Bulharsko - BUDDY Potápění

B U L H A R S K O 

POTÁPĚNÍ 

„NA POHODU“ 

Napsali: Martin Beneš P** CMAS, PADI Instruktor 

Václav Voráček P** CMAS 

redakce Buddy – Nashipae Y.L. AOWD, Nitrox SDI-TDI 

Vyfotografovali: autoři a redakce Buddy 

a Andrzej Kruczkowski 

Černé moře dává výjimečnou příležitost amatérským podvodním archeologům 

najít si svůj „malý poklad“. Černé moře ukrývá i ve 21. století, bývalá antická 

přístaviště, kde lze ještě dnes, při troše štěstí, najít úlomky amfor, keramiky, 

trofeje z vraků lodí aj.. Kdo si chce splnit svůj dětský sen a sejít se zblízka 

s dávnou minulostí a najít si svůj poklad, pro něj je Černé moře jako stvořené. 

Více než 100 vraků lodí čeká na své nové podvodní návštěvníky. Komu ještě 

vydá moře své poklady? 

94

BULHARSKO 

93 


S potápěním si u nás tuto zemi spojuje 

málokdo. A to přesto, že má moře, leží od 

nás relativně blízko a v současnosti tu každoročně 

tráví svoji dovolenou přes 100 000 

Čechů. 

I mně přišlo zvláštní, když mně můj kamarád 

a dlouholetý buddy Vašek řekl, ať s ním 

jedu do Bulharska na expedici redakce Buddy 

a ať si s sebou vezmu cajk. S Vaškem se 

rád potápím prakticky kdekoliv, a tak jsem 

bez rozmýšlení svolil. Nebývá přece až tak 

důležité, kam člověk jede, ale s kým. 

O potápění v Černém moři jsem do té doby 

nevěděl téměř nic. Bulharsko jsem pouze 

navštívil s rodiči jako dítě. Okamžitě jsem 

užíváte si klid, ticho a krásu 

podmořského života 

si vybavil dlouhé písčité pláže, které se 

jen zvolna svažovaly do moře. Také jsem 

si hned vzpomněl na svoje první pokusy 

s potápěním na nádech, kdy zde spatřit 

pod vodou něco jiného než písek bylo spíše 

vzácností. A největší atrakcí byla bójka, 

ukotvená v hloubce 1,6 m, která ohraničovala 

prostor pro neplavce. Proto jsem si od 

této cesty žádné mimořádné potápěčské 

zážitky nesliboval. Nicméně jsem si řekl, že 

aspoň viditelnost bude výrazně lepší, než 

na jakou jsme zvyklí na většině českých lokalit 

a víc jsem celou věc neřešil. Začal jsem 

pomalu balit. 

Jak se později ukázalo, potápění zde nebylo 

vůbec špatné. Největší výhodou ale bylo, že 

jsem po letech potápění zažil u moře pocit, 

kvůli kterému jsem potápění před lety propadl. 

A to pocit pohody... Té pohody (a řekněme 

i svobody), kdy jste se svým buddym 

ve vodě, užíváte si klid, ticho a krásu 

podmořského života, aniž by vám při tom 

asistovalo několik desítek jiných potápěčů, 

vířících před vámi kal a čekajících, až jim 

jejich divemaster dá pokyn, kam se plave, či 

že paní Vonáskové už dochází vzduch, a tak 

všichni hajdy ven z vody. 

Po příjezdu do pobřežního městečka Primorsko 

se ukázalo, že „potápěčský průmysl“ 

zde ještě naštěstí není plně rozvinut, což se 

vzhledem k výše uvedenému ukázalo jako 

mimořádná výhoda. Jedinou potápěčskou 

základnou, která z našeho pohledu přicházela 

v úvahu, byla základna Poseidon. 

Její majitel Todor, jinak „potápěčský vlk“ 

a osobnost každým coulem, se ukázal jako 

potápěč - srdcař a hodně přispěl k pocitu 

pohody, který ve mě zůstal ještě nějakou 

dobu po příjezdu do Čech. 

Kromě jeho úžasných historek ze života, 

kuchařského umění a večerů s kytarou 

a písničkami, měl osobitý a individuální 

přístup ke každému. Naše denní ponory 

začínali kolem deváté ráno, kdy se sesbírali 

zájemci o ponor a odjelo se na domluvenou 

lokalitu. Po každém ponoru následovalo 

setkání se na bázi v přístavu, kde se 

jedlo a povídalo až do večera a po večeři 

pokračovalo před ofisem Poseidonu až do 

pozdních hodin. 

KROKODÝL 

Naším první lokalitou byl Krokodýl. Lokalitu 

Krokodýl najdete na skalnatém pobřeží 

přírodní rezervace Arkutino, kousek za 

vilou Perla. Jde o mělkou lagunu, oddělenou 

od otevřeného moře skalnatým 

ostrůvkem zvaným Krokodýl (protože má 

tvar krokodýla plovoucího na hladině). 

Po sestupu do větší hloubky se ocitnete 

v krásném světě ticha. Proplouváte mezi 

skalami obrostlými slávkami, ve kterých si 

našli úkryt mořští koníci, jehly a malé rybky. 

Hlouběji narazíte i na velké kraby, kteří 

svými rozevřenými klepety budí patřičný 

respekt, dále jsou tu platýzi, rejnoci a při 

troše štěstí můžete potkat i neškodného 

vás během ponoru doprovází 

množství všudypřítomných 

velkých medúz 

černomořského žraloka. Tady se konají 

i seznamovací ponory pro nepotápěje. Je 

to bezva lokalita na rozpotápění. Přístup 

je trochu obtížný, ale není to tak hrozné. 

Přístup k vodě je řešen příkrými betonovými 

schody, které končí asi 1,5 metru 

nad mořem. Lokalita je to pěkná, zvlášť 

na druhé straně Krokodýla, kde se dá 

terasovitě sestupovat do 20 metrů a pak 

pokračovat po písčitém dně dál. Je tam 

spousta krabů a malých ropušniček. Stejně 

jako na všech ostatních ponorech tady, 

vás během ponoru doprovází množství 

všudypřítomných velkých medúz a kolem 

vás jsou kolonie rapanů a slávek. 

Na této lokalitě jsou díky častým návštěvám 

potápěčů ryby nebojácné, zvědavé

a přátelské. Jakmile se ponoříte před Krokodýlem, 

v hloubce okolo 8 metrů, kolem 

vás se začnou hemžit hejna různých rybek, 

které od vás čekají na nějaký pamlsek. 

Třeba v podobě rapanů. Tak jsme je i my 

nezklamali a krmili je i z ruky. Stačilo jen 

nastavit dlaň a dívat se. Byl to krásný a nepopsatelný 

zážitek. 

RAPANI 

Rapani jsou všem dobře známí mořští plži, 

jejichž ulita byla častým suvenýrem dovezeným 

z Bulharska a dodnes „zdobí“ zaprášenou 

poličku nejedné české domácnosti. 

Historie i současnost výskytu těchto plžů 

v Černém moři je celkem zajímavá. Nejsou 

původními obyvateli tohoto moře, ale byli 

sem zavlečeni ruskou flotilou v období 2. 

světové války, a to až z vod, omývajících 

břehy Japonska. 

Bohužel, v současné době jsou přemnoženi 

a představují ekologickou časovanou 

bombu. Živí se totiž slávkami jedlými, jejichž 

počet v důsledku toho klesá. Jak známo, 

každá slávka přefiltruje za den okolo 

1m 3 , takže s úbytkem slávek hrozí prudké 

zhoršení kvality vody a porušení rovnováhy 

celého ekosystému. Rapani jsou však 

také naštěstí velmi žádané zboží, a to nejen 

ve své domovině - Japonsku, kde představují 

labužnickou pochoutku. Pro řadu 

místních „potápěčských vlků“ je lov rapanů 

hlavním zdrojem příjmů v období mimo 

hlavní sezónu. Lov rapanů je, přestože se 

vlastně jedná o škůdce, licencován. 

My jsme si na rapanech pochutnávali jak 

v místních restauracích, tak i u Todora 

(vlastní licenci) na jeho základně. Prádelní 

hrnec plný uvařených plžů Todor vždycky 

vysypal na dřevěný stůl, který toho rozhodně 

hodně pamatuje. Mezerami mezi 

jednotlivými prkny vytekla horká voda 

(doporučuje se před tím vyndat svoje 

nohy z pod stolu...) a jídlo bylo hotové. 

Plže je třeba vyjmout, oddělit vnitřnosti, 

posolit a sníst. 

MIRIUS 

Další pohodovou lokalitou, která se nachází 

nedaleko od „Krokodýla“, je zátoka 

„Mirius“. Ze dna vystupují malé skály, mezi 

nimi na dně září světlý písek, řasy, rapani, 

krabi, ryby, a to vše v hloubce, která opět 

nepřesáhla 20 metrů. Ale hlavně ta krásná 

samota ... V této zátoce, u skály Palurja, je 

doslova překrabováno, což je nejvíce vidět 

při nočním ponoru. 

Nedaleko této lokality, za výběžkem „MAS- 

LEN NOS“, se nachází Pirátská zátoka, 

kam za časů dávno minulých 

piráti zaháněli obchodní plachetnice. 

Bohužel, taktika jejich boje příliš 

k zachování vraků pro potápění 

nepřispěla. Piráti lodě při útoku 

zapalovali, a tak se zde dají najít 

už pouze kovové spojovací části, 

pocházející z těchto bývalých lodí 

(nejčastěji zbytky nýtů, apod.). 

MASLEN NOS 

Název Maslen Nos (Zechtin burun) 

je údajně v překladu Olejový 

útes (nos = útes, výběžek). Název 

vznikl podle toho, že námořníci 

za silných bouří vhazovali do moře soudky 

s olejem. Množství vhozeného a rozlitého 

oleje na mořské hladině dokázalo změnit 

strukturu vln a tím i jejich sílu, která loď 

hnala přímo na skaliska. A prý to opravdu 

fungovalo. Podobnou pověst jsem už ale 

vysoký skalnatý výběžek, který 

se stal v minulosti osudným již 

mnoha lodím 

slyšel i při potápění v jiných mořích. Tak na 

ní asi něco bude. 

Typickým pro tuto lokalitu je vysoký skalnatý 

výběžek, který se stal v minulosti 

osudným již mnoha lodím, plujícím v době 

zimních bouří v jeho blízkosti. V prosinci 

roku 1898 zde ztroskotala loď Aglaj Valianu, 

v lednu 1901 ruský parník Cisarovna. 

Možná to bude tím, že nevezly dostatek 

olivového oleje. Podél moře lze na skalách 

spatřit jeskyně, ve kterých do roku 1932 


žili i tuleni mniši, které buď vybila armáda 

nebo se přestěhovali do klidnějších vod. 

Na skalnatém výběžku, nad útesy čnící i 50 

metrů nad mořem, stojí dnes maják a oblast 

okolo něj slouží jako vojenská základna. 

VARVARA 

Kousek dál od Primorska, směrem na jih, leží 

lokalita „Varvara“. Nachází se sice nedaleko 

hranic s Tureckem, nicméně na břehu máte 

pocit, že jste se ocitli někde na pobřeží Irska. 

Skalnaté pobřeží, strmé srázy k moři, skály 

pokračující v moři s celou řadou malých 

kaňonů a jeskyněk v maximální hloubce 14 

metrů. Místo, kde bych si dokázal představit 

i žít. Jde o pěknou členitou lokalitu, takové 

malé podmořské skalní městečko, kterým 

proplouváte jeskyněmi a údolíčky mezi 

skalkami. V jeskyních jsme našli dělové koule 

různých velikostí. Ponor klasicky doprovázeli 

všudypřítomné květáky – medúzy. 

92

BULHARSKO 

91 


KITEN (URDUVIZA) 

Na jih od Primorska leží nevelký, antický přístav starého města 

Tonzu, přístav Kiten. Kiten je celkem zajímavou potápěčskou 

lokalitou především z historického hlediska. Přímo v oblasti 

přístavu se nachází několik posledních zbytků středověkých 

a dokonce i antických vraků. Většinou se jedná už jen o dřevěné 

zbytky, střepy amfor, nádobí apod. Jako téměř vždy záleží 

trochu na štěstí, kolik toho moře přemístěním písku právě 

odhalí. Poblíž Kitenu se nalézá v malé hloubce celkem 8 vraků 

lodí. Našli jsme tu něco z nákladu lodi, něco kovových částí lodi, 

část amfory a keramický talíř. Vše jsme ale moři nechali pro další 

návštěvníky a jen se na okamžik svým nálezem – dotekem a pohledem 

– spojili s jeho dávnou minulostí. 

V Kitenu stojí celkem za návštěvu místní muzeum podvodní 

archeologie. Dají se tu vidět zachovalé „vykopávky“ z lokalit, 

kde se člověk ještě před chvílí potápěl, i výsledky americké expedice, 

která zkoumala vrak, jehož zbytky jsme před chvílí viděli 

na vlastní oči. 

v oblasti přístavu se nachází několik posledních 

zbytků středověkých a dokonce i antických vraků. 

Pozn. Todor má v ofisu své vlastní muzeum, které také stojí za 

shlédnutí: kly od mamutů, dělové koule všech velikostí, dělo, 

kotvy, sošky, amforky, mosazné talíře, měděné mince, knoflíky 

a další poklady.

MYS KORAKEA (Korakja) 

Nejhezčí ponor z našeho pobytu jsme si 

nechali na konec. Jeli jsme se lodí potápět 

na vrak parníku „Jacques Fressinet“, který 

ztroskotal nedaleko mysu Korakea. Z této 

lodi se prý zachránila celá posádka. Protože 

právě začínalo zimní období, zachráněnou 

posádku ubytovali místní lidé v budově 

zdejší školy v Primorsku a celou zimu jim 

tam nosili jídlo a oblečení. 

Všude bylo mnoho kovových 

součástí lodi, pokrytých velkou 

vrstvou slávek. 

Jacques Fressinet byl postaven ve Francii 

v roce 1914. Potopil se 15. 2. roku 1929. Výtlak 

měl 5000 tun. Vypráví se, že loď ztratila 

v mlze kurz a narazila na pobřežní skaliska. 

Loď v době ztroskotání plula pod bulharskou 

vlajkou. Vrak lodi leží poblíž břehu, cca. 50 

metrů. 

Po sestupu po kotevním lanu do 24 m jsme 

za viditelnosti okolo 7 m postupně prohle- 

dávali dno. Všude bylo mnoho kovových 

součástí lodi, pokrytých velkou vrstvou 

slávek. Pod vrakem i pod kameny našli své 

útočiště krabi, kterým se právě v tomto 

období mění krunýř a jsou pro ostatní obyvatele 

moře snadným úlovkem. Viděli jsme 

ryby, které si zrovna vybrali jednoho z krabů, 

který včas nenašel svůj úkryt. Ryby dělali 

nájezdy na jeho slabý krunýř a neustále 

ho okusovali. Pokud se krab včas neschoval 

před rybími vetřelci, asi už je dneska nebožtík. 

Viděli jsme i rejnoka, který si nás připlul 

prohlédnout a zase rychle odplaval. 

Náš parník neměl (bohužel pro nás potápěče) 

klid ani na dně moře. Po 2. světové válce 

na něm testovala bulharská armáda užití trhavin 

pod vodou a dokonala tak zkázu této 

lodi. Dobře zachované jsou tři parní kotle, 

o průměru kolem 4 metrů a také chladiče 

i parní stroj. Ve střední části lodi jsou dobře 

viditelné části paluby s fragmentem stožáru 

o průměru 0,7 metru. Záď lodi je v hloubce 

7 metrů a příď okolo 20 metrů. Délka lodi 

byla 110 metrů. Na povrchu vraku je vidět 

několik okének a najít lze i šamotové 

cihly z kotlů, kde každá z cihel nese jméno 

Jacques Fressinet. Veškeré části z lodi jsou 

pokryty vrstvou slávek. Z trupu parníku je 

nyní hromada kovových částí, z jejichž velikostí 

a množství je patrné, o jak velkou loď 

se jednalo. To naznačuje i velikost lodního 

šroubu, který se nám ve změti železného 

šrotu podařilo najít. Kdo by ho chtěl tento 

třímetrový skvost vidět pod hladinou, 

měl by si pospíšit. Místní potápěči uvažují 

o jeho vylovení a umístění do muzea. Části 

vraku jsme nacházeli i v hloubce 20 – 27 m. 

Výstup na hladinu probíhal u asi 50 m vzdá- 


leného reefu, zajímavě členitého, se spoustou 

slávek a krabů. 

Potápěli jsme se z plachetnice Svatá Marie, 

která je k pronájmu v přístavu Kiten. Tuto 

plavbu na Svaté Marii nám domluvil Todor 

poté, co vlny na moři byly přeci jenom na 

jeho 6,5 metrový člun velké. Nám se už příliš 

krátil čas do odletu, takže nebylo možno ponor 

přeložit na některý z dalších dnů. Majitel 

a stavitel plachetnice – kapitán Dobri Dimitrov 

– mimo to, že vypadá jako pravý mořský 

vlk, je i významným výrobcem chladných 

zbraní. Můžete si u něj objednat pirátské 

tesáky nebo repliku meče cara Kalojana 

zvaného Joanika, vítěze bitvy u Varny 1201. 

Joanik byl významným bulharským válečníkem, 

který zpět dobyl ztracená bulharská 

území v Byzantské říši a roku 1204 získal od 

papeže titul krále (cara). 

Cestou zpět nám posádka kromě vlastního 

oběda (čerstvých ryb a speciálních brambor 

se šopským salátem) uvařila i slávky jedlé, 

které nám Todor na konci ponoru nasbíral. 

Slunce nám hřálo do zad, vítr foukal do 

plachet tak akorát a vůbec to byl takový ten 

hezký den, na který se nezapomíná a kdy 

člověka napadne, jestli způsob života, který 

žije v Čechách, je ten pravý ořechový. 

90

BULHARSKO 

89 


DOJMY 

Během našich ponorů se viditelnost pohybovala 

většinou v rozmezí 5 – 8 m., což na 

moře není mnoho. Bylo to způsobeno pře- 

devším nezvykle horkým létem, voda oproti 

jiným rokům nadměrně „kvetla“. Teplota 

vody byla do 8 metrů okolo 27 – 29°C, a i ve 

30 metrech neklesala pod 25°C, což oproti 

relativně nízké viditelnosti bylo příjemné. 

Teplotou to připomínalo spíše potápění 

v tropickém moři. Potkali jsme zde i další 

české potápěče, kteří se oblékali do 3 mm 

mokrého šortu, což je na začátek září v Bulharsku 

nezvyklé. Že by se skutečně začalo 

projevovat globální oteplování? 

Jednou ze zajímavostí Černého moře 

je nižší koncentrace soli, než na jakou je 

člověk v moři zvyklý. To samozřejmě ovlivňuje 

hmotnost zátěže, nutné pro správné 

vyvážení, která se tak přibližuje hmotnosti, 

kterou člověk používá ve sladké vodě. Ale 

největším překvapením pro mě bylo, že 

voda Černého moře vůbec nepálil do očí. 

Výše uvedené lokality jsou vlastně poměrně 

vhodné i pro začátečníky. Jak už jsem 

ale zmínil v úvodu, ocenit je mohou i potápěči, 

kteří už mají něco za sebou, ale kteří už 

jsou přesyceni „potápěčským průmyslem“, 

panujícím na světoznámých lokalitách. Na 

své si přijdou i potápěči – fotografové, kteří 

tu mají na své podvodní pokusy a záběry 

klid. 

PROČ JET 

DO BULHARSKA? 

Důvodů, proč navštívit Bulharsko, je však 

určitě více. Panují zde relativně nízké ceny, 

podobné těm našim, některé zboží je 

dokonce levnější. Nicméně i zde se prý obchodníci 

snaží každoročně ceny každoročně 

o několik procent „upravit“, samozřejmě 

směrem nahoru. 

Dalším důvodem je možnost získat relativně 

levnou letenku, a to přímým letem z Prahy 

až na Černomořské pobřeží (do Burgasu 

začala z Prahy létat mj. nízkonákladová 

letecká společnost Skyeurope, u které nás 

vyšla letenka na cca. 3000,- Kč včetně všech 

tax a poplatků). 

Konkrétně městečko Primorsko je taková 

poločeské kolonie. Proč zrovna „česká“? 

Právě zde se nejčastěji potkáte se svými 

krajany. Nápisy a jídelní lístky v češtině jsou 

zde běžným jevem, existuje tu dokonce 

i České informační centrum. Na sever a na 

jih Primorska leží dvě dlouhé pláže. Většina 

novějších hotelů leží u severní pláže, kde 

také probíhá další intenzivní výstavba. Jižní 

pláž se z Primorska táhne až ke Kitenu. Na 

úplném konci severní pláže leží opuštěný 

bílý hotel Perla, bývalá rezidence Todora 

Živkova. 

Samostatnou kapitolou je skvělá bulharská 

kuchyně. Spousty vynikajících salátů, ryb, 

upravených na různé způsoby apod. Za 

ochutnání rozhodně stojí plněná paprika 

„čůška bjůrek“. Jedná se o grilovaný paprikový 

lusk, naplněný jakousi nádivkou, 

jejímž základem je sýr (tipuji, že balkánský), 

to celé je obalené v trojobalu a osmažené. 

Je to jedno z bulharských národních jídel 

a fakt je to mňamka. Za zmínku rozhodně 

stojí místní verze dršťkové polívky, která je 

bílá, mírně nakyslá a většinou zachutná až 

tak napodruhé. Ale celkem jsem si jí oblíbil.

89

BULHARSKO 

87 


Velká část jídel obsahuje koření „čubrica“, 

které mu dává charakteristickou chuť. 

Dobré jídlo lze zapít jedním z místních piv. 

Jako nejchutnější nám přišla „Zagorka“, 

která nám připomínala Čechy nejen svojí 

chutí. (K pivu se zde občas přikusují, no spíše 

žužlají, malé sušené rybky nebo sušené 

masové plátky). 

Zkusili jsme samozřejmě i bulharská vína, 

ale narozdíl od piva, kde nás chuť mile překvapila, 

nás místní vína poměrně zklamala. 

Jako tvrdý alkohol se tu nejvíce pije rakije, 

ale protože tvrdý alkohol moc s Vaškem 

nepijeme, tak si její kvalitu hodnotit netroufáme. 

DALŠÍ VRAKY 

V předešlých tisíciletích se na březích 

Černého moře objevovaly a zanikaly státy 

a národy, rozkvétaly civilizace a kultury, které 

za sebou zanechaly bezpočet památek 

a stop (Trácká civilizace, Milétská civilizace, 

kolonizace perská a athénská). Po novém 

letopočtu: kolonizace římská, Byzancie, 

Osmanská říše. 

Surový charakter Černého moře a mořské 

bitvy poslaly ke dnu bezpočet lodí. Při potápění 

v místech, která byla velice nebezpečná 

(podvodní útesy), nebo v zátokách 

používaných jako přístavy, není náhodné 

vidět: antické olověné kotvy, středověké 

kotvy, amfory, keramiku, zbraně, vše 

pocházející od doby bronzové až po 20. 

století. U mysu Kaliakra a na jih od Burgasu 

v srpnu 1791 ruský kontraadmirál Fjodor 

Fjodorovič Ušakov úplně zničil silnou 

tureckou flotilu, doplněnou eskadrami 

z Alžíru, Tunisu a Maroka pod vedením 

kapadunpaši (admirál) Saida Aliho. Z této 

bitvy potopené lodě jsou po celé délce 

bulharského pobřeží. Jsou to vojenské 

plachetní lodě z 18. století. 

Vraky z pozdější doby je možno vidět 

před Achtopolem, v okolí Primorska, 

severně od Sozopolu, u Černého mysu 

(bulharská Šumni, turecká Gairet a ruská 

Kolchida). Před Varnou je vrak ruské 

ponorky z 2. světové války a v její blízkosti 

vrak lodi, kterou potopila. Každý potápěč 

s objevovatelským duchem, milovník 

tajemna, neznáma a dobrodružství si zde 

určitě přijde na své. 

V Bulharsku jsme strávili 7 dní, a to je na 

potápěčské možnosti, které zde pobřeží 

Černého moře nabízí, opravdu málo. I další 

vraky lodí, které jsme nestihli navštívit, lákají 

ke své návštěvě. 

V Burgaském zálivu najdete dva známé 

a navštěvované a zachovalé vraky: „Mopang“ 

a „Rodina“. Mopang, postavený roku 

1919, měl 102 metrů dlouhý trup a explodoval 

roku 1921 najetím na minu. Leží 

v hloubce 50 metrů. Rodina měla trup dokonce 

120 metrů dlouhý a byla potopena 

v roce 1941. Najdete ji v hloubce 40 metrů. 

Dalším vrakem 40 km od Sozopolu je 

„Sefak“. Vrak leží v hloubce od 9 do 14 

metrů, cca. 300 metrů od břehu. Loď byla

ombardována v roce 1941. Při bombardování 

nebyl na štěstí nikdo na lodi. Loď 

plula z Istanbulu naložena stavebním a sanitárním 

materiálem. V důsledku výbuchu 

Každý potápěč s objevovatelským 

duchem, milovník tajemna, 

neznáma a dobrodružství si zde 

určitě přijde na své. 

a následného zničení obsahu lodi, kde byl 

mimo jiné i cement, je část nákladu zalita 

v betonu. Ještě nedávno se kolem vraku 

daly nalézt olověné a porcelánové figurky, 

které byly také součástí nákladu. 

Dalším zachovalým vrakem je „Christina“ 

(vrak 1). Najdeme ho 12 námořních mil 

od mysu Kaliakra. Jde o vrak lodi, nalezený 

a poprvé probádaný „Bulharským 

Christina 

Institutem Oceánologie“ v červnu 2004. 

Institut bulharské podvodní archeologie 

uspořádal za vrakem výpravu již v roce 

1991, kde vítr a vysoké vlny a nepříznivé 

počasí ukončilo záhy tuto výpravu. Proto 

v roce 2004 se výprava vrátila znovu prozkoumat 

tento vrak s pomocí echosondy 

a sonaru a GPS. Jedná se o typický parník 

s vysokým dvojitým komínem, postavený 

na počátku 20. století. Vrak je ve slušném 

a zachovalém technickém stavu, včetně 

kotvy a vybavení. Na pravém boku je 

stále čitelný nápis – název lodi: CHRISTINA. 

Kromě stavebního materiálu se ve vraku 

našlo: zvon vysoký 20 cm se stále čitelným 

nápisem „…& Son Ltd, Liverpool, No 

23830.“ , dalekohled vyrobený v Liverpoolu, 

zrcadlo, světlo, naftová lampička, kom- 


pas, kotva, telegraf, vyrobený J. Sewillem 

z Velké Británie v letech 1875 - 1895, aj. Po 

vědecké výpravě došli vědci k závěru, že 

jde o loď vybudovanou roku 1912 firmou 

„Nuscke & Co.“ ve Štětíně na žádost Ragnara 

Nilssona z Wismaru (Niemcy). Loď, spuštěná 

pod jménem „Harald“ měla výtlak 632 

tun, délku: 191,5 stop a šířku 30,1 stop. 

Mohla dosáhnout rychlosti 8,5 námořních 

uzlů. V roce 1929 byla loď prodána Karlowi 

Grammerstorfowi z Kielu (Niemcy) 

a přejmenována na „Clare Grammerstorf“. 

Roku 1939 loď odkoupil Arthur Sommer 

(Joh. Ick) z Hamburgu a nově pojmenoval 

„Ottilie“. Roku 1947 byla loď předána řecké 

vládě a změnila své jméno na „Ioannina“. 

Roku 1948 nový majitel lodi, firma Atlantis 

SS. Co. z Patras v Řecku, ukončila kolotoč 

změn a pojmenovávání lodi a pojmenovala 

ji na „Georgios R.“. Od roku 1954 se stala 

loď vlastnictvím firmy „Atlantis Mercantile 

& Shipping Co“ (Chr. M. Sarlis & Co), Patras 

v Řecku. Firma loď přejmenovala na její 

první jméno: Christina. 

Od roku 1962 se vlastníkem lodi stala firma 

„M. Mariolis & Co“, rovněž z města Patras 

v Řecku. Dne 14. března 1962 loď při velké 

bouři ztroskotala 12 mil od Przylądka Kaliakra. 

Loď plula z Galatz do Rimini s transportem 

duży ładunek drewna. Informace 

o těchto expedicích do hlubin za vraky 

pochází z „Register of Merchant Ships 

Completed“ in 1912 od W. A. Schella. 

Dalším lákadlem jsou vraky ponorky ruských 

ponorek, typu ST. Ta kratší, o délce 24 

metrů, torpédovala minolovku „Karol“, ale 

sama byla zasažena torpédem z letadla. 

Druhá je delší, měří 33 metrů. 

86

BULHARSKO 

85 


MEZI DALŠÍ VRAKY ČERNÉHO MOŘE 

PATŘÍ: 

Německá torpédová loď z 2. světové války 

Německá loď, vyrobená v roce 1947 

Nákladní loď Kostas 

Tanker Pelesh 

U Černého mysu leží další tři vraky: bulharská 

Šumni, turecká Gairet a ruská 

Kolchida. 

MOŘSKÁ REZERVACE 

A MYS KALIAKRA 

V roce 2001 provedl tým specialistů z Bulharského 

Institutu Oceánologie další z průzkumů 

mořského dna ve vzdálenosti 12 

mil od břehu s názvem Relief 4000. Sonar 

pomocí radiového systému zmapoval BRAS 

(angl. Radio Positioning System – RPS) 

reliéf dna moře. Výsledkem práce tohoto 

systému bylo skenování reliéfu do mapy 

v poměru 1 : 50 000. Takto byly odhaleny 

další čtyři nové vraky. 

První vrak, o délce 64 metrů, leží v hloubce 

78 metrů. Zřejmě jde o parník postavený 

ve 20. století pro převoz zboží. Jde o výše 

jmenovanou loď Christina. 

Druhý vrak, dlouhý 84 metrů, leží v hloubce 

59 metrů. Jde zřejmě o typ ponorky L (Leninec), 

postavený v době 2. světové války. 

Třetí vrak, o délce 60 metrů, je zřejmě rovněž 

ponorka z období 2. světové války, typu 

SHT (Ščuka). Leží na dně v normální pozici 

v hloubce 60 metrů. 

Čtvrtý vrak, ležící v hloubce 63 metrů, je 

dlouhý 22 metrů. Žádná ze zachovalých 

částí lodi nepřesahuje výšku 3 metrů. 

Asi 50 km nad Varnou jsou čtyři potápěčské 

lokality s jeskyněmi vhodné pro milovníky 

jeskynního potápění. 

Na tyto a některé další lokality nám pro 

tentokrát nezbyl čas. Nicméně už teď vím, 

že se do Bulharska vrátím, a že si s sebou určitě 

přibalím potápěčský cajk, takže o nich 

třeba někdy příště. 

PODMÍNKY K POTÁPĚNÍ 

Bulharsko jsme navštívili začátkem září, 

nicméně nejlepší dobou pro potápěče je 

období mimo hlavní turistickou sezónu, v jarních, 

podzimních a zimních měsících. Díky 

nižším teplotám je v tomto období ideální 

viditelnost a v této době i větší výskyt ryb, při 

pobřeží táhnou hejna tuňáků (až 50 cm dlou-

Záruka příjemného klima 

UVEX patří mezi 100 nejprogresivnějších firem v inovacích 


UVEX Safety CZ, k.s., Na Jamách 394, 516 01 Rychnov nad Kněžnou 

e-mail: info@uvex.cz, tel.: +420 494 531 331, fax: +420 494 533 395 www.uvex-safety.cz 

84

BULHARSKO 

83 


hých) a mořských vlků. Teplota vody v podzimním 

období prý ještě neklesá pod 16°C, 

dá se tedy potápět i v polosuchém obleku. 

Dalšími měsíci nejvhodnějšími pro potápění 

jsou od března do května, kdy viditelnost 

je opět vysoká, nicméně teplota vody 

dosahuje v tomto období maximálně 10°C, 

suchý oblek je prakticky nutností. V tomto 

období lze pozorovat hejna sleďů (až 40 cm 

velkých), kambalu velkou apod. 

Nicméně potápění je velmi dobré i v hlavní 

sezóně, což nejvíc ocení zadaní potápěči, 

kteří chtějí (nebo musí) jezdit na dovolenou 

s rodinou. Manželka s dětmi může trávit 

dovolenou na pláži nebo šopováním a domluví 

se i česky. 

FAUNA 

Všudypřítomné jsou slávky jedlé (midi), 

mořští krabi, koníci, jehly, dravé mušle rapana 

a medúzy. Hlavně v jarních měsících 

se často setkáváme ve větších hloubkách 

s platýzy (kalkan), rejnoky ostnitými, žraloky 

černomořskými, ropušnicemi, hlaváči,aj. 

Žijí tu i tři druhy delfínů a jeden z velmi oblíbených 

vodních savců – tuleň mnich. 

PONORY A CENY 

Ceny potápění jsou zatím relativně nízké, 

s Todorem se dají domluvit okolo 200,- Kč/ 

ponor. V ceně je nafoukaná flaška, závaží 

a doprava na lokalitu. Cajk je lepší si dovézt 

svůj. S výjimkou ponoru na vrak parníku 

„JAQUES FRESINE“ jsme všechny ponory 

uskutečnili ze břehu. Nejbližší barokomora 

je v Burgasu (okresní nemocnice), použití 

je placené. 

Před cestou doporučuji navštívit webové 

stránky poseidonet.cz. 

POTÁPĚČSKÝ SERVIS 

• seznamovací ponor-discovery diving: 20 € 

• plnění lahví novým kompresorem Trident: 

1 litr vzduchu 0,25 € 

• půjčování lahví 10, 12, 15, 18 litrů s universálními 

ventily DIN: 2,5 €/ den

• zapůjčení žaketu: 2,5 €/ den 

• sautomatiky (vyvážený I. stupeň): 2,5 € 

za den 

• komplet ABC maska, ploutve, šnorchl: 

2,5 €/ den 

• Pro výjezdy do různých lokalit používáme 

6,5 m laminátovou loď s přívěsným 

motorem, vybavenou echolotem, GPS 

a kyslíkovou soupravou. 

• Klasický polodenní výjezd s možností 

opakovaného ponoru stojí 10 € (láhev 

a závaží v ceně). K dispozici je 15 kompletů 

pro potápěče. 

• Ke službám základny patří také zajištění 

ubytování jak pro potápěče tak pro individuální 

turisty. Ubytování je v soukromí 

na velmi dobré úrovni ve dvou, tří a čtyřlůžkových 

pokojích. Cena se pohybuje 

podle sezóny a kategorie od 5 do 9 € za 

lůžko. 

Od r. 2000 funguje v Primorsku i České informační 

centrum. 

Pozn. Ceny platné pro rok 2007 

CHARAKTERISTIKA 

ČERNÉHO MOŘE 

Plocha: 413 488 km (je větší než Německo) 

Největší délka: 1 130 km (Burgas – kavkazské 

pobřeží) 

Největší šířka: 613 km 

Průměrná hloubka: 1 650 m, do 8, místy 

až 35 km však nepřesahuje 50 m (při leto- 

viscích moře klesá až od 600 m od pobřeží 

pod 10 m) 

Slanost: slabá (18 promile, v největších 

hloubkách 22 promile), dáno obrovskými 

přítoky „sladkých“ řek (Dunaj, Dněpr, Dněstr...), 

soli K, Ca, Cl, Cr, bikarbonátní (příznivé 

pro lidský organismus) 

Průzračnost: do 16 – 20 m 

Teplota vody: od června do září průměrně 

23°C 

Příliv, odliv: není patrný 

Fauna: na rozdíl od bohaté flory je chudší 


(v hloubkách vzniká rozkladem organických 

látek jedovatý sirovodík), 1 500 živých 

organismů, 180 druhů ryb, 60 druhů užitkových. 

Ve velkých hloubkách žijí delfíni i žraloci 

(k pobřeží se nikdy nepřibližují). 

Ostrovy: malé, počet 7 (z toho 4 proti Sozopolu) 

Zálivy: dva velké – Varenský a Burgaský 

Pobřeží: 

reliéf pestrý, střídají se ploché břehy, kolmé 

skalisté stěny, zelený a lesní porost, miniaturní 

zálivy, masy balvanů 

82

BULHARSKO 

81 


.HISTORIE 

ČERNÉHO MOŘE 

Od 6. století př. n. l. bylo černomořské pobřeží 

zasaženo řeckou kolonizací. Kaliakra 

se jmenovala Tirizis, Balčik byl Dionýsopolis, 

Varna byla Odéssos, Nesebr byl Mesembria, 

Pomorie bylo Anchialos, Sozopol byl Apollónií 

a Achtopol Agathopolisem. Některé 

řecké osady vznikly přímo na místech bývalých 

thráckých sídel. Už první bulharský stát 

vznikl před 1840 lety na březích Černého 

moře. Zikmund Lucemburský utíkal po křižácké 

výpravě přes Černé moře po útoku 

Bayezida roku 1396 u dnešní Nikopole. Přes 

Černé moře měla přijet pomoc Benátčanů 

Vladislavovi III. v roce 1444. Ve Varně, Bulhary 

nazývaný český a polský král Varněnčik, 

padl. V roce 1853 na obranu celistvosti osmanské 

říše, proti Rusku v tzv. krymské válce 

vystoupily Velká Británie a Francie a vyslaly 

na Černé moře svá vojska. Na přelomu 

května a června 1854 se vylodila ve Varně, 

zahnala Rusy a válku přenesla na Krym. V roce 

1856 muselo Rusko přistoupit na neutralizaci 

Černého moře. V roce 1997 William 

Ryan a Walter Pitman z Columbia University 

nám zanechalo dědictví 

mnohačetných podvodních 

archeologických objektů 

objevili důkazy, že kolem roku 5600 př.n.l. 

zasáhla okolí Černého moře obrovská potopa 

způsobená tím, že do černomořského 

bazénu vtrhlo Bosporem Středozemní moře. 

Nálezy ukazují, že osídlení těchto míst trvá 

již více než 7000 let. Vedla tudy nejstarší 

plavební cesta v lidské historii a dokonce se 

datuje ještě před Velkou potopu a Noemovu 

archu, minulost Thráků, dobu římskou i řeckou 

a vytvoření bulharského státu. 

Poslední podvodní expedice v oblasti 

severního bulharského černomořského 

pobřeží, prováděná týmem profesora Bal- 

larda a skupiny potápěčů a vědců Institutu 

oceánologie ve Varně v srpnu 2002 skončila 

úspěšně – odhalila jeden z nejstarších 

a nejlépe zachovaných dřevěných korábů, 

který byl kdy objeven. Loď převážela dávnověké 

zboží v amforách a mnoho dalších 

předmětů. Jedna z nejdůležitějších událostí, 

která se stala na konci 2. světové války 

na bulharském černomořském pobřeží, 

je vlastní potopení německé flotily, když 

nemohla opustit Černé moře přes Bospor, 

obsazený spojeneckými vojsky. V té době 

součástí německé flotily bylo i několik 

italských, chorvatských a maďarských vojenských 

lodí. Začátkem roku 1944 jejich 

celkový počet dosáhl 350, část z nich (101) 

je potopena a opuštěna svými posádkami 

na severním bulharském pobřeží spolu se 

čtyřmi sovětskými ponorkami 2. světové 

války, které byly utopeny při účasti v mořských 

bitvách. To vše představuje úžasný 

objekt zájmů některých potápěčů. Toto 

intenzívní a dramatické historické období 

nám zanechalo dědictví mnohačetných 

podvodních archeologických objektů – ka

menných i kovových kotev, zbraní, amfor, 

jedinečných architektonických památek, 

uměleckých předmětů, zatopených přístavišť 

a lodí, z nichž některé teprve čekají na 

své objevitele. 

Jméno „Černé moře“‘ (zpočátku Pontos 

Černé moře stále láká objevitele 

a vědce 

Axeinos, “nepohostinné moře”, později přejmenované 

na Pontos Euxeinos, “pohostinné 

moře) bylo vytvořeno starověkými řeckými 

navigátory, pro neobvyklé temné barvy 

vod (oproti sousednímu Středozemnímu 

moři). Viditelnost v Černém moři je v průměru 

přibližně 5 metrů, ale můžete tu zažít 

viditelnost i přes 20 metrů, podobně jako 

ve Středozemním moři. Teorie, jak dlouho 

se voda Černého moře naplňovala je od 60 

dnů, přes roky až několik staletí. Co Černé 

moře všechno skrývá a jaká je jeho historie, 

to stále v 211. století nevíme. 

Protože Černé moře stále láká objevitele 

a vědce, byl do nového průzkumu mořského 

dna zapojen i v létě letošního roku i robot. 

Nový podvodní robot konstruktéra Jona 

Coxe, se jménem Doerri. Doerri vznikl na 

americké „University of Delaware“ a stal 

se novým členem mezinárodní expedice 

„Aegean & Black Sea 2007 „. Přes dva metry 

dlouhý a 109 kilogramů těžký Doerri patří do 

kategorie dálkově řízených podvodních vozidel, 

neboli AUV. Jeho mise potrvají až 14 hodin 

a budou se odehrávat v hloubce kolem 

200 metrů pod hladinou moře. Během nich 

bude Doerri pomocí svých senzorů sledovat 

slanost, teplotu a obsah kyslíku mořské vody. 

Mořské dno bude mapovat sonarový systém 

robota. Začít má poblíž ukrajinského přístavu 

Sevastopol. Vědci podle zprávy z University 

of Delaware doufají, že informace o profilu 

dna, které jim Doerri přinese, povedou k objevům 

dosud skrytých starověkých lodních 

vraků. Sledování parametrů mořské vody by 

také mohlo přinést zásadní informace o rozpouštění 

kyslíku nebo o dynamice vln, které 

formují mořské dno. 


80

Bulharsko - BUDDY Potápění

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?