

témat, nejen pro znalost starých knih. Když se tedy neo ekávan 

setkal na Manhattanu s Lindou, okamžit poznal, že si nep eje být 

poznána. To vzbudilo jeho zv davost a on se celkem logicky rozhodl 

zjistit více podrobností o projektu SPARTA, na kterém až dosud 

nevid l nic záhadného. Nalezl však až p íliš mnoho zajímavých shod 

okolností, než aby je mohl ignorovat… 

Poslední den Blakova pobytu na Manhattanu p ed odletem do 

Londýna uspo ádali rodi e na jeho po est party. Blake neznal osobn 

nikoho z lidí, kte í p išli, p estože n které z nich znal ze 

spole enských rubrik a z televizních propaga ních snímk . T eba to 

byl od jeho rodi nep íliš jemný pokus nazna it mu, že od n j 

o ekávali více než jenom zálibu ve starých knihách. 

Blake z ídka pil alkohol, avšak jako gesto v i rodi m si vzal 

sklenici velice drahého Chardonnay, které otev eli na jeho po est. 

V tšinu ve era strávil tak, že stál u oken a hled l do noci, zatímco za 

ním hosté ve írku vrkali a švito ili. Manželé Redfieldovi vlastnili v 

Battery v dev taosmdesátém poschodí apartmá, jehož sklen nými 

st nami byl krásný výhled na jih, nad starý p ístav v New Yorku. 

Daleko dole v temném p ístavu byly vid t shluky sv tel na 

obrovských sklíze ích as. Vzdouvající se koberec as se rozkládal až 

k pob eží Jersey, jeho hrubý povrch protínaly erné pruhy vodní 

hladiny, jakoby nalinkované podle pravítka. 

„Jste pan Redfield mladší?“ 

Blake se oto il a p átelsky odpov d l: „Jmenuji se Blake.“ 

- 20 -

Pe liv p endal sklenici vína do levé ruky a nabídl p íchozímu 

pravici. 

„Já jsem John Noble. íkej mi Jacku.“ Zavalitý muž s 

pískovými, nakrátko ost íhanými vlasy m l na sob oblek s jemnými 

proužky. Když si pot ásali rukou, prohlásil: ,,T šil jsem se na setkání 

s tebou, Blaku.“ 

„Pro pak?“ 

„Zajímám se o SPARTU. Tvá matka i otec byli ur it pyšní, 

když t do ní p ijali. Slýchával jsem toho spoustu o tvých úžasných 

pokrocích.“ Nobleho erné o i vypadaly nad ímsami jeho lícních 

kostí jako tvrdé jasné knoflíky. „Mám-li být up ímný, cht l jsem 

vid t, co se z tebe vyklubalo.“ 

„Ecce,“ rozhodil Blake rukama. „Doufám, že jsem t p íliš 

nezklamal.“ 

„Takže se v nuješ obchodování s knihami.“ 

„Dá se to tak íct.“ 

„Máš jist v plánu vyd lat tím spoustu pen z.“ 

„To t žko.“ 

„Vychoval program SPARTA další badatele, jako jsi ty?“ 

„Nejsem s ostatními ve spojení.“ Blake okamžik Nobleho 

studoval a rozhodl se zariskovat. Než Noble sta il promluvit, 

pokra oval: „Ale pro mi to vlastn ne ekneš, Jacku? Ty jsi Tapper!“ 

Noble se v odpov zašklebil. „Takže ty jsi slyšel o naší malé 

organizaci.“ Tapperové byla dobro inná skupina, která se scházela 

jednou za m síc na ve e i v r zných soukromých klubech ve 

Washingtonu a v Manhattanu. Nikdy si nezvali hosty a nikdy 

nezve ej ovali, ím se zabývají. 

„Sponzorovali jste n kolik z nás v programu SPARTA, že ano?“ 

„Nev d l jsem, zeje to obecn známo.“ 

„Sponzorovali jste nap íklad Kálida,“ ekl Blake. Blakovi rodi e 

a jejich p átelé byli leny n kterých t chto klub – to byla první 

shoda okolností, kterou Blake objevil. V d l tedy, že cílem Tapper 

je vyhledávat a povzbuzovat mladé talenty v um ní a ve v d . 

Povzbuzování se d lo formou stipendií a další nespecifikované 

podpory. Avšak nikdo, kdo usiloval o pomoc, nemohl o ni Tappery 

požádat. M li podmínku, že musí jít o jejich objev. 

- 21 -

„ emu se te v nuje Kálid?“ 

„Je to skute n nad jný mladý ekolog. Pracuje na projektu 

p izp sobení podmínek na Marsu Zemi, na jehož ízení se já 

podílím.“ 

„To je fajn. Pro ale mám po ád pocit, že m popichuješ, Jacku? 

Neuznáváš snad sb ratelství knih?“ 

„Jsi otev ený mladý muž,“ odpov d l Noble. „Budu tedy mluvit 

rovn ž bez okolk . Projekt SPARTA byl velmi ušlechtilá záležitost, 

ale zdá se, že z n j vyšlo jen málo takových jako Kálid – lidí se 

zájmem o službu ve ejnosti. Uvažoval jsem o tvých perspektivách v 

tomto sm ru.“ 

„SPARTA m la pomáhat lidem, aby dokázali úpln využít sv j 

potenciál a mohli se rozhodnout sami.“ 

„Trochu sobecké stanovisko, ekl bych.“ 

„My rovn ž sloužíme, i když pouze sedíme a studujeme,“ odv til 

štiplav Blake. „Smi me se s tím, Jacku, vždy ty a já si nemusíme 

d lat starosti o st echu nad hlavou. Ty jsi získal svoje bohatství 

prodejem vody na Marsu, a pokud nedojde k n jaké katastrof , já 

svoje bohatství zd dím. Knihy jsou m j koní ek. D lat dobro s 

Tappery zase tv j.“ 

Noble rázn zavrt l hlavou. „Náš cíl je pon kud vážn jší. Jsme 

p esv d eni, že sv t, celý vesmír, bude brzy postaven do situace, 

která nemá obdoby. D láme, co m žeme, abychom se na tu událost 

p ipravili, abychom našli muže nebo ženu…“ 

Blake se naklonil trochu blíže, jeho obli ej vyza oval up ímný 

zájem. Byl to jeden z t ch trik , které dob e znají spole ensky 

úsp šní lidé, jeden z trik , které bylo možno se nau it ve SPART . 

Tém to vyšlo, ale Noble se vzpamatoval. „No, skoro jsem t 

za al nudit,“ poznamenal. „Promi mi, prosím, p eji ti opravdu 

hodn št stí. Obávám se ale, že už musím jít.“ 

Blake ho sledoval, jak sp šn odchází. V rohu místnosti pozvedl 

jeho otec v n mé otázce obo í. Blake se v odpov vesele usmál. 

Byl to velmi zajímavý rozhovor. Jack Noble potvrdil Blakovo 

podez ení, že Tappe i nejsou tím, ím se zdají být. Pomocí 

nenápadných dotaz u rodi a jejich p átel si už Blake sestavil 

seznam asi tuctu muž a žen, pat ících v sou asné dob k Tapper m. 

- 22 -

Prost edí, ve kterém se pohybovali, stejn jako jejich zam stnání, 

bylo velice r znorodé: vychovatel, pr myslník zabývající se 

mikroelektronikou, slavný dirigent symfonického orchestru, 

psycholog, léka , v dec – neurolog, pirát jako Noble. Na první 

pohled je spojoval skute n jenom zájem o nadanou mládež, ale 

Blake již objevil jednu dosti podivnou shodu okolností. Zdálo se, že 

p edkové všech t chto Tapper p išli v sedmnáctém století z Anglie, 

kde byli p edtím pronásledováni a v zn ni pro svou p íslušnost k 

sekt , známé jako „K iklouni“. 

Blake se p est hoval do Londýna a pokra oval ve svém pátrání. Na 

zajímavou informaci o K iklounech narazil v téže ítárn , kde Karel 

Marx napsal Das Kapital. 

Podle jednoho kroniká e, z ejm pološíleného, se za vlády 

Cromwella „kací ství na nás valilo v hejnech jako housenky na 

Egypt“. Obzvlášt nechutn se z ejm chovali K iklouni. 

Soust e ovali se v Londýn a byli nechvaln proslulí výtržnostmi, 

pitkami a vyk ikováním oplzlostí. N která jejich hesla se zdála 

nevinná, m la však pro zasv cené zvláštní význam. K iklouni 

pohrdali tradi ními formami náboženství a hlásali otev en , hlasit a 

extaticky, že B h je v každém tvoru a že každý tvor je B h. Stejn 

jako jejich sou asníci, zvaní Diggerové (radikální strana leveller v 

Anglii sedmnáctého století), i K iklouni v ili, že všichni lidé mají 

stejný nárok na p du a majetek a že by m lo existovat spole né 

vlastnictví. Ale ned lili se pouze o majetek a reality. „Jsme istí,“ 

íkali, „takže pro nás jsou isté všechny v ci, cizoložství, 

smilstvo…“ 

Zasáhly proti nim ú ady. N kte í K iklouni zem eli ve v zení, 

jiní se dali na pokání, mnozí se obrátili a stali se z nich mírní kvake i. 

N kte í však p ešli do ilegality, vytvo ili si dokonce tajný jazyk a 

pokra ovali v propagand a náboru nových len . N kte í se zjevn 

dostali do Nového sv ta. 

Jejich náboženství navazovalo na krut potla ované kací ství, 

které p etrvávalo v Evrop již od prvního tisíciletí. V dob nejv tšího 

rozkv tu byla tato sekta známa jako bratrstvo Svobodného ducha a 

její lenové si íkali proroci. Jejich velkými idejemi byly láska, 

- 23 -

svoboda, síla humanity. Navazovali na prorocké knihy Bible, 

napsané osm století p ed Kristem, na knihu Danielovu, knihu Zjevení 

a na mnoho dalších, mén známých text . Tyto apokalyptické vize 

p edpovídaly p íchod nebeského spasitele, jenž pozvedne lidi k moci 

a svobod Boha a ustaví ráj na zemi. 

Následovník m Svobodného ducha však vize nesta ily. Byli 

netrp liví, cht li ráj hned. V severní Evrop se opakovan bou ili se 

zbraní v ruce proti svým feudálním pán m a proti p edstavitel m 

církve. Hnutí bylo v roce 1850 potla eno, avšak ne vyhlazeno. 

Pozd jší badatelé pak vysledovali jeho p sobení až k Nietzchemu, 

Leninovi a Hitlerovi. 

Blake už toho v d l o Tapperech dost. Pojal podez ení, že 

Svobodný duch je stále ješt naživu, nejen jako myšlenka, nýbrž i 

jako organizace, snad i mnoho organizací. A pokud by to byla 

pravda, mohli být K iklouni ve spojení s dalšími podobnými spolky 

na celé Zemi, ale i na ostatních planetách, na kosmických stanicích, 

satelitech a asteroidech. Ale za jakým ú elem? 

Byl si jist, že s tím ú elem n jak souvisela SPARTA. A žena, 

která si íkala Ellen Troyová, s tím m la rovn ž n co spole ného. 

Snažil se zjistit n co víc, ale všechny jeho pokusy narážely na 

neprostupnou ze . 

V Pa íži existovala dobro inná spole nost, známá jako 

Athanasijci, jejíž lenové si kladli za cíl krmit hladov jící. Na stejné 

pa ížské adrese sídlilo malé vydavatelství, specializované na knihy o 

archeologii – vydávali všechno, od v deckých d l až po dekorativní 

svazky, ur ené na kávové stolky, plné holografických snímk ruin, 

mezi nimiž p evažovaly slavné stavby starov kého Egypta. lenem 

dozor í rady vydavatelství, známého jako Nakladatelství Lequeu, byl 

muž, kterého m l Blake na svém seznamu Tapper . 

Blake v t il další spojení. Jméno Athanasius znamená v e tin 

„nesmrtelný“, bylo to však také k estní jméno slavného znalce 

hieroglyf , jezuity Athanasia Kirchera. Když práce pro firmu 

Sotheby p ivedla Blaka do Národní knihovny v Pa íži, využil 

výborného krytí pro menší soukromé vyšet ování p ímo na míst … 

Blake se procházel po širokých chodnících Boul Mich. Velké zelené 

- 24 -

listy kaštan se mu rozprostíraly nad hlavou jako dlan s p ti prsty. 

Jasné slune ní sv tlo jimi procházelo jako filtrem do hlubokých stín 

pod stromy. Sv tlo dostalo zelený nádech. P i ch zi uvažoval o 

svých možnostech. 

M stské univerzity p itahují bezdomovce a univerzita v Pa íži 

netvo ila výjimku. Oslovila ho žena oble ená do módních frivolních 

šat , snad t icetiletá. Byla vrás itá jako scvrklé jablí ko, ale bylo 

vid t, že ješt nedávno byla hezká. „Mluvíte anglicky?“ zeptala se 

anglicky a potom, stále ješt anglicky: „Mluvíte holandsky?“ Blake jí 

str il do ruky n jaké barevné bankovky a ona si je nacpala do 

zma kané sukn . „Merci, monsieur, merci beacoup,“ a op t anglicky: 

„Ale dávejte si pozor na pen ženku, pane, Afri ané vám ji ukradnou 

z kapsy. Ulice se hemží Afri any, jsou tak erní, tak velcí, musíte na 

sebe dávat pozor. 

Prošel kolem kavárny se stoly na chodníku, kde další žena, se 

šminkami rozmazanými po d tské tvá i ce a s divoce rozcuchanými 

vlasy, bavila návšt vníky imitováním Shirley Templeové, s 

nezkrotnou energií stepovala Dobrá lo Lollipop. Házeli po ní 

peníze, ale neodešla, dokud neukon ila své mizerné vystoupení. 

P istoupil k n mu velký erný Afri an a nabízel mu plastovou 

helikoptéru na péro. 

Na chodníku sed la skupina vousatých muž , všichni n co p es 

dvacet. Hn dé tvá e m li posety skvrnami od prasklých ervených 

puchý , zády se opírali o plot Luxembourgské zahrady. Nenabídli 

mu nic, ani se ho na nic neptali. 

Blake došel k Montparnassu. Na obzoru, nad staletými st echami 

m sta, se zvedal prstenec pahork , které obklopovaly centrum Pa íže 

jako palisáda. St ny z betonu a skla bránily p ístupu vánku, 

zadržovaly smrdutý letní vzduch v údolí Seiny. Kolem n j ví il nikdy 

neustávající dopravní ruch Pa íže. Te , když všechny skútry a 

automobily pohán la elekt ina, byl provoz tišší a bez výfukových 

plyn , ale z stal stejn nebezpe ný a agresivní jako d íve. Ozývalo 

se neustálé svišt ní pneumatik doprovázené oslím hýkáním klaxon ; 

jako by se idi i snažili odstr it navzájem z cesty a zarazit jeden 

druhého samotným zvukem a vztekem. Pa íž, m sto sv tel. 

Blake se vracel stejnou cestou. Tentokrát se mu Afri an nesnažil 

- 25 -

prodat helikoptéru. Shirley Templeová zahajovala nový výstup, o 

kousek dál na bulváru. Žena vrás itá jako scvrklé jablí ko ho zase 

obt žovala, pam m la zcela vymazanou. „Mluvíte anglicky? 

Mluvíte holandsky?“ 

Blake v d l, co musí ud lat jako další krok. Musí najít zp sob, 

jak se p ipojit ke Svobodnému duchu. Tappe i znali Blaka Redfielda 

p íliš dob e, ale jiná ramena mezinárodního kultu lovila v jiných 

vodách. Mladí bezdomovci v Evrop tvo ili nezm rnou zásobu 

poddajných a tvárných duší. Po t ech dnech v Pa íži už Blake nem l 

nejmenších pochyb, že Nakladatelství Lequeu a Athanasijská 

spole nost jsou vlastn totožná organizace. A te Athanasijci najdou 

opušt ného lov ka, kterého fascinují egyptské památky: to bude 

obzvlášt zajímavý úlovek. 

Než však Blake bude moci tento plán uskute nit, musí se vrátit 

do Londýna a dokon it tam práci. 

Od doby, kdy se Ellen Troyová Blakovi ztratila ve Velkém 

centrálním skleníku, uplynuly už tém dva roky. P i aukci v 

dražební síni Sotheby tehdy Blake zastupoval kupce z Port Hesperu, 

který cht l za každou cenu získat cenné první vydání knihy T. E. 

Lawrence Sedm pilí moudrosti. Potom, když nákladní lo Star 

Queen dopravovala knihu na Port Hesperus, došlo na ní ke smrtelné 

nehod .* 1 

Jakmile Blake zjistil, kdo byl pov en vyšet ováním nehody, 

okamžit si zajistil letenku na lo k Venuši. Oficiáln cht l dohlížet 

na majetek svého klienta, ve skute nosti se však cht l osobn setkat s 

inspektorkou Komise kosmické kontroly, která vyšet ovala p ípad 

Star Queen, se samotnou Ellen Troyovou. A tentokráte si Blake 

pe liv zajistil, aby se mu nemohla vyhnout. 

Tehdy na Port Hesperu, v místnosti s transformátory v 

centrálním v etenu koule se zahradami, se Blake poprvé mohl se 

svou bývalou spoluža kou Lindou pod lit o svoje p ekvapivé 

znalosti. „ ím více tuhle záležitost zkoumám, tím více souvislostí 

1 Nehoda nákladní lodi Star Queen je vylí ena ve Zlatém v ku Venuše 

Arthura C. Clarka, svazek 1: Nap tí zlomu. 

- 26 -

nacházím. Dostávám se stále hloub ji,“ ekl jí Blake. „Ve t ináctém 

století byli známi jako adepti Svobodného ducha, proroci. Pozd ji 

používali mnoho jiných jmen, skrývali se, ale nikdy nebyli 

vyhlazeni. Jejich cílem bylo vždy božství. Dokonalost v tomto 

život . Nad lov k.“ 

Když se ho však Sparta zeptala, pro se ji snaží zabít, mohl 

Blake pouze vyslovit domn nku, že se dov d la více, než si p áli. 

„Pravd podobn jsi zjistila, že SPARTA byla n co víc, než tv j otec 

a matka prohlašovali…“ 

„Moji rodi e byli psychologové, v dci,“ protestovala. 

„Vždycky existovala temná strana a sv tlá strana, erná strana a 

bílá strana,“ odpov d l. 

Když Blake musel opustit Spartu na Port Hesperu, aby se vrátil na 

Zemi, byl pevn rozhodnut co nejd íve infiltrovat do „ erné strany“ 

Svobodného ducha… 

To se stalo p ed ty mi m síci. Sparta o n m od té doby 

neslyšela, dokud nedostala ten krátký, stru ný vzkaz – v okamžiku, 

kdy byla p íliš zaneprázdn na, než aby se jím mohla zabývat. 

- 27 -

3 

Sko ápka, v níž byla uzav ena, se rozev ela. Na šesti rozt esených 

nohách klopýtala dop edu, do skalní st ny. 

Vzep ela se na zadních nohách a natáhla ozubené p ední nohy, 

aby se zachytila za ho ejšek ímsy. M kký kámen se ve stisku jejích 

klepet drolil. Nalezla záchyt a vytáhla se nahoru, podklesávající 

klouby jí vrzaly. Zastavila se, aby roztáhla k ídla, rozhlédla se kolem 

a mávajícími tykadly ochutnala vzduch. M l p íchu zkažených 

vajec. Osv žující v n . 

Atmosféra byla jako tlusté sklo, pr hledná, zalitá erveným 

sv tlem. Kývla pancé ovanou hlavou ze strany na stranu, ale 

nevid la daleko. Obzor se ztrácel v rozptýleném sv tle. Sklonila 

tykadla a zachytila jimi vzruchy, p icházející z terénu p ed ní. Kdesi 

vp edu, informovaly ji tyto další smysly, se do zá ící oblohy zvedají 

velké útesy. 

Její titanové pa áty lehce spo ívaly na škraloupu, jehož spe ený 

povrch ji p i doteku chladil. Kapalné lithium jí pulzovalo útrobami a 

proudilo žilami jejích choulostivých k ídel z molybdenové 

nerezav jící oceli, odvád lo její t lesné teplo tak jemn jako mírný 

pot v dubnovém vánku. Jako motýl z kukly vykro ila do rána 

dlouhého Venušina dne. 

P estože m la lánkové nohy, tykadla a vyza ující k ídla, nebyl 

to šestnáctitunový hmyz, byla to žena. 

„Azurový draku, slyšíte m ?“ 

Ve spojení docházelo k p lsekundovému zpožd ní, 

zp sobenému vzdáleností od Port Hesperu. „Mluvte, inspektorko.“ 

„Sm uji k místu posledního kontaktu.“ 

„Máme vás,“ ozval se hlas dispe era raketoplán spole nosti 

Azurový drak. „Váš raketoplán p istál devadesát metr západn od 

cílového bodu. Mrzí nás to. Zm te kurz o ty i stupn doprava a 

pokra ujte p ibližn t i a p l kilometru, až se dostanete k úpatí 

útes .“ 

- 28 -

„Dobrá. N jaká zm na v jejich situaci?“ 

„Nic od signálu nula-p t-sto ani z vozidla, ani od robot . Vyslali 

jsme další roboty ze základny Azurového draka, odhadovaná doba 

p íjezdu asi ty icet minut.“ 

„P ihlásím se, až navážu kontakt. Te kon ím.“ 

Od posledního signálu od expedice již uplynuly tém dv 

hodiny. P ed ty iadvaceti hodinami p istáli její lenové na základn 

Azurového draka a vydali se k cíli ve stejném vozidle, v jakém nyní 

cestovala Sparta. Brzy ud lali první úžasný objev a slibovali si, že 

jich bude ješt mnoho. Nyní však Sparta na úsp ch expedice 

zapomn la. Te bylo t eba zachránit jim život. 

Sparta si pe liv vybírala cestu m lkým korytem. Bylo to již 

hodn dávno, kdy se na této pláni leskla tenká vrstvi ka vody, kdy 

p es ni jemn postupoval tém nepost ehnutelný p íliv a odliv. Ted 

to byla deska oranžového pískovce s povrchem zbrázd ným erozí. 

Sparta m la podivný pocit, když p i postupu vp ed šlapala do vrstvy 

rozpadajících se kamen a ví ila líná oblaka prachu. 

Jako by nic neodd lovalo Spartiny p irozené smysly od sv ta, 

kterým se pohybovala. O i sedm metr dlouhého roveru byly jejíma 

o ima, hled ly p ímo do husté Venušiny atmosféry diamantovými 

o kami, které m ly zorné pole t i sta šedesát stup . Jeho šest 

kloubových nohou a pa át pat ilo jí, jeho pokožka z nerezav jící 

oceli a titanová kostra byly její. 

Skute ná žena, malá, s tenkými kostmi a se svaly tane nice, 

sed la v p ední ásti vozidla v dvojité kouli z titanového aluminidu, 

v jakémsi potáp ském zvonu bez oken, jen s jedním poklopem nad 

hlavou. Ale po íta em generovaná um lá realita, v níž byla 

pono ena, ji p esv d ila, že byla stvo ena pro tuto planetu. Když se 

cht la pohybovat, sta ilo, že si to p ála. Laserové paprsky uvnit její 

nepr hledné p ilby sledovaly pohyby jejích o í. Makroskopická 

nap ová idla, zabudovaná do t sn p iléhajícího ídicího 

skafandru, sledovala a zesilovala pohyby jejího t la. Zvuk ze všech 

stran, projekce na sítnici oka a ortotaktická látka skafandru – dv st 

tlakových p evad , sto prvk vým ny tepla, tisíc chemických 

synapsí na centimetr tvere ný – jí dodávala živý pocit vn jšího 

sv ta. 

- 29 -

N co se však p itom nevyhnuteln ztrácelo. Vn jší teplota tém 

p t set stup Celsia, dostate ná k tavení písmového kovu, byla pro 

k ehkou ženu v kabin snížena na teplotu p íjemného jitra. Vzduch 

venku byl tém istý oxid uhli itý se stopovými p ím smi vzácných 

plyn , ona však v kabin dýchala známou sm s kyslíku a dusíku. 

Vn jší tlak, schopný rozdrtit pozemskou ponorku, byl zm n n na 

neutrální. I zkreslení, zp sobené ohybem sv tla v husté atmosfé e 

Venuše, bylo korigováno, takže centrum zraku ve Spartin mozkové 

k e registrovalo známý plochý obraz sv ta místo mísovit 

tvarovaného. Obzor však Sparta m la pouze n kolik set metr 

daleko. Kdyby její vozidlo nebylo vybaveno radarem a sonarem, 

cestovala by naslepo. 

Za dvacet minut dosáhne svého cíle, místa, kde pob eží staré 

miliardu let kon ilo adou útes a kde hluboký ka on ústil do 

zaniklého, vyschlého mo e. A v ka onu zjistí, zda jsou lidé v Roveru 

1 mrtvi nebo zda žijí… 

Venuše je úžasn oblá a kamenitá planeta. Je velká tém jako 

Zem , její retrográdní rotace obnáší pomalých dv st ty icet 

pozemských dn . Na rovníku nemá žádné pozorovatelné vydutí. Na 

rozdíl od Zem s jejími šesti kontinenty, s h ebeny And a Himaláje, 

zvedajícími se až do oblak, s dalšími h ebeny uprost ed oceán a s 

propastnými p íkopy, je povrch Venuše v tšinou tvrdý a hladký jako 

povrch kule níkové koule… 

Samoz ejm až na n kolik významných výjimek. Jednou z nich 

je Ištar terra. Ištar terra, jeden ze dvou „sv tadíl “ planety, je na 

východní stran ukotvena do Mount Maxwellu, obrovské sopky, 

vyšší než na Zemi Mount Everest. Celý tento kontinent je asi dvakrát 

tak velký jako Aljaška a je umíst n v p ibližn odpovídající 

zem pisné ší ce; ze severu a západu je rovn ž lemován horami, i 

když daleko mén p sobivými než Mount Maxwell. V tšinu 

kontinentu zabírá rovinaté plato Lakšmi. 

Práv k p íkrým jižním bok m plata Lakšmi te Sparta se svým 

šestinohým roverem sm ovala. ím dále a rychleji se pohybovala, 

tím v tší jistotu poci ovala. Její cesta vedla p es adu m lkých 

kráter , jejichž p íkré okraje se už dávno ve žhavé atmosfé e 

roztavily jako sklená ský tmel. Postupovala proti svahu, 

- 30 -

zbrázd nému stup ovitými terasami, vytvo ených vlnami. Byly to 

zbytky pláže, která se neustále zv tšovala, když m lký oceán planety 

vlivem skleníkového efektu vysychal. Jak Sparta postupovala po 

pláži a vylézala na terasy, pohybovala se v ase zp t, k dob , kdy 

m l oceán nejv tší plochu a kdy pokrýval celou Venuši krom dvou 

malých kontinent a n kolika rozptýlených ostrov . 

Tlakovou kabinou ot ásla salva silných výbuch , zem se prudce 

zat ásla a shodila stroj na kolena. Krajina kolem Sparty se bortila a 

sténala. Rytmické vln ní p dy však pomalu odezn lo, nechalo za 

sebou jen vznášející se ervený prach. 

Exploze zp sobil výboj ve vysoce vodivé atmosfé e z korony 

svítících blesk , která vykvetla nad vrcholem sopky Mount Maxwell, 

t i sta kilometr daleko a jedenáct kilometr naho e v oblacích. 

Sou asné zem t esení vycházelo z útrob hory; divoká erupce, která 

za ala p ed t emi hodinami, stále pokra ovala. 

„Rovere 2, tady je Azurový drak. Vidíme vás u útes . Ústí 

ka onu je dva kilometry po vaší pravici.“ 

Z jasné zá e na hran obzoru s p ekvapivou nenadálostí vystoupil 

na ervenale erný sope ný svah. Sparta se sto ila doprava, a vtom 

pocítila první známku potíží. V druhém kloubu pravé p ední nohy 

nar stal odpor, zpomalující pohyb. Nem lo však smysl zastavovat. 

Mohla pokra ovat po p ti nohách, bude-li to nezbytné. Nebo t eba 

jen po t ech. 

Ulevovala poškozené kon etin , držela ji zvednutou, ale když po 

p ti minutách dorazila k ústí ka onu, poznala, že je to k ni emu. 

Porouchalo se t sn ní a kloub se zad el. Uvolnila nohu a odhodila ji, 

nechala ji za sebou jako pohozenou h l. Držela lichou p ední nohu 

zvednutou a kva ila do ka onu po zbývajících ty ech. 

Procházela ka onem, proplétala se mezi zužujícími se 

kamennými st nami pokrytými patinou s temn kovovým leskem, 

jimiž se kdysi ítila eka. Tisíce let záplav zde zanechalo své stopy, 

to však bylo p ed miliardou let. Nyní rozpálená st na stékala jako 

vosk a p ekrývala tenké m kké vrstvy k ídy a uhlí, které skrývaly 

stopy života. 

D kazy minulého života se vyno ily vlastn ihned, když se 

dálkov ovládaní pr zkumní roboti dotkli povrchu Venuše. V 

- 31 -

idlicích a v uhelných slojích bylo nalezeno asi tucet, ne více, 

úlomk makroskopických fosilií. Pouze tucet fragment za dvacet let 

pr zkumu! Bylo to však více než dost, aby to zažehlo lidskou 

p edstavivost. Tyto kousky kamene rekonstruovali sto r znými 

zp soby st ízliví experti a tisíci dalšími zp soby snílci bez zábran. 

Nikdo doopravdy nev d l, jak organismy vyhlížely ani jak žily, a 

nad je, že to n kdy n kdo zjistí, se zdála mizivá. 

Potom však se p ed n kolika m síci robot p i pr zkumu 

prokousal do jeskyn v útesu tohoto ka onu… 

Sparta obešla skalnatý útes a zastavila se p ed obrovskou 

hromadou nedávno spadlých balvan . Bledé obnažené plochy 

kamene vypadaly proti z ernalému a zkorodovanému povrchu útesu 

neskute n jasn a k ehce. 

„Azurový draku, tady je Troyová.“ 

„Mluvte, inspektorko.“ Port Hesperus byl te blíž, zpožd ní 

rádiového signálu sotva p esahovalo váhavou pauzu. 

„Místo je poh beno sesuvem p dy. Radar s vlnovou délkou 

jednoho metru ukazuje rover a HDVM roboty pod sesuvem. Slabé 

infra ervené zá ení, malá hustota toku ástic z reaktor , které musí 

být automaticky odstaveny. Pravd podobn mají rozt íšt né šupiny 

chladi . V kabin registruji pohyb. Vyhrabu je.“ 

„ ekejte, inspektorko.“ 

Jedinou nepoškozenou p ední nohou se za ala sápat do hromady 

kamen . 

„Inspektorko Troyová, naše p ístroje ukazují, že nem žete 

používat pravou p ední kon etinu. Dohlížitel levé strany vám radí, 

abyste neriskovala zbývající p ední nohu. Slyšíte nás?“ 

Další šíp blesku pro al oblohu. Chvilku nato ot ásl roverem t esk 

hromu. 

Slyšela je hlasit a jasn , stejn jako oni slyšeli její klidný dech a 

ode ítali její stálé biostaty. „Šet me oba dechem,“ odv tila. 

Zbylá p ední noha ú inn vyškubávala kusy edi e a ztuhlého 

sope ného tufu z místa, kam dopadly. Motory v kloubech bez ustání 

vrn ly, vydávaly v husté atmosfé e hlasitý zvuk. Prach se v tom 

hustém vzduchu zvedal jako rozví ené bahno. Zaryla se do sutin dva 

metry, potom musela couvnout a v novat n jaký as na p erovnání 

- 32 -

odhozeného materiálu. ím hloub ji se do hromady no ila, tím více 

jí hrozilo, že bude sama poh bena. Na Merkuru, na Marsu, na M síci, 

na kterémkoli asteroidu nebo vn jším m síci by to nebylo tak zlé, ale 

Venuše je sestrou Zem . Blok edi e vážil na Venuši tém tolik, 

kolik by vážil na Zemi. 

„Inspektorko, tady je Azurový drak. HDVM roboti z Dra í 

základny jsou od vás nejvýše deset minut.“ Dra í základna byl 

automatizovaný komplex na zpracování rudy a stanice raketoplán 

na výšinách plata Lakšmi, které pat ily spole nosti Azurový drak. 

„P esta te s tím, bu te tak hodná. Nechejte t žkou práci pro roboty.“ 

„Dobrý nápad,“ poznamenala. „Budu pokra ovat, dokud sem 

nedorazí.“ 

„Inspektorko Troyová…“ za al pracovník ízení leteckého 

provozu, ale pak to vzdal. 

Sparta se za ala potit. Zdálo by se p irozené, že se vším tím 

úsilím zapotí, ona však pouze dodávala v li, sama nepracovala. Pro 

se tedy vzduch tak zah ívá? Je n jaká závada na tepelných 

vým nících skafandru pro um lou realitu? P epnula p ilbu na vnit ní 

displej. Žádný zjevný problém. Ledaže by bylo n co v nepo ádku s 

vnit ním chladicím systémem samotného roveru. 

Tento stroj, stejn jako jeho dvoj e, byl postaven pro první 

pr zkum Venuše s lidskou posádkou p ed tvrt stoletím. Oba 

obrovští oceloví brouci v soudkovitých raketoplánech na planet 

úsp šn p istáli a oba se poda ilo znovu nalézt. Když je však otev eli, 

posádka jednoho z nich – tohoto – byla zaživa upe ena. 

Pou ení z této události nezapadlo. Pr zkum a využívání Venuše 

p evzali dálkov ovládaní roboti. Nyní se poprvé po dvaceti letech 

stalo, že byla p ítomnost lidí na povrchu planety nezbytná. Tém 

celé t i m síce trvala generální oprava, nové vybavení obou rover a 

p izp sobení raketoplán , aby mohly sloužit lidem. 

Všechny známé problémy byly odstran ny. Takže z stával pouze 

Murphyho zákon. 

Ramenem z titanu vytáhla další balvan a p i dalším sáhnutí 

zachytila za levou zadní podp ru Roveru 1. Padající kameny 

broukovi rozdrtily zadní nohy a rovn ž k ídla. Posádka uvnit z stala 

naživu díky supravodivému chladicímu systému, který udržoval 

- 33 -

pr tok kapalného kovu dob la rozpálenými cívkami, tvo ícími pás 

kolem tlakové koule. 

Opatrn , ale tak rychle, jak jen dokázala, odstranila drobné 

kameny z p ední ásti roveru a odhalila jednu stranu lesklé koule 

tlakové kabiny. Chladící cívky ješt fungovaly, ale padající kameny 

odst ihly roveru tykadla. Sparta upevnila na vn jší stranu tlakové 

kabiny akustické lánky, aby navázala komunikaci. 

Vizuální scéna se zm nila tak ost e, jako by n kdo zapojil 

holografické video. Tlaková kabina Roveru 1 se náhle rozev ela, jako 

kdyby do ní nahlížela p ímo z místa, kde sed la. Uvnit kabiny byli 

t i muži: pilot, shrbený vp edu a úpln obalený lesklým erným 

skafandrem a p ilbou pro um lou realitu, jako m la Sparta, a za ním 

dva muži v kombinézách. Zjevn trp li nedostatkem prostoru, ale 

všichni vypadali nezran ní. 

„Ohajo gozaimasu, Joši. Deva ojama itašimasu.“ 

Pilot se zachichotal. „To nestojí ani za e . M žeš p ijít kdykoli.“ 

Protože m l nasazenu p ilbu pro um lou realitu, jediný ze t í ji mohl 

vid t, ale zvukovými pojítky ji mohli slyšet všichni. 

„Kone n jste tady,“ ekl nižší ze dvou cestujících a nevrle 

nakukoval sm rem ke Spart . Byl to drobný chlapík s jasnýma 

o ima, asi p tapadesátiletý, na epý ený kohout v t sné kleci, 

profesor J. Q. R. Forster. P esv d en o svojí p irozené autorit , 

neváhal mluvit za všechny. „Je životn d ležité, abychom bez 

dalšího odkladu p edali naše záznamy na Port Hesperus.“ 

Lituji, že jsem se zpozdila, pomyslela si Sparta, ale ekla: „Lituji, 

že došlo k p erušení vaší práce, profesore.“ Pilotovi ekla: „Vzadu 

pod kabinou máte rozdrcený rám, Joši. Abychom vás odsud dostali, 

budeme vás muset odtáhnout k raketoplánu. Rad ji v klidu vy káme 

na p íchod HDVM robot .“ 

„Myslím, že nám uniká chladivo. Teplota uvnit vzrostla za 

posledních deset minut o dva stupn .“ Jošimitsu jenom chraptivým 

hlasem nazna oval, že si uv domuje závažnost situace. 

To jí p ipomn lo vlastní nepohodlí. „Po kejte chvilku.“ Otev ela 

p ilbu a ichala vzduch v tlakové kabin . Ozon. Kdyby na sob 

nem la uzav ený skafandr, cítila by jej d íve. 

„P emístím lánky.“ Sparta sundala akustické spojky a p erušila 

- 34 -

tak zvukové i optické spojení. Z jejího i Jošimitsova hlediska se ob 

tlakové koule staly op t nepr hlednými. 

Ozon vysv tloval vyšší t lesnou teplotu, ale co by vysv tlovalo 

ozon? Sundala si z pravé ruky ortotaktickou rukavici. Zpod krátce 

zast ižených neht vystoupily ostny chitinových polymerových 

vložek. Vsunula je do pomocného konektoru hlavního po íta e svého 

roveru a napojila se na vstup a výstup signál . 

Jehli ky nepat ily ke standardní výbav inspektor Komise 

kosmické kontroly. Ty její byly dalším z jejích tajemství, stejn jako 

jméno, kterým si íkala a které nikdo jiný neznal. 

Prohledávání dat vnit ní sít roveru jí trvalo zlomek sekundy, 

mnohem mén než vlastní zastaralé diagnostice stroje. Vytáhla 

jehli ky z konektoru, zasunula je a nasadila si ortotaktickou rukavici. 

Nepoškozenou p ední nohou roveru op t p ipojila akustické spojení. 

Zvon Roveru 1 byl op t pr hledný. 

„Vidím vás te líp,“ prohlásila. Byla to milosrdná lež. „Zdá se, 

že mám také problém, jisk ení v kompresoru a promýva e z n jakého 

d vodu nezvládají ozon. Tímto tempem se za dvacet minut otrávím. 

Myslím, že vás odsud rad ji vytáhnu a dám se na úprk.“ 

„Rovere 2, poslouchejte, prosím.“ Hlas pracovníka ízení 

provozu raketoplánu se naléhav rozléhal v obou kabinách. Port 

Hesperus byl nyní p ímo nad nimi, procházel stejnou zem pisnou 

délkou jako plato Lakšmi. „Vaše vozidlo není v po ádku. Vyzýváme 

vás, abyste okamžit opustila místo a vrátila se k raketoplánu. 

HDVM roboti dorazí za deset minut a pomohou Roveru 1.“ 

„Z vašich cestujících kape pot,“ ekla Sparta Jošimu. 

„P esn tak,“ p isv d il. „HDVM roboti jsou dob í na to, aby 

pojídali skálu, a to je asi tak všecko.“ 

„M li bychom rad ji hned za ít,“ prohlásila Sparta. 

„Všichni bychom m li snadn jší život, kdybyste se držela 

pravidel,“ ozval se z rádia ned tklivý hlas z Azurového draka. 

„Pot ebuji pomocnou ruku, Joši,“ ekla Sparta. 

„A co t eba celou paži?“ 

Druhý cestující Roveru 1, vysoký muž s jemnými sv tlými vlasy 

a hustým obo ím, až do této chvíle bez poznámek trp liv naslouchal 

rozhovoru. „Možná na to není správná doba,“ ozval se ostýchav , 

- 35 -

„ale kdyby mi n kdo laskav …“ 

„Neple se do toho, Mercku,“ obo il se na n j Forster. 

„Nahrazují chyb jící kon etinu jejího roveru jednou z našich.“ 

Forster v odhad byl p esný. Sparta a Jošimitsu nasouvali dobrou 

p ední pravou nohu z jejich rozdrceného Roveru 1 do prázdného 

ložiska Spartina vozidla. Suché ložisko obsahovalo pouze ídicí spoje 

a nevyžadovalo mazání. Bylo navrženo práv pro takové nouzové 

transplantace kon etin, jako byla tahle, p i vysokých teplotách a v 

nejsušší p edstavitelné atmosfé e. 

Oba piloti na sebe výte n vid li, jako kdyby šlo o dvojici 

chirurg , stojících po stranách opera ního stolu. Avšak vn jší 

pozorovatel by vid l dva rovery, d epící hlavami u sebe jako párek 

slepých kudlanek nábožných. Jeden lesklý brouk, nap l rozdrcený, 

nervózn nabízel druhému kloubovou p ední nohu, možná doufal, že 

si tím zachrání svoje životn d ležité ásti… 

„Dobrá, noha je p ipojena a pracuje. Vytáhni sv j zajiš ovací 

kolík a já vás vyzvednu.“ 

„Kolík je venku.“ 

Ob však byla nadarmo, protože kudlanka, která nyní m la dv 

dobré p ední nohy, je náhle natáhla, uchopila hlavu druhého brouka a 

zatáhla nahoru. Kulatá hlava druhého brouka se úpln odd lila. 

„Mám vás,“ ekla Sparta. 

Když Joši vytáhl zajiš ovací kolík v podlaze kabiny, p erušil tím 

veškeré spojení s Roverem 1, s jeho zdroji energie, jeho vn jšími 

senzory a se systémy, dlouhodob zajiš ujícími životní podmínky v 

kabin . Jošimitsu byl nyní slepý, jeho skafandr pro um lou realitu 

byl k ni emu. Za pomoci recirkula ních filtr by t em muž m v 

kabin normáln zbývalo šest hodin života, možná o n co více. 

Sparta opatrn vycouvala z p íkopu, který vyhloubila v hromad 

suti, kouli držela naho e, dokud se nedostali ze sesuvu. Potom se 

oto ila tak rychle, jak jen dokázala, a pádila sm rem, odkud p išla. 

Muže, kte í p ežili, držela p ed sebou jako vejce. 

Spartino rozhodnutí ne ekat bylo velmi prozíravé: o chvíli 

pozd ji se podloží op t rozt áslo, tisíce tun kamene se z ítilo z útesu 

a zatarasilo ka on za nimi. Sparta se ale ani neobt žovala, aby Port 

Hesperu p ipomn la, že m la pravdu. 

- 36 -

Náklad jí nevadil ve výhledu. Um lá realita se dá velmi snadno 

p izp sobit, takže Sparta pouze naladila senzory, aby se dívaly skrz 

tlakovou kouli, kterou držela p ed sebou, a kolem ní. Ponechala si 

jakousi dvojitou expozici, n co jako stínový obraz i „ducha“, aby se 

ujistila o zdraví obyvatel kabiny. 

Rachocení vzdálených blesk zn lo jako rychlopalba z d la a 

pronásledovalo ji, když sp chala kanálem vedoucím v zákrutech 

mezi st nami z hladkého kamene. Když k ní po n kolika sekundách 

dorazily vlny, ot ásající podložím, létaly sice hustou atmosférou 

kolem ní kameny, avšak ústí ka onu dosáhla bez úhony. Kone ný 

úprk po pláni by již m l být snadný. 

V polovin cesty k raketoplánu zachvátily podloží tak silné 

ot esy, až se terén zmítal jako plachta ve v tru. Náhlý pohyb skály 

nahoru rover ochromil. V tšinu síly zachytily jeho st ední nohy, 

jedna se však ohnula. O okamžik pozd ji vytrhl náhlý poryv v tru 

tlakovou kouli ze Spartina sev ení. 

Odhodila nepot ebnou prost ední nohu a b žela po vlnícím se 

terénu dop edu. Koule poskakovala p ed ní, p esko ila ímsu, pak 

širokou lavici, spadla na další ímsu. Sparta ji skokem zachytila. 

P eto ila ji do správné polohy a zklidnila. Když op t p ipev ovala 

komunika ní lánky, všimla si výtoku roztaveného lithia z praskliny 

v chladicích cívkách… 

Zjistila, že její zadní levá noha je k ni emu. Odhodila ji p ímo 

tam, kde stála. 

Cestující v kabin leželi v kup na podlaze za k eslem pilota. Na 

Merckových sv tlých vlasech byly skvrny jasné krve z ezné rány na 

ele. Forster vypadal zna n znepokojen , ale nebylo na n m vid t 

žádné poran ní. T el si bradu. Jošimitsu byl p ipoután v k esle. Zdálo 

se, že zážitek ho nevyvedl z míry. 

„Máte proražené cívky,“ ekla. „Zbývá možná deset minut, než 

vám vyte e chladivo. P ipoutejte se, povle u vás k raketoplánu.“ 

Ot esený Merck se držel za krvácející hlavu, ale vzhlédl. „Je 

tohle opravdu podstatné?“ 

„Ud lej to, Albersi, pokud se chceš zachránit!“ Forster se na n j 

osopil. Sundal si opasek z kombinézy a p ivázal se jím k pilotovu 

k eslu. 

- 37 -

Merck po chvilce nerozhodnosti u inil totéž. Oba cestující se 

tiskli k podlaze, když Sparta zdvihla kabinu, uchopila ji p edními 

pažemi a pozpátku táhla p es erodovanou krajinu. 

Rádiem vyslala stru ný vzkaz Azurovému draku. Kosmická 

stanice už klouzala za obzor planety. Zpožd ná odpov obsahovala 

jen prosté potvrzení. 

Sparta postupovala pomalu. Chyb ly jí dv nohy a musela držet 

kouli, aby se nep evracela a ješt víc nerozdrtila chladicí cívky. 

Tažené vejce za sebou zanechávalo krvavou stopu, tenký jasný proud 

kovu, tryskající z proražené cívky. Kov vytékal rozpálený do ruda, 

ale potom na skále rychle chladnul do šplíchanc tekutého st íbra. 

Sledováním rychlosti ztráty Sparta mohla s velkou p esností 

ur it, kdy se objem lithia sníží natolik, že už chladicí systém nebude 

schopen odvád t atmosférické teplo. Až ten okamžik nastane, vnit ní 

teplota katastrofáln vzroste a za n kolik minut bude posádka 

upe ena do erna. 

„Jde nám to dob e. V p ti minutách budeme u raketoplánu,“ 

sd lila ztichlým muž m v kouli. 

Zbývaly jim necelé dv minuty, když za blízkým obzorem za 

sebou spat ila zavalitý raketoplán. V d la, že to nestihne, ur it ne 

tímto loudavým tempem. Musela ješt p etáhnout kabinu p es lavici, 

která áste n blokovala vrata nákladového prostoru raketoplánu, 

zav ít vrata, vychladit hangár a snížit v n m tlak. 

Sparta upadla do transu, který však p ešel tak rychle, že by ho 

žádný pozorovatel nezaregistroval. B hem n kolika milisekund její 

mozek navrhl a analyzoval šest možností a vybral tu nejlepší. 

Probrala se z transu a bez váhání podle svého rozhodnutí jednala. 

Prudce se oto ila a vyto ila kouli p ed sebe. Zap ela se na 

zbývajících t ech nohách a tvrtou nohou kabinu od sebe prudce 

odstr ila. Kabina se valila k otev enému hangáru jako mohutný 

fotbalový mí … 

Bylo to pomalé, to Sparta v d la, ale stále ješt se to dalo 

stihnout. Silným svazkem rádiových vln dala ekajícímu raketoplánu 

povel zav ít vrata hangáru a zahájit nouzové chlazení a snižování 

tlaku. Chladicí cívky koule se roztrhly a zá ící lithium se rozlilo po 

terénu, práv když koule p esko ila nízkou terénní vlnu a zapadla do 

- 38 -

ješt otev eného jícnu raketoplánu. Vrata se okamžit s prásknutím 

zav ela a z hangáru se vyvalil mohutný oblak páry, reak ní produkt 

procesu, p i n mž nouzové chladivo tryskalo z nádrží raketoplánu do 

horké, suché atmosféry v nákladovém prostoru. 

Raketoplán vypoušt l vysokotlakou páru ješt asi p l minuty 

poté, co se vrata hangáru zav ela. Sparta studovala scénu všemi 

smysly, které jí z staly. Zrak jí nebyl mnoho platný a signál radaru 

se odrážel od oblé kovové slupky tupého kužele. M la sice rádiové 

spojení s automatickým systémem raketoplánu, ale ne s muži uvnit 

kabiny. Jejím jediným zdrojem informací z stal sonar. Pe liv 

naslouchala bušení a sykotu, pískání a sténání pump, snažila se 

rozeznat, zda nedošlo k poškození n kterého ze životn d ležitých 

systém raketoplánu, zda jsou muži živi, p i v domí a schopni dostat 

se ze svého stísn ného v zení. 

Kone n zaslechla nezam nitelný zvuk otevírání tlakového 

poklopu kabiny. 

„Raketopláne, tady je Rover 2. P epoj m na pojítko, prosím.“ 

„Provedeno,“ odv til hlas raketoplánu. ,Joši, slyšíš m ?“ 

„Pan Jošimitsu je momentáln indisponován,“ odpov d l 

hluboký, drsný hlas s nezam nitelným britským p ízvukem. Profesor 

Forster stále pevn velel, ovládal alespo sebe, když ne události. 

„Asi vás bude zajímat, že jsme všichni p ežili bez vážného zran ní.“ 

„To ráda slyším, profesore. M žete te se svými spole níky 

opustit hangár, abych se mohla dostat na palubu, než m zavalí další 

zem t esení?“ 

„Ud láme to.“ 

Když se poklop jejího roveru otev el do znovu natlakovaného 

nákladového prostoru raketoplánu, spat ila Sparta laskavou a trochu 

smutnou tvá Alberse Mercka, který na ni shora shlížel. „Jste v 

po ádku?“ 

„Je mi dob e,“ odpov d la. Pomohl jí protáhnout se úzkým 

hrdlem poklopu. Když stála vedle n j na lávce, prohlížela si jeho 

zkormoucenou tvá a všimla si zaschlé krve ve vlasech a zarudlé 

mod iny podél jedné lícní kosti. „Je toho víc?“ 

„Krom tohoto?“ Dotkl se dlouhými prsty temene hlavy a tvá e. 

- 39 -

„N kolik bolestiv naražených žeber, ale nic zlomeného, myslím. 

Pan Jošimitsu dopadl nejh . Má oškliv vymknuté záp stí. Obávám 

se, že jsem ho kopl. Nebo jsem možná na n ho spadl.“ 

Sparta se rozhlédla po hangáru. Zbytky tlakové kabiny Roveru 1, 

popálené a zprohýbané, ležely pod podstavcem je ábu, 

zabudovaného naho e. Rover 2 stál na ty ech nohách, ale byl rovn ž 

zle pošramocen. Jeho reaktor m l snížen výkon na minimum, pumpy 

odsávaly louže nouzového chladiva zp t do nádrží. 

„Parádní nepo ádek. Škoda, že jsme nemohli zachránit nic z 

vašich vykopávek.“ 

„Nemáme samoz ejm žádné fyzické artefakty,“ poznamenal 

Merck, „máme však chemické analýzy a holografické záznamy, 

uložené v po íta ích roveru. Je toho dost, aby nás to po ádn 

zam stnalo.“ 

„Pom žete mi s upevn ním t chhle stroj ? Budu se cítit 

bezpe n ji, až budeme zase na ob žné dráze.“ 

Za n kolik minut se vyšplhali na letovou palubu raketoplánu. 

Jošimitsu ležel v urychlovacím lehátku s levou paží v záv sné pásce. 

Forster se sklán l nad poran ným pilotem a zru n mu obvazem 

p itahoval ruku k hrudi. 

„Je ti dob e, Joši?“ 

„Jsem trochu ot esený,“ zubil se. Dlouhé erné vlasy mu visely 

do o í. „Ohrnoval jsem nos nad p íb hy, které vypráv jí o tvém 

št stí, Ellen. Te už nebudu.“ 

Forster se nap ímil a prohlížel si ji. „Nezdá se mi, že inspektorka 

pat í k t m, kte í spoléhají na št stí.“ 

„Pouze tehdy, když všechno ostatní zklame,“ odpov d la Sparta. 

„ ekla bych, že jsme všichni m li št stí.“ 

„Pro poslali vás a ne n koho z normálních pilot ?“ zeptal se 

Forster. 

„Protože jsem na tom trvala,“ ekla. „Vaše expedice bude dlužit 

Azurovému draku za tuto cestu s pilotovaným raketoplánem 

hromadu pen z. Domnívají se, že to nem žete zaplatit. Mysleli si, že 

by bylo levn jší, kdyby vás vyhrabali HDVM roboti a p ivezl vás 

raketoplán bez lidské posádky.“ 

„Budu si s nimi muset ost e promluvit. Naše výdaje garantuje 

- 40 -

Výbor pro kulturní d dictví, nemluv o správcích Hesperského 

muzea…“ 

„Nedohadovala jsem se s nimi,“ p erušila jej Sparta. „Citovala 

jsem jen meziplanetární zákony.“ 

„Chápu. Ale pro jste tady vy, inspektorko? Chci íct, že vaše 

práce je p ece vyšet ování, že ano?“ 

„Krom mnoha dalších zdvo ilostí v i vaší expedici vám 

Azurový drak v noval služby pana Jošimitsu, jednoho z nejlepších 

pilot raketoplánu. Tyhle staré rovery umí ovládat jenom dva další 

lidé a nikdo z nich nebyl pro tuto cestu k dispozici.“ 

„Chceš asi íct, že se nikdo nep ihlásil dobrovoln ,“ ekl tiše 

Jošimitsu. „A šéfové jim to necht li na ídit.“ 

„Gomen nasaj, Jošimitsu-san.“ Sparta sklonila hlavu v úklon , 

vyjad ující respekt. Jošimitsu, p ipoutaný k lehátku, p itiskl hlavu ke 

klí ní kosti, snažil se odpov d t stejn . 

„Chápu.“ Forster byl již chvíli zticha, p emýšlel. „A kdy jste 

prošla výcvikem pro používání t chto speciálních vozidel?“ 

„Proboha, Forstere, p esta tu ženu vyslýchat,“ ekl Merck, 

obli ej zr žov lý rozpaky. „Práv nám zachránila život.“ 

,Jsem si toho dob e v dom,“ odsekl Forster. „A jsem za to 

vskutku vd ný. Chci prost jenom pochopit, co se tady d je. To je 

vše.“ 

„Mám… pro tyhle v ci nadání,“ odpov d la Sparta. 

„M li bychom si nechat diskusi na pozd ji,“ navrhl Jošimitsu. 

„ as ke startu se rychle blíží.“ 

O p l hodiny pozd ji raketoplán s nosem ve tvaru st ely vystartoval z 

povrchu Venuše, svižn vyšplhal do oblak, prorážel si cestu poryvy 

hurikánu provázejícího déš kyseliny sírové, zažehával svým 

pr chodem šípy blesku, postupoval stále vzh ru ídnoucími vrstvami 

smogu oxidu si i itého, až se nakonec dostal do istého kosmického 

prostoru a p iblížil se k lesklým prstenc m a zelení zá ící kouli Port 

Hesperu s jeho zahradami. 

- 41 -

4 

P išlo to jako vír z temnoty, kolo stínu, ne ohe , a hlasy. 

Mohla být nejv tší z nás… 


Williame, je ješt dít … 

Vzpírat se nám znamená vzpírat se Znalosti… 

Jak se kolo otá elo, hlasy se od sebe odrážely, až se zm nily ve 

vytí. Spart se zu iv rozbušilo srdce, ot ásalo jí žebry i matrací, na 

které ležela. 

Tvá m la zabo enou do polštá e. Otev ela o i. Nozdry jí naplnil 

podivný pach, výrazná rostlinná v n p echázející v kyselou, m nící 

se v pach, jaký vydávají ko ky. 

Kousky erné k ivky, kousky erného ezu, kousky erné skvrny, 

pohybující se a prom ující… tygr postupující vysokou trávou… 

Plná hr zy se posadila a otev ela ústa, aby vyk ikla, potom však 

výk ik potla ila. K ži m la potem slizkou. Srdce jí dut bušilo jako 

pumpa, která b ží naprázdno. 

Ovládla dýchání, tep se jí zpomalil. Její pravé oko p estalo 

neustále m nit ohniskovou vzdálenost a rychle se otá ející kolo se 

zhroutilo. Potom se vytratil i kyselý zápach a z staly jen d v rn 

známé pachy její kajuty. Nezam nitelný pach kosmické stanice, sm s 

pach antikorozních nát r , mazacích olej a lidského potu, 

p ehlušovala v n voskovek. 

Voskovka vydává v ni pouze v noci. Popínavá voskovka se ve 

složitých spirálách vinula po strop nad Spartou, byl to výsledek 

p stování rostlin do r zných tvar ve stavu bez tíže, kterým se Port 

Hesperus proslavil. Kv tinu vyp stovali v mikrogravitaci pod 

neustále se pohybujícím, naprogramovaným zdrojem sv tla. 

Ve Spartin kajut v prstenci A vážila popínavá rostlina i Sparta 

p ibližn stejn jako na Zemi. Srdce Port Hesperu tvo ily nádherné 

zahrady, ale zbytek kosmické stanice byl p itažlivý asi jako bitevní 

lo . V hlavním prstenci A, na st n koule se zahradami, obrácené ke 

- 42 -

hv zdám, bydlela v tšina pracovník údržby stanice, p ístavu, ízení 

meziplanetárního leteckého provozu a dalšího personálu služeb. 

Sparta byla do asn ubytována v ásti ubytovny policist , vyhrazené 

pro d stojníky, kte í p ijeli jako hosté. Nedojde-li k další nehod , 

jako byla nap íklad ta, která ji zavedla na povrch Venuše, bude to její 

poslední noc v neradostném pokoji z oceli a plastu. 

Jakmile si uv domila tohle, uv domila si i další v c, na kterou v 

uplynulých m sících asto myslela. Postrádala Blaka Redfielda, 

postrádala jej natolik, až to hrani ilo s posedlostí, postrádala ho o to 

více, že se tak dlouho neozval. A potom ten nanicovatý, škádlivý 

vzkaz, nepodepsaný a neobsahující ani náznak n jaké náklonnosti: 

„Poj me si op t hrát na schovávanou…“ 

Unavená, ale bez sebemenší nad je na spánek odhodila 

zmuchlané prost radlo a šla doprost ed zatemn ného pokoje. N co se 

muselo stát, ta no ní m ra p ece nep išla jen tak, sama od sebe. Na 

okamžik se zastavila a naslouchala… 

Vibrace ocelových st n p enášely elektrický brum, kovový 

pískot, zvuky hydrauliky a proud ní vzduchu v klimatiza ních 

systémech otá ející se stanice. Spartin sluch však tyto zvuky snadno 

odfiltroval a vytáhl z nich lidský kašel, ná ek a smích, hlasy sílící p i 

stížnosti nebo nadšení. Život Port Hesperu šel v normálních kolejích. 

V tšina d lník ubytovaných ve Spartin sektoru tvrd spala, jejich 

denní sm na za ne až za t i hodiny. Ostatní pracovali s takovou 

ú inností jako vždy. 

Blízko nad její hlavou pracovníci ízení leteckého provozu 

kosmických plavidel sledovali dráhy stovek malých plavidel a 

automatických satelit , které se hemžily v okolním prostoru. Poblíž 

však bylo pouze jedno meziplanetární plavidlo, kutr Komise 

kosmické kontroly, s plánovaným p íletem k radia nímu perimetru 

za šest hodin. Kutr p ivážel náhradu za Spartu a na jeho palub se 

ona sama vydá na cestu zp t k Zemi. 

Dva kilometry odtud, na druhém konci stanice, který vždy 

sm oval p ímo dol ke st edu Venuše, se D lní spole nost Ištar a 

D lní spole nost vzájemné prosperity Azurového draka jako obvykle 

piln v novaly obchodu. Soupe ící spole nosti tvo ily ekonomickou 

základnu stanice, d vod pro její existenci. ty iadvacet hodin denn 

- 43 -

odesílaly a p ijímaly velké raketoplány s rudou a navád ly roje 

kovových brouk , kte í pátrali na povrchu Venuše po vzácných 

kovech. 

Sparta stále naslouchala… 

V chodb blízko své kajuty neslyšela nikoho. P eladila svoje 

vnímání z vizuální oblasti na infra ervenou a propátrala temnotu 

nízkého apartmá. Nevid la nic krom zá ících obvod ve st nách. V 

poslední hodin tudy neprošlo nic živého. 

Ani její chemické smysly nepodávaly zprávu o ni em 

vymykajícím se normálu. 

Snažila se uvolnit. Nehrozilo jí nebezpe í. Neprobudilo ji nic 

vn jšího, nic vn jšího nevyvolalo její sen. Jen další úlomek její 

zni ené a pono ené pam ti odpadl a vyplul na povrch. 

Znaky… Pruhy tygra ve snu byly vytvo eny ze znak . Kdysi, ne 

tak dávno, snila o znacích, nedokázala si však vzpomenout, kde se jí 

to zdálo, ani co to bylo. 

P istoupila k jedinému velkému oknu v pokoji. T žká ocelová 

okenice vypadala dosti starobyle a ovládala se ru ní klikou. Sparta ji 

pomalu vyto ila. Když se žaluzie složily na sebe, zaplavilo kajutu 

sv tlo Venuše. Z okna byla vid t koule zelených zahrad, ty ící se ke 

hv zdám a kon ící v um lém obzoru, vzdáleném asi kilometr. 

Jak se Sparta dívala na mali ký sv t ze skla a oceli, pocítila, že 

bolest hlavy, která ji v posledních týdnech trýznila, op t za íná. 

Zasadila palce do kout elisti a sáhla si za krk, masírovala si 

špi kami prst zadní ást lebky. Trochu to pomohlo. Šla ke sk íni a 

za ala se oblékat. 

Natáhla na sebe hladké erné kalhoty, které jí obepínaly nohy a 

dávaly jim vzhled vysoustružené um lé hmoty. Uzav ela jejich 

kotníkové rozparky p es žebrované erné boty. Ho ejšek byl t sný a 

vysoký, vyrobený z páskovaného erného vinylu. Nosila své šaty 

jako brn ní. 

Pohlédla na obrazovku na st n . Dálkové ovládání leželo na 

no ním stolku dva metry od ní. Sparta natáhla paže a zak ivila ruce 

do starobylého symbolu žehnání. Nešlo však o žádné žehnání: pod 

srdcem se jí probudily k životu struktury, zabudované do její bránice. 

Podivnou pavu inou keramických „drát “, kterou m la obto enou 

- 44 -

kolem kostí, za al procházet elektrický proud. V b ichu ucítila žár a 

obrazovka na st n se rozjasnila. 

Dobrý trik, jak p ivád t v ci k innosti na dálku. U ila se však 

dosahovat toho ješt snadn ji. S pažemi ješt zvednutými zam ila 

další tichý signál v le na obrazovku. Obraz posko il dop edu a 

potom se ustálil. Sparta spustila paže. Na obrazovce b žely ze 

záznamu záb ry, které p inesli z povrchu Venuše Forster a Merck, 

jedny z t ch nejlepších. 

Film p ipomínal snímky z pr zkumného letadla, letícího v malé 

výšce, p elétajícího nad adami tank nebo snad továrních budov, 

složitých struktur s konstantní výškou nad rovinou. Sparta 

poslouchala komentá , koutkem oka pozorovala film a p edstavovala 

si, že jej p ehrávají pilot m bombardér , kte í v hangáru dostávají 

poslední pokyny p ed letem. P sobilo to osv tlení zaznamenaného 

obrazu, silné sv tlo zespodu, které podvedlo mozek a ten pak 

zam nil hloubku za výšku a chybn si vyložil m ítko. Sloupce a 

ady byly nápisy, sledované širokoúhlým objektivem; množství 

ádk znak , vyrytých hluboko do kovové desky. Z obrazovky h m l 

hlas neviditelné osoby, hlas profesora Forstera, plný sarkasmu. 

Profesor p ednášel fakta, s nimiž je nutno se vyrovnat. „Myslím, že 

m j kolega profesor Merck p ipustí, že ve všech p íkladech, 

nalezených v tomto míst , jsme nyní nepochybn ur ili sm r písma: 

nikoli p esn zleva doprava, jak tvrdil Birbor na základ fragmentu z 

Marsu, nikoli p esn zprava doleva, jak tvrdil Suali z d vod 

známých jen jemu, a dokonce ani (nepochybuji, že mnozí z vás práv 

skokem dosp li k tomuto záv ru) oboustrann , jak v l orá, tam a 

zp t. Není to ani jeden z výše uvedených sm r . Odváží se n kdo 

odhadnout, o jaký sm r jde?“ 

Mimo záb r kamery se ozývalo nervózní šust ní. Neviditelní 

diváci, ne piloti bombardér , ale reporté i sd lovacích prost edk , se 

shromáždili, aby sledovali snímky v pohodlí haly Port Hesperu. 

Sparta tam rovn ž byla, zajímala se stejn jako ostatní o pohled na 

to, co pomohla zachránit. Kdosi ekl: „Nahoru a dol ?“ 

Forster odpov d l se sžíravou ironií: „Pokud dokážete nalézt v 

kterémkoliv z t chto text nebo na mar anské plaket jakékoliv t i 

znaky, které jsou svisle v zákrytu, mladý muži, uvedete do zmatku 

- 45 -

celou generaci v dc .“ Ozval se nervózní smích, avšak Forster ho 

uml el. „Žádné další návrhy? Podívejte se znovu, lidé.“ 

Sparta pohlédla na obrazovku, když sahala pro sako. Obraz 

zaznamenala dálkov ízená sonda, ovládaná z rovem archeology. 

Nízko letící kamera se otá ela a klesala, p ejížd la po sloupcích 

znak . Sparta to poznala okamžit , když poprvé sledovala záznam: 

písmo se m nilo po sloupcích… 

„Sm r písma ve všech t chto rytinách se m ní po sloupcích – v 

levém sloupci jdou znaky vždy zleva doprava, v pravém vždy zprava 

doleva,“ íkal Forster. „Co však je zajímav jší, protilehlé sloupce 

obsahují naprosto identické texty. N kte í z vás to mohou považovat 

za neš astné, protože nám to nechává k práci pouze polovinu 

jedine ného textu. Pohle me však na to z té lepší stránky. Nadbytek 

je zábranou proti chyb a pom že nám zaplnit prázdná místa.“ 

Sparta si zapjala uzáv r lesklého bílého saka, širokého v 

ramenou a t sného v pase. Jeho vysoký límec jí chránil zadní ást 

krku. Vytáhla zásuvku a za ala skládat zbytek šatstva do látkového 

vaku. Bude trvat ješt šest hodin, než kutr zakotví v p ístavu, potom 

n kolik dalších hodin na záv re ný pohovor, a bude moci dát Venuši 

sbohem. Bude p ipravena a bude ekat. 

Balení m lo být snadné, avšak její úzkostlivá povaha jí to 

zt žovala. Cestovala nalehko, m la pouze malý vak z um lého 

plátna, a do n j se šaty obtížn skládaly. A protože si p esn 

pamatovala každý sv j d ív jší neúsp ch p i balení, každý výsledný 

šeredný fald, strávila p t minut skládáním ásti od vu, kterou by jiná 

pe livá osoba složila za minutu. 

Za ní se záb r p enesl na Forstera na pódiu v p ednáškové síni. 

Žluté sv tlo slabé žárovky na e nickém pultu dávalo jeho tvá i s 

licousy hrozivý výraz. „Te bych rád nastínil, co o systému znak 

kultury X odhalila statistická analýza nejnov jších nález .“ 

Sparta se soust edila na balení. Pamatovala si Forsterovu e 

naprosto p esn . Statistická analýza nerozlušt ných text – kolik 

znak a kombinací znak se objevuje jak asto a v jakém kontextu – 

byla už od devatenáctého století sice p esnou, ale pracnou v dou. Od 

vynálezu elektronických po íta v polovin dvacátého století se 

stala p esn jší a mén pracnou. Nyní, na konci jedenadvacátého 

- 46 -

století, byly p ístroje tak výkonné a algoritmy tak p esné a rychlé, že 

statistickou analýzu bylo možno provést ihned, jakmile byly texty 

vyzdviženy z kamení a písku, kde ležely ukryty po mnoho tisíciletí. 

„Ten, kdo vyryl tyto desky, používal dvaa ty icet rozli ných 

znak . Je to o t i více, než bylo známo z mariánského fragmentu. Za 

okamžik p ednese profesor Merck svou interpretaci dat. Já nyní 

eknu, že jsem p esv d en, že ty iadvacet z t chto znak jsou 

písmena abecedy, která p edstavují zvuky. Ze zbývajících osmnácti 

alespo t ináct jsou prosté íslovky. Samoz ejm není možné ur it, 

zda n které z abecedních znak odpovídají ,samohláskám‘ nebo 

,souhláskám‘, jak my chápeme tyto termíny, protože nikdo nedokáže 

zodpov dn odhadnout anatomii orgán e i u tvor , kte í tento text 

zaznamenali.“ 

Abeceda? Systém íslovek? Statistická analýza mohla odhalit 

mnoho v cí, ale sama o sob nemohla odhalit existenci abecedy. 

Forster se pohyboval v oblasti víry. 

„Záv rem mi dovolte poznamenat, že charakter místa nálezu 

z stává záhadou. Strávili jsme tam pouze n kolik hodin, ale to 

sta ilo, abychom vid li, že jeskynní soustava je rozsáhlá a 

nepochybn um lého p vodu. Tvorové, kte í ji vybudovali, ji zaplnili 

stovkami p edm t . Mnohé z t chto p edm t jsou rekonstrukce, 

nebo možná bezvadn zachovalé vzorky nebo mumie zví at, která, 

jak jste vid li, jsou pro nás naprosto cizí. Sb ratelé však nezanechali 

žádné zobrazení sebe samých, žádné malby, sochy nebo jiné 

záznamy. Ur it žádné, které bychom jako takové rozeznali.“ Forster 

se chvíli p ehraboval ve svých poznámkách, pak se náhle oto il. 

„Nyní p ednese své názory m j znamenitý kolega, profesor Merck.“ 

Merckova p íjemná tvá s mírn nep ítomným výrazem 

vyst ídala na obrazovce Forsterovu. Spart se Merck líbil, zdál se jí 

mnohem mén sobecký než ned tklivý malý Forster. Avšak pro 

muže tak vysokého jako Merck je snadn jší být zdvo ilý; nemusí se 

tolik namáhat, aby se prosadil. 

P estože Merck p sobil tak nepr bojným a nerozhodným 

dojmem, byly jeho názory na texty tak zvané kultury X pevné: znaky 

nejsou abecední, jsou ideografické, p estože n které z nich mají 

pravd podobn i význam slabik. Merck rozsáhle psal o 

- 47 -

pravd podobném významu znak a dokonce se pokusil o áste nou 

analýzu obsahu (sd lovací prost edky to okamžit ozna ily za 

„p eklad“) mar anské plakety, která se stala p edm tem mnoha 

spor . Avšak nezávisle na tom, jak hlasit malá komunita 

xenoarcheolog odmítala Merckovu analýzu obsahu, v tšina 

odborník s ním souhlasila v otázce podstaty znak : považovala je za 

ideogramy. 

Nic z t chto záležitostí Spartu p íliš nezajímalo. Pro sejí však 

zdálo o znacích? Pravd podobn proto, že riskovala život, aby je 

zachránila. Vysv tlení mohlo být docela dob e takto jednoduché. 

Zamra ila se na obrazovku, zvedla paže a vyslala obrazovce 

signál, aby se zatemnila, vymazala Merck v obraz. 

Dalších deset minut balila svoje v ci. Když se nakonec 

p esv d ila, že lépe už to nedokáže, zapnula látkové uzáv ry vaku. 

Transfokátorem v pravém oku zaost ila na mikromechanické lánky 

uzáv ru, miniaturizovaný zip vyrobený z polymerových et zc , 

produkovaných mikroby. 

Každý há ek a o ko p edstavovalo erný klikyhák: spojeny 

tvo ily uzáv r, skrytý význam. Nespojeny se otevíraly na… na ? Na 

prádelní archeologii, sv dectví o jejím životním stylu. V tomto 

výkopu se nalézaly d kazy jen skrovné, životní styl nevýrazný. 

Napadla ji podivná myšlenka. Za ala mít pocit, že se jí o cizích 

znacích zdálo ješt d íve, než je spat ila. A ješt podivn jší bylo 

zcela iracionální p esv d ení, že ví, jak písmena té mimozemské 

abecedy vyslovovat; jen kdyby si dokázala vyvolat její zvuky do 

v domí… 

O osm hodin pozd ji Sparta dorazila do bezpe nostní p echodové 

komory. Rozezn ly se varovné sirény, oznamující odlet. Pohledu na 

široká vrata komory z erného skla dominovala lesklá p í kutru. 

Pouhý tucet elegantních bílých lodí, ozna ených modrým pásem 

a zlatou hv zdou Komise kosmické kontroly, zajiš oval spojení 

ídicích orgán Zem s izolovaným osídlením planet, m síc , 

asteroid a kosmických stanic. Kutry, pohán né fúzními ho áky, 

odlétaly, když musely, tam, kam musely, a s takovým zrychlením, 

jakého musely dosáhnout, aby se tam dostaly. Každé vysunuté 

- 48 -

stanovišt Komise kosmické kontroly skladovalo v objemných 

nádržích palivo ve form zmrzlého lithia a deuteria. Kutr mohl 

startovat k další cest ihned po dopln ní nádrží pohonnou sm sí. 

Kutr, který p ivezl na Port Hesperus náhradu, se ihned vracel na 

Zemi. ty i hodiny poté, co jemn vklouzl do p ístavní kóje v 

sektoru Port Hesperu s vysokým stupn m bezpe nostních opat ení, 

již bylo skon eno nakládání materiálu na zpáte ní cestu. 

Sparta m la jen n kolik minut na rozlou ení s jediným p ítelem, 

kterého b hem pobytu získala. Vznášeli se v p echodové komo e v 

mikrogravitaci. „Budeš mi chyb t, Viktore.“ 

„Totéž jsi íkala naposledy,“ kysele odpov d l vysoký 

sv tlovlasý Slovan. „Než t chytilo pojítko.“ 

„Pro p ípad, že by to n kdo zase zkoušel, jsem si pojítko 

vyndala. Tentokrát se odsud opravdu dostanu.“ 

„Kdybys náhodou navštívila Leningrad…“ 

„Pošlu ti holografický pohled. Je ale pravd podobn jší, že m 

pošlou do dok v Newarku.“ 

„Ušet i m své falešné skromnosti.“ 

„Jsi tvrdý polda, Probodo.“ 

Vystr il svou hranatou ruku a ona mu nabídla ke stisku jemnou, 

silnou dla . „Jestli se neozveš, budu v d t, že jsi lokajský 

p isluhova kapitalist a imperialist , jak jsem si vždycky myslel,“ 

zamumlal. 

Stále ho držela za ruku, p itáhla jej k sob a n žn objala. „Budeš 

mi chyb t…“ pe liv odm ovala náklonnost a opatrnost, „ty 

ateistický totalitární komunisto.“ Náhle ho pustila a odplula. 

„Nenech se od Kitamuki moc pérovat.“ 

„Myslím, že bude opravdovou zad enou t ískou v žop . Byla si 

jistá, že to dotáhne na kapitánku.“ 

„Ten nový chlápek vypadá schopn . Udrží ji na uzd .“ Sparta 

vid la, že kr í rameny. „Promi , mluvím o práci.“ 

Siréna vyzývající k odletu op t zakvílela. 

„Vypadni odsud,“ ekl Proboda. 

P ikývla, oto ila se a sko ila k trubici vedoucí z p echodové 

komory. 

Ješt než zmizela v dlouhém pr chodu, Proboda za ní zavolal: 

- 49 -

„A pop ej ode mne všechno nejlepší našemu p íteli Blakovi.“ 

Tázav se p es rameno ohlédla. Byly její city k Blakovi skute n 

tak pr hledné? 

- 50 -

2. ÁST 

TAJEMSTVÍ STARÝCH 

NÁROD 

- 51 -

5 

V Pa íži, o ty i m síce d íve, laskalo teplé sv tlo zešikmeným 

tabulovým sklem okna s mosazným rámem zažloutlé papyrové 

fragmenty. Egyptský svitek, rozložený na hn dém sametu, byl ve 

špatném stavu, m l rozt epené okraje a zubaté trhliny, ale písmo, 

namalované p es n j lesklým erným a vínov erveným inkoustem, 

plynulo s kaligrafickým p vabem. Okraje svitku zdobily miniatury 

hudebník a nahých tane nic, sou asn stylizovaných i plných 

života. 

Rukou psaná karti ka, p išpendlená k sametu, identifikovala 

rukopis jako variantu Písn harfeníka z doby XII. dynastie: „Život je 

krátký, ó, p ekrásná Nefer. Nevzpírej se, užijme prchavou chvíli…“ 

Papyrus nepat il k nejvzácn jším, nebyl dostate n neobvyklý pro 

muzeum, ale byl ur it dost zvláštní, aby odpovídal vysoké cen , 

kterou prodejce požadoval. 

Bylo tedy podivné, že muž, který jej sklem výkladu tak zaujat 

studoval, nepat il ani k p epychov od ným turist m, ani k 

obchodník m v hedvábných šatech, procházejícím se za krásného 

letního ve era touto ulicí, plnou galerií a um leckých salon . 

Nepat il ale ani k vyzáblým, hladov vyhlížejícím student m z 

blízkých technických škol a ze vzdálen jší Sorbony; byl dokonce 

hladov jší než oni. 

Pod vysokými lícními kostmi euroasijského obli eje, který kdysi 

musel být hezký, m l vpadlé tvá e, bradu pokrytou tmavým chmý ím 

a erné vlasy s kaštanovým nádechem, lesknoucí se mastnotou. 

Vlasy m ly podivnou délku, rozhodn ne dostate nou na cop, který 

muži vyrážel na zadní ásti špinavého krku. Košili m l potrhanou a 

kalhoty z um lé hmoty p íliš t sné a p íliš krátké, víc špatn 

nalepených záplat než p vodní látky, s dírami na nesprávných 

místech. Groteskní postava, houpající se na podpatcích vysokých bot, 

vychrtlý pas stažený od ezkem žluté neoprénové hadice, p ipomínala 

chátrajícího šaška. 

- 52 -

Majitel Librairie de l’Egypte však nevypadal p íliš pobaven . 

N kolikrát vzhlédl od kousk kamene a svitk , od vitrín se skaraby a 

amulety, a vždy vid l o i hladov jícího muže, jak na n j zírají, 

zatímco dob e oble ení muži a ženy, potenciální zákazníci, s 

tázavým výrazem ve tvá i p íliš rychle míjeli otev ené dve e 

obchodu. A to se d lo v této dob každý ve er už t i dny. Majitel 

obchodu se rozhodl, že už toho bylo dost. 

„Pokra uj v cest ,“ ekl. „B ž, b ž.“ 

Vandrák se ostentativn rozhlédl. „To je tv j chodník, mon 

cher?“ 

„Tady nem žeš sed t. No tak, hni sebou. Rychle, rychle.“ 

„Trou de balle, toi.“ Op t se dal do klidného prohlížení papyru. 

Majitel v výrazný obli ej zrudl; za al p sti. Nepochyboval, že 

by rychlým úderem h betem ruky dokázal srazit chlapíka z jeho 

sm šn vysokých podpatk , ale posm šný výraz na vandrákov tvá i 

ho p im l k zamyšlení. Pro riskovat žalobu? V p ti minutách 

naženou policajti tenhle typ do pracovního útulku a nebudou se s ním 

v bec bavit. 

Rázn se oto il, vešel do obchodu a zav el za sebou dve e. Zvedl 

ruku k pojítku ve svém uchu. 

Vandrák ho pozoroval a šklebil se. Potom tmavýma o ima 

úkosem pohlédl na ženu, která sledovala celý výstup z rohu rue 

Bonaparte. Sledovala jeho p edstavení už dva dny, i se svým 

p ítelem, dlouhovlasým chlapíkem v erném um lohmotném saku, 

který vypadal, jako by se cítil doma spíše v zápasnickém ringu. 

Ve erní promenádující dav zaplnil úzkou rue Jacob od chodníku 

k chodníku. Krom ob asného zasku ení houka ky elektrického 

mopedu nerušil žádný hluk vozidel tiché žvatlání, takže bylo dob e 

slyšet je eni sirény policejního vozu, když byl ješt za rohem, blok 

daleko, a vynucoval si pr jezd. Uvnit Librairie de l’Egypte majitel 

oddálil ruku od ucha a obda il vandráka opovržlivým pohledem. 

Vandrákova rukávu se dotkla ísi ruka. Odstr il ji a klopýtl 

dozadu, tvá zk ivenou v úšklebku. „Nedotýkejte se m .“ 

„Nelekej se. Všechno je v po ádku.“ Byla to ta žena. Zblízka 

d lala svou výškou docela dojem. Opálenou tvá m la kulatou, s 

vysokými slovanskými lícními kostmi a s šedýma mandlovýma 

- 53 -

o ima pod obo ím tak jemným, že bylo skoro neviditelné. Sv tlé, 

tém bílé vlasy, rovné a nesvázané, jí sahaly až k pasu bílých 

bavln ných šat . Byla svalnatá, nohatá, s dravci krásou zd razn nou 

rty, které vypadaly jako opuchlé od neustálého sání lehce 

vy nívajících ezák . „M žeme ti pomoct.“ 

„Nepot ebuju vaši. 

„Už jsou skoro tady.“ Ukázala kulatou bradou na modré sv tlo, 

odrážející se od štukových zdí ulice a okenic. Policejní siréna se op t 

rozezn la, už blízko, netrp liv pobízela dav. „M žeme ti pomoct 

lépe než oni.“ 

„Jo? Jak?“ 

„Máme vše, abychom to dali,“ odpov d la. M la nízko posazený 

hlas. Mluvila naléhav a d v rn , pouze k n mu. „Jídlo, ubytování, 

p átele, jestli je chceš, a další v ci. Nemusíš mít strach.“ 

Dotkla se jeho rukávu, uchopila špinavou látku bezbarvými 

kone ky prst . Jemn zatáhla a on nemotorn ud lal krok vp ed. 

„Nenech se zav ít,“ ekla. „M l bys být svobodný.“ 

„Kam jdeme?“ 

Její spole ník až dosud jenom bezvýrazn p ihlížel. Te ekl: 

„Za mnou. Držte se blízko.“ 

Oto ili se a vtla ili se do p ecpané ulice. Muž razil cestu a žena 

ho následovala, držela vandrákovu ruku v t sném sev ení. Jak ho 

vedla, prsty až p ekvapiv siln svírala jeho loket. 

Jakmile policejní auto zastavilo p ed Librairie de l’Egypte, 

okamžit je obklopili zv daví umilové. Mezitím o p l bloku dále 

uprchlík a jeho zachránci vklouzli z rue Bonaparte do dvora a 

sp chali po dlážd ní k ern nalakovaným dve ím. Mosazná tabulka 

ozna ovala kancelá e Nakladatelství Lequeu. Muž dve e otev el a 

všichni rychle vešli dovnit . 

Úzká hala byla vydlážd na šedým mramorem. Napravo byly 

vysoké dvouk ídlé dve e, pevn zav ené. Na jednom k ídle byl malý 

mosazný ráme ek s vyrytým štítkem: „Societé des Athanasians.“ 

Nalevo se vinulo bortící se schodišt kolem šachty výtahu, jehož 

kabina byla otev ena. Nastoupili, zav eli m íž a ml ky stáli, zatímco 

dv st let stará kabina stoupala. P i pr jezdu každým podlažím tiše 

zpívala, vrzání jejích elektrických kontakt zn lo jako vrkání 

- 54 -

holubice. 

„Kam to jedeme?“ podrážd n vyzvídal vandrák. 

„Jedeme se zaregistrovat,“ odpov d la žena. „Potom ti dáme 

n co k jídlu.“ 

„Rad ji bych se n eho napil,“ poznamenal. 

„To nám nevadí. Ale nejd íve t nakrmíme.“ 

Zastavili v nejvyšším pat e. Muž v erném saku otev el m íž a 

nechal oba další vystoupit. Potom výtah zav el a odjel v n m dol . 

Jeho práce zjevn skon ila. 

Žena vedla svého sv ence k otev eným dve ím na konci chodby. 

Vstoupili do kancelá e s vysokým stropem a se st nami, lemovanými 

plnými knihovnami. Vysoká okna vedla na balkon. Krajkové záclony 

p vabn rámovaly pohled na v ž kostela Saint Germain des Pres. 

„Ach, tady je náš u enec.“ Na rohu empírového stolu pohodln 

sed l muž a pohupoval si vylešt nou botou na noze v manšestrových 

kalhotách. Kolem padesátky, opálený, v elegantní bílé úpletové 

košili. „Jakpak se jmenuje?“ 

Žena odpov d la: „Obávám se, že jsme nem li as seznámit se.“ 

Vandrák na muže civ l. „Vy mi íkáte u enec?“ 

„Jste p ece student egyptských starožitností, vi te? Studoval jste 

ty ubohé p edm ty ve výloze obchodu našeho p ítele pana Bovineta 

už n kolik dn .“ 

Vandrák zamrkal. Na jeho tvá i se objevil zmatený výraz, už se 

netvá il tak nep átelsky. „N co na nich je,“ zamumlal. 

„T eba k vám promlouvají.“ 

„Neumím to písmo íst.“ 

„Ale cht l byste,“ ekl starší muž a potvrdil tak, co nebylo 

vy eno. „Protože v íte, že je v nich skryto n jaké tajemství, které 

by vám mohlo zachránit život, osvobodit vás.“ 

Vandrák v výraz ztvrdl. „Co o tom víte? V bec m neznáte.“ 

„No…“ Muž nasadil velice sv dný a velice chladný úsm v. 

„Máte samoz ejm pravdu,“ natáhl se p es st l a dotkl se klí 

kartotéky, „neznám vaše jméno. Ale pokud vás máme najmout, 

budeme je pot ebovat, že ano?“ 

Vandrák na n j podezírav civ l. Žena, která stále ješt svírala 

jeho paži, se k n mu naklonila a povzbuzovala ho: „Já jsem 

- 55 -

Catherine. Tohle je monsieur Lequeu. Jak se jmenuješ ty?“ 

„Já jsem Guy,“ vyhrklo z n j. 

„Ned lej si starosti, Guyi,“ ekl Lequeu. „Všechno bude dobré.“ 

Jako rybá i lidí byli Lequeu a Athanasijci velice vybíraví. Nezajímali 

se o nikoho nad t icet, o nikoho vážn nemocného a o nikoho, kdo 

natolik propadl drogám nebo alkoholu, že u n j již mohlo dojít k 

poškození orgán . V bec jim nezáleželo na kajícnosti a už v bec ne 

na pot ebnosti. Athanasijci nevyhledávali nové p ívržence, jako když 

rybá loví ryby, spíše jako když farmá nakupuje telata. Kdyby bylo 

Blakovo zanedbané p estrojení p íliš dokonalé, mohli by ho úpln 

minout, protože monsieur Bovinet z Librairie de l’Egypte by se 

možná neobt žoval upozornit Lequeua, než zavolal policii. Tento 

krok m l p im t Blaka k rychlému rozhodnutí – to si Athanasijci 

alespo mysleli. 

Když „Guye“ jeho zachránci nakrmili, dali mu sklenici docela 

dobrého erveného vína a ubytovali ho v suterénní místnosti s 

vápencovými st nami. Hned potom ho doprovodili do blízkého 

zdravotního st ediska, kde podstoupil velmi podrobné vyšet ení. 

Laboranti se k Blakovi chovali s tou zvláštní pa ížskou povýšeností, 

na niž si musel zvykat pokaždé, kdy navštívil Pa íž, brzy ho však 

prohlásili za prvot ídní materiál. 

A potom p išly dlouhé dny, kdy byl hý kaným hostem 

Athanasijc a které strávil seznamováním s personálem a s kolegy – 

spolubydlícími, ozna ovanými také jako „hosté“. V suterénní 

ubytovn žilo p t dalších host , dv ženy a t i muži. Jeden tam byl už 

šest týdn , jeden pouze pár dn . Blake pochopil, že suterén je pouze 

provizorium. Po jisté dob se lov k dostane k vážn jším 

záležitostem, nebo jde zpátky na ulici. 

V suterénu s nízkým stropem m l každý host odd lenou kabinku. 

Na jednom konci úzké chodby byl sprchový kout a záchod, na 

druhém konci kuchy ka a prádelna. Host m nabídli, že mohou 

dobrovoln pomáhat p i práci. Blake zpo átku odmítl. Cht l vid t, co 

se stane, když se nebude snažit zavd it se. Zdálo se ale, že to 

nikomu nevadí. Za átkem druhého týdne se tedy zapojil do práce v 

prádeln . Bylo to p ijato jako zcela normální a jediným ocen ním 

- 56 -

ylo prosté pod kování. 

Jídlo se podávalo ve velké místnosti v p ízemí, z níž vedla okna 

na dv r. Strava byla dobrá a prostá: zelenina, chléb, ryby, vejce a 

p íležitostn i maso. Lidé, kte í chodili za prací do dalších budov 

kolem dvora, se tak mohli nahlédnutím dovnit p esv d it, že 

Athanasijci se v nují své hlavní innosti, totiž podávání jídla 

hladovým. 

Každé ráno a odpoledne, když se odklidilo nádobí, probíhaly ve 

stejné místnosti „diskuse“, vedené leny personálu. Trochu se 

podobaly sezením skupinové psychoterapie, ale oficiáln bylo jejich 

jediným cílem dát host m možnost, aby se navzájem poznali. Blaka 

nenutili íci o sob víc, než sám cht l. 

Catherine se v prvních dnech od Blaka nikdy moc nevzdálila, 

p estože p ív tivý Lequeu mu zmizel z o í. Blake ale poznal už t i 

další p íslušníky personálu. Velký muž, který se zasloužil o jeho 

záchranu p ed policií, se jmenoval Pierre. Další dva muži pomáhali 

Catherine vést diskuse, ale n kdy jim jenom p ihlíželi a d lali 

jednomu i více host m spole nost. Ti se jmenovali Jacques a Jean. 

V k všech t í odhadoval Blake kolem t icítky. Blake nepochyboval, 

že všichni užívají vymyšlená jména. 

To však hosté možná také. Ur it alespo „Guy“. 

Vincent tam byl nejdéle. Byl to Rakušan, stylizoval se do role 

trubadúra, který se probíjí životem hraním na klasickou kytaru a 

devítistrunné karroo v r zných restauracích v chudších tvrtích. 

Zpíval to, co si myslel, že návšt vníci cht jí slyšet, ale specializoval 

se na lidové písn d lník , kte í budovali velké kosmické stanice. 

„Mým snem je vydat se jednoho dne do vesmíru,“ prohlásil Vincent, 

„ale žádná spole nost m nevezme.“ 

„P ihlásil ses do n jakého programu?“ zeptal se kdosi. 

„Už jsem vám vysv tlil, neodvažuju se. Kv li n jakým v cem, 

však víte, z minulosti…“ 

„Ne, Vincente, nevysv tlils nám to.“ 

Blake naslouchal Vincentovi, jak hovo í o svých snech, a 

uv domil si, že tento milý lov k je tak dob e obrn n svým osobním 

kouzlem, že k n mu pouhá slova neproniknou. Z tohoto d vodu 

pravd podobn stále ješt z stával v ekárn programu. Blake 

- 57 -

uvažoval, kolik asu mu ješt Athanasijci budou chtít dát. 

Salome p išla z farmy blízko Verdunu. Byla to tmavá, 

houževnatá dívka, která porodila své první dít ve trnácti, vdala se v 

šestnácti a m la další t i d ti, ale nenašla si dost asu na vzd lání. O 

d ti se te starala její matka. Salome, jedenadvacetiletá, se 

protloukala ulicemi Pa íže. 

„Jak?“ 

„D lám to, co musím d lat.“ 

„Kradeš?“ 

„Když musím.“ 

„Spíš s muži?“ 

„Jenom tehdy, když mám pocit, že je to správná v c.“ 

Salome snila o tom, že se dostane k divadlu. Psala hru. M la 

rukopis s otrhanými listy, který každému nabízela ke tení. Sv j 

agresivní a inteligentní styl hovoru však nedokázala p enést na papír. 

Nikdo její práci nekritizoval, ale jak dny ubíhaly, Salome za ínala 

svoje plány m nit. P estala uvažovat o psaní her (p iznala si, že t žko 

m že dob e psát, když neumí ani dob e íst) a rozhodla se pomáhat 

p i konání dobra ve spole nosti Athanasijc . 

Salome p išla do programu jen pár dní p ed Blakem, ale už dva 

týdny po jeho p íchodu odešla. Blaka to nep ekvapilo; v d l, že už 

získala povýšení. 

„P iznávám, že když jste za mnou p išli, už jsem ty i dny 

nejedl. Za ínal jsem už trp t halucinacemi.“ Hovo il Leo, vyhublý, 

rtu ovitý Dán, v ný poutník, který si vedl deník a posílal dlouhé 

dopisy rádiem svým p átel m, kdykoli dokázal sehnat peníze na 

poplatky. V Pa íži se objevil, když p edtím prošel p šky severní 

Afriku. „M l bych si d lat starosti, že si ned lám starosti, ale co 

nad lám?“ Obda il všechny zá ivým úsm vem. 

Blakovi bylo jasné, že Leo má sám se sebou velké problémy. 

Nebyl tak silný, jak p edstíral, a neustále pot eboval, aby ho n kdo 

zachra oval. Leo pravd podobn rychle p ijme nabídku na vstup do 

skupiny, pokud ji ovšem dostane: pat í-li k materiálu, který 

Athanasijci hledají, to se teprve uvidí. Ze všech host byl Leo jediný, 

kdo nemluvil o svých plánech do budoucnosti. Tvrdil, že je se svým 

životem zcela spokojen. 

- 58 -

Lokele byl vysoký a svalnatý ernoch ze západní Afriky, který se 

dostal do p edm stí Pa íže už jako nemluvn . Jeho rodi e zem eli p i 

ch ipkové epidemii v roce 2075. „Potom jsem potkal mnoho, mnoho 

hodných lidí, ale nikdy nez stali dost dlouho, abych je mohl 

doopravdy poznat,“ ekl s úsm vem, „a tak jsem je za al mlátit, aby 

ode m neutíkali.“ Nakonec skon il v rehabilita ním tábo e, když byl 

usv d en z krádeže a násilného p epadení. Athanasijci ho sebrali 

týden po propušt ní, po týdnu bezúsp šného hledání práce, práv 

tehdy, kdy ho hlad, zoufalství a odhodlání vyhnout se pracovnímu 

útulku lákalo k další krádeži. 

D vtipu a vychytralosti m l Lokele spoustu. Pot eboval 

výchovu. Pot eboval zapojit do spole nosti. Jeho rodina a kultura 

byly zni eny, byrokracie ho zklamala. Blake uvažoval, kdy a jak ho 

Athanasijci dají dohromady. 

Bruni byla plavovlasá N mka s širokými rameny. Poslední dva 

roky žila v Amsterdamu, protože v pracovním útulku tam vyžadovali 

málo práce, anebo žádnou, za ala se však nudit a p išla do Pa íže. 

„Cht la bys íct ostatním host m, jak jsme se setkali, Bruni?“ 

„Ten pasák se m snažil p inutit, abych pro n ho pracovala, ale 

já jsem odmítla.“ 

„ ekla jsi: ,Ne, d kuji‘?“ 

„Zlomila jsem mu ruku.“ 

„A když se mu jeho velcí p átelé snažili pomoci?“ 

„Rozt íštila jsem jim kolena.“ ekla to nevesele, s p ek íženýma 

rukama a s o ima up enýma do podlahy. 

Athanasijci ji ve skute nosti vyfoukli policii, která si myslela, že 

musí zakro it p i pouli ním vzbou ení. 

Bruni držela svou zlost jen pod lehkou pokli kou a p i diskusích 

n kdy vybuchla do urážek a spros áren. Bylo však naprosto z ejmé, 

co Bruni cht la. Cht la prost lásku. Blake p emýšlel, jak jí 

Athanasijci lásku dají. 

A pak p išel na adu Guy. 

„Jsem z Bayonne v Pays Basque. Moji rodi e ješt mluví 

starodávnou baski tinou, ale já jsem se to nenau il. Nezdržoval jsem 

se moc doma, protože jsem byl u cirkusu.“ Cirkus, jak odhalilo 

následující p iznání, byl laciný lunapark, který putoval severním 

- 59 -

Špan lskem, a Guy se v n m nau il velkou spoustu zp sob jak 

podvád t. „Um l jsem moc dob e v štit, ale v Pamplon m za to 

zav eli a týden jsem musel tr et v jejich špinavém v zení, než m 

poslali zp t.“ Jeho dobrodružství po deportaci, cesta od hranic do 

Pa íže, bylo spletité, ale nezajímavé, tvrdil. Vyjád il však zmatenou 

touhu, inspirovanou pseudoegyptským hokus-pokusem svého 

v šteckého vystupování, „nau it se opravdový jazyk starých 

Egyp an . Slyšel jsem totiž, že Baskové jsou potomky kolonie 

Egyp an …“ 

Tomuto vážn pronesenému prohlášení všichni zdvo ile p ikývli. 

Ve skute nosti strávil Blake p ed návratem do Pa íže v Baskicku 

jen n kolik dn , ale b hem tohoto výletu si p ipravil sv j krycí 

p íb h tak pe liv , jak to jen bylo možné. Kdyby se Athanasijci 

obt žovali s prov ováním, zjistili by, že opravdu existuje malý 

lunapark s pokoutním „egyptským“ v štitelem (Blake se s ním setkal 

p i svojí p edchozí cest do Evropy). Doufal, že pop ení Guyovy 

existence ze strany komediant by vyšet ující považoval za ú elové 

vysazení pam ti. 

Blake už absolvoval dva týdny t chto pohovor . Hrál svou roli 

tak dob e, jak to jen dokázal, sledoval ostatní, jak hrají svoje role, a 

pozoroval Jeana, Jacquese a Catherine a jejich metody. Vedoucí 

skupin m li svoje programy a na Blaka zap sobila sehranost t chto 

t í, jejich zkušenosti s psychologickou manipulací a jejich zru nost 

p i vedení „hostí“ sm rem k p ijetí spole ného cíle. Cíle, který Jack 

Noble p ed rokem Blakovi pojmenoval jako „službu“. 

Každý ve er po ve e i bylo vyu ování, jen t ikrát v týdnu však 

bylo spole né pro celou skupinu. Jeden z vedoucích vždy vypráv l o 

cílech a metodách Athanasijc . Používal jednoduchý jazyk, poselství 

však bylo tak radikální, jaké se ší ilo po celá staletí. Lidi lze 

zdokonalit, h ích neexistuje, spravedlivá spole nost („nebo také 

Utopie nebo Ráj, jak ji ob as nazýváme“) je záležitostí inspirace a 

v le. Hlad bude vymýcen, válka je blednoucí no ní m ra. Je t eba 

inspirace. V le. Služby. Odm nou je svoboda, extáze, jednota. 

Sv tlo. Tyto principy byly obsaženy v dávné moudrosti mnoha 

starých kultur, ale jeden zdroj je nejstarší… 

Další ve ery v týdnu probíhaly soukromé instruktáže, a to bu v 

- 60 -

kabinkách host , nebo naho e, v prázdné kancelá i Nakladatelství 

Lequeu. B hem druhého týdne Blakova pobytu se objevil sám 

Lequeu a nenucené nabídl, že bude Blaka u it hieroglyfy. Ud lal to 

možná z pouhé zv davosti, ale Blake nabídku okamžit p ijal a 

Leqoeu v n m objevil pilného a nadaného žáka. 

Pracovali v malé konferen ní místnosti, rozprostírali si p ekrásné 

ru n malované kodexy a holografické reprodukce nást nných maleb 

na opot ebovaný st l. Lequeu znal nejen zvuky, slabiky, ideogramy, 

on dokonce tím jazykem mluvil. Upozornil však Blaka, že nikdo 

neví, jak jazyk skute n zn l. „Poslední, kdo používal starou 

egyptštinu, byli Koptové, egyptští k es ané,“ ekl Blakovi. „Ti však 

koncem devatenáctého století všichni zem eli. Kdo m že íct, jakou 

transformaci už jejich jazyk prod lal?“ 

Blake se pod Lequeuovým dohledem rychle nau il íst texty, 

psané hieroglyfy, hieratickým písmem i pozd jším, zvulgarizovaným 

eckým zápisem. „Guyi, ty máš velké nadání,“ ekl mu Lequeu s 

úsm vem, „a možná brzy nalezneš v textech tajemství, které jsi v 

nich mysticky vytušil.“ 

Lequeu ho zklamal pouze v jedné v ci. „Je mi líto, ale neexistuje 

v bec žádné spojení mezi Egyp any a Basky. Tvoji p edkové žili v 

Pyrenejích už deset tisíc let, možná déle, než u Nilu vznikla první 

pyramida.“ 

Tak zapletli Athanasijci Guye i ostatní do sít závislostí: jídlo, 

oble ení, p íst eší, p átelství, ú ast na spole né práci, nenásilné 

odbourávání sobeckých zábran, jemné vnucování spole ného cíle. 

Nezanedbali v bec nic. 

Než za al Lequeu s lekcemi ve tení hieroglyf , starala se o 

Blakovy ve ery Catherine. Byl tam práv týden, když mu oznámila, 

že ve erní lekce budou probíhat v jeho kabince. Nep inesla si s sebou 

žádné knihy. 

Žlutá lampi ka na tení na stolku vedle kavalce zd raz ovala 

hrubý povrch blok surového vápence, které tvo ily vn jší ze 

suterénu. Její vlasy v tomto sv tle jasn zá ily. Pomalu za ala svlékat 

šaty, které t sn obepínaly její vyzývavou postavu… 

Blake nedal najevo odpor, dokonce ani p ekvapení. Když však k 

n mu Catherine sklonila šedé o i a napuchlé rty a když se k n mu 

- 61 -

p itiskla svým chladným a zkušeným t lem, pocítil Blake záchv v 

vzteku, který se rozplynul ve smutku. Existovala jiná žena, kterou 

miloval. Jí na n m rovn ž hluboce záleželo, nikdy mu však 

nedovolila víc než d tský polibek. 

Po t ech týdnech Guyova pobytu u Athanasijc mu Catherine 

sd lila, že bude zasv cen do hlubších tajemství. 

- 62 -

6 

Znenadání se Guy op t ocitl na ulici. Vybavili ho identifika ním 

proužkem a dosti velkým kontem, aby si mohl nakoupit oble ení a 

pronajmout pokoj. Dokonce mu sehnali i práci, d lal poslí ka na 

elektrickém mopedu. Cht li po n m, aby se zú astnil týdenních 

skupinových diskusí, které probíhaly v místnosti ve dvo e, ale krom 

toho byl volný. 

Byla to samoz ejm zkouška. Jak naloží se svou svobodou? Jak 

d kladn se jim poda ilo jej k sob p ipoutat? 

Blake vytvo il z Guye vzorového u edníka. Napodobil Pierr v 

styl a nosil erné sako s vysokým límcem a t sné erné kalhoty. Žil v 

mali ké chambre de bonne v Issy a chodil sv domit každý den do 

práce. Pohyboval se na svém elektrickém mopedu p ecpanými 

ulicemi jako erný stín, potichu, až na asté houkání klaxonem. 

Volný as trávil v obchodech s knihami a v muzeích, v noval se 

novému koní ku. Na týdenní diskuse chodil vždy v as. Nestýkal se s 

nikým krom Athanasijc , ani osobn , ani prost ednictvím 

radiokomunika ních pojítek. 

P i setkání po prvním týdnu uvid l známé tvá e Salome a 

Lokeleho, ale ostatní pat ily nov p íchozím. Zajímalo by ho sice, co 

se stalo s ostatními kolegy – hosty, ale usoudil, že by se nem l 

vyptávat. 

„Ahoj, Guyi,“ zamumlala Catherine první ve er, ale nedívala se 

na n j. Po kala, až se usadil, a potom si sedla daleko od n j. Když se 

p i dalším setkání chovala obdobn , zeptal se jí, pro se mu vyhýbá. 

„Bu trp livý,“ ekla. „Brzy budeš povolán k velké akci,“ 

pousmála se, „a jestli usp ješ, slibuju, že budeme spojeni 

navždycky…“ 

Jednoho ve era, dva m síce po p íjezdu do Pa íže, dopravil 

Blake balí ek lék do lékárny v Šestnáctém okrsku. Strohý lékárník 

ho vyzval, aby po kal, zašel na okamžik do své místnosti a vrátil se s 

obálkou. „Pro vás.“ 

- 63 -

Blake bez poznámky p evzal obálku a po kal s jejím otev ením, 

dokud na elektrickém mopedu neobjel pár blok . Vzkaz uvnit zn l: 

„500 hrs. demain matin, La Menagerie, Jardins des Plantes. Seul.“ 

V pozdním lét se do Pa íže vkrádá sv tlo dlouho p ed východem 

slunce. Obloha k východu za kopulí Sacre Coeur, p ipomínající 

šeredné kozí vemeno, byla jasná, vybledle jablkovit zelená. Na 

západ hrana m síce v úpl ku plíživ klesala za tmavou hradbu 

obrovských starých strom na Jardins des Plantes. 

Vrata zv ince byla zav ená, ale když Blake upev oval sv j 

elektrický moped et zem k železnému plotu, spat il muže, 

vycházejícího z mali ké branky. Soud podle jeho velikosti a 

zp sobu ch ze to byl Pierre. Vrata se se sk íp ním otev ela a Blake 

vešel dovnit . 

Zoologická zahrada byla stará a malá, vybudovaná 

francouzskými králi v romantické minulosti. Klece z tepaného 

železa, domy pro zví ata, vybudované z imitovaného št rku a hlíny 

mezi netvarovanými v tvemi strom m ly p sobit primitivn , 

exoticky. Nízké cihlové budovy se st echami, krytými taškami, se 

kr ily ve stínu obrovských kaštan a platan . 

Blake sledoval stín svého pr vodce kolem bronzové sochy 

skákajícího ernošského mladíka oble eného jako Ind, který hraje na 

píš alu, aby upoutal hada. Socha nesla ozna ení Age de Pierre. Doba 

kamenná. Zamlklý Pierre se možná nechal sochou inspirovat, jméno 

se k n mu opravdu hodilo. Pierre se zastavil vedle sochy a podal 

Blakovi cosi, co vypadalo jako sametový vak. „Oble si to.“ 

Byla to káp , Blake si ji nemotorn p etáhl p es hlavu a Pierre 

mu ji stáhl dol p es ramena. V naprosté temnot Blake okamžit 

za al vnímat zvuky a pachy zoologické zahrady. Poblíž v ískali ptáci 

v hrozivé kakofonii, p ipomínající sou asn dvorek s dr beží i 

džungli. Vr ící ko kovité šelmy p echázely v klecích, netrp liv 

ekaly na ranní krmení. 

Blake myslel na Rilkova pantera s jeho v lí, ochromenou za 

tisícem m íží – a za m ížemi žádný sv t. 

Pierre vzal Blaka za paži a pobízel ho kup edu. Blake vykro il 

tak srdnat , jak jen dokázal. Šli dlouho, ml ky. Asfaltová cesta mírn 

- 64 -

m nila sklon, dol , nahoru a zase dol . Když krá eli mezi skupinami 

strom , teplota vzduchu klesla. Blake cítil slabý vánek. Cesta se 

zm nila na št rkovou. Dokázal si živ p edstavit drcený zažloutlý 

vápenec. Zví ecí pachy zmizely. Cítil v ni bylin, rozeznal šalv j a 

tymián, ale zbytek nedokázal poznat, jen o chvíli pozd ji t žký 

parfém st edozemních borovic. 

„Nastup!“ 

Elektromobil zaparkovaný kdesi na ulici… Blake vklouzl 

dovnit , elektromobil se s tichým bru ením pomalu rozjel. Jízda 

trvala asi dvacet minut. Blake nev d l, zda ho Pierre ješt doprovází. 

Vozidlo zastavilo. „Vystup!“ Pierre tu ješt byl. „Sejdi dol ! 

P íkré schody. Jdi po ád, dokud ti ne eknu.“ 

Schody byly cihlové, nebo možná kamenné, jejich povrch byl 

hladký a chladný. Pierre pustil Blakovu paži, ale šel t sn za ním. 

Dva sledy šouravých krok se ozv nou odrážely od st n tunelu, jako 

kdyby sestupovali do staré stanice metra. 

Vzduch byl zpo átku chladný, ale asi po stovce krok po tomto 

zdánliv nekone ném schodišti Blake ucítil slabý závan teplejšího 

vzduchu. Kdesi v dálce se zav ela t žká vrata. 

Vzduch byl nyní suchý a teplý. Vzdálený šepot se zm nil na 

hlasité vzdychání a posléze na vzrušený ev. Blake pokra oval v 

ch zi dol , ale znenadání klopýtl, když došlápl na rovnou podlahu. 

Pierre ho nevaroval, že schodišt kon í. 

Okamžik po kal, o ekával, že ucítí na své paži Pierrovu ruku, 

nic se však nestalo. Mu ivé horko a ev rozžhavené pece skryly 

Pierr v tichý odchod. 

Blake si strhl kápi a upustil ji k nohám. 

Stál v modrém sv tle na podlaze kruhové betonové v že, velké 

jako silo. Její ho ejšek mizel v temnot vysoko naho e. Za sebou m l 

Blake schodišt , po n mž sestoupil, tmavý pr chod byl nyní uzav en 

železnými vraty. 

Gigantickou vzduchovou šachtou proudil teplý vítr, nasávaný 

shora, a foukal k masivnímu kamennému portálu p ed ním. Portálem 

probleskovalo oranžové sv tlo z haly, tvo ené pilí i ve tvaru svazk 

stvol papyru. Po obou stranách vchodu byly mohutné sedící sochy. 

Trochu p ipomínaly egyptský styl, ale každá m la t i šakalí hlavy, 

- 65 -

ylo to jakési zmatené spojení Ambise a Cerbera, pocházející z 

osmnáctého století, fantastické, anachronické, ale p esto zna n 

p sobivé. 

V kalném modrém sv tle, prosakujícím do šachty, rozeznal 

Blake hieroglyfy, vytesané do kamenného horního prahu. Díky nov 

získané znalosti egyptštiny poznal, že nedávají smysl, nebo že jsou, 

p inejlepším, velmi tajemné. Avšak uprost ed pod hieroglyfy našel 

krátký francouzský nápis: Ne regardez pas en arrière. Nedívej se 

zp t. 

Šel pomalu dop edu. Když se p iblížil k prahu, za aly šakalí 

hlavy chrlit plameny a vzduch se rozechv l dunivým basem: „Ten, 

kdo projde touto cestou sám a bez ohlédnutí, bude o išt n ohn m, 

vodou a vzduchem; a pokud dokáže ovládnout strach ze smrti, opustí 

l no Zem , op t spat í sv tlo a bude p ipušt n do spole nosti 

nejmoud ejších a nejstate n jších.“ 

Blake naslouchal této pompézní výzv se sm sicí obav a 

pobavení. Obav z toho, jak daleko až jsou Athanasijci ochotni zajít, 

aby ho „o istili“, a pobavení z toho, že mají tolik smyslu pro humor, 

že se dokážou posmívat sami sob . Sentimentalita a kv tnaté fráze, 

stejn jako dekorace celé scény, pocházely p ímo z doby osvícenc . 

Odhodlan vstoupil do sloupové haly. Šel odvážn , avšak nervy 

m l napjaté k prasknutí. 

Horko a hluk rostly. Na konci haly byla dvouk ídlová vrata z 

kovaného železa, dekorativní dílo, oplývající h eby a vlnitými 

ozdobami, a jejich škvírami probleskovala kmitavá oranžová zá e. 

Horká vrata vydávala v ni kovárny. Jakmile se k nim Blake p iblížil, 

rozeznal slovo, vytvarované mezerami mezi železnými pruty a zá ící 

oranžovým sv tlem. Uv domil si, že vidí vzdálenou st nu plamene: 

Tartarus. 

Další krok. Vrata zask íp la a otev ela se. Blake zapomn l na 

svou pózu a zalapal po dechu nad tím, co spat il. Díval se do 

ohromné jámy, zapln né plameny. Její dno tvo ilo kruhové ohnivé 

jezero o pr m ru dvaceti metr . Ve st edu jezera stála bronzová 

socha, postava vousatého muže zachyceného v ch zi, s nohama od 

sebe, levou paží vp edu, pravou naho e, v obou p stích svíral 

stylizované blesky. Ohe mu tryskal z o í a z úst, tvá m l zk ivenu 

- 66 -

do hrozné grimasy. Ur it p edstavoval boha Baala. 

Obrovskou komoru vypl oval kou a plameny. Plameny 

olizovaly cihlové st ny, které byly zak ivené jako st ny pece a 

zvedaly se k širokému kruhovému balkonu ve výšce asi patnáct 

metr . Mra na erného dýmu se valila nahoru, kolem ohnivého 

prstence na okraji balkonu. Komín ve vrcholu kopule odsával kou . 

Blake chvíli stál a pozoroval scénu. Potom vrata Tartaru op t 

zask íp la a za ala se zavírat. Ve sp chu jimi prošel. 

Vstoupil do prudkého žáru. Podle zápachu usoudil, že plameny 

udržuje p i život petrolej. Horký vítr mu vál do zad a neustále 

vhán l kyslík ke dnu pece. V tšina tepla sice odcházela komínem, 

Blake však v d l, že tam nem že stát dlouho, než žárem padne. 

Kolem st n, p ed nimiž sestupovaly sloupy ohn až k hran 

ohnivého jezera, nevedla žádná cesta. P es jezero nevedl most. P ed 

sebou vid l pouze šest širokých schod vedoucích dol , do tan ících 

plamen . 

Plastová látka Blakových šat už horkem tála. Strhl šaty dol . 

Nahý sešel po prvních dvou schodech. Horko bylo strašné, v d l, 

že už nem že jít dál. Ustoupil, rozb hl se a sko il – tak vysoko a 

daleko, jak dokázal, pažemi objal p itažená kolena, skr il hlavu. 

Prolétl plameny jako d lová koule. 

Bazén byl hluboký a rozst íknutá voda plameny na okamžik 

rozptýlila. Okamžit se vyno il, aby se nadechl. Jako kdysi dávno 

námo níci a letci plaval ohn m. Nadechl se a op t potopil, plaval pod 

vodou. Kdykoli se vyno il, aby se nadechl, rozst ikoval ho ící 

hladinu. V d l, že se p es ohnivé jezero dokáže dostat, mohl však 

pouze p edpokládat, že existuje cesta ven. 

Sv tlo pod povrchem blázniv tan ilo v perlivých oranžových 

stínech, bylo však sotva dost jasné na to, aby pod vodou rozeznal 

cihlové st ny. Blake obeplul bazén co nejrychleji, ale tak, aby se 

nevy erpal, a dostal se zp t do místa, kde za al. Nenalezl ani náznak 

otvoru ve zdi, dokonce ani odpad. 

Zbýval ostrov uprost ed, podstavec sochy boha ohn . Blake se k 

n mu vydal, jeho t lo se svíjelo v blikajícím sv tle pod vodou, 

pokaždé, když se vyno il, lapal stále obtížn ji po vzduchu. Když se 

p iblížil k soše, ucítil slabý proud, který od ní u povrchu vytékal a 

- 67 -

siln jší proud, který asi metr pod povrchem sm oval k ní. Op t se 

vyno il. Z trubic u okraje cihlového podstavce vtékala do bazénu 

istá voda a vytvá ela oblast bez ho laviny. Mohl tam po kat a 

popadnout dech, p estože z úst sochy, chrlících plameny, padaly 

ho ící kapky, spalovaly mu vlasy a d laly mu puchý e na ramenou. 

Nadechl se a pono il. V hloubce jednoho metru objevil v 

cihlovém zdivu zam ížované kanály, dost široké, aby do nich dostal 

ramena. Zkusil dvoje m íže, oboje však byly pevn zasazené ve 

zdivu. T etí m íž se pod jeho dotekem otev ela. 

Aby se vyhnul ohnivému dešti, vyno il se tentokrát za sochou. 

Dýchal dlouze a zhluboka, zvažoval, co musí ud lat. 

Bude muset plavat nejmén deset metr pod vodou, než dosáhne 

okraje bazénu. P emýšlel, zda je kanál dostate n prostorný, aby v 

n m mohl celou vzdálenost plavat, a není-li uvnit n jaká p ekážka 

nebo m íž. A jestli doplave až k okraji a tam narazí na bariéru, bude 

mít dost síly, aby se vrátil? 

Blake se dlouze rozhlédl po ohnivé peci z ernalé sazemi od 

kou e. Ohe zde musel ho et po celá staletí. Zalétl pohledem od 

bronzové sochy nahoru, ke kopuli vysoké jako katedrála a plné 

mastného kou e a plamen . Tohle všechno nebylo zbudováno, aby 

zde možní zasv cenci mizern a o samot utonuli. Má-li být 

ob tován, musí ho ekat n jaký okázalejší konec. Dosp l k 

rozhodnutí. 

Když už mu od p ekysli ení zvonilo v hlav a plíce m l 

p epln ny vzduchem, potopil se. 

Proud ho vtáhl do odtoku. Kanál ost e zato il a pak se vyrovnal, 

Blake si bolestn narazil hlavu. Hrábl po st nách, ale ty byly slizké, 

pokryté chaluhami. Nemohl ani používat paže, protože kanál byl 

p íliš úzký. Kopal nohama jako ploutvemi a s p ipaženýma rukama 

se snažil co nejvíce využít proud. 

Ve chvilce se ocitl v naprosté temnot . V plících cítil 

nesnesitelné bodáni, v d l však, že mu zbývá ješt dlouhá doba, než 

za ne opravdu trp t nedostatkem kyslíku. Vystr il prsty, aby 

sledovaly st ny kanálu. Doufal, že tak zjistí, jak rychle postupuje 

vp ed. 

Užasl, když zjistil, že uhání kanálem jako delfín v mo i. V bec 

- 68 -

necítil rychlý proud, který ho nesl dop edu, rychleji a rychleji. Voda 

byla stále chladn jší, potom studená, potom až bolestn studená, 

tém mrazivá. V kotnících a záp stích mu tepala bolest. Zuby v 

rozbolav lých elistích se mu zm nily ve zmrzlé kameny. 

Když kanál op t zabo il, ude il se bolestiv o ze . Ocitl se v 

záplav bublinek, shora zableskl paprsek modrého sv tla. 

Vyhodilo jej to do vzduchu, odkud s plácnutím spadl zpátky do 

studené vody. 

Byl v dalším bazénu, tentokrát ledov modrém. Obklopily ho 

hladké, nepravidelné, modrobílé st ny, které se naho e ztrácely v 

zá ivých oblacích kondenzující páry. Otvor fontány, která ho 

vyplivla, m l tvar velké bronzové vázy. Vázu držela v rukou další 

obrovská socha, najáda vytesaná z mramoru, daleko v tší než b h 

ohn : La Source. 

Byla mu taková zima, že nedokázal z stat v klidu. Rychle 

obeplul základnu sochy a prohlédl si svoje nové v zení. Vypadalo to, 

že odtud není cesta ven, krom možnosti vyšplhat po st nách, jejichž 

ho ejšky nebylo vid t. V d l ale, že musí vylézt z vody, než ho 

opustí síly. 

Doplaval ke b ehu a vyškrábal se ven. Vlhké st ny byly z 

betonu, byly tvarované a namalované tak, aby vypadaly jako povrch 

ledovce, a nebyly o nic teplejší než led, který imitovaly. V betonu 

však byly ímsy a št rbiny, dostate n velké, aby mohl za ít šplhat 

do oblak. 

Jakmile za al lézt po st n , zaslechl zvuk t aslavého sténání a 

rytmického tepání velkých motor , nejd íve pomalého, potom však 

zrychlujícího. Zvuk mu n co p ipomínal, nedokázal si to však hned 

vybavit. Po chvíli si uv domil, že je to zvuk starobylého parního 

stroje. Technická úrove této komory, komory vod, byla o století 

pokro ilejší než úrove komory ohn . 

Ve stejném okamžiku si vzpomn l, že parní stroje se zpo átku 

používaly jako pumpy k erpání vody ze zatopených dol … 

Po st n vedle n j za al stékat pot ek vody. Dostal se možná už 

t i metry nad povrch ledového bazénu. Vzhlédl nahoru a dostal do 

obli eje spršku studené vody. Když se držel jednou rukou st ny a 

druhou si otíral vodu z o í, polilo jej seshora celé v dro vody. Op t 

- 69 -

vzhlédl, práv v as, aby spat il vytrysknout p ívaly bílé vody ze st n 

na všech stranách. M l sotva as vrazit p st do škvíry a zkroutit ji 

tam, aby se udržel. Pak ho to zaplavilo. Voda mu bušila do ramenou, 

do temene hlavy, burácela mu v mozku. Celou vahou se držel pravou 

rukou, holými prsty levé nohy stál na úzké ímse. Pokud se rychle 

nedostane z vodopádu, bude to muset vzdát a spadnout zp t do 

bazénu. Zap el se proti tunám vody, které na n j každou minutu 

padaly, a naslepo šmátral po dalším záchytu. Rukou nahmatal hrubou 

hroudu betonu, prsty na noze další ímsu. Pe liv p enesl váhu 

stranou. Padala na n j spousta vody a oslepovala ho. Opatrn 

opakoval postup, dostal se o dalšího p l metru stranou. Zdálo se, že 

bodáni vody, padající mu na hlavu a ramena, je menší. 

Další pomalý bo ní pohyb a dostal se do ví ícího mžení vodních 

kapi ek, už nedostával plnou sílu záplavy. Dalších pár metr nad ním 

n l na všech stranách ze stékající vody jako p í lodi kolmý 

betonový h eben. Rozhlédl se kolem a vid l inoucí se vodu všude, 

tryskala ze zá ivých oblak pod st echou. 

Bazén dole p ipomínal kyp jící mrazivý kotel, jeho hladina však 

kupodivu z stávala konstantní. Blake pocítil záchv v úcty ke 

konstruktér m tohoto bludišt , jehož hydraulický systém z ejm 

fungoval stejn dob e jako p ed staletími, kdy byl zbudován. 

Pokra oval ve šplhání, pomalu se p emís oval z jednoho záchytu 

pro ruce a nohy k druhému. N kolikrát se jen taktak udržel na 

vlhkém betonu, když mu uklouzla noha nebo když hrozilo, že 

unavené prsty neudrží záchyt. Po p lhodin rozt eseného lezení se 

dostal dvacet metr nad bazén, obrovská socha uprost ed mu 

p ipadala mali ká a vzdálená. 

Vstoupil do jasného ví ivého mžení. Bílé sv tlo p icházelo ze 

všech stran, pronikalo uhán jící mlhou, nedohlédl však dál, než na 

konec paže. Tápal v mžení, až dosáhl konce obnaženého betonu. 

H eben, po n mž šplhal, se zužoval do ostré hrany. Nad ní se p es 

neviditelný okraj st ny rozlévala spojitá vodní plocha. 

Pod padající vodou hmatal po st n . Pravou rukou našel škvíru. 

Zaklínil do ní ruku a skr il paži. Levou rukou nalezl vý n lek. 

Vzep el se. Voda mu proudem stékala po pažích a ramenou. Ve 

svislé poloze tém plaval, jako p erostlý losos, sm ující bez 

- 70 -

letmého startu proti proudu. Jeho nohy našly mali ké ímsy, 

dosta ující, aby se zvedl k dalšímu záchytu, a ješt jednou… 

Pak se znenadání dostal p es okraj vodopád . Ležel, hrozilo mu, 

že ho síla vodního proudu p evrátí, nahmatal však na dn záchyty pro 

ruce i nohy a p itahoval se, p estože se mu voda rozlévala po tvá i a 

tla ila se mu do o í i do nozder. 

Sténání a ot esy velkých erpadel ustaly. Voda rychle odtekla. 

Ležel v kanálu, vyzd ném z kamene, jehož povrch byl uhlazen 

staletími t chto um lých bleskových záplav. Kanál vedl po obvodu 

válcové místnosti pod stropem na konzolách. Ve strop byla velká 

sklen ná okna, která vpoušt la do mlhy sv tlo. Kdesi naho e svítilo 

slunce. 

Zaslechl sílící pískot a nižší, dýchavi n jší zvuk flétny. Zvedl se 

vítr. Mlha se dala do pohybu a vytvá ela vlákna, v nichž na okamžik 

spat il lidské tvary. Postavil se. Na obou stranách zak ivené st ny 

vid l obrovské otev ené chrli e, z nichž vytékala vodní záplava, nyní 

z nich však foukal teplý vzduch. Proudící vzduch p sobil po mrazivé 

vod jako balzám. Pokožka Blakovi brzy oschla, p estože z vlas mu 

ješt kapala voda. Poslední zbytek mlhy se rozplynul. 

Po p ekonání holého svislého h ebenu se ocitl poblíž jediného 

východu z komory vod. Byl to klenutý tunel, dost velký, aby v n m 

mohl stát. Vlezl do tunelu a pracn zdolal krátké, p íkré stoupání. 

N kolik metr to šlo snadno. Potom tunel náhle skon il. Vstoupil do 

komory vzduchu. 

P edtím byl v oblacích, te se dostal nad n . Na rozdíl od 

ostatních místností tahle „místnost“ nem la žádné st ny krom t ch 

bezprost edn kolem n j, sklovit hladkých, zak ivujících se pod ním 

jako vnit ek ob í zvonové výlevky. Pár metr níž se oblaka 

rozestoupila, všude až k dalekému obzoru se rozkládaly pohybující 

se vrstvy cirr a vyvýšených altokumul . Na východ , pokud to byl 

skute ný východ, vyšlo jasné slunce a vysílalo r žové paprsky sv tla, 

které dopadaly na temné v že kumulonimb . 

Iluze neohrani eného prostoru byla bezvadná. Technická úrove 

této komory ud lala obrovský skok do za átku jedenadvacátého 

století. 

Ze vzdálených mrak vysko il šíp blesku. Ozvalo se a odezn lo 

- 71 -

vzdálené zah m ní. Vítr zesílil. Blake stál nahý na prahu dve í v 

bou i, skokan na nejvyšším m stku. P emýšlel, co se od n j nyní 

o ekává. Pokud se z oblak nevyno í n jaký létající stroj nebo velký 

pták, nenapadala ho žádná cesta vp ed. 

Vítr neustále sílil. Bi oval mu vlasy a odtla oval ho klopýtav od 

hrany. Blake klesl na kolena a na ruce a ustupoval, obli ej tla il do 

v tru. Byl to silný, stálý vítr, tak stálý, jako proud vzduchu z 

obrovského v trného tunelu. 

Jednou, když byl Blake malý a hurikán pozdního léta bi oval 

New York, vzali ho ven, na st echu mrakodrapu, aby z bezpe í 

otcova náru í pocítil vítr vanoucí rychlostí sto padesát kilometr za 

hodinu. Tento vítr byl však siln jší. 

Oblaka se neustále klidn a majestátn pohybovala. Jejich 

promítané obrazy nebyly nijak ovliv ovány rychle se zvedajícím 

sloupem hmotného vzduchu. Blakovi se v mysli ozvala slova 

zasv cení: „… jestliže dokáže ovládnout strach ze smrti, opustí l no 

Zem …“ 

Pak najednou v d l, co má ud lat. 

Odšoural se zpátky od hrany. Ješt jednou se pokusil p esv d it 

sám sebe, že jeho hostitelé jsou rozumní, anebo alespo prakti tí. 

Zvedl paže a rozb hl se vp ed. Sko il z ímsy tak daleko, jak 

dokázal. 

Skoky se zpožd ným otev ením padáku nepat ily k jeho 

koní k m. Zjistil, že d lá p emety a namáhá se, zbyte n mlátí 

rukama i nohama do vzduchu. Vítr mu sku el v uších a mraky se 

kolem n j strašlivou rychlostí zvedaly. Padal vrstvou cirr , 

nazda b h se ítil k mlhavým strat m, vid l, jak se sune k okraj m 

houbovit tvarované hlavy bou kové oblasti. 

K záchran mu pomohly atletické instinkty. Roztáhl paže a 

zalomil je, natáhl nohy a dal je od sebe. Náhle zjistil, že klouže jako 

velký pták, v jehož p ílet doufal, aby se zachránil. ev v tru mu 

p ipomínal, že se ítí p ímo dol rychlostí vyšší než sto devadesát 

kilometr za hodinu. 

Propátrával oblaka pod sebou. Zvedala se nyní pomaleji, stejn 

však šlo jenom o iluzi. Jak daleko už skute n spadl? Jak daleko má 

k podlaze? A co je tam dole, krom svištících lopatek obrovské 

- 72 -

turbíny? 

Rozev el se pod ním hluboký ka on z mrak , jeho st ny byly 

erné dešt m. Jak do vzdušného ka onu pomalu klesal, spat il n co, 

co zprvu považoval za ptáky, vznášející se na vystupujících 

vzdušných proudech. Tvary t ch bytostí však nebyly pta í. S úlekem 

si uv domil, že jsou lidské. Stoupali k n mu, paže roztažené. 

Byli to zasv cenci, kte í odešli d íve než on. Stoupali a klesali 

kolem n j, radostn se šklebili. Rozeznal Bruni, Lokeleho, Salome, 

Lea, další, jak se nazí ve vzduchu st emhlav snášejí, krouží a padají. 

Blake se p istihl, že se na n také usmívá. Koneckonc to není 

tak zlé, ve skute nosti je to legrace. Namí il k Lokelemu, který 

prudce stoupal. V posledním okamžiku se Blake sto il a snažil se 

zachytit Lokeleho nataženou ruku. Špatn to však odhadl a prolétl 

mužovým t lem. Lokele se stále šklebil. 

Letci byli iluzorní, stejn jako oblaka. Blake si p ipamatoval sv j 

skute ný stav. Vznášel se v obrovském v trném tunelu. Nev d l, kde 

jsou st ny ani podlaha, a nem l potuchy, jak se dostane ven. 

Z oblak nad ním se snášela další nahá postava, tentokrát ne 

zasv cenec, nýbrž adept. Byla to Catherine. Let la k n mu, usmívala 

se, paže nap ažené. Apaticky pozoroval její obraz a povšiml si, jak je 

reálný. 

Dotkla se jeho ruky. Byl to citelný dotek, byla opravdu skute ná. 

Stále se usmívala a pokynula Blakovi, aby ji následoval. Oto ila se a 

sko ila pry , vrhla se do nejbližšího bou kového mraku. Sko il za ní. 

Jakmile vlétl do mraku, ucítil na k ži déš a ocitl se ve tm . Srazil se 

s rozvln ným povrchem, který se mu poddal jako ob í adro, odrazil 

se od n j do vzduchu, ale ev v tru trochu zeslábl a on spadl zp t na 

jakousi látku. Uv domil si, že se drží obrovské husté sít . V temnot 

se dral p es její bortící se záhyby. Pod nohama ucítil pevn jší 

vzduchový polštá a posléze pevný povrch. Se slábnoucím pišt ním 

velkých rotor ustával i zvuk v tru. 

Stál v úplné temnot , v uších mu ješt zn l vítr. Když se jeho o i 

p izp sobily tm , spat il p ed sebou postavu Catherine, zarámovanou 

v modrém sv tle. Pokynula mu, oto ila se a šla pry . 

Napínal zrak a následoval ji. Jak se mu vracel sluch, uv domil si 

další zvuk, tremolo jediného tónu zn jících varhan. 

- 73 -

Jak šel, objevily se v temnot sv telné body, nekone n daleko, 

naho e, dole, po všech stranách. Tvrdý hladký povrch, po n mž 

krá el, byl neviditelný, sv tlo se na n m neodráželo. Catherininu 

postavu p ed sebou vid l proti hv zdám jako ernou siluetu. Nebeská 

koule však nebyla náhodnou sprškou sv tel, nýbrž skute nou mapou 

oblohy. Nad hlavou se mu klenula souhv zdí galaktické roviny, 

Vela, Crux, Kentaur… 

Tón varhan sílil, stal se z n j bohatý akord, podmalovávaný 

smy covými a d ev nými dechovými nástroji, které všechny držely 

jedinou dominantu. Zvuk vypl oval celý prostor, tak bohatý a široký, 

že se Blakova hru rozezn la ozv nou jako na dlouhý tón lodní 

sirény. 

Ze vzdálené temnoty se vyno ila postava v bílé rób , pomalu k 

nim krá ela po podlaze prázdného prostoru. Za v dcem se objevilo 

tucet postav v prostých bílých ízách, za nimi další tucet, a pak ješt 

dalších sto. 

Nezemská symfonie se zm nila v melodii. Blake se usmál nad 

jejím výb rem – možná p ece jen mají smysl pro humor. Byla to 

poslední v ta Saint-Saènsovy symfonie íslo 3, varhanní symfonie 

radostného hymnu, bojovného ve své radosti. Trubky jásaly, klavír 

zur el jako padající voda, smy ce se zvedaly v triumfu. 

Muž v bílé íze v ele procesí pokynul Catherine a prošel kolem 

ní. P ipojila se do ady za ním a dostala róbu, aby si ji oblékla. 

Muž v ele byl Lequeu. Došel k Blakovi a zastavil se, tmavýma 

o ima na n ho hled l se zjevnou sympatií. V koutku úst mu pohrával 

úsm v. Beze slov zvedl z paže složenou ízu a ml ky ji Blakovi 

podával. Blake k n mu p istoupil a nechal si ji p iložit na ramena. 

„Vítej, m j mladý p íteli,“ pravil pak Lequeu. Kdosi za ním mu 

podal bronzový pohár, obklopující íši z vy ezávaného ametystu, a 

on jej držel ob ma rukama p ed sebou. „Mnemosynina medicína. 

Pom že ti zapomenout na p edchozí život. Tady je všechno dobré.“ 

Blake ho vzal a bez zaváhání vypil. Chutnalo to jako studená 

voda. 

„Vítej do svatostánku zasv cených, spokojených,“ pronesl 

Lequeu, dost hlasit , aby to všichni slyšeli. Jeho sytý hlas zn l teple a 

uznale. Naho e vybuchla hv zda, zaplavila prostor slupkou sv tla. V 

- 74 -

okamžiku nastalého jasu všechny hv zdy zmizely. Stovky hlas se 

smály a jásaly, Blaka p átelsky poplácávaly nespo etné ruce. 

Když se op t rozsvítila sv tla, spat il Blake, že jsou uvnit dosti 

prosté neoklasicistní haly, jejíž pískovcové st ny oživovaly pouze 

dórské pilí e. Jediná v c zde byla neobvyklá. Vzdálenému konci haly 

dominovala socha Athény v p ilb , na tr nu, zvedající se tém ke 

st eše ve výšce deseti metr . Blake zíral na bronzovou obryni v 

momentálním zmatku, než pochopil, že podstavec, na n mž bohyn 

sedí, jsou opravdu varhany. Do této haly z osmnáctého století 

p eneslo jedenadvacáté století nakrátko Galaxii, avšak vysp lá 

technika minulosti z stala zachována. 

Díval se do um vavých tvá í, které se k n mu blížily. Byli tam 

skute ný Leo, opravdová Salome, skute ný Lokele, opravdová 

Bruni, všichni ho zahrnovali blahop áními, up ímn š astní, že ho 

vidí. Možná dokonce trochu blázniv š astní, že ho vidí. N kdo mu 

str il do ruky sklenici vína. 

Už cítil povznesenou náladu. Voda v íši byla n co víc než 

pouhá voda. A n co víc než pouhý alkohol, rozpálilo to jeho 

nervovou soustavu, blázniv se zubil na ty, kte í se blázniv šklebili 

na n j. Jeho kolegové zasv cenci hovo ili o starých asech. Starší 

zasv cenci vypráv li o starších asech, o svých zkušenostech a o 

tom, co záznamy íkají o ob adech zasv cení v dob , kdy byl 

podzemní palác tajné spole nosti nový. Blake pochopil, že neud lal 

nic více ani nic mén , než se od n j ekalo. Tak d kladný byl 

p edb žný výb r, provád ný spole ností. Fascinovaly ho legendy o 

novátorských ešeních a pov sti o drastických omylech. 

as plynul jako voda. Zachoval si nejasnou vzpomínku, že se v 

tmavém pokoji setkal s Catherine. Nem li mezi sebou nic než ln né 

ízy. A potom už v bec nic. 

Pozd ji si Blake st ží dokázal vzpomenout, jak vycházel do šera 

opušt né Jardin des Plantes. Její brána byla zav ená, když vcházel, a 

te byla zav ená op t. Kolik hodin, kolik dn strávil v podzemí? 

Tém si nepamatoval, jak jel na elektrickém mopedu do pronajatého 

pokoje v Issy. Vzpomn l si jen, že když se probudil ze spánku, který 

musel být dlouhý, byl pozván do Lequeuovy kancelá e. 

- 75 -

„Ach, Guyi, je od tebe hezké, že jsi tak dochvilný. Posa se, 

prosím.“ Lequeu, elegantní jako vždy v šedých letních vln ných 

kalhotách a v bavln né košili s malými kosti kami, sed l na okraji 

svého stolu, na svém obvyklém bidýlku. Lehce zatla il prstem do 

ucha. „P ipoj se k nám, bu tak hodná, Catherine.“ 

Vešla z vedlejší kancelá e, d stojná v zelené sukni z um lé 

tkaniny, sahající až k podlaze. Nesla velkou, tenkou složku. 

„Guyi, každý zasv cenec má tu est sloužit v oblasti, pro níž má 

nejlepší vlohy,“ pokra oval Lequeu. „Ty máš jedine né nadání, 

fyzické schopnosti, rychlost a odvahu, samoz ejm jako my všichni, 

ale máš také talent pro staré jazyky, což jsem m l est sám 

pozorovat. Pokrok, jehož jsi dosáhl s hieroglyfy, je pozoruhodný. A 

jsi také výte ný… herec.“ Lequeu zvedl ruku, aby zarazil protesty. 

„To je mín no jako pochvala. Chci, aby ses p ipojil v jednom našem 

speciálním projektu ke Catherine a ke mn .“ 

„Jist . Jak vám m žu pomoci?“ zeptal se Blake. 

„Ve sklepení Louvr jsou tisíce papyr , které badatelé jednou i 

dvakrát vid li, avšak nikdy nepublikovali,“ ekl Lequeu. „N které 

nejsou ani uvedeny v katalozích Napoleonovy výpravy, ani žádné 

pozd jší výpravy. N které, jako je tenhleten,“ ukázal na ru n 

psanou reprodukci papyrového svitku, kterou Catherine vytáhla ze 

složky, „jsou pro naši misi životn d ležité. Naším úkolem je najít je 

a odstranit je do bezpe í.“ 

„Odstranit?“ zeptal se Guy. Zv dav si reprodukci prohlížel. 

„Zachránit je p ed plísní a rozpadnutím,“ prohlásil Lequeu, „aby 

mohly být vráceny svým právoplatným d dic m. Chci, aby ses s 

touto reprodukcí seznámil natolik, abys poznal originál, až ho uvidíš. 

M žeme ti jeho umíst ní p ibližn popsat, ale najít ho budeš muset ty 

sám.“ 

Blake se sklonil nad rytinou, kterou Catherine položila na st l. 

Obsahovala etné trojúhelníkové kresby a dlouhý popis. „Co to má 

být? Skoro to vypadá jako návod ke stavb pyramidy.“ 

„Máš áste n pravdu,“ odv til Lequeu. „Pyramidy byly vlastn 

modely nebes a mezi jejich funkce pat ilo fungovat jako observato e. 

Tento papyrus zjevn dává pokyny ke stavb modelové pyramidy, 

kterou lze použít k nalezení ur itého místa na obloze v Egypt .“ 

- 76 -

„Jakého místa?“ 

„Nejsme si jisti,“ poprvé promluvila Catherine. „Tahle kopie 

obsahuje mnoho chyb, pokud však bude originál neporušený, budu 

moci z informací, které obsahuje, rekonstruovat hv zdnou mapu.“ 

Blake na ni zv dav pohlédl. „Ty se zabýváš matematikou?“ 

Pohlédla na Lequeua, který se p ív tiv usmál. „Jak jsem ekl, 

Guyi, všichni máme mnohá nadání. P i vyhledání tohoto papyru jich 

budeš muset použít hned n kolik.“ 

„A až ho najdu?“ zeptal se Blake. 

„No, potom ho ukradneš,“ prohlásil Lequeu. 

Blake bez v tšího váhání p ikývl. „Bude mi ctí pomoci 

jakýmkoli zp sobem, pane.“ 

„Jsi správný chlap,“ prohlásil Lequeu a za al Blaka seznamovat s 

podrobnostmi krádeže. 

Už p íští odpoledne krá el Blake p es Ponts des Arts, oble en jako 

normální turista, který má v úmyslu navštívit Louvre. Cht l si 

prohlédnout místo, kde b hem n kolika p íštích týdn splní sv j 

úkol. V p epln ném p edsálí slavného muzea se zastavil ve ve ejné 

informa ní budce a krátce se spojil se svým bytem v Londýn . 

Muselo to být krátké, protože delší použití jeho domácího po íta e 

vyžadovalo zapnout chlazení jeho centrálního procesoru, a to se na 

dálku nedalo provést. 

Blake m l ve své soukromé sbírce jistou knihu a v era našel v 

Bibliotheque Nationale její kopii na ipu. Vypsal si z ní seznam ísel. 

Svému po íta i vyslal tento seznam. 

Potom požádal po íta , aby do Port Hesperu vyslal zašifrovaný 

fax o jedné v t : „Poj me si hrát na schovávanou…“ 

Blake si myslel, že se chová nenápadn . P edpokládal také, že ho 

Athanasijci už nesledují. V obou bodech se však mýlil. 

- 77 -

7 

O dva týdny pozd ji vlétala Sparta po trnáctidenní rychlé cest na 

kutru Komise kosmické kontroly sku ícím raketoplánem do 

atmosféry Zem . Kosmické letadlo se vyno ilo na obloze, 

p ipomínající jasn modrý tane ní sál, dlážd ný žilkovaným 

mramorem. 

Sparta se dívala oknem pro cestující. O Zemi se dá íct tolik v cí, 

p emítala. Je v tší než Port Hesperus a má více strom , i když má 

mén dobrého životního prostoru pro obyvatele. Je chladn jší než 

Venuše a teplejší než v tšina dalších míst ve Slune ní soustav . Má 

vzduch, který se dá dýchat, alespo v tšinou. Raketoplán rychle 

sestupoval k obla né vrstv , mraky, které vypadaly jako mlé ný 

mramor, za aly p ipomínat sraženou smetanu plovoucí na slabé 

káv , a pak už se raketoplán dostal se do vrstvy smogu, znemož ující 

výhled. 

Spartin odznak jí pomohl rychle projít celním prostorem. B hem 

dvaceti minut už sed la v magnetickém vlaku, sm ujícím p es 

zakou ené bažiny Jersey k Manhattanu. Jeho v že probleskovaly 

šerem jako Smaragdové m sto. 

Manhattan v srpnu podrobí zkoušce náklonnost k domovskému 

sv tu každého lov ka, toulajícího se vesmírem. Ne že by hlavní 

m sto Severní Ameriky bylo špinavé nebo dokonce nevýkonné. To 

by se na Manhattanu jedenadvacátého století netolerovalo o nic víc 

než v Disneylandu dvacátého století. Ro ní období, zem pisná ší ka 

a p irozené klimatické podmínky však z n j d laly v pozdním lét 

parní lázn . 

A civilizace to ješt zhoršovala. Na východním pob eží Severní 

Ameriky, stejn jako na celé zem kouli, se nesníženým tempem 

zne iš oval vzduch už tvrté století pr myslové revoluce, navzdory 

využívání „ isté“ energie z fúzních reaktor a ze slune ních 

mikrovlnných stanic na ob žné dráze. Mnoho malých národ ješt 

záviselo na uhlí a rop a tovární komíny ješt stále vypoušt ly do 

- 78 -

atmosféry uhlík. Sv tlo ze Slunce dopadalo na Zemi, avšak zp tn 

vyza ované teplo z stávalo uv zn no v pasti. V planetárním 

skleníku, ne nepodobném tomu, ve kterém se p ed miliardami let 

roztavil a spálil povrch Venuše, teploty neustále rostly. 

V ka onech centra m sta nebylo tohoto odpoledne moc lidí. 

Všichni z stávali uvnit , kde panovalo naprosto nep irozené klima a 

teplota se (tradi n pro léto na Manhattanu) blížila k bodu mrazu. 

Spo t te si energetické ztráty ze vší té vým ny tepla, p eve te si je 

na ekvivalent odpadního uhlíku a sledujte kladnou zp tnovazební 

smy ku. Sledujte Zemi, jak se snaží imitovat Venuši! 

Sparta vystoupila z klimatizovaného magnetického vlaku, a než 

prošla otá ivými dve mi do mramorové vstupní haly centrály 

Komise kosmické kontroly, promo il ji pot a pokoušela se o ni 

závra . Uvnit se bezd n rozt ásla. Byla v této budov , bývalém 

sídle OSN na b ehu East River, pouze jednou – toho dne, kdy ji 

velitel vyslal do Port Hesperu. 

Tenkrát rovn ž p ijela p ímo z Newarku, kde pracovala v docích 

raketoplán jako tajná agentka pro celní a p ist hovalecký odbor. 

Tehdy, když kone n velitele našla, m l na sob modrou uniformu. 

Ona byla oble ena v kombinéze p ístavní krysy. Nemohla ji sundat, 

dokud nebyla na cest k Venuši. Tentokrát m la svou modrou 

uniformu, byla rozhodnuta setkat se s ním za p íjemn jších 

podmínek, p estože v podpaží jejího modrého vln ného saka byly 

vid t tmavé vlhké skvrny. 

Vyjela výtahem do ty icátého podlaží. Seržantce, která hlídala 

velitelovy dve e, ukázala odznak. „Troyová. Chci mluvit s 

velitelem.“ 

„Je v t locvi n ,“ ekla seržantka, kostnatá Ruska, blondýna s 

ú esem p ipomínajícím stoh sena. „ ty ia ty icet pater dol . Zeptejte 

se služby.“ 

„Po kám tady, dokud neskon í,“ navrhla Sparta. 

„Troyová, ano? Chce vás vid t hned, jak se objevíte. ,Nezáleží 

na tom, co d lám,‘ ekl.“ Seržantka se na ni samolib uculila. Pat ila 

k t m, kterým d lá pot šení vid t potíže jiných. „M la byste rad ji 

jet dol , inspektorko.“ 

- 79 -

Když Sparta v suterénu vystoupila z výtahu, musela se na chvilku 

zastavit, aby utišila vzpírající se žaludek. Podzemní t locvi na 

páchla potem a houbou, a na styku chladného vzduchu z klimatizace 

a tepla saun a bazénu bylo plno páry. 

Služba u šaten jí ukázala cestu k bazénu. Šla chodbou kolem 

kurt na tenis a squash, za zamlženými sklen nými st nami muži a 

ženy bušili do malých erných a modrých gumových mí k a snažili 

se je udržet ve vzduchu. Vydlážd ná chodba zahnula do pravého 

úhlu a skon ila u bazénu. 

Vzdálené st ny velké místnosti nebylo skrz oblaka páry vid t. 

Pilí e a terasy místnosti zdobila modrá a zlatá mozaika. Obnažená 

mužská a ženská t la se plácala v nep irozen modré vod , hlasy se 

tvrd odrážely od zdí. Sparta šla po okraji bazénu a snažila se 

proniknout zrakem do mlžného oparu. Namodrale nazlátlé rozptýlené 

sv tlo však vycházelo všude z mlhy, takže zrak jí nebyl k ni emu. 

Uslyšela za sebou kroky bosých nohou. Oto ila se a spat ila 

plav íka, oble eného pouze do bílého ru níku, který m l uvázán 

kolem pasu. „Takhle tady nem žete být, inspektorko. Šatna je zpátky 

a potom vpravo.“ 

„Byl byste tak laskav a našel velitele…“ 

„Tady lidi nevyvoláváme,“ p erušil ji. „Ven.“ Velká šatna byla 

plná atleticky vyhlížejících muž a žen, kte í se svlékali a oblékali, 

využívali as na ob d místo jídla ke cvi ení. Sparta našla volnou 

sk í ku. Její uniforma se už v pá e úpln zhroutila, ztratila všechny 

pe liv nažehlené puky. Svlékla se, pov sila šaty a naprogramovala 

zámek. 

Vrátila se k bazénu a sko ila do vody. Byla sice stejn obnažená 

jako zbytek návšt vník v hodin ob da, avšak uv domovala si sama 

sebe daleko více než oni, p estože v d la, že odlišnosti jejího t la 

nejsou viditelné. Pomalu plavala mlhou, nos držela n kolik 

milimetr nad hladinou, hledala velitele. P eplavala celou délku 

bazénu v pomalém pruhu, neobt žovala se rychlostí ani stylem. Když 

se již blížila k okraji bazénu, zahlédla v oparu záblesk velitelových 

modrých o í. Ruce m l založeny za hlavou, lokty se opíral o ímsu 

ve výšce vodní hladiny. 

Doplavala na metr od n j, potom se odrazila zp t. „Veliteli!“ 

- 80 -

„Troyová… Dala jste si na as.“ Jeho hlas s kanadským 

p ízvukem zn l tak chraplav , že tém p ipomínal šepot, vyhublou 

tvá pokrývalo více vrásek, než odpovídalo jeho v ku. Jeho k že 

m la dva odstíny: spálený mahagon na záp stích a od krku nahoru, 

r žové opálení všude jinde, kam dohlédla, i pod vodou. Používal sice 

ultrafialové lampy, pokoušel se vyrovnat barvu, skrýt opálení z 

hlubokého kosmu bylo však obtížné. 

„Co s vámi ud láme, Troyová?“ 

Achich ouvej, pomyslela si, nakonec to p ece jen bude zase 

Newark. „Proto jsem tady, abych to zjistila, pane.“ 

„Nehrajete se mnou na rovinu.“ 

„Pane?“ 

„Myslíte si, že jsem vás držel na Port Hesperu, abyste d lala 

ch vu dv ma archeolog m?“ 

„Držel jste m tam, protože v ú adovn Kosmické kontroly 

chyb li lidé.“ 

„P ekvapuje m , že jste tak pr hlednou záminku spolkla.“ 

Sparta doplavala ke st n a op ela se loktem o okraj. „Zdá se, že 

ani vy se mnou nehrajete na rovinu, pane.“ 

„Poslal jsem vás na Port Hesperus, abyste vyšet ila nehodu na 

Star Queen. Než jste skon ila, m li jsme dv další mrtvoly, zni enou 

lo , díru ve stanici a jednu z našich pracovnic úpln vy azenou. Po 

všem tom rozruchu jsem si ekl, že je na ase, abych se sám pustil do 

malého vyšet ování. A necht l jsem vás p itom mít nablízku, abyste 

mi nemohla upravovat záznamy…,“ úkosem na ni pohlédl, „… což 

je jedno z mnoha vašich podivných nadání.“ 

Ne ekla nic. P episovala asto sv j životopis, vždy byla o krok 

nap ed, než došlo k bezpe nostní prov rce a k dalšímu vyšet ování. 

Nem lo smysl to te popírat. 

Velitel si prohrábl rukou šedé vlasy, v nichž se leskla 

kondenzovaná vlhkost. „Takže jsem si promluvil s vašimi d ív jšími 

p edstavenými i vašimi starými u iteli na obchodní škole i na st ední 

škole. Nikdo z nich nepoznal váš holografický snímek.“ 

„Nepat ila jsem ke student m, na které se nezapomíná.“ 

„No, n kterým z nich se vrátila pam , když jsem jim ukázal 

vaše zápisky. Nebo aspo tvrdili, že si vzpomínají. Pak jsem zkusil 

- 81 -

vaši rodinu.“ 

„Jsou mrtvi.“ 

„Ano, to íkají úmrtní listy. Šel jsem do toho poh ebního ústavu 

na Long Islandu. Nikdo si sice nemohl vzpomenout, ale v každém 

p ípad m li záznamy. A urny ve výklenku.“ 

„Myslím, že kremace jsou obvyklé.“ Sparta se dívala do vody. 

M la odlišné vzpomínky, než p edstírala, ale zase ne úpln odlišné. 

Její rodi e opravdu podstoupili kremaci, dalo by se to tak íct, pokud 

bylo pravda to, co jí pov d li. 

„Nechal jsem si ud lat chemický rozbor popela,“ ekl velitel. 

„N kte í lidé by se vám za to omlouvali, ale já myslím, že chápete, 

pro jsem to musel ud lat.“ 

„Mohla bych íct, že to chápu,“ odv tila, „ale také bych mohla 

íct, že se mi z toho d lá zle.“ Ale ne tak zle, pomyslela si, jak mi 

bylo tehdy, když jsem shán la ten skute ný lidský popel. „Provád l 

jste všechna tato vyšet ování osobn ?“ 

„P esn tak. Odvedlo m to na celé hodiny z kancelá e.“ 

„Mohla bych vid t vaše výsledky?“ 

„P ekvapilo by vás, kdybych ekl ne?“ Zk ivil vrás itý obli ej do 

drav ího úsm vu. „K mým výsledk m nebudete mít p ístup, protože 

nejsou v systému. Jsou tady!“ Poklepal si na lebku. 

P l minuty nikdo z nich nepromluvil. Zdálo se, že oba soust edili 

pozornost na cákání a vln ní vody v bazénu, na záb ry plavc v 

sousedních pruzích. 

„Slyšela jste n kdy o projektu SPARTA?“ zeptal se. 

„Ano, slyšela jsem o n m,“ odpov d la Sparta. „ etla jsem 

n jaké v ci p ed n kolika roky, když jsem pracovala v 

administrativním odboru.“ 

„Co si pod projektem SPARTA p edstavujete?“ 

„No, znamená to Specifikovaný pr zkum aktivního rozvoje 

talentových atribut . Byl to výchovný program, který m l rozvíjet a 

zmnohonásobovat inteligenci – jazyky, matematika, hudba, 

spole enské dovednosti a tak. Na Port Hesperu jsem se setkala s 

mládencem, který v projektu sám byl…“ 

„Blake Redfield?“ 

„Správn .“ 

- 82 -

„Expert na staré knihy.“ 

„P esn tak.“ 

„Nikdy p edtím jste Blaka nepotkala?“ 

Sparta rázn vydechla, až se voda pod jejím nosem zavlnila. 

„Mám dobrou pam , veliteli…“ 

„Mimo ádnou pam ,“ souhlasil. 

„… ano, a když jsem ho na Port Hesperu spat ila, v d la jsem, že 

jsem se s ním už setkala. P ed dv ma roky se m snažil sbalit na 

ulici, tady na Manhattanu. Dva bloky m sledoval. Ztratila jsem se 

mu.“ 

„Co se stalo se SPARTOU?“ 

„Slyšela jsem, že byla zrušena. Lidé, kte í ji ídili, zem eli p i 

havárii helikoptéry.“ 

„Asi v té dob , kdy pan a paní Troyovi z West Quogne, stát New 

York, zem eli p i srážce automobil .“ 

„Nad bezvýznamnými náhodami p íliš nep emýšlím,“ pravila. 

„Pro jste m sem vlastn pozval, pane?“ 

„Cht l jsem vid t, jestli jste skute n žena. Každopádn tak 

vypadáte.“ Tvá il se, jako by studoval své prsty na nohou, metr a p l 

pod vodou. „Dobrá, eknu vám, co máte ud lat. Chci, abyste se 

podrobila léka ské prohlídce na zdejší klinice. Už jsem to zajistil – 

výsledky budou pouze pro mé o i. Potom chci, abyste si vzala na 

n jakou dobu volno. Placenou dovolenou. B žte, kamkoli chcete. Až 

vás budu pot ebovat, najdu si vás.“ 

„Kamkoli?“ 

„Na Zemi, myslím.“ 

„Díky. Ze svého platu si m žu dovolit tak cestu po dolním 

Manhattanu.“ 

„Výlohy hrazeny, pokud budou rozumné. Schovávejte si 

stvrzenky.“ 

„Dop eju si posvícení.“ 

„Myslel jsem si, že byste možná cht la navštívit Blaka Redfielda 

v Londýn .“ 

„Pro bych to d lala?“ Zírala na n j s nejlhostejn jším výrazem, 

jaký dovedla nasadit. 

Safírov modré o i v ošlehané mahagonové tvá i na ni up en 

- 83 -

hled ly. „Protože si myslím, že máte toho chlapíka ráda. Proto.“ 

P itáhl kolena nahoru, op el se chodidly o st nu bazénu, odrazil se a 

brázdil vodu rychlým, nevzhledným australským kraulem. 

Sledovala ho, jak mizí v mlžném oparu. Co má za lubem s tím 

svým soukromým vyšet ováním, se všemi t mi nenápadnými 

otázkami o SPART a o Blakovi? 


Williame, je to dít … 

Mohl by být jedním z nich. Mohl m schváln nastr it do 

vyšet ování Star Queen – ur it to byla lé ka. Jestliže však ví, kdo 

jsem, pro m varoval? Pro m posílá na vyšet ení? Jestliže ví, kdo 

jsem, pak ví všechno. 

Takže není jedním z nich. Ale možná po nich jde. Mohl t eba mít 

podez ení, že já jsem jednou z nich. Nebo Blake. Anebo mohl být 

pouze zv davý. 

Sparta tvo ila anomálii, o tom nebylo pochyb, p estože se snažila 

být nenápadná. A m l velitel v úmyslu cokoli, nepochybovala, že 

bude neustále pod dohledem, a se vydá o své dovolené kamkoli. 

O p l hodiny pozd ji se dostavila na kliniku v p tat icátém podlaží. 

Netušila, po em velitel pátrá. Sama ani nev d la o všem, co její t lo 

skrývá. Ale léka ským prohlídkám už p ivykla. 

Kliniky te byly p átelšt jší, než bývaly kdysi, a rovn ž trochu 

civilizovan jší. P ihlásili jste se u malého okénka, usadili v ekárn a 

listovali na videopanelu na desce stolu nejnov jším vydáním 

Smithsonianu. Když vyvolali vaše jméno, strávili jste dvacet minut 

p echázením z jedné místnosti do druhé, nikdy jste se nemuseli 

svlékat, nikdy vás nepíchali jehlou – a pak bylo po všem. Takhle 

rychle a bezbolestn získali tolik údaj , že by k tomu o století d íve 

bylo nutno strávit na Léka ské fakult v Harvardu týden, plný 

nep íjemných a trapných zážitk . 

N kdy sice ješt laboranti sbírali r zné t lní tekutiny k analýze, 

avšak pro v tšinu test a zákrok nebyly nutné velké p ístroje, ani 

prášky, po nichž je lov ku na zvracení, ani bolestné injekce i 

traumatizující chirurgické zákroky. Diagnostická za ízení, která 

zpo átku vážila tuny, byla te sotva v tší než zuba ské k eslo, a to 

- 84 -

díky supravodi m a magnet m s vysokou hustotou pole. Díky 

miniaturizovaným po íta m byla také nesmírn p esná. 

V jedné místnosti nad vámi dvakrát p ejel magnetický 

zobrazova , zobrazil detailn vaši anatomickou strukturu a sou asn 

odhalil vnit ní chemické procesy. V další místnosti vám 

ošet ovatelka podala chutný koktejl obsahující látky, které absorbují 

zá ení. Ten se ve chvilce rozptýlil ve vašem krevním e išti a 

zviditelnil jemnou strukturu vašeho cirkula ního systému – všude, 

dokonce i v mozku – svazk m zá ení z trubice, kterou nad vámi 

technik projížd l. V t etí místnosti jste dostali další koktejl. Ten 

obsahoval sm s radionuklid navázaných na speciáln p ipravené 

enzymy, které se ihned rozprchly po vaší nervové soustav , v níž p i 

výbuchu emise zá ení zanikly. Krevní rozbor mohl sice být proveden 

bez odb ru viditelného množství krve, bez odevzdání vzorku mo e to 

však dosud nešlo. 

Superpo íta e se okamžit pustily do zpracování dat, 

konstruovaly vrstvu za vrstvou jemnozrnných zobrazení, sloupce 

ísel, k ivky, obrázky struktur, funkcí, ú el … a patologických 

zm n, pokud se vyskytly. 

Diagnostická za ízení se sice nedala oklamat, n kterým test m 

však bylo možno se vyhnout. Pokud si lov k nest žuje na artritidu 

nebo pokud nemá n jaký jiný specifický problém, kone ky prst se 

obvykle neprohlížejí. Sparta se nikdy nezmínila o svých PIN 

jehli kách. Kdyby je objevili, m la p ipraveno vysv tlení (jehož 

krytí už za ídila), o zlevn ném kosmetickém chirurgickém zákroku. 

Konec konc , PIN jehli ky byly skute n v jistých kruzích módní. A 

nedaly se tak snadno ztratit jako standardní identifika ní proužky. 

Nešlo však jenom o jehli ky. Sparta dokázala ovládat sv j 

metabolismus v mí e, nad níž by léka i i technici žasli. Te bylo 

t eba pochopit, co technici o ekávají, a dát jim to; dostate nou 

odchylku od normálu, aby je to p esv d ilo, že nezkoumají cvi ný 

fantom, ale ne zase p íliš velkou. 

Ne všechno ze Spartiny nestandardní anatomie však vyžadovalo 

skrývání. Její pravé oko netvo ilo funk ní makrotransfokátor díky 

n jaké zjistitelné zm n ve stavb samotného oka, ale v d sledku 

bun né manipulace s jejími optickými nervy a s oblastí mozkové 

- 85 -

k ry, spojenou s vizuálními asociacemi. Rovn ž její analytický ich, 

její infra ervené vid ní a její laditelný sluch byly d sledkem 

„p ebudovaného“ nervového zapojení, nikoli zjistitelné p estavby. I 

její eidetická pam spo ívala pouze ve zm nách neurochemických 

idel hipokampu, které standardní diagnostika nemohla odhalit. 

Skrýt se bohužel nedaly zm ny hustoty tkán v p ední ásti 

mozku. Znovu a znovu se fascinovaní léka i utvrzovali, že boule 

t sn za Spartiným elem, hned vpravo od místa, kam hindové a 

buddhisté umis ují oko duše, je nádor. Avšak opakované 

neurologické testy neodhalily žádný jeho vliv na její vnímání ani 

chování a „nádor“ se b hem n kolika let nem nil. Pokud to skute n 

byl nádor, pak byl z ejm benigní. 

Tenké vrstvy polymerových struktur pod bránicí se sice nedaly 

skrýt, ale Sparta je dokázala vysv tlit. K tomuto ú elu sloužila 

„nehoda“, která se jí p ihodila v šestnácti letech. Polymerové vrstvy 

byly experimentální náhražkou tkán , zni ené p i poran ní b icha. 

M la jizvy, aby to dokázala. V hrudní kosti m la ocelovou svorku, 

která držela p i sob kdysi rozdrcenou hru . Žebra a paže m la 

protkány transplantovanými keramickými kostmi experimentálního 

typu. 

Koho by ale v bec napadlo položit si otázku, zda tyto struktury 

nejsou vlastn baterie, oscilátor a dipólová mikrovlná anténa? 

Sparta se domnívala, že její vysv tlení vyznívá vcelku 

p esv d iv , protože lidé, kte í jí um lé systémy implantovali, si dali 

velmi záležet na jejich zamaskování. Používala z ejm p esn takový 

krycí p íb h, který pro ni vymysleli, p estože si nedokázala 

vzpomenout, že by jej kdy nacvi ovala. 

P l hodiny po p íchodu z kliniky op t odešla. Mohla by mít 

výsledky za hodinu, kdyby velitel jejich zve ejn ní nezakázal. Sparta 

se tedy nedoví, zda se jí znovu poda ilo léka e oklamat – ledaže by 

se velitel rozhodl jí to íct. 

Starobylým vlakem podzemní dráhy dojela k domu, ve kterém 

sdílela se dv ma dalšími ženami apartmá. Nevid la se s nimi už 

n kolik m síc , ale i p edtím se vídaly jen z ídka. Když vešla 

dovnit , žádná nebyla doma. Krátce se rozhlédla a zamí ila p ímo do 

své ložnice. Ta byla stejn úhledná, jak ji zanechala, bez rostlin, 

- 86 -

st ny holé, postel ustlaná, pouze tenká vrstvi ka prachu na tvrdém 

povrchu a malý sloupec faxové pošty na stolku nazna ovaly, že byla 

celé m síce pry . Pošta obsahovala jenom samé inzeráty. Hodila 

celou kupku do šachty na odpadky. 

Za p t minut sbalila vak a opustila apartmá. Nem la tušení, kdy 

se vrátí. 

Op t ekala na nástupišti v podzemní dráze, sbalená na 

transatlantický nadzvukový let, na cestu do Londýna. 

Cht la vid t Blaka… ale necht la ho vid t. M la Blaka ráda. 

M la z n j strach. Možná se do n ho zamilovala. 

Nenávid la se, když se dostala do stavu, kdy její mozek 

produkoval jenom samé nesmysly. Byla jako na trní. Cht la zjistit, co 

se stalo jejím rodi m, a Blake již t eba n co objevil. Cht la se 

pomstít za to, co jí ud lali… nebo snad necht la? Cht la p ežít. 

Sta ilo n kolik m síc na Port Hesperu, kdy byla jenom oby ejnou 

policajtkou, a její jistota se za ala hroutit. 

Velitel m l možná pravdu. Asi skute n pot ebuje odpo inek. 

Vlak podzemní dráhy dokodrcal do stanice, která zá ila jasným 

žlutým nát rem. Nastoupila do k iklav istého vagónu. Byl prázdný, 

až na stylov oble ený mladý pár vracející se dom z p ednášek na 

univerzit , jak usoudila z lesklých erných poznámkových blok , 

které m li na kolenou. 

Nebo také mohli pat it k t m, kte í ji sledují… 

Sedla si vedle dve í na vzdáleném konci vagónu. P itáhla si sako 

k t lu a p emýšlela. Velitel ji k tomu dohnal. Nem la prost na 

vybranou. Mohla jenom jet za Blakem, zjistit, co jí chce íct. Být s 

ním. 

- 87 -

8 

Sparta opatrn vystoupala po úzkém, páchnoucím schodišti k bytu 

Blaka Redfielda v Londýn . P i cest z Manhattanu podnikla 

všechny rutinní kroky k set esení svých eventuálních 

pronásledovatel , ale nep ehán la to. 

Nepokoušela se Blakovi zavolat ani svým osobním 

komunika ním pojítkem, ani ve ejným telefonem. Provedla výb r 

trasy tak diskrétn , jak to jen šlo, a pak ho na poslední chvíli 

zm nila. Strávila dva dny na cest , kterou mohla vykonat za 

odpoledne. Všechno by to byla d tská hra pro velitelovy lidi, pokud 

ji sledují, neodvážila se však zkusit nic vynalézav jšího. 

Londýn v pozdním lét nebyl o nic lepší než Manhattan. Vzduch 

byl tak nasycen vlhkostí, že za alo pršet. Promo ená zvenku i zevnit 

zabušila na Blakovy dve e. Nedostalo se jí žádné odpov di. 

Naslouchala, potom lehce p ejela rukou kolem ve ejí. Podržela dla 

nad alfanumerickou klávesnicí zastaralého magnetického zámku, 

zkoumala vzory jeho pole. Za pomoci intuice ve chvilce rozluštila 

jeho dlouhou kombinaci, CH3C6H2NO23246. Což bylo Blakovi 

podobné: až na indexy, závorky a árky to byl chemický vzorec 

TNT. 

Spartiny prsty kmitaly po klávesnici. Než otev ela dve e, 

zaváhala. Blake samoz ejm nebyl hloupý. Pat il k t m, kdo varují 

neo ekávané hosty, a kdyby ti varování ignorovali, dostali by malou 

pohlednici. Zrní ko i dv TNT, nebo snad rad ji nitroglycerin, 

jenom takový pozdrav. P itiskla nos k otvírací plošce a za ichala. 

Žádná známka neobvyklejší chemické slou eniny než mazací 

olej. Žádná známka, že by dve e v poslední dob n kdo použil. V 

infra ervené oblasti byly chladn jší než okolní vzduch. 

Ale poslední osoba, která se dotkla této koule na dve ích, nebyl 

Blake. Blakovo nezam nitelné aroma p ekryl n kdo, koho Sparta 

nepoznala. Žena. 

T eba to byla jeho bytná. Ale a to byl kdokoli, te uvnit není. 

- 88 -

Její otisky byly studené jako kámen, více než týden staré, jak Sparta 

odhadovala, a prchavá v n parfému, pronikající škvírou tam, kde 

t žké dve e špatn dosedaly na starý rám, byla zv tralá a tak slabá, 

že ji mohl odhalit pouze n kdo se Spartinou citlivostí. P esto však 

Sparta str ila ruce do kapes a vytáhla pr hledné tenké polymerové 

rukavice. N kdo byl v Blakov byt po n m a mohl by se vrátit. 

Sparta nem la v úmyslu zanechat stopy své návšt vy. 

Lehce do dve í zatla ila, a když se otev ely, ustoupila. Nedošlo 

však k žádnému výbuchu. 

Opatrn nahlédla do Blakova obývacího pokoje. Nikdy p edtím 

zde nebyla. Hrozilo, že nedo kavá zv davost p evládne nad 

opatrností. Vycítila však proud ve vodi ích tlakového senzoru pod 

kobercem na vylešt né podlaze a zaznamenala detektory pohybu, 

upevn né v rozích obložení stropu, i když pro všechny ostatní byly 

neviditeln malé. 

Zvedla paže a zjiš ovala jejich schéma. Chvilku jí pálilo v b ichu 

a t i rychlé spršky odzbrojily Blakovo výstražné za ízení. Sv j 

cestovní vak nechala v hale a vešla do pokoje. 

Po levici m la arký ové okno se svislými p í lemi, zastín né 

velkým jilmem. Hustý déš neustále rachotil v jeho listech. Slabé 

zelené sv tlo pozdního odpoledne pronikalo sklen nými tabulemi, 

pokrytými deš ovými cákanci, a dávalo bytu barevný nádech akvária 

s vodou. 

St ny pokoje byly lemovány policemi na knihy. Knihy byly na 

nich uloženy jako nepravidelné cihly, jejich h bety tvo ily vybledlé 

spektrum od rezav hn dé k b idlicov modré. Ležela tam alba 

nejnov jších knižních ip , starší knihy, zaznamenané na discích a 

páscích a zna né množství opravdových knih vyrobených z papíru, 

látky a k že, mnohé roztrhané, v pr hledných obálkách z um lé 

hmoty, ostatní v prvot ídním stavu. 

Kde st ny z staly volné, tam byly nat eny krémovým emailem a 

ov šeny zarámovanými stránkami rukopis a olejomalbami 

evropských malí z po átku dvacátého století. 

Sparta se vrátila pro sv j vak a položila ho za dve e, které za 

sebou opatrn zav ela. Procházela tichými pokoji. Blake si z ejm žil 

dob e z výnosu svojí konzulta ní innosti, nemluv o úrocích ze 

- 89 -

zna ného vkladu. Tyto p íjmy mu umož ovaly v novat se 

sb ratelské vášni a zálib v ínském nábytku a orientálních 

kobercích. 

Zaost ovala oko na p edm ty a tkaniny, prohlížela zastín né 

škvíry. Ušima naslouchala mimo lidský frekven ní rozsah, pod 

lidským prahem slyšitelnosti. Nosem ichala po náznaku chemických 

slou enin. Pokud by byly v místnosti skryty vysíla e nebo p ijíma e 

nebo n jaké pasti, zam ila by je. 

Blake opustil sv j byt alespo p ed dv ma týdny, možná 

mnohem d íve. Nespat ila žádné náznaky, že by odcházel za 

neobvyklých okolností. Všude však byly otisky jeho návšt vnice 

erstv jší, nikde nep ekrývaly jeho otisky její. 

Sparta nahlédla do ložnice. Postel m l ustlanou, s nepoužitými 

prost radly, sk í plnou oblek , košil a bot, od erných kožených 

holínek až k erveným vysokým m sí ním botám. Blake byl docela 

švihák, jestli však n co z jeho rozsáhlého šatníku chybí, Sparta 

nedokázala íct. Povšimla si, že žena se v jeho v cech p ehrabovala. 

Sk í ku v koupeln m l pln zásobenou, byl tam jeho bateriový 

zubní kartá ek, chemosonický holicí strojek, poli ky plné 

dezodorant , vod po holení a dalších lektvar . Žena tam byla také, 

poté, co Blake odešel. 

V ledni ce v kuchy ském výklenku byl balí ek šesti eských 

ležák (Blakova záliba ve studeném pivu jenom potvrzovala, že je 

Ameri an), ale žádná vejce, mléko ani zelenina, ani další v ci 

podléhající zkáze, pouze kousek tvrdého sýra a sklenice ho ice. 

Sporák byl bez poskvrny. V d ezu nebylo žádné špinavé nádobí. 

Recyklovací šachta na odpadky nebyla použita týden. Bu Blake 

plánoval sv j odjezd, nebo n kdo po n m všechno vy istil. 

Mali kou uzav enou ást schodišt p ed svým bytem prom nil 

Blake v dílnu. Jejím jediným oknem rozeznala Sparta adu zadních 

zahrad s cihlovými zdmi, upravených ve stylu st ední t ídy. ady 

úhledn ozna ených lahvi ek s chemikáliemi lemovaly st nu nad 

stolem, který však ur it nešlo nazvat úhledným. Na jeho povrchu se 

povalovaly kousky mikroelektronického substrátu. Pracovní povrch z 

uhlíkatých vláken nesl stopy mnoha slou enin dusíku a kovových 

cákanc . Všechny ne istoty byly studené. 

- 90 -

V jednom rohu malé dílny, hned vedle malého d ezu na prádlo, 

vystupovaly na povrch m d né roury kuchy ské instalace Blakova 

bytu a byt nad ním a pod ním. Ale Blake zde nepral. Okrouhlý 

kovový p ístroj, p ipojený ke konci trubice kohoutku, byl hlavní 

po íta , mikro-super, menší než vodní filtr, v n mž byl zabudován. 

Po íta pracoval pomocí komplexace a dekomplexace um lých 

enzym . Když pracoval na plný výkon, rozeh ál se natolik, že 

vyžadoval stálý pr tok chladiva. 

Blakova návšt vnice to ila kohoutkem a hrála si s bezdrátov 

napojenou klávesnicí na Blakov stole. Sparta uvažovala, zda žena 

získala p ístup k pam ti po íta e. 

Sparta pustila studenou vodu. Sundala si z pravé ruky rukavici a 

vsunula své jehli ky do vstup v zadní ásti klávesnice. Ve zlomku 

sekundy se dostala za docela dobré zabezpe ení po íta e a jeho 

informa ní vnit nosti se za aly rozlévat rychleji než horká voda, 

která už tekla do d ezu. Z jedné sklapnuté pasti v Blakov 

zabezpe ení a n kolika stále ješt nastražených Sparta v d la, že 

žádní slídilové p ístup do pam ti po íta e nezískali. 

Obrazovka jasn svítila. Kdyby n kdo Spartu pozoroval, vid l by 

ženu, která zírá jako hypnotizovaná na nic neznamenající sple 

písmen, ísel a grafiky, rozlévající se po ploché obrazovce. Ona je 

však nevid la, data jí proudila p ímo do nervových struktur. 

Malý po íta m l tak velkou kapacitu, že jenom p e íst adresá 

uložených program a soubor trvalo Spart n kolik sekund. Byly 

tam expertní programy pro chemickou analýzu, n které se týkaly 

výbušnin, korozivních látek, zápalných látek, otravných plyn a 

dalších podobných p íjemností, další se zabývaly analýzami papíru a 

inkoust . Blake tam m l výkonné programy k modelování složitých 

interakcí rázových vln, programy, jejichž komplikovanost ukazovala, 

že Blak v zájem o p ivád ní v cí k výbuchu je více než jenom 

koní ek, že mu nejde jenom o škádlení lidí. 

Nejv tší z datových soubor tvo ily bibliografie. Spartu by 

nep ekvapilo, kdyby obsahovaly všechna vydání veškerých knih, 

vydaných v angli tin v uplynulých t ech stoletích. 

Její pozornost p ilákal mali ký soubor. Jmenoval se TIMNE. 

Usmála se. Blake znal Spartu jako málokdo jiný. V d l o ní, že 

- 91 -

se bez viditelného úsilí dokáže dostat do jakéhokoli po íta e, 

p estože nev d l, jak to d lá, a ona nem la v úmyslu mu to sd lit. 

Nepochybovala, že TIMNE je ur eno pro ni. 

TIMNE však bylo ne itelné. Nebylo nep ístupné, obsahovalo 

však pouze nesmyslný seznam ísel. ísla byla uspo ádána do 

skupin: 311, 314, 322, 3325, 3447, 3519… Celkem 102 takových 

skupin, žádná nem la mén než t i ísla a více než šest a žádná se 

neopakovala. N kolik prvních skupin za ínalo íslicí t i, n kolik 

dalších ty kou, a tak dále, v rostoucím sledu. Poslední skupiny 

za ínaly desítkou. 

Sparta se usmála. Pochopila, co seznam znamená, a okamžit si 

jej uložila do pam ti. 

Blake si tedy cht l hrát na schovávanou! Nasadila si rukavici, 

vypnula po íta a nechala Blakovu dílnu p esn v tom stavu, v jakém 

ji našla. Rychle a tiše vklouzla do hlavního pokoje bytu, pohybovala 

se v houstnoucím p ítmí jako stín a spokojen se zubila jako ko ka. 

Venku stále bubnoval déš na listech jilmu. Sv tlo dostalo 

zelen jší nádech. 

P iblížila nozdry t sn ke knihám na poli kách a vdechovala 

zbytek pachu rukou, které se jich dotkly, pachu aminokyselin a 

jiných chemických slou enin, podle kterého lze identifikovat jedince 

stejn bezpe n jako podle otisk prst . Plastových obálek, které 

chránily knihy, se dotýkal pouze Blake. On a v n kolika p ípadech ta 

záhadná žena. 

Žena však držela v rukou jen n kolik knih. Vytahovala je z 

poli ek náhodn , z ejm nem la tušení, co vlastn hledá. 

Sparta však hledala ur itou knihu. Blake jí nechal vzkaz ukrytý v 

knize, o které v d l, že jedin Sparta ji pozná, že nikdo jiný to 

nedokáže. Seznam ísel v souboru TIMNE totiž p edstavoval 

knižní šifru. 

P ed asem je jedna kniha zavedla do Port Hesperu a pomohla 

jim k op tnému seznámení. Byl to výtisk bájn cenného soukrom 

vytišt ného prvního vydání Sedmi pilí moudrosti od T. E. 

Lawrence. Na poli kách nebyla žádná kopie jakékoli verze Sedmi 

pilí moudrosti, ale o to nešlo – v minulosti, když oba byli jako d ti 

ve SPART , se d lili o mnoho dalších knih. V Blakov sbírce 

- 92 -

fantastické literatury devatenáctého a dvacátého století, pam tí, 

cestovních deník , esej a dalších literárních list se vyskytovala 

jedna kniha, která se tam nehodila. Že tam nepat í, by poznal pouze 

ten, kdo bu d kladn znal Blakovu sbírku, anebo pat il ke 

SPART . 

Vytáhla ji z police a hled la na ni. Oko vytišt né na obálce na 

Spartu up en hled lo. Za více než sto let od doby, kdy byla vydána, 

vybledla jasná erve její prachové obálky na bezvýraznou r žovou, 

ale její sm lý titul byl p es pr hledný obal jasn viditelný: 

Rozpoložení mysli, Teorie mnohonásobných inteligencí od Howarda 

Gardnera. Šlo o pojednání nadaného psychologa o „nové teorii 

intelektuálních kompetencí“, jak to nazýval, a m lo velký vliv na 

Spartiny rodi e, když vymýšleli projekt SPARTA. 

Sparta vytáhla knihu z plastového obalu, chvilku studovala její 

obálku a potom ji opatrn otev ela. Usmála se nad v nováním: Ellen. 

Šlo o jinou Ellen v jiném století, opravdovou Ellen, ne smyšlenou 

Ellen Troyovou, nepochybovala však, že Blake cht l, aby to brala 

osobn . 

Ano, te se dostala do „nálady“, do správného rozpoložení 

mysli. 

Nalistovala první kapitolu, nazvanou Myšlenka 

mnohonásobných inteligencí. Za ínala: „Mladá dívka stráví hodinu 

se zkoušejícím…“ Sparta znala tu pasáž velice dob e, bylo to krátké 

podobenství o dít ti, jehož r zná nadání jsou vyjád ena jediným 

zaokrouhleným íslem, hodnotou IQ. Gardnerova argumentace a 

potom i program, který vytvo ili její rodi e, sm oval k odstran ní 

balastní p ít že IQ. 

První strana této kapitoly m la v knize íslo 3. První písmeno na 

prvním ádku bylo A. To odpovídalo první skupin v TIMNE: 311, 

strana 3, ádek 1, písmeno 1. Další skupina íslic v TIMNE – 314, 

ji navedla na tvrté písmeno stejného ádku, což bylo U. 

Další skupinou v TIMNE bylo 3222, což se dalo íst jako 

strana 3, ádek 2, písmeno 22, ale také strana 3, ádek 22, písmeno 2, 

anebo dokonce rovn ž jako strana 32, ádek 2, písmeno 2. Stálý r st 

první íslice Spart napov d l, že Blake použil nejjednodušší formu 

šifry, která bere všechna písmena v po adí. Tak první íslice nebo 

- 93 -

dv bude vždy ozna ovat íslo stránky od strany 3 do strany 10. 

Druhá íslice nebo dv bude ukazovat íslo ádku a zbývající íslice 

ur í umíst ní písmene v ádku. 

Tento systém obsahoval ur ité nebezpe í dvojzna nosti, a v bec 

to byl špatný systém, byl v n m ten druh pravidelnosti, který 

okamžit odhalí existenci knižní šifry, a to dokonce amatérskému 

dešifrovateli. Kdyby byl skrytý vzkaz napsán nešifrovaným jazykem, 

dala by se šifra v tšinou rozluštit i bez znalosti knihy, která tvo í 

klí . 

Vzkaz však nebyl napsán nešifrovan . Když Sparta po n kolika 

sekundách koncentrace a otá ení stránek rozluštila poslední skupinu, 

102749, celý vzkaz ze sto dvou písmen zn l takto: 

AUKGFKUCAQNSRTGALDXQZLHOFAIKTBHOBODKUPKGD 

UTSE 

KAVTVRBKQHOLSKCDLTPAUDZDLYBEKYBJTALQORVQM 

XHJZHUDYFE 

SIGZEF. 

Spartu to nep ekvapilo, ve skute nosti n co podobného 

o ekávala. Blakovo pozvání hrát si na schovávanou ji vyzývalo hrát 

fair (play fair). A šifra Playfair pat ila k nejslavn jším v d jinách. 

I kdyby dešifrovatel v d l, že vzkaz je zašifrován šifrou Playfair, 

bez znalosti klí e bylo ohromn obtížné jej dešifrovat. Sparta však už 

klí m la. Klí ke každému Blakovu tahu v této h e na schovávanou 

tvo ily jejich spole né zážitky v programu SPARTA. 

S tímto klí em si v mysli sestrojila tverec abecedy v šif e 

Playfair: 

S P A R T 

B C D E F 

G H IJ K L 

M N O Q U 

V W X Y Z 

Rozložila et zec písmen knižní šifry do pár a svižn provedla 

- 94 -

transformaci. První pár v šif e zn l AU. ádek ve tverci, v n mž 

leželo A, se protínal se sloupcem obsahujícím U: v pr se íku leželo 

písmeno T. ádek obsahující U se protínal se sloupcem obsahujícím 

A: v pr se íku leželo písmeno O. První pár písmen Blakova vzkazu 

zn l TO. 

Páry písmen šifry* 2 na stejném ádku tverce se zam nily za 

písmena vlevo od nich. Páry písmen ve stejném sloupci se zam nily 

za písmena nad nimi. Sparta brzy získala Blak v p ipravený text: 

TO HE LE NF RO MP AR IS IF YO UF IN DT HI SF IN DM El NT 

HE FO RT RE SX SZ SE EK IN GT HE FI RS TO FX FI VE RE 

VE LA TI ON SY OU WI LX LN EX ED AG UY DE. 

Po vylou ení nadbyte ných písmen a uspo ádání do slov vzkaz 

zn l: 

TO HELEN FROM PARIS IF YOU FIND THIS FIND ME IN 

THE FORTRESS SEEKING THE FIRST OF FIVE 

REVELATIONS YOU WILL NEED A GUYDE, tedy: Helen od 

Parida (nebo také Helen z Pa íže) jestli najdeš tohle najdi mne v 

pevnosti hledám první z p ti zjevení budeš pot ebovat pr vodce.) 

S pot šením se zasmála. Blake ji opravdu navádí na p íjemnou 

honi ku a tentokrát jsou klí e mén z ejmé. Zasunula Rozpoložení 

mysli do ochranného obalu a vrátila je na poli ku. Sto ila se do 

Blakova velkého koženého ušáku a hled la z okna do dešt , na 

neustále se pohybující listy a stíny shromaž ující se ve v tvích jilmu 

a p itom uvažovala nad hádankou. 

TO HELEN FROM PARIS (Helen od Parida, nebo Helen z 

Pa íže). Pro Helen místo Ellen? Protože trojská Helena byla ze 

Sparty – a Paris byl její milenec. 

Kde je ta pevnost, ve které ho má najít? Ur it to není samotná 

Trója, pahorek Hissarlik na asijském pob eží Dardanel. Dv století 

poté, co Heinrich Schliemann zdevastoval ruiny starodávné Troje a 

2 Šifrovací systém Playfair je vysv tlen v dodatku. 

- 95 -

ponechal, co nalezl, vystaveno živl m, v že Ilia se rozpadly do 

beztvaré kupy bláta. V tom sdílely osud tém všech starých míst, 

které zapálení archeologové v devatenáctém a dvacátém století 

odhalili. 

Mýtus Troje s tím nemá nic spole ného. Blake se neozna oval 

jako Paris, on je v Pa íži. 

Protože Bastila byla již stržena, pak pevnost Pa íže, pocházející z 

konce dvacátého století, musí být Louvre. Blake je v Louvru, 

HLEDÁ PRVNÍ Z P TI ZJEVENÍ. Sparta slyšela o lidech 

hledajících zjevení, nebo osvícení, nebo cokoli, zdálo se však 

podivné hledat jich p t. A ješt k tomu v po adí? 

O ima hledala staré bible, které spo ívaly na dolní polici 

Blakovy knihovny. V okamžení vysko ila z k esla a už m la jednu z 

t žkých knih otev enu. Listovala v ní, až našla knihu Zjevení, 

kapitolu p t, první verš. V p ekladu, který si vybrala, v Jeruzalémské 

bibli, tento verš zn l: „Spat il jsem, že v pravé ruce toho sedícího na 

tr nu je svitek, který má písmo na zadní i p ední stran a je 

zape et n sedmi pe et mi.“ Poznámka vysv tlovala, že svitek je 

„ruli ka papyru, na n mž jsou napsány dosud skryté boží p íkazy“. 

Zdálo se pochybné, že Blake je na stop tajných božích p íkaz , 

mohl však docela dob e v ohromné sbírce egyptských antikvit v 

Louvr hledat papyrus. 

Když je však Blake v Pa íži a pracuje v egyptské sbírce v 

Louvr , pro bude Sparta pot ebovat GUYDE, aby ho našla? A pro 

je ve slov GUIDE (pr vodce) hrubka? 

T eba ud lal Blake chybu p i zám n jednoho písmene za druhé, 

p i únavném po ítání malých písmenek ve velké knize, p i psaní 

všech t ch íslic. Ale systém Playfair v tomto p ípad takovou 

náhodnou zám nu tém vylu oval, protože v abecedním tverci 

založeném na klí ovém slov SPARTA nejsou písmena Y a I ve 

stejném ádku ani ve stejném sloupci. A navíc jedno leží nad a jedno 

pod druhým lenem páru v normálním textu, písmenem U. Takže se 

nedají za sebe zam nit podle žádných pravidel transformace, která 

m ní pár UY na QZ, jak zjistila Sparta, ale která by zm nila pár UI 

na LO. 

Blake se tedy bud snaží být roztomile a falešn st edov ký, 

- 96 -

anebo jí n co íká. V d la, že nedokáže zasadit poslední kousek 

skláda ky na správné místo p i sezení v k esle. Vysko ila. B hem t í 

minut zkontrolovala, že všechno v Blakov bytu zanechává p esn 

tak, jak to našla, vzala si sv j vak, op t nastavila poplašná za ízení a 

vyšla ze dve í. Sp chala, aby chytila p íští magnetický vlak do 

Pa íže. 

Nemohla v d t, že má už týden zpožd ní. 

Týden p ed tím, než Sparta opustila Londýn, strávil Blake noc v malé 

kom rce v Pa íži. 

Úsvit se prodral pode dve mi kom rky v tenké šedé rovin 

sv tla. Tenkou d ev nou p epážkou Blake zaslechl kroky a 

zamumlanou kletbu. Zívl a rázn pot ásl hlavou. Byl vzh ru už dv 

hodiny a p edtím mezi koš aty a mopy poklimbával. M l hlad, žíze 

a byl celý zd ev n lý. Toužil po šálku p ekapávané kávy, silné a 

horké. 

Byl nervózní. Stále doufal, že se ukáže Ellen a dostane ho z této 

šlamastiky, te to však vypadalo, že to bude muset provést. 

Otev el dve e a opatrn z kom rky vycouval. Nesl kbelík s 

odlakova em a plnou hrst št tc a hadr . Dlouhý modrý pláš m l 

pokryt mouhami barvy. S hlavou sklon nou si upravoval držadlo 

nádoby s edidlem a za adil se mezi ostatní nat ra e a tesa e, 

sm ující ke skladišti. Bylo pond lní ráno. Louvre byl zav ený pro 

všechny krom badatel , d lník a personálu. „Bon matin, monsieur 

Guy,“ ekl mu kdosi. „Matin,“ zabru el. Nepohlédl na muže. Byl to 

asi p edák, s nímž bylo vše „p ipraveno“, muž, jehož podplatili, nebo 

vydíráním i výhr žkami p im li, aby si nevšiml ve své part d lníka 

navíc. 

D lníci šli po širokém pískovcovém schodišti dol . P ed sebou 

m l p t muž a žen, všichni byli oble eni v modrých pláštích jako 

on. Následoval je hlída , šedovlasý pán v nemoderní erné uniform , 

která se leskla stá ím. Jejich kroky se rozléhaly podzemní halou; t i 

pokra ovali k místnostem, kde se hromadil prach na stozích 

uložených obraz , Blake a ostatní zabo ili do dlouhé místnosti s 

nízkým stropem, vybavené sta i kými žárovkami, které p i slabém 

proudu svítily žlut . Uprost ed místnosti stály ady masivních 

- 97 -

d ev ných sk íní. Na špinavých st nách visely vybledlé litografie 

egyptských ruin. 

Po n kolika minutách bru ení o zdržování se d lníci pustili do 

práce, odstra ovali ze d eva t i sta let starý z ernalý nát r. Blake 

nechal své spole níky postupovat ke vzdáleným temným kout m 

skladišt . P edák ho ignoroval. 

Tak uplynula hodina a Blake se stále víc a víc zpož oval. Nikdo 

se práci opravdu nev noval, všichni si mysleli, že není nutná. Vláda 

dala souhlas a n jaký byrokrat dohlížel, aby peníze neustále proudily, 

dokonce i do nejhlubších hrobek Louvr . 

Ostatní soust edili své úsilí na konec místnosti a Blake kle el na 

podlaze, zpola schovaný za adami mohutných dubových sk íní. 

Vzhlédl od špinavé spodní desky. Nudící se hlída z stal kdesi v 

hale. 

Blake se plížil uli kou mezi sk ín mi. Našel zásuvku, o níž se 

Lequeu zmínil, druhou shora. Vytáhl ji. Tam, na bavln né vat v 

rozpadajících se lepenkových krabicích, leželo bez jakékoli další 

ochrany tucet svitk papyru. Jak nejrychleji a nejpe liv ji dokázal, 

rozbalil každý dost daleko, aby zjistil, zda se shodují s reprodukcí, 

kterou si zapamatoval. 

S žádným neusp l. Zav el zásuvku a zkusil další. Bez úsp chu se 

propracoval celou sk íní. 

Nervózn pohlédl p es vršek sk ín . Jeho spolupracovníci ho 

stále ješt ignorovali. Op t se sklonil a uvažoval, zda zkusit sk í 

vpravo i vlevo. Nebo si Lequeu popletl uli ku? Bylo to stejné jako 

p emýšlet o tom, co si po ít se špatným telefonním íslem. 

Pravd podobn je chybná pouze jedna íslice, ale která? 

Bez z ejmého d vodu si Blake vybral sk í vlevo a za al stejnou 

zásuvkou. Na bavln vedle t etího svitku zleva byla p ipíchnuta 

cedulka s vybledlým nápisem, napsaným perem s kovovou špi kou, 

která ozna ovala jeho p vod: „Près de Heliopolis, 1799.“ Blakovy 

nad je ožily. 

V roce 1801 se anglická armáda po blokád , trvající t i roky, 

kone n vylodila na pob eží Egypta a p inutila Napoleonovy síly ke 

kapitulaci. Napoleon sám už dávno odjel, zanechal mezi starými 

ruinami ruiny svého snu o nové Egyptské íši pod vlajkou 

- 98 -

Francouzské revoluce. Nechal za sebou také nádherný Institut 

d’Egypte, jeho ady badatel i nádhernou sbírku starožitností, 

shromážd ných v pr b hu t í rok intenzivního hledání v údolí Nilu. 

Podle podmínek kapitulace p ipadlo Angli an m vše, v etn 

naprostého klenotu, dodnes nerozlušt né Rosettské desky. 

Francouzi se snažili desku udržet. Tvrdili, že jde o osobní 

vlastnictví jejich velitele, generála Menoua, a že se na ni tedy 

podmínky kapitulace nevztahují. Avšak Angli ané na to 

nep istoupili. Rosettskou desku a množství další ko isti poslali lodí 

do Britského muzea, kde se „nádherná trofej britského vojska“, jak ji 

ozna il britský velitel, stále nalézá. 

P esto ješt z staly kousky vy ezávaných a pomalovaných 

kamen a spousta rozpadlých starých svitk , které Britové 

velkomysln Francouz m ponechali. I tyto odvržené poklady byly 

ízením osudu odvezeny ze zem , kde vznikly. N které jsou 

vystavovány v tom shromaždišti nádherných trofejí, Louvr , jiné 

zapadly do suterénních zásuvek, p ístupných pouze odhodlaným 

badatel m. 

Blake pe liv rozbalil k ehký svitek a okamžit v d l, že nalezl, 

po em pátrá. Svitek by náhodného výzkumníka ni ím nezaujal. Byly 

na n m geometrické ná rty, nešlo však o geometrický text. 

Obsahoval odkazy na boha slunce Re, nešlo však o náboženský text. 

Obsahoval fragmenty ehosi, co muselo být vypráv ní cestovatel , 

ale nebyla to zem pisná práce. Svitek byl plný mezer a zachovaný 

text p edstavoval hádanku. 

Pouze p íslušník prorok by na n m poznal, eho se týká. Blake 

nebyl profesionální matematik ani astronom, m l však vysoce 

rozvinuté vizuální a prostorové schopnosti. Na Catherinino 

doporu ení strávil mnoho hodin studiem map no ní oblohy a dosp l 

k názoru, že pyramida na rtnutá v tomto svitku, kdyby byla 

postavena v dob , v níž byl papyrus nakreslen, by mí ila k souhv zdí 

na jižní polokouli oblohy, jen málo nad obzorem, k oblasti, kterou 

Egyp ané mohli vid t pouze v pozdním lét . 

Blake vyloupl papyrus z jeho bavln ného l žka, rozev el pláš , 

zvedl tenký pulovr a zasunul svitek do speciáln ušitého plát ného 

sá ku, který mu visel jako ramenní pouzdro pod levou paží. Zapnul 

- 99 -

si pláš a zav el zásuvku. P iplížil se zpátky a pustil se do práce. 

V deset hodin m li d lníci p estávku. Blake šel k záchodu, jehož 

dve e na konci chodby bylo vid t ze dve í místnosti s papyry. Hlída 

mu nev noval pozornost. Blake pokra oval v ch zi kolem záchodu, 

odbo il a potichu vyšel po schodech. 

Prošel kolem kom rky, v níž strávil noc. Vystoupal po dalším 

schodišti, p ešel po parketových podlahách kolem zamyšlených sfing 

a kamenných sarkofág , kolem malovaných vápencových soch 

písa , jako byl ten, jehož št te ek erným inkoustem namaloval 

svitek, jenž spo íval na Blakov boku. 

Vešel do obrazáren paláce s vysokými okny a ohlédl se p es 

rameno k velkému schodišti na Niké – opravdovou kamennou Niké, 

roztahující svá kamenná k ídla, vykra ující vp ed na odlitku 

kamenného zobáku. erná železná m íž, která nedovolila p ístup k 

vysokým dve ím, nesla vav ínem ov n ené „N“, ale to se tam 

dostalo pozd ji, za m š á t jšího Napoleona. Kníratý hlída , jenž 

mohl být bratrem hlída e v podzemí, mluvil na svém pojítku. 

Rodinné potíže. 

„Otev ete mi laskav . Musím si p inést n co z mopedu.“ 

Hlída na n j otráven pohlédl a pokra oval v hovoru, p i emž 

odemykal železnou m íž. Hlavní dve e byly tohoto vlhkého letního 

rána už otev eny. Blake jimi prošel a zastavil se. Oto il se a zíral na 

hlída e jako tumpachový. Opravdu to nem lo být tak snadné. Vždy 

by odtud mohl vyjít a nikdo by nikdy nezjistil, že n co chybí! 

To by možná bylo výhodné pro Lequeua a Athanasijce, ale 

netvo ilo to sou ást Blakova plánu. Chvilku klidn stál. Potom na 

hlída e, který ješt mluvil pojítkem, zak i el: „Toi! Stupide!“ 

Hlída se zlostn oto il. Blake mu dal možnost, aby si ho dob e 

prohlédl, a pak ho st elil do krku šipkou z miniaturní uspáva i 

zbran , kterou m l p ivázánu k pravému záp stí. 

Odešel rychle pry , k listnatým širokým ulicím Tuilleries. Za 

rohem, mimo dohled, svlékl pláš a zahodil jej do popelnice. 

P i p ekro ení eky si dal Blake na as. Ud lal dv lenivá kole ka 

kolem St. Germain des Pres, než se vrátil na rue Bonaparte a vyšel po 

schodech ke kancelá ím Nakladatelství Lequeu. Dvakrát ost e 

za ukal. 

- 100 -

„Entrez.“ 

Blake zmá kl kliku a vstoupil do prostorné místnosti. Lequeu 

sed l za stolem, elegantní jako vždy ve sv tle modré košili s 

krátkými rukávy a ln ných kalhotách, a pozoroval ho. Zdálo se, že je 

n ím zaujat. O ima se zaost oval na n co za oknem. 

„Mám to,“ oznamoval Blake. 

„Skv lé,“ odv til bezvýrazn Lequeu. 

Blake zvedl košili se skvrnami od potu a opatrn vytáhl papyrus 

z vá ku. Lequeu se ani nehnul, Blake tedy pokro il a tak ob adn a 

slavnostn , jak jen dokázal, mu položil svitek na st l. 

Lequeu na svitek okamžik hled l, potom se dotknul prstem 

pojítka. „Catherine, p išla bys sem, prosím?“ Díval se na Blaka. 

„Dokud na to myslím, rad ji bych m l tu pistoli na šipky zpátky.“ 

Blake vyndal pistoli a položil ji na st l. Lequeu ji uchopil a 

bezmyšlenkovit ji držel, když vešla Catherine. Šla p ímo ke stolu. 

Blake odstoupil a pozoroval ji. 

Když se naklonila nad papyrus, rýsovala se v difuzním sv tle z 

vysokého okna její silueta. Zru n a opatrn odto ila prvních n kolik 

centimetr svitku. Vzhlédla k Lequeuovi. „Umíte to p e íst?“ 

Pohlédl dol a za al p ed ítat: „Je mín ní mocného faraóna, aby 

tento písa zaznamenal hovor zahalených božích posl … aby mu 

vzdal est. Ráno, zatímco teplo boha Re stimulovalo naše srdce k 

rozumu, zahalení boží poslové… z domova boha Re… na dobrotivé 

pozvání faraóna navštívili jeho božskou osobu p inášejíce dárky z 

božího kovu a jemné látky, olej a víno ve velkých nádobách ze skla, 

pr hledného jako voda a tvrdého jako edi – tato ást je hodn 

rozdrolená – na dobrotivé pozvání faraóna… za pilí i nebes. A oni 

p išli s mnoha p edvedeními m i ského um ní… hv zdy ízené… 

cesta, aby vzdali est faraónovi… a tak po ád a tak dále. Je to 

správný papyrus,“ pravil Lequeu. „Vezmi si ho. B ž.“ 

Catherine bez dalších slov sbalila papyrus a svižn odešla z 

místnosti. Blake pocítil poplašný záchv v. „Co bude…?“ za al, ale 

Lequeu ho p erušil. 

„Byl jsem si jist, že jsem vám dal svou d v ru oprávn n ,“ ekl 

Lequeu a poprvé se na n ho p ímo podíval. „Ale n kdo, kdo je 

takovým expertem v mnoha r zných oblastech jako vy, by nem l 

- 101 -

d lat chyby. Že, monsieur Blaku Redfielde?“ 

Když Catherine odcházela, vešel do místnosti n kdo jiný. Blake 

se oto il. Samoz ejm Pierre, masivní a ml enlivý. Existovalo 

n kolik postup , které mohl Blake zkusit, aby vzdoroval 

nevyhnutelnému, pokládal však za rozumn jší šet it sílu a doufat v 

lepší šanci. 

„Je na ase, abychom si po ádn pohovo ili, Blaku, p íteli,“ ekl 

Lequeu. 

Blake se k n mu oto il a usmál se jako sluní ko. „Jist .“ 

Vzali ho dol výtahem. Pierre ho držel za paži, Lequeu si 

opatrn udržoval odstup. Jak kabina klesala, kontakty m kce 

hvízdaly. 

Suterén byl prázdný. Personál a „hosté“ dostali p íkaz, aby si 

našli ten den n jakou práci. 

Pierre vedl Blaka k jeho staré kabince a hrub ho str il dovnit . 

Práskly za ním dve e. 

Blake znal to místo dob e. Když zde žil, podrobn jej 

prostudoval. Nikdy si však nepomyslel, že se v této místnosti op t 

ocitne. V d l, že tentokrát se nedostane ven, dokud se nerozhodnou, 

že ho pustí. 

- 102 -

3. ÁST 

PROBLÉMY T Í T LES 

- 103 -

9 

V devíti desetinách vzdálenosti ze Zem na M síc, v p estupní 

stanici L-1, zahajoval agronom Clifford Leyland poslední úsek své 

cesty z kosmického sídlišt L-5 na základnu na odvrácené stran , 

nazývanou obvykle zcela jednoduše Odvrácená. Cliff m l p ed sebou 

ješt jednu zastávku, než bude moci nastoupit na automatický p ívoz, 

který ho zaveze na povrch M síce. 

Vedle p ístavní kóje stanice stála malá budka, dost velká práv 

pro jednu osobu. lov k vešel dovnit , svlékl si šaty a nechal 

senzory, aby k n mu ichaly, strkaly do n j a po izovaly si jeho 

snímky ve ty ech r zných vlnových délkách zá ení. Zatím foukal do 

trubice, do plynového chromatografického hmotnostního 

spektrometru. Celý proces, nepo ítá-li se as pot ebný na svle ení, 

trval asi p t sekund. Pokud byl lov k istý, dovolili mu, aby si zase 

oblékl skafandr. 

Drogy p edstavovaly na L-1 velký problém – nikoli zdravotní, 

ale administrativní. P estupní stanicí L-1 totiž procházelo osmdesát 

procent cestujících na M síc a z M síce a polovina veškerého 

nákladu. Drogy se na M síci t šily velké oblib , obzvlášt mezi 

horníky a mezi posádkou radioteleskopu, umíst ného na základn 

Odvrácená. Hlavním d vodem byla samoz ejm nuda. Jak kdysi 

prohlásil jeden britský šprýma – a platilo to o ledových dolech na 

M síci stejn jako o anglických uhelných dolech – jediné slovo, 

kterým lze popsat hovory probíhající v dolech, je nudné. 

Nejlepších deset na lunární hitparád drog se neustále m nilo, 

jak podnikaví chemici na volné noze vyvíjeli stále nové, ú inn jší a 

rafinovan jší slou eniny k vyvolávání euforie v mozku snadno 

ovlivnitelných lidí. Kosmické sídlišt L-5 m lo ve vývoji a výrob 

podomácku p ipravovaných chemikálií proti ostatním zna ný 

náskok. áste n kv li místní poptávce, ale hlavn proto, že mezi L- 

5 a M sícem byl pouze jeden p echod, kdežto všechno zboží ze 

Zem muselo podstoupit dva nebo více p estup . 

- 104 -

O zákonné moci v Odvrácené a v Cayley, hlavních základnách 

na M síci, ada lidí tvrdila, že není p i kontrole provozu p íliš pilná. 

Neoficiáln se argumentovalo tím, že n které nepovolené látky 

zvyšují produktivitu práce, alespo krátkodob , a že nepochybn 

stimulují místní ekonomiku. A kolika lidem doopravdy uškodily? 

Tíha kontroly tedy dopadala na bezpe nostní službu na L-1. 

Tu tvo il jediný p íslušník, muž jménem Brick. Byl náchylný k 

podrážd nosti a v noci na dnešek navíc špatn spal. „Pokra ujte,“ 

zavr el na Cliffa a pokynul mu k odchodu, aniž se obt žoval 

pohledem na výsledky. V d l, že Cliff, který v posledních n kolika 

m sících asto cestoval na L-5 a zp t, byl vždycky istý. 

V p ístavní kóji, s oble ením dosud v ruce, se Cliff setkal s další 

cestující, která poletí na Odvrácenou. Byla to ruská astronomka, 

vracející se z dovolené v Zakavkazku. „Jste Cliff?“ zeptala se. „Já 

jsem Katrina. T ší m , že vás poznávám. Jestli mi na okamžik 

prominete…“ 

Katrina práv prošla inspek ní budkou a ješt se oblékala. 

Neoto ila se, když se Cliff ve sp chu snažil dostat do kalhot a košile, 

dávala si na as p i zapínání zipu své kombinézy na holém t le. 

Potom nap áhla ruku a usmála se. 

Pot ásl jí rukou. Na okamžik se v beztížném stavu v kóji 

nemotorn p etá eli ve vzduchu. Odkašlal si a kone n zašeptal: „Je 

mi pot šením. Ur it .“ 

V tšina muž by byla p i prvním spat ení Katriny Balakianové 

nadšena, byla to vysoká blondýnka s dlouhýma nohama a poutavýma 

šedýma o ima, v nichž jisk ilo šibalství, ale Cliff z ní byl nervózní. 

Nebylo to jenom tím, že byla o t i centimetry vyšší než malý 

Angli an; spíše šlo o to, že Cliff byl již p íliš dlouho odlou en od své 

ženy. Katrinino opálené t lo a její up ený pohled se staly ne ekanou 

výzvou pro jeho sv domí. Sotva dokázal zamumlat obvyklé 

zdvo ilosti, když šplhali do malé kabiny pro astronauty a p ipoutávali 

se tam. 

Ke startu došlo o n kolik minut pozd ji a dalších t icet hodin 

padala jejich automatická kabina po dlouhé parabole k M síci. Když 

se blížil konec cesty, Cliff se odpoutal z akcelera ní pohovky, na níž 

v hlubokém spánku strávil v tšinu asu od odletu z L-1. Katrina se 

- 105 -

na své pohovce ospale vrt la. 

Jejich spánek byl navozen um le. Zdálo se, že ú ady mají 

námitky pouze proti samostatn provád nému lé ení. Podávání drog 

cestujícím v kosmu bylo standardní, údajn to pro n bylo dobré. 

Cliff vyhlížel z malého trojúhelníkového okna kabiny a 

pozoroval, jak se rozmazaná krajina rychle blíží. 

„Tuto ást cesty vždycky nenávidím,“ poznamenala jeho 

spolucestující, která ležela strnule na pohovce s o ima te už široce 

rozev enýma. Oni dva a jejich zavazadla zabírali v tšinu prostoru 

kabiny, která byla oficiáln t íl žková. „Jednou jsem to sledovala. 

Povrch se za ne blížit jako velký kolá z bláta, který vám n kdo hodí 

do tvá e. Vždycky mám strach, že základnu mineme.“ 

Pilot, který by musel p istávat na M síci jenom podle vizuálních 

informací, bez p ístroj , by si možná mohl vést celkem dob e na 

p ivrácené stran , jejíž velké tmavé plán a pokroucené, krátery 

poseté vyvýšeniny se už dávno nesmazateln vtiskly do lidské 

pam ti, ale odvrácená strana M síce je bezvýrazným bludišt m pro 

všechny, krom t ch nejzkušen jších pilot . I tam jsou samoz ejm 

velkolepé krátery, avšak ty jsou vícemén rovnom rn rozsety po 

polokouli a veškerý prostor mezi nimi vypl ují další krátery, krátery 

v kráterech, až dol k mezi viditelnosti. 

„Byla jste tady už dávno p ede mnou. ekal bych, že jste tomu 

už p ivykla,“ ekl Cliff. 

„Ano, ale vy víc cestujete. Já nejsem stvo ená pro 

dobrodružství.“ 

Tohle byla už šestá Cliffova cesta na povrch M síce v uplynulém 

p lroce, ale te poprvé se mu poda ilo najít základnu d ív, než ho 

automatická kabina p inesla p ímo nad ni. „Vidím te horu 

T reškovová. Na obzoru, trošku vlevo.“ 

„Když to tvrdíte… Ale jak ji poznáte?“ 

Blížil se konec dlouhého lunárního dne. V noci by Odvrácenou 

prozradila její sv tla. Ve dne, pokud se slune ní sv tlo neodráželo od 

pole teleskopických antén nebo od mnoha ad solárních panel , které 

dodávaly v tšinu energie pro základnu, byla Odvrácená tém 

ztracena v jednotvárnosti kráter . P esto se však nalézala v jednom z 

mála význa ných terénních útvar , ve velkém lávou napln ném a 

- 106 -

horami vroubeném bazénu. Bylo to Ma e Moscoviense, Moskevské 

mo e, které poprvé vyfotografovala v roce 1959 Luna 3. Samotná 

základna leží u horských st n na západní stran dv st kilometr 

široké tmavé kruhové planiny, na osmadvacátém stupni severní ší ky 

a sto šestapadesátém stupni západní délky. 

Další velká kolonie na M síci, základna Cayley, leží poblíž 

p esného st edu p ivrácené strany. Vybudovali ji p ed padesáti roky 

jako povrchový d l. Horníci t žili m sí ní prach, bohatý na kov, 

stla ovali jej do blok a potom elektromagnetickým katapultem 

vyst elovali z M síce k p estupní stanici L-2 a odtud k rozr stajícímu 

se kosmickému sídlišti L-5. 

Základna Odvrácená vznikla ze dvou zcela r zných d vod a její 

poloha na odvrácené stran M síce byla výsledkem kompromisu 

mezi protich dnými požadavky. Temná láva na dn Ma e 

Moscoviense skrývala jeskyn zmrzlé vody, nejdrahocenn jší 

m sí ní suroviny. Druhý d vod byl, že vysoké kruhové st ny 

obrovského kráteru spolu s celým t lesem M síce dokonale základnu 

izolovaly od rádiového zamo ení z prostoru blízko Zem . Sto 

radioteleskop tu proto zvedalo své talí e k volné obloze a 

neustávalo v hledání mimozemské inteligence. 

Cliff ucítil náraz brzdicích raket, Katrina vyjekla, a v tom 

okamžiku oba poprvé po ad dn pocítili svou váhu. Automatická 

kabina se p ehnala nad plání a sm ovala k základn , te už 

pomaleji. Cliff z stal na nohou a díval se z okna. 

Nejvýzna n jší rys Odvrácené tvo ilo více než sto 

radioteleskopických antén, uspo ádaných do kruhu. Každá anténa 

m la pr m r dv st metr a jejich sestava pokrývala t icet 

tvere ních kilometr dna kráteru. Z obvodu tohoto perfektního 

kruhu vedla te ná ára, ty icetikilometrový elektromagnetický 

katapult základny. Když se kabina blížila k základn , let la tém 

rovnob žn s ním. Dva bílé body byly kopule obytného centra 

základny, vedle nich byla p istávací plocha. Za ní se rozprostírala 

tvercová planina, plná solárních panel . 

Katapult na Odvrácené byl vybudován, aby z M síce vyhazoval 

celé kosmické dopravní prost edky, nejen bloky slisovaného 

m sí ního prachu. Byly to stejné dopravní prost edky jako ten, v 

- 107 -

n mž te let li Cliff a Katrina – kabiny dost velké pro t i lidi se 

zavazadly a pro za ízení na zabezpe ení životních podmínek, nebo 

pro tunu nákladu. Po pomalé dvoudenní cest vybavili na L-1 kabiny 

p ídavnými palivovými nádržemi a poslali je zp t, p i emž jejich pád 

byl bržd n spalováním hojn dostupného kyslíku z M síce a 

vzácn jšího, dražšího vodíku. 

Když se p ibližovali k holé, prašné p istávací ploše, ozvalo se v 

kabin rádio: „Jednotka dvaa ty icet, to je Leyland a Balakianová, 

ano? Ten všivý odvoz má dvacet minut zpožd ní, Leylande, takže se 

m žeš napojit na palubní jednotku a šet it kyslík ze skafandru. 

Balakianová, ten traktor na ploše je pro tebe.“ 

Brzdicí rakety pohasly a kabina spadla z výšky p l metru do 

m kkého terénu. Katrina melodramaticky vzdychla a odpoutala se. 

„Chcete svézt? Ve velkém traktoru je spoustu místa.“ 

Cliff vytáhl ze sít pro náklad velkou plastovou krabici. „Díky, 

já…“ 

„Já jsem tak sladká, že ano?“ zamrkala Katrina. 

Cliff se usmál. „Vskutku. Byl bych rád, kdyby se tyhle rostlinky 

dostaly do hlíny, nebo do n eho, co se tady za hlínu považuje.“ 

„Co to tam máte, další báje n zbarvenou kytku pro Hlavní 

promenádu?“ 

„Rýžové výhonky. Nejlepší kmen pro malou tíži z L-5. Zdá se, 

že od p íjezdu nové skupiny z íny se po ní zvýšila poptávka.“ 

Rozsvítilo se žluté výstražné sv tlo, které je upozornilo, aby si 

nasadili p ilby. Jednoduchá kabina totiž nem la vzduchovou 

p echodovou komoru. Jakmile oba uzav eli své p ilby, Katrina 

vy ukala na po íta i p íkaz a erpadlo nasálo vzduch z kabiny do 

lahví. Když tlak uvnit kabiny poklesl, otev el se malý tlakový 

poklop. Katrina se vt snala do kruhového otvoru a Cliff vklouzl za 

ní. 

Dolní ást kabiny obklopoval v ncovitý p ídavný palivový 

modul. Brzdicí rakety ouhaly z díry v nce. Cliff a Katrina sklouzli 

po úzkém žeb íku t i metry na terén. 

Prach na p istávací ploše byl rozorán stopami pneumatik, 

k ížících se ve zm ti smy ek. Traktor antén s obrovskými koly p es 

n p ejížd l jako motorový lun po brázd za lodí a zanechával 

- 108 -

vlastní stopu. Klouzav se zastavil v oblaku rychle usedajícího 

prachu vedle kabiny. 

Jakmile se rozsvítilo zelené sv tlo nad zadním poklopem 

traktoru, Katrina ho otev ela a postr ila Cliffa p ed sebe. Vlezla 

dovnit a poklop zav ela. 

„Ahoj, Piete,“ pozdravila do pojítka ve skafandru. „Degradovali 

t b hem mé dovolené na idi e traktoru?“ 

„Velmi vtipné,“ zabru el idi . 

„Tohle je Cliff,“ pokra ovala Katrina. „ ekla jsem mu, že ho 

vysadíš u Údržby.“ 

„Pro ne? Jak jsi poznamenala, jsem jen prostý šofér.“ 

„Piet se ve skute nosti zabývá analýzou signál ,“ ekla bod e. 

„M j nový kamarád Cliff pracuje v agronomii. Cliff Leyland, Piet 

Gress.“ Gress se oto il na sedadle a nap áhl pravou ruku v rukavici. 

„T ší m ,“ prohlásil Cliff. 

Gress souhlasn zabrumlal. P idal plyn, traktor posko il a hodil 

Cliffa a Katrinu v nepolstrované zadní ásti proti sob . 

„Všimla jsem si, že o tvém slavném strý kovi se op t hodn 

mluví,“ prohodila Katrina, když se op t usadila. 

„Opravdu?“ 

„Ty samoz ejm nikdy nemarníš as koukáním na televizi.“ 

Oto ila se ke Cliffovi. „Jeho strý ek je Albers Merck.“ 

Cliff projevil zdvo ilý zájem: „Ten archeolog? Kterého p ed pár 

týdny zachránili z povrchu Venuše?“ 

„Práv ten Merck. Má velmi vyhran né p edstavy o 

mimozemských bytostech.“ 

Cliff se zeptal: „P eložil tu v c, co našli na Marsu?“ 

„Jestli p eložil!“ vyk ikla Katrina. Pojítka ve skafandrech 

p enesla její výk ik s bolestivou hlasitostí. „Samoz ejm to ud lal. 

Ud lal úplný a velký p eklad. Byla to poslední v le, záv umírající 

civilizace.“ 

„M žeš si ušet it ironii, Katrino,“ ozval se Gress. „To bylo už 

dávno. Ud lal jenom za átek. N kolik užite ných hypotéz.“ 

Katrina se zasmála. „P eložit text v neznámém, ne ku-li v 

mimozemském jazyku vyžaduje n co víc než hypotézu. Ale jak je to 

vzdálené t m z nás, kte í opravdu n co v dí o frekven ní analýze. 

- 109 -

„Kte í však v dí mnohem mén o p irozených jazycích.“ 

„Prosím, nevysv tluj si to špatn , Piete. Jsem ráda, že tvému 

strý kovi zachránili život.“ Pooto ila p ilbu, aby se mohla dívat na 

Cliffa. „Je to rodinná tradice, chápete? Piet v strý ek vykopává 

minulost a p edstavuje si, že te vzkazy ve starých lahvích, kdežto 

Piet hledí do budoucnosti, snaží se zachytit a dešifrovat první 

poselství z hv zd.“ 

„N jaké p ijde,“ ekl prost Gress. 

„Pokud má tv j strý ek pravdu, už p išlo, ale ty jsi ho 

nezachytil,“ namítla Katrina. „Tvá kultura X je už miliardy let 

mrtvá.“ 

Gress oto il hlavou v p ilb a pohlédl p es rameno na Cliffa. 

„Nesmíte ji brát p íliš vážn . Není tak cynická, jak p edstírá.“ 

„Nejsem v bec cynická,“ odv tila Katrina. „Jsem realistická. 

Nevadí. My se snažíme vpašovat na ty nejdražší teleskopy trošku 

dobré astronomie, zatímco ty ztrácíš as nasloucháním na opušt né 

lince.“ 

Traktor se rychle blížil k jedné z velkých kopulí v centru 

základny. Kopuli obklopoval kruh p echodových komor pro vjezd 

vozidel a Gress zamí il k nejbližším otev eným vrat m. Jakmile 

traktor vjel do prašné komory, automaticky se za ním zav ela 

lasturovitá vrata. K poklopu traktoru se automaticky p ipojila 

p echodová trubice, tlak se vyrovnal a poklop se s prásknutím 

otev el. Cestující uvolnili své p ilby. 

„Ješt jednou díky,“ ekl Cliff. „Uvidíme se na tržišti?“ 

„Se mnou?“ zeptala se Katrina. „Ur it . Ale ne s ním. Tráví 

veškerý volný as tím, že se snaží vydolovat význam ze záblesk 

novy a dalších podobných jev .“ 

Piet Gress pokr il rameny, jako by cht l nazna it, že mu nestojí 

zato odpovídat na zkreslující informace své kolegyn . 

Jakoby z náhlého popudu zatahala Katrina Cliffa za rukáv. „Než 

odejdete…“ 

„Ano?“ 

„Mám v úmyslu pozvat dnes ve er k sob pár lidí. Na oslavu 

š astného návratu. P ijdete? Je tak p kné získat nové p átele.“ 

„Díky, já… rad ji ne. Na zpáte ní cest jsem nespal moc dob e.“ 

- 110 -

„Tak se zastavte aspo na chvilku. Prokažte mi laskavost.“ 

Zašilhala stranou. „Tebe zvu taky, Piete.“ 

Cliff na ni hled l. M la pozoruhodné sv tlé o i. Snažil se na to 

nemyslet v uplynulých dvou dnech, hned od okamžiku, kdy je 

náhoda svedla dohromady do stejné kabiny. Pokr il rameny. „Kv li 

vám z stanu pár hodin vzh ru.“ 

„To je slib, Cliffe,“ upozornila. „Takže kolem sedmé.“ Jak se 

otá ela, zm nil se nepatrn výraz v její tvá i, byl v n m náznak 

vít zství. 

Cliff se pracn vyšplhal do trubice. Ohlédl se. Piet Gress mu na 

rozlou enou krátce zamával, Katrina se na n j dívala svýma 

oduševn lýma o ima. 

Jakmile se Cliff dostal do vnit ních dve í, uvolnila se p echodová 

trubice z traktoru. Tlustým sklen ným oknem p echodové komory 

Cliff pozoroval, jak traktor couvá ven, otá í se a mí í ke vzdálené 

skupin antén. Zalitoval svého falešného flirtování. Je p ece 

koneckonc š astn ženatý muž. 

Velký traktor jel podél elektromagnetického katapultu ke vzdáleným 

radioteleskop m. 

„Práv jsi p edvedla parádní výkon,“ zamumlal Gress. „Dej si 

jenom pozor, abys to nep ehnala.“ 

Katrina hlasit zívla, okázale ho ignorovala. „Celý den spánku! 

Já jsem tak plná energie.“ 

„Cht las m na ten sv j ve írek doopravdy pozvat?“ zeptal se 

Piet Gress. 

„Nebu labu . M l jsi u m svou šanci. A to nejednou.“ 

„Nevím, jestli mám toho ubožáka litovat, nebo mu závid t.“ 

„Kdybys m l špetku p edstavivosti, Piete, závid l bys mu. Ale 

už jsme se dohodli, že nevíš, o co p icházíš. Je docela milý, 

souhlasíš?“ 

Gress zachmu en zachrochtal a soust edil se na ízení. Po chvíli 

se zeptal: „Budeš m napínat do nekone na?“ 

„No dobrá, když jsi tak netrp livý.“ Nasadila vážn jší tón. 

„Zprávy nejsou úpln ideální.“ 

„Který sektor?“ 

- 111 -

„Jak jsme si mysleli. Ten, který máme v plánu propátrávat jako 

p íští,“ odpov d la. „Crux.“ 

Chvíli ídil ml ky. „Zdá se, že ti to ned lá moc starostí,“ trpce 

vybuchl. „Záleží ti doopravdy na skute ném cíli této operace? Nebo 

je tv j zájem skute n ist astrofyzikální, jak neustále tvrdíš 

každému, kdo je ochoten ti naslouchat?“ 

Katrina ekla n žn : „Záleží mi na tom, Piete. Nevzrušuje t , 

když víš, že jsme o tolik blíž našemu cíli? Všichni.“ 

„Tak tedy Crux.“ V hlase mu zn la únava. „Nem žeš íct, že 

nejsem p ipraven.“ 

„Samoz ejm že jsi p ipraven. Ned lej si starosti, všechno bude 

dobré.“ 

Cliff Leyland s al p ilbu z hlavy a str il ji pod paži. V pravé ruce 

pevn držel velký kuf ík, který za zna nou cenu p ivezl z L-5. 

Zasunul kuf ík do výklenku ve st n a ekal na pasivní prohlídku. Za 

okamžik se otev ely vnit ní dve e p echodové komory a Cliff 

vstoupil do kopule. To bylo vše. V Odvrácené se neprovád la osobní 

prohlídka. 

Dv velké kopule byly nejstarší stavby na základn . P vodn 

sloužily k ubytování stavebních d lník a k uskladn ní jejich stroj , 

avšak lidé se co nejd íve p esunuli do podzemí. Kopule, v níž se te 

Cliff nacházel, sloužila jako garáž, hangár a dílna pro opravu velkých 

stroj . Hemžili se tam lidé, opravující porouchaná lunární vozítka, 

vadné transformátory a náhradní sekce dráhy elektromagnetického 

katapultu. Plameny svá ecích agregát házely pitoreskní stíny na 

zak ivený vnit ní prostor kopule. 

Cliff šel k nejbližší zastávce kolejové dráhy. Po chvilce p ijel 

otev ený v z, vydal monotónní pípavý varovný signál a Cliff 

vyšplhal dovnit . Usedl vedle dvou haví , kte í mu byli pov domí, i 

když neznal jejich jména. Základna Odvrácená nebyla velká, ale 

tém tisíc obyvatel, z nichž v tšina je dosp lých, sta í na to, aby 

mezi nimi nov p íchozí mohl dlouho z stat cizincem. 

Otev ený v z s bzukotem projížd l nízkou, širokou chodbou, 

vyraženou ve stla eném lunárním št rku, kolem menších postranních 

chodeb vedoucích k ubytovnám, kancelá ím, jídelním halám, 

- 112 -

tenisovým kurt m, restauracím, divadl m, sch zovním halám… 

V tšina základny vypadala takhle – p t metr pod povrchem, dob e 

stín ná proti kosmickému prostoru. Na každé zastávce lidé 

vystupovali a nastupovali, n kte í ve skafandrech, v tšina však v 

košilích s krátkými rukávy. Horníci vystoupili u své ubytovny, Cliff 

pokra oval do agronomické stanice. 

Když vystoupil z vozu, ekal na n j muž v kombinéze 

dopravního technika. „Jste Leyland? Mám pro vás zásilku suchého 

erného materiálu.“ 

„Opravdu? Jak jste v d l, že tady budu?“ 

„Nebu te sm šný,“ odsekl muž. Cliff ho nepoznal, p estože na 

n j muž významn civ l. Mladý, s hustými ernými vlasy, pe liv 

ulízanými, a se stínem tmavých vous pod pr hlednou pokožkou na 

vyholených tvá ích. Nevypadal jako oby ejný technik. 

Cliff vrátil podepsané potvrzení a cht l odejít. 

„Hej! N co pro m máte,“ zašeptal s naléhavostí v hlase muž. 

Cliff se k n mu oto il. „Cože?“ 

„N co máte.“ 

„O tom nic nevím,“ ekl zmaten Cliff. 

„Ach, lov e… Jste Cliff Leyland, ano?“ 

„Ano, jsem.“ 

Muž zaklonil hlavu a nev ícn na n j s otev enými ústy zíral. 

„Leylande, nepamatujete si na krátký rozhovor, který jsme vedli v 

hale dva dny p ed vaším odletem na L-5? M l jste navštívit n jaké 

moje p átele.“ 

„Ach.“ Cliffovi ztuhly rysy. „To jste byl vy. Vypadáte jinak, 

když nejste v gala.“ 

„Ušet i si komedii, lov e, jenom mi dej tu v c.“ 

„P emýšlel jsem o tom návrhu. Rozhodl jsem se, že to 

neud lám.“ 

Nev ící ústa hrozila, že se tentokrát rozev ou ješt víc, ale pak 

sklapla. „Cos to povídal?“ 

„Slyšel jste m . ekni svým p átel m, a jsou, kdo jsou, že jsem 

o jejich návrhu p emýšlel a zavrhl jej.“ 

„Víš, co íkáš, lov e?“ 

Cliffovi zrudla zlostí tvá . „Ano. Myslím, že vím. lov e!“ 

- 113 -

Chlapík vypadal, že má vážné obavy. „ lov e, víš ty v bec, co 

to znamená?“ 

Cliff o krok vykro il. „Podívejte se, chci, abyste zmizel. 

Udržujte si ode mne odstup. Vy i te svým p átel m, a se taky drží 

dál. Nebo vás udám.“ 

„Ach, lov e…“ 

„Nemusíte si d lat starosti, pokud m nebudete obt žovat. Nic z 

toho, co jste mi ekl, nebudu nikde opakovat. Ale nechci, aby nikdo, 

v bec nikdo ješt n kdy za mnou s n ím takovým p išel.“ 

„Ach, lov e, ty nevíš, o co si koleduješ…“ 

„Vypadn te odsud!“ Cliff se oto il ke svým adám rostlin. 

„Ach, lov e, achchch…“ Slova vycházela tém sténav . 

Dopravní technik vypadal tak zkormoucen , jako kdyby oplakával 

ztrátu p ítele. Ješt jednou na Cliffa zd šen pohlédl a pomalu 

odcházel. Zásilku p dy nechal u dve í. 

Cliff ho sledoval o ima, potom prošel dvojitými dve mi do 

agronomické ásti, do tvercových jasných jeskyní experimentálních 

skleník . O pašování drog se postará n kdo jiný. 

Než zasadil k ehké výhonky nového kmene rýže, bylo p t hodin a 

Cliff zjistil, že má hlad. Umyl se a šel do jídelny, kterou s oblibou 

vyhledávali další svobodní a odlou ení. Ve srovnání s podobnými 

za ízeními na Zemi to bylo luxusní místo, s p íst nky, nep ímým 

osv tlením a s výte n p ipraveným jídlem, p estože se servírovalo u 

samoobslužného pultu. Cliff jedl sám u stolu pro ty i. Ubrousky a 

sví ky, brokátové a sametové záv sy na st nách, bezvadn istý 

vysoký koberec s dlouhým vlasem, strop ze sekvojového d eva a 

teplé osv tlení pomáhaly Cliffovi zapomenout, že je uv zn n v 

podzemí na mimozemském sv t . 

Po ve e i šel do bytu, o který se d lil se spolubydlícím, a na ukal 

dopisy, které cht l odeslat rádiovou linkou My e a d tem. Promluvil 

by s nimi videolinkou, kdyby si to mohl dovolit, ale rodinné finan ní 

zdroje byly omezené. S bolestí v srdci psal slova, která budou 

p enášena v rozt íšt ných kouscích, v útržcích, které se potom op t 

složí ve faxové jednotce v Cliffov a My in byt v Káhi e… 

„Má drahá Myro. Dokon il jsem další úsp šnou cestu na L-5 a 

- 114 -

zp t. Vyvinuli tam vysoce výnosný kmen rýže, který se jim osv d il, 

a my jej chceme tady vyzkoušet. P i cest se nic zvláštního 

nep ihodilo, i když musím p ipustit, že i po mnoha takových letech 

jsem ješt nep ivykl zm nám. Jsem osam lý jako vždy. Miluji t a 

modlím se, abych byl zase brzy s tebou. Posílám pozdravy našemu 

nejnov jšímu potomku, p edej je, jak jenom ty dokážeš. Moc t 

miluji. Tv j Clifford…“ A v druhé ásti sd lení: 

„Ahoj Briane a Susie! Mám hodn dobrých vzork m sí ního 

prachu z mnoha míst, Briane, a také spoustu kamen , které jsem 

vym nil s lidmi, kte í navštívili jiné oblasti na M síci. N které z nich 

m žeš vid t, když je m síc v úpl ku, z místa, kde žiješ. Nem žeš 

však dohlédnout tam, kde práv te žiju já. Susie, až se vrátím dom , 

což bude brzy, p ivezu ti n jaké hedvábí, které d lají bourci 

morušoví žijící tady na M síci a které je odlišné od všeho na Zemi. 

Mám vás oba moc rád a nebude už trvat tak dlouho, jak se to zdá, 

kdy budeme zase spolu. Starejte se o mámu. Mám vás rád, váš táta.“ 

Cliff stiskl odesílací tla ítko a op el se do op radla židle. M l by 

te jít spát. Je opravdu hodn unavený, i když si to nechce p ipustit. 

K ži má šedou, napnutou z lícních kostí k brad jako pergamen. 

Slíbil však Katrine, že se zastaví na jejím ve írku. A po pravd 

e eno, je sice unavený, ale není v bec ospalý. Všechno tohle p elétání 

sem a tam mezi abstraktními body v kosmickém prostoru… 

vždy už ani po ádn neví, kolik je vlastn hodin. 

Trápilo ho ješt n co jiného. Trápilo ho, že je tak moc vzdálený 

od rodiny. Trápilo ho, že nem že myslet na své nedávno narozené 

dít s takovými pocity, jaké by m l mít otec. Trápilo ho, že byl ke 

Katrin více než jenom zdvo ilý, že jí dovolil, aby ho ovlivnila. Bylo 

by pravd podobn lepší, aby toho nechal d ív, než si s ní n co za ne, 

ale… 

Sklouzl ze židle a šel do mali ké koupelny. Pocákal si tvá 

vodou, která pomalu padala a držela se mu na tvá i, dokud ji ru ním 

v trákem neodtla il. Podíval se na sebe v zrcadle. Neobt žoval se 

poslední den dlouhé cesty z L-5 holením. K ži m l jako v tšina 

m sí ních krtk šedou, možná o to šediv jší, že m l na bílé k ži rok 

starou vrstvu vybledlého melaninu od hlubokého opálení ze Sahary. 

P esto však ješt po ád vypadal dob e, ty iat icetiletý muž s 

- 115 -

tmavými vlasy, štíhlý, p esný vzhledem, p esný v pohybech, až 

trochu punti ká . Dlouze a d kladn se holil, dokud se mu neleskla 

pokožka. 

Vzal si ze sk ín sv tlé sako z um lé hmoty, oblékl se a vyšel ze 

dve í. 

K soustav antén, kde pracovali a žili astronomové, musel Cliff 

dlouho jet podzemní elektrickou dráhou. Cestou se hluboce zamyslel. 

Tém si to ani neuv domil a stál p ede dve mi bytu Katriny 

Balakianové. Chvilku váhal, potom se zhluboka nadechl a zaklepal. 

Otev ela dve e a p ivítala ho zá ivým úsm vem. „Cliffe…“ M la 

na sob krátké erné p iléhavé šaty, které jí odhalovaly nohy. Na 

hladké, um le opálené pokožce ve výst ihu spo íval náhrdelník z 

eloxovaného hliníku a obsidiánu. Chytila ho za šustivý rukáv a vtáhla 

dovnit . 

Ocitl se v místnosti, osv tlené svícemi. Ho ely jasn , protože 

p ivád ný vzduch byl bohatý na kyslík, kyslík byl levný a dusík 

drahý. Avšak místnost ozá ená svícemi p edstavovala i zde pozvání, 

jako všude jinde. V kbelíku na p íborníku se chladila láhev Luna 

Spumante, vedle stály pouze dv skleni ky. 

„Kde jsou všichni?“ zeptal se Cliff. 

„Na partu, v níž se pohybuji, je ješt p íliš brzy. Dejte mi sako.“ 

Stála za ním a už mu je sundávala z ramenou. „M žu vám nabídnout 

n co k pití?“ 

„Hodn se na mn podepsal asový rozdíl… Dnes bych se m l 

rad ji omezit jenom na minerálku.“ 

„Zkuste aspo ochutnat tohle.“ Vytáhla zátku z šumivého vína. 

„Zaru en po n m nebolí hlava.“ Nalila a podala mu skleni ku. 

Váhal, ale nakonec ji p ijal. 

Vesele nalila i sob , zvedla skleni ku a p i ukla si s ním. 

„Vidíte? Dáte se p esv d it,“ zažertovala. 

Ochutnal nakyslé šumivé víno. „Je výte né.“ Nebyl zvyklý na 

bublinky. M l docela prosté zvyky, ne vždycky to však bylo z jeho 

v le. Uv domil si, že ješt po ád hledí do Katrininých široce 

rozev ených šedých o í. 

Rozhlédl se po jejím byt , dvojnásobn velkém než ten, o který 

- 116 -

se d lil se svým spolubydlícím. Na st nách visely barevné 

holografické snímky míst, kde Katrina d íve pracovala. Mezi nimi i 

velmi p kný záb r na dvojité válce stanice L-5 se Zemí v úpl ku na 

pozadí, a pohled na antény radioteleskop ve stepích Khaaki. 

Co provedla se židlemi? Zdálo se, že jediné místo, kde se dá 

sed t, je pohovka. Doopravdy bych tady nem l být, pomyslel si Cliff, 

když si sedal. 

Za okamžik si k n mu p isedla. Tém se ho dotýkala odhaleným 

kolenem a upírala na n j hypnotické o i. Zjevn si dob e 

uv domovala jejich ú inek. 

„Vy jste byla na L-5?“ zeptal se a hlas mu p eskakoval. 

Usmála se. Rozhodla se, že ješt chvíli bude pokra ovat ve své 

roli. „Byl to m j první úkol mimo Novyj Aktjubinsk. Pomáhala jsem 

nastavovat antény s vysokým rozlišením k pr zkumu vzdáleného 

kosmu. A jaksi jsem už v kosmickém prostoru uvízla.“ 

„První antény s vysokým rozlišením?“ Snažil se ukázat, že to na 

n j ud lalo dojem. „To muselo být v t ch podmínkách náro né. 

Stanice nebyla ješt ani z poloviny dobudována, že ano?“ 

Místo odpov di mu položila ruku na koleno. „P esta me se bavit 

o práci, Cliffe. Díky, že jsi p išel.“ 

„Já d kuji za to, že jsem byl pozván,“ odpov d l. Cítil se 

neohraban . Pokusil se obrátit se k ní elem, takže jeho koleno mezi 

nimi vytvo ilo p ekážku. Lehce odtáhla ruku. 

„ ekni mi n co o sob ,“ požádala. „Tvrdíš, že kmitáš sem a zase 

pry už šest m síc , a nikdy jsme se nesetkali? Tak dlouho jsem 

nebyla pry . Jak jsi se mi tak obratn vyhýbal?“ 

„Opravdu nevyhýbal. estn . Nikdy jsem t nespat il.“ 

Nasadila širší úsm v. „Je tedy tak snadné m ignorovat?“ 

„Samoz ejm že ne,“ vyrazil ze sebe zlobn . „Promi . Up ímn 

e eno, nikdy nevím, co mám íct. Možná proto, že nevím, co tady 

vlastn d lám.“ 

P ešla to ml ky, upíjela šampa ské. „Stýská se ti hodn po 

Zemi?“ 

P ikývl. „Chybí mi Nil a…“ Cliff cht l íct, že se mu stýská po 

My e a po jejich d tech, avšak prostá slova mu n jak nevyšla. „… a 

Saharský projekt. Jednoduše jeho m ítko; bude to trvat století i 

- 117 -

dv , než budeme schopni provést takovou obnovu krajiny n kde 

jinde než na Zemi.“ 

„Mars je tak veliká pouš , jako veškerá souš na Zemi, a její 

op tné oživení… Tvrdím, že tam si socialistický muž a socialistická 

žena p ijdou na své.“ Zasmála se. „Vidíš, nakonec jsi m p inutil 

mluvit o práci. Nebo o politice, což je ješt horší.“ Usrkla ze 

skleni ky. 

„Uvažuješ o tom vydat se na Mars?“ 

„Možná by se mi tam líbilo. ekla jsem ti, že nejsem dobrodruh, 

ale n které v ci za dobrodružství stojí. Nap íklad zabývat se 

astronomií. Nebo stát se pr kopníkem v dy v nových zemích.“ O i jí 

ve sv tle svící zá ily. „N co ti eknu, Cliffe. Je t žké být po ád v 

menšin . Jako žena, myslím. Nejsem mate ský typ, nebaví m starat 

se o domácnost. A pak: nejsem žádná jeptiška, ale zp sob, jak nás 

muži v t chto místech pronásledují…“ Rychle vstala, m la ten pohyb 

v nízké gravitaci dob e nacvi ený, skleni ku nechala na zadní ásti 

pohovky. „Promi , zdá se mi, že t trochu znervóz uji.“ 

Cliff v pohled upoutal záblesk Katrininých dlouhých pevných 

stehen pod vznášející se sukní. „Pro to íkáš?“ Lehce zakašlal, aby 

si pro istil svírající se hrdlo. 

Shlížela dol na n ho. „Nejsi typ muže, který rád slyší, jak t žko 

se mu odolává.“ 

Cliff si povzdechl. „Katrino, víš velmi dob e, že jsem…“ 

„Jsi ženatý, máš malé d ti a miluješ svou rodinu. Ano, ano, ekls 

mi to. A to se mi líbí.“ 

„No, ty jsi opravdu velice p itažlivá. Ale chci íct…“ 

Sklonila se k n mu a snadno jej zvedla na nohy. P itiskla mu 

hlavu k ramenu. adry se mu lehce dotýkala prsou. „Žádné 

komplikace nebudou. Jednoho dne se vydám na Mars a ty se vrátíš 

na Saharu. Mezitím budeme velice diskrétní. A dlouhé noci už 

nebudou tak dlouhé, jak by byly.“ 

„Poslouchej, já…“ Cliff zrudl. „P ijdou tvoji p átelé.“ 

Její spokojený smích p ipomínal p edoucí ko ku. „Dnes ve er 

nikdo nep ijde, Cliffe. Celý ve írek jsi ty sám.“ 

„ íkalas…“ 

„Uvolni se, ano? Poj me si chvíli promluvit.“ 

- 118 -

Chytil ji za paže a odstoupil. „Myslím, že nemáme o em 

hovo it.“ 

„Cliffe…“ 

„Je mi to líto. Je mi to opravdu líto. Myslím si, že miluju svou 

ženu. Chci íct, že toho nelituju, ale… Katrino, jsi opravdu moc 

krásná. Je to prost tím, že si skute n nechci komplikovat život 

zp sobem, který mi navrhuješ.“ 

Vrhla na n j zá ivý úsm v. „Dobrá! Došlo mi to. Nechovej se ke 

mn jako cizí. Posa se, dopij skleni ku. Uvolni se.“ Zvedla ob 

ruce. „Dávám od tebe ruce pry .“ 

„Myslím si… Ješt jednou díky. Musím jít.“ P ešel pokoj a vzal 

si sako z v šáku, kam ho pov sila. 

Úsm v jí pohasl. „Jsi skute n takový pros á ek, jakým se 

d láš?“ 

„Asi to tak bude.“ Cliff si uv domil, že ješt drží skleni ku s 

vínem. „Promi , mohla bys…?“ Podal jí skleni ku a neohraban se 

snažil obléct sako. „Podívej se, t eba…“ 

„Ztra se, bu tak laskav.“ Mrštila skleni kou na podlahu tak 

siln , jak jen dokázala. Kapi ky vína se rozprášily po místnosti. 

Skleni ka pomalu dopadla na podlahu, nerozbila se a odrazila se do 

vzduchu. 

Než skleni ka op t dopadla na podlahu, zavíral už Cliff za sebou 

dve e. Katrina pokr ila rameny a sebrala skleni ku. B hem n kolika 

minut p estav la byt tak, že nez stal ani náznak, že m la 

návšt vníka. 

Cliff m l hlavu natolik plnou zmatku a pocitu viny s p ím sí 

nenapln né touhy, že si tém nevšiml dvou muž , kte í ho sledovali 

k hlavní chodb . Tento sektor byl dost daleko od rušných hal centra 

základny. Stropy m l nízké, st ny blízko u sebe, nikdo tu nebyl. 

Krom dvou muž za jeho zády, jejichž rozléhající se kroky se 

p ibližovaly. 

Zabo il za další roh. Oni také. Zrychloval krok, dokud nešel tak 

rychle jak dokázal, aniž by b žel. Když uslyšel, že se dali do klusu, 

pokusil se o út k. 

Dostihli ho za chvilku. Tito muži byli na M síc zvyklí. 

- 119 -

Pohybovali se rychle a p esn , kdežto Cliff jen s obtížemi udržoval 

rovnováhu. Jeden z nich ho chytil za límec a p itáhl zpátky. Druhý 

ho siln kopl zezadu do kolen a Cliff upadl. První muž mu p etáhl 

sako p es hlavu, takž nic nevid l. Mátožn a bez efektu se Cliff 

snažil vyprostit, jeho vyd šený pok ik tlumilo sako. Zavlekli ho za 

ocelové dve e, do prostoru pro údržbu. 

Zpo átku nikdo z nich ne ekl ani slovo. Prost za ali Cliffa 

mlátit. Jeden mu držel lokty za zády a druhý mu bušil p stmi do 

b icha. Když se první unavil, vym nili si místa. Zám rn se vyhýbali 

úder m, které by mohly zanechat mod iny. 

Nakonec nechali Cliffa padnout na podlahu. Ležel tam a cht lo 

se mu zvracet. 

„Až t p íšt požádáme, abys pro nás n co ud lal, ne íkej ne,“ 

vyrážel ze sebe jeden mezi lapáním po dechu. Pot ásal pažemi a 

rameny jako gymnasta po usilovném cvi ení. „Nebo to bude to 

poslední, co kdy ekneš.“ 

Vzáp tí Cliff ztratil v domí. Avšak hlas svého trýznitele si vryl 

do pam ti. 

- 120 -

10 

Magnetický vlak se klouzav zastavil hluboko pod Gare St. Lazare. 

Sparta jím p ijela z Londýna tunelem, který procházel pod kanálem 

La Manche a který vlak m umož oval jízdu nadzvukovou rychlostí. 

Spartiny doklady p edala elektronická celnice z Londýna, mohla tedy 

vystoupit na zapln né nástupišt v Pa íži tak prost , jako by 

opoušt la vlak podzemní dráhy. Dlouhými pohyblivými schody 

vyjela na úrove ulice a vstoupila pod obrovskou litinovou a 

sklen nou st echu stanice z devatenáctého století. 

Na velké obrazovce, upevn né nad vysokým železným obloukem 

východu, b žely neustále útržky zpráv a videoreklamy. Sparta už 

tém opoušt la hlu ící stanici, když si povšimla nabíhajícího titulku: 

DRAHOCENNÝ PAPYRUS Z LOUVR STÁLE 

POH EŠOVÁN 

POLICIE STOJÍ P ED ZÁHADOU 

PÁTRÁNÍ PO ZÁHADNÉM „GUYOVI“ VSTUPUJE DO 

DRUHÉHO TÝDNE 

Titulky byly doprovázeny záb ry z místa inu v etn 

elektronické rekonstrukce podoby „Guye“, založené na popisu 

sv dk . Matka Blaka Redfielda by pravd podobn jeho obraz 

nepoznala, Sparta si však myslela, že dokáže zjistit vzdálenou 

podobnost. 

Zdálo se, že nakonec toho GUYDE po Louvru nebude 

pot ebovat. Blake nem l ve zvyku p itahovat k sob pozornost 

ve ejnosti. Zjevn cht l, aby jeho p estrojení bylo odhaleno. Cht l 

být poznán. Bylo však stejn zjevné, že kdyby se cht l nechat chytit 

policií, byl by již dávno zajišt n. 

Blake naprosto jasn doufal, že ho Sparta najde, dokud bude 

ješt v Louvru. Když to nevyšlo, byl p inucen se okázale odhalit. Co 

tam však d lal? Pro se to snažil zve ejnit? A kde je te ? 

Dve e Blakova pokojíku se hlu n otev ely. Dovnit vstoupil Pierre, 

- 121 -

chytil Blaka za rameno ušpin né košile a drsn ho postavil. Blake se 

zapotácel a v Pierrov sev ení poklesl. Zpola Pierrem podpírán, zpola 

postrkován vyklopýtal do chodby. 

Pierre ho nasm roval k prádeln na konci haly. Blake hrál svou 

slabost velmi p esv d iv , p ál si však, aby se necítil tém tak 

mátožn , jak p edstírá. Ostatní místnosti m ly pootev ené dve e, 

nábytek v nich chyb l. V p edcházejících dnech slyšel Blake ze své 

cely hlasy a pohyb v ostatních místnostech v suterénu, nedokázal 

však odhadnout, co se d je. Nyní mu bylo z ejmé, že se Athanasijci 

st hují. Guyova „nehoda“ s tím asi nem la nic spole ného, st hování 

muselo být naplánováno již p ed krádeží. D vodem však mohlo být 

zjišt ní Blakovy skute né totožnosti. 

Došli na konec haly. V prádeln ležela vysoká hromada 

kartónových krabic a špinavého ložního prádla. V poslední dob zde 

nikdo nepral. Pach špinavého prádla se ztrácel v zatuchlém zápachu 

staré pa ížské kanalizace. 

Blake šokovan zavrt l hlavou, když si všiml, že na kup krabic 

vedle dve í sedí Lequeu a pohupuje si nohou v elegantní bot . 

Bezvýrazn na Blaka pohlédl a trhnutím hlavy dal pokyn Pierrovi. 

U jednoho z ocelových d ez stála židle. „Sedni si,“ postr il 

Pierre Blaka. Tomu se poda ilo narazit holení o sedadlo židle a 

klopýtnout ke d ezu. Hlavou bolestiv narazil do hrany poli ky nad 

ním a shodil p itom velkou hn dou láhev s odbarvova em. Láhev 

spadla do výlevky a tam se s t eskem rozbila. 

Lequeu sebou trhl a zacpal si rukou nos, ale Pierre chytil Blaka 

za ramena a drsn jím škubl na židli. 

„To byl hloupý trik, Redfielde,“ prohlásil Lequeu a stoupl si do 

dve í. „M žeš tam sed t a nadýchat se toho.“ 

Blake na n j zarudlýma o ima civ l. Chlornan sodný páchl u 

d ezu velice siln , ale Pierre to snášel srdnat . Ty il se hroziv nad 

Blakem. 

Lequeu s jistým úsilím zaujal svou pózu chladné d stojnosti. Z 

kapsi ky hedvábné košile vytáhl malou injek ní st íka ku ve tvaru 

pistole. Držel ji p ed sebou, aby si ji Blake mohl prohlédnout. „Tohle 

je nervov stimulující sm s, ur ená pro Brocovu oblast a 

Wernickovu oblast, e ová centra mozku,“ ekl klidn Lequeu. „Do 

- 122 -

p ti minut po podkožní aplikaci za neš nez ízen mluvit. Pokud ti 

nikdo nepoloží žádnou otázku, budeš hovo it o všem, co ti p ijde na 

mysl. Když se t na n co zeptám, ekneš mi všechno, co o tom víš. 

Pocítíš t eba zahanbení, uv domíš si, že porušuješ loajalitu, nicmén 

nezatajíš mi v bec nic.“ 

Blake odv til: „Náhodou ten postup znám.“ 

„Takže víš, že to není žádný podfuk.“ 

„V ím vám, pane Lequeu.“ 

„Snad bys tedy rad ji mluvil bez použití stimulantu?“ 

„Co chcete v d t?“ 

„Existovalo d v e,“ za al Lequeu nenucené, „Linda. První 

objekt programu, známého pod názvem SPARTA. Kde je te ?“ 

Blake pozorn naslouchal, jak Lequeu intonuje. Zdálo se, že není 

seznámen s projektem SPARTA, ale t eba jenom chytra í. „Nevím, 

kde je. Vypadá te jinak. Také si íká jinak.“ 

„Vydává se za Ellen Troyovou. D lá inspektorku u Komise 

kosmické kontroly.“ 

„Když to víte, pro se unavujete dotazy?“ 

„No tak, Blaku… Kdy jsi ji vid l naposledy?“ 

„Na Port Hesperu, jak jist víte. O p ípadu Star Queen podrobn 

referovaly všechny sd lovací prost edky.“ 

„A nepochyboval jsi, že je to Linda?“ 

„Vid l jsem ji p edtím už jednou, na Manhattanu. Velice m to 

p ekvapilo, myslel jsem, že je mrtvá. V každém p ípad si ur it 

nep ála, abych ji poznal. N kolik blok jsem ji sledoval, ale pak se 

mi ztratila.“ 

„Pro sis myslel, že je mrtvá?“ 

„Kolik toho víte o SPART , pane Lequeu?“ 

Lequeu se tvá il stále stejn bezvýrazn . „Co kdybys mi ekl, co 

si myslíš, že bych m l v d t?“ 

„Prima,“ souhlasil Blake. „Neprozradím žádné tajemství. 

Všechno se m žete do íst ve ve ejn p ístupných záznamech.“ 

„Dám ti pozd ji možnost, abys mi prozradil i tajemství,“ pravil 

Lequeu. „Zatím pokra uj.“ 

„Linda byla jediným objektem SPARTY, když byla malá a když 

ješt po ád šlo o soukromou záležitost mezi ní a jejími rodi i. Byli to 

- 123 -

psychologové, ma arští imigranti do Severní Ameriky. V práci m li 

úsp ch, p ilákali pozornost a získali dost prost edk , aby zahájili 

výchovný projekt v plném m ítku na Nové škole.“ 

„Na Nové škole?“ 

„Nová škola pro sociální výzkum v Greenwich Village na 

Manhattanu. Je asi sto padesát let stará. Ne tolik jako Pont Neuf.“ 

Lequeu ho obda il chladným úsm vem. „Pokra uj.“ 

„Byl jsem jedním z prvních, kte í byli po Lind p ijati. Bylo mi 

osm. Moji rodi e v tom vid li p íležitost, jak mi dát náskok p ed 

zbytkem sv ta.“ 

„To jsi v bec nepot eboval.“ 

„Moji rodi e nikdy nem li sklon k riskování. Byli p esv d eni, 

že být bohatý je dobré, ale být bohatý a chytrý že je lepší. Jsem tedy 

jen o rok mladší než Linda, jsem jí v kem bližší než všichni ostatní. 

Šest nebo sedm let bylo všechno skv lé. Potom SPARTU p evzala 

vláda. Lindu poslali pry , prý na n jaký speciální výcvik. O rok 

pozd ji zahynuli její rodi e, když se s nimi z ítila helikoptéra. 

SPARTA se rozpadla. Pokud vím, nikdo z nás už nikdy Lindu 

nespat il. Až do toho dne na Manhattanu.“ 

„Co se s ní stalo?“ 

„Když jsem ji uvid l, rozhodl jsem se, že to zjistím. Ší ily se 

totiž zv sti, že se zbláznila, a že zem ela p i požáru kliniky, kde ji 

lé ili.“ 

„Co jiného jsi zjistil, Blaku?“ 

Blake na Lequeua zíral. Pokud existují tajemství, které Lequeu 

nezná, nebo neví, že je Blake zná, tak se k nim te dostávají. Blake 

však musel mluvit pravdu. Nemohl riskovat injekci, která by ho 

p ivedla do stavu, kdy by bezú eln žvatlal, až by se poušt l do akce, 

kterou chce provést. 

„Agentura, která p evzala SPARTU, zm nila její jméno na 

Projekt mnohonásobných inteligencí. Utajili jej. Up ímn e eno, 

Lequeu, vládní záznamy v tom, co zbylo ze Spojených stát , jsou 

d ravé jako pytlík na výrobu sýra. Vyžaduje to jenom cit pro 

byrokratické vál ení. M žete získat spoustu pot ebných informací 

jen z titulních stran.“ 

„Co jsi zjistil o tomhle Projektu mnohonásobných inteligencí, 

- 124 -

Blaku?“ zeptal se Lequeu. 

„Zjistil jsem jméno muže, který jej ídil.“ 

„A to je?“ 

„William Laird.“ 

„A kde je Laird te ?“ 

Blake vycítil vzr stající nap tí, v d l, že práv toho se Lequeu 

nejvíce obává. „Nevím,“ odpov d l. „Krátce po požáru, p i kterém 

m la zahynout Linda a p i kterém ur it zahynul n kdo, kdo vypadal 

jako ona, prost zmizel. Ani se neobt žoval podat rezignaci. Našel 

jsem jeho oficiální životopis. Byl stru ný a neur itý, ale jeden bod 

upoutal mou pozornost. Laird mimo jiné uvád l lenství v 

dobro inné spole nosti.“ 

„Ano?“ 

„Tapperové.“ 

„Setkal jsi se n kdy s Williamem Lairdem, Blaku?“ 

„Ne.“ 

„Myslel jsem si, že ne. Kdyby ses…“ 

V tom okamžiku Blake zabo il rameno Pierrovi do rozkroku. 

Vykroutil se z židle a vší silou ho str il proti d ezu. Pierre se zkroutil 

bolestí, byl však dost rychlý a zvedl p edloktí, aby se bránil 

Blakovým nataženým rukám. Blake však nešel po jeho obli eji. Sáhl 

za n j a chytil láhev s roztokem na išt ní odpadu, která stála na 

polici nad kovovým d ezem. Vší silou, kterou dokázal sebrat, ude il 

k ehkou plastovou láhví o hranu d ezu, p estože ho Pierre už 

odstrkoval. Blake pevn zav el o i a ústa a zatajil dech. Strhl si košili 

nahoru p es obli ej. Když Pierre ude il, Blake uhnul a usko il. Pierre 

znenadání zaje el. 

Lequeu vyk ikl bolestí a chytil se za krk. Odbarvova a žíravina 

spolu ve d ezu reagovaly, do místnosti se vyvalil t žký oblak chloru, 

který pálil v o ích, na k ži, na sliznicích a v plících. 

Blake se zav enýma o ima tápal ke dve ím. Tém to dokázal, 

Lequeu však natáhl paži, a jak Blake poslepu klopýtal kolem, 

injek ní st íka ka ho zasáhla do ramene. Nechal za sebou na podlaze 

dv bezmocná a svíjející se t la. 

Nervový stimulant byl skute ný. Než se Blake dostal na ulici, už 

nekontrolovateln žvatlal. B žel po rue Jacob, slzy se mu inuly z o í 

- 125 -

a vyrážel ze sebe nep ipravený monolog: „… Pierre Ko i ka by ses 

m l jmenovat, samé falešné svaly ze stroj na cvi ení, ani jeden den 

v život jsi skute n nepracoval, ty…“ 

Blake cht l p vodn zamí it rovnou na policejní editelství, 

v d l však, že bude trvat celé hodiny, než bude op t schopen 

normáln mluvit. Do té doby musí jít n kam, kde nikdo nebude 

v novat pozornost jeho e nickému záchvatu. 

Sm oval k p ístavištím na b ehu eky. Dob e se s tímto územím 

p edem seznámil. Ve slune ném odpoledni, jako je to dnešní, tam 

m že potkat leda tak n kterého ze svých d ív jších koleg – 

bezdomovc . 

Zatím neustále mluvil a mluvil: „… a co se týká vás, Lequeu, u 

koho šijete? M l byste mu íct, aby si sehnal n jakou jinou práci…“ 

„Up ímn e eno, sle no…“ 

„Jsem inspektorka, poru íku.“ 

„Ach, ano,“ p itakal policejní d stojník a ukazová kem si 

uvol oval vysoký tvrdý límec. „Inspektorka… Troyová. Tak tedy, 

jde o ten drahocenný papyrus… editel p ipustil, že jenom ten 

neš astný výstup s hlída em p inutil zam stnance muzea provést 

pe livou prohlídku a inventarizaci místa, kde ten muž, Guy, 

pracoval. Jinak by ten svitek z ejm nikdo nepoh ešoval.“ 

Sed li v poru íkov t sné a rušné kancelá i na policejním 

editelství Ille de la Cité. Špinavým oknem za poru íkovou hlavou 

vid la Sparta olist né kaštany a mansardové st echy dom na 

vzdáleném pravém b ehu Seiny. 

„Jak na hlída e zaúto il?“ zeptala se Sparta. 

„Injek ní šipkou mu zcela odborn aplikoval minimální dávku 

sedativa do krku.“ 

„Nebezpe né místo.“ 

„Tady je ta šipka.“ Zvedl pr hlednou plastovou krabi ku, která 

obsahovala mali ké lesklé kovové vlákno. „Tém mikroskopická. 

Snadno by dokázala propíchnout kr ní tepnu, ale našt stí dopadla 

daleko od ní. Podle mého soudu monsieur Guy p esn v d l, co d lá. 

Nevíme však, pro to ud lal. M žete nám pomoci, inspektorko?“ 

„M žu vám pouze sd lit, že Guy je agent, zabývající se 

- 126 -

výzkumem skupiny známé jako proroci Svobodného ducha. Tak si 

aspo íkali p ed n kolika stoletími. Nevíme, jak si íkají te . Guy se 

nám déle než ty i m síce neozval.“ 

„Ale vy jste najednou tady,“ suše poznamenal poru ík. 

„Dostala jsem šifrovaný vzkaz, kterým m Guy žádal, abych se s 

ním setkala… v Louvru.“ 

„Zabýval se výzkumem, íkáte?“ Odm ený šedovlasý Francouz 

ji pozoroval s profesionálním podez ením, ale i s jakousi závistí. 

„Jaká byla podstata jeho výzkumu? Kdo jsou ti takzvaní p íslušníci 

hnutí Svobodný duch?“ 

„Hluboce lituji, že vám jako p edstavitelka Komise kosmické 

kontroly nesmím íci víc,“ chladn poznamenala Sparta. „P išla jsem 

za vámi, protože náš lov k na sebe z ejm cht l upoutat pozornost. 

Jinak by nedal hlída i p íležitost, aby ho poznal.“ 

„Možná,“ p ipustil poru ík. Nezmínil se Spart o tom, že z 

polohy hlída ova spícího t la bylo z ejmé, že dostal zásah až poté, co 

zlod j utekl. 

„A proto jsem doufala, že budete schopen dodat mi n jaký klí k 

posouzení d ležitosti toho papyru.“ 

„Co se toho týká, m žu jenom zopakovat: papyrus má jen 

nepatrnou hodnotu.“ 

„Nebudete mít námitky, když navštívím osobn Louvre? 

„Oficiální záležitosti Komise kosmické kontroly mají p irozen 

p ednost p ed našimi pouze místními zájmy,“ odpov d l poru ík a 

vyzval ji tak k odkrytí karet. 

„Velice dob e. Budete tak laskav a zajistíte mi spojení s 

Pozemskou centrálou?“ kontrovala. 

Pozorovali se vzájemn z prot jších stran jeho p epln ného stolu. 

Potom, s tém nepost ehnutelným povzdechem, poru ík sáhl po 

starodávné klávesnici telefonu. 

Než však dosáhl na tla ítka, telefon zazvonil. Poru ík zaváhal, 

potom zvedl sluchátko. 

„Qu’est-ce que c’est?“ 

„Pour l’inspecteur, Monsieur. De la Terre Centrale.“ 

Vzhlédl ke Spart . „Zdá se, že nám šet í námahu.“ Podal jí svou 

ru ní spojovou jednotku. 

- 127 -

„Tady Troyová,“ ohlásila se Sparta. 

„Troyová…“ uslyšela vážný hlas. 

„Veliteli,“ vyjekla p ekvapen . „Jak jste…?“ 

„Na tom nesejde. Volám z informa ní budky na Quai d’Orsay.“ 

„Zase pry z kancelá e,“ poznamenala suše. „Mám práv 

d ležitou informaci týkající se našeho p ítele, který…“ 

„To bude muset po kat, Troyová. Mrzí m , že vám musím 

ukon it legraci a hry, a už jste napovídala tomu francouzskému 

policajtovi cokoli. Práv jsem dostal výzvu z Centrály. N co se 

semlelo.“ 

„Ano? Kde?“ 

„Na M síci.“ 

- 128 -

4. ÁST 

MALSTRÖM 

- 129 -

11 

Nejsem první lov k, ekl si trpce Cliff Leyland, který zná p esnou 

sekundu a p esný zp sob své smrti. Nes etn krát již ekali odsouzení 

zlo inci na sv j poslední rozb esk. P esto však až do samotného 

konce mohli doufat v odklad. Lidští soudci mohou ud lit milost, ale 

proti p írodním zákon m není odvolání. 

P ed pouhými šesti hodinami si š astn pohvizdoval, když si 

balil svých deset kilogram osobních v cí na dlouhou cestu dom . 

Neuv itelné p ekvapení! Byl uvoln n d íve z povinné služby na 

M síci. Pot ebují ho co nejrychleji na projektu Sahara. Rezervoval si 

místo v první osobní kabin z Odvrácené a up ímn doufal, že se sem 

nikdy nebude muset vrátit. 

Dokázal se ješt upamatovat (dokonce i nyní, po všem, co se 

stalo), jak snil, že už drží Myru v náru í a bere Briana a Sue na 

slíbenou projíž ku po Nilu. Za n kolik minut, až Zem vystoupí nad 

obzor, by op t mohl Nil spat it. Tvá e ženy a d tí vid l v duchu stále. 

Prožil si samoz ejm obvyklý okamžik nervozity, když 

nastupoval. Nikdy vlastn nep ivykl životu na M síci ani cestování v 

kosmu. Pat il k t m lidem, kte í by s radostí z stali celý život na 

Zemi. P esto si však v pr b hu astých služebních cest mezi 

Odvrácenou a L-5 zvykl na automatické kabiny, které ho p evážely 

na p estupní stanici L-1 a zp t. Stále však ned v oval t žkým 

modulárním tažným lun m, které zajiš ovaly dopravu na dráhách 

mezi libra ními (rovnovážnými) body a nízkou orbitální dráhou 

kolem Zem . A v duchu se hrozil p edstavy, jak vstupuje do 

atmosféry Zem v raketoplánu, zahaleném oblaky ohn . 

Cliff jezdil na katapultu skute n tak asto, že ho lidé jako 

Katrina považovali tém za experta. Než let l poprvé, slyšel 

vypráv t mnoho p ehnaných historek o elektromagnetickém 

„kodrcání“, a tak o ekával, že start bude hodn nep íjemný. Avšak 

kabina byla tak pevn zav šena v magnetickém poli, obklopujícím 

její vlastní supravodivé magnety, že necítil v bec žádný bo ní 

- 130 -

pohyb, když se ítil po t iceti kilometrech dráhy s tak zvaným 

„hrubým zrychlením“. 

Net šil se ani na zrychlení deseti gé, které bude muset snášet po 

ty iadvacet dlouhých sekund, než kabina dosáhne únikové rychlosti 

z M síce, asi 2400 metr za sekundu. Když však kabina takto 

zrychlovala, sotva si uv domoval obrovské síly, které na n j p sobí. 

P inejhorším to bylo jako ležet pod kupou matrací na podlaze rychle 

stoupajícího výtahu. 

Jediný zvuk, který se ozýval, bylo jemné vrzání z kovových st n. 

Každému, kdo zažil hromové dun ní raket p i startu ze Zem , 

p ipadalo to ticho nep irozené. A když se mu v rádiu v p ilb ozval 

unavený hlas z ídicího st ediska, „T plus p t sekund; rychlost p t set 

metr za sekundu,“ tém tomu nemohl uv it. V tradi ních 

pozemských jednotkách, pro Cliffa stále ješt p irozených, se 

pohyboval rychlostí tisíc osm set kilometr za hodinu! 

1800 kilometr za hodinu po p ti sekundách od startu – a to ješt 

zbývalo devatenáct sekund, v nichž generátory dodávaly katapultu 

další a další energii. Cliff jel na blesku po tvá i M síce. A když 

zrychlení nakonec ustalo, ocitl se najednou v beztížném stavu, jako 

kdyby se ob í dla rozev ela a jemn ho vypustila do kosmu. 

Jel na blesku už p tkrát za posledních šest m síc . P i své šesté a 

poslední cest se sice stále ješt necítil p íliš p íjemn , ale ležel v 

urychlované kabin tém pohodln . Avšak tentokrát, v T plus 

dvaadvacet sekund, blesk selhal. 

Cliff okamžit poznal, že n co není v po ádku. Kabina se sice 

neustále ítila po svojí dráze, ale v posledním okamžiku, asi kilometr 

p edtím, než m la akcelerace ustát, se její pohyb na okamžik zadrhl. 

Cliffovi se zvedl žaludek. 

Nem l as pocítit strach ani uvažovat, co se stalo. Kabina let la 

setrva ností mén než p l sekundy, a pak se akcelerace obnovila. 

Škubnutím kabiny se roztrhl roh sít na zavazadla a jeden vak spadl 

vedle Cliffa na podlahu. Silné zrychlení trvalo pouze jedinou 

sekundu, potom se Cliff op t ocitl v beztížném stavu. Malými 

trojúhelníkovými okny vp edu, která už nebyla „nad hlavou“, vid l 

vrcholky kruhové st ny Ma e Moscoviense, jak se vmžiku mihly 

kolem. P edstavoval si to? Nikdy se mu nezdály tak blízko. 

- 131 -

„ ídicí st edisko,“ ekl naléhav do rádiového pojítka, „co se to 

ksakru stalo?“ 

V hlase hlavního dispe era byl st edozápadní americký p ízvuk, 

ale zato ani stopa po nud . „Ješt to prov ujeme. Zavolám za p l 

minuty.“ Potom opožd n dodal: „Jsem rád, že jste v po ádku.“ 

Cliff zatáhl za p ezky pavu inové sít , která ho poutala k 

pohovce, postavil se a díval se z okna. Je m sí ní krajina opravdu 

blíž než jindy, nebo mu to jen tak p ipadá? Povrch M síce se v okn 

spojit vytá el a zorné pole zapl ovaly hv zdy. Alespo že vzlétl s 

v tšinou plánované rychlosti, nehrozilo tedy nebezpe í, že se ihned 

z ítí zp t na povrch. 

D íve i pozd ji se však z ítí. Ur it nedosáhl únikové rychlosti. 

Stoupal do kosmu po obrovské elipse a za n kolik hodin se dostane 

zp t do výchozího bodu – až na to, že nikdy neprojde tím posledním 

úsekem pevné skály. 

„Haló, Cliffe, tady je Frank Penney.“ Hlavní dispe er nasadil 

tém radostný tón. „Už jsme to zjistili. Došlo k do asnému obrácení 

fáze v sektoru jemné akcelerace, b hví pro . Zbrzdilo t to natolik, 

že máš asi o tisíc kilometr nižší rychlost. Tahle dráha by t za 

necelých p t hodin p ivedla zp t na nás, kdybys ji nemohl zm nit, ale 

ned lej si s tím vrásky. Máš v brzdicí raket dost paliva na to, aby 

ses dostal na stabilní orbitální dráhu – kruci, dokázal bys to dokonce 

i samotnými malými korek ními raketami. Máš tam dost vzduchu 

pro t i lidi plus bezpe nostní rezervu. Nemusíš d lat nic jiného než 

klidn ekat, dokud nedostaneme do tvé blízkosti tažný lun z L-1.“ 

„Ano, samoz ejm … To nevypadá p íliš složit .“ 

Pomalu si Cliff dovolil uvolnit se. V panice úpln zapomn l na 

brzdicí raketu, a koli nem l v úmyslu to ídicímu st edisku p iznat. 

Dokonce i manévrovací rakety, p estože mají malý výkon, by ho 

mohly snadno dostat na mén výst ednou ob žnou dráhu, na které by 

bezpe n minul M síc. Sice možná klesne blíže k povrchu, než kdy 

krom p istání let l, a pohled p i p eletu nad horami a plán mi mu 

asi vyrazí dech, ale bude v naprostém bezpe í. Musí si to prost 

neustále opakovat. 

„Takže pokud nemáš nic lepšího na práci, mohli bychom si 

probrat celý postup,“ ozval se bod e Penney. „Vidíš panel ozna ený 

- 132 -

B-2, na levé stran hlavní p ístrojové desky?“ 

„Ano.“ 

„Uprost ed panelu je velký p epína ve tvaru T. Te je v dolní 

poloze, ozna ené ZAP, to je zapnuto. Zatla ho do horní polohy 

ozna ené VYP, vypnuto. M la by se rozsvítit ervená kontrolka.“ 

Cliff našel chromovanou páku a zatla il ji nahoru. Šlo to plynule. 

„Dobrá, mám ervenou kontrolku v poloze vypnuto.“ 

„Prima, to znamená, že cokoli tady ud láme, nebude mít na 

kabinu vliv. Nic neud lá bum, dokud nebudeme p ipraveni. Te 

chci, abys našel p epína MAN/AUTO. Je na panelu vpravo naho e. 

Potvr , že je v poloze AUTO. P epína má v sob kontrolku, a ta by 

m la svítit žlut .“ 

„Ano. Mám ho. Je na AUTO a svítí žlutá.“ 

„Hned vedle je podobný p epína ozna ený LOK/DÁLK, který 

by m l svítit žlut a být v poloze DÁLK, tedy dálkov .“ 

„Potvrzuju to.“ 

„Dob e. My tady te zavedeme nový program, takže až zase 

zapneme, ídicí systém na náš p íkaz zažehne raketový motor. 

Stojíme te p ed jistým problémem, Cliffe. ím pozd ji zažehneme, 

tím líp m žeme vyladit tvou orbitální dráhu. Ale sou asn dáváme 

p ednost tomu ud lat to vysíláním v p ímém dohledu než p enášet 

signál p es p estupní stanici. Nebudu t nudit technickými detaily. 

Nejd íve se p esv d íme, že hlavní ídicí systém p ijímá naše 

vysílání, jak by m l. Svítí plochá obrazovka úzkopásmového 

p ijíma e zelen ? Je to malé tvercové okénko z tekutých krystal v 

dolní levé ásti panelu, ozna ené ÚZKÝ PR.“ 

„Ano, svítí zelená.“ 

„Dobrá, vyšleme odsud malou neškodnou informaci, a ta by se 

m la ukázat na ploché obrazovce jako skupina klikyhák 

následovaná vzkazem, jenom jedním slovem – P IJATO. Je to 

jasné?“ 

Cliff odpov d l: „Ano, rozumím. ekám.“ 

Nastala odmlka. „Co máš na displeji, Cliffe?“ 

„Nic. Pošlete to, až budete hotovi.“ 

Tentokrát byla odmlka delší. „A co te ?“ 

„Nic se nestalo,“ oznámil Cliff. 

- 133 -

„Dobrá, Cliffe…“ Okamžik bylo ticho. „Vypadá to, že to 

provedeme manuáln . Zdá se, že úzké pásmo není zcela vyhovující.“ 

„Zopakujte to, prosím,“ požádal Cliff. 

„No, vyslali jsme testovací signál t ikrát a tys ho zjevn nedostal. 

Prošli jsme tvé úzké pásmo telemetrií a nedostáváme nic jiného než 

šum, zní to jako sykot kypící rýžové kaše v era ve er v jídeln . 

Takže te p eho ten p epína DÁLK/LOK do polohy LOK, bu 

tak laskav.“ 

Cliff to provedl. „Je to v LOK. Svítí ervená kontrolka.“ 

„Bezva, ned lej si starosti, ješt že je všechno vypnuto. Te 

jenom najdi v t etí ad tla ítko PROG, je druhé zleva, a ekni mi, 

jestli máš modré sv télko?“ 

„Je modré.“ 

„Dobrá. To znamená, že po íta je p ipraven p ijímat instrukce. 

Já ti te p e tu sled ísel, nep íliš dlouhý, a ty je manuáln zapíšeš, 

oukej?“ 

„Oukej. Ano.“ Pus me se do toho, myslel si Cliff. Za ínal být 

trochu podrážd ný. Pracovník ídicího st ediska mluvil tak klidn , že 

to až vyvolávalo dojem povznesenosti. 

„Dobrá, Cliffe, tady jsou.“ 

Penney p e etl seznam sou adnic ve t ech osách plus specifikace 

intenzity a doby trvání zážehu. Cliff je etl zp tn , když je 

vy ukával. 

„Správn , Cliffe, te jenom stiskni ENTER a jsi úpln hotov. To 

modré sv tlo zabliká a zm ní se na zelené.“ 

„Práv jsem stiskl ENTER. Sv tlo zablikalo, ale z stalo modré.“ 

„Ten pacholek. Tak, jenom potvr , že máme p epína tvaru T v 

poloze vypnuto, pilot na AUTO a ízení na LOK.“ 

„Všechno potvrzeno.“ 

„Dej nám chvilku asu.“ 

Dlouhou dobu Cliff sledoval z okna, jak se pod ním odvaluje 

obzor. 

„ eknu ti, co ud láme, Cliffe.“ Penneyho hlas zn l snad ješt 

bod eji. „Zapojíme tu v c na MAN a ZAPNUTO a podíváme se, 

jestli to prost nedokážeme obejít. Chci íct, vy adit po íta z 

p íkazové smy ky.“ 

- 134 -

„Hned te ?“ 

„Jist , kámo. Pošleme t na vyšší ob žnou dráhu hned te – k 

ertu, trajektorii vy íslíme pozd ji. Nebude to trvat déle než n kolik 

sekund, jakmile od tebe dostaneme dva Dopptery.“ 

„Když se dostanu pry , bude taha schopen ke mn dolet t?“ 

Cliff doufal, že svým hlasem neprozradil, jak moc se bojí. 

„Sakra, nedostaneš se ani zdaleka tak daleko. Trajektorie možná 

nebude ideální, ale m žeš si dovolit po kat na rande trošku déle.“ 

Lepší, než nebýt v bec schopen ekat déle, myslel si Cliff. „Co 

mám ud lat?“ 

„Jenom p epni na manuální.“ 

Zatla il p epína na ervenou. „Hotovo.“ 

„Te zapni ízení.“ 

Zatáhl p epína tvaru T dol a rozsvítila se zelená kontrolka. 

„Hotovo.“ 

„Oukej, Cliffe, te se n eho chy a drž se toho. Zrychlení bude 

jako p i obvyklém bržd ní, asi polovina gé, ale nechceme, aby sis 

narazil hole nebo tak n co.“ Frank Penney nyní hovo il úpln 

žoviáln . 

Cliff se levou rukou pevn zachytil sít na zavazadla. „Dobrá, 

m žeme,“ zask ehotal. 

„Dívej se na panel B-1, Cliffe. Je tam velké ervené tla ítko s 

bezpe nostní krytkou. Zvedni krytku a stiskni knoflík. Ud lej to 

hned.“ 

Bezpe nostní kryt m l na sob diagonální erné a žluté pruhy. 

Štítek pod krytem uvád l HLAVNÍ MOT. Cliff natáhl pravou ruku a 

odklopil kryt. Levou rukou uchopil sí na zavazadla ješt pevn ji. 

Prsty pravé ruky se mu t ásly, když stla il velký ervený knoflík. Nic 

se nestalo. 

„Nic se nestalo,“ zašeptal Cliff. 

„Není to paráda, kámo?“ zavýskl Penney. „Víš co, Cliffe?“ Jeho 

nadšení se náhle vytratilo. „Budeš nám na tohle muset dát n kolik 

minut. Ozveme se ti.“ 

Cliff st ží potla il touhu k i et a prosit vedoucího sm ny, aby 

neumlkal. Ale vlastn nem li o em hovo it. Rakety, které ho m ly 

odnést do bezpe í, byly z jakéhosi d vodu naprosto k ni emu. A on 

- 135 -

za p t hodin dokon í sv j oblet – a vrátí se do bodu, ze kterého 

odstartoval. 

Cliff se vznášel v beztížném stavu v mali ké plechové konzerv 

a sledoval z jejího okna, jak se M síc vzdaluje. Zajímalo by m , jestli 

po mn pojmenují nový kráter, p emýšlel. T eba bych je o to m l 

požádat. Moje poslední p ání: „Kráter Leyland: pr m r…“ Jaký 

pr m r? Rad ji nep ehán t – asi to nebude víc než dv st metr . 

Nebude ani stát za zaznamenání na map . 

ídicí st edisko stále ml elo, ale Cliffa to nep ekvapovalo. 

Z ejm nem li žádné chytré nápady a co také budete íkat lov ku, 

který je už vlastn skoro mrtvý? A p estože Cliff v d l, že nic 

nem že zm nit jeho trajektorii, stále ješt nemohl uv it, že bude 

brzy rozprášen po v tšin plochy odvrácené strany M síce. Po ád 

let l pry od M síce, pohodln uveleben ve své malé kabin . 

Pomyšlení na smrt mu p ipadalo neskute né, jako p ipadá všem 

lidem, dokonce i t m, kte í ji vyhledávají, až do poslední sekundy. 

Cliff na okamžik zapomn l na sv j problém. Na obzoru p ed 

sebou už nevid l skvrnitou k ivku skály, poseté krátery. N co 

jasn jšího než zá ící, sluncem osv tlená m sí ní krajina se zvedalo 

proti hv zdám. Jak kabina opisovala k ivku kolem hrany M síce, 

uvid l Cliff východ Zem . Za minutu všechno skon ilo, takovou m l 

Cliff rychlost na ob žné dráze. Jak se jeho kabina vyšplhala nad 

M síc, Zem odsko ila z obzoru a rychle odplula nahoru na oblohu. 

Byla tak jasná, že se na ni tém nedalo dívat. Byla krásná, její 

povrch netvo ily jednotvárné skály a prašné plán , ale sníh a oblaka a 

mo e. Mo e vskutku tvo ilo v tšinu jejího povrchu; ke Cliffovi byl 

nato en Tichý oceán, Havajské ostrovy zakrýval oslepující odraz 

slunce. Atmosférický opar, ta m kká pokrývka, která m la podep ít 

k ídla raketoplánu, p ivážejícího jej dom , zast el všechny 

zem pisné detaily. Ta tmavá skvrna vystupující z noci snad 

p edstavovala Novou Guineu, nebyl si tím však jist. 

Pohled na vycházející Zemi mu neodolateln siln p ipomn l 

povinnost, které se strachoval, kterou však již nemohl odkládat. 

„ ídicí st edisko,“ pravil a snažil se, aby se mu net ásl hlas, „dejte 

mi spojení se Zemí.“ 

„Máš ho, kámo.“ 

- 136 -

Cliff sd lil ídicímu st edisku, s kým chce mluvit. Éter na chvíli 

vyplnily ozv ny a praskání. 

Byl to zvláštní zážitek – sed t zde nad M sícem a naslouchat 

zvon ní telefonního pojítka ve vlastním dom , ty i sta tisíc 

kilometr daleko na odvrácené stran Zem . Aby ušet il peníze, 

posílal vždy jen faxy, p ímé spojení telefonem byl drahý luxus. 

Telefon stále zvonil. Dole v Africe je kolem p lnoci, bude tedy 

n jakou dobu trvat, než se do ká odpov di. Myra se bude ospale 

p evalovat. Potom, protože od doby, kdy ho vyslali do kosmu, žije 

v neustálém nap tí, se okamžit probudí a dostane strach, že došlo ke 

katastrof . 

Ani jeden z nich necht l mít telefon v ložnici a nenosili pojítko v 

uchu, jako to d lala v této dob polovina lidí na sv t – každý, kdo se 

považoval za d ležitého. Bude tedy trvat alespo patnáct sekund, než 

Myra rozsvítí, hodí na sebe p ehoz, zav e dve e d tského pokoje, aby 

neprobudila nemluvn , dojde na konec haly a… 

„Haló?“ 

Její hlas se p enesl jasn a sladce p es prázdnotu kosmu. Poznal 

by ho kdekoli ve Vesmíru. Okamžit rozeznal podtón obav. 

„Paní Leylandová?“ ozval se operátor. „Mám hovor od vašeho 

muže. Nezapome te, prosím, na dvousekundovou prodlevu.“ 

Cliff uvažoval, kolik lidí naslouchá tomuto hovoru na M síci, na 

Zemi nebo kdekoli jinde ve zbytku obydlené Slune ní soustavy. Bylo 

t žké hovo it naposled se svými nejbližšími, když lov k nev d l, 

kolik zv davc poslouchá, obzvlášt slídil ze sd lovacích 

prost edk , které mohou brzy rozší it hovor do všech televizních 

zpravodajství. 

„Cliffe? Jsi tam?“ 

Jakmile však za al mluvit, neexistoval už nikdo jiný, pouze 

Myra a on. „Ano, drahoušku, tady je Cliff. Obávám se, že nedorazím 

dom , jak jsem slíbil. Došlo k… technickému nedopat ení. Práv te 

se mi vede dob e, ale jsem ve velkém maléru.“ 

„Cliffe, nevím, co to…“ Polknul, snažil se p ekonat vyprahlost v 

ústech, potom rychle pokra oval a uml el její zpožd ný pokus o 

p erušení. 

„Myro, chvíli poslouchej. Potom si promluvíme.“ Tak krátce, jak 

- 137 -

dokázal, jí vysv tlil situaci. Kv li sob i kv li ní se nevzdával 

veškeré nad je. „Všichni se snaží d lat, co m žou,“ ekl. „Možná m 

dostanou na vyšší ob žnou dráhu, aby m v as odtáhli. Ale pro 

p ípad… No, cht l jsem mluvit s tebou a s d tmi.“ 

P ijala to dob e, v d l, že to dokáže. Cítil krom lásky i pýchu, 

když z temné strany Zem dorazila její odpov . 

„Ned lej si starosti, Cliffe. Jsem si jista, že t dopraví zp t a že 

nakonec budeme mít svou dovolenou. P esn tak, jak jsme si to 

naplánovali.“ 

„Myslím si to taky,“ zalhal. „Ale pro všechny p ípady, probudíš 

d ti? Ne íkej jim, že se n co stalo.“ 

Ozýval se šum éteru, než ekla: „Po kej.“ 

Byla to nekone ná p lminuta, než uslyšel jejich ospalé, p esto 

však vzrušené hlasy. „Tati! Tati!“ a „Ahoj, ta ko, kde jsi?“ 

Cliff by rád dal t chto n kolik posledních hodin svého života, 

aby op t spat il jejich tvá e, kabina však nebyla vybavena takovým 

p epychem, jako je videopanel. Snad to bylo dob e, protože by 

nedokázal skrýt pravdu, kdyby se jim díval do o í. Dov dí se to dost 

brzy, ale ne od n j. Cht l jim v t chto posledních spole ných 

okamžicích dát pouze št stí. 

„Jsi v kosmu?“ 

Bylo t žké odpovídat na jejich otázky, íkat jim, zeje brzy uvidí, 

slibovat n co, co nem že dodržet. 

„Ta ko, máš doopravdy s sebou ten m sí ní prach? Neposlals mi 

ho.“ 

„Mám ho, Briane. Je tady v mé tašce.“ Musel použít veškerou 

sebekontrolu, aby dodal: „Brzy ho budeš moct ukázat kamarád m.“ 

(Ne, brzy bude zpátky na planet , z níž pochází.) „A Susie, bu 

hodná a d lej všechno…“ 

„Ano, tati.“ 

„A d lej všechno, co ti mamka ekne. Tvé poslední 

vysv d ení…“ 

„Budu, tati, slibuju. Slibuji to.“ 

„… nebylo moc dobré, víš, zvlášt ty poznámky o chování…“ 

„Táto,“ ozval se Brian. 

„Ale já se zlepším, tati,“ slibovala Susie, „slibuju, že se 

- 138 -

polepším.“ 

„Já vím, že ano, zlato…“ 

„Táto, sehnals ty hologramy ledových jeskyní, jak jsi íkal?“ 

„Ano, Briane, mám je. A kus kamene z Aristarcha. Je to nejt žší 

v c v mé tašce.“ 

Snažil se, aby mu hlas zn l úsm vn . Je t žké zem ít v 

p tat iceti, je však rovn ž t žké, když chlapec ztratí otce v desíti. Jak 

si ho asi bude Brian v dalších letech pamatovat? Možná jen jako 

slabý hlas z kosmu. Šest m síc odlou ení je pro desetiletého kluka 

hodn dlouhá doba. 

V posledních n kolika minutách toho mohl ud lat jen málo, 

krom toho, že vyšle svou lásku a své nad je p es prázdnotu, kterou 

už nikdy nep ekro í. Zbytek bude muset zvládnout Myra. „Nechej 

m te mluvit s mámou, bu tak hodný, Briane. Mám t rád, synu. 

Mám t rád, Susie. Zatím ahoj.“ 

Trvalo n kolik úder srdce, dokud ne ekli: „Ahoj, táto.“ 

„Já t mám taky ráda, tati.“ 

Když d ti odešly, š astné, ale zmatené, byl as pustit se do práce, 

as neztrácet hlavu, být naprosto v cný a praktický. 

„Cliffe?“ 

„Myro, jsou tady jisté v ci, o nichž bychom si m li promluvit…“ 

Myra bude muset elit budoucnosti bez n j, on jí však m že 

tento p echod alespo usnadnit. A se jednotlivci stane cokoli, život 

jde dál. I v tomto století se ješt užívaly p j ky, musely se platit 

splátky a pojistky. Tém neosobn , jako by se to týkalo n koho 

jiného, za al Cliff hovo it o t chto v cech. Je as na srde ní 

záležitosti a na záležitosti, kde má p evahu mozek. Srdce bude mít 

své poslední slovo za t i hodiny, kdy Cliff zahájí poslední p iblížení 

k povrchu M síce. 

Nikdo je nep erušil. Museli je sledovat ml enliví operáto i, 

udržující spojení mezi dv ma sv ty, avšak oni dva mohli být 

jedinými lidmi naživu. Zatímco mluvil, upíral o i na oslnivou Zemi, 

nyní už více než zpoloviny naho e na obloze. P ipadalo mu nemožné 

uv it, že je domovem sedmi miliard lidí. Jemu te záleželo pouze 

na t ech. 

Správn to m li být ty i, avšak Cliff ani p i nejlepší v li 

- 139 -

nedokázal myslet na nemluvn stejn jako na ostatní. Ani jednou 

svého mladšího syna nespat il. Nyní ho už nikdy nespat í. 

„Myslím, že jsem už všechno vypov d l.“ Pro n které v ci ani 

celý život nesta í, avšak hodina je p íliš dlouhá. 

„Chápu to, Cliffe.“ 

Cítil se fyzicky i psychicky vy erpán a situace musela stejn 

p sobit i na Myru. Cht l z stat sám, jen s hv zdami a se svými 

myšlenkami, aby mohl uklidnit rozbou enou mysl a uzav ít mír s 

Vesmírem. „Rád bych se na hodinu odml el, drahoušku,“ zakon il. 

Nebylo t eba nic vysv tlovat. Rozum li si vzájemn p íliš dob e. 

„Zavolám ti, budeme mít ješt dost asu.“ 

ekal dlouhé sekundy, dokud ne ekla: „Sbohem, má lásko.“ 

„Zatím sbohem.“ P erušil obvod a nep ítomn hled l na mali ký 

panel. Zcela ne ekan , bez jakéhokoli impulzu, vycházejícího z 

touhy i v le, mu vytryskly z o í slzy a on se znenadání rozeštkal 

jako dít . 

Plakal nad svou rodinou i nad sebou. Plakal nad svými omyly a 

nad druhou p íležitostí, které se mu už nikdy nedostane. Ronil slzy 

nad budoucností, která mohla nastat, a nad nad jemi, které se brzy 

zm ní v pr zra nou páru plující mezi hv zdami. Plakal, protože 

nemohl nic jiného d lat. 

Po chvíli se cítil mnohem lépe. Uv domil si, že má hrozný hlad. 

Normáln by hlad nem l, protože by spal, dokud kabina nep istane 

na L-1, ale byly tam nouzové zásoby a on nevid l d vod, pro by 

m l umírat s prázdným žaludkem. Prohrabal jednu sí a našel balí ek 

s jídlem. Když si vytla oval z tuby do úst pastu, vyrobenou z ku ete a 

šunky, ozvalo se ídicí st edisko. 

„Leylande, slyšíte m ?“ 

„Jsem tady.“ 

„Tady je Van Kessel, editel provozu.“ Hlas v pojítku byl nový, 

byl to energický, kompetentní hlas. Dával jasn najevo, že muž, 

kterému pat í, nestrpí ani od neživých p ístroj žádné nesmysly. 

„Poslouchejte pozorn , Leylande. Myslíme si, že jsme našli cestu, 

jak vás dostat z maléru. Je to riskantní podnik, ale je to jediná šance, 

která se vám naskýtá.“ 

St ídání nad je a zoufalství je pro nervovou soustavu velká zát ž. 

- 140 -

Cliff pocítil náhlou slabost. Kdyby bylo kam padat, asi by se 

zhroutil. „Pokra ujte,“ ekl slab , když se vzpamatoval. 

„Myslíme, že ješt existuje jistá možnost, jak upravit orbitální 

dráhu, až dosáhnete apogea…“ 

Cliff naslouchal Van Kesselovi s dychtivostí, která však zvolna 

p echázela v nevíru. „Tomu nev ím!“ pravil nakonec rozhodn . „To 

nedává smysl.“ 

„Nebudeme se p ít s po íta i,“ odpov d l Van Kessel. 

„Kontrolovali jsme výsledky asi dvacíti r znými zp soby výpo tu a 

dává to smysl. V apogeu se nebudete pohybovat rychle. V tom bod 

to nevyžaduje tak velké kopnutí, aby se vaše dráha podstatn 

zm nila. Vy jste nikdy nebyl na vesmírné procházce?“ 

„Ne, samoz ejm že ne.“ 

„Škoda, ale to je fuk, vyžaduje to jenom trochu psychologické 

p ípravy. Není v tom žádný podstatný rozdíl od procházky venku na 

M síci. Ve skute nosti je to bezpe n jší. Hlavní v c je, že budete 

muset chvíli dýchat kyslík ze skafandru. Takže jd te k nouzové 

sk í ce, zabudované v podlaze, a vyndejte z ní p enosný kyslíkový 

p ístroj.“ 

Cliff nalezl tvercový poklop, ozna ený modrým íslem 02 a 

erveným nápisem POUZE V NOUZI. Pod ním byla kyslíková 

bomba, kterou bylo možno p ipojit k ventilu v p ední ásti skafandru 

a zv tšit tak zásobu kyslíku. Tento postup už Cliff trénoval p i 

r zných cvi eních. 

„Oukej, zav sil jsem ji.“ 

„Zatím neotvírejte ventil. Jenom ho nezapome te otev ít, až 

budete venku. Te si probereme postup k ovládání spoušt poklopu.“ 

Cliffovi se za al bou it žaludek, když se dotkl velké dvoj inné 

páky vedle poklopu. POZOR, VÝBUŠNÉ ZÁPADKY. 

„Páka se vytáhne p ímo ven a oto í se s ní doleva. Tlakový 

poklop odlétne. Dojde k dekompresi, takže správný postup je zap ít 

se nohama na obou stranách poklopu, než ho uvolníte, abyste si p i 

vycházení nenarazil n co životn d ležitého.“ 

„Rozumím,“ tiše p isv d il Cliff. 

„Do apogea vám zbývá asi deset minut. Do té doby budete 

dýchat vzduch v kabin . Až vám dáme signál, uzav ete si p ilbu, 

- 141 -

odst elíte poklop, prolezete jím a vysko íte.“ 

P i slov vysko íte mu to kone n došlo. Rozhlédl se po d v rn 

známé kabince a pomyslel na prázdnotu mezi hv zdami, na 

nezvu nou propast, v níž lov k m že padat až do konce asu. Nebyl 

nikdy v kosmickém prostoru, dosud nebyl d vod, pro by se tam m l 

ocitnout. Prostý farmá ský chlapec s titulem inženýra agronomie, 

vyslaný z Projektu na oživení Sahary, snažící se zvyšovat na M síci 

úrodu. Pat il do sv ta p dy a skal, m sí ního prachu a vakuov 

vyrobené pemzy. P edevším však toužil po bohaté pís itohlinité p d 

údolí Nilu. 

„To nem žu ud lat…“ zašeptal. „Neexistuje n jaká jiná 

možnost?“ 

„Neexistuje,“ odsekl Van Kessel. „My se sakra snažíme, 

abychom t zachránili. Tohle není vhodná doba, abys na nás 

vyrukoval s neurózou. Lidé už byli v daleko horších situacích, 

Leylande, t žce zran ní, uv zn ní v troskách, milion kilometr od 

pomoci. Ty na sob nemáš ani škrábnutí a už f ukáš! Dej se 

okamžit dohromady, anebo ukon íme spojení a necháme t dusit se 

ve vlastní š áv .“ 

Cliff zvolna rudl. Uplynula chvíle, než kone n odpov d l: 

„Jsem v po ádku. Poj me si ješt jednou probrat postup.“ 

„Takhle je to lepší,“ pravil Van Kessel pochvalným tónem. „Za 

deset minut budeš v apogeu. Uzav i p ilbu, p ipni si záchrannou 

š ru, zap i se, vyst el poklop a vylez jím. Ztratíme s tebou spojení, 

ale budeme t sledovat na radaru a až nad námi p eletíš, budeme mít 

možnost s tebou op t mluvit. Nezapome , až budeš venku…“ 

Deset minut uplynulo jako nic. Nakonec v d l Cliff p esn , co 

musí d lat. Dokonce za al v it, že by to mohlo vyjít. 

„Je as vyrazit,“ p erušil ho Van Kessel. „Kabina je ješt v 

poloze nosem nahoru a neoto ila se, tlakový uzáv r mí í dosti p esn 

do sm ru, kterým se chceš vydat. P esný sm r ale není rozhodující. 

Rozhoduje rychlost. Dej do toho skoku všecko, co máš! A hodn 

št stí.“ 

„Díky,“ odv til Cliff s pocitem, že se nedokáže po ádn vyjád it. 

„Mrzí m , že jsem…“ 

„Zapome na to,“ p erušil ho Van Kessel. „Te ut sni p ilbu a 

- 142 -

dej se do toho.“ 

Cliff uzav el p ilbu. Naposled se rozhlédl po malé kabince a 

uvažoval, zda tam není n co, na zapomn l. Všechny osobní v ci 

tam bude muset nechat, ale ty se dají snadno nahradit. Potom si 

vzpomn l na malý balí ek m sí ního prachu, který slíbil Brianovi. 

Nem že chlapce zklamat. Sko il k nákladní síti a rychle otev el 

zip svého zavazadla. Hrabal se v šatech a toaletních pot ebách, až 

našel balí ek v plastové fólii. Malá hmotnost balí ku, pouze n kolik 

dekagram , neovlivní jeho osud. Zasunul jej do kapsy na ky li. V 

kapse už bylo n co, co tam nedal, nebo se na to aspo nedokázal 

upamatovat, te však nebyl as si s tím d lat starosti. Uzav el zip. 

P ipnul bezpe nostní š ru ke sloupku. Ob ma rukama uchopil 

držadlo nouzové páky a d epl si nad poklop, každou botou na jednu 

stranu. Než zato il pákou, naklonil hlavu v p ilb p es rameno, aby 

se ujistil, že v kabin nic voln nepoletuje. Zdálo se, že vše je 

upevn no. 

Zatáhl. Páka nepovolila. Ani na okamžik nezaváhal a trhl vší 

silou. Páka vysko ila. Oto il jí. Naráz vyst elilo všech šest 

zajiš ovacích kolík , pocítil to v nohou. Tlakový poklop zmizel. 

Dekomprese nebyla tak prudká, jak o ekával. Objem vzduchu v 

kabin byl malý a poklop byl pom rn velký, výtok plynu rychle 

klesl k nule. 

Rukama v rukavicích se p itáhl a vysunul se z pr lezu. Opatrn 

se vzp ímil, stál na ost e zak iveném kýlu malé kabinky, držel se 

tahem za bezpe nostní š ru. Nádhera podívané jej ochromila. 

Strach ze závrati vymizel. Opustil jej i pocit nejistoty, když už nebyl 

omezován ve výhledu úzkým zorným polem malých oken. 

Vid l p ed sebou obrovský p lm síc, d lící ára mezi nocí a 

dnem se klenula jako zubatý oblouk nap í tvrtinou oblohy. Tam 

dole zapadalo slunce a za ínala dlouhá lunární noc, vrcholky 

jednotlivých hor však ješt zá ily v posledním denním sv tle a 

vzdorovaly temnot , která je už obklopila. 

Temnota nebyla úplná. P estože z povrchu pod ním odešlo 

slunce, Zem v úpl ku jej zaplavovala sv tlem. Cliff mohl v 

blikajícím svitu Zem vid t slabé, ale z etelné obrysy „mo í“ a tmavé 

kruhy kráter . P ímo dole ležela Cayleyho základna, jejíž sv tla 

- 143 -

zá ila uprost ed stín . Krom této jediné známky p ítomnosti lidí 

byla krajina strašideln prázdná, snažila se p ilákat ho ke 

smrtonosnému setkání. 

A daleko nad hlavou m l záchranný kruh, k n muž však nemohl 

dosáhnout, pavoukovitou kosmickou stanici L-1. Byla p íliš vzdálená 

i na to, aby ji mezi hv zdami rozeznal. 

Cliff se nyní vznášel v nejvyšším bod svojí ob žné dráhy, byl 

p esn na spojnici M síce a Zem . Nadešel as k akci. 

Pokr il nohy a p ikr il se k trupu lodi. Pak se vší silou, kterou 

dokázal vyvinout, vymrštil ke hv zdám a k neviditelné kosmické 

stanici daleko nad jeho hlavou. Bezpe nostní š ra se za ním rychle 

rozvinovala. Dokud se neuvolní celá délka tenkého provazce, m že 

ješt své rozhodnutí zm nit. 

Kabina se vzdalovala p ekvapivou rychlostí, až se z ní proti 

Zemí osv tlenému M síci stalo pouhé smítko. Když mizela, Cliff 

poci oval neo ekávané vzrušení. O ekával hr zu nebo alespo 

závra , nikoli však tento nezam nitelný, pronikavý pocit déj vu. 

Tohle všechno už se p edtím stalo. Samoz ejm ne jemu, nýbrž 

n komu jinému. Nedokázal však tu vzpomínku ur it a te nebyl as, 

aby se tím zabýval. 

Vrhl rychlý pohled na Zemi, na M síc a na mizející kabinu, a bez 

p emýšlení dosp l k rozhodnutí. Stiskl rychlospouš . Uzáv r cvakl a 

bezpe nostní š ra zmizela. 

Z stal sám, t i tisíce kilometr nad povrchem M síce, ty i sta 

tisíc kilometr od Zem . Nemohl d lat nic jiného než ekat. Uplyne 

dv a p l hodiny, než se dozví, zda bude žít, zda jeho svaly zvládly 

úkol, s nímž se nevypo ádaly rakety. 

A jak se kolem n j pomalu otá ely hv zdy, uv domil si náhle 

zdroj té pronikavé vzpomínky. Od jeho setkání s povídkami Edgara 

Allana Poa už uplynulo mnoho let, kdo je však kdy dokáže 

zapomenout? 

I on se ocitl v pasti malströmu a byl unášen k záhub . I on 

doufal, že unikne, opustí-li lo . Jednalo se sice o naprosto odlišné 

síly, ale byla to pozoruhodná paralela. Poeho rybá se zachytil sudu, 

protože malé p edm ty nasával vodní vír pomaleji než velké, než 

jeho lo . Byla to brilantní aplikace zákon hydrodynamiky. Cliffovi 

- 144 -

nezbývalo než doufat, že jeho využití nebeské mechaniky bude stejn 

úsp šné. 

Jak rychle z kabiny odsko il? Jeho celková zm na rychlosti 

d lala dobré dva metry za sekundu, tedy sedm celých dv desetiny 

kilometru za hodinu. Podle astronomických m ítek to byla zm na 

zcela nevýznamná, byla však dost velká, aby se dostal na novou 

orbitální dráhu. A Van Kessel mu slíbil, že na této dráze mine M síc 

o n kolik kilometr . Není to velká tolerance, ale ve sv t bez 

atmosféry, která by ho zpomalovala, by to m lo sta it. 

S náhlým záchvatem viny si Cliff vzpomn l, že podruhé 

nezavolal My e. Byla to Van Kesselova vina. Inženýr ho udržoval v 

pohybu, zajistil, aby mu nezbyl as dumat nad vlastními záležitostmi. 

Van Kessel m l však samoz ejm pravdu. V takové situaci musí 

lov k myslet pouze na sebe. Všechny zdroje, duševní i fyzické, 

musí soust edit na p ežití. Není as na rozptylující a oslabující pouta 

lásky. 

ítil se nyní k no ní stran M síce a osv tlený srpek se mu 

zmenšoval p ed o ima. Nesnesiteln zá ící disk Slunce, na který se 

neodvážil p ímo podívat, svižn padal k zak ivenému obzoru. 

M sí ní krajina se ztrácela v pal ivé á e sv tla, v t tiv ohn , 

posazené proti hv zdám. T tiva se potom rozdrtila do tuctu lesklých 

korálk , které jeden po druhém pohasínaly. 

Sv tlo Zem se te zdálo jasn jší než kdykoli p edtím, skráp lo 

mu skafandr st íbrem, jak na svojí orbitální dráze pomalu rotoval z 

b icha na záda. Každá otá ka mu trvala deset sekund. Proti otá ení 

nemohl nic ud lat, ale jemu se neustále se m nící pohled vlastn 

líbil. Te , když ho už ob asné záblesky slunce neosl ovaly, vid l 

tisíce hv zd v místech, kde jich p edtím byly pouze stovky. Známá 

souhv zdí byla utopena v zá i sv tla hv zd, s obtížemi hledal i 

nejjasn jší planety. Tmavý disk m sí ní no ní krajiny ležel v 

hv zdném poli jako tmavý stín, a jak k n mu Cliff padal, stín se 

pomalu zv tšoval. Každou chvíli prošla n jaká hv zda, jasná i 

slabá, za jeho hranu a zmizela. Tém mu p ipadalo, jako by v kosmu 

rostly díry, které pojídají nebe. 

Krom pravidelného desetisekundového otá ení kolem své osy 

nem l žádný jiný ukazatel pohybu ani plynutí asu. Podíval se na 

- 145 -

chronometr na p edloktí skafandru a užasl, že už uplynulo p l hodiny 

od doby, kdy opustil kabinu. Pátral po ní mezi hv zdami, ale bez 

úsp chu. Nyní už bude mnoho kilometr za ním. Podle Van Kessela 

však Cliffa brzy p edstihne, protože se pohybuje po nižší orbitální 

dráze, a na M síc dorazí jako první. 

Cliff chvíli uvažoval nad tímto zdánlivým paradoxem, ale 

rovnice nebeské mechaniky, které fyzikové považovali za tak 

jednoduché, byly pro n j zcela nepochopitelné. Vyp tí uplynulých 

hodin, kombinované s euforií nekone ného beztížného stavu, však 

vyústilo v n co, co by Cliff byl d íve st ží považoval za možné. 

Vznášel se jako nejleh í pe í ko, otá el se pod hv zdami, a ukolébán 

jemným šelestem p ívodu vzduchu upadl Cliff do bezesného spánku. 

- 146 -

12 

Podzemní místnost ídicího st ediska elektromagnetického katapultu 

byla pom rn malá, ve stísn ném prostoru byly dv ady 

konzolových stolk s plochými obrazovkami p ed st nou z v tších 

obrazovek. Šest lidí, zabývajících se ízením provozu, mohlo 

sledovat energetický zdroj, ízení energetického systému, se ízení 

dráhy, pr b h nakládání, údržbu kosmických kabin vozidla a 

všechny další složité podsystémy katapultu. 

Naho e obvykle pracovali samostatní a dálkov ovládaní roboti s 

velkou odolností proti zá ení, protože zá ení z kosmu bránilo lidem 

pracovat delší dobu na povrchu. Normáln pracoval katapult 

nep etržit , te však byl odstaven. Pomocné reaktory, které dodávaly 

energii b hem dlouhé lunární noci, byly chlazeny tak rychle, jak to 

bezpe nost dovolovala. Energie ze solárních panel , v lunárním jitru 

op t proudící, se odvád la do kondenzátor . Katapult z stane 

odstaven, dokud se nevysv tlí, pro selhal. 

Velké obrazovky na st n ukazovaly v ostrých detailech povrch 

základny Odvrácená. Dráha katapultu se táhla v neuv iteln rovné 

p ímce k východu, kde mizela mezi vzdálenými štíty kruhové st ny 

Mare Moscoviense. V šikmých slune ních paprscích se ost e 

rýsovaly antény radioteleskop , sto kulatých uší vytvá ejících jedno 

velké ucho. 

Poplach se rozezn l ve skafandrech všech lidí, pracujících na 

povrchu v blízkosti základny Odvrácená. Muži a ženy ve 

skafandrech p erušili práci a opustili prostor. Traktory se oto ily a 

majestátním pomalým pohybem se valily k centrálním kopulím a 

hangár m základny. 

Pod kopulemi a v labyrintu podzemních provoz blikala žlutá 

výstražná sv tla a v každé kóji a chodb kvílely sirény. Havarijní 

posádky shromáždily svou výbavu a hlásily se do služby. Všichni, 

jejichž práce nebyla podstatná k zabezpe ení životních pot eb, 

komunikace a nouzové služby, dostali p íkaz zamí it do hlubších 

- 147 -

kryt v ledových dolech. 

Obydlené oblasti základny byly dostate n hluboko, aby byly 

chrán ny p ed meteority. Nem l by jim p íliš ublížit ani dopad 

tunového obra, monstra, které by mohlo dopadnout do obvodu 

základny jednou za deset milion let, zbloudilá kabina však m la 

daleko v tší hmotnost než ob í meteorit. P i nepatrn v tší rychlosti 

by zbloudilec základnu bezpe n p elet l, p i nepatrn menší by 

dopadl na M síc daleko d íve, než dosáhne Ma e Moscoviense. 

Náhodou tak nepravd podobnou, že se s ní prost nedalo po ítat, 

mí il p ímo na základnu. Jediným optimistickým prvkem tohoto 

pochmurného scéná e byl fakt, že se okamžik dopadu dal velice 

p esn p edpov d t. 

Van Kessel a skupinka ustaraných pracovník ídicího st ediska 

se shlukli kolem stolu vedoucího sm ny v ele místnosti. Van 

Kesselovu lesklou pleš obklopovalo roz epý ené šedé chmý í, dávalo 

mu mírn komický vzhled, s nímž rozhodn kontrastovaly tvrdé šedé 

o i a pevn posazená ústa. On ani ostatní nev novali žádnou 

pozornost tomu, co se d je na základn . Upírali zrak na obrazovku 

po íta e, která uvád la neustále up es ované údaje o dráze kabiny. 

Kdykoli radary na M síci zachytily padající p edm t, sledovaly jeho 

postup a porovnávaly p edpov zenou dráhu se skute nou stopou. 

„Po ád to nevypadá moc dob e,“ zamumlal Frank Penney, hezký 

mladý muž s atletickou postavou. Hlubokým um lým opálením se 

odlišoval od bledých tvá í ostatních pracovník ídicího st ediska. 

„Žádná významná odchylka,“ souhlasil Van Kessel. „Bude to 

hodn divoké.“ 

„Má Leyland n jakou p edstavu, co se s ním skute n stane?“ 

zeptal se Penney. 

„V bec žádnou,“ odv til Van Kessel. „Neodvážil jsem se mu to 

íct. I tak se nám skoro složil.“ 

„Doufejme, že to všechno k n emu bylo.“ 

„Aspo jsme toho ubožáka na pár minut zam stnali. Když nic 

jiného, tak má alespo zajímavý výhled na krásy planety.“ 

V odezv na jakousi podv domou pobídku se „ubožák“ probudil. 

Kde to je? Kde jsou st ny jeho domu? Vlastn jeho pokoje na 

- 148 -

M síci… ne, kosmické kabiny? Nevid l nic krom hv zd a… 

Potom si Cliff vzpomn l. To dole je M síc a on letí 

vzduchoprázdným prostorem, až na tenkou slupku skafandru nahý… 

Modrobílá Zem klesala k m sí nímu obzoru. Pohled na ni v 

Cliffovi vyvolal další vlnu sebelítosti. Musel chvíli bojovat, aby 

ovládl své emoce. Možná vidí Zemi úpln naposled, protože orbitální 

dráha ho vede op t nad odvrácenou stranu M síce, do míst, kam 

sv tlo Zem nikdy nedopadá. Nádherné ledové epi ky Antarktidy, 

pásy mrak kolem rovníku, sv telné záblesky slunce na hladin 

Tichého oceánu, všechno rychle mizelo za lunárními horami. 

Všechno se ztratilo. Te už mu nesvítila ani Zem ani Slunce, 

krajina dole byla tak erná, že ho až rozbolely o i, jak na ni zíral. 

Shluk hv zd se objevil uvnit temného disku, kde žádné hv zdy 

nemohly být. Cliff, ješt trochu ospalý, na n chvíli zmaten civ l, 

než si uv domil, že prolétá nad jedním z výzkumných pracoviš na 

odvrácené stran . Tam dole, v p enosných tlakových kopulích, ekali 

muži a ženy na konec lunární noci, spali, pracovali, odpo ívali, 

možná se hádali nebo milovali. V dí, že on se ítí jako neviditelný 

meteor jejich oblohou, že uhání nad jejich hlavami rychlostí v tší než 

šest tisíc kilometr za hodinu? Tém ur it v dí, celý M síc a celá 

Zem te už musí v d t o jeho prekérní situaci. Ti dole ho ur it 

sledují na radaru a n kte í ho možná hledají dalekohledy, ale budou 

mít málo asu, aby ho nalezli. B hem n kolika sekund mu neznámá 

výzkumná stanice zmizela z dohledu a on op t z stal nad tmavou 

stranou M síce sám. 

Nedokázal odhadnout, v jaké je výšce nad naprostou prázdnotou, 

rychle ubíhající dole, protože mu chyb l pocit m ítka i perspektivy. 

Chvílemi se mu zdálo, že by mohl natáhnout ruku a dotknout se 

temnoty, nad níž se ítí, ale v d l, že ve skute nosti ješt musí ležet 

mnoho kilometr pod ním. V d l však také, že neustále klesá a že v 

kterémkoli okamžiku ho m že zachytit a stáhnout s oblohy n která 

st na kráteru nebo vrchol hory, které se k n mu neviditeln ty ily. 

V temnot kdesi vp edu ležela poslední p ekážka, nebezpe í, 

jehož se nejvíce bál. Kolem Mare Moscoviense se ty ila kruhová 

st na hor, dva kilometry vysokých. Tyto známé vrcholy, nad nimiž v 

posledních m sících tak asto prolétal, když ho automatické kabiny 

- 149 -

p enášely sem a tam, m ly zrádn hladký povrch. Jako všechny 

pahorky a údolí na M síci je b hem miliard let narušovaly nes etné 

dopady mikrometeorit , které zaplnily jejich pr rvy sutí. Byly však 

tak p íkré jako hory na Zemi a dost vysoké, aby ho v posledním 

okamžiku, než p eletí nad základnou, zachytily. 

První erupce rozb esku ho p ekvapila. P ed ním explodovalo 

sv tlo, p eskakovalo z vrcholu na vrchol, dokud celý oblouk obzoru 

nelemoval plamen. ítil se z lunární noci p ímo do tvá e Slunce. 

Nezem e v temnot . 

Nejv tší nebezpe í se rychle p ibližovalo. Mrkl na chronometr 

na skafandru a zjistil, že již ub hlo celých p t hodin. Byl tém tam, 

odkud odstartoval, blížil se k nejnižšímu bodu své orbitální dráhy. Za 

chvilku bu narazí do M síce, nebo jej t sn mine a bezpe n proletí 

zp t do kosmického prostoru. 

Pokud mohl soudit, byl te asi t icet kilometr nad povrchem a 

stále klesal, i když velice pomalu. Pod sebou vid l dlouhé stíny 

lunárního úsvitu jako dýky temnoty, bodající do no ní krajiny. Ostré 

slune ní sv tlo p ehnan zvýraz ovalo každou vyvýšeninu v terénu, 

d lalo z nejmenších kope k hory. 

A nyní se terén vp edu za al vrásnit do vzoru, který se po tolika 

cestách už Cliff nau il rozeznávat. Vp edu vpravo vstupoval do jeho 

zorného pole kráter Šatalov, p edch dce v tšího kráteru Beljajev v 

pahorkatin na úpatí hor. Kruhová západní st na Ma e se zvedala 

vp edu. Byla ješt více než sto padesát kilometr daleko, ale 

p ibližovala se rychlostí p es kilometr za sekundu. Byla to skalnatá 

vlna, zvedající se z tvá e M síce. 

Nemohl ud lat v bec nic, aby sejí vyhnul. Jeho dráha byla pevn 

daná, nedala se zm nit. Vše, co se dalo provést, už bylo provedeno. 

Už p ed dv ma a p l hodinami. Bylo však naprosto jasné, že to 

nesta ilo. Nep eletí tyto hory. P ímo p ed sebou rozeznal 

charakteristický tvar hory T reškovová, nejvyššího vrcholu na 

západním okraji kráteru. 

Cliff litoval, že podruhé nezavolal žen , která stále eká, tolik od 

n j vzdálená. Ale snad to tak bylo lepší. Co by si tak asi ješt mohli 

íct… 

Jakmile se p ijíma v jeho skafandru dostal do dosahu základny, 

- 150 -

vyplnily éter další hlasy hovo ící mezi sebou, ne k n mu. Hlasy 

sílily, a když se dostal do rádiového stínu kruhové st ny, op t 

zeslábly. N které mluvily o n m, on to však tém nezaznamenal. 

Naslouchal hovor m s neosobním zájmem, jakoby šlo o poselství z 

jakéhosi vzdáleného bodu kosmického prostoru, které se ho v bec 

netýká. 

Slyšel zcela z eteln Van Kessel v hlas: „… potvrzuji, že 

dostane ob žnou dráhu pro zadržení okamžit poté, jakmile Leyland 

projde perigeem. as setkání se nyní odhaduje na minus jedna 

hodina, p t minut.“ 

Nerad ti p ipravuji zklamání, pomyslel si Cliff, ale to je sch zka, 

na kterou se nikdy nedostavím. 

Skalnatá st na byla nyní pouze osmdesát kilometr daleko a 

pokaždé, když se k ní v kosmickém prostoru bezmocn oto il, byla o 

patnáct kilometr blíž. Už se mu nedostávalo prostoru pro 

optimismus. ítil se rychleji než st ela z pušky k nezdolatelné 

p ekážce. Najednou mu za alo p ipadat d ležité, zda se s ní setká 

tvá í v tvá , s otev enýma o ima, anebo oto en zády jako zbab lec. 

Když Cliff po ítal zbývající sekundy, neb žely mu hlavou žádné 

vzpomínky z d ív jšího života. Rychle ubíhající m sí ní krajina pod 

ním rotovala, každi ký detail v pronikavém sv tle rozb esku byl 

ostrý a jasný. Nez stávalo mu už více než t i desetisekundové dny. 

Byl práv oto en od p ibližujících se hor, díval se zpátky na dráhu, 

kterou prolet l, dráhu, která m la vést k Zemi, když k jeho úžasu 

m sí ní krajina pod ním explodovala ml enlivým plamenem. Kdesi 

za jeho zády pronikavé sv tlo rozehnalo dlouhé stíny, vyk esalo ohe 

z h eben okolních vrchol , olemovalo pronikavým jasem krátery 

rozseté pod ním. Sv telný záblesk trval pouze zlomek sekundy, a než 

se Cliff oto il k jeho zdroji, zcela vyhasl. 

P ímo p ed ním, jen t icet kilometr daleko, stoupal ke hv zdám 

ob í oblak prachu. Vypadalo to, jako by na boku hory T reškovová 

došlo k erupci sopky, to však samoz ejm nebylo možné. Stejn 

absurdní byla druhá myšlenka, která Cliffa napadla: že mu n jakým 

fantastickým zp sobem technické odd lení základny Odvrácená 

odstranilo z cesty p ekážku. 

Nebo ta byla pry . Z blížícího se obzoru bylo vykousnuto 

- 151 -

obrovské, srpovit tvarované sousto. Kameny a su se ješt stále 

zvedaly z kráteru, který p ed okamžikem neexistoval. Snad jen 

atomová bomba, odpálená v jeho dráze ve správný okamžik, by 

mohla uskute nit takový zázrak. Cliff však na zázraky nev il. 

P eto il se do další obrátky a bizarní pohled mu zmizel z o í. 

Než dokon il celou otá ku, dostal se tém k horám. A vtom si 

vzpomn l, že celou tu dobu se p ed ním pohyboval kosmický 

buldozer. Kinetická energie opušt né kabiny, mnoha tun kovu, 

letících rychlostí tém p l druhého kilometru za sekundu, byla zcela 

dostate ná, aby prorazila mezeru, kterou on nyní uniká. Pod šen 

rozsahem zkázy uvažoval, jak mohl um lý meteorit poškodit 

základnu Odvrácená. 

Cliffovi p álo št stí. Zaslechl rychlé klepání áste ek prachu o 

skafandr, ale žádná jej neprorazila, v tšina t íšt byla vymršt na 

dop edu a do stran. Zahlédl krátký odlesk zá ících kamen a rychle 

se rozptylující kou pod sebou. Jak podivné, vid t oblak na M síci! 

Ocitl se za západními horami, na okamžik p ed sebou nem l nic 

než prázdnou ernou oblohu. 

Necelý kilometr stranou vid l dráhu elektromagnetického 

katapultu, uhán la kolem n j jako ty kový plot vedle závodního auta. 

Tu a tam se objevil sv telný záblesk a oblá ek prachu, ozna ující 

místo dopadu úlomku skály, vymršt ného explozí. 

Cliff dokon il další pomalou obrátku, polovinu dráhy katapultu 

m l za sebou a druhou ješt p ed sebou. Dvojité kopule nad 

nejhust ji obydlenými ástmi základny mu ubíhaly pod nohama. 

P ímo p ed sebou, patnáct kilometr daleko, vid l sto st íbrných 

parabolických antén radioteleskop . Náhle na nich zaplály jisk i ky 

sv tla, jako když se zažehne váno ní osv tlení. 

Ješt jedna otá ka. Cliff v pohled se stá el za vzdalující se 

základnou. Pokud Odvrácená utrp la poškození, Cliff žádné 

nespat il. Te prolétal p ímo nad velkými anténami, zalitými 

slune ním sv tlem. Zdály se mu stejn široké a kulaté jako jindy, 

jejich struktura se rovn ž zdála být v po ádku. M l však nepatrný 

dojem, že jsou posety ímsi erným… 

Byl už daleko za nimi. Byly na sv tlých talí ích opravdu erné 

skvrny? Nebyly to díry v lesklém hliníku? Ty jasné jiskry… Leh í 

- 152 -

úlomky z výbuchu musely n kam sm ovat a antény jim stály p ímo 

v cest . 

„Leylande, ozv te se. Leylande, slyšíte?“ 

Cliff si náhle uv domil, že Van Kessel v hlas mu už n kolik 

sekund zní v uších. 

„Tady Leyland. Slyším vás. Slyším vás.“ 

Po tém neznatelném zaváhání Van Kessel ješt nevrleji než 

p edtím ekl: „Nejvyšší as. P edpokládám, že jste v po ádku.“ 

„Bezva. Za daných okolností,“ odpov d l Cliff. „Tvo il ten malý 

oh ostroj ást plánu hned od za átku?“ 

„Up ímn e eno, nepovažoval jsem za nutné dávat vám to po 

lopat , Leylande. Celá záležitost byla dost nejistá.“ 

„Ano, chápu.“ 

Van Kessel zm nil tón. P ešel do zcela v cné polohy. „Pokud 

vás máme v dohledu: za necelou hodinu se setkáte s vle ným lunem 

Callisto z L-1. Vyšlou muže, upoutaného na dlouhém lan , aby vás 

zachytil. Uv domte si, že bude ur itý rozdíl ve vašich rychlostech. 

M lo by to být snadné zachycení, ale proboha dávejte pozor a 

nezmrvte kontakt. Protože to skute n bude vaše poslední šance.“ 

„Ned lejte si starosti, Van Kessele, nezmrvím to. A díky.“ 

„Nemluvte o tom,“ odv til Van Kessel. „Mimochodem, pokud 

vám ješt z stalo trochu paniky, rad ji te zav ete o i…“ 

Cliff se ítil do dalšího p ímého st etu s m sí ními horami, 

tentokrát na východním okraji Ma e Moscoviense. Samoz ejm na n 

nezapomn l, necht l však na n ani myslet. Ty ily se stejn vysoko a 

stejn výhružn jako hory na západním okraji a jemu se op t 

rozbušilo srdce. Co pro n j vyklidí cestu tentokrát? 

K ehký lov k ve skafandru, ženoucí se ke srázným útes m. 

Ur it do nich narazí… Tentokrát mu však nep ehrazovala cestu hora 

T reškovová. Cliff se mihl p es rozeklaný okraj, n kolik desítek 

metr nad h ebenem. Za okamžik op t za al normáln dýchat. „Ješt 

jedno p ekvapení, Van Kessele, a p ísahám, že vás uškrtím.“ 

„Žádné další p ekvapení, Leyl…“ Pak srde ný Van Kessel v 

hlas zanikl v interferenci, jak Cliff p ešel do rádiového stínu 

východního okraje kráteru. 

Cliff si nad ztrátou rádiového spojení ned lal starosti. Kdesi tam 

- 153 -

naho e mezi hv zdami, za hodinu po za átku jeho druhého ob hu, na 

n j bude ekat tažný lun. Nyní však není žádný sp ch. Unikl z 

malströmu. A je tomu tak i onak, dostal darem život. 

A až se kone n dostane na palubu vle ného lunu, zavolá 

podruhé na Zemi, své manželce, která stále eká v africké noci. 

- 154 -

13 

Oby ejným cestovním lodím a vle ným lun m trvala cesta z 

nízké orbitální dráhy kolem Zem na p echodovou stanici L-1 více 

než týden, ale kutr Komise kosmické kontroly dokázal v p ípad 

nouze urazit vzdálenost za den. Spartin kutr s vypnutým plazmovým 

ho ákem doklouzal ke zchátralému souboru válc , podp r a solárních 

panel . P echodová komora se otev ela a Sparta prošla p ipojovací 

trubicí do stanice. Za sebou táhla dva cestovní vaky. V uších jí 

zvonilo a bolest hlavy hrozila, zejí vytla í o i z d lk . 

„Vítejte, inspektrorko Troyová. Já jsem Brick, z bezpe nosti.“ 

Brick byl ernoch, narozený v Severní Americe jako Sparta. Na jeho 

pohybech bylo vid t, že strávil celý život v kosmu. 

Nechala vaky plout a lehce se dotkla jeho ruky. Vznášela se ve 

válcovém polstrovaném vstupním prostoru. „T ší m , pane Bricku.“ 

Pouze mrknutím prozradil své p ekvapení, že je tak mladá a 

málo robustní. „Chcete hned vid t Leylanda?“ 

„Pot ebuji se nejd ív zorientovat. Je tady n jaké místo, kde si 

m žeme promluvit?“ 

„Moje kancelá . Dejte mi to, a máte volnou ruku a m žete se 

zachycovat.“ Vzal jí jeden vak a vydal se k jádru stanice. Protáhli se 

kolem dalších pracovník stanice, kte í p icházeli a odcházeli. 

V tšinu obydlených prostor L-1 tvo ily spojené válce z oceli a 

sklen ných vláken, p vodní plášt palivových nádrží, z nichž byla 

stanice p ed padesáti roky vybudována. „Tohle je vaše první 

návšt va?“ zeptal se p es rameno. 

„Ano a nejen na L-1. Je to moje první cesta na M síc.“ 

„A p itom jste jedna z pouhých devíti lidí, kte í kdy p istáli na 

povrchu Venuše?“ 

„Nešla jsem tam hledat slávu.“ 

„Pokud je polovina z p íb h na videu pravdivá, odvedla jste 

parádní kus práce.“ 

„Mén než polovina,“ poznamenala. „ ekn te mi n co o L-1, 

- 155 -

pane Bricku.“ 

„Chcete standardní povídání, nebo jenom m níte téma, abych 

držel jazyk za zuby?“ 

„Myslím to vážn .“ 

„Dobrá, tak tedy standardní povídání. Už v sedmdesátých letech 

osmnáctého století Josef Louis Lagrange studoval takzvaný Problém 

t í t les. Objevil, že v soustav dvou hmotných t les, obíhajících 

kolem sebe – ekn me Zem a M síc – budou v prostoru okolo nich 

existovat takzvané body gravita ní stability, a že p edm ty do nich 

vložené budou mít tendenci v nich z stávat.“ Brick se odml el. 

„Zarazte m , jestli jste to už slyšela.“ 

„Už hodn dávno. Opakování mi prosp je.“ 

„Tak tedy, t i z t chto takzvaných Lagrangeových bod leží na 

spojnici dvou t les a jsou pouze áste n stabilní: pokud bude 

p edm t v jednom z t chto bod vychýlen z ideální spojnice, bude 

mít tendenci padat. V našem p ípad bu k Zemi, nebo k M síci. 

Dva další body leží na orbitální dráze menšího t lesa kolem v tšího, 

ale šedesát stup vp edu a vzadu, a jsou opravdu velice stabilní. 

Tyto body, L-4 a L-5, pat í k nejcenn jším ,realitám‘ v prostoru mezi 

Zemí a M sícem.“ 

„Kosmická sídlišt .“ 

„Ano. Samoz ejm p sobením Slunce nez stávají sídlišt p esn 

v L-4 a L-5, obíhají kolem nich.“ 

„Takže Zem obíhá kolem Slunce, M síc kolem Zem a sídlišt 

L-5 obíhá kolem bodu L-5. Ob žné dráhy na ob žné dráhy na ob žné 

dráhy.“ 

„Jo, Ptolemaios jim íkal epicykly, ale tyhle jsou reálné, nikoli 

imaginární. Dávají kosmickému prostoru tvar. L-3 je na opa né 

stran Zem od M síce a není nikomu k užitku, ale L-1 a L-2, 

kvazistabilní Lagrangeovy body u M síce, to je jiná. Zde v L-1 s 

troškou manévrovacího paliva udržujeme strategickou polohu nad 

st edem Nearside. Tam se nachází v tšina lunární populace, 

obzvlášt v Cayley. Monitorujeme povrch a navigaci a komunikace s 

bližší stranou M síce. L-2, za M sícem, jsme využívali pro dopravu 

stavebních materiál z dol v Cayley, když se budovala L-5.“ 

„Využívali?“ 

- 156 -

„Když dokon ili na L-5 hrubou montáž, stanici z v tší ásti 

rozebrali. Po vybudování katapultu na základn Odvrácená sem 

p esunuli z L-2 pavou í sít .“ 

„Pavou í sít ?“ 

„Poj te sem.“ 

Vedl ji k nejbližšímu kulatému oknu ve válcové st n stanice. 

Proti hv zdám se rýsovaly siluety dvou obrovských, k ehce 

vyhlížejících struktur, podivné spleteniny nosník a sí oviny. „V 

podstat jsou to velké sít na zachycování nákladu. My jsme totiž asi 

v polovin dráhy od katapultu na Odvrácené. Oni vyst elí mrtvý 

náklad a ten k nám dorazí rychlostí asi dv st metr za sekundu. 

Radar náklad sleduje a ty sít ho obalí, zachytí z kosmického 

prostoru a zpomalí, aby se dal vyložit. Na L-2 m li p t sad sítí, které 

nep etržit pracovaly; chytaly lunární kameny, vyst elované z 

Cayley. Po ád se jim zamotávaly, takže dv byly vždy mimo provoz. 

My ale nedostáváme tolik nakladu, v tšinou jen kapalný kyslík a led 

z dol na odvrácené stran .“ Oto il se od okna. „Takže te jsme 

jediná lunární stanice. Všechno prochází tudy, nahoru i dol . V etn 

zakázaných drog. N kdy si myslím, že obzvlášt drogy.“ 

Brick vedl Spartu dalšími pravoúhlými ohyby v úzkých 

chodbách, až došli do jeho st snané kancelá e se zak ivenými 

st nami. Zabírala tvrtinu plochy p í ného ezu jednoho z válc . 

„Mali ká, ale je odsud nádherný výhled. Máte n jaké další dotazy, 

které bych mohl zodpov d t?“ 

„V jakém stavu byl Leyland, když se k vám dostal?“ 

„M l docela dobrou náladu. Kapitán tažného lunu íkal, že dv 

hodiny mluvil. Nemohl spát, cht l prost povídat. Když dorazil na 

lun, nechali ho prohlédnout. Byl ve výte ném stavu. Nezjistili nic, 

co by se nedalo ekat.“ 

„S kým mluvil?“ 

„S posádkou lunu Callisto a se mnou. Krom oficiálních 

záležitostí s nikým. Krom toho, že jsem ho nechal zavolat žen . 

Zapojili jsme kódova velitelského kanálu, takže mohl mluvit, aniž 

by mu všichni televizní reporté i ve Slune ní soustav naslouchali.“ 

„Dobrá. P edpokládám, že vy jste poslouchal.“ 

„To je standardní postup.“ 

- 157 -

„A?“ 

Brick pokr il rameny. „Žádné nové skute nosti. Z jeho nálady 

bylo možné vycítit únavu a možná trochu vinu. Ne z toho, co ekl. 

Ale jak to íkal.“ 

„Jenom trochu?“ 

„P esn tak, inspektorko. Nemluvil jako lov k, který byl práv 

zadržen s p l kilogramem velice drahého bílého prášku v zadní kapse 

svého skafandru.“ 

„Jaký je výsledek rozboru?“ 

„Gabaforická kyselina.“ 

„To je pro m novinka.“ 

„I pro nás je docela nová. Vyrábí se s nejv tší pravd podobností 

na L-5. Zjevn je velice oblíbená na M síci. Udrží lov ka š astného 

jako blecha asi na šest m síc . Potom se mu hipokampus zm ní na 

ovesnou kaši, nedokáže rozeznat ani vlastní matku. Už jsme m li dva 

takové p ípady.“ 

„Pro to pašoval pry z M síce?“ 

„Hmm.“ Brick roztáhl prsty jedné ruky a jeden po druhém je 

ohýbal, jak odpo ítával možnosti. „Protože trpí návykem a nemá na 

Zemi zdroj. Protože ho kdosi používal jako soumara a dob e mu 

zaplatil. Protože cht li, aby na Zemi rozjel nový obchod…“ Brick 

zaváhal. 

„Pokra ujte,“ vyzvala ho Sparta. 

„Protože mu to n kdo podstr il.“ 

„A kdybyste to m l odhadnout?“ 

Brick pokr il rameny. „Spousta možností. Nechám to na vás.“ 

„Te si s ním promluvím. Nejrad ji o samot .“ 

„Po kejte chvíli tady. Pošlu ho sem.“ 

„A Bricku, zákaz podávat informace po ád platí. Krom nás, 

kte í to už víme, by se nikdo nem l dov d t, co jste u Leylanda 

našli.“ 

Leyland se objevil ve vyp j ené kombinéze, která mu byla o íslo 

v tší. Tvá il se zachmu en . „Vy jste z Komise kosmické kontroly?“ 

„Ano, pane Leylande. Jsem inspektorka Troyová.“ 

„Vy že jste inspektorka?“ podivil se Cliff. „Považoval bych vás 

- 158 -

za písa ku.“ 

„Nevy ítám vám, že jste neš astný, pane Leylande. P ilet la 

jsem, jak to nejrychleji šlo, a nebudu vás zdržovat déle, než bude 

nezbytn nutné.“ 

„Den v tažném lunu, den v téhle smrduté plechovce od 

konzervy. Asi bych rad ji dál kroužil kolem M síce.“ 

Sparta ho zám rn studovala, a to zp soby, o nichž nem l ani 

tušení. Svým transfokátorovým okem prohlížela panenky jeho 

hn dých o í, póry jeho bledé pokožky. Vzduch k ní nesl jeho 

chemický podpis. Uložila si ho k dalšímu studiu. Okamžit zjistila 

náznaky podrážd ní, ale žádné známky strachu ani p etvá ky. 

Podala mu jeden vak. „Než jsem odlet la, dali mi tohle. íkali, 

že je to vaše velikost.“ 

Vzal si ranec šat , který mu nabízela. „No, to byl od n koho 

dobrý nápad.“ 

„Chcete as, abyste se mohl obléct?“ 

„Ne, a to máme z krku. Musím íct, že nechápu, pro to 

nemohlo po kat, dokud se nedostanu na Zemi.“ 

Protože odpovíte-li mi nesprávn , už se na Zemi nedostanete, 

cht lo se Spart odpov d t. Jednou rukou si masírovala krk a tiše 

ekla: „Existují pro to pádné d vody, pane Leylande. Nap íklad 

drogy ve vaší kapse.“ 

„Už jsem to n kolikrát vysv tlil, mohl mi je tam str it kdokoli. 

Byly ve vn jší kapse! Kdybych byl pašerák, ur it bych je nenesl 

tam, kde se dají p i výstupu na L-1 ihned zpozorovat. Nebo snad 

ano?“ 

„M l byste samoz ejm dva dny, abyste n co podnikl. Vaše cesta 

byla p erušena. P i tom vzrušení jste mohl zapomenout, co vlastn u 

sebe máte.“ 

„Jsem tedy zat en?“ zeptal se vzdorovit . 

„To není t eba, pokud na tom netrváte. Existují však i další 

d vody, pro vás zde držíme. Myslím, že vám budou brzy jasné.“ 

„Prosím, pokra ujte,“ vyzval ji a snažil se, aby jeho hlas zn l co 

nejsarkasti t ji. 

„Nejd ív mi p esn popište, co se stalo. Pot ebuji to slyšet…“ 

„Už jsem to n kolikrát opakoval…“ 

- 159 -

„… od vás. Osobn . Za n te okamžikem, kdy jste za al balit na 

cestu.“ 

„Tak tedy dob e,“ povzdechl si Cliff. Vzdorovit za al op t 

vypráv t, ale ím dál se dostával, tím hloub ji zase svoje zážitky 

prožíval. 

Sparta mu v malé kancelá i bez hnutí a soust ed n naslouchala. 

Znala sice všechny detaily událostí, které popisoval, te však ji 

zajímalo zabarvení jeho hlasu, odhalujícího jeho emoce v každé fázi 

úd sného klesání a následného vysvobození z malströmu gravitace. 

Když skon il, Sparta chvíli ml ela. Potom se zeptala: „Kolik lidí 

by vás mohlo chtít zabít, pane Leylande?“ 

„Zabít m ?“ opá il šokované Cliff. „Chcete íct…?“ 

„Zavraždit vás. Kv li n emu, co jste ud lal. Nebo neud lal. 

Nebo ješt mohl ud lat. Nebo jako výstrahu pro ostatní.“ 

Cliff na ni hled l s uraženou nevinností. Zdálo se mu, že se mu 

Sparta vysmívá. M že být tak mladá dívka tak cynická? 

„Pracovala jsem v odd lení, zabývajícím se p ist hovalci a cly. 

První, co m napadlo p i prohlížení vašich záznam bylo, že vaše 

asté cesty se zem d lskými vzorky mezi L-5 a Odvrácenou by z vás 

d laly perfektního soumara.“ 

„Cože?“ 

„Soumar je pašerák, nosi drog. V krabicích se zem d lskými 

vzorky byste dokázal ukrýt spoustu malých p edm t . Pad laných 

identifika ních proužk . Nano ip . Mikroorganických kultur. 

Tajných zpráv. Šperk . Drogy jsou nejz ejm jší a 

nejpravd podobn jší. Zjevn to napadlo i n koho v Odvrácené.“ 

Leyland se zard l. 

„Byly to drogy,“ vy etla z jeho výrazu. „D lal jste soumara, 

pane Leylande? Nebo jste je odmítl?“ 

„Odmítl jsem,“ zašeptal. „Myslel jsem si, že jsem jim to ekl 

jasn . I po tom, když m zmlátili.“ V hlase mu zn la sebelítost. 

„No, to je dobrý za átek,“ snažila se jej povzbudit. „ ekn te mi 

jména a okolnosti, prosím.“ 

„Neznám jména, aspo ne s jistotou. Jednoho bych dokázal 

poznat, ale ten není d ležitý…“ 

„To posoudím sama,“ p erušila ho Sparta. 

- 160 -

Leyland váhal. „Po kejte okamžik. Ten hlas…“ 

„Prosím?“ 

„Z ízenec p i startu kabiny, ten, který m p ipoutával t sn p ed 

najetím kabiny na katapult. Jsem si jist, že m l stejný hlas jako jeden 

z muž , kte í m zmlátili.“ 

„Myslíte, že vám mohl zastr it do kapsy ten balí ek?“ 

„Mohl, když kontroloval bezpe nostní pásy. Ale ni eho jsem si 

nevšiml.“ 

„Dobrá, ten se dá snadno identifikovat.“ 

„Ale lov k, který mi podstr il drogu, se m ur it nesnažil 

zabít. Co by z toho m l?“ 

„P esn tak. Kdo tedy jiný? Kdo by mohl mít n jaký d vod k 

pomst ?“ Vznášela se v beztížném stavu, ale naklonila se dop edu, 

aby dodala otázce d raz. „Jakýkoli, pane Leylande. T eba i úplnou 

mali kost.“ 

Ne ekl nic, pouze pokr il rameny. V d la, že n co skrývá. „Jste 

p itažlivý muž, pane Leylande. Ne ekla vám to žádná žena na 

základn ?“ 

„Byla taková žena,“ zašeptal. „Nechápu, jak…“ 

„Její jméno?“ 

„Katrina Balakianová. Astronomka u teleskop .“ 

„Takže jste ji p itahoval. Dala vám to najevo?“ 

P ikývl. Spartu pobavila Leylandova reakce na to, co z ejm 

považoval za její intuici. 

„A vy jste sle nu Balakianovou odmítl,“ pokra ovala. „Nebo 

t eba ne, ale v každém p ípad jste se vracel ke své žen a d tem.“ 

„Vid l jsem ji potom už jenom jednou. Musím…?“ 

„Nemám v úmyslu p ivád t vás do rozpak ani vám narušovat 

sebed v ru. Musím však znát všechny skute nosti.“ 

Cliff zdráhav pov d l sv j p íb h. Když skon il, Sparta 

prohlásila: „Bude velmi snadné zjistit, zda Balakianová m la 

možnost a p íležitost provést sabotáž na katapultu. Nebude nutné, 

abych vás do toho zatahovala.“ 

„Pro trváte na tom, že šlo o sabotáž, inspektorko?“ zeptal se 

Cliff. „Pro ne neš astná náhoda? Tyhle v ci už p ece selhaly.“ 

„Ob as.“ Zám rn to zleh ila. V d la, že elektromagnetický 

- 161 -

katapult v Cayley m l v prvních dnech spoustu poruch. Když po celé 

dny bez p estávky vyst eloval každou sekundu p t 

desetikilogramových blok slinutého kamene z M síce, bylo jeho 

zatížení dost velké, aby to vyvolalo etné poruchy regulace výkonu. 

Zatímco plocha za dosahem byla relativn bezpe ná, úzký pás 

M síce na východ od Cayley byl poset krátery o pr m ru jeden metr, 

vytvo enými bloky, které nedolet ly. 

Inžený i, kte í stav li velký katapult v Odvrácené, využili 

zkušeností z Cayley. Nehoda, která se p ihodila Cliffu Leylandovi, 

byla první, která se kdy p i startu z Odvrácené stala. 

„Zatím nem žu dokázat, že to bylo zám rné,“ ekla a usmála se. 

„Skute n se to nezdá pravd podobné, ledaže by ta žena, s níž jste se 

zapletl, byla prototypem pomstychtivé harpyje. Musím však 

vyšet ování n kde zahájit.“ 

Leyland se tém proti své v li také usmál. „No, jestli se m 

n kdo skute n snaží zabít, m l bych vám vlastn pod kovat, že m 

tady držíte.“ 

„Doufala jsem, že to pochopíte. Ješt pár dalších otázek, pane 

Leylande…“ 

Hodinu nato padala Sparta k Odvrácené. Let la ve stejné kabin , 

jako byla ta, kterou Clifford Leyland v pr b hu letu opustil. 

Nepoužila kutr Komise kosmické kontroly, cht la rad ji zakusit co 

nejvíce Leylandových zážitk . 

Dovolila mu pokra ovat v p erušené cest k Zemi. Už brzy ho 

p epadnou dot rní reporté i. I to byl d vod, pro ho Komise 

kosmické kontroly držela v L-1. Ne, aby ho chránila p ed vrahy, ale 

p ed sd lovacími prost edky. 

Pro ni to bude ospalá cesta. Potom poprvé vkro í na rušný 

M síc. 

- 162 -

5. ÁST 

NA K IŽOVATCE 

- 163 -

14 

Poslali pro ni na místo p istání m sí ní traktor. Sparta strávila 

p lhodinku v mali ké kancelá i bezpe nosti v Odvrácené, studovala 

záznamy v po íta i. Potom zatelefonovala Van Kesselovi z ídicího 

st ediska provozu katapultu. „Inspektorka Troyová, Komise 

kosmické kontroly. Poj me zkusit, dokážeme-li najít p í inu 

poruchy vašeho za ízení, pane Van Kessele.“ 

„Vyzvednu si vás do dvaceti minut,“ odpov d l. 

„Tak odtud ídíme celý provoz,“ íkal d ležit Van Kessel, zatímco 

se muži a ženy protahovali kolem n j, aby zaujali svá místa u pult 

nebo aby se dostali ze dve í, k zastávce elektrických vlak . Van 

Kessel a Sparta dorazili do ídicí místnosti s úzkými uli kami v dob , 

kdy se st ídaly sm ny. „V tšina systém je pln automatizována,“ 

pokra oval, „ale my lidé rádi dohlížíme na to, co naši p átelé roboti 

d lají.“ 

Sparta poslouchala bez poznámek, když zdlouhav vysv tloval 

funkce každého za ízení na stanici, p estože to v tšinou byly v ci 

z ejmé na první pohled. Byli na první zastávce p i prohlídce 

elektromagnetického katapultu, která zjevn bude hodn dlouhá. 

Spartu op t rozbolela hlava. Zam ila pozornost na velké 

videopanely na p ední st n . Vypadalo to, že s výjimkou 

odstaveného katapultu se Odvrácená vrátila k normální innosti. 

Sparta pozorovala záblesky sv tla, které chvílemi vyšlehávaly ze 

stínu vzdálených antén radioteleskop . Monitorovací kamera, která 

zabírala východní ást krajiny, byla upevn na v polovin délky 

katapultu. Jeho dráha se táhla sm rem ke Slunci a antény po její 

jedné stran se daly v obrazu st ží rozeznat. Široká, plochá ada 

kruh s osv tleným okrajem vypadala jako vor z mýdlových bublin 

p i bo ním pohledu. Obrazovka m la velké rozlišení; Sparta použila 

transfokátor v pravém oku, zam ila se na sektor radioteleskop a 

zv tšila si jejich obraz. Byly sklon ny dol , mí ily k jižní obloze a 

- 164 -

jejich zám rná ára nyní protínala dráhu katapultu. Jiskry vydávaly 

elektrické sva ovací p ístroje. Lidé ve skafandrech a kovoví roboti se 

pohybovali po n kterých talí ích, opravovali poškození zp sobené 

úlomky z „Leylandova kráteru“. 

„Franku, chci t p edstavit inspektorce Troyové,“ ekl Van 

Kessel. 

Sparta obrátila pozornost zpátky k místnosti ízení provozu. 

Usmíval se na ni sv tlovlasý muž, asi p tat icetiletý, docela hezký a 

um le opálený. 

„To je Frank Penney, inspektorko,“ p edstavil ho Van Kessel. 

„Je vedoucí této sm ny. M l službu jako ná elník sm ny, když došlo 

k naší malé nehod .“ 

„Vy jste zachránila ty chlápky na Venuši, že je to tak?“ ekl s 

chlapeckým nadšením, když sahal po její ruce. „To tedy bylo 

opravdu n co.“ 

„T ší m , pane Penneyi.“ Když si s ním pot ásala rukou, zazubil 

se ješt víc a p edvedl bezvadn bílý chrup. Frank Penney se v bec 

p edvád l. Nemohla si nevšimnout výrazného hrudníku pod tenkou 

košilí s krátkými rukávy, svalnatých p edloktí a pevnosti stisku jeho 

dlan . „Je to pro m opravdu est.“ Díval se jí p ímo do o í. P ímo 

plýtval osobním kouzlem – ze zvyku. 

Sparta uvolnila ruku z jeho sev ení. Nezajímala se o n j tak, jak 

doufal. Když ho pozorovala, vdechla jeho slabou v ni. Pod 

parfémem vody po holení a normálním lidským potem zjistila 

podivné aroma. Bez úsilí našla v mysli jeho chemický vzorec. Šlo o 

složený steroid s neobvyklými bo ními et zci. Je Penney nadopován 

adrenalinem? Nic na n m neukazovalo na strach ani na vzrušení. Ve 

skute nosti vypadal jako naprostý kli as. 

Van Kessel prohlásil: „Jdeme si prohlídnout to místo, Franku, 

nechceš jít s námi?“ 

„Velice rád, nevadí-li ti to.“ 

„Nebu labu .“ Van Kessel si zahrál na dobrotivého šéfa, 

blahosklonného k oblíbenému zam stnanci. „Vezmeme si skafandry 

a vypadneme odsud.“ 

„To je konec dráhy hrubého zrychlení, které probíhá na úseku 

- 165 -

sedmadvaceti kilometr , a te se dostáváme na t íkilometrový úsek 

pro jemn dola ované zrychlení.“ 

Van Kessel p etékal na sedadle idi e lunárního traktoru, Sparta 

a Penney se vm stnali dozadu. Poskakovali kolem masivní struktury 

dráhy katapultu, která se zdála nekone ná, jak vedla nap í rovným 

dnem Mare Moscoviense. Pokaždé, když Van Kessel zvedl ruku v 

rukavici p i gestikulaci, traktor se nebezpe n vychýlil k podp rám 

dráhy. Van Kessel nebyl dobrý idi . Spartu svrb ly ruce, jak toužila 

uchopit ízení sama. 

„Jak hrubé je hrubé?“ zeptala se chraptiv . 

„Celá dráha je složena z nezávisle napájených sekcí, každá m í 

deset metr ,“ k i el Van Kessel p es rameno. „Na celé délce dráhy 

hrubého zrychlení m žeme dopustit odchylku od p ímky až ty i 

nebo p t milimetr . Kdyby to bylo víc, vyvolalo by to v kabin 

vibrace, které by pasažérovi vyt ásly zuby z hlavy. Také nám tam 

tolik nezáleží na p esném zrychlení, m že se m nit až o centimetr za 

sekundu na druhou. V sekci jemn lad ného zrychlení nep ipustíme 

v tší odchylku od p ímky než jeden milimetr a ne více než milimetr 

za sekundu na druhou od ideální hodnoty zrychlení.“ 

„Jak dokážete udržet t i kilometry p ímé dráhy s tolerancí do 

jednoho milimetru?“ Adresovala sv j dotaz Penneymu. Bolest hlavy 

již polevila a Spart se da ilo budit dojem v tšího zájmu, ve 

skute nosti si však zapamatovala plány a technické údaje katapultu 

ješt než opustila Zemi, a mohla si je okamžit vyvolat do v domí. 

Necht la však, aby n kdo v d l, že má takové schopnosti. 

„Za prvé, zm ny polohy vlastn nejsou p íliš velké,“ vysv tloval 

Penney. „V tšinou jde jenom o roztahování a smrš ování s lunární 

nocí a dnem. A dochází k malému poklesu n kterých podp r dráhy. 

Samotná technika aktivního vyrovnávání je pom rn stará, vyvinuli 

ji už v minulém století pro urychlova e ástic, složené optické 

teleskopy a takové v ci.“ 

Van Kessel se zapojil. Rad ji mluvil, než poslouchal. „Podstatou 

systému jsou laserové paprsky a aktivní elementy dráhy – to jsou ty 

písty, které m žete vid t na podp rách. Pohybují dráhou sem a tam, 

pokud se paprsek odchýlí od ter e. A zrychlení aktivn ídí samotná 

kabina, která vysílá údaje akcelerometru výkonovým ídicím 

- 166 -

jednotkám v následující sekci dráhy.“ 

„Co je d vodem jemného dola ování?“ 

„Mí ení,“ odpov d l Penney. 

„Správn ,“ k i el Van Kessel. „Jestliže náklad opustí katapult 

centimetr od ideální dráhy nebo o centimetr za sekundu rychleji, 

bude stovky metr mimo, až dorazí do apogea. Mohl by úpln 

minout pavou í sí v L-1. Mluvíme samoz ejm o mrtvém nákladu. 

Kabiny mohou upravit svou dráhu letu, když opustí katapult.“ 

,Jestliže prvních t icet kilometr dráhy urychluje náklad, k emu 

je posledních deset?“ zeptala se Sparta. 

„To je unášecí dráha,“ odv til Penney. „Náklad už dosáhl 

únikové rychlosti – tedy, p edpokládá se to – a pouze klouže bez 

t ení, p i emž provádíme kone né úpravy v zamí ení. Na konci se 

dráha jemn zak ivuje dol , sleduje k ivku M síce a náklad letí 

p ímo p es hory do kosmického prostoru, tak p esn , jak si lze p át.“ 

Práv tehdy Van Kessel zato il traktorem na stranu a 

sklouznutím se zastavili. „Jsme tady. V této sekci došlo k obrácení 

fáze. Musíme si uzav ít skafandry.“ 

Uzav eli p ilby. Van Kessel spustil pumpy, které vysály vzduch 

z kabiny do nádrží. Poklop traktoru se otev el a oni vystoupili na 

tmav šedý št rk, pokrývající dno kráteru. 

Van Kessel se vyškrábal na jednu z podsaditých podp r 

podobajících se nohám kozy na ezání d eva, které podpíraly 

urychlovací dráhu. „Dávejte pozor, kam šlápnete.“ Sparta ho 

následovala a Penney lezl za ní. 

Stáli v lunárním jitru na dráze, jejíž lesklý, neporušený, 

neoxidovaný kov zá il ve slune ních paprscích. Obklopovaly je 

prstence navád cích magnet . Zá ící smy ky klesaly na ob strany 

zdánliv do nekone na, zmenšovaly se, až se zdálo, že se z nich stává 

pevná jasná kovová trubice, která nakonec mizí v jasném bod . Bylo 

to jako dívat se práv vy išt nou hlavní pušky. Když se Sparta 

oto ila a pohlédla opa ným sm rem, m la stejný pocit. Když byla 

urychlovací dráha v innosti, protékaly jí p ívaly elektrického 

proudu, ale te mohli po ní beze strachu jít. 

„Prohlíželi jsme tenhle kousek sakra pe liv ,“ ekl Van Kessel. 

„Myslím, že toho moc nenajdete.“ 

- 167 -

Sparta neodpov d la, pouze p ikývla. Potom požádala: „Po kejte 

tady, prosím.“ Nechala muže na míst a prošla celý úsek, p l 

kilometru dlouhý. 

Katapult byl lineární induk ní urychlova , vlastn elektrický 

motor, rozvinutý do délky. Pohybující se kabina p edstavovala rotor, 

zatímco dráha byla stator. Kabina byla nadnášena silovými poli, 

které generovaly její vlastní supravodivé magnety. Když kabina 

p echázela z jedné sekce dráhy do druhé, elektrická pole m nila fázi 

za ní a p ed ní a táhla ji dop edu stále rychleji, stejn jako se rotor 

elektromotoru otá í rychleji, když se m ní rychleji proud ve statoru. 

Obrácení fáze však m že rotor násiln zastavit. Než Sparta 

navštívila místnost ízení provozu, prozkoumala podrobn záznamy 

o pr b hu startu kabiny. Všechny záznamy potvrzovaly Van 

Kesselovo hlášení, že p i vyslání Cliffa Leylanda došlo k obrácení 

fáze v t chto n kolika sekcích dráhy, což natolik zpomalilo kabinu, 

že nedosáhla únikové rychlosti. 

Senzory na dráze ve zlomku sekundy zaregistrovaly chybu a 

dráhu úpln vy adily, ímž zachovaly hybnost kabiny. Po dalším 

zlomku sekundy se pole op t zapnula a obnovilo se zrychlování 

kabiny, zrychlení však bylo p íliš malé a p išlo p íliš pozd , než aby 

kabin dodalo únikovou rychlost. 

Sparta procházela po dráze a zkoumala ji smysly, které by oba 

inženýry ohromily, nezjistila však žádnou známku poškození ani 

nepat i ného zásahu. Zastavila se na míst nehody a chvíli tam 

klidn stála. Práv se cht la oto it, když ji náhle zachvátil podivný 

pocit, jakási nevolnost, provázená neslyšitelným t esem v hlav . 

Rozhlédla se kolem, ale nespat ila nic neobvyklého. Pocit p ešel 

stejn rychle, jak za al. 

Sparta se zvolna vrátila na místo, kde ekali inžený i. „To je 

stanice výkonové regulace pro tuhle sekci?“ zeptala se a ukázala na 

ernou sk í ku na sloupu u dráhy, která se ježila anténami. 

„Ano. Pracuje bezvadn . Kontrolovali jsme ji.“ 

„M jte se mnou trp livost. Chci se jen ujistit, že jsem to správn 

pochopila. Kabina, a už s lov kem nebo s mrtvým nákladem, 

vysílá b hem zrychlování kódovanou informaci o své p esné poloze 

a stupni zrychlení t mto stanicím regulace výkonu, a udává jim fázi a 

- 168 -

intenzitu pole a as, kdy má být p ivedeno na sekci dráhy?“ 

„Správn .“ 

„Mohla by kabina vyslat chybnou informaci? Mohla by vyslat 

signál, který by obrátil fázi této sekce dráhy?“ 

„To je všeobecn považováno za nemožné. O vyslání signálu 

rozhodují podle údaj akcelerometru nezávisle t i palubní procesory, 

které potom hlasují.“ 

„Takže pokud kabina vyslala chybný signál,“ pokra ovala 

Sparta, „tak se bu všechny t i procesory zbláznily stejným 

zp sobem v p esn stejném okamžiku, nebo je n kdo 

naprogramoval, aby lhaly.“ 

Van Kessel vážn p ikývl. 

Sparta se na n j usmála. „Pane Van Kessele, vy nejste 

rezervovaný lov k, ale ani jednou jste nevy kl slovo sabotáž.“ 

Široce se zazubil. „Myslel jsem si, že k tomu záv ru dojdete 

sama.“ 

„Nemusela jsem let t celou tu dálku až na M síc, abych dosp la 

k tomuto záv ru. Sabotáž byla z ejmá z fakt .“ 

„Ach?“ ozval se Frank Penney. „Byla jste tedy p ed námi.“ 

„Pochybuji o tom. Nešlo jenom o to, že systém selhal,“ pravila. 

„Šlo o to, jakým zp sobem selhal.“ 

„Podivné, že ano?“ p idal se Van Kessel a op t p ikývl. „Úprava 

rychlosti byla tak p esná, že by Leylanda jeho ob žná dráha vrátila 

p esn tam, kde odstartoval. Pravd podobnost náhody je nemožn 

malá.“ 

„A k selhání došlo p esn tam, kde jste už nemohli ud lat nic, 

abyste to napravili. Zbývalo málo dráhy ke zrychlení na únikovou 

rychlost a málo dráhy k zastavení, aby to Leylanda nerozdrtilo.“ 

„P esn tak,“ p isadil si s gustem Penney. „Kdybychom se ho 

snažili zbrzdit v koncové sekci, rozplácl by se po kabin jako brouk 

na p edním skle automobilu.“ 

„Myslel jsem si, že to byla sabotáž,“ ekl Van Kessel, „ale sta í 

inžený i jsou pov r iví. A potom: víme, že d íve nebo pozd ji 

všechno, co m že selhat, selže. Murphyho zákon.“ 

„Ano. A jde také o správné statistické vyhodnocení. Proto jsem 

cht la za ízení vid t na vlastní o i.“ Sparta se na okamžik odml ela, 

- 169 -

zírala sm rem ke kráteru, který už všichni nazývali Leyland v kráter, 

daleko na svazích hory T reškovová. Oto ila se. „M žeme se 

podívat do nakládacího hangáru?“ 

Sešplhali z konstrukce a vt snali se do vozidla. Van Kessel 

p idal plyn, traktor se oto il a uhán l po M síci. 

O n kolik minut pozd ji Sparta a Van Kessel nakukovali oknem z 

tlustého skla do nakládacího hangáru. Nevlídná kovová stodola, 

osv tlená adami holých trubic, vydávajících modré sv tlo, se táhla 

tém p l kilometru na povrchu M síce podél dráhy katapultu. Její 

plochou st echu podpíral les ocelových sloup . 

Penney odešel do místnosti ízení provozu, ale hovornému Van 

Kesselovi d lalo pot šení, že m že Spartu provád t. „M la byste to 

vid t, když se tam pracuje,“ rozplýval se. „Všechny ty dráhy jsou 

plné kabin, p esunujících se jako auta na karnevalové projíž ce.“ 

Ob í p íst ešek byl protkán spoustou magnetických drah 

uspo ádaných tak, že osobní i nákladní kabiny bylo možno naložit na 

vzdálené stran hangáru a potom postupn jednotliv p esouvat a 

dopravit na ur ená místa ve front . Když se kabiny p iblížily k 

za átku katapultu, dostaly se do p sobení siln jších polí a ta je 

vsunula do jeho uzáv ru. 

„Katapult dokáže vypustit až jednu kabinu za sekundu,“ 

vysv tloval Van Kessel. „Jak víte, skládá se dráha ze sekcí, takže je 

každý náklad urychlován nezávisle, i když jich najednou cestuje 

t icet.“ 

Nákladní kabiny nakládali roboti a pojízdné visuté je áby, ale pro 

cestující a ostatní k ehké náklady byla ur ena tlaková místnost na 

jednom konci hangáru. Sparta a Van Kessel v ní stáli u velkého okna, 

oba byli ješt ve skafandrech a s neotev enými p ilbami. ekající 

kabiny byly se azeny u okraje nástupiš . Místo m lo p vab asi jako 

nástupišt podzemní dráhy. 

V hangáru se nehýbalo nic krom tan ících stín , vržených 

sva ovacím ho ákem osam lého robota. Sparta se oto ila od okna. 

Prolezla jednou z p echodových trubic a protáhla se poklopem do 

prázdné kabiny. 

Ov ila si, že vnit ní vybavení je identické s vybavením kabiny, 

- 170 -

kterou p ilet la na M síc. ídicí panel, akcelera ní lehátka, sít na 

zavazadla, nouzové zásoby, prost vše. „Kolik asu dáváte cestujícím 

na nástup?“ zavolala na Van Kessela. 

„Jsme rádi, když p ijdou o hodinu d ív, ale lidé, kte í cestují 

asto, se obvykle dokážou p ipoutat a provést prov rku systému 

docela rychle – asi za deset minut.“ Van Kessel jí podal ruku, když 

vylézala z p echodové trubice. „Máme tady asistenty, aby jim 

pomohli.“ 

„Takže cestující nep ijdou dovnit a nenastoupí do kterékoli 

kabiny, která je k dispozici?“ 

„Ne, kabiny jsou p id leny p edem, obvykle již p edchozí den. 

Neradi posíláme nahoru zbyte nou hmotnost, která se musí op t 

vracet dol , proto voláme L-1 a snažíme se vypo ítat požadavky na 

palivo pro zpáte ní cestu.“ 

„Takže kdokoli provedl sabotáž kabiny, mohl v d t už den 

p edem, že v ní bude Cliff Leyland sám?“ 

„P esn tak. Jako te , máme tucet lidí, kte í práv ekají, až 

uvedeme systém do provozu. Každá z t chto kabin je ozna ena podle 

po adí startu.“ 

„A p esto do nich m žeme nastoupit a zase vystoupit?“ 

„Kdybychom nebyli, kdo jsme, inspektorko, ujiš uji vás, že 

bychom se do tohoto prostoru nedostali. Je dob e st ežen 

robotickými systémy, které se nezdržují kladením otázek.“ 

Sparta ne íkala nic, ale neustále Van Kessela pozorovala. 

Ten si nervózn zkroutil kade šedé ofiny. „Je n co v 

nepo ádku?“ 

„Víte, kdo v tomto prostoru asistoval p i nástupu cestujících v 

den Leylandovy nehody?“ 

„To bude v d t Penney. Jak jsem už íkal, byla to jeho sm na.“ 

„Penney, inspektorka Troyová pot ebuje n jaké informace,“ ekl Van 

Kessel. 

„Inspektorko?“ Frank Penney se oto il v k esle k ní. Prsty si 

lehce prohrábl vlasy. 

„Dozv d la jsem se, že pár vašich zákazník eká, až bude 

katapult op t v provozu.“ 

- 171 -

„To je slabá formulace.“ Penney nasadil sv j okouzlující úsm v. 

„M žete se podívat na tenhle seznam, všechno eká.“ Ukázal na 

plochou obrazovku plnou jmen a ísel nákladu. 

Mrkla na seznam a vmžiku si ho uložila do pam ti. 

„Dá se íct, že ekonomika základny Odvrácená závisí na vašem 

rozmaru, inspektorko,“ ekl Penney lehkým tónem. „Všichni ekáme, 

až nám dovolíte vrátit se ke své práci.“ 

Sparta se rozhlédla po místnosti. Všichni pracovníci ji sledovali. 

Oto ila se k Van Kesselovi. „Co nejd íve s tím n co ud láme. 

M žete pro m n co ud lat?“ 

„O co jde?“ 

„Budu pot ebovat lunární traktor,“ ekla. 

„Rád vás odvezu, kam budete…“ 

„To je v po ádku, budu ídit sama.“ 

Van Kessela napadlo, že žena, která dokáže ídit rover na 

Venuši, m že jist ídit i lunární traktor. „Vezm te si ten, který jsme 

použili.“ 

„Díky. Mimochodem, pane Van Kessele, všimla jsem si, že máte 

zvláštní nastavení ovládání – kdokoli v místnosti m že jednostrann 

anulovat instrukci bez potvrzení od robotických systém .“ 

„Manuální anulování? To je nouzové opat ení. Nikdy jsme to 

nepoužili.“ 

„Taky nikdy nedošlo k selhání, až u Leylanda,“ p isadil si 

Penney. „Manuální anulování by nám tam stejn nebylo k ni emu.“ 

„M l byste uvážit možnost dát na ízení procedury anulování 

bezpe nostní zámky,“ navrhla Sparta. 

„Je to oficiální doporu ení?“ 

„Ne, ud lejte, co považujete za nejlepší. Co se týká Komise 

kosmické kontroly, m žete obnovit provoz, jakmile uznáte za 

vhodné. Jsem p esv d ena, že se za ízením není žádný problém.“ 

„Zamyslíme se nad tou záležitostí s anulováním.“ 

„Dejte mi v d t, jak se rozhodnete.“ Oto ila se ke dve ím. 

„Inspektorko,“ zarazil ji Van Kessel, „necht la jste se zeptat 

Franka na… ?“ 

„Na asistenty v den, kdy došlo k selhání? Ne, pane Van Kessele, 

já už jejich jména znám. Pontus Istrati. Margo Kerthová. Luisa 

- 172 -

Oddoneová. Ptala jsem se, jestli jste vy v d l, kdo to byl.“ 

Van Kessel pozoroval Spartu, jak odchází z místnosti. M l 

neobvykle zamyšlený výraz. Normáln bodrý Penney zachmu en 

zíral na videopanel na svém pultu. 

- 173 -

15 

V noci svého úniku strávil Blake dlouhé hodiny e n ním k tekoucí 

vod Seiny z dlažebních kostek Quai d’Orsay, než jeho neodolatelná 

touha mluvit kone n zeslábla a on byl schopen vy erpan klesnout 

na zem a usnout. 

Narudlé ranní sv tlo se odráželo od vlnek zaolejované eky a 

Blake p emýšlel, zda už m že v it svým úst m. Nakonec vešel do 

kavárny, anonymn zavolal policii a oznámil „nehodu“ v suterénu 

Vydavatelství Lequeu na Rue Bonaparte. 

Nijak hluboce by asi netruchlil nad úmrtím Lequeua a Pierra 

otravou chlorem, bylo mu však jasné, že oba muži st ží utrp li z této 

epizody n co horšího než vleklý kašel. Nepochyboval, že už dávno 

zmizeli. P esto však nebude na škodu umožnit policii, aby si 

prohlédla poz statky, které za sebou Spole nost Athanasijc 

zanechala. 

Blake zav sil telefon a rychle se p esunul do další kavárny, kde 

nad šálkem horké kávy uvažoval nad svým dalším krokem. 

Uv domoval si, že mu hrozí velké nebezpe í, možná stejn velké 

jako Spart . Ví toho p íliš mnoho; ve skute nosti ví dokonce více, 

než spolek Svobodný duch ví, že ví. 

Blake nepodstoupil žádné chirurgické zákroky, jeho p irozené 

schopnosti však projekt SPARTA rozvinul na maximum. M l 

p íležitost podrobn si prostudovat ukradený papyrus, než ho p edal 

Lequeovi, a m l více než týden na p emýšlení o jeho d ležitosti ve 

sv tle u ení Svobodného ducha. 

Papyrus byl hv zdná mapa. Svobodný duch se z ejm zajímá o 

ur itou hv zdu a Catherine dostala za úkol najít, která to je. A ješt 

víc než to: vyslali ji, aby kv li ní n co ud lala. 

Co m že n kdo ud lat kv li hv zd ? Nic jiného, než ji 

pozorovat. A co lze pozorováním odhalit? Blake dokázal vymyslet 

pouze jedinou v c, která by Svobodný duch zajímala. Svobodný 

duch v í v návrat Zlatého v ku, a nepochybn chce zjistit odkud se 

- 174 -

vrací. 

Ve dnech samoty a sebezpytování Blake v myšlenkách 

rekonstuoval pyramidu, popsanou ve starobylém papyru. Text svitku 

stanovoval dny, kdy pyramida ur í p ímku na nebi a ta ukáže cestu 

ke hv zdám – jak papyrus doslovn uvád l, kterou se „boží poslové 

ídili“. Vzájemná poloha viditelné oblohy a Zem se b hem n kolika 

uplynulých tisíciletí hodn zm nila. Bez p ístupu ke správným 

po íta ovým program m nemohl Blake hv zdu ur it, mohl však 

vybrat skupinu pravd podobných kandidát . A v d l p esn , ve 

kterém souhv zdí ji má hledat. 

Blake našel informa ní budku a spojil se se svým po íta em v 

Londýn . Ihned zjistil, že n kdo získal p ístup do souboru TIMNE. 

P edpokládal, že to byla Sparta. Pokud však soubor etla, ur it 

nalezla a dešifrovala jeho vzkaz. Pro ho tedy nevyhledala? 

P erušil spojení, aby se po íta nep eh ál, a slíbil si, že jakmile 

se dostane dom , za ídí dálkové ovládání chladicího systému. Potom 

ješt p es svou londýnskou adresu zavolal do hlavního stanu Zemské 

centrály Komise kosmické kontroly. „Jmenuji se Blake Redfield. 

Mám vzkaz pro inspektorku Ellen Troyovou.“ 

„Kde te jste, pane Redfielde?“ 

„To vám nem žu íct. Mohl bych ohrozit sv j život.“ 

„Po kejte, pane Redfielde.“ 

„Ozvu se vám,“ ekl rychle. „Prosím, najd te Troyovou a ekn te 

jí, že se s ní snažím spojit.“ P erušil telefonní linku a rychle 

odcházel. 

Šel po Boul Mich a hledal jinou informa ní budku, když k 

obrubníku n kolik krok p ed ním tiše vklouzl šedý elektrický sedan. 

Ze sedadla cestujícího se rychlým pohybem plným atletického 

p vabu vyno il vysoký muž s modrýma o ima, ocelov šedými vlasy 

a s k ží tak tmavou, že ho Blake nejd íve považoval za Araba. Levou 

ruku držel od t la, dlaní nahoru, aby ukázal, že je prázdná, v pravé 

ruce držel otev ené pouzdro se zlatou hv zdou Komise kosmické 

kontroly. 

„Vy musíte být Redfield,“ ekl drsným šepotem. „Troyová není 

momentáln dosažitelná, ale já jsem náhodou v sousedství.“ 

„Kdo jste?“ cht l v d t Blake. 

- 175 -

„Lituji, není as na seznamování,“ zašeptal modrooký muž. 

„Jestli chcete n co íct Troyové, dohlédnu, aby vzkaz dostala.“ 

Blake se oto il bokem, zmenšil velikost ter e, který 

p edstavoval, a p esunul váhu, aby mohl prchnout. „Co jí chci íct, je 

jen pro ni samotnou.“ 

Modrooký muž p ikývl. „To se dá za ídit.“ 

„Jak?“ cht l v d t Blake. 

„Nechám vás, abyste si to vy ídil sám, pokud to takto 

vyžadujete. Ale bu te opatrný, Redfielde. Dokázali jsme vysledovat 

váš hovor p es Londýn zpátky k vám za rovných p t sekund. Máte 

št stí, že m tady Troyová nechala s instrukcemi, abych vás našel.“ 

„Vy pracujete pro ni?“ 

„Dalo by se to tak íct. Jestli s ní chcete mluvit, m žete te jít se 

mnou. Nebo dáváte-li tomu p ednost, dopravte se na letišt sám. 

Ve er ve dvaadvacet nula nula. Terminál C, p íchod dev t k 

raketoplánu. Dopravíme vás k ní. Pokud se neukážete, zapome te na 

to.“ 

„Kde je?“ zeptal se Blake. 

„Až se tam dostanete, poznáte to.“ 

„Dobrá,“ ekl Blake a kone n se uvolnil. „Myslím, že se od vás 

mohu nechat svézt.“ 

Muž s chraptivým hlasem opustil Blaka u východu k raketoplánu. 

Raketoplán Komise kosmické kontroly odstartoval za n kolik minut. 

Za necelou hodinu vedli Blaka beztížnými chodbami stanice 

Komise kosmické kontroly na nízké orbitální dráze kolem Zem do 

druhé lodi. Všichni se k n mu chovali s chladnou zdvo ilostí, 

p estože i jeho nejoby ejn jší otázky z stávaly bez odpov di. Když 

si uv domil, že kutr Komise kosmické kontroly letí jenom kv li 

n mu, vloudilo se mu pod bezstarostný zevn jšek cosi podobného 

bázni. Sparta má k dispozici obrovské prost edky. Nemohl však 

v d t, že Sparta by byla ohromena a zmatena stejn jako on. 

Kutr s obrovskou akcelerací opustil orbitální dráhu a zhruba za 

den uvid l Blake na obrazovce v kabin sv j cíl. Ano, poznal to 

místo. Kutr se snášel k základn Odvrácená na M síci. 

- 176 -

„Vy jste inspektorka Troyová?“ Katrina Balakianová p ejela 

pohledem Spartinu drobnou postavu. „Ta inspektorka Troyová, která 

zachránila život Forsterovi a Merckovi na povrchu Venuše?“ 

„M la jsem št stí,“ zamumlala Sparta. Ned lalo jí radost, že je 

tak slavná, ale v d la, že tomu bude muset p ivyknout. 

„Je pro m est, že se s vámi setkávám,“ prohlásila astronomka a 

nap áhla ruku v rukavici ke Spart . Ob ženy m ly ješt na sob 

skafandry. Katrina se práv vrátila z kontroly postupu prací na 

oprav antén. 

Zavedla Spartu do malého prostoru na konci jasn osv tlené 

chodby v centrálním provozním bunkru obsluhy teleskop , kde bylo 

možno vypít si kávu. Zdálo se, že astronomka netouží po soukromí. 

Když se usadily, asto kolem p echázeli muži a ženy a zv dav si je 

prohlíželi. Podzemí bylo plné v ní lidských t l a Sparta mezi nimi 

rozpoznala náznak osobního aroma, s nímž se už n kde setkala. 

„M j kolega Piet Gress mi bude závid t,“ prohlásila Katrina. 

„Ano?“ Sparta zlomek sekundy pátrala v pam ti po tom jménu. 

Pak si uv domila, že ho vid la na seznamu cestujících, kte í ekají na 

znovuotev ení elektromagnetického katapultu. 

„Albers Merck je jeho strý ek.“ Katrina se široce zazubila. Lícní 

kosti se jí leskly. „Bude mi závid t, že jsem se s vámi setkala. A už 

te se na m dost zlobí.“ 

„Pro se na vás zlobí?“ zeptala se Sparta. Zdálo se, že Katrina je 

pozoruhodn ochotná sd lovat své myšlenky, a už mají n co 

spole ného s danou záležitostí, i nikoli. 

„Zabývá se analýzou signálu. Vyvíjí programy na rozbor 

rádiových signál , které p ijímáme. Sní o tom, že zachytí vzkaz od 

vzdálené civilizace a že bude první, kdo ho rozluští. Zlobí se na m , 

protože náš vyhledávací program se zam uje na oblasti, které on 

nepovažuje za perspektivní. A já nyn jší program podporuji.“ 

„Bere to tak osobn ?“ 

„Je nedo kavý, aby ud lal sv j velký objev. A teleskopy jsou 

zatím zamí eny n kam, kde to víc zajímá nás, astronomy.“ 

„To by te m lo být souhv zdí Crux, íkám to správn ?“ 

„Vidím, že jste se dob e seznámila s naší prací. Te ale n jakou 

dobu astronomii d lat nebudeme, opravují se antény. Poškodily je 

- 177 -

úlomky, uvoln né p i nárazu kabiny, kterou Leyland opustil.“ 

„Ano, já vím. Základním ú elem tohoto za ízení je hledat 

mimozemské civilizace, že ano?“ 

„Snažíme se zachytit inteligentní sd lení, ano. Z toho, co bývá ve 

sd lovacích prost edcích, byste si dokonce mohla myslet, zeje to náš 

jediný úkol. Ale ujiš uji vás, že se nám p i tom da í d lat ješt jistý 

základní výzkum.“ 

„No, doufám, že se pan Gress na vás nebude stále zlobit.“ 

„Kdysi mi záleželo na tom, co si myslí. Jemu ale bylo jedno, že 

mi na tom záleží.“ Pokr ila rameny. „Te už to nehraje roli. Dokud 

nebudou opravené antény, ned láme astronomii a neposloucháme 

mimozemš any.“ Usmála se. „Ale já po ád jenom povídám a 

povídám! Vy jste p išla klást otázky.“ Vyhlídka, že ji bude zpovídat 

policie, zjevn Katrinu Balakianovou v bec neznepokojovala. 

„N kdo se pokusil Clifforda Leylanda zabít,“ pokra ovala 

Sparta. „Znala jste ho?“ 

Katrina se zasmála, hlasit , up ímným smíchem plným 

opravdového dobrého rozmaru. „Myslíte si, že bych se obt žovala? 

Je to erv.“ 

„Leyland mi ekl, že se po svém prvním setkání s vámi, to snad 

šlo jen o skleni ku ve vašem byt , rozhodl požádat vás o další 

sch zku.“ Ve skute nosti toho Spart ekl mnohem více. Nedokázal 

vypudit Katrinu z mysli, znamenala pro n j n co naprosto nového a 

zvláštního, byla tak krásná, odvážná, p ímo ará. Poutavá astronomka 

byla úpln jiná než jeho žena. A už však byla Katrinina p itažlivost 

v emkoli, ekl Cliff, zjistil, že od ní nem že jen tak odejít. 

„O sch zku, ano. Pokud je to ten správný výraz…“ Katrina stále 

vypadala pobaven . „Druhý den po tom nevyda eném ve írku mi 

zavolal. Omluvil se mi a íkal, že si pot ebuje s n kým promluvit, že 

jsem jediný p ítel, kterého na M síci má. Pozval m na ve e i. ekla 

jsem ano, dobrá, ale nejd íve si dáme skleni ku u m v byt . P išel a 

vypráv l mi, že ho p edchozího ve era, když odešel z mého bytu, 

n jací muži zbili. P esv d ila jsem ho, aby mi ukázal mod iny. 

Bolely, ale nebylo to nic vážného.“ Zak enila se jako vl ice. „Na 

ve e i jsme už nešli.“ 

Sparta vážn p ikývla. Leyland jí ekl, že strávil s Katrinou noc, 

- 178 -

a že když šel p íští den do práce, byl ješt omrá en únavou a sžírán 

pocitem viny. A pak se dozv d l, že je p eveden zp t na Zemi, 

zpátky k rodin . Ani se neobt žoval, aby o tom Katrinu informoval. 

Vyd šen tím, co provedl, vypnul své pojítko a n kolik dalších dn 

odmítal odpovídat na její vzkazy. 

„Dovolíte mu, aby se s vámi vyspal, a on potom p edstírá že 

neexistuje, odmítá s vámi mluvit, dokonce ani ne ekne ,už nikdy víc‘ 

– jak byste se cítila vy?“ Katrinin úšklebek zmizel a její tvá e zrudly 

rozho ením. 

Sparta se v takové situaci nikdy neocitla a nebyla si jistá, jestli si 

ji dovede p edstavit. Na okamžik se cítila spíše jako n kdo, kdo 

dychtiv poslouchá za dve mi, než jako st ízlivá vyšet ovatelka. 

Uv domila si, že s Katrinou sympatizuje. V Cliffordovi Leylandovi 

bylo cosi vlezlého. Snažil se vypadat nesm le a jist by mohl ženu 

jednou nebo dvakrát napálit, ale nakonec by z ní nevyhnutn ud lal 

fúrii. Spart p ipadal jako ob , procházející se kolem a ekající, až 

dojde k nešt stí. Neodhalila však Katrin své pocity. „P ipouštíte 

tedy, že jste m la motiv?“ 

„Ano,“ p isv d ila divoce Katrina. „Pokud si myslíte, že je to 

silný motiv… Ale nakonec, co na tom sejde? Mimochodem, kdybych 

ho zabila, všichni by o tom v d li. Zlomila bych mu vaz.“ 

„Chápu.“ 

Katrina m la dlan skryty v rukavicích skafandru, m la však 

dlouhé paže a široká ramena. Vypadala jako krotitelka koní, její 

p edkové možná byli legendární Skytové. 

K selhání kabiny Clifforda Leylanda došlo v den, kdy Sparta 

let la z Londýna do Pa íže pátrat po Blakovi. Bylo to krátce po 

setkání Cliffa s Katrinou Balakianovou, která se vracela z dlouhé 

dovolené. Kdyby Katrina cht la, m la by as p ipravit jeho nehodu, 

Sparta však pochybovala, že s tím m la n co spole ného. „Pokud to 

bude nutné, m žete dokázat, kde jste byla b hem ty iadvaceti hodin 

p ed startem kabiny?“ 

Katrina se usmála. „V tak malém hnízd všichni stále v dí, kde 

všichni ostatní jsou. Nebo si to aspo myslí.“ 

„Za p edpokladu, že jste se nepokusila Leylanda zabít vy…“ 

„Lituji, nevím, kdo to ud lal. íkal mi, že ti muži, kte í ho 

- 179 -

ztloukli, cht li, aby pro n pašoval. On to prý odmítl. Snad se 

rozhodli zajít dál, aby m li jistotu, že nebude mluvit.“ 

„Víte, kdo to byl?“ 

„ lov k ob as n co zaslechne.“ Odtáhla se. 

„Je jedním z nich Pontus Istrati?“ 

„Možná.“ 

„A další?“ 

„Mnoho lidí tady užívá drogy, není t žké najít zdroj. Já ale 

nerada ší ím, co se povídá,“ prohlásila Katrina. 

„Tohle není dvacáté století,“ odv tila Sparta. „My nezavíráme 

lidi bez dostate ných d kaz , získaných pat i ným zp sobem. 

ekn te mi jména.“ 

Katrina chvilku p emýšlela, pak chv jícím se ch ípím vydechla. 

„Dobrá,“ prohlásila, a uvedla p l tuctu jmen. „Ale, inspektorko, 

nemohla to nakonec p ece jen být nehoda?“ 

„Kabinu tém ur it postihla sabotáž.“ 

„Nehoda mohla být v tom, že v té kabin cestoval Cliff. T eba 

cht l n kdo zni it samotnou kabinu. Nebo n co v ní.“ 

Sparta se usmála. „Zajímavá hypotéza.“ 

„Ale pro vás to zjevn není nová myšlenka.“ 

„Dám vám v d t, jak to všechno dopadne.“ Sparta v nepatrné 

gravitaci snadno vstala. „Díky za vaši pomoc.“ 

Katrina se zvedla. Tentokrát si sundala rukavici a energicky 

Spart pot ásala rukou. Potom zaváhala, zadívala se Spart p es 

rameno. 

Sparta se oto ila a spat ila vysokého mladíka se smutnýma 

o ima, procházejícího chodbou. M l na sob skafandr a v ruce nesl 

kuf ík. 

„Sbohem, Piete,“ ekla mu tiše Katrina. 

Muž neodpov d l, pouze krátce p ikývl a pokra oval v ch zi. 

Katrina pohlédla zase na Spartu, usmála se na ni a odvrátila se. 

Její úsm v na rozlou enou p ipadal Spart velice smutný. 

Sparta však nem la p íliš mnoho asu vým nu pohled 

registrovat. P i doteku holé k že Katrininy ruky totiž analyzovala její 

aminokyselinový podpis a náhle identifikovala pach, smíšený až 

dosud s mnoha dalšími lidskými pachy v zapln né chodb . 

- 180 -

Katrina Balakianová byla žena, která prohledávala byt Blaka 

Redfielda. 

Když Spartin lunární traktor uhán l nap í šedou plání, vytryskly 

nad její hlavou plameny raket p ilétající kosmické lodi. Bílá lo s 

modrým pásem a zlatou hv zdou pomalu klesala k p istávací ploše 

za kopulemi. Sparta p emýšlela, co mohlo zp sobit, že se kutr vrátil 

na M síc tak brzy poté, co jej na L-1 opustila. 

- 181 -

16 

Po dvaceti kilometrech kodrcání v prachu podél nekone né dráhy 

katapultu se Sparta blížila k centru základny. Celou dobu p emýšlela, 

jaké spojení by mohlo existovat mezi Blakem Redfieldem a Katrinou 

Balakianovou. Ze záznam v d la, že astronomka byla na Zemi na 

t ím sí ní dovolené, kterou celou strávila na pob eží Kaspického 

mo e. Nikdo však nev d l lépe než Sparta, jak snadno lze takové 

záznamy zfalšovat. 

M že existovat n jaké nevinné vysv tlení pro stopy Balakianové 

v Blakov bytu? Sparta nedokázala na žádné p ijít. Na druhé stran 

však nem l vztah Balakianové s Blakem nic spole ného s tém 

smrtelnou nehodou Clifforda Leylanda, tím si byla jistá, nebo ešení 

Leylandovy záhady jí už bylo jasné. 

Její pojítko zasy elo. „Tady je Van Kessel, inspektorko Troyová. 

Instalovali jsme naprosto nepr st elné bezpe nostní za ízení, jak jste 

nám navrhla.“ 

„To bylo rychlé.“ 

„Zm na obvodu byla jednoduchá. Jednostranný manuální p íkaz 

nyní vyžaduje souhlas alespo jednoho po íta e, ídícího napájení.“ 

„Dobrá. Kdy op t systém spustíte? 

„Podívejte se doprava.“ 

Sparta vzhlédla nahoru a spat ila, jak nákladní kabina tiše letí po 

dráze a mizí v dálce. Po sekund prolétla kolem ní další kabina, 

potom další. Brzy se neviditelná š ra, tvo ená mali kými st elami, 

táhla daleko do kosmického prostoru. 

Sparta zastavila traktor p ed kopulí, kde sídlila údržba. P ilbu 

m la ut sn nou, takže se neobt žovala manipulací s p echodovými 

komorami, vysko ila ven a šla k nejbližšímu vchodu do kopule, 

ur enému pro p ší. 

V pojítku jí op t zasy elo. „Velitelství p istávací plochy, 

inspektorko Troyová. Práv p istál kutr Komise kosmické kontroly. 

Pilotka íká, že sem máte p ijít a vyzvednout si cestujícího.“ 

- 182 -

„Spojte m s ní, prosím.“ 

„Je na lince.“ 

„Kdo je váš pasažér, pilotko?“ cht la v d t Sparta. 

„To vám te nemohu prozradit,“ odpov d la pilotka. „Mám 

p íkaz vydat cestujícího pouze vám a nikomu jinému.“ 

Sparta ženu poznala. „Jak moc sp cháte, kapitánko Walshová?“ 

„Hodinu budeme tankovat,“ odpov d la Walshová. „Potom 

ihned odlétáme.“ 

„Mám n co na práci. Dorazím k vám, než doplníte palivo.“ 

„V po ádku, inspektorko.“ 

Sparta m la naplánovaný rozhovor s technikem katapultu, 

kterého cht la eskortovat do Bezpe nostní úst edny základny d íve, 

než se budou st ídat sm ny. Jméno Pontus Istrati bylo na Spartin 

seznamu podez elých velmi vysoko, ocitlo se tam už krátce po jejím 

p íchodu na M síc. Získala je p ímo z osobních záznam . Istrati byl 

jeden ze t í asistent katapultu v den fatálního startu Clifforda 

Leylanda. Další asistenti byly ženy, avšak Cliff Leyland slyšel 

mužský hlas, než se za ním zav el poklop. 

A byl to opravdu výrazný hlas. Spartu pobavilo, že se p i malém 

k ížovém výslechu Istrati ani nesnažil skrýt medové tóny, kterých si 

Leyland tak snadno všiml. Istrati byl na základn populární jako 

zp vák malého jazzového orchestru. 

Sparta nepochybovala, že gangu pašerák drog na Odvrácené, 

jehož byl Istrati tak neopatrným lenem, šéfuje Frank Penney. 

Penney m l více než jenom prost edky a p íležitost, vždy p ece ídil 

provoz celého dopravního systému. Katrina Balakianová nebyla 

jediná, kdo Spart jmenoval Penneyho jako jednoho z lidí, kte í 

mohou dodat cokoli by lov k cht l. 

Nic z toho však nebyl usv d ující d kaz, dokonce ani p ípustný 

d kaz. Sparta však doufala, že k tomu ji dovede pan Istrati. Šlo totiž 

o víc než jenom o pašování drog. Sparta si byla jistá, že se Frank 

Penney v okamžiku paniky pokusil Cliffa Leylanda zabít. 

Vstoupila do vn jší ásti nejbližší osobní p echodové komory. 

Komora se naplnila vzduchem a Sparta otev ela p ilbu. Set ásala si 

m sí ní prach z bot a ekala, až robot u vchodu potvrdí její totožnost, 

když za aly kvílet výstražné sirény. 

- 183 -

„Co se d je?“ cht la v d t Sparta. 

„Vykli te kanály, prosím,“ pravil hlas centrálního po íta e 

základny. 

Sparta si strhla rukavici z pravé ruky. Vsunula své PIN jehli ky 

do konektoru a vyslala centrálnímu po íta i sv j osobní kód. „Tady 

Troyová. Velitelský kanál!“ 

„Velení uznáno,“ oznámil robot. 

„Podstata nouzové situace?“ dožadovala se Sparta. 

„Práv probíhá pokus o únos orbitálního nákladního lunu.“ 

„Status?“ vyšt kla Sparta. 

„Nákladní lun je mimo provoz. Únosce nemá k dispozici 

p íslušné kódy ke startu.“ 

„Totožnost únosce?“ 

„Osoba podez elá z pokusu o únos je prozatímn identifikována 

jako pan Pontus Istrati. M že být ozbrojen a m l by být považován 

za nebezpe ného.“ 

Sparta vytáhla jehli ky z konektoru, natáhla si rukavici a 

uzav ela p ilbu. Otev ela dve e p echodové komory bez ekání na 

postupnou dekompresi. Tém ji to vyfouklo ze dve í, udržela se 

však na nohou a velkými lunárními kroky se hnala k ekajícímu 

traktoru. Po chvilce už jela k p istávací ploše. 

Kdo by nev d l, že došlo k mimo ádné události, t žko by to 

p ímo v terénu poznal. Na jedné stran letišt dopl ovali palivo do 

štíhlého bílého kutru, kdežto buclatý nákladní lun pro dopravu mezi 

Zemí a M sícem, který byl domn le p edm tem únosu, parkoval v 

opa ném kout letišt , osv tlen reflektory. V bezpe né vzdálenosti 

od motor nákladního lunu stál lunární traktor s blikajícím 

erveným sv tlem na st eše kabiny. Ten neozbrojený traktor 

p edstavoval t etinu celkových mobilních bezpe nostních sil na 

základn Odvrácená. 

Sparta zastavila vedle n j. P es pojítko v p ilb ekla: 

„Bezpe nostní jednotko, tady je inspektorka Troyová z Komise 

kosmické kontroly. Požaduji povolení p iblížit se k nákladnímu 

lunu.“ 

Po chvilce váhání se ozval drsný mužský hlas: „Ten muž m že 

být ozbrojen, inspektorko.“ 

- 184 -

„Pro si to myslíte?“ 

„Eh… je to možné.“ 

„Je to kvalifikovaný odhad?“ 

Tentokrát trvala pauza delší dobu. „Ve skute nosti toho moc 

nevíme, inspektorko.“ 

„Znáte p ece Istratiho. Je to typ, který by použil zbra ?“ 

„Eh… nemáme u n j žádný takový záznam, inspektorko.“ 

„Opakuji: vaše svolení k p iblížení se k lunu?“ 

Velitel hlídky do svého pojítka otráven vydechl: „Je to váš krk.“ 

„Díky,“ odpov d la. Otev ela poklop a vylezla ven. Nebyla ješt 

po ádn zvyklá na m sí ní gravitaci, proto opatrn hopsala kolem 

policejního traktoru s blikajícím erveným sv tlem k nákladnímu 

lunu. 

Nikdo jí nebránil, když svižn šplhala po žeb íku podél st ny 

nákladního lunu, tvo ené svazkem nádrží a zalité sv tlem reflektor . 

Ve výšce asi devítipatrového domu dorazila ke štíhlému velitelskému 

modulu. Poklop byl pevn uzav en zevnit . Rukou v rukavici Sparta 

zatáhla za kliku nouzového otvírání a poklop vysko il. Vzduch z 

p echodové komory se smísil s nicotnou lunární atmosférou. Rychle 

vlezla dovnit . 

Pustila se do dešifrování magnetického zámku vnit ních dve í, 

což by jí m lo normáln zabrat asi patnáct sekund. „Jestli tam 

skute n jste, Istrati,“ zašeptala do pojítka ve skafandru, „m l byste 

rad ji mít oble en skafandr, protože já tam vejdu. A až…“ 

Poklop jí vybuchl p ed obli ejem, víko vnit ního poklopu ji 

ude ilo, když všechny jeho zajiš ovací kolíky odlétly. Byla vržena 

proti st n p echodové komory a vn jším poklopem ven. Otá ela se, 

mávala rukama a padala. 

Padala z výšky t iceti metr . lov k padající z devítipatrové 

budovy na Zemi na ni dopadne za necelé dv a p l sekundy, a to dost 

tvrd . Když padá ze stejné výšky na M síci, trvá mu to mu ivých 

šest sekund. Náraz je dost silný, asi jako p i p istání s padákem na 

Zemi, avšak dopadne-li lov k na nohy a pokr í p itom kolena, m že 

odejít nezran n. Spartino otá ení se a máchání kon etinami m lo 

d vod. Dopadla na nohy jako ko ka. 

Istrati za ní sjížd l po žeb íku. Když spat il, že op t získala 

- 185 -

ovnováhu, odrazil se od p í ky žeb íku a sko il tak daleko, jak 

dokázal. Ob ím skokem se dostal vysoko nad Spartinu hlavu. O 

chvíli pozd ji dopadl na m sí ní povrch, ud lal dvakrát kotoul a 

postavil se na nohy. Velkými dlouhými skoky uhán l po pláni. 

V okamžitém návalu vzteku se Sparta za ním tém rozb hla, ale 

pak se zarazila. Vydala se k policejnímu traktoru. „Kam sm uje?“ 

cht la v d t. 

Hlas lena hlídky v její p ilb zn l zmaten : „Nikam. Tím 

sm rem nic není. M li bychom ho rad ji sebrat, než si ublíží.“ 

„Já se o to postarám. Vás je zapot ebí v ídicí místnosti 

katapultu. 

„Opravdu?“ 

„Bude tomu tak, ujiš uji vás. Vydejte se tam a po kejte na m .“ 

„Když to íkáte, inspektorko.“ Policejní traktor se oto il a odjel 

pry . 

Ometla si m sí ní prach ze skafandru a šla ke svému traktoru. 

Odjela mírnou rychlostí, sledovala zmenšující se bílou postavu 

Istratiho, který stále b žel ke sto kilometr vzdálené st n kráteru. 

Tak urazili dva nebo t i kilometry. Sparta zpo átku o ekávala, že 

muž dostane rozum a uv domí si, že nemá jinou možnost, než aby to 

vzdal. Pod velkými pneumatikami ub hly další dva kilometry. 

Honi ka ji za ala nudit. Zrychlila. 

Jak postupn Istratiho dohán la, snažila se k n mu na pojítku 

mluvit: „Pane Istrati, už m tahle hra unavuje, a to se ani 

nenamáhám. A co vy? Už utíkáte p es p t minut. Pro si nešet íte 

síly? Zpomalte, promluvíme si. Nep ijedu blíž, než si budete p át.“ 

Pojítko v jeho skafandru bylo v provozu, neslyšela však nic 

jiného než jeho p erývaný dech. 

ídila jednou rukou, vedla traktor do v tších kráter rozsetých 

po dn Mare a k jejich vzdálen jším okraj m, umn objížd la menší. 

Elektrické motory pohán jící kola traktoru pod praskotem rádia 

jemn p edly. „Víte p ece, že nem žete nikam utéct. Tak si to 

usnadníme, ne? Vy p estanete utíkat a já vás p estanu sledovat.“ 

Prchající muž p ed ní p esko il jedním velkým skokem deset 

metr široký kráter a zmizel za jeho vzdáleným okrajem. Vjela do 

kráteru, který byl hlubší, než se zdál, a s prokluzujícími koly se 

- 186 -

vyšplhala na prot jší st nu. P ejela h eben se všemi ty mi koly ve 

vzduchu a p istála v oblaku prachu. „Sta í, když budete souhlasit, 

pane Istrati. Ráda vás odvezu zpátky k…“ 

Nebyl tam. Smykem zastavila. 

N co prásklo do plastové bubliny nad její hlavou. Istrati vysko il 

z úkrytu za traktorem, v obou rukách držel ohromný edi ový 

balvan. Zvedl jej a ude il jím do st echy vozidla. Po ád t žký kámen 

držel. Op t uhodil do bubliny. Snažil se prorazit si cestu do kabiny. 

Sparta spat ila za pr hledným okénkem jeho skafandru krví 

podlité planoucí o i a p nu na rtech. Istrati nebyl posedlý panikou, 

jeho zu ivost byla navozena chemicky. 

Za adila zpáte ku a couvla. Ude ila do záchytek bezpe nostního 

pásu, aby se uvolnily. Istrati se chystal op t odrazit, když otev ela 

poklop a sko ila po n m. Hodil po ní balvanem s ostrými hranami, 

ale minul. V nezvyklé gravitaci však i ona minula sv j cíl. 

Istrati stále držel svou zbra , ale upadl na rameno, p eto il se a v 

prachu uklouzl. Pomalu a s úsilím se dostal na kolena a na nohy. 

Sparta se p ipravila k dalšímu skoku, ale on jej op t p edvídal a vrhl 

se vší silou dop edu. 

S hr zou sledovala, jak se schváln vrhl na kámen, který stále 

držel rukama v rukavicích. O hranu edi e, ostrou jako primitivní 

sekyrka, si rozt íštil obli ejové okénko skafandru. Když k n mu 

Sparta dorazila, byl ješt naživu, nemohla však už pro n j nic ud lat. 

Zarudlé o i mu zalila krev, takže ješt více zrudly. S posledním 

výdechem p ny se siln ot ásl a potom zem el. 

Sparta n kolik dlouhých sekund bezmocn kle ela vedle t la. 

Uv domovala si, že v jejím pojítku praská signál, ale nep ihlásila se. 

Ten pal ivý pocit v jejích o ích vyvolaly slzy zlobného smutku. 

Nebyla stvo ena pro takovou práci. A ji ud lali pro cokoli, ur it ne 

pro tohle. 

Dovolila smutku, aby ji naplnil. Když potom pomalu opadl, 

z stala vy erpaná a celá bolavá. V ramenou ji pálila pronikavá 

bolest. Pomalu vstala a zvedla Istratiho velké, lehké t lo. 

Donesla je k lunárnímu traktoru, posadila je na zadní sedadlo, tak 

vzp ímen , jak jen dokázala, a p ipoutala je. Vlezla do sedadla idi e, 

uzav ela poklop a natlakovala kabinu. Jakmile to bylo možné, 

- 187 -

otev ela p ilbu a ichala ke vzduchu. 

Na vnit ní obrazovce Spartina v domí se objevily dlouhé 

chemické vzorce, složitá sm s kortiko-adrenálních drog, jimiž 

Istratiho t lo ješt p lo, p estože už p estalo dýchat. 

Zapnula motory a pomalu se vydala k základn . „Troyová 

bezpe nostní služb Odvrácené. Velitelský kanál.“ Žádná odpov . 

Vzhlédla nahoru a spat ila, že Istratiho první útok urazil antény. 

Rádio traktoru bylo mrtvé. 

Jela ke vzdálené základn , pono ena do erné deprese. P ijela na 

Odvrácenou vyšet ovat pokus o vraždu. Te m la na krku 

dokonanou vraždu. Istrati zám rn dostal p íliš velkou dávku. A 

zodpovídal za to stejný lov k, i d vod byl stejný. Penney se zoufale 

snažil zamést po sob stopy… 

Spartino hloubání p erušil nezvyklý pohled. Na bližší stran 

p istávací plochy, kde proti hv zdami zapln né obloze zá il jasný šíp 

bílého kutru, k ní krá ela jasn osv tlená, gestikulující postava ve 

skafandru, v prost edí bez atmosféry ost e viditelná. Použila na p t 

kilometr vzdálenou postavu transfokátor v oku a p enesla si ji v 

zorném poli blíž. 

Byl to Blake Redfield. 

Uzav ela svoji p ilbu a odtlakovala kabinu. Po n kolika 

minutách u n j zastavila. Jakmile otev ela kabinu, spat ila okénkem 

skafandru na jeho tvá i široký úsm v. 

Rádio ve skafandru jí zapraskalo. „Tak ty jsi ten cestující, 

kterého jsem m la vyzvednout?“ 

„P esn tak. P esv d il jsem je, aby m z lodi pustili.“ Zjevn ho 

pot šilo, jaký vyvolal dojem. 

„Nebude ti vadit, když se pod líš o zadní sedadlo?“ 

„V bec…“ P estal se zubit, když si uv domil, že muž vzadu má 

rozt íšt nou p ilbu. 

„Dokud si ho bezpe nostní služba nep evezme.“ ekla to 

vypjatým tónem, vyzývav , jako by cht la íci – ud lej si legraci z 

tohohle. 

„V tom p ípad …“ 

Rychle se usadil vzadu, naklonil se v pásech od Istratiho t la. 

Zav ela poklop. Traktor se op t vydal na cestu k základn . 

- 188 -

Po chvilce ml ení se zeptala: „Co tady d láš a pro t p ivezl 

kutr? To se d lá v p ípadech s trojnásobnou prioritou A.“ 

„M l jsem dojem, že jsi ho pro m poslala.“ 

„Kdo ti vnukl ten dojem?“ tázala se ost e. 

„Vysoký chlapík, šedé vlasy, modré o i, hlas jako p íliv na pláži 

s oblázky. Necht l mi sd lit své jméno, ale ekl, že pro tebe pracuje.“ 

Sparta se tém zakuckala, ud lala z toho však odkašlání. 

„Správn ,“ zasípala. „Našla jsem tv j vzkaz a dostala jsem se do 

Pa íže. Ale dorazila jsem tam p íliš pozd . A potom se nachomýtla 

tahle záležitost.“ 

„Jaká záležitost? Nikdo mi ne ekl, co se d je. Ani pro jsi tady.“ 

„P ed n kolika dny selhal na Odvrácené elektromagnetický 

katapult a skoro zabil lov ka, který byl v kabin . Poslali m sem, 

abych zjistila, zda šlo o nehodu. Nešlo. Práv te jedu zatknout 

chlápka, který to provedl.“ 

„Ach,“ vydechl Blake. „Zdá se, že jsi m la dost práce.“ 

Ticho v kabin p erušovalo jen k u ení motor kol, p enášející 

se vedením v kost e vozidla. 

„Ellen, nejsi ráda, že m vidíš?“ 

Dlouho hled la vzdorovit dop edu, potom zavrt la hlavou. 

„Mrzí m to. Jenom – musím se vypo ádat se spoustou v cí. Dochází 

mi energie.“ 

„Jedna z v cí, které jsem ti cht l íct, je, že jsem našel Williama 

Lairda – nebo jak se vlastn jmenuje.“ 

Ml ky polkla, cítila se, jako by m la v krku písek. Laird. Muž, 

který se ji snažil zabít. Muž, který musel zabít i její rodi e, pokud 

jsou mrtvi. „Kde?“ zašeptla. 

„V Pa íži,“ odv til. „ íkal si Lequeu. Bohužel zjistil, kdo jsem – 

d ív než mn došlo, kdo je on. M li m pod zámkem déle než týden, 

než se mi poda ilo utéct.“ 

„Pro jsi ukradl ten svitek?“ 

„Jsem te lenem spolku Svobodný duch. Byl to m j první úkol. 

Doufal jsem, že se objevíš v as, abys m zachránila p ed zlo ineckou 

dráhou. Snažil jsem se to zvrzat, jak to jen šlo, a nechal jsem stopu, 

která vedla k Lequeovi. Byl však pro policii p íliš chytrý.“ 

„Blaku, znáš ženu, která se jmenuje Katrina Balakianová?“ 

- 189 -

„Ne. Co je s ní?“ 

„Nechala otisky prst po celém tvém byt . Prohledávala to tam, 

když jsi jej opustil.“ 

„Sakra. Museli m chytit, když jsem posílal ten vzkaz o h e na 

schovávanou. Co víš o Balakianové?“ 

„Je to astronomka tady na Odvrácené. Ruska. Velká, svalnatá 

blondýnka, šedé o i. 

„Catherine!“ vyk ikl Blake. 

„Kdo?“ 

„Catherine d lala Lequeovi poskoka. íkáš, že je Ruska?“ 

„Ze Zakavkazka. Opravdová polyka ka muž . Kouzelný 

p ízvuk.“ 

„Catherine mluví perfektn francouzsky,“ ekl Blake. Potom tiše 

dodal: „A samoz ejm je astronomka…“ 

„Samoz ejm ?“ 

Blake se vzrušen naklonil dop edu. „Víš, co jsem ti cht l hlavn 

íci? Zjistil jsem, co se s tebou snažili ud lat. S námi všemi v 

programu SPARTA. A hlavn vím, co mají v plánu.“ 

„Co s tím má Catherine spole ného?“ 

„Laird a jeho lidé v í, že mezi námi kdysi byli bohové, kte í 

sledovali miliardy let evoluci, sledovali lidský pokrok, ekali, až 

nazraje as. Proroci se prohlásili za nejvyšší kn ze celé lidské rasy. 

Myslí si, že jejich úkolem je vytvo it dokonalého lov ka, lidský 

ekvivalent boh . e eno slovy, která oni sami používají, m li v 

úmyslu vychovat císa e Posledních Dn , jehož rolí by bylo p ivítat 

sestupující Nebeské hostitele, když vpoušt jí do Ráje…“ 

„Za íná m jímat závra . Mluv k v ci.“ 

„To je k v ci, Ellen: ty ses m la stát císa em, tedy císa ovnou, 

Posledních Dn . To se z tebe snažili ud lat. Vyslance lidského rodu.“ 

Trpce se zasmála. „Zpackali to, to tedy ur it .“ 

„Všechno by to mohlo znít velice mlhav a blázniv , až na to, že 

oni v dí, odkud tihle tak zvaní bohové p išli.“ 

„Blaku,“ namítla ohromen ,, jak je možné…?“ 

„Jejich domovská hv zda leží v souhv zdí Crux.“ 

„Crux!“ 

„Pro to p ekvapení?“ 

- 190 -

„Jak víš, že je v souhv zdí Crux?“ naléhala. 

„Mají cosi, emu íkají Znalost, v d ní – p vodní záznamy 

návšt v t ch jejich boh v historické dob ! Z toho papyru nap íklad 

identifikuje Crux každý, kdo umí íst plány pyramidy a rozezná 

hv zdnou mapu.“ 

Traktor sklouzl, když ost e zato ila, Blaka to hodilo do 

bezpe nostních pás . Zjistil, že hledí do mrtvých o í Istratiho. „Co se 

d je?“ 

„Antény Odvrácené mí ily na Crux, když Leylandova kabina 

utrp la nehodu. Ješt stále tam mí í.“ M sí ní traktor uhán l lunární 

krajinou tak rychle, jak jej jeho motory dokázaly hnát, sm rem od 

kopulí základny ke vzdálenému konci vypoušt cí dráhy. Sparta 

postupovala po p ímce k radioteleskop m. „V nejbližší chvíli se to 

zase stane. Dojde k dalšímu selhání vypoušt cího systému.“ 

„Dojde? Jak to…“ 

„Bu zticha, Blaku. Nech m p emýšlet.“ 

„Zavolej katapult, když jsi o tom tak p esv d ená,“ ekl. „P ikaž 

jim, a ho vypnou.“ 

„Chlápek vedle tebe mi urazil antény. Pokud po ítám sekundy 

správn ,“ ekla, i když o tom nem la pochyb, „práv te umís ují na 

katapult kabinu, která má narazit do Odvrácené.“ 

„Sakra, Ellen, jak to v bec m žeš v d t?“ 

„Protože vím, kdo v ní je.“ 

- 191 -

17 

Dráha katapultu b žela k obzoru na obou stranách. Kabina s 

nákladem se mihla kolem nich rychlostí tisíc metr za sekundu a 

zmizela v dálce. Sekundu po ní p ilétla další, p icházely neustále, 

jako by n jaké hodiny odm ovaly as vyst elováním kulek z hlavn . 

Žádný zvuk však nebylo slyšet. 

„Jsme uprost ed ni eho,“ konstatoval Blake. „Kam jedeš?“ 

Sparta ml ela. Soust e ovala se. M sí ní traktor ujel dalšího p l 

kilometru sm rem k dráze. „Deset sekund, než se dostaneme do 

dosahu,“ prohlásila. „Te i ty. Udržuj p ímý sm r.“ 

Blake si uvolnil bezpe nostní pásy a naklonil se p es sedadlo 

dop edu. Jakmile uchopil ídicí páku, Sparta ji pustila. „Co-ach-toaú-te 

-vyvádíš?“ Jak se m sí ní traktor ítil nap í plání posetou 

krátery, narážel Blake t íslem do sedadla. 

„Zap i se.“ 

„Ach-uf-jist .“ 

Sparta otev ela poklop. Velké p ední pneumatiky traktoru 

rozprašovaly do vzduchoprázdného prostoru m sí ní prach, vypadalo 

to jako brázda na vod za rychlým lunem. „Za dv sekundy 

vysko ím. Pokus se tohle vozidlo nep evrátit.“ 

„Ud lám, co bude v mých…“ 

Ale už byla pry . Jakmile domluvila, vysko ila z traktoru. Blake 

zachytil její rozmazaný obrys, jak od n j odlétala, ruce roztažené, 

jako kdyby to byla k ídla, zatímco po dráze katapultu k nim let la 

kabina s lidským nákladem. Sparta zak ivila paže a ruce do oblouk . 

Na okamžik vypadala jako levitující bohyn . 

Poklop traktoru se s prásknutím uzav el. Blake sáhl po plynu, ale 

vtom se jedno kolo zachytilo v hromad prachu u cesty vedle dráhy. 

Cítil, jak mu ídicí páka vyklouzla z ruky, traktor sklouzl a posko il. 

Zadní ást se smykem p eto ila a vozidlo se jankovit zastavilo. 

P itom sklouzlo p ímo pod dráhu katapultu. 

Blake se zaklonil, zav el o i a zhluboka dýchal. 

- 192 -

Jakmile otev el o i, za val. Zapomn l, že má po ád ješt 

spole nost. Istratiho mrtvé rudé o i na n j ve ztrnulé zu ivosti civ ly. 

Blake otev el poklop a vyklopýtal z traktoru. Z p ebytku 

adrenalinu se mu podlamovala kolena. Pak uvid l Spartu, ležela 

zhroucen v prachu vedle dráhy. Rozb hl se k ní, ale ud lal p íliš 

dlouhý skok, p i dopadu ztratil rovnováhu a padl na kolena vedle ní. 

Nap l se zvedla. „Posa se, než si ublížíš,“ zachropt la. 

„Není ti nic?“ 

„Cítím se výborn .“ Rychle se odrazila rukama a postavila se. 

„M li bychom rad ji zajet do ídicího st ediska. Dokážeš se sám 

postavit?“ 

„Ano, dokážu se postavit,“ ekl vzdorovit . P edvedl to, i když 

kymáciv . „Co se stalo?“ 

„ eknu ti to pozd ji. Te se oprášíme.“ Za ala plácat do vrstvy 

prachu na svém skafandru. 

Rozhodn nem la v úmyslu íct mu všechno. 

Když Sparta a Blake dorazili do místnosti ídicího centra systému, 

zdálo se, že tady už rozhovory skon ily. N kte í pracovníci ízení 

provozu pracovali s po íta i, jiní nep ítomn zírali na své obrazovky. 

Frank Penney sed l u konzolového stolku ná elníka sm ny. 

Van Kessel se do Sparty zabodával chladným zlostným 

pohledem. Otev el ústa, ale zdálo se, že vlastn neví co íct. Potom 

zablekotal: „Zase, Troyová! Selhání p i startu kabiny s cestujícím.“ 

Sparta na Van Kessela ani nepohlédla. „Franku Penneyi!“ 

Penney se oto il tvá í k ní. „Jste zat en za p ípravu vraždy, za vraždu 

Pontuse Istratiho a za nezákonné obchodování s drogami, ímž jste 

porušil etné statuty Rady Sv t . Máte právo zachovat ml ení. Máte 

právo najmout si právního zástupce, který bude p ítomen p i každém 

oficiálním výslechu. Zatím platí, že vše, co eknete, m že být 

použito u soudu proti vám. Chápete svá práva, která podle charty 

Rady sv t máte?“ 

Penneyho opálená tvá zrudla. Muž, který rád budil pozornost, si 

te uv domoval, že všichni pracovníci ídicího st ediska na n j 

užasle zírají. 

„Nebo byste snad rad ji uprchl, Franku? Jako Istrati?“ zašeptala, 

- 193 -

neschopna skrýt jízlivost. „Nebudu se snažit, abych vás zadržela.“ 

„Chci se spojit se svým právním zástupcem,“ ozval se chraptiv 

Penney. 

„Ud lejte to n kde, kde nebudete p ekážet. My se tady musíme 

postarat o další v ci.“ 

Penney se prkenn zvedl ze židle a vyšel z místnosti. Dva 

lenové policejní hlídky na n j ekali u dve í. Zraky všech sledovaly 

jeho odchod. 

Blake pozvedl obo í. „Jak v d li, že tady mají být?“ 

„ ekla jsem jim, že je tady budu pot ebovat, než jsem se vydala 

za Istratim.“ 

„Inspektorko Troyová,“ zak i el na ni Van Kessel. 

„Ano, pane Van Kessele,“ odv tila mírn . „Selhání p i startu. 

Jsem si toho v doma. Máme n kolik hodin, abychom s tím n co 

provedli, že ano?“ 

„Jste si toho v doma! Jak si toho m žete být v doma?“ 

„Protože jsem sem byla vyslána, pane Van Kessele, abych 

zjistila, pro p i startu Cliffa Leylanda došlo k selhání, a od chvíle, 

kdy jsem p ijela, jsem nemyslela skoro na nic jiného. Kdybych se tím 

nezabývala, nep ipravila bych si zat ení pana Penneyho.“ 

„Co má tohle spole ného s tím ostatním?“ vybuchl Van Kessel. 

„Všichni p ece v dí, že Frank a Istrati spolu n co kuli!“ Náhle se 

odml el. Vzrušená tvá mu zbledla. 

Sparta se unaven usmála. „No, mohl jste mi to íct, ale nebylo 

to nutné. Te byste mi ale mohl íct tohle: v d l jste, že se Istrati 

snažil naverbovat Cliffa Leylanda do té Penneyho záležitosti?“ 

„Kdybyste v d la, jak to tady chodilo,“ zabru el Van Kessel. 

„My se do ni eho nepleteme.“ 

„Já nejsem soudce ani státní zástupce,“ snažila se ho uklidnit. 

„Istrati pracoval p i nakládání a nastupování do kabin. Byl to jeho 

nápad, naverbovat Cliffa Leylanda, protože ten asto cestoval na L-5 

a zp t. Leyland však odmítl. Odmítl znovu i potom, co ho ztloukli, 

Istratiho však neudal. Nebylo to jediné selhání jeho úsudku, ale zato 

tém poslední. Istrati si myslel, že bude chytré ušt d it mu lekci a 

podstr il mu drogy, aby je ostraha na L-1 ur it našla.“ 

Rozhlédla se po místnosti. Všichni jí zaujat naslouchali. „Jak 

- 194 -

patrn všichni víte,“ pokra ovala, „Penney byl šéfem bandy a m l 

toho dne službu. Jakmile se kabina s Leylandem dostala na 

zrychlovací dráhu, Istrati se mu musel pochlubit, co provedl. 

Penneymu bylo jasné, že se stala idiotská chyba. Byla to katastrofa, 

která mohla rozbít celý systém pašování drog. Usoudila jsem tedy, že 

Penney se rozhodl zni it Leylandovu kabinu – kabinu, která byla 

práv v polovin zrychlovací dráhy. Kdyby Penney p erušil dodávku 

energie práv tehdy, kabina by se zastavila a nikdy by zrychlovací 

dráhu neopustila.“ 

„Jak by mohl p erušit…?“ 

„Na p ímém anulování jste nem li žádnou bezpe nostní pojistku, 

pane Van Kessele,“ sko ila mu rozhodn do e i. „Kdokoli v této 

ídicí místnosti by mohl provést sabotáž. Penney m l motiv. A m l 

prost edky, mohl ji vyslat daleko, do hlubokého kosmu, nebo blízko, 

do M síce.“ Odml ela se. „Poslat ji daleko už samoz ejm 

nep ipadalo v úvahu, na její zastavení už bylo také p íliš pozd , ale v 

posledním zlomku sekundy ješt mohl p ivodit její srážku s 

M sícem. Proto vylétla kabina na tak podivnou ob žnou dráhu, která 

by ji p ivedla zp t, prakticky na ho ejšek základny. Zatímco Penney 

p edstíral, že se snaží Leylandovi pomáhat, vyslal signály, které 

vy adily z provozu manévrovací systém kabiny.“ 

Van Kessel zamumlal: „To všechno jste si domyslela…“ 

„Vypracovala jsem si hypotézu, ješt než jsem se dostala na 

M síc. M la jsem v tšinu fakt , které jsem pot ebovala.“ 

Van Kessel se zhluboka nadechl. „P edpokládám, že bych vám 

m l blahop át.“ 

„Ned lejte to. Naprosto jsem se mýlila. Penney nem l se 

selháním p i Leylandov startu nic spole ného.“ 

„Nem l?“ Van Kessel byl naprosto zmaten. 

„Penney je vrah, to ano. Myslím, že nebude t žké dokázat, že 

Istrati zešílel a spáchal sebevraždu, protože ho Penney t sn p ed 

nástupem do služby zám rn p edávkoval hypersteroidy. V d l, že 

se k n mu blížím. Nebyl však zodpov dný za selhání urychlova e.“ 

„A kdo tedy…“ cht l v d t Van Kessel. 

„Piet Gress.“ 

„Gress!“ vyšt kl Van Kessel. „Ten je v…“ 

- 195 -

Sparta p ikývla. „Práv te je v kabin . Je to analytik z 

pracovišt radioteleskop . Zabývají se tam pátráním po mimozemské 

inteligenci, ale Piet Gress je ochoten ob tovat život, aby zajistil, že ji 

nikdy nenajdou.“ 

„Chceš íct, že se snaží zni it antény?“ zeptal se Blake. 

„Kdo jste vy?“ cht l v d t Van Kessel a civ l na Blaka, jako by 

si ho všiml poprvé. 

„To je Blake Redfield, m j spolupracovník,“ ekla Sparta a 

neobt žovala se s dokon ením p edstavování. „M li za ít hledat v 

souhv zdí Crux,“ vysv tlovala Blakovi, „kde by podle tebe mohli 

najít domovskou hv zdu ,boh ,‘ tedy kulturu X.“ 

„Kulturu X? Kulturu X! Co má ksakru hrst škrabopisu na starých 

deskách spole ného s tímhle?“ naléhal Van Kessel, nikdo mu však 

nev noval pozornost. 

„Ale pak už se o to jednou pokusil a neusp l,“ namítl Blake 

Spart . „ eklas mi p ece, že Leylandova kabina narazila do hor. 

Antény jsou chrán ny kruhovou st nou.“ 

„Te už ne.“ 

Pak to Blake pochopil. 

Stejn tak i Van Kessel, p estože nerozum l, co to všechno 

znamená. „Kráter Leyland,“ zaúp l. 

Gress použil Leylandovu kabinu k proražení otvoru v kruhu hor, 

který chránil antény radioteleskop . Druhá kabina na stejné dráze by 

prolet la mezerou – a zaznamenala by p ímý zásah. 

„Jakou má Gressova kabina dráhu?“ zeptala se Sparta Van 

Kessela. 

„Ješt je p íliš brzy, aby se dala p esn ur it. K výpadku došlo ve 

stejné sekci dráhy jako u Leylanda. V prvním p iblížení Gress 

sleduje stejnou orbitální dráhu.“ 

„Spojil jste se s ním?“ 

„Neodpovídá. Musí mít porouchané rádio.“ 

„Nechte m , abych to zkusila.“ 

Sedla si ke stolku editele systému a zapnula pojítka. „Piete 

Gressi, tady je Ellen Troyová z Komise kosmické kontroly. Myslíte 

si, že brzy zem ete. Já vím pro . Vy však neuskute níte sv j zám r.“ 

Z reproduktor se ozýval pouze šum. 

- 196 -

„Doktore Gressi, myslíte si, že letíte po stejné dráze, jako byla 

dráha Cliffa Leylanda, nebo po dráze dostate n blízké. Ale vaše 

kabina neproletí mezerou v kruhové st n . Bez naší spolupráce 

nem žete provád t korekce kurzu. Nenarazíte do antén. Máte na 

vybranou – m žete se zachránit, anebo zem ete pro nic.“ 

Reproduktory z staly n kolik sekund n mé. Potom se z nich 

ozval smutný, strohý hlas: „Blufujete.“ 

Sparta zachytila Van Kessel v pohled. Jeho tvá se zachmu ila. 

„Pane Van Kessele,“ ekla potichu, „jen abyste v d l, emu musíme 

elit: podle mého kolegy, pana Redfielda, je Piet Gress p íslušníkem 

fanatické sekty. Ti lidé v í, že v dávné minulosti pronikli do naší 

Slune ní soustavy mimozemš ané a že již brzy dojde k dalšímu 

vpádu. Gress a jeho p átelé se na tento vpád t ší, cht jí však tohle 

všechno udržet jako tajemství p ed zbytkem obydlených sv t . 

Záleží jim na tom tolik, že n kte í z nich, jako nap íklad Gress, jsou 

ochotni zabít sebe i spoustu dalších lidí, jen aby nás ostatní udrželi v 

temnot .“ 

Van Kessel poulil o i. „To je nejblázniv jší v c, jakou jsem kdy 

slyšel.“ 

„Bezvýhradn souhlasím,“ horliv p itakala Sparta. „Ale není to 

poprvé, kdy skupina fanatik ob tovala svojí ví e sebe a velký po et 

nevinných p ihlížejících. A pochybuji, že to bude naposled.“ 

Obrátila se zp t k mikrofonu. „Ne, Gressi, neblufuji,“ 

odpov d la neviditelnému cestujícímu v kabin . „V d la jsem o 

vašich plánech ješt p edtím, než jste odstartoval,“ asi dv minuty 

p ed vaším startem, díky Blakovi, „a podnikla jsem kroky ke zm n 

vaší dráhy,“ kroky, skoky, zoufalé zákroky: vysko ila jsem z 

pádícího m sí ního traktoru, ode etla zrychlení vaší kabiny, ode etla 

obrácení fáze, b icho m pálilo, jak jsem vyslala spršku 

telemetrických údaj do p ijíma e ízení výkonu u dráhy 

urychlova e v kódu, který jsem si zapamatovala, a d lala jsem, co 

bylo v mých silách, abych p ehlušila signály, které vysílala vaše 

kabina, všechno to, než jsem zase dopadla na m sí ní povrch, a 

modlím se, abych usp la, ale kdo ví. „Nenarazíte do základny 

Odvrácené. Možná narazíte do M síce, ale ne tam, kam si p ejete. 

Nebo t eba m žete plout navždy vesmírem. Antény však nezni íte. 

- 197 -

Zachra te se, Gressi. Použijte svých manévrovacích raket.“ 

Z reproduktor zask íp l Gress v hlas: „Tvrdím, že blufujete.“ 

Blake se naklonil t sn k ní a dotkl se vláknového mikrofonu. 

Zvedl obo í v otázce: necháš m mluvit? 

P ikývla. 

Blake spustil: „Piete, tady je Guy. P ináším ti vzkaz ze svatyn 

zasv cenc .“ Ud lal pauzu. „Všechno bude dobré.“ 

„Kdo jsi?“ p išel okamžit Gress v zlostný dotaz. 

Blake ekl: „Jeden z nás. Katrinin p ítel. Catherinin p ítel,“ 

pohlédl na Spartu: promi mi to, ale jak moc se m žu mýlit?, „ale už 

je p íliš pozd . Zasáhli do zrychlování kabiny. A se s tebou stane 

cokoli, antény nezasáhneš. A Gressi, oni te v dí, kde hledat. M žou 

najít domovskou hv zdu jedním t icetimetrovým talí em na Zemi.“ 

Blake mu dal as, aby tuto informaci strávil. Z reproduktor zn l 

pouze šum prázdného kosmického prostoru. 

Místnost vyplnil Gress v hlas, znenadání siln jší: „Jsi 

podvodník, zrádce.“ Možná m l slzy na krají ku. 

Blake ho vyzval: „Zachra se!“ 

Žádný zvuk z reproduktor , žádný obraz na videopanelech, které 

jisk ily pouze šumem. 

Blake odstoupil od mikrofonu. „Bohužel. Myslím, že chce 

zem ít.“ 

Hlídka pokra ovala. Gressova kabina, jako p edtím Leylandova, se 

zvedla a nakonec za ala pomalu klesat k Odvrácené. 

V ídicí místnosti se vyst ídaly sm ny, avšak Sparta, Blake a 

Van Kessel z stali. Srkali ho kou kávu a hovo ili o Istratim, 

Penneym, Gressovi a Balakianové. Penney byl ve vazb , využíval 

svého práva zachovávat ml ení, a Istrati v lednici. Bezpe nostní 

služba základny však podala zprávu, že další lenové pašerácké 

bandy, které zatkla jako podez elé, za ali dobrovoln mluvit. 

Katrinu vzali do ochranné vazby. Nikdo jí nep e etl její práva, 

nikdo jí nic nevysv tlil. 

Záhadou ovšem z stávalo, co vlastn Gress provedl, aby tém 

p ivodil Leylandovu smrt. Pomáhala mu p i tom Balakianová? Sparta 

na ídila bezpe nostní služb základny rekonstruovat pohyb obou 

- 198 -

podez elých ve ty iadvaceti hodinách p ed startem Leylandovy 

kabiny. Lidé z bezpe nosti podali zprávu velice rychle: vypadalo to, 

že nikdo z nich v bec neopustil prostor provozu radioteleskopu. 

„Pokud nem li p ístup ke kabin , jak mohli ovlivnit její start?“ 

tázal se Van Kessel. 

Sparta ml ela, zabrána do myšlenek. Pod pronikavýma o ima se 

jí vytvo ily temné kruhy. P ihrbila se a držela se za b icho. 

„To možná dokážu zodpov d t,“ nabídl Van Kesselovi Blake. 

„Gress se zabývá analýzou signál , bylo pro n j tedy pravd podobn 

docela snadné rozšifrovat vaše signály, ur ené k ízení výkonu. 

Pot eboval pouze silný vysíla s uloženou šifrou. Když Leylandova 

kabina dosp la p i startu do správného bodu, vyslal signál dost silný, 

aby p ehlušil vysíla na palub kabiny. A jakmile kabina opustila 

dráhu katapultu, mohl stejn snadno dálkovým povelem vy adit z 

provozu po íta e v kabin .“ 

„Dálkový vysíla ?“ pronesl pochybova n Van Kessel. 

„Jeden je namí en na dráhu práv te ,“ zašeptala Sparta. 

„Radioteleskopy. Každý p ijíma lze použít jako vysíla . Každý 

vysíla m že být p ijíma em.“ Te si uv domila, že zdrojem toho 

znepokojivého pocitu slabosti, který zažila na dráze katapultu, byla 

sprška testovacích telemetrických údaj z antén, které ješt 

opravovali. 

„Jakmile se k tomu bezpe nostní služba propracuje,“ pokra oval 

Blake, „zjistí, že Gress tam vsouval n jaké programy navíc, na to 

bych si vsadil. A že Katrina se zapojila do jemného se izování 

teleskop . M la koneckonc co mluvit do seznamu cíl .“ 

Van Kessel pokr il rameny. „Uvidíme.“ Pohlédl na Spartu. 

„Myslíte si, že p ece jen zám rn vybrala Leylanda?“ 

„V tom m la stejnou sm lu jako on,“ odpov d la. „On byl prost 

náhodou v další kabin na dráze. Ocitl se na správném míst v 

nesprávném ase.“ 

as se vlekl. Jak do ídicí místnosti docházely údaje z 

radarových stanic kolem M síce, zp es ovaly se odhady Gressovy 

trajektorie. 

Van Kessel to první vyjád il slovy: „Gress do M síce nenarazí.“ 

- 199 -

Gress to samoz ejm nemohl v d t. Odmítl z ejm uv it emukoli, 

co mu ekli, a p estal jim odpovídat. Sparta pozorovala jasné áry na 

obrazovkách, áry, které znázor ovaly Gress v let k M síci. Snažila 

se p edstavit si, co asi cítí, když se k n mu ítí jasn zezadu osv tlené 

hory odvrácené strany. Ten muž cht l zem ít, cht l vid t M síc, jak 

se ítí nahoru a rozdrtí ho… 

Van Kessel Spartu pozoroval. P i zpráv , že Gress M síc mine, 

neprojevila p ekvapení, v bec žádnou emoci. 

„Vy jste blufovala, že ano?“ zeptal se. 

„Museli jsme mít št stí,“ zašeptala. 

„Jestliže však Gress dokázal dálkovým vysíláním naprogramovat 

Leylandovu kabinu tak p esn ,“ naléhal Van Kessel, „pro nedokázal 

naprogramovat svou? Vždy se v ní veze!“ 

Sparta pohlédla na Blakovu kulatou, hezkou tvá a spat ila, jak 

op t zvedl obo í. Skute n , pro ? uvažoval Blake. A co p esn 

Sparta zamýšlela, když vysko ila z rychle jedoucího m sí ního 

traktoru? Nebyly to ale otázky, které by jí položil na ve ejnosti. 

Sparta Van Kesselovi chladn odpov d la: „S Leylandem možná 

m l… za áte nické št stí.“ 

Van Kessel zamru el: „Chcete íct, že je v tom n co, co si 

Kosmická komise nep eje zve ejnit?“ 

„To je výte ná formulace, pane Van Kessele,“ odv tila. 

„M la jste to íct hned na za átku,“ zabrblal. Pak už si nechával 

otázky pro sebe. Pochyboval, že n kdy zjistí, co mu Kosmická 

komise nesd luje. 

Na základn se op t rozezn l poplach. Tentokrát šlo však jen o velmi 

preventivní opat ení. Pár lidí zašlo do hlubokých kryt , ale 

odvážn jší pracovníci vyšli na povrch pozorovat, jak se Gressova 

kabina vznáší nad h ebenem kruhové st ny kolem Ma e 

Moscoviense. 

Když se kabina, jasn ozá ená sluncem, které ješt bylo nízko na 

východ , nehlu n mihla nad jejich hlavami, m la ješt kilometr 

výšky k dobru. 

Chvíli nato se Gress op t vydal do kosmu. 

Sparta, na pokraji vy erpání, mu znovu zavolala. „Spo etli jsme 

- 200 -

vaši ob žnou dráhu s v tší p esností, doktore Gressi. P i každém 

obletu se budete více vzdalovat. Nakonec skon íte v pavou í síti na 

L-1. Zásoby jídla vám však pravd podobn tak dlouho nevydrží.“ 

Odpov dí jim byl jen prázdný šelest éteru. Trval tak dlouho, že 

všichni krom Sparty a Blaka propadli beznad ji, když náhle na 

pultech zablikala sv tla a unavení pracovníci ízení provozu 

zpozorn li. Videopanely se rozjasnily. Vbrzku se z rádia ozval 

Gress v unavený hlas: „P edal jsem vám ovládání kabiny. D lejte si 

s ní, co chcete.“ 

„P epnul manévrovací systémy kabiny z manuálního režimu,“ 

prohlásil Van Kessel. 

Než mohl n kdo v místnosti zareagovat, Sparta vy ukala na 

klávesnici sou adnice. „Za pár sekund ucítíte jisté zrychlení, doktore 

Gressi. P ipoutejte se, prosím.“ P epsala program kabiny, a než Van 

Kessel mohl potvrdit její výpo ty, odeslala ho. 

„Mohli jsme to ud lat my,“ zabru el Van Kessel. 

„Necht la jsem mu dát as, aby si to rozmyslel.“ 

Obrazovky ukázaly, že kdesi nad M sícem z motor Gressovy 

kabiny vyšlehly plameny, a nasm rovaly ho k brzké záchran na L-1. 

Sparty se zmocnila únava. 

„Pot ebuješ tady ješt být?“ zeptal se Blake. 

„Ne, Blaku. Pot ebuji být s tebou.“ 

Než dlouhý den skon í, museli ud lat ješt jednu zastávku. Katrinu 

Balakianovou zadržovali v malém v zení v sídle bezpe nostní služby 

základny pod kopulí údržby. Sparta a Blake se dívali na její obraz na 

hlída ov videopanelu. Astronomka klidn sed la v k esle v zam ené 

místnosti a civ la na své za até ruce. 

„Catherine?“ zeptala se Sparta Blaka. 

P ikývl. 

„Te p jdeme dovnit ,“ sd lila Sparta strážnému. 

Hlída vy ukal na klávesnici ve zdi kombinaci a dve e se 

rozlet ly. Katrina se nepohnula, ani na n nepohlédla. Pach, který z 

místnosti zavanul, byl zcela nezam nitelný. Byla to v n ho kých 

mandlí. 

Chvíli nato se Sparta p esv d ila, že Katrina Balakianová 

- 201 -

zem ela na otravu kyanidem, který si sama podala z nejstaršího 

tajného za ízení, z dutého um lého zubu. Rysy jí ztuhly a v 

rozší ených o ích byl patrný šok lov ka, jemuž se náhle, 

nezvratiteln zastavil dech. 

„Usmála se na Gresse, když ho naposledy vid la,“ ekla Sparta 

Blakovi. „Myslela jsem si, že to bylo z lásky. Možná ho opravdu 

m la ráda, ale v d la také, že odchází zem ít za ideály.“ 

„Takže nakonec byla state n jší než on,“ prohlásil Blake. 

Sparta zavrt la hlavou. „Myslím, že ne. Myslím, že až v L-1 

otev ou kabinu, najdou v ní mrtvého muže.“ 

„Pro nás tedy nechal, abychom ho poslali na L-1?“ zeptal se 

Blake. 

„Aby nás naštval. Aby nám ukázal, že zem el pro v c.“ 

„Panebože, Ellen, doufám, že tentokrát se mýlíš.“ 

Nemýlila se, avšak oba se to dozv dí až pozd p íštího dne. 

Toho ve era si našli oby ejný pokoj v ubytovn pro hosty se 

st nami zdobenými brokátovým vzorem a s koberci na podlaze i na 

strop . Nábytek byl hranatý a moderní, ale oni na n j nehled li. Ani 

si nerozsvítili. 

Pomalu se vzdávala svého brn ní. Neusnad ovala mu to, ale ani 

se nevzpírala. A když oba byli bez ochrany, drželi se dlouhou dobu v 

objetí, skoro se nehýbali, nemluvili. Za ala dýchat zhluboka, 

pomaleji, pomohl jí ulehnout na postel. Když ulehl vedle ní, 

uv domil si, že už usnula. 

Políbil ji na jemné chmý í na šíji. Ani si to nesta il uv domit a 

usnul rovn ž. 

- 202 -

18 

Okolo Venuše, jen kousek nad jejími oblaky, obíhal neustále rotující 

Port Hesperus. Vysoký muž se smutnýma o ima sed l v temné 

místnosti, p emýšlel nad videopanelem plným podivných symbol , 

které znal již tém nazpam . Ze svého soust ed ní byl však 

znenadání vytržen. 

„Mercku, obávám se, že mám pro vás velice špatnou zprávu,“ 

ekl J. Q. R. Forster a v hlase mu zazníval triumf. Pracoval u 

podobné obrazovky na prot jší stran velké místnosti, prázdné 

obrazárny v Hesperském muzeu. Muzeum, které stálo na rušné 

okružní t íd , vedoucí kolem koule se zahradami v Port Hesperu, 

bylo do asn uzav eno – byli v n m pouze Forster a Merck. 

„Špatnou zprávu?“ Albers Merck vzhlédl od jasné obrazovky s 

neur itým úsm vem na tvá i. Odhrnul si pramen sv tlých vlas , 

který mu p i každém pohybu hlavy padal do o í. 

„Identifikoval jsem ty koncové znaky, které nám byly tak 

záhadné.“ 

„Ach, opravdu?“ 

„Ano, práv te . Je to tak jednoduché, že nám to m lo být hned 

jasné…“ 

„Ano?“ 

„Kdyby se to nezdálo nemožné.“ 

„Nemožné.“ 

„P edpokládali jsme, že desky jsou miliardu let staré.“ 

Forster to sice íkal tónem nazna ujícím, že ten p edpoklad byl 

hloupý, ale Merck vážn p ikývl. „Jediný rozumný p edpoklad. Tak 

dlouho je Venuše neobyvatelná, jak potvrzuje datování vrstev v 

jeskyni.“ 

Forster vstal a za al p echázet po místnosti, která sama 

p ipomínala jeskyni. Její st echu tvo ila k iklav barevná sklen ná 

kopule, n které sklen né tabule však chyb ly a byly nahrazeny 

nepr hlednými deskami z plastu. Kdysi byla galerie p epln na 

- 203 -

okokovou veteší, kterou shromáždil zakladatel muzea. Ten však byl 

te mrtev a místo získalo špatnou pov st. Rada muzea, která pat ila 

ke sponzor m expedice na Venuši, dala prázdnou místnost k 

dispozici archeolog m pro jejich práci. 

„Jeskyn je nepochybn miliardu let stará,“ potvrdil Forster. „Ve 

velkém ka onu eky Colorado jsou rovn ž jeskyn stejného stá í. To 

ale neznamená, že je od doby jejich vzniku nikdo nenavštívil.“ 

Forster zvedl ruku. „Ne, neobt žujte se to vyslovit… Uznám, ist 

kv li argumentaci, že n které artefakty v jeskyni mohou být miliardu 

let staré, i když to nem žeme potvrdit, protože jsme nem li as 

sebrat vzorky. V era ve er m však napadlo – a pro nás to vlastn 

nenapadlo už d íve? – že kultura X mohla to místo užívat už velice 

dlouhou dobu.“ 

Merck, který o ividn trp l, vyrazil afektovaný povzdech. 

„Fakticky, Forstere, vy jste ur it jediný archeolog v obydlených 

sv tech, který by mohl uv it takové možnosti. Civilizace, která trvá 

miliardu let! A která nás as od asu navšt vuje. M j drahý 

p íteli…“ 

Forster p estal p echázet. „Ty znaky, Mercku, ty znaky. V každé 

ásti textu jsou znaky vlevo zrcadlovým obrazem znak vpravo. 

Perfektní kopie v každi kém detailu – krom koncových znak v 

posledním ádku levé ásti…“ 

„Každý poslední ádek v levé ásti má odlišný koncový znak, 

který se nevyskytuje nikde jinde,“ dokon il místo n j Merck. „Zcela 

jasn jsou to vzácné zdvo ilostní znaky.“ 

„Ano!“ souhlasil horliv Forster. „Navíc p edpokládám, že 

zrcadlový zápis je sám o sob slavnostní – jde vlastn o opisování 

text považovaných za cenné, aby se zachovaly. Nepochybn to není 

standardní zp sob, mar anská plaketa není psána zrcadlov .“ 

Merck se samolib usmál. „Promi te mi, že obrátím vaše tvrzení 

proti vám, ale za miliardu let, nebo za sto, anebo dokonce za deset let 

se zvyky mohou zm nit.“ 

„Jist ,“ p isv d il podrážd n Forster. Merck sice zabodoval, te 

však nebyl vhodný as to p ipustit. „Mercku, já tvrdím, že m žeme 

ty texty dešifrovat. Že už ty koncové znaky známe!“ 

Merck zíral na Forstera s výrazem, v n mž se mísilo pobavení a 

- 204 -

jakési obavy. „Že m žeme?“ 

„Tenhle – ze t etí sady desek. To je egyptský hieroglyf, slune ní 

disk, zvuk kh…“ 

„Forstere, to je oby ejný kruh,“ namítl Merck. 

„A tenhleten, z páté sady, sumerský klínový znak pro nebe…“ 

„Který bezvadn p ipomíná hv zdi ku.“ 

„Z druhé sady, ínský ideogram pro kon . Myslíte si, že je 

univerzální? Z deváté sady, minojský znak pro víno. Pili snad víno? 

Z druhé sady, hebrejské písmeno alef, které zastupuje býka. Ze 

sedmé sady, znak ve tvaru ryby z nerozlušt ného rukopisu z 

pákistánského Mohenjo-Daro…“ 

„Prosím vás, p íteli,“ ekl Merck mírn , „je toho p íliš mnoho 

najednou, abych to strávil. Vy se opravdu domníváte, že kultura X 

navštívila Zemi v dob bronzové a potom odlet la na Venuši, aby 

tam zanechala zprávu o své cest ?“ 

„Velmi zdvo ile mi íkáte, že jsem blázen,“ pravil Forster, „ale já 

nejsem. Mercku, našli jsme Rosettskou desku.“ 

„Na Venuši?“ 

„T eba jsme to nem li najít, nebo alespo ne bez pomoci. 

Nicmén je to Rosettská deska.“ 

„Nechme stranou otázku, kdo nám podle vás m l pomáhat,“ ekl 

Merck. „Tam prost není jediný útržek jazyka, který bychom 

dokázali poznat, s výjimkou, možná, t ch n kolika rozptýlených 

znak .“ 

„Ty znaky tam dali jako sd lení, že tehdy znali lidi; respektovali 

nás natolik, že zaznamenali naše symboly. Rozhodn cht li, 

abychom jim jednoho dne porozum li – a prost edek k tomu je v 

t chto deskách.“ 

„Jak nádherné by bylo, kdybyste m l pravdu,“ ekl Merck. „Ale 

jak to chcete dokázat s jediným pochybným odpovídajícím znakem v 

každém bloku?“ 

„Je to abeceda, Mercku. Existuje dvaa ty icet znak , 

alfanumerika…“ 

„S tím nesouhlasím…“ 

„Na tom nesejde, jenom poslouchejte. Poda ilo se nám získat 

t icet dvojitých blok textu a každý levý blok kon í znakem z 

- 205 -

n kterého z nejstarších psaných jazyk na Zemi. Každý koncový 

znak vlevo odpovídá znaku kultury X v textu na pravé stran . Jsou to 

zvuky. Egyptský je pro kh. Minojský pro we. Hebrejský je nezn lý, 

ale ur it pro ah. P vodn musel existovat jeden z našich znak pro 

každý jednotlivý z jejich. N které jazyky už neznáme. Mnoho 

kousk je ztracených, ale m žeme to dát dohromady. M žeme z toho 

vytáhnout význam, zaplnit mezery.“ 

Forster p estal neklidn p echázet. „A až to ud láme, dokážeme 

p e íst, co napsali.“ 

Tvá í v tvá Forsterovu nadšení Merck znechucen máchl rukou 

a obrátil se zpátky ke své obrazovce. 

Forster se vrátil ke svému po íta i. Za hodinu už m l cosi, co 

považoval za dobrou aproximaci zvuk abecedy kultury X. B hem 

další hodiny je použil, aby odvodil význam n kolika blok textu. Pln 

vzrušení sledoval, jak se na jeho obrazovce objevují první p eklady. 

P emohlo ho hrozné vzrušení. Ne ekal, až po íta ukon í tisk 

p eklad , a p ivolal Mercka. „Mercku!“ zak i el a vytrhl jej z jeho 

truchlivé meditace. 

Merck se na n j zahled l. Z stával velice zdvo ilý, avšak pocit 

hlubokého smutku, který z n j vyza oval, zp sobil, že se Forster na 

okamžik zarazil. 

„Do nejistých v cí se pustíme pozd ji,“ pokra oval po chvíli 

Forster. „Tady je vhodné místo pro za átek: text, ukon ený znakem 

alef. Klid, lov e… ,Na po átku stvo il B h nebe a zemi…‘ No?“ 

Merck stál ve stínu a bezvýrazn hled l na poskakujícího a 

skota ícího Forstera, který etl z plastového proužku. 

„Další, t etí text, zakon ený hieroglyfickým slune ním diskem. 

Za íná: ,Jak kouzelná jsi ty, na východním obzoru…‘ Egyptský 

hymnus ke slunci. Další, z íny: ,Cesta, která je známá, není 

cesta…‘“ 

„Prosím, p esta te,“ požádal ho Merck a zvedl se ze židle. 

„Nem žu se tím zabývat práv te .“ 

„Budete se tím muset zabývat brzy, m j p íteli,“ triumfoval 

tém krut Forster. „Nevidím d vod, pro bychom to zítra 

neoznámili.“ 

„Tak tedy zítra. Omluvte m , Forstere. Musím jít.“ 

- 206 -

Forster sledoval vysokého, truchlivého archeologa, jak shrben 

odchází z potemn lé obrazárny. Dokonce se ani neobt žoval vypnout 

svou obrazovku. 

Forster k ní p ešel a sáhl po klávese ULOŽIT. Zrak mu padl na 

grafické znaky na Merckov displeji, znaky kultury X s Merckovými 

poznámkami vedle nich. Merck vytrvale zacházel se znaky jako s 

ideogramy, ne jako s písmeny abecedy. Vytrvale hledal tajemné 

významy pro texty, které byly pro Forstera náhle zcela jasné. 

Není divu, že Merck necht l až do zít ka o ni em p emýšlet. 

Jeho životní práce náhle p išla vnive . 

Merckovi nem la z stat ani špetka úlevy: kosmickým prostorem už 

se rychlostí sv tla ší ila špatná zpráva. 

Celou noc dostával Port Hesperus zpravodajství o nejnov jším 

nešt stí na Odvrácené. Nastalo ráno a Forster pustil všechny 

myšlenky na tiskovou konferenci z hlavy. áste n z respektu v i 

svému kolegovi, áste n z ryze praktických d vod . Události na 

M síci byly totiž tak senza ní, že jim oznámení sebep evratn jšího 

archeologického objevu nemohlo konkurovat. 

Ub hlo více než ty iadvacet hodin. Forster ve e el sám ve své 

kajut , když zaslechl poslední ást smutné zprávy: kabina s Pietem 

Gressem dorazila na L-1 s mrtvolou uvnit . Forster ve e i odstr il a 

vydal se hledat svého kolegu. 

Zá ící obrazovka tvo ila jediný zdroj sv tla v obrazárn . Albers 

Merck sed l u dlouhého stolu a zíral na prázdnou obrazovku, ve 

skute nosti však hled l kamsi daleko za ni… 

„Albersi…“ Hlas J. Q. R. Forstera se ozv nou rozléhal temnou 

obrazárnou, p estože zn l nezvykle tiše. „Práv jsem to slyšel. Byl ti 

ten chlapec blízký?“ 

„Byl to syn mé sestry,“ zašeptal Merck. „Od doby, kdy byl ješt 

mali ký, jsem je oba vídal velice málo.“ 

„V íš tomu, co íkají? Že se snažil zni it antény na Odvrácené?“ 

Merck se pomalu oto il a pohlédl na Forstera. Nesm lý malý 

profesor stál ve dve ích, ruce ochable sv šeny po stranách t la, 

vypadal podivn bezmocn . P išel ut šit svého starého p ítele, m l 

však v takových záležitostech malé zkušenosti. 

- 207 -

„Ano, jist ,“ p isv d il prost Merck. 

„Co tím mohl myslet? Pro by se snažil zni it to nádherné 

za ízení?“ 

„Musí být pro tebe moc t žké, abys to pochopil.“ 

„Abych to já pochopil! Vždy se zabil!“ Forster ve svém 

rozhorlení tém zapomn l, že sem p išel Mercka ut šit. „Snažil se 

zabít toho druhého muže. Mohl zabít spoustu lidí.“ 

Merck v nep ítomný výraz se nezm nil. 

Forster zakašlal. „Prosím, promi mi to, já… Snad bych t m l 

nechat o samot .“ 

„Ne, z sta ,“ ekl ost e Merck a pomalu se postavil. V pravé 

ruce držel n co erného a lesklého, jen o málo v tšího než jeho dla . 

„Fakticky, Forstere, Gress v osud m v bec nezajímá. M l sv j úkol 

a neusp l. Modlím se, abych alespo já usp l p i pln ní svého.“ 

„Tvého úkolu? Co to má znamenat?“ 

Merck šel ke vzdálenému konci obrazárny, kolem ad vitrín. 

N které obsahovaly skute né fosilie, shromážd né d lními roboty, 

putujícími celé roky po Venuši. V jiných byly nedávno zhotovené 

duplikáty tvor , které Merck a Forster vid li v jeskyni, pracn 

rekonstruované z jejich záznam . 

Merck se sehnul nad vitrínou, ve které byly vystaveny kopie 

desek. Hled l na ady znak , vyrytých v lešt ném kovovém povrchu. 

Kopie byly neuv iteln dokonalé, vypadaly p esn jako skute né 

desky, p estože byly pouze z metalizovaného plastu. Skute né desky 

byly znovu poh beny pod kameny Venuše. Mohou ekat ješt velmi, 

velmi dlouho. Jejich kov je tvrdý jako diamant. 

Merck mumlal slova, která Forster nemohl slyšet. Vypadalo to, 

že hovo í p ímo k deskám. 

„Mluv nahlas, lov e,“ vyzval ho Forster a šel blíž. 

„Nerozumím ti.“ 

„ íkal jsem, že jsme nebyli p ipraveni na tyto události. 

Pancreator m l hovo it k t m z nás, kdo p ijali a uchovali Znalost. 

Pouze k nám. Avšak tyto,“ civ l na desky, „jsou dostupné všem 

filolog m.“ 

„O em to mluvíš, Mercku? Kdo nebo co je Pancreator?“ 

Merck položil v c, kterou držel v ruce, na ho ejšek vitríny. Byl 

- 208 -

to plochý plastový disk. Pak se oto il k Forsterovi a ve stínu se zvedl 

do celé své impozantní výšky. „Nau il jsem se t mít rád, Forstere, 

navzdory našim spor m. I navzdory tomu, jak asto jsi ma il moje 

úsilí.“ 

„Pot ebuješ si odpo inout, Mercku,“ pravil Forster. „Je z ejmé, 

že si to všechno moc bereš. Mrzí m , že jsem to byl já, kdo dokázal, 

že se v p ekladech mýlíš, bylo to však nevyhnutelné.“ 

Merck ho úpln ignoroval. Pokra oval: „N kdy jsem dokonce 

cítil nutkání pomoci ti s pravdou, p estože mým celoživotním 

úkolem bylo odvád t t – a všechny ostatní – od ní pry .“ 

„Mluvíš nesmysly,“ ekl bez obalu Forster. 

„Nanešt stí pro tebe jsi se dopracoval k pravd sám. Musel jsem 

tedy tvou práci zni it…“ 

„Cože?“ Forster se oto il k obrazovce na Merckov pracovním 

stole. Sko il ke klávesnici a tiskl tla ítka, ale obrazovka z stávala 

prázdná. „Nem žu… Co to znamená? Co jsi to ud lal, Mercku?“ 

„Co jsem ud lal tady, se te d je všude, kde byly takové 

záznamy zapsány a uloženy, Forstere,“ zašeptal Merck. „Na Zemi, na 

Marsu, v každé knihovn , muzeu a univerzit . Všude. Zbývá pouze 

zni it dva muže, kte í by mohli odhalit pravdu. Ty bys to ud lal 

dobrovoln . Nem žu ti za to dávat vinu. A mne by samoz ejm 

mohli p inutit.“ 

Forster se podíval na v c, ležící na vitrín vedle Mercka. „Co k 

ertu je…“ 

Sko il po Merckovi. Záblesk intenzivního sv tla a st na 

žhnoucího vzduchu ho hodily zp t. Poslední, co vid l, byl Merck, 

vysoký blondýn, zahalený v plamenech. 

- 209 -

EPILOG 

Když Sparta a Blake v Newarku vystoupili z raketoplánu, ekal na n 

podplukovník. M l na sob nažehlenou modrou uniformu. Oni byli 

oble eni na dovolenou. 

Ve Spartin pozdravu chyb la v elost. „Máme sch zku ve vaší 

kancelá i až zítra.“ 

„N co se semlelo,“ ekl chraptivým hlasem podplukovník. 

Obrátil své modré o i na Blaka. „Nazdar, Redfielde.“ 

„Blaku, m l bys kone n v d t, kdo tento muž skute n je. Je to 

m j šéf. Ná elníku…“ 

„Lituji, ješt není as na seznámení,“ ekl Blakovi, p itom mu 

však siln stiskl ruku. „Budeme muset mluvit p i ch zi,“ poznamenal 

ke Spart . 

Blake pohlédl na Spartu. „Jsem do toho zahrnut?“ 

„Já nevím,“ odpov d la. „Nespoušt j m z o í.“ Sp chali, aby se 

p ipojili k podplukovníkovi, tla ili se kolem dalších cestujících na 

vysokorychlostním osobním dopravníku, aby se k n mu dostali. 

„N kdo dal bombu do Hesperského muzea,“ ekl ná elník. 

„Proboda vytáhl z trosek Forstera. M l ošklivé spáleniny asi na 

sedmdesáti procentech t la – nic, co léka i nedokáží dát za pár dn 

do po ádku. Merck je mrtev. Nez stalo z n j ani tolik, aby se dal 

zrekonstruovat.“ 

„Co se stalo?“ 

„Nevíme. Forster má jisté potíže s upamatováním se na poslední 

minutu i dv , než bomba vybuchla.“ 

„Proboda ho tedy zachránil?“ 

„Dorazil tam za t i minuty, prodral se dovnit , popálil se. Viktor 

sice není žádný intelektuál, ale práv si zasloužil další povýšení.“ 

Ná elník se dotkl Spartiny paže, aby jí nazna il, že se má vydat 

vpravo, kde chodba odbo ovala k p istávací ploše pro vrtulníky. 

„Zasluhujeme si k velitelství helikoptéru?“ 

„Nemí íme k velitelství,“ odpov d l. „ eká na nás naložený 

- 210 -

aketoplán. Zvedne se, jakmile budeš na palub .“ 

Na okamžik se odml ela. „Takže z dovolené, kterou mi po ád 

slibujete, nebude zase nic,“ ekla nakonec. 

„Bude to náš dluh,“ odv til podplukovník. 

Sparta pohlédla na Blaka a na okamžik jí zvlhly o i. Blake ji 

nikdy nevid l plakat a ani te se to nestane. Místo toho ho 

nemotorn uchopila za ruku. Hled li na sebe, jak osobní dopravník 

b žel, ona se však nepohnula sm rem k n mu a on se jí nenutil. 

Ná elník se up en díval stranou a ml el. Potom si hlasit 

odkašlal a pravil: „Dávej si pozor, te p estup vpravo nahoru.“ 

Blake a Sparta se od sebe odtrhli. Sparta nepromluvila. Krk m la 

z úsilí ovládnout své emoce opuchlý. 

„V tom Hesperském muzeu to vypadá dost hrozn ,“ prohlásil 

podplukovník. „Archeologické krámy. Jsou rozházeny všude, n které 

ukradeny, jiné zni eny.“ Z jeho tónu bylo z ejmé, že si nedovede 

p edstavit, pro by n kdo mohl mít zájem o „archeologické krámy“. 

Obrátil se na Blaka. „A co vy, Redfielde? Žádné nápady?“ 

„No, pane…“ 

„Nap íklad to, co jste ekl Troyové, že jste d lal v Pa íži?“ 

pohlédl na ni. „Nevynechala jsi nic z toho hlášení, Troyová?“ 

„Nic d ležitého, pane.“ V jejím hlase zazníval vzdor. 

„Te , když jste se t m podivín m prozradil, Redfielde, bychom 

vás asi m li p ijmout. Ale bude to muset po kat.“ 

„Kam m posíláte, pane?“ zeptala se chraplav Sparta. 

„V c, která vyvolává nejv tší rozruch, je ta mar anská plaketa.“ 

„Mar anská plaketa?“ 

„Zmizela v era z Labyrinth City. Tvým úkolem je dostat ji zp t.“ 

„Mars.“ Polkla na prázdno. „Podplukovníku, povolil byste mi 

n kolik minut, abych si mohla promluvit s Blakem, než nastoupím?“ 

„Lituji, na to není as.“ 

„Ale pane,“ namítla zlostn , „jestliže m posíláte na Mars, 

neuvidíme se n kolik m síc .“ 

„To záleží na n m,“ odv til podplukovník. „Máme rezervována 

dv místa, ale on je civilista. Nemusí s tebou let t, když nebude 

chtít.“ 

Chvilku to trvalo, než jim to došlo. Pak Blake vyk ikl a Sparta se 

- 211 -

zazubila. Objali se. Podplukovník po celou dobu ani nemrkl. 

- 212 -

DODATEK: ŠIFRA PLAYFAIR 

Šifru Playfair navrhl v roce 1854 v dec Charles Wheatstone. 

Jeho p ítel, baron Playfair, prosazoval tak ú inn , aby šifru p ijala 

britská vláda, že se stala známou pod jeho jménem místo pod 

Wheatstonovým. Playfair ud lá z nešifrovaného textu šifrovaný tím, 

že nejd íve nešifrovaný text zvláštním zp sobem upraví a potom jej 

pomocí abecedního tverce podle prostých pravidel transformuje. 

Rozložení abecedního tverce se m ní podle klí ového slova. 

Toto byl Blak v nešifrovaný text: 

TO HELEN FRQM PARIS IF YOU FIND THIS ME IN THE 

FORTRESS SEEKING THE FIRST OF FIVE REVELATIONS. 

YOU WILL NEED A GUYDE 

Pravidla úpravy nešifrovaného textu jsou: 

1) Písmena nešifrovaného textu se rozd lí do pár . Nap íklad z 

TO HELEN se stane TO HE LE, atd. 

2) Dvojitá písmena, jestliže se vyskytnou v páru, musí být 

odd lena písmenem X nebo Z. Nap íklad z dvojitého L ve WILL 

NEED se stane LX LN, atd. (Ale ze t í S ve FORTRESS SEEKING 

se stane SX SZ SE, atd. Použitím jednou písmene X a podruhé Z se 

šifra vyhne p ivolávání pozornosti k písmenu, které by bylo použito 

dvakrát stejným zp sobem. Takový náznak by mohl vyzradit ást 

rozložení abecedního tverce.) 

3) S písmenem J se v nešifrovaném textu zachází, jako by šlo o I. 

(Blak v nešifrovaný text J neobsahoval.) 

Blake tedy v prvním kroku zapsal nešifrovaný text takto: 

TO HE LE NF RO MP AR IS IF YO UF IN DT HI SF IN DM El NT 

HE FO RT RE SX SZ SE EK IN GT HE FI RS TO FX FI VE RE 

VE LA TI ONSY OU WI LX LN EX ED AG UY DE. 

- 213 -

Abecední tverec šifry Playfair má stranu dlouhou p t písmen. 

Nejd íve se napíše klí ové slovo (žádné písmeno se však neopakuje), 

potom zbývající písmena abecedy, p i emž I a J se považují za stejná 

písmena. Blakovo klí ové slovo zn lo SPARTA, takže jeho abecední 

tverec šifry Playfair vypadal takto: 

S P A R T 

B C D E F 

G H IJ K L 

M N O Q U 

V W X Y Z 

Transformace šifrou Playfair je založena na skute nosti, že 

záznam každého páru v nešifrovaném textu se m že vyskytnout v 

pouze jednom ze t í stav . Pár m že být spole n ve stejném ádku, 

ve stejném sloupci, anebo – nej ast ji – ani v jednom, ani v druhém. 

1) Každé písmeno v páru písmen, která spadají do stejného 

ádku, je nahrazeno písmenem vpravo od n j. Nap íklad z ED se 

stane fe. Písmeno napravo od posledního písmene v ádku je první 

písmeno téhož ádku. 

2) Každé písmeno v páru písmen, která spadají do stejného 

sloupce, je nahrazeno písmenem pod ním. Nap íklad z RQ se stane 

ey. Písmeno pod poslední písmenem ve sloupci je první písmeno 

téhož sloupce. 

3) Každé písmeno v páru písmen, která nespadají do stejného 

ádku ani do stejného sloupce je nahrazeno písmenem nacházejícím 

se v pr se íku jeho vlastního ádku a sloupce obsahujícího druhé 

písmeno z páru. Musí se dodržet po adí v páru: nejd íve ur ete 

pr se ík ádku prvního písmene se sloupcem druhého písmene, 

potom pr se ík ádku druhého písmene se sloupcem prvního 

písmene. Pomáhá p edstavit si, že dv písmena nešifrované-ho textu 

vytvá ejí uvnit abecedního tverce dva vrcholy obdélníka. Potom 

písmena zašifrovaného textu leží v opa ných vrcholech tohoto 

menšího obdélníka. Nap íklad z TO se stane au. 

- 214 -

. . A R T 

. . D E F 

. . IJ K L 

. . O Q U 

. . . . . 

4) Protože I a J jsou identická, transformaci na IJ lze psát bu 

jako I, anebo J, podle rozmaru šifrovatele. 

Blake transformoval nešifrovaný text takto: 

TO HE LE NF RO MP AR IS IF YO UF IN DT 

au ke fk uc aq ns rt ga ld xq zl ho fa 

HI SF IN DM EI NT HE FO RT 

ik tb ho bo dk up kc du ts 

RE SX SZ SE EK IN GT HE FI RS TO FX FI 

ek av tv rb kq ho ls kc dl tp au dz dl 

VE RE VE LA TI ON SY OU WI 

yb ek yb jt al qo rv qm xh 

LX LN EX ED AG UY DE 

jz nu dy fe si qz ef 

Sparta našla šifru v tomto tvaru: 

aukcfkucaqnsrtgaldxqzlhofaiktbhobodkupkcdutsekavtvrbkqholskcdltp 

audzdlybekybjtalqorvqmxhjzhu dyfesiqzef 

Protože v d la, že jde o šifru Playfair, a uhodla klí ové slovo 

SPARTA, musela pouze rozd lit šifrovaný text do pár , 

rekonstruovat abecední tverec a podle stejných pravidel 

transformovat každý šifrovaný pár zp t do jeho nešifrovaného 

ekvivalentu: 

au kc fk uc aq ns rt ga 

TO HE LE NF RO MP AR IS … 

- 215 -

MALSTRÖM 

DOSLOV ARTHURA C. CLARKA 

Nem že existovat mnoho v deckofantastických román , které kon í 

ty icetistránkovým dodatkem, plným matematických vzorc a 

diagram elektrických obvod . Nem jte obavy – tento k nim nepat í. 

Avšak práv taková kniha jej inspirovala, a to p ed p l stoletím. A s 

trochou št stí b hem dalšího století p estane být fantazií. 

Muselo to být v roce 1937 nebo 1938, když jsem byl 

pokladníkem p t let staré Britské interplanetární spole nosti (ro ní 

rozpo et k zahájení poko ení kosmu asi 200 dolar ). Spole nosti 

byla tehdy zaslána kniha s pon kud divným názvem od autora s ješt 

podivn jším jménem. Kniha Akkada Pseudomana Nula až osmdesát 

(Zero to Eighty, Princeton, Scientific Publishing Company, 1937) 

musí nyní být raritou. Jsem zavázán svému starému p íteli 

Fredericku I. Ordwayovi III. (zodpovídal za technické návrhy v knize 

2001: Vesmírná Odyssea) za hezký exemplá , který vlastním. 

Apartní podtitul íká vše: 

Je mým celoživotním dílem, 

reflexemi a vynálezy 

a rovn ž 

mou cestou kolem M síce 

Docela po ádné a rovn ž; dokážu si p edstavit, že slyším autorovo 

rezervované pokašlávání. 

Nebyl to samoz ejm skute n pan Pseudoman, jak oz ejmila 

p edmluva. Ta nesla podpis E. F. Northrup a vysv tlovala, že knihu 

napsal, aby ukázal, že M síce lze dosáhnout pomocí známých 

technických prost edk , bez zavád ní jakýchkoli imaginárních 

fyzikálních vlastností nebo zákon . 

Doktor E. F. Northrup byl vážený elektroinženýr a vynálezce 

induk ní pece, která nese jeho jméno. Jeho román, který je zjevn 

- 216 -

vysn nou p edstavou spl ující autorovy tužby, popisuje cestu k 

M síci (a kolem n j) v dopravním prost edku, vypáleném ze Zem 

obrovským d lem jako v klasickém díle Julese Vernea Ze Zem na 

M síc. Northrup se však snažil vyhnout zjevným nedostatk m ve 

Verneov naivním návrhu, který by uvnit koule z roztaveného kovu 

rychle p em nil Ardana a ostatní na malé kapky protoplazmy. 

Northrup použil elektrické d lo, dv st kilometr dlouhé, z v tší 

ásti vodorovné, ale s poslední sekcí zdvíhající se po svahu sopky 

Popocatepetl, takže st ela bude ve výšce v tší než p t kilometr , 

když dosáhne únikové rychlosti 11,2 kilometr za sekundu. Tak by 

došlo k minimalizaci ztrát zp sobených odporem vzduchu, k nutným 

korekcím by však byla k dispozici malá energie raket. 

No, dává to v tší smysl než Verneovo d lo, ale ne o moc. I s 

dv st kilometrovou startovací dráhou by neš astní cestující museli 

déle než p l minuty vydržet zrychlení 30 gé. A cena magnet , 

elektráren, rozvodných kabel , atd. by dosáhla miliard. Rakety by 

byly levn jší a rovn ž daleko prakti t jší. 

Jsem si jist, že Akkad Pseudoman by byl p ekvapen – a pot šen 

– kdyby v d l, že lidé poprvé oblet li M síc na palub Apolla 8 o 

Vánocích 1969. Datum, které udal ve svém románu, bylo 28. ervna 

1961. Mimochodem, nebyl první, kdo toto schéma navrhl: 

tvrtletník v deckých div – Zima z roku 1930 má p ekrásnou 

ilustraci Franka R. Paula, na níž je dráha z obrovských 

elektromagnet , vyst elující kosmickou lo po svahu hory. Mohla by 

velice dob e posloužit jako frontispis knihy Nula až osmdesát. 

N kolik rok po p e tení knihy doktora Northrupa (která je plná 

dalších zajímavých nápad , v etn pozoruhodn sympatického 

popisu – obzvlášt v dané dob – ruské techniky) m napadlo, že se 

dopustil malé chyby. Umístil sv j elektrický katapultovací systém na 

špatnou planetu. Na Zemi nedával smysl, byl by však ideální pro 

M síc. 

Za prvé: není tam atmosféra, která by dopravní prost edek 

zah ívala nebo brzdila, takže celou dráhu lze položit vodorovn . 

Jakmile náklad dosáhne únikové rychlosti, pomalu se z povrchu 

M síce zvedne a zamí í do kosmického prostoru. 

Za druhé: lunární úniková rychlost iní pouze jednu p tinu 

- 217 -

zemské, lze jí tedy dosáhnout na ekvivalentn kratší dráze –as 

p tadvacetinou energie. Až nastane as vyvážet z M síce zboží, m lo 

by se to d lat tímto zp sobem. P emýšlel jsem pouze o neživých 

nákladech a o katapultovacích systémech jen n kolik kilometr 

dlouhých; vhodn chrán né cestující – lidi by bylo možno 

vyst elovat v tšími systémy, kdyby n kdy byl dostate ný provoz, 

aby se vyplatily. 

Sepsal jsem tuto myšlenku i s pot ebnými výpo ty v lánku 

nazvaném „Elektromagnetické vypoušt ní jako hlavní p ísp vek ke 

kosmickým let m“ publikovaném v asopise Britské Interplanetární 

Spole nosti (listopad 1950). Dá se snadn ji nalézt v mé knize Ascent 

to Orbit: A Scientific Autobiography (Wiley, 1984). A protože dobrý 

nápad by se m l využít všemi možnými zp soby, použil jsem ho ve 

dvou p ípadech ve fikci: v kapitole „Výst el z M síce“ {Ostrovy na 

obloze, 1952) a v krátké povídce „Malström II“ (Playboy, duben 

1965, p etišt no v knize Vítr ze Slunce, 1972). To je p íb h, který 

Paul Preuss vynalézav zpracoval do druhého svazku Zlatého v ku 

Venuše. 

Asi dvacet let po publikaci „Elektromagnetického vypoušt ní“ v 

BIS rozvinul tento koncept mnohem dál Gerald O’Neill, který z n j 

ud lal klí ový prvek svých projekt „kolonizace kosmu“ (viz The 

High Frontier, 1977; Geny O Neill je oprávn n rozlad n p evzetím 

svého názvu do Hv zdných válek). Ukázal, že velká kosmická 

sídlišt , která p edpov d l, lze nejekonomi t ji postavit z materiál 

vydolovaných a vyrobených na M síci a potom vyst elených na 

ob žnou dráhu elektromagnetickými katapulty, jimž dal jméno 

„hmotnostní hnací stroje“. (Vyzval jsem ho, aby p edvedl jakékoliv 

pohonné za ízení, které nevyhoví tomuto názvu.) 

Další v decký prvek v „Malströmu II“ má mnohem delší historii; 

je to odv tví nebeské mechaniky, známé jako „poruchová teorie“. 

Dokázal jsem ji zna n využít od chvíle, kdy m koncem ty icátých 

let na Kings College v Londýn m j instruktor aplikované 

matematiky, kosmolog doktor George C. McVittie, s tímto 

p edm tem seznámil. Setkal jsem se s ním, aniž jsem si to uv domil, 

v drahých starých Wonder Stories tém o dvacet let d íve. Zde je 

výzva pro vás: najd te chybu v následujícím scéná i: 

- 218 -

První expedice p istála na Fobosu, vnit ním m síci Marsu. 

P itažlivost tam iní pouze asi tisícinu zemské p itažlivosti, takže 

astronauti si užívají a sledují, jak vysoko dokážou vysko it. Jeden z 

nich to p ežene a p ekro í únikovou rychlost z mali kého satelitu, 

která je asi t icet kilometr za hodinu. Ztrácí se v obloze, letí ke 

skvrnité rudé mar anské krajin . Jeho spole níci si uv domí, že 

budou muset vzlétnout a zachytit ho, než narazí do planety, 

nacházející se pouze šest tisíc kilometr pod nimi. 

To je dramatická situace, která zahajuje seriál od Lawrence 

Manninga z roku 1932 The Wreck of the Asteroid (Vrak asteroidu). 

Manning, jeden z nejp emýšliv jších spisovatel 

v deckofantastických d l t icátých let, byl lenem Americké 

Raketové Spole nosti a byl velice pe livý, co se týká v dy. Obávám 

se však, že tentokrát íkal nesmysly: jeho skokan do výšky by byl 

naprosto bezpe ný. 

Podívejte se na situaci z hlediska Marsu. Pokud astronaut prost 

stojí na Fobosu, obíhá kolem planety rychlostí tém osm tisíc 

kilometr za hodinu (m síc tak blízko své primární planety se musí 

pohybovat dosti rychle). Skafandry jsou masivní za ízení, nejsou 

navrhovány pro atletické disciplíny; proto pochybuji o tom, že by 

astronaut mohl dosáhnout t ch kritických t iceti kilometr za hodinu. 

I kdyby to však svedl, bylo by to mén než p l procenta rychlosti, 

kterou už vzhledem k Marsu má. A tedy sko í jakýmkoli sm rem, v 

podstat to v bec nem ní jeho situaci; po ád se bude pohybovat po 

tém stejné ob žné dráze jako p edtím. Vzdálil by se pár kilometr 

od Fobosu – a dostal by se op t zpátky, kde za al, pouze o jeden 

ob h pozd ji! (Samoz ejm by mu mezitím mohl dojít kyslík, cesta 

kolem Marsu bude trvat sedm a p l hodiny. Takže možná by se jeho 

p átelé za ním m li vydat, ale beze sp chu.) 

To je snad nejjednodušší p íklad „poruchové teorie“. Rozvinul 

jsem jej o hodn dál v Jupiteru V (p etišt ném v Sahání po zít ku, 

1956). Mimochodem, tato povídka byla založena na nápadu, který se 

za átkem padesátých let zdál být chytrý. O deset let d íve asopis 

LIFE publikoval slavný obraz vn jších planet od kosmického um lce 

Chesleyho Bonestella. Nebylo by to krásné, myslel jsem si, kdyby 

tam n kdy v jedenadvacátém století LIFE vyslal svého fotografa, aby 

- 219 -

p ivezl nazp t opravdový snímek, a porovnal jej s Chesleyho sto let 

starou vizí? 

No, nep edstavoval jsem si, že v roce 1976 kosmická sonda 

Voyager ud lá práv tohle – a že našt stí Chesley se ješt do ká 

pohledu na výsledek. Mnohé z jeho obraz , vzniklých na základ 

pe livého studia, se strefily do erného – p estože nemohl p edvídat 

taková omra ující p ekvapení jako vulkány na Io nebo 

mnohonásobné prstence Saturnu. 

Mnohem pozd ji hraje poruchová teorie klí ovou roli v díle 

2061: T etí Odysea. A neslíbím, že ji ješt n kdy neužiji. Dává totiž 

spoustu p íležitostí p ipravit tená i p kná p ekvapení… 

Te je ada na tob , Paule Preussi! 

- 220 - 

Arthur C. Clarke Colombo, 

Srí Lanka

TECHNICKÉ VÝKRESY 

Na dalších stránkách jsou po íta em generované ná rty 

znázor ující n které struktury a stroje, o nichž jste se do etli: 

Stránky 2-7: Rover Pr zkumné a výzkumné vozidlo s lidskou 

posádkou pro nepr chodný terén – celkový perspektivní pohled; 

áste n rozložený pohled; perspektivní pohled; pilotní kabina; 

senzorové ídící a komunika ní komponenty. 

Stránky 8-9: Port Hesperus Orbitální stanice Venuše – 

perspektivní pohled v ezu; axiální komponenty. 

Stránky 10-13: Systém um lé reality. Skafandr se smyslovou 

analýzou generovanou po íta em – p ehled systém ; senzorové 

komponenty; senzorová matrice z ortotaktické látky pro 

vstup/výstup. 

Stránka 14: Mare Moscoviense Lunární plošina – Základna 

Odvrácená, výzkumné za ízení s radioteleskopy; letecký pohled; 

sekce s typickou elevací. 

Stránky 15-16: Lineární induk ní katapultovací systém, lunární 

transportní mechanismus – pohled na kabinu; schéma induk ní 

dráhy. 

- 221 -

- 222 -

- 223 -

- 224 -

- 225 -

- 226 -

- 227 -

- 228 -

- 229 -

- 230 -

- 231 -

- 232 -

- 233 -

- 234 -

- 235 -

- 236 -

Arthur C. Clarke Zlatý vek Venuše Malström

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?