Diagnóza 3/2012 - Promediamotion sro

EDITORIAL 

V aktuálním čísle Vám 

přinášíme hlavní téma 

„Péče o ženu a dítě“. Na 

přípravě tohoto čísla jsme 

spolupracovali s Ústavem 

pro péči o matku a dítě 

v Praze Podolí. V úvodním 

článku hlavní sestra Gabriela Kalousková, 

členka redakční rady časopisu Diagnóza 

v ošetřovatelství, představuje 

Ústav pro péči o matku a dítě, který nabízí 

v rámci České republiky komplexní péči 

o zdraví ženy a jejího dítěte. Špičkový 

tým porodníků, gynekologů a neonatologů 

zajišťuje komplexní péči jak o ženy 

během těhotenství a porodu, tak o ženy, 

které již nejsou v reprodukčním věku. 

Ředitel ÚPMD Podolí doc. MUDr. Jaroslav 

Feyereisl, CSc. s kolegou MUDr. Michalem 

Krčmářem v recenzované příloze 

SUPPLEMENTUM ukazují, jaké jsou 

„Současné možnosti terapie stresové inkontinence 

moči“. 

V péči o ženu a dítě je ale nejdůležitější 

prevence. Na stránkách tohoto čísla naleznete 

články o prevenci karcinomu děložního 

hrdla, rakoviny prsu i informace 

o Evropském dni proti melanomu v ČR, 

jehož koordinátorkou je paní prof. MUDr. 

Jana Hercogová, CSc. z Dermatovenerologické 

kliniky UK 2. LF, Nemocnice Na 

Bulovce. 

V České republice zemře na následky 

rakoviny prsu každých pět hodin jedna 

žena. Výzkumy prokázaly, že toto hrozivé 

číslo dokáže snížit až o 40 % prevence. 

Společnost Avon pořádá letos již 12. pochod 

proti rakovině prsu. Pochod proti 

rakovině není jen výzvou pro sestry 

a ostatní zdravotníky. Spojuje jedním cílem 

ty, kteří o ženy s rakovinou prsu pečují, 

pacientky a jejich blízké a známé, 

a také ty, kteří do styku s tímto zákeřným 

onemocněním nepřišli, ale kterým není 

lhostejný osud jejich bližních. 

Spolu s námi můžete nyní podpořit projekt 

Avonu ZDRAVÁ PRSA i Vy jednoduše 

tím, že si předplatíte náš časopis. 

Věříme, že se Vám toto číslo bude líbit! 

Na tomto čísle spolupracovali: 

Eva Mašatová 

ředitelka redakce 

OBSAH 

PŘEDSTAVUJEME 

Včerejšek a dnešek Ústavu pro péči o matku a dítě 5 

PRAXE 

Trofoblastická nemoc 7 

Těhotenství žen s onemocněním DM 1. typu 9 

Ponsetiho terapie u pes equinovarus congenitus 12 

Probiotika a účinná léčba průjmu u dětí 14 

Zelenina v dětské výživě 15 

Nozokomiální močové infekce 16 

Víte, že kanadské brusinky pomáhají zvyšovat 

obranyschopnost močových cest? 16 

Inkontinence moči u žen – konzervativní léčba 18 

Dlouhodobá péče o pacientku po CMP 20 

SERVIS 

Revoluční 3D laparoskopie vstupuje do chirurgie 22 

Na návštěvě v Linet Scholaris 23 

PRÁVNÍ RADY 

Souhlas obou rodičů u nezletilého pacienta jako jedna 

z novinek ve zdravotnické legislativě 24 

ZADÁNO PRO 

Poslání pečovat – kazuistika třetí 25 

Nedostatečné znalosti mladých dívek o HPV infekci 26 

Zdravá prsa 28 

Transplantace ledvin – úvod do problematiky 30 

VZDĚLÁVÁNÍ 

Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita 

v Plzni 33 

OBORY 

Mentální anorexie – poruchy přijmu potravy 34 

Dědičné metabolické poruchy 36 

Na atopický ekzém či lupénku a suchou kůži 

s přípravky Epiderm 37 

KULTURA 

Kultura / nové knihy 38 

PŘÍLOHA – DIAGNÓZA NA KONFERENCI 

Manažment ošetrovatelskej starostlivosti u pacienta 

s intraabdominálnou hypertenziou a syndrom 

brušného pretlaku 40 

Moderní metody v hojení ran 42 

Bariéry v sebepéči stomiků a potřeba domácí péče 45 

PŘÍLOHA – SUPPLEMENTUM 

16 

www.promediamotion.cz 

3 

10 

12 

14 

25 

Současné možnosti terapie stresové inkontinence moči 1 

Prevencia karcinómu krčka maternice 3 

Role sestry v péči o pacienta s Huntingovou chorobou 5 34

2.–9. 6. 2012 

10 let 

Zahraniční školicí akce Chorvatsko "Wellness jógou proti stresu a napětí, rehabilitační 

ošetřovatelství" 

7. ročník zahraniční školicí akce v ČJ, Zaton Holiday Resort***, Chorvatsko. 

Odborný garant: Bc. Světlana Buková, fyzioterapeut, Nemocnice Břeclav. 12 kreditů ČAS a POUZP. 

21. 6. 2012 

V. konference s mezinárodní účastí „Sociální péče. Koncept dlouhodobé péče o seniory.“ 

Celostátní vědecko-odborná konference, aula Masarykovy Univerzity Brno. 4 kredity ČAS a POUZP. 

Konference se koná ve spolupráci s Katedrou ošetřovatelství LF Masarykovy Univerzity Brno 

a Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR. 

Odborný garant: PhDr. Marie Macková, Ph.D., RSW, Katedra ošetřovatelství LF MU Brno. 

Čestní hosté: doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., místopředsedkyně České gerontologické 

a geriatrické společnosti Praha, Fakulta humanitních studií, UK Praha, ing. Jiří Horecký, MBA, prezident 

Asociace poskytovatelů sociálních služeb v ČR. 


Odborná konference "Problematika hojení ran" 

Celostátní odborná konference, aula Masarykovy Univerzity Brno, 4 kredity ČAS a POUZP. 

Konference se koná ve spolupráci s FN Brno a Katedrou ošetřovatelství LF Masarykovy Univerzity Brno 

Odborní garanti: Mgr. Dagmar Škochová, MBA, vrchní sestra I.chirurgické kliniky VFN Praha, 

PhDr. Marie Macková, PhD., Katedra ošetřovatelství MU Brno, 

Společenský program: divadelní představení "Pro dámu na balkoně", Divadlo Bolka Polívky, Brno. 


VI. konference „Problematika výživy a péče o pacienty ve zdravotnických zařízeních a v domácí 

péči“. Celostátní odborná konference, KC Palác Charitas, Karlovo nám. 5, Praha 2. 4 kredity ČAS 

a POUZP. Odborní garanti: Mgr. Dana Vaňková, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Hradec Králové, 

Bc. Ludmila Kondelíková, prezidentka Asociace domácí péče ČR, Praha. 


II. konference „Komunikační dovednosti“. 

Celostátní odborná konference Divadlo Za plotem, Psychiatrická léčebna Bohnice, Praha. 

4 kredity ČAS a POUZP. Konference koná ve spolupráci s Psychiatrickou léčebnou Bohnice Praha. 


III. konference „Nozokomiální nákazy. Endoskopie. Chirurgie.“ 

Celostátní odborná konference, VC Masarykova nemocnice, Sociální péče 2216/12 A, 

Ústí nad Labem. 4 kredity ČAS a POUZP. 


VIII. konference „Soběstačnost. Bolest. Inkontinence“. 

Celostátní odborná konference, KC Palác Charitas, Karlovo nám. 5, Praha 2. 4 kredity ČAS a POUZP. 

Odborný garant: Doc. MUDr. Feyreisl, J. CSc., ředitel ÚPMD Podolí, Praha. 

Podrobné informace na www.promediamotion.cz nebo na telefonním čísle 777 558 729. 

Akce jsou určeny pro nelékařské zdravotnické pracovníky, jako jsou: sociální pracovníci ve 

zdravotnictví, agentury domácí péče, všeobecné sestry, porodní asistentky, nutriční terapeuti, asistenti ochrany 

veřejného zdraví, ortoptici, farmaceutičtí asistenti, fyzioterapeuti, ergoterapeuti. 

Konference jsou ohodnoceny kredity dle vyhlášky č.4/2010 Sb. 

Na všechny akce se můžete přihlásit na: 

www.promediamotion.cz/vzdelavaci-akce ● info@promediamotion.cz 

telefonicky: 777 558 729 ● poštou: Promediamotion s.r.o., Administrativní budova Markland, 

Počernická 96, 108 00, Praha 10. 

12. ročník AVON POCHODU 9. 6. 2012 

Podpořte ZDRAVA PRSA i Vy 

OBJEDNEJTE SI ČASOPIS 

Diagnóza v ošetřovatelství 

diagnóza 

v ošetřovatelství 

12 % z Vámi zaplacené částky bude předáno 

na konto iniciativy AVON proti rakovině prsu. 

Každý předplatitel získává AVON krém. 

Roční předplatné časopisu 

Diagnóza v ošetřovatelství je 350 Kč. 

Předplaťte si časopis na info@promediamotion.cz, 

www. promediamotion.cz, nebo na tel.: 777 558 729 

Tato nabídka platí do 30. 6. 2012 

ODBORNÝ ČASOPIS 

PRO NELÉKAŘSKÉ 

ZDRAVOTNICKÉ PRACOVNÍKY 

Ročník VIII, číslo 3 

Ředitelka redakce: 

Mgr. Eva Mašatová 

eva.masatova@promediamotion.cz 

Tel.: +420 777 058 738 

Odborná spolupráce: 

PhDr. Marie Macková, Ph.D., RSW, 

mackova@med.muni.cz 

Odborná redaktorka a korektorka: 

Zuzana Macková, 

info@promediamotion.cz 

P.R. & Marketing manažer: 

Bc. Jakub Mašata 

jakub.masata@promediamotion.cz 

Tel.: +420 774 000 840 

Asistentka redakce: 

Renata Cermanová 

renata.cermanova@promediamotion.cz 

tel.: +420 777 558 729 

Redakční rada: 

doc. PhDr. Andrea Botíková, Ph.D., vedoucí Katedry 

ošetřovatelství Fakulta zdravotnictví a sociální práce, 

TU v Trnavě, botikova@truni.sk 

Gabriela Kalousková, hlavní sestra ÚPMD Podolí Praha, 

gabriela.kalouskova@upmd.cz 

Bc. Ludmila Kondelíková 

prezidentka Asociace domácí péče ČR, Praha 

adpcr@seznam.cz 

PhDr. Jaroslava Kotalíková, 

členka výkonné rady Asociace poskytovatelů sociálních 

služeb ČR G-centrum Tábor, 

jaroslava.kotalikova@gcentrum.cz 

MUDr. Věra Melicherčíková, CSc. 

Státní zdravotní ústav, Praha 

melichercikova@szu.cz 

Miloslava Machovcová 

členka prezidia ČAS 

machovcova.m@charita-neratovice.cz 

PhDr. Marie Macková, Ph.D., RSW 

Katedra ošetřovatelství – Lékařská fakulta MU Brno 

mackova@med.muni.cz 

Bc. Andrea Mašínová, MBA 

hlavní sestra, FN Plzeň, masinova@fnplzen.cz 

Mgr. Soňa Mendlová 

náměstkyně pro ošetřovatelskou péči 

Nemocnice Na Bulovce, Praha 

sona.mendlova@bulovka.cz 

Mgr. Erna Mičudová 

náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Brno 

emicudova@fnbrno.cz 

Blanka Novotná 

asistentka hlavní sestry, Psychiatrická léčebna Bohnice, Praha, 

Blanka.novotna@plbohnice.cz 

MUDr. Marie Svatošová 

prezidentka Asociace poskytovatelů hospicové 

paliativní péče, Praha 

marie.svatosova@seznam.cz 

Mgr. Markéta Svobodová 

hlavní sestra Masarykovy nemocnice 

Ústí nad Labem, o.z., marketa.svobodova@kzcr.eu 

Mgr. Vladan Toufar 

člen výkonného výboru Unify ČR 

Nemocnice Břeclav, toufar@nembr.cz 

Mgr. Jiřina Tučková 

asistentka náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Motol, 

Praha, jirina.tuckova@fnmotol.cz 

Mgr. Dana Vaňková 

náměstkyně pro ošetřovatelskou péči, 

FN Hradec Králové, vankova@fnhk.cz 

Grafická úprava: Viola Urbanová 

Foto na titulní straně: iStockphoto 

Inzerce: 

Katka Nejedlá 

katka.nejedla@promediamotion.cz 

Tel.: +420 602 697 686 

Vydavatel: 

PROMEDIAMOTION, s.r.o. 

Administrativní budova Markland, Počernická 96, 

108 00, Praha 10 

Předplatné: 

Objednávky předplatného: 

● Postservis, oddělení předplatného 

Poděbradská 39, 190 00 Praha 9 

Bezplatná infolinka: 800 300 302, 

Fax: 284 011 847, www.periodik.cz 

postabo.prstc@cpost.cz 

● info@promediamotion.cz 

● Telefonicky na 777 558 729 

● Pomocí SMS ve tvaru: DIAGNOZA PŘÍJMENÍ JMÉNO 

ADRESA PSČ na telefonní číslo 777 558 729 

Roční předplatné: 350,- Kč, cena výtisku 63,- Kč, 

Studentská cena 300,- Kč (s potvrzením o studiu). 

Předplatné do zahraničí (Slovensko) 350,- Kč + poštovné. 

Časopis vychází 6x/rok (leden, březen, květen, červenec, 

září, listopad) 

Tisk: Label, s.r.o., Kutná Hora 

Vychází 6x ročně. 

ISSN 1801 – 1349 

Přetisk a jakékoli šíření pouze se souhlasem 

vydavatele. 

Když se začala slibně rozvíjet činnost 

sanatoria, přišla 1. světová 

válka, a to velmi narušilo chod 

ústavu. Moc nechybělo, a nový moderní 

areál by se změnil v záložní nemocnici. 

Stejně ale byla část ústavu poskytnuta 

Červenému kříži. V roce 1921 byl prof. 

Jedlička jmenován přednostou II. chirurgické 

kliniky a z nedostatku místa ve všeobecné 

nemocnici, přesunul chirurgické 

oddělení do ústavu Podolí a zanedlouho 

po umístění II chirurgické kliniky poskytlo 

sanatorium za obdobných podmínek 

útočiště II gynekologické klinice. 

V roce 1925 prof. Jedlička otevřel i porodnické 

oddělení pro nemajetné. Ve 30. letech 

minulého století se stal ředitelem porodnického 

oddělení jeden z nejbližších 

spolupracovníků prof. Jedličky MUDr. 

Stanislav Hejda, Se svými kolegy poskytovali 

v oblasti gynekologie a porodnictví 

špičkovou péči. Sanatorium bylo opakovaně 

hodnoceno jako nejlepší svého druhu, 

a bylo často poctěno návštěvou významných 

lidí, jako např. Tomášem Garykem 

Masarykem v roce 1920 nebo prvním československým 

ministrem financí Aloi- ➤ 


VČEREJŠEK A DNEŠEK 

Ústavu pro péči o matku a dítě 

Gabriela Kalousková, hlavní sestra, ÚPMD, Praha 

Ústav pro péči o matku a dítě je krásná budova se svým neobvyklým kouzlem a historií. Ústav byl 

založen profesorem chirurgie a rentgenologie profesorem Rudolfem Jedličkou a slavnostně otevřen 

29. května 1914 jako sanatorium. 

www.diagnoza.info 

5

6 


➤ 

sem Rašínem, a v roce 1925 navštívila 

sanatorium objevitelka polonia a radia 

Marie Curie-Sklodowská. 

Ústav pro péči o matku a dítě nabízí 

v rámci České republiky komplexní péči 

o zdraví ženy a jejího dítěte. Špičkový tým 

porodníků, gynekologů a neonatologů zajišťuje 

komplexní péči jak o ženy během 

těhotenství, porodu, ale i o ženy, které již 

nejsou v reprodukčním věku. 

V Ústavu pro péči o matku a dítě je 

soustředěno i perinatologické centrum, 

kde se koncentrují ženy s problémy, které 

se mohou vyskytnout během těhotenství 

a poskytuje péči o novorozence s nízkou 

porodní hmotností. 

ÚPMD si další existencí a vývojem vybudoval 

nezastupitelné místo v gynekologii, 

porodnictví a pediatrii v naší zemi. Léta 

2004 až 2005 lze jednoznačně označit 

jako období, které se významnou měrou 

zapíše do novodobé historie Ústavu pro 

péči o matku a dítě jednak z hlediska rozvoje 

spektra poskytované zdravotní péče, 

jednak z pohledu významných stavebních 

úprav, které přinesla poměrně rozsáhlá rekonstrukce 

stávající budovy. Na ni navázala 

výstavba zcela nového křídla, kde jsou 

umístěny moderní operační sály s centrální 

sterilizací a porodnický trakt, který 

svou koncepcí, kapacitou a vybavením 

splňuje parametry špičkového porodnického 

pracoviště. Současně se 2. prosince 

2004 otevíralo Centrum asistované 

reprodukce, a tím se navázalo na tradici 

ÚPMD, kde IVF centrum zabezpečovalo 

péči o neplodné páry až do konce roku 

diagnóza 


3 / 2012 

1995, kdy byla ukončena jeho činnost 

a pracovníci IVF založili privátní centrum 

mimo ÚPMD. 

Stavba probíhala za plného provozu a při 

stále narůstajícím počtu porodů, ošetřených 

novorozenců a rostoucím počtu operací, 

laboratorních, diagnostických a vyšetřovacích 

metod. 

Běžná práce byla ovlivňována stavbou, 

četnými přesuny jednotlivých pracovišť, 

a s tím spojených nutných improvizací. 

Kvalita poskytované péče však musela být 

zachována, včetně lidského, ohleduplného 

jednání lékařů, sester a pomocného personálu. 

Výjimečnost ÚPMD spočívá v poskytování 

komplexní péče v oblasti prenatální 

diagnostiky, včetně provádění 

superkonziliárních ultrazvukových vyšetření 

v rámci screeningu vrozených vývojových 

vad od prvního trimestru těhotenství. 

Neméně důležité je oddělení léčby infertility, 

tedy opakovaně potrácejících žen, kde 

ústavem projdou pacientky z celé České 

republiky. 

Prenatálně diagnostické metody mají 

v ÚPMD dlouholetou tradici a mnoho zakladatelů 

této disciplíny pochází z tohoto 

pracoviště. Za podpory finančních prostředků 

z Evropské unie je dokončováno 

fetální centrum. Jeho cílem je další zvýšení 

poskytované péče pro naše nejmenší pacienty 

včetně vysoce specializovaných výkonů 

na těhotné děloze. Tento typ fetoskopických 

operací umožní prenatálně řešit 

některé vybrané diagnózy a zlepšit start do 

života u dětí s některými vývojovými vadami. 

Budování fetálního centra 

Na péči o těhotnou ženu logicky navazuje 

Neonatologické pracoviště. Na jednotce 

intenzivní péče se koncentrují 

novorozenci se selhávajícími vitálními 

funkcemi, kteří vyžadují speciální diagnostické 

a léčebné postupy.Podle indikátorů 

kvality péče o novorozence patří 

dlouhodobě k nejlepším pracovištím 

v České republice a dosahované výsledky 

jsou srovnatelné s výsledky renomovaných 

pracovišť ve vyspělých zemích. 

Dalším z důležitých pracovišť v pediatrii 

je úsek intermediární péče, které logicky 

navazuje na potřeby resuscitačně-intenzivní 

péče, a úsek fyziologických novorozenců. 

Za zmínku stojí odborné dětské ambulance 

zaměřené na problematiku vývojové 

neurologie, psychologie, neurofyziologie, 

ultrazvukové diagnostiky, gastroenterologie 

a rehabilitace. Nově se poskytuje 

péče pacientům s bronchopulmonální 

dysplázií, recidivujícími respiračními 

onemocněními a alergiemi. 

Neméně důležitá je banka mateřského 

mléka , která vznikla v roce 1991, s cílem 

zajistit dostatek mateřského mléka pro 

všechny novorozence, nedonošené a nemocné 

děti na jednotce intenzivní péče. 

Banka přijímá, zpracovává a uchovává 

mateřské mléko od dárkyň, odsáté mléko 

od matek nedonošených dětí sloužící 

k výživě těchto dětí a přebytky mateřského 

mléka z oddělení šestinedělí. 

V ÚPMD jsme založili centrum pro 

neslyšící nastávající maminky a ostatní 

pacientky, kterým se věnuje zaškolený 

personál do znakové řeči. Pomáhají překlenout 

ne vždy příjemné chvíle spojené 

s komunikací při hospitalizaci ,vyšetření, 

porodu či operacích. 

Také se nám osvědčila takzvaná sdružená 

péče o matku i dítě. Od převzetí miminka 

z porodního sálu až po propuštění 

domů, se věnuje oběma jedna porodní 

asistentka nebo pediatrická sestra . Nebylo 

jednoduché prosadit tuto změnu, spojenou 

se zaškolením a doplněním vzdělání 

v daném oboru. 

Současnost: 

počet porodů rok 

2008 4681 

2009 4871 

2010 5068 

2011 5075 

Trofoblast je první bunečnou tkání, 

která vznikla z oplozeného 

vajíčka v děloze. Z trofoblastu 

se postupně vyvíjí placenta, tzv.lůžko 

plodu, které umožňuje jeho vývoj. Choroby 

placenty a trofoblastu, z nichž 

mohou choriokarcinomy vzniknout, tvoří 

3 typy hydatiózních mol a tzv. trofoblastická 

invaze. Pacientky s touto diagnózou 

jsou posílány do CTN (Centrum 

pro trofoblastickou nemoc) ke konzultaci, 

neboť podle konečné diagnózy může 

být léčebný postup diametrálně odlišný. 

V ÚPMD se soustřeďují závažné formy 

trofoblastické nemoci již od roku 1955 

z celé ČR. Máme zde soubor diagnostikovaných 

a léčených nemocných, srovnatelný 

s největšími světovými centry. Zakladatelem 

centra byl Doc. MUDr. Miloš 

Zavadil, DrSc. 

Ke stanovení diagnózy provádíme: 

● kompletní gynekologické vyšetření; 

● odběr krve ke stanovení hladiny HCG 

(těhotenský hormon); 

● přehledný RTG snímek v předozadní 

projekci; 

● ultrasonografické vyšetření malé pánve 

a jater. 

Podle klinické symptomatologie a nálezů 

indikujeme počítačovou tomografii, 

a případně nukleární magnetickou rezonanci 

CNS. 

Trofoblastická invaze 

Je proces, při kterém trofoblast proniká 

(invaduje) do děložní sliznice, svaloviny, 

cév, plic a dalších orgánů. Přetrvává tam 

během celého těhotenství a po jeho 

ukončení (porodem, potratem, přerušením) 

je likvidována do třech týdnů. 

Mimo této fyziologické formy existují 

formy patologické, které jsou vystupňované 

a přetrvávající. Z nich mohou 

vzniknout maligní tumory trofoblastu, 

tzv. choriokarcinomy. Diagnostika těchto 

forem bývá obtížná, především, jde-li 

o vyloučení zhoubného nádoru. Trofoblastická 

invaze se dokonce vyvíjí 

u každého normálního těhotenství již od 

14. dne a zajišťuje normální funkci placenty. 

V každém případě hraje významnou 

úlohu při vzniku choriokarcinomu. 

Tyto uvedené formy trofoblastické nemoci 

vznikají výlučně v těhotenství, 

a proto se nazývají gestační trofoblastická 

nemoc. 

PRAXE 

TROFOBLASTICKÁ nemoc 

Simona Šarochová, ÚPMD, Praha 

Název trofoblastická nemoc zahrnuje všechny zhoubné nádory trofoblastu označované jako choriokarcinomy 

a všechny změny trofoblastu, z nichž se choriokarcinom může vyvinout. 

Makroskopický obraz preparátu pacientky 

s diagnózou MHK po evakuaci dutiny děložní 

sukční kyretou. Objem materiálu 600 

ml! Patrné hrozníčky opět odpovídající výraznému 

hydropsu klků. V případě MHK 

vždy chybí embryo, které obvykle nacházíme 

u MHP. 

Mola hydatidóza parciální 

(MHP) 

Vzniká oplozením normálního vajíčka 

dvěma spermiemi. Příčina, proč proniknou 

do vajíčka dvě spermie, místo jedné, 

je zatím neznámá. Takto vzniklé embryo 

a placenta má proto patologický poměr 

genetického materiálu, tj. chromozomů. 

Dvě třetiny pochází od otce a jedna 

třetina od matky. Embryo se vyvíjí s těžkými 

vrozenými vadami a většinou 

odumírá v prvních třech měsících. I placenta 

se vyvíjí patologicky. Část choriových 

klků (tzv. mikroskopických výběžků 

trofoblastu), které tvoří placentu, se mění 

v hrozníčkovité váčky 1 až 5 mm veliké. 

Těhotenství se zdánlivě vyvíjí normálně, 

ale většinou dochází ke krvácení a následnému 

potratu. Při UZV kontrole zjistíme 

odumření embrya a změny na 

placentě. Přesnou diagnózu lze stanovit 

pouze histologickým vyšetřením potraceného 

materiálu. Po potratu MHP je nutno 

sledovat HCG (humánní choriový gonadotropin) 

v krvi. HCG je hormon tvořený 

trofoblastem placenty, který svědčí 

pro přítomnost trofoblastu v organismu. 

HCG sledujeme u MHP až do jeho úplného 

vymizení, tedy negativity, a poté ještě 

šest měsíců. Opakování moly hydatidózy 

v další graviditě je poměrně vzácné. 

Mola hydatidóza kompletní 

(MHK) 

Vzniká oplozením vajíčka, které předtím 

ztratilo všechny své chromozomy. Mluvíme 

o prázdném vajíčku, které je oplozeno 

jednou spermií, a to následně zdvojí 

počet svých otcovských chromozomů. 

Oplozené vajíčko pak má normální počet 

chromozomů, ale všechny pocházejí od 

otce a žádné od matky. Proto se vyvíjí 

pouze placenta, ale bez embrya. Placenta 

se postupně mění na útvar připomínající 

hrozny vína, jehož váčky vyplněné tekutinou 

dosahují velikost 10 mm i ví- ➤ 


7

8 

diagnóza 


PRAXE 

➤ ce. Těhotenství se klinicky vyvíjí 

zdánlivě normálně, často však zvětšování 

dělohy bývá větší, než by odpovídalo stáří 

gravidity. Ultrazvukové vyšetření bezpečně 

prokáže nepřítomnost plodu 

a charakteristicky změněnou placentu. 

Histologické vyšetření materiálu z dutiny 

děložní stanoví konečnou diagnózu. 

Po evakuaci moly hydatidózy kompletní 

je nutné sledovat pokles HCG až do 

negativity, a potom dalších 12 měsíců. 

V souvislosti s MHK se v 5 až 10 % může 

vyvinout choriokarcinom. 

Mola proliferující (MP) 

Je zvláštní variantou MHK, vzácně MHP. 

Je charakterizovaná nádorovou proliferací 

(růstem) trofoblastu, který může prorůstat 

celou stěnu děložní. Klinicky se 

většinou chová jako MHK. Teprve histologické 

vyšetření stanoví přesnou diagnózu. 

MP je ale mnohem závažnějším 

onemocněním, a v souvislosti s ní se cho- 

INZERCE 


riokarcinom vyvíjí ve 20 %. Po evakuaci 

MP je nutné sledovat hodnoty HCG do 

negativity a poté ještě 24 měsíců. 

Choriokarcinom 

Choriokarcinom je maligním nádorem trofoblastu. 

Většinou se vyvíjí v děloze, ale 

vzácně může vzniknout v kterémkoliv o rgánu, 

nejčastěji v plicích, nebo mozku, 

a to z trofoblastické invaze. Nádor metastázuje 

krevní cestou nejčastěji do plic. 

Choriokarcinom se nejčastěji projeví nepravidelným 

krvácením, které se objeví 

týdny i měsíce po ukončeném těhotenství. 

První příznaky způsobují metastázy v plicích 

a mozku a jsou pak mylně považovány 

za primární nádor mozku a plic. 

U choriokarcinomů rozeznáváme 5 histologických 

mikroskopických typů podle jejich 

zralosti, diferenciace. Nejvíce diferenciované 

produkují nejvyšší hladiny HCG, 

jsou nejméně nebezpečné a jejich léčba je 

méně agresivní. Oproti tomu jsou chorio- 

karcinomy nejméně diferenciované. Ty 

produkují nízké hodnoty HCG a jsou vysoce 

nebezpečné. Jejich léčba musí být 

agresivní, a někdy je nutné chirurgické řešení. 

Dnes se většinou choriokarcinomy 

a část proliferujících mol léčí pouze chemoterapií.Chemoterapeutické 

protokoly 

zahrnují: metotrexát, Actinomycin D, Vepezid, 

cyklophosfamid, platinu. 

Shrnutí 

Pacientky jsou v CTN pravidelně sledovány. 

Choriokarcinomy jsou po dosažení trvalé 

klinické a laboratorní remise (vyléčení) 

kontrolovány jednou ročně. Po mole 

proliferující jsou kontroly ukončeny po 2 

letech, po kompletní mole po 1 roce a po 

parciální mole po půl roce. Po dodržení 

těchto intervalů mohou pacientky znovu 

otěhotnět. Všechny ženy léčené v CTN 

pro trofoblastickou nemoc, včetně choriokarcinomů, 

které chtěly otěhotnět, porodily 

zdravé děti. 

Metabolické změny 

v těhotenství u žen 

s DM 1. typu 

Podle Maršála (2006, str. 45) lze říci, že 

při každém fyziologickém těhotenství 

dochází ke zvýšení metabolické a endokrinní 

aktivity. Jeklová, Trojanová (2004, 

str. 39) uvádějí, že metabolismus ženy je 

v těhotenství ovlivněn, ať je žena diabetička 

či nikoli. V mateřském organismu 

dojde k větší tvorbě glukózy pro plod. To 

PRAXE 

TĚHOTENSTVÍ ŽEN 

s onemocněním DM 1. typu 

Bc. Jana Morgensternová, porodní asistentka, gynekologicko-porodnické oddělení Krajské 

nemocnice Liberec 

U diabetiček 1. typu je plodnost jen mírně nižší než u zdravých žen (Andělová, 1998, str. 16). Menarché 

bývá u dívek diabetiček opožděna a menstruační cyklus žen s DM 1. typu je často nepravidelný, ale ve 

fertilním věku nemívají problémy s koncepcí v porovnání se zdravými ženami. Častěji se u diabetiček setkáme 

s předčasným selháním ovarií na autoimunitním podkladě. U žen s diabetickými komplikacemi je 

fertilita snížena výrazněji, zejména u diabetiček se závažnou nefropatií. Mladé ženy diabetičky 1. typu 

by měly být informovány o jejich normální schopnosti koncepce a důležitosti plánovaného rodičovství. 

u zdravé ženy způsobí zvýšenou sekreci 

inzulinu. U diabetiček je tedy nutné v pokročilém 

těhotenství také zvyšovat dávky 

aplikovaného inzulinu. Dále jsou diabetičky 

1. typu náchylné ke ketoacidóze, 

a to již v prvním týdnu gravidity. Že- ➤ 


INZERCE 

9

10 

diagnóza 


PRAXE 

➤ na s DM 1. typu musí být informována, 

že si má ráno hlídat ketonurii (vyšetření 

moči kontrolním papírkem dia- 

PHAN). Zvyšuje se tkáňová citlivost 

k inzulinu. Zpočátku těhotenství jsou 

běžné hypoglykemie a je tedy nutné snížit 

dávky inzulinu. Ještě více komplikované 

je dávkování inzulinu u diabetiček 

s ranní nauzeou a u žen, které zvracejí. 

S pokročilým těhotenstvím se zvyšuje 

potřeba dávek inzulinu. Andělová (1998, 

str. 15) popisuje, že zhoršení metabolismu 

glukózy probíhá současně se zvyšováním 

inzulinové rezistence, která je způsobena 

placentárními hormony. 

Vliv diabetu matky 

na vývoj plodu 

Andělová (1998, str. 18-19) popisuje růst 

plodu diabetických matek. Plod je často 

velký na svůj gestační věk (LGA). To je 

způsobené vyšší nabídkou nutričních 

substrátů matkou s DM 1. typu pro plod. 

Tuk se u těchto plodů ukládá abdominálně 

a dále mají typicky tučnou tvář. Vrstva 

podkožního tuku u dětí diabetických matek 

je 2x větší než u dětí zdravých matek. 

Vzniká organomegalie, která postihuje 

játra, srdce a slezinu. Naopak relativně 

inzulin-dependentní tkáně, mezi které 

patří mozek a klenba lebeční, mají normální 

velikost. Dále dochází k akceleraci 

kostního zrání. Příčinou těchto typických 

poruch u plodů diabetiček je fetální hyperinzulinismus, 

který je stimulovaný 

zvýšenou nabídkou substrátů od matky – 

glukózy a aminokyselin. Velké plody 

však nacházíme i u velmi dobře kompenzovaných 

diabetiček, což je v současné 

době předmětem zájmu zkoumání. 

A naopak je zde část plodů matek 

s DM 1. typu, které jsou postiženy intrauterinní 

růstovou restrikcí (IUGR) 

a rodí se s nízkou porodní hmotností. Tyto 

matky mají pozdní komplikace diabetu, 

zejména mikroangiopatii a makroangiopatii. 

Důvodem je porucha krevního 

oběhu v placentárním a uterinním řečišti. 

Jeklová, Trojanová (2004, str. 41–42) 

uvádějí rizika diabetu matky pro plod: 

● Spontánní potrat – v začátku těhotenství 

dochází u dekompenzovaných diabetiček 

častěji k spontánnímu potratu. 

● Vrozené vývojové vady (embryopatie) 

– v prvním trimestru je veliké riziko 

vzniku závažných vrozených vývojových 

vad plodu. Riziko je 2-3 krát vyšší než ve 

zdravé populaci. Výskyt vrozených vývo- 


ilustrační foto: iStockphoto 

jových vad je dán stavem metabolické 

kompenzace v době koncepce a v prvních 

týdnech těhotenství. 

● Náhlá smrt plodu – nastává u plodů 

matek s onemocněním DM 1. typu 

4x častěji než u ostatní populace. Nejrizikovější 

jsou poslední týdny gravidity, kdy 

může dojít k fetální hypoxii a acidóze nebo 

hypokalémii vedoucí k maligní arytmii. 

Dále může být způsobena poruchou 

funkce placenty. 

● Polyhydramnion – výskyt nadměrného 

množství plodové vody je až u 30 % 

těhotných diabetiček. Za příčinu se považuje 

hyperglykemie plodu s následnou 

polyurií. Může vést k předčasnému odtoku 

plodové vody a předčasnému porodu. 

Lékař musí u každého polyhydramnionu 

vyloučit ultrazvukovým vyšetřením závažnější 

VVV. 

Andělová (1998, str. 17) uvádí nejčastější 

VVV plodů matek s DM 1. typu. 

Mohou to být vady kardiovaskulární, kde 

vzniká nejčastěji transpozice velkých cév 

nebo septální defekty. Další jsou defekty 

centrálního nervového systému, kam patří 

porucha uzávěru neurální trubice, 

anencefalie a spina bifida. Na kosterním 

systému se mohou vyskytnout různé 

rozštěpové vady. U urogenitálního ústrojí 

se setkáváme s agenezí ledvin či malformacemi 

ureterů. V gastrointestinálním 

ústrojí mohou vzniknout atrézie. 

Pravděpodobnost vzniku 

diabetu u potomků 

Kelley (1997, str. 137) uvádí, že se většinou 

matky s diabetem 1. typu obávají, že 

jejich dítě bude mít také diabetes. V případě, 

že má diabetes 1. typu matka, je riziko 

vzniku diabetu u potomků asi 1–3 %. Pokud 

má DM 1. typu otec, je riziko 3–6 %. 

Oproti tomu Andělová (1998, str. 20) uvádí 

trochu odlišná procenta. Pokud je otec 

diabetik 1. typu, potom je riziko 7–9 %. 

Dále píše, že pokud mají DM 1. typu oba 

rodiče, je u jejich dítěte 30 % pravděpodobnost, 

že onemocní diabetem 1. typu. 

Léčebný režim těhotných žen 

s DM 1. typu 

Dietní režim těhotných žen 

s DM 1. typu 

Andělová (1998, str. 24–25) uvádí, že se 

nejen diabetičkám doporučuje v prekoncepčním 

období a v prvním trimestru 

užívání kyseliny listové jako prevence 

vzniku defektů neurální trubice. Jinak těhotenství 

pro diabetičku neznamená důvod 

k výrazným změnám v dietním režimu. 

Dietní opatření žen s DM 1. typu je 

velmi individuální. Závisí na stravovacích 

zvyklostech, na hmotnosti pacientky 

a na obvyklé době příjmu potravy. 

Musíme také počítat s těhotenskou 

ranní nevolností v prvních týdnech gravidity 

a upravit dietu tak, aby obtíže 

spojené s nechutenstvím a zvracením měly 

na kompenzaci diabetu co nejmenší 

vliv. 

Jeklová, Trojanová (2004, str. 43) popisují, 

že jídelníček těhotné diabetičky by 

měl být takový, aby nedocházelo k prudkým 

výkyvům glykemie. Žena by měla 

jíst častěji v menších dávkách, preferovat 

tmavé pečivo, bílé maso, nízkotučné mléčné 

výrobky a dostatek zeleniny. Důležitý 

je také příjem vhodných neslazených tekutin, 

který by měl být 1,5 l/denně. Diabetičkám 

nejsou doporučována umělá sladidla, 

a to jak v potravinách, tak v nápojích. Andělová 

(1998, str. 24) uvádí, že denní příjem 

sacharidů těhotné ženy s diabetem 1. 

typu by neměl být méně než 200g. Redukční 

dieta se těhotným nedoporučuje 

z důvodu zvýšení volných mastných kyselin 

a především zvýšení ketolátek. 

Ve druhém a třetím trimestru těhotenství 

je doporučeno zvýšit energetický příjem 

přibližně o 100-300 kcal/den. Záleží 

na hmotnosti těhotné a na dosavadním 

přírůstku hmotnosti. Sacharidy mají tvořit 

50-55 % celkového kalorického příjmu. 

Tuky by neměly přesahovat 30 %. 

Ideální hmotnostní přírůstek u obézních 

žen diabetiček s BMI větším než 26, by 

podle Andělové (1998, str. 24) neměl 

přesahovat 7 kg. U diabetiček s normálním 

BMI 19-26 se jako běžný přírůstek 

považuje 11–16 kg. U žen s BMI pod 19 

se přírůstek hmotnosti o 18 kg považuje 

také ještě za normu. 

Léčba inzulinem u těhotných žen 

s DM 1. typu 

Andělová (1998, str. 25) uvádí, že diabetičky 

1. typu jsou v těhotenství léčeny intenzifikovanou 

terapií inzulinem podle 

individuálních potřeb. Vychází se z terapie 

před těhotenstvím a je potřeba dále 

upravovat dávky inzulinu. Většinou nestačí 

aplikace krátkodobého inzulinu jen 

před hlavními jídly, ale těhotná diabetička 

navíc aplikuje malé dávky tohoto 

inzulinu i před dopolední a odpolední 

svačinou. Cílem inzulinové terapie v průběhu 

gravidity je co nejlepší metabolická 

kompenzace diabetu těhotné ženy. 

Přibližně do 14. týdne gravidity potřeba 

inzulinu mírně klesá. V následujících 

týdnech má potřeba inzulinu stoupající 

tendenci, která se zastaví mezi 24.-32. 

týdnem těhotenství. Poté je dávkování inzulinu 

stabilní a 1-2 týdny před porodem 

opět mírně klesá. V průběhu gravidity je 

u těhotných diabetiček 1. typu běžné 

dvojnásobné až trojnásobné zvýšení dávky 

inzulinu. Ihned po porodu placenty 

potřeba inzulinu výrazně poklesne, a to 

až na dávky aplikované před těhotenstvím. 

Fyzická aktivita těhotných žen 

s DM 1. typu 

Roztočil (2003) uvádí, že před i po otěhotnění 

je pro diabetičky 1. typu vhodná 

mírná tělesná aktivita. Vždy je ale nutné 

provést před fyzickou aktivitou monitoring 

glykemie a popřípadě přidat svačinu, 

což zabrání vzniku hypoglykemie. 

Závěr 

Obecně lze říci, že těhotné diabetičky 

jsou mnohem více sledovány v průběhu 

PRAXE 

celého těhotenství než zdravé těhotné ženy. 

Jsou svěřeny do péče zkušeným porodníkům 

a diabetologům ve velkých porodnicích, 

kde je zajištěna intermediální 

péče. 

Seznam použité literatury 

1. ČECH, E., HÁJEK, Z., MARŠÁL, K., SRP, B. 

et al. Porodnictví. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 

a. s., 2006. 544 s. ISBN 80-247-1313-9. 

2. JEKLOVÁ, A., TROJANOVÁ, B. Ošetřovatelská 

péče o těhotnou, rodičku a šestinedělku 

s vybranými onemocněními. 1. vyd. Brno: Národní 

centrum ošetřovatelství a nelékařských 

zdravotnických oborů, 2004. 52 s. ISBN 80- 

7013-411-9. 

3. KELLEY, D., B. Diabetes A to Z. 1. vyd. American 

Diabetes Association, 1997. 195s. ISBN 0- 

945-448-96-1. 

4. PETRUŠIČOVÁ, J., ANDĚLOVÁ, K. et al. 

Trendy soudobé diabetologie, svazek 2. 1. vyd. 

Praha: Galén, 1998. 157 s. ISBN 80-7262-003-7. 

5. ROZTOČIL, A. Diabetes v těhotenství. [online]. 

2003. Dostupný z Word Wide Web: 

http://levret.cz/texty/casopisy/mb/2003_2/roztocil.php 

INZERCE

12 

diagnóza 


PRAXE 

PONSETIHO TERAPIE 

u pes equinovarus congenitus 

Marta Hálová, Dětské rehabilitační oddělení FN Brno 

Charakteristika 

Jedná se o vrozenou vadu, která se vyskytuje 

u 1 až 2/1000 narozených dětí 

(obr. 1 a obr. 2 ). 

Obr. 1 Pes eguinovarus congenitus postižení 

Obr. 2 Pes eguinovarus congenitus oboustranné 

Postižení může být jednostranné nebo 

oboustranné, polohové (plně konzervativně 

korigovatelné) nebo strukturální. 

Vada se vyskytuje u chlapců 2krát častěji, 

v polovině případů je vada oboustranná. 

Etiologie 

Je multifaktoriální, etiologie není přesně 

známa. Idiopatická forma se vyskytuje 

izolovaně. 

Klinický obraz: 

● noha je v plantární flexi, pata varózní, 


Dr. Ignacio Ponseti, 

zakladatel metody 

● přednoží v addukci a supinaci, varozitě 

a equinozitě, 

● Achillova šlacha je zkrácená, 

● hypotrofie lýtka, kratší plocha nožky. 

Klasifikace: 

1. polohový typ PEC, 

2. rigidní typ PEC, 

3. rezistentní rigidní typ PEC, rezistentní 

vůči jakékoliv terapii a objevuje se u některých 

systémových onemocnění (artrogrypóza, 

Larsenův a Downův syndrom, 

rozštěpové vady páteře). 

Terapie 

Vždy je zpočátku konzervativní, musí být 

zahájena co nejdříve po porodu. Rehabilitace 

je nedílnou a důležitou součástí 

v léčbě této vady. 

Ponsetiho metoda 

Spočívá v tom, že se cvičí pouze před přiložením 

sádry, a to tak, že palec jedné ruky 

tlačí na laterální plochu hlavice talu 

a druhá ruka manipuluje supinovanou 

nožku do abdukce (obr. 3). Tzv. start Ponsetiho 

terapie 

V poloze stejné, ve které se nožka cvičí, 

se přikládá sádrový korekční obvaz 

(obr. 4). Přikládá se 5 sádrových obvazů 

v postupně větší korekci po týdenním intervalu 

(obr. 5). Po pětitýdenním sádrování 

se provádí perkutánní tenotomie Achillovy 

šlachy asi 1 cm nad horním okrajem 

kalkanea (obr. 6). Pak se přikládá sádra 

v dorziflexi 15 až 20° na 4 týdny. 

Po sundání sádry se nožka doléčuje Denis-Brownovým 

aparátem (obr. 7), zpočát- 

Obr. 5 Sádrování v postupné korekci v týdenním intervalu 

Obr. 6 Perkutánní achillotomie 

ku na 24 hodin denně, později na noc, do 

věku 6 let.Samozřejmostí je nutnost dalšího 

denního cvičení dle Ponsetiho pod vedením 

zkušeného fyzioterapeuta. 

Úspěšnost Ponsetiho metody je asi 

80%, v případě selhání je nutné provést 

radikální operaci dle McKaye (jedná se 

o kompletní subtalární uvolnění) nejdříve 

v roce věku dítěte (obr. 8 ). 

Metodu dle Ponsetiho provádíme v dětské 

nemocnici FN Brno asi 5 let a máme 

s ní velmi dobré zkušenosti (obr. 9). Na- 

PRAXE 

Obr. 3 Cvičení dle Ponsetiho Obr. 4 Sádrový korekční obvaz 

Obr. 7 Doléčení Denis-Brownovým 

aparátem 

Obr. 8 Radikální operace (McKay) 

Obr. 9 Výsledek Ponsetiho metody 

hradila tak dlouho používanou metodu 

tzv. francouzké školy, kdy bylo nutné 4 až 

5krát denně cvičit a vázat flanelovými 

obinadly až do operačního řešení (mezi 

10.až 12. měsícem dítěte). 


13

PROBIOTIKA 

a účinná léčba průjmu u dětí 

RNDr. Dana Nováková, Klinika Nukleární medicíny a endokrinologie, FN v Motole Praha 

Pro léčbu průjmových onemocnění byla v posledních letech studována řada probiotických přípravků. 

Většina testovaných probiotik patřila mezi laktobacily. Nejčastěji se jednalo o kmeny Lactobacillus casei 

nebo Lactobacillus acidophilus. 

Průjmy, i když jsou většinou velmi 

nepříjemné, u dospělých jedinců 

málokdy vážně ohrožují zdraví. 

Průjmy a zvracení, zvláště pokud jimi 

onemocní malé děti, jsou náročnou situací, 

se kterou musí vyrovnat jak děti, tak 

i rodiče. Je tedy třeba co nejdříve obnovit 

normální zažívání. 

Co je příčinou akutního průjmu? Existuje 

celá řada příčin akutního průjmu, který 

je definován jako tři a více volné nebo 

vodnaté stolice do 24 hodin. Nejčastější 

příčinou je infekce viry, jako jsou rotaviry, 

které jsou zvláště nakažlivé a mohou způsobit 

epidemie ve školách a všude tam, 

kde jsou lidé v úzkém kontaktu, tedy 

i v nemocnicích. Mohou být také vyvolány 

některými typy bakterií a parazitů. Průjmy 

mohou být způsobeny i otravou jídlem, 

některými léky, například antibiotiky, 

a onemocněním střev. Ve všech případech 

průjmy vedou k tomu, že zdravé bakterie, 

které jsou součástí našeho zažívacího traktu 

a jsou známé jako normální mikrobiální 

flóra, jsou v důsledku akutního průjmu 

postiženy nebo dokonce dočasně zničeny. 

Jak se průjmy léčí? V důsledku průjmu 

se často vyskytuje dehydratace, proto je 

hlavně nutné nahrazovat ztracené tekutiny 

a minerály. K doplnění tekutin a solí je 

doporučen vývar, polévka a ovocné šťávy. 

Další možností v léčbě průjmu se v poslední 

době staly doplňky výživy známé 

jako probiotika. Jsou k dispozici formě 

kapslí nebo tablet. Jedná se o bakterie, 

které pomáhají zachovat nebo obnovit 

běžnou flóru v zažívacím traktu a snižují 

růst škodlivých bakterií. Probiotika obsahují 

stejné druhy bakterií, které se přirozeně 

vyskytují v lidském trávicím traktu. 

Největší skupinu probiotických bakterií 

ve střevě tvoří ty, které produkují kyselinu 

mléčnou, jsou to laktobacily. 

14 

diagnóza 


PRAXE 


V listopadu loňského roku byl v časopise 

Cochrane Database Systemativ Review 

zveřejněn článek o vhodnosti užívání probiotik. 

Tento časopis se zabývá tím, že na 

základě publikovaných studií provede hodnocení 

dosažených výsledků léčby. Jde 

o systematické přehledy nebo metaanalýzy. 

Vědci v tomto případě pečlivě shromáždili 

analýzy z oblasti výzkumu probiotik. 

Hledali odpověď na to, zda probiotika, především 

u dětí, mohou zkrátit dobu trvání 

průjmů a frekvenci stolic. Šlo o randomizované 

studie, ve kterých byla pacientům 

podávána probiotika nebo placebo, aniž by 

si byli vědomi toho, co dostávají. 

Bylo uskutečněno celkem 63 studií, které 

zahrnuly údaje o více než 8000 zdravých 

jedincích, u kterých se vyvinul akutní 

průjem. Více než 85 procent z nich byly 

děti. Ve studiích byly použity různé probiotické 

kmeny, a to většinou bakterie 

mléčného kvašení, jako jsou kmeny Lactobacillus 

casei nebo Lactobacillus acidophilus. 

Jednotlivé studie byly rozdílné v řadě 

ukazatelů. Byly použity různé formy testo- 


vání, dávkování a různé charakteristiky 

účastníků. Během studií nebyly pozorovány 

žádné nežádoucí účinky, které by byly 

přičítány účinkům probiotik. Probiotika 

zkrátila dobu trvání průjmu, i když velikost 

účinku se v jednotlivých tudiích lišila. Souhrnně 

byl pozorován významný účinek na 

průměrné trvání průjmu (průměrný rozdíl 

24,76 hodin). Bylo sníženo riziko, že průjem 

bude trvat více než 4 dny (poměr rizik 

0,41) a frekvence stolice bude více než 

dvakrát za den (průměrný rozdíl 0,80). 

Závěry autorů: používání probiotik 

spolu s rehydratační terapií se zdá být 

bezpečné, má příznivý vliv na zkrácení 

doby trvání průjmu a snížení frekvencí 

stolice při akutních infekčních průjmech. 

Celkově tedy probiotika snížila dobu trvání 

průjmu asi o 25 hodin. Riziko průjmu 

trvajícího čtyři a více dnů se snížilo 

o 59 %. Frekvence stolic po léčbě byla 

snížena od druhého dne léčby. 

V době přípravy tohoto článku byl v již 

zmíněném časopisu Cochrane Database 

Systemativ Review publikován článek, 

který se týká použití probiotik v prevenci 

průjmů sdružených s antibiotiky. Přehled 

byl věnován dětem a prokázal, že v případě 

průjmů sdružených s antibiotiky jsou 

přínosné vysoké dávky probiotik Lactobacillus 

rhamnosus nebo probiotická kvasinka 

Saccharomyces boulardii. Probiotika je 

potřeba podávat ve velké dávce (≥ 5 miliard 

CFU/den). V tomto hodnocení autoři 

uzavírají, že je třeba provést ještě další 

randomizované studie, které musí být dobře 

navržené. Měly by studovat účinky jednotlivých 

kmenů probiotik. 

Měli bychom tedy dát svému dítěti probiotika, 

pokud má průjem nebo když užívá 

antibiotika? Na základě klinických studí 

lze říci, že probiotika jsou v léčbě 

průjmu účinná a velmi důležité je, že jsou 

bezpečná. Je třeba volit probiotika ve formě 

potravinových doplňků, protože obsahují 

oproti mléčným výrobkům vysoký 

obsah účinných látek, které jsou v případě 

renomovaných firem ošetřeny tak, aby se 

uvolnily až ve střevu. 

Literatura 

ALLEN SJ, MARTINEZ E. G., GREGORIO G. 

V., DANS L. F. Probiotics for treating acute infectious 

diarrhoea. Cochrane Database Syst. Rev. 

2010 Nov 10;(11) 

JOHNSTON B. C., GOLDENBERG J. Z., VAND- 

VIK P. O., SUN X., GUYATT G. H. Probiotics for 

the prevention of pediatric antibiotic-associated 

diarrhea. Cochrane Database Syst. Rev. 2011 Nov 

9;11 

PRAXE 

ZELENINA V DĚTSKÉ VÝŽIVĚ 

Česká republika patří bohužel již dlouhodobě k evropským zemím s nejnižším příjmem 

ovoce a zeleniny. Hrozí, že se tento stav ani v nejbližších letech nezlepší. Dokládají to 

čerstvé výsledky průzkumu Poradenského centra Výživa dětí. Průzkum, zaměřený na 

konzumaci zeleniny mezi českými kojenci a batolaty ve věku 7–24 měsíců, který 

v průběhu února letošního roku ukázal, že téměř 80 % dětí zařazených do průzkumu 

konzumuje menší než doporučenou denní dávku zeleniny. Přitom právě kojenecký a batolecí 

věk je pro položení základů stravovacích návyků naprosto klíčový. 

Pro děti ve věkové kategorii 13–24 měsíců 

je doporučená denní dávka zeleniny cca 

100 g, toto množství by mělo být rozděleno 

optimálně do 2–3 dávek během dne. Vzhledem 

k tomu, že zelenina se v uznávaných 

výživových pyramidách pro děti nachází 

ihned nad kategorií cereálie a obiloviny, je 

evidentní, že by měla v jídelníčku zaujímat 

skutečně významné místo a v žádném případě 

by neměla být pouze doplňkovou 

skupinou potravin. Vedle nedostatečného 

množství je dalším problémem nedostatečná 

rozmanitost podávané zeleniny. 

Více než 70 % dětí dostává na svůj talíř 

5 a méně druhů. 

Ze strany rodičů se často setkáváme 

s argumenty, že jejich dítěti zelenina prostě 

nechutná. Pokud se v takovém případě jedná 

o kojence či batole, tzn. dítě ve věku do 

36 měsíců, je taková argumentace zcela 

neopodstatněná. V tomto věku se totiž 

stravovací návyky, stejně jako preference 



různých chutí, teprve utváří. Je proto nutné 

dětem i odmítanou zeleninu podávat 

opakovaně, aby mělo čas novou chuť přijmout. 

Touto investicí zajistí dítěti žádoucí 

chuťové preference a stravovací návyky, 

které mu zůstanou po celý život. 

Zelenina má ze zdravotního hlediska 

nezastupitelný význam. Je zdrojem energie, 

vlákniny, minerálů a vitaminů. Hraje velmi 

důležitou roli především v prevenci nádorů 

a kardiovaskulárních onemocnění. (red) 

INZERCE 

15

Nozokomiální infekce močových 

cest jsou jednou z častých 

komplikací hospitalizace. Incidence 

těchto infekcí je asi 30 až 40 %, 

čímž se řadí k nejčastějším nozokomiálním 

infekcím. Přibližně v 60–90 % se tyto 

infekce vyskytují v příčinné souvislosti 

s permanentním močovým katétrem. 

Bylo prokázáno, že používání močových 

katétrů jen po omezenou dobu (cca do 2 

dnů) je základním faktorem v zamezení 

vzniku rozvoje nozokomiálních nákaz 

močového traktu. Dalších 10% nozokomiálních 

nákaz močových cest souvisí 

s urologickými zákroky. 

Epidemiologie a patogeneze 

Za přirozených podmínek jsou močové 

cesty sterilní od ledvin až po distální ob- 

PRAXE PRAXE 

NOZOKOMIÁLNÍ 

močové infekce 

PhDr. Jana Novotná, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta Zdravotně sociální 

Doc. PharmDr. Pavol Beňo, CSc., Trnavská univerzita v Trnavě, Fakulta zdravotnictví a sociální práce 

Nozokomiální infekce močových cest patří mezi časté komplikace hospitalizace. Incidence těchto infekcí 

je asi 30 – 40 %. Nejrizikovějším faktorem těchto nákaz je především permanentní močová katetrizace 

(asi 60 – 90 %), v 10 % výskyt souvisí a urologickými zákroky. 

Víte, že… 

KANADSKÉ BRUSINKY pomáhají zvyšovat 

obranyschopnost močových cest? 

last močové trubice, kde se může objevovat 

zároveň mikroflóra pohlavních cest, 

kožní mikroflóra a za určitých podmínek 

i mikroflóra rektální, v distálním úseku 

močové trubice proto dochází velice 

snadno ke kontaminaci. 

Za normálních fyziologických podmínek 

je bakteriální flóra močové trubice, 

která má tendenci migrovat do močového 

měchýře neustále odplavována močením 

ven z organismu, zavedením močového 

katétru je tento samočistící mechanismus 

porušen a mikroorganismy mohou poměrně 

snadno putovat tekutinou vyplňující 

prostor mezi vnějším povrchem katétru 

a sliznicí močové trubice až do 

močového měchýře. 

Ve zvláštním případě může být infekce 

zavlečena refluxem kontaminované moči 

z drenážního vaku, v případě, že je katétr 

S prvními teplými a prosluněnými dny se již mnozí z nás vidí u bazénu, na koupalištích 

nebo dokonce někde u moře. Kromě zábavy a příjemných zážitků s sebou 

tyto aktivity nesou také jistá rizika. Neprodyšné prádlo, mokré plavky, špinavá voda 

či zvýšené teploty mohou především u žen vyvolat nežádoucí potíže. Kanadské 

brusinky mohou zvýšit obranyschopnost močových cest, a to díky obsahu důležitých 

látek, jako jsou vitamin C, kyselina citronová, proanthokyanidiny a další flavonoidy, 

které pomohou navodit správné pH sliznice močových cest. 

Velkoplodé kanadské brusinky navíc patří k významným přírodním antioxidantům. 

Svým složením, převážně díky obsahu proanthokyanidinů, pomáhají zabránit uchycení 

bakterií (zejména bakterie E.coli) na stěnách močové trubice a močového ústrojí. V českém 

podnebí se spíše setkáte s jejich extraktem. Například doplněk stravy APO-Brusinky 

obsahuje 500 mg extraktu kanadských brusinek, což odpovídá 18 000 mg čerstvých 

brusinek. Tekutý doplněk stravy APO-Brusinky Forte obsahuje 800 mg extraktu. (red) 

16 

diagnóza 



zaveden na delší dobu, je pak kolonizace 

močového měchýře téměř nevyhnutelná. 

Je prokázáno, že používáním uzavřených 

drenážních systémů se znečištění moči 

a tím i výskyt infekcí průkazně omezí, 

z tohoto důvodu by se v případech očekávané 

delší doby katetrizace neměly otevřené 

systémy vůbec nebo co možná nejméně 

používat. Nejčastěji bakterie vstupují 

do močového systému vzestupnou (ascendentní) 

cestou z rezervoáru střevních bakterií 

z terminální části tlustého střeva. Prvním 

krokem je kolonizace poševního 

vchodu, následuje průnik bakterií přes 

močovou trubici a konečné usídlení v močovém 

měchýři či vzácněji v ledvinách. 

Bakterie vstupují do katetrizovaného 

systému buď cestou extraluminální (porušení 

zásad asepse při zavádění katétru, nebo 

později kontaminací bakteriemi z perineální 

oblasti) nebo cestou intraluminální 

(důsledek narušení celistvosti uzavřeného 

systému či při kontaminaci moči ve sběrném 

vaku). V případě hematogenního či 

lymfogenního šíření a vzniku infekce močových 

cest se téměř výhradně jedná o postižení 

horních částí močového systému. 

Původci 

Mezi nejčastější původce nozokomiálních 

močových infekcí patří především 

Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, 

ostatní členové čeledi Enterobacteriaceae 

(Serratia sp., Enterobacter sp., Pseudomonas 

aeruginosa, Acinetobacter baumanii), 

Chlamydia trachomatis atd. 

Rizikové faktory 

Rizikové faktory lze rozdělit do dvou základních 

kategorií na vnitřní a vnější. 

Vnitřními faktory jsou především pohlaví, 

věk, těhotenství, základní onemocnění 

jako jsou např. tumory, Crohnova 

nemoc, urémie, imunodeficience, diabetes 

mellitus, vezikoureterorenální reflux, 

překážka odtoku moči jakéhokoliv původu 

(struktura, zvětšená prosta), fimóza, 

zbytková moč v močovém měchýři, ale 

i neurogenní dysfunkce močového měchýře. 

Rovněž by se mohlo jednat o sexuálně 

přenosnou infekci či infekci 

vzniklou v souvislosti s nechráněným 

análním stykem apod. 

Mezi vnější faktory patří především diagnostické 

a terapeutické zákroky prováděné 

na močovém traktu, ale i operační zákroky 

a neadekvátní antibiotická terapie. 

Klinický obraz a diagnostika 

Nozokomiální infekce močového traktu 

probíhá nejčastěji pod obrazem uretritis, 

cystitis Pyelonephritis. Diagnóza infekcí 

močového traktu je založena především 

na klinickém vyšetření (vyšetření komplexní, 

vyšetření moči apod.). 

Terapie 

Terapie se řídí nálezem v moči, ale vždy 

je nutno vyšetřit pacienta komplexně. Pro 

nekomplikované infekce dolních cest 

močových je vhodný sulfametoxazol 

s trimetoprimem, amoxycilin s klavulanovou 

kyselinou. Při těžším průběhu se 

podává ureidopenicilin s aminoglykosidy 

nebo fluorochinolon parenterálně s aminoglykosidy. 

U katetrizovaných pacientů s asymptomatologickou 

bakteriurií často stačí jen 

odstranění katétru bez další farmakolo- 

gické intervence. Pokud již dojde u těchto 

pacientů k symptomatické infekci močových 

cest je nutné po vyjmutí katétru 

zahájit antibiotickou léčbu. 

Preventivní opatření 


V současné době je žádoucí omezit růst 

bakteriální rezistence a s tímto související 

problémy. Jako jeden ze základních prvků 

prevence nozokomiálních nákaz močového 

traktu se ukazuje uvážené podávání antibiotik 

a antimikrobních přípravků. Podání 

antibiotik by mělo být omezeno 

prioritně na prokázané nebo velmi pravděpodobné 

bakteriální infekce. Pokud je to 

možné, vyčkat na potvrzení bakteriální etiologie 

onemocnění. 

V případech, kdy hrozí riziko z prodlení 

a je nutné zahájit antibiotickou léčbu, 

je žádoucí postupovat podle zásad iniciální 

antibioterapie, které předpokládají zvolení 

nejvhodnějšího léčiva i na základě vývoje 

bakteriální rezistence v konkrétní epidemiologické 

jednotce. 

Vysoké riziko vzniku nozokomiálních 

nákaz močového traktu bylo prokázáno 

v souvislosti s katetrizací. Z tohoto důvodu 

je nutné při tomto výkonu nutné dodržovat 

všechny požadavky na asepsi. Rovněž byla 

prokázaná souvislost mezi neodborným 

zaváděním katétru a následným rozvojem 

infekce močových cest. Z tohoto důvodu je 

důležité, aby tento výkon byl prováděn 

pouze dostatečně kompetentním personálem, 

který má dostatečné znalosti a zkušenosti 

v této oblasti. 

V neposlední řadě je důležitým preventivním 

opatřením rovněž kontinuální 

vzdělávání zdravotnických pracovníků 

především v oblasti prevence nozokomiálních 

nákaz a moderních postupů. 

Zdroje 

KOLÁŘ, M. – LOCHMANNOVÁ, J. – KOUKA- 

LOVÁ, D. – LOVEČKOVÁ, Y. Nozokomiální infekce 

močového traktu, mikrobiologická diagnostika 

a léčebné možnosti. Urologie pro praxi. Praha: 

2005. roč. 7, č. 5, s. 196 – 199. ISSN 1212 7299. 

KSYCKI, M. F. – NAMIAS, N. Nosocomial Urinary 

Tract Infection. Surgical Clinics of North 

America. vol. 89, issue 2, p. 475-481. ISSN 

0039-6109. 

KUČEROVÁ, L. Prevence nozokomiálních nákaz 

ve zdravotnickém zařízení. [online]. 2010. 

[cit. 2011-12-02]. Dostupné z: . 

MAĎAR, R. – PODSTATOVÁ, R. – ŘEHOŘO- 

VÁ J. Prevence nozokomiálních nákaz v klinické 

praxi. Praha: Grada, 2006. 184 s. ISBN 80-247- 

1673-9. 

SPOLEČNOST VŠEOBECNÉHO LÉKAŘSTVÍ 

ČLS JEP. Močové infekce. [online]. 12.01.2005. 

[cit. 2011-10-02]. Dostupné z: . 

INZERCE

diagnóza 


PRAXE 

INKONTINENCE MOČI U ŽEN 

konzervativní léčba 

Bc. Morgensternová Jana, porodní asistentka, gynekologicko-porodnická oddělení 

Krajské nemocnice Liberec 

Pokrokem v diagnostice a léčbě inkontinence se zabývá obor urogynekologie. V dnešní době je výrazný 

rozmach nových vyšetřovacích metod. Velké pokroky jsou i v léčbě jak konzervativní, tak i operativní. Mezi 

konzervativní metody spadá medikamentózní léčba, psychoterapie, gymnastika svalů pánevního dna 

a elektrostimulace. 

I 

nkontinenece je příznak, nikoliv choroba. 

Močovou inkontinenci dělíme podle 

příčin na dvě základní: extrauretrální 

a uterální. 

Extrauretrální inkontinence je trvalý odtok 

moči jinými než přirozenými cestami. Je 

nazývána též inkontinencí nepravou. Může 

být důsledkem vrozené vývojové vady – hypospadie 

nebo extrofie (rozštěp močového 

měchýře). Řeší se operativně již v ranném 

dětství. Dále může být získaná – píštěle po 

úrazu, operaci, ozařování, při nádoru apod. 

Uterální inkontinence znamená, že moč 

uniká přirozenou cestou (močovou trubicí). 

INZERCE 

Ta se dále dělí na čtyři základní: urgentní 

močovou inkontinenci, reflexní inkontinenci, 

paradoxní (přetlakovou) inkontinenci 

a pravou stresovou inkontinenci. 

Urgentní močová inkontinence je náhlý 

nekontrolovatelný únik moči spojený se silným 

nucením na močení, kterému většinou 

ani nelze stihnout vyhovět. Dělí se podle příčiny 

na motorickou a senzorickou formu urgence. 

Motorická je vyvolaná samovolnými 

stahy svalů močového měchýře buď spontánně 

při netlumené CNS, nebo na podnět, 

kterým může být kašel, smích, kýchnutí nebo 

i změna polohy. Senzorická forma urgen- 

ce znamená, že podnět ke stahům měchýře 

vychází z nervových vláken, které dráždí něco, 

co se za normálních okolností v močovém 

měchýři nevyskytuje – močové kaménky, 

nádor atd., nebo jsou přecitlivělé při 

zánětu nebo při opakovaných zánětech. 

Reflexní inkontinence je způsobena nežádoucí 

zvýšenou činností vyprazdňovacího 

reflexu na úrovni míchy bez pocitu nucení. 

Chybí zde možnost volní kontroly 

CNS, obvykle po úrazu páteře či při degenerativním 

onemocnění míchy. 

Paradoxní (přetlaková) inkontinence 

vzniká v důsledku závažného zúžení, re- 

spektive téměř naprostého zablokování vývodných 

močových cest. Nejčastěji z důvodu 

močového kamenu, jizvy, nádoru. Moč 

se v močovém měchýři hromadí, jde tedy 

vlastně o retenci. Po překročení kapacity 

močového měchýře moč po kapkách odtéká 

zbytkovým průsvitem močové trubice. 

Pravá (gennuinní) stresová inkontinence 

nesouvisí se stresem všedního dne, jak by 

se mohlo z názvu zdát. Jde o stres ve smyslu 

zvýšeného nitrobřišního tlaku, kterému 

uzávěrový mechanismus močové trubice 

není schopen odolat. Močový měchýř se 

aktivně nestahuje, ale je doslova „vymačkán“ 

zvýšeným nitrobřišním tlakem při 

kašli, kýchnutí, smíchu, poskoku, zvednutí 

těžkého břemene, při změně polohy či leknutí. 

V tu chvíli totiž mimovolně nabíráme 

a zadržujeme vzduch v plicích, čímž klesá 

bránice a stoupá nitrobřišní tlak. 

Diagnostika 

Nejdůležitější je samozřejmě zjištění příčiny 

samovolného odtoku moči. K tomu 

slouží anamnéza, fyzikální vyšetření a klinické 

testy, laboratorní vyšetření, endoskopie 

a zobrazovací vyšetřovací metody. Dále 

také urodynamické vyšetřovací metody. Tyto 

metody poskytují informace o morfologických, 

fyziologických a hydrodynamických 

aspektech transportu a shromažďování 

moči. Patří sem cystometrie, uretrální tlakový 

profil, uroflowmetrie, reziduum, elektromyografie, 

uretrální elektrická vodivost 

a studium vodivosti nervů. 

Léčba inkontinence 

Základem léčby inkontinence je pravidlo, 

že funkční porucha má být léčena konzervativně, 

anatomická porucha operačně. Základním 

pilířem konzervativní terapie je 

aktivní ovlivnění příčně pruhovaného svalstva 

dna pánevního a odstranění příčin jeho 

poškození. Nejčastěji tedy odstranění nadváhy. 

Konzervativní léčba má oproti operační 

jednu neoddiskutovatelnou výhodu – 

nedá se jí nic zkazit. Chirurgické řešení je 

rychlé a přímočaré řešení potíží, ale špatně 

indikovaná či nedobře provedená operace 

může pacientku poznamenat na celý zbytek 

života. 

Medikamentózní léčba – vychází ze znalosti 

nervového zásobení močového traktu. 

U stresové inkontinence podáváme alfasympatomimetika, 

která podporují účinek 

sympatiku. Ten přes tzv. alfa-receprory posiluje 

uzávěr močové trubice. Sympatikus 

také pomocí tzv. beta-receptorů uvolňuje 

napětí vypuzovače močového měchýře. 

Tzv. beta-sympatomimetika se využívají 

v léčbě urgentní inkontinence. Dále se podávají 

antidepresiva, která mají kombinovaný 

účinek alfa-mimetický – pomáhá uzavírat 

močovou trubici a zároveň 

parasympatolytický-detrusor. V tomto případě 

se užívá jinak vedlejšího účinku cíleně. 

Dalšími z používaných léků jsou myorelaxancia. 

Psychoterapie – pacientky trpící inkontinencí 

jsou častěji anxiózní či trpí depresemi. 

Efekt psychoterapie při léčbě inkontinence 

je výrazný hlavně zlepšením nykturie 

a urgentního nucení na močení. Využívaná 

je také hypnóza, akupunktura a jiné alternativní 

metody. Jsou však řešením zejména 

u urgentní inkontinence, anatomické odchylky 

nejsou schopny odstranit. 

Gymnastika svalů pánevního dna – cílem 

je posílit svaly pánevního dna. Je používána 

u případů stresové a smíšené inkontinence, 

kde je svalstvo pánevního dna 

oslabené, ale dobře volně ovladatelné. 

Podstatou cviků je, že si pacientka musí 

uvědomit, který sval je třeba cvičit. Pro 

cvičení se používají i různé intravaginální 

pomůcky. Gymnastika se používá i jako 

prevence v šestinedělí, dále také u žen 

v menopauze, kde efekt podporujeme ještě 

podáváním estrogenů. 

Elektrostimulace – používá se u všech typů 

inkontinence, zejména u těch, kde svalové 

pánevní dno nereaguje na cvičení a nestahuje 

se. Užívá se frekvence 10-50 Hz. 

Použitá literatura 

MARTAN, A., MAŠATA, J., HALAŠKA, M. Inkontinence 

moči a ultrazvukové vyšetření dolního 

močového ústrojí u žen. 1. vyd. Praha: PanMed, s. 

r. o., 2001.190 s. ISBN 80-903049-0-7. 

GALAJOVÁ, L. O nemocech močového měchýře 

aneb léčba inkontinence. 1. vyd. Praha: Grada 

Publishing, 2000. 98 s. ISBN 80-7169-950-0. 

ZIKMUND, J., HANUŠ, T. Inkontinence moči 

u žen. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání 

pracovníků ve zdravotnictví Brno pro ILF Praha, 

1993. 60 s. ISBN 80-7013-142-X. 

TRACHTOVÁ, E. a kol. Potřeby nemocného 

v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: Národní 

centrum ošetřovatelství a nelékařských oborů, 

2004. 186 s. ISBN 80-7013-324-4. 

Sestra. Odborný časopis pro sestry a ostatní nelékařské 

zdravotnické pracovníky. Č. 01/2008. str. 

39-42. Článek napsaly: Bc. R. HOLAŇOVÁ, 

MUDr. J. KRHUT, Bc. I. MURAŇOVÁ. ISSN 

1210-0404. 

INZERCE

20 

diagnóza 


PRAXE 

DLOUHODOBÁ PÉČE 

o pacientku po CMP 

Blanka Sojáková, Charita Šumperk 

Paní P., narozena 1921, vyznání evangelické, pochází z Valašska. Je vdovou, má dospělé děti, dcera i syn 

bydlí v místě jejího bydliště. 

P. L.,1921 

V únoru 2004, v 83 letech, paní postihuje 

akutní CMP. Byla převezena RZP do nemocnice 

Šumperk na oddělení interní JIP. 

V době mozkové příhody se již léčila se srdečními 

obtížemi – arytmií. Na JIP byla 

akutně zaléčena a po stabilizaci stavu předána 

na standardní lůžkové neurologické 

oddělení s pravostrannou hemiparézou a fatickou 

poruchou. V této době je již pacientka 

prakticky imobilní. 

Vzhledem k vysokému zájmu rodiny, 

především dcery, o zdravotní stav paní a její 

domácí léčení, byla pacientka propuštěna 

po několika týdnech domů Dcera si ji bere 

k sobě do svého bydliště, ale vzhledem ke 

komplikovanému zdravotnímu stavu je pacientka 

znovu opakovaně hospitalizována. 

V květnu, po třech měsících, již zůstává 

natrvalo doma. Při propuštění nabízí sociální 

pracovnice pomoc sester domácí péče 

k ošetřovatelské péči o pacientku, k edukaci 

rodiny, rehabilitačnímu ošetřování, k prevenci 

komplikací imobility. Do péče se zapojuje 

celá rodina, je zařízeno polohovací 

mechanické lůžko, které je po nějaké době 

vyměněno za polohovací lůžko elektrické, 

je zapůjčen elektrický antidekubitor. Pacientka 

je doma rehabilitována, zpočátku denně, 

je prováděna hygienická péče, prevence 

dekubitů, polohování, logoterapie, je zaveden 

permanentní močový katétr. Pacientka 

se snaží i přes fatickou poruchu adekvátně 

komunikovat, rozumí všemu, usmívá se, 

gestikuluje, avšak přes veškerou svoji snahu 

není schopná se vždy domluvit. Přístup rodiny 

je však velmi vstřícný, péči postupně 

zvládají jak fyzicky, tak v psychologickém 

kontextu. 

Ve stejné době zůstává po úrazu doma zeť 

ležící pacientky, který zajišťuje jednoduché 

úkony péče v době, kdy je manželka v práci, 

a to polohování, podávání tekutin a sledování 

zdravotního stavu. 

Pacientka je v té době vertikalizována do 

sedu s nohama dolů z lůžka, nepostaví se 



však. Pravostranné končetiny jsou paretické, 

bez kontraktur, a to díky ošetřovatelskému 

cvičení jak sestrami, tak rodinou. Paní 

se sama levou rukou nají, reaguje normálně, 

nemá žádné poruchy kožní integrity, občas 

má potíže s obstipací, která je řešena projímadlem 

Lactulosa a aplikací glycerinových 

čípků. Permanentní močový katétr odvádí 

bez potíží. Jsou podávána antihypertenziva, 

antikoagulancia (Warfarin) s pravidelnými 

kontrolami (Quick), diuretika, antiarytmika. 

Warfarin je pro potíže s nestabilními žilami 

a problémy s odběry krve převeden na Anopyrin. 

Během další doby v domácím ošetřování, 

v řádu let, se zdravotní stav geriatrické pacientky 

i přes vzornou péči komplikuje dalšími 

atakami lehčích mozkových příhod, 

přidává se komplikace tromboembolické 

nemoci, je postižena srdeční chlopeň, přechodně 

aplikován Fraxiparine, pravostranné 

končetiny jsou již paraplegické. 

Rodina si pacientku ponechává doma 

a zvýšeně pečuje pod dohledem sester domácí 

péče a praktického lékaře. Bolesti pacientka 

objektivně nemá. Přidává se závažná 

komplikace – náznaky epileptických 

záchvatů, které se časem prohlubují a výrazně 

poškozují kognitivní funkce. Fatická 

porucha se zhoršuje, pacientka není schopna 

se již domluvit, postupem času přestává 

hovořit úplně, i když stále ještě normálně 

vnímá dění ve svém okolí. Přidávají se občasné 

otoky nohou, potíže s opakovanými 

močovými infekcemi a neprůchodností močového 

katétru, který je měněn již každý 

třetí týden. Jako prevence potíží jsou opakované 

léčby ATB a Biseptolem, pacientka 

stále méně pije i méně přijímá stravu, mívá 

větší obtíže se stolicí, kvůli týdenním až 

14denním zácpám je aplikováno klyzma, 

v aplikaci se zaučuje i rodina. 

Komplikací péče pro rodinu jsou stále 

častěji se vyskytující epileptické záchvaty 

spolu s neklidem pacientky, kdy i dvě noci 

a tři dny nezamhouří oko a stále nesrozumitelně 

„brebentí“ a přivolává členy rodiny. 

Na zklidnění je aplikován Diazepam čípek 

per rectum. Poté pacientka upadá na dva 

dny do téměř nepřerušeného spánku. Tím se 

následně komplikuje pitný a stravovací režim, 

nastupuje obstipace, potíže s kvalitou 

a množstvím moči. Sestry měří a zapisují 

při každé návštěvě fyziologické funkce 

(pulz, výdej tekutin a tělesnou teplotu) 

V této době, v 88 letech pacientky, se začíná 

provádět převážně jen paliativní péče, 

rodina hospitalizaci odmítá. Péči i nyní 

zvládá výborně. Pacientka je častěji polohována, 

rodina pravidelně vstává a paní otáčí 

v noci, rehabilitační ošetřování se snižuje 

vzhledem k vážnému zdravotnímu stavu pacientky 

na pasivní procvičení HKK i DKK, 

masážní promazání zad a končetin, je kontrolována 

pokožka na predilekčních místech. 

Podávána je mixovaná strava, tekutiny 

jsou nabízeny hadičkou ze stříkačky nebo 

lžičkou. Léky jsou podávány drcené. Občas 

je stav ještě komplikován infekcemi horních 

cest dýchacích s užíváním ATB. 

Začátkem února 2011, 7 let po první 

mozkové příhodě a vzorné následné domácí 

péči, se zdravotní stav pacientky zhoršuje 

znovu, tentokrát výraznými oběhovými potížemi, 

kdy LDK je cyanotická. Stalo se tak 

přibližně 3krát a zpočátku se masáží stav 

vrátil dle rodiny do normálu. Poté však je 

LDK, a asi po 2 dnech i PDK, cyanotická 

a periferně chladnější stále, se špatně hmatným 

pulsem, nasvědčujícím pro embolizaci 

dolních končetin nebo závažnou oběhovou 

nedostatečnost. I tentokrát je však pacientka 

klidná, nic nesvědčí pro bolesti, lékař doporučuje 

hospitalizaci s intenzivní terapií vazodilatancii, 

ale sám neskrývá obavy z rizika 

již samotného převozu pacientky do 

nemocnice. Rodina se se situací smiřuje 

a chce se starat o paní doma, jsou poučeni, 

že se může jednat o preterminální stav nemoci. 

Pacientka nekomunikuje, hodně spí, je 

klidná, dezorientovaná, „má svůj svět“, má 

časté náznaky epileptických záchvatů bez 

křečí, zejména při manipulaci na lůžku. Velmi 

málo pije, taktéž málo jí, rodina podává 

Nutridrinky. Rozvíjí se zácpa. Při P/V tekutin 

pod 400ml/ 24 hod. je zahájena infúzní 

substituční terapie v domácích podmínkách. 

Je aplikován velmi pomalu, vzhledem 

k oběhové nedostatečnosti, fyziologický 

roztok 500 ml + 5% G 250 ml za den, k tomu 

se přičítá asi 200 ml tekutin p.o. Za 24 

hod. Permanentní katétr odvádí koncentrovanou 

moč, občas s příměsí krve, v množství 

okolo 500 ml/24 hod., stolice je jen sporadická, 

laxancia lékař nedoporučuje pro 

vysoké riziko ileózního stavu. Lactulosu již 

není možné p.o. podat, konečník je při rektálním 

vyšetření převážně prázdný. Po klyzmatech 

odchází jen malé množství tuhé stolice, 

větry odcházejí. 

Pacientka je při vědomí, je velmi spavá, 

nekomunikuje, nereaguje, oční kontakt neudrží. 

Je prováděna paliativní péče sestrami 

i rodinou v celém rozsahu, návštěvy sester 

3krát denně, rodina je zaučena, neustále hlídá 

infúze a je s námi v telefonickém kontaktu. 

Infúze jsou aplikovány jen přes den, 

PRAXE 

Evropský den melanomu v České republice 

Rok 2012 je již 12. ročníkem preventivního osvětového projektu Euromelanoma Day 

Jak vznikl Evropský den melanomu (dále EDM)? 

Myšlenka věnovat jeden den v roce prevenci vzniku melanomu se 

zrodila v Belgii, kde také již v roce 1999 byla tato akce uspořádána 

pod vedením Dr. Thomase Maselise. Ten požádal v roce 2000 o záštitu 

nad touto aktivitou Evropskou akademii dermatovenerologie 

(EADV), jež zřídila tzv. "Task Force for Euromelanoma Day" a začala 

koordinovat aktivity v zemích Evropy. Prezidentkou byla do roku 2004 

Prof. Diane Roseuw z Bruselu, poté Prof. Andreas Katsambas z Atén 

a nyní je od roku 2009 novou prezidentkou Prof. Veronique Marmol 

z Belgie. Česká republika se zapojila do evropské aktivity velmi záhy, 

již v roce 2001, koordinátorkou pro naši republiku byla od samého 

počátku Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc. se svou klinikou. Záštitu 

nad Evropským dnem melanomu převzaly v minulých letech Česká 

dermatovenerologická společnost Jana Evangelisty Purkyně a Česká 

akademie dermatovenerologie. Neobešli jsme se bez významné pomoci 

farmaceutických společností, a to La Roche Posay Laboratoire 

Pharmacuetique, Beiersdorf, Bioderma, Pierre Fabre, Spirig, Glaxo- 

SmithKline. 

Důvody, proč se ČR zapojila do evropské aktivity, byly hlavně dva 

– prvním bylo prokázat loajalitu k EADV (která se v roce 2002 rozhodla 

uspořádat v ČR poprvé mimo země západní Evropy svůj evropský 

kongres) a zviditelnit dermatovenerologii jak mezi pacienty, 

tak i ostatními kolegy, lékaři. Druhým, samozřejmě zásadním důvodem 

byl fakt, že počet melanomů stoupnul v České republice více než 

4 x za 30 let. Zatímco v roce 1970 bylo hlášeno 316 melanomů, v roce 

2000 to bylo již 1.413 případů (zvýšení na 447 %). Po zahájení 

osvětové kampaně počty případů dále stoupají – a v roce 2009 bylo 

hlášeno 2.008 případů (zvýšení počtu případů maligního melanomu 

od roku 1970 na 635 %!). Incidence melanomu v ČR v roce 2000 byla 

u mužů 14,6 případů na 100.000 obyvatel a u žen 13,7 případů na 

100.000, v roce 2009 bylo u mužů 21,68 případů a u žen 18,13 případů 

maligního melanomu na 100.000 obyvatel. Ostatní kožní 

zhoubné nádory kromě melanomu byly v roce 1970 hlášeny 

na noc ukončeny. Pacientka prohloubeně 

dýchá, puls je pomalý a nepravidelný, pokožka 

se udržuje bez defektů. 

K pacientce rodina přivolává duchovního. 

Po 5 dnech infúzní terapie pacientka doma, 

v kruhu svých nejbližších, v klidu na 

lůžku umírá v nedožitých 90 letech. 

Dlouhodobá domácí zdravotní péče byla 

prováděna registrovanými zdravotními sestrami 

se spoluprací praktického lékaře, bez 

dopomoci pečovatelské služby. Péče v takovém 

rozsahu a v tak dlouhé době by však 

nebyla možná bez dokonalé součinnosti 

a obětavé péče rodiny o geriatrickou, dlouhodobě 

ležící pacientku. Kromě toho, že 

péče takto byla nepoměrně levnější než 

v nemocničním dlouhodobém zařízení, bylo 

umožněno imobilní pacientce důstojně 

a klidně dožít svůj život v kruhu rodiny. 

3.668krát a v roce 2000 již 12.016krát (vzestup 

na 328 %). Incidence těchto ostatních kožních 

maligních nádorů u mužů byla v roce 2000 37,2 případů 

na 100.000 a u žen 37,0 případů na 100.000 obyvatel. Porovnáme-li 

data týkající se všech maligních nádorů hlášených v ČR v roce 

2000, zjistíme, že nejčastější diagnózou jsou tzv. ostatní kožní 

nádory kromě melanomu. Těchto 12.016 případů nemelanžových nádorů 

z celkového počtu všech nádorů (kterých bylo hlášeno 60.222) 

představuje celou jednu pětinu. 

Čeští dermatologové vyšetřili v letech 2009 a 2010 nejvíce spoluobčanů 

ze všech evropských zemí zapojených do Evropského melanomu 

– 13 tisíc z celkového počtu 56 tisíc vyšetřených v těchto 

dvou letech. 

Od roku 2011 probíhá v ČR grantová studie (podpořená IGA MZ 

ČR č. NT 12401). Z předběžných výsledků vyplývá, že na rozdíl od jiných 

evropských zemí, kde hlavními rizikovými faktory pro vznik melanomu 

jsou fototyp kůže, používání fotoprotektivních prostředků, 

expozice slunečnímu záření, spálení na slunci a přítomnost velkého 

počtu atypických pigmentových névů, je vznik melanomu u českých 

pacientů spíše v souvislosti s výskytem kožního nádoru u pacienta 

v minulosti a v souvislosti s návštěvami solárií. 

Letošního ročníku Evropského dne melanomu se v ČR účastní 

87 dermatovenerologů ze 62 zdravotnických zařízení. Seznam 

těchto kožních lékařů je k dispozici na www.dermanet.cz/EDM 

a www.melanoma.cz. 

Koordinátorka Evropského dne melanomu v ČR: 

Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc. 

Dermatovenerologická klinika UK 2. LF, Nemocnice Na Bulovce, 

Budínova 2, Praha 8 

President-elect, European Academy of Dermatology 

and Venereology, www.eadv.org 

Tel./fax: 266 082 359, dermatology@bulovka.cz, 

www.dermanet.cz, www.melanoma.cz 


21

REVOLUČNÍ 3D LAPAROSKOPIE vstupuje do chirurgie 

Čeští lékaři jsou jedni z prvních na světě, kteří mají možnost s tímto přístrojem operovat 

Poprvé v České republice testovali brněnští a hradečtí lékaři nejmodernější laparoskopický přístroj Einstein Vision z továrny německého 

koncernu B. Braun. V průběhu tří týdnů měli možnost vyzkoušet, že se nejedná o žádný modernizovaný přístroj s lepšími 

vlastnostmi, ale o zcela revoluční novinku poskytující lékaři reálný 3D pohled při operačním zákroku. 

Už jsme si zřejmě zvykli, že 3D technologie jsou všude kolem nás 

a postupně pronikají snad do všech oblastí zábavního průmyslu. 

S jejich praktickým využitím se však setkáváme spíše výjimečně, přitom 

v řadě oborů může mít tato technologie převratné výsledky. 

INZERCE 

SERVIS 

Přesně to se potvrzuje v případě nejnovějšího 3D laparoskopického 

přístroje Einstein Vision společnosti B. Braun, která na jeho vývoji 

pracovala řadu let. 

„Proces vývoje Einstein Vision byl velmi náročný a kolegové z našeho 

vývojového střediska v německém Tutlingenu a Denzingenu 

strávili tisíce hodin práce, aby vznikl přístroj, který bude přínosem 

jak pro lékaře, tak i pacienty,“ říká Lubomír Klepáč, ředitel společnosti 

B. Braun Medical. Koncern B. Braun každoročně navyšuje investice 

do výzkumu a vývoje, loni vynaložil bezmála 180 miliónů 

EUR, což je o 15,8 % více než v roce 2010. „Einstein Vision je skvělým 

příkladem toho, že masivní investice do výzkumu a vývoje se 

vyplatí. Jsem si jist, že tato revoluční novinka způsobí v oboru laparoskopie 

veliký převrat a posune ho krok dále“ pokračuje Klepáč. 

Přínos pro lékaře i pacienty 

Prostorové vidění a vysoké rozlišení FULL HD monitoru významně 

napomáhá lékaři rozpoznat, správně uchopit a přesně separovat 

i velmi jemné tkáně a křehké struktury. „Operatér tak vidí více detailů 

a především je schopen vnímat hloubku, což doteď nemohl, zvyšuje 

se přesnost operačního výkonu a snižuje se únava lékaře,“ vyjmenovává 

hlavní přednosti robota Lubomír Klepáč. 

Čeští lékaři jsou jedni z prvních na světě, kteří mají možnost s tímto 

přístrojem operovat a vyzkoušet si výhody 3D laparoskopu na 

vlastní kůži. Vysokou kvalitu obrazu, která je v tomto případě nejdůležitějším 

prvkem celého systému, poskytují 3D stereoskopické laparoskopy 

a speciální robotické rameno, na kterém je kamera umístěna. 

Díky integrovanému záznamovému zařízení lze navíc nahrávat fotografie 

i videosoubory v dvojrozměrném zobrazení s vysokým rozlišením 

a na celý průběh operace je tedy možné se zpětně podívat. 

„V uplynulých dvou týdnech jsme 3D laparoskopem provedli celou 

řadu operačních výkonů dutiny břišní a musím říct, že práce s Einstein 

Vision překonala naše očekávání. Za mimořádně přínosné považujeme 

3D zobrazení v malé pánvi při operacích konečníku. Zde 

detailní obraz umožní identifikaci jednotlivých nervů, jejich zachování 

a tím i lepší funkční výsledky po operaci jako jsou funkce svěračů, 

sexuální funkce či močení. Práce s přístrojem je pro operatéra snazší, 

přesnější a bezpečnější což vede k menšímu počtu pooperačních 

komplikací a kvalitnějšímu životu našich pacientů,“ popisuje své dosavadní 

zkušenosti s přístrojem Alexander Ferko, přednosta chirurgické 

kliniky FN Hradec Králové. „Trochu nezvyklým prvkem při samotné 

operativně je robotické rameno, které plně stabilizuje 

kamerový systém. Chvíli nám trvalo, než jsme si na jeho přítomnost 

zvykli, ale časem jsme naše dosavadní zažité stereotypy upravili a naučili 

se s ním pracovat,“ doplňuje začátky s Einsteinem Ferko. 

Technologie 3D se v medicíně pomalu objevují a nacházejí si svá 

uplatnění. Překážkou mnohdy bývá jejich nedokonalé zpracování, 

omezené uplatnění a drahý provoz. Tento 3D laparoskop však najde 

uplatnění u 99 % všech laparoskopických výkonů, které se v dnešní 

době provádějí, a naučit se s ním pracovat není pro zkušeného 

operatéra žádný problém. (red) 

Na návštěvě v LINET Scholaris 

Na konci letošního března se v LINETu v Želevčicích konal Den otevřených dveří vzdělávacího 

střediska LINET Scholaris. Přijelo více než 50 účastníků z celé České republiky. Mezi 

hosty převládaly všeobecné sestry a pečovatelky, ale zájem projevili i laboranti, farmaceutičtí 

odborníci nebo zdravotní technici. Dopolední program byl zaměřen na sestry 

a další zdravotnické profese, odpolední část pak byla určena pečovatelkám a dalším pracovníkům 

zařízení poskytujícím sociální péči. Bloky byly ukončeny exkurzí do výrobních 

provozů společnosti LINET. 

Zestárnout za pár minut 

Před oficiálním zahájením měli účastníci možnost vyzkoušet unikátní 

učební pomůckou – obleček simulující stáří. Jeho využití je při výuce 

nezastupitelné pro přenos pocitů a problémů osob se sníženou hybností. 

Pomocí závaží, výztuží, speciálních brýlí, ucpávek do uší a rukavic 

se z každého během několika minut stane pohybově a smyslově 

hendikepovaný senior. Další příležitost otestovat si širokou 

nabídku vzdělávacích kurzů LINET Scholaris umožnily počítače s nainstalovaným 

e-learningem. Novinka má podobu herní aplikace 

s mnoha interaktivními vstupy a je dostupná prostřednictvím internetu. 

Účastníci se po přihlášení do e-learningu ocitnou v budově moderní 

nemocnice a v každém z jejích pater se formou hry vzdělávají 

na dané téma. 

Velký zájem byl i o vystavená lůžka a další výrobky LINETu. Jejich 

inovativní funkce i jednoduché ovládání předvedli zkušení odborníci. 

Den otevřených dveří LINET Scholaris 

bude 5. října 2012! 

Máte zájem dozvědět se více o vzdělávání v LINET Scholaris? 

Využijte další příležitost, tentokrát v nově zmodernizovaném 

školicím centru. Připraven bude opět bohatý program – zajímavá 

odborná témata, ukázky e-learningu a samozřejmě prohlídka 

výstavního sálu s výrobky LINETu i exkurze do výrobního 

provozu s e zajímavým výkladem, jak lůžka značky LINET 

vznikají. 

V případě zájmu se obraťte na svého regionálního obchodního 

vedoucího, nebo kontaktujte pracovníky vzdělávacího centra 

LINET Scholaris (email: vzdelavani@linetscholaris.cz, 

tel.: 734 864 185), nebo zákaznické centrum LINETu 

(tel.: 312 576 400, 312 576 500, 312 576 800, 

e-mail: obchodcr@linet.cz) 

Moderní vzdělání na míru 

Oficiálně program odstartoval ředitel LINETu Tomáš Kolář, který 

vzpomněl na počátky vzdělávání spadající do r. 2006. Letos byla na 

výběr tři témata. Škola zad se zkušenou fyzioterapeutkou Kateřinou 

Šrubařovou, Specifika komunikace ve zdravotnictví/pečovatelství 

pod vedením Mgr. Hedviky Šimkové a třetím ukázkovým programem 

bylo Využití moderní zdravotnické techniky v praxi se zaměřením na 

dekubity s lektorem Radkem Chvostou. 

Pro více informací sledujte www.linet.cz 

a www.linetscholaris.cz 

(red) 

SERVIS 

INZERCE

24 

diagnóza 


SERVIS 

130 let 

Zcela nesystematická výuka medicíny a tedy 

i chirurgie se změnila 7. dubna 1348 založením 

Karlovy Univerzity s jejími čtyřmi fakultami 

včetně lékařské. Přesto založení Univerzity 

zasáhlo do rozvoje chirurgie jen okrajově. Chirurgické 

výkony nadále prováděli bradýři, lazebníci 

či kočující chirurgové. Z univerzitních 

učitelů přispěli k rozvoji oboru Křišťan z Prachatic, 

Jan Jesenský a Marcus Marci z Kronlandu. 

Řádné přednášky z chirurgie (ne v češtině) 

byly zavedeny v druhé polovině 17. 

století, kdy jeden ze čtyř profesorů fakulty je 

pověřen vedle botaniky přednášet i anatomii 

a chirurgii. V roce 1773 se při lékařské fakultě 

pražské univerzity zřizuje samostatná stolice 

pro chirurgii, ovšem k sloučení studia chirurgie 

se studiem lékařství dochází až 1786, kdy 

je stanoven rozsah přednášek a zkoušek z chirurgie. 

V té době se školí na fakultě nastávající ranhojiči, 

magistři chirurgie a doktoři chirurgie, 

přičemž rozsah a délka pregraduálního studia 

a zkoušky rozhodují o druhu titulu. 

Toto zdokonalení výuky vedlo k zásadnímu 

zlepšení úrovně chirurgické péče. V roce 

1848 v Praze a 1874 v Olomouci je zrušena 

výchova ranhojičů a od roku 1873 je doktorát 

chirurgie pojat do doktorátu všeobecného 

lékařství. 

První pražská lékařská chirurgická škola 

se vyvíjela od počátku 40. let 19. století. Významnou 

osobností byl chirurg profesor František 

Piha, který zlepšil techniku operací 

a operoval již v éterové narkose. Stejné období 

je charakteristické plošnou snahou o zavedení 

výuky v českém jazyce, snahou o vytvoření 

vlastního školství včetně vysokých 

škol. Mimořádný význam na získání národní 

rovnoprávnosti v Rakousko-Uhersku měli 

čeští lékaři v čele s J. E. Purkyněm. V roce 

1862 vzniká vlastní odborný časopis (Časopis 

lékařů českých) a odborný spolek (Spolek 

lékařů českých). Významným faktorem 

této doby je zvyšování počtu absolventů českých 

gymnázií. 

Rozvoj anestézie a antisepse v druhé polovině 

19. století vedl k zásadnímu rozšíření poskytované 

chirurgické péče, především u onemocnění 

orgánů dutiny břišní, urogenitálních 

a onemocnění kloubních a kostních. V té době 

vedl Chirurgickou kliniku pražské fakulty prof. 

Josef Blažina – jeho žáci uveřejňovali práce 

v českém jazyce, i když výuka probíhala plně 

v němčině. Za jeho působení došlo v roce 

1873, zřejmě jako protest proti počešťování, 

k odtržení německé chirurgické kliniky. Blaži- 

I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN, Praha – 

od založení české chirurgie 


na zřídil samostatné urologické oddělení v čele 

se svým žákem prof. Vilémem Weissem. 

V roce 1883 dochází k rozdělení nejen fakulty, 

ale prakticky i pražské univerzity. Velmi významné 

bylo, že ještě před tímto rozdělením 

zahajují činnost dvě nejdůležitější kliniky – 

1871 interní a 1882 chirurgická. 

Z dokumentů těchto významných dní uvádíme 

„Za příčinou jmenování zasloužilého dra 

W. Weisse řádným professorem a řiditelem I. 

chirurgické školy sešli se všichni téměř čeští 

medikové ve čtvrtek (28. 4. 1882) v sálu téže 

školy …. by blahopřání projevili… Když deputace 

mediků přání svá přednesla, zahájena 

přednáška…“ 

Profesor Weiss v ní mj. uvedl: „Doufám, že 

dosáhneme společně cíl nám vytknutý: sloužiti 

poctivě vědě, svědomitě chorým, zdárně 

a slavně národu našemu….“ 

Uvedená přednáška byla – v duchu dekretu 

– tou, kterou mohla a musela být oficiálně zahájena 

výuka, vědecká a další činnost České, 

později I. české chirurgické kliniky, a tím i zahájena 

výuka chirurgie v horní části monarchie. 

O toto se významně zasloužili čeští lékaři 

ve Vídni (především prof. Albert), se kterým 

sám císař počítal do čela této kliniky. Cílem 

bylo nejen vyhovět tlakům k české výchově, 

ale vytvořit vysoce odborné pracoviště, kooperující 

s Vídní, které bude do Čech, Polska, 

Slovenska a horního Rakouska dodávat nejerudovanější 

chirurgy. Tento záměr se, jak doba 

ukázala, podařilo splnit. 

Letos tedy uplynulo 130 let od zahájení výuky 

a dalších funkcí na I. chirurgické klinice. 

Absolutní většina lékařů – nejen chirurgů – 

v ČR za 130 let prošla klinikou či byla žáky jejich 

žáků. 

Klinika pokračuje kontinuálně ve výuce 

a přípravě pregraduálních a post-graduálních 

výukových textů (v posledních 20 letech téměř 

jedna monografie ročně). Spolupracuje 

se prakticky se všemi chirurgickými pracovišti 

v ČR a mnohými v zahraničí (Bratislava, Košice, 

Vídeň, Curych, Basilej, Salzburg, Linec, 

Mnichov…). 

Za dobu existence tohoto pracoviště zde 

vznikla celá řada českých i mezinárodních 

priorit. 

Zásadní aktivita a to i pro výuku je samozřejmě 

léčebně preventivní činnost, kdy uvádíme 

z operačních knih a dokumentace za 130 

let téměř: 

800 000 hospitalizací 

600 000 operací 

3 500 000 ambulantních ošetření 

Aktuálně v posledních letech pak klinika poskytuje 

ročně 4-5 000 hospitalizací, 8-10 000 

operací a 60-80 000 ambulantních ošetření. 

Je stále celostátně dominantní – především 

objemově a stran výukových textů – v pregraduálním 

a postgraduálním vzdělávání. Každý 

rok zajišťuje pořádání českého chirurgického 

kongresu s mezinárodní účastí, dále řadu dílčích 

sympózií a jiných vzdělávacích akcí. 

Ve vědecké činnosti řeší I. chirurgická klinika 

aktuálně 5 grantů a 2 mezinárodní studie. 

Za posledních 20 let to ale bylo mj. 16 grantů 

a 12 mezinárodních studií s velmi příznivým 

hodnocením a ohlasem. 

K nejvýznamnějším činnostem patří charitativní 

aktivity pracoviště. Jejich zakla-datelem 

byl legendární představitel pracoviště profesor 

Rudolf Jedlička. Roku 1913 se významně 

podílel na založení prvního českého ústavu 

pro tělesně postižené děti v Praze, který byl na 

jeho počest nazván Jedličkovým ústavem. 

Jedlička byl veden myšlenkou dát handicapovaným 

dětem možnost odborného léčení 

a odborné výchovy k pokud možno samostatnému 

a plnohodnotnému životu a celý svůj život 

tuto ideu prosazoval. 

V duchu této tradice pokračuje pracoviště 

především díky společnosti D plus a ing. M. 

Doušovi, když se podílí na dražbách děl a jejich 

následné prezentaci ve svých prostorách 

a to obrazů nevidomých dětí z Ježkovy školy. 

Ve spolupráci s Lion klubem se pak podílí na 

pomoci Pobytovému rehabilitačnímu a rekvalifikačnímu 

středisku pro nevidomé Dědina, o. 

p. s., které je jediné svého druhu v České republice. 

Za účasti řady hostů (představitelů Univerzity 

Karlovy, Lékařských a dalších fakult, představitelů 

veřejného života, bývalých pracovníků 

kliniky a novinářů) proběhla vzpomínka na 

toto výročí s připomenutím minulých a současných 

aktivit nejen tohoto pracoviště, ale 

i české chirurgie. Součástí bylo vystoupení žáků 

Střediska pro nevidomé Dědina, předání 

dalších obrazů žáků Ježkovy školy, které budou 

vystaveny na klinice a v neposlední řadě 

odhalení byst světově proslulých profesorů I. 

chirurgické kliniky – profesorů Eduarda Alberta, 

Karla Maydla, Rudolfa Jedličky a Otakara 

Kukuly, které vytesal mistr Michal Moravec. 

prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc. 

přednosta I. chirurgické kliniky – břišní, hrudní 

a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN 

zdenek.krska@vfn.cz 

ro zdravotnického pracovníka, rozumí 

se pro lékařská povolání 

a nelékařská zdravotnická povolání2 

, je tak s ohledem na novou zákonnou 

úpravu velmi důležité přesně vědět, ve 

kterých případech je oprávněn či dokonce 

povinen vyžádat si souhlas pacienta, 

resp. zákonného zástupce, zákonných zástupců, 

a kdy naopak lze péči poskytnout 

i bez souhlasu pacienta. Poskytnutí zdravotních 

služeb3 P 

bez souhlasu pacienta, 

aniž by byly splněny zákonné podmínky, 

by mohlo být hodnoceno jako porušení 

základního práva vyplývající z Listiny 

základních práv a svobod a také jako 

trestný čin omezování svobody. 

Jde-li o nezletilého pacienta jehož zákonnými 

zástupci jsou rodiče, vyžaduje 

se souhlas obou rodičů k poskytnutí 

zdravotních služeb, které mohou podstatným 

způsobem negativně ovlivnit další 

zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho 

života. Z právního hlediska je toto ustanovení 

zcela jednoznačné a nelze je vykládat 

jinak než-li doslovně. V praxi to 

znamená vyžádat si k poskytnutí těchto 

zdravotních služeb souhlas obou rodičů. 

Z medicínského hlediska se však toto 

ustanovení jeví příliš složitým, přinášejícím 

neklid do práce mnoha zdravotnickým 

pracovníkům, neboť z jejich pohledu 

se jedná o téměř veškeré poskytované 

zdravotní služby, resp. zdravotní péči. 

Složitost aplikace ustanovení je spatřována 

v tom, že nejsou definovány zdravotní 

služby, které mohou podstatným způsobem 

negativně ovlivnit další zdravotní 

stav či kvalitu života pacienta. K tomu je 

třeba uvést, že ke stanovení zdravotní 

služby, která může podstatným způsobem 

negativně ovlivnit další zdravotní 

stav nezletilého pacienta nebo kvalitu 

jeho života je kompetentní odborná společnost 

daného oboru poskytovaných 

zdravotních služeb, poskytovatelé zdravotních 

služeb, zdravotnický pracovník. 

Jedná se ryze o otázku medicínskou nikoli 

právní. V případě, že aplikace určité 

očkovací látky bude zařazena pod zdravotní 

službu, která může podstatným 

způsobem negativně ovlivnit další zdravotní 

stav pacienta nebo kvalitu jeho života, 

je zákonnou podmínkou k její aplikaci 

souhlas obou rodičů. Stejná situace 

nastává i u předepisování antikoncepce 

u nezletilých pacientek. Pakliže i tato 

služba je označena za zdravotní službu, 

která může podstatným způsobem negativně 

ovlivnit další zdravotní stav nezletilé 

pacientky nebo kvalitu jejího života, 

nelze ji poskytnout bez souhlasu obou 

PRÁVNÍ RADY 

SOUHLAS OBOU RODIČŮ 

u nezletilého pacienta jako jedna z novinek 

ve zdravotnické legislativě 

JUDr. Jana Konečná, asistentka LF MU Brno, Ústav sociálního lékařství a veřejného 

zdravotnictví 

S přijetím nového zákona o zdravotních službách 1 nastaly od dubna letošního roku významné změny ve 

zdravotnictví, které byly očekávány odbornou i laickou veřejností několik let. V souvislosti s jeho přijetím 

probíhají odborné konference, semináře, kulaté stoly, na nichž vedou nejdelší diskuse zdravotničtí 

pracovníci z oborů pediatrie, gynekologie a porodnictví. Diskuse jsou vyvolávány díky ne příliš zdařilému 

ustanovení v zákoně o zdravotních službách o souhlasu zákonných zástupců k poskytování zdravotních 

služeb nezletilému pacientovi. 


rodičů. Zde nastává paradoxní situace, 

která je dána ustanovením v zákoně 

o umělém přerušení těhotenství 4 , kdy lze 

uměle přerušit těhotenství ženě ve věku 

od šestnácti do osmnácti let bez souhlasu 

zákonného zástupce, ten se vyrozumí až 

po provedené zdravotní službě. 

Poznámky 

1 Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách 

a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních 

službách). 

2 Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání 

a uznávání odborné způsobilosti a specializované 

způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání 

lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve 

znění pozdějších předpisů. 

2 Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání 

a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských 

zdravotnických povolání a k výkonu činností 

souvisejících k poskytováním zdravotní 

péče a o změně některých souvisejících zákonů 

(zákon o nelékařských zdravotnických povolání), 

ve znění pozdějších předpisů. 

3 Zdravotní službou se podle nového zákona 

o zdravotních službách rozumí poskytování zdravotní 

péče, tj. soubor činností a opatření prováděných 

u fyzických osob za účelem předcházení, 

odhalení nebo zlepšení zdravotního a funkčního 

stavu, udržení a prodloužení života, zmírnění utrpění, 

pomoci při reprodukci a porodu, posuzování 

zdravotního stavu, preventivní, diagnostické, 

léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo 

jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými 

pracovníky a dále činnosti prováděné jinými 

odbornými pracovníky. 

4 Zákon č. 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství 

(dokončení v příštím čísle) 


25

26 

ZADÁNO PRO 

Nedostatečné znalosti mladých dívek 

o HPV INFEKCI 

Bc. Kristýna Vráželová, porodní asistentka, porodní sál FN Brno 

Human papillomavirus (dále 

jen HPV) – neboli lidský papillomavirus 

– je skupina virů, 

které způsobují infekci na kůži a sliznicích. 

Některé typy těchto virů jsou příčinou 

vzniku infekcí na rukou (verruca 

vulgaris), genitáliích (Condylomata acuminata), 

některé mohou vytvářet papilomy 

laryngu, napadají dlaždicovitý epitel, 

způsobují preinvazivní formy neoplázie 

cervixu (CIN I – III), karcinom cervixu 

nebo kůže (v oblasti krku, tváře, anogenitální 

krajiny). 

HPV infekce je odpovědná v největším 

procentu za karcinom děložního hrdla, 

konkrétně z 99 %. Z 90 % se HPV infekce 

podílí na karcinomu konečníku. Na 

karcinom zevního genitálu, pochvy a penisu 

má HPV infekce 40% podíl. U karcinomu 

orofaryngu je procento odpovědnosti 

tohoto viru menší (asi 12 %), 

a u karcinomu dutiny ústní je výskyt HPV 

infekce pouze 2%. 

Dnes známe více než 120 genotypů 

HPV, které infikují různé části lidského 

těla. Asi 30 z nich postihuje anogenitální 

oblast, vulvu, pochvu čípek, penis nebo 

anus. Dle míry rizikovosti lze HPV rozdělit 

do dvou skupin. K papillomavirům 

s vysokým rizikem působení, tzv high 

risk HPV, řadíme např. typ 16 a 18, dále 

31, 33, 35 a další. K nízce rizikovým typům, 

tzv. low risk HP, patří např. typy 6 

a 11, dále pak 34, 40 a další. 

Papillomavirová infekce byla prokázána 

v genitálních bradavicích v roce 1970. 

Později byla detekována v bradavicích 

špičatých (Condylomata acuminata) a také 

plochých (Condylomata plana). V roce 

1982 byla HPV DNA prokázána v buňkách 

děložního hrdla. 

Je důležité rozlišovat infekce benigního 

charakteru a infekci charakteru maligního 

bujení. K benigním formám patří například 

vulvární léze, tzv. condylomata acu- 

diagnóza 



minata, což jsou špičaté kondylomy způsobené 

typem 6 a 11. Projevují se jako nezhoubné 

výrůstky na epitelu vnějšího genitálu 

a perineální oblasti. V maligní 

formu přecházejí zřídka. Kondylomy se 

mohou vyskytovat také na hrdle děložním. 

K maligním formám řadíme vulvární 

léze, tzv. vaginální intraepiteliální neoplázie 

(VIN), kde rozlišujeme stadium 

I – III. Ženy postižené VIN jsou více náchylné 

ke kondylomatům či herpesům. 

Asi jedna třetina případů přechází v invazivní 

karcinom. 

K zástupcům maligního charakteru patří 

také cervikální intraepiteliální neoplázie 

(CIN I – III.) nebo invazivní karcinom 

cervixu. Ty jsou nejčastějším důsledkem 

HPV infekce. HPV typy 16 a 18 vytvářejí 

progresivní změny na cervikální mukóze 

a tvoří dysplázie, eventuálně karcinom 

in situ. Tyto změny buněk na cervixu vypadají 

jako genitální bradavice. Vznik 

cervikálního karcinomu bez účinku HPV 

je možný, ale velmi vzácný. 

1. část 

Článek pojednává o základních informacích spojených s papillomavirovou infekcí. Popisuje přenos infekce, 

klinické projevy a prevenci v různých stadiích onemocnění. V závěru článku jsou shrnuty výsledky 

šetření na dané téma mezi dívkami na základních a středních školách. 

Znázornění výsledků obou skupin ve vědomostních otázkách: 

Klinické projevy jsou závislé především 

na stadiu onemocnění. HPV infekce 

může probíhat latentně nebo subklinicky. 

Roli u tzv. potlačené infekce hraje imunita 

hostitele. Při latentní infekci je možné 

prokázat papillomavirus, ale cytologický 

nebo kolposkopický nález je buď beze 

známek infekce, nebo je hraniční. V případě 

subklinického průběhu nejsou detekovány 

makroskopické známky infekce. 

Tyto známky jsou zjišťovány kolposkopicky, 

cytologicky nebo histologicky. 

Karcinom či prekanceróza hrdla děložního 

se projevuje často asymptomaticky, 

především v začátcích. Později dochází 

k projevům, jako je slabší či silnější krvácení 

z rodidel mimo menstruační cyklus, 

nebo po pohlavním styku. Vodnatý fluor 

se vyskytuje zejména u adenokarcinomů. 

Pánevní bolesti, časté močení, hematurie 

nebo krvácení z konečníku jsou projevy 

vyskytující se především u pokročilejších 

stadií. 

(dokončení v příštím čísle) 

ZADÁNO PRO 


27

28 

ZADÁNO PRO 

ZDRAVÁ PRSA! 

V Česku dnes již známý Avon pochod proti rakovině není jen výzvou pro sestry a ostatní zdravotníky. 

Spojuje jedním cílem ty, kteří o ženy s rakovinou prsu pečují, pacientky a jejich blízké a známé, a také 

ty, kteří do styku s tímto zákeřným onemocněním nepřišli, ale kterým není lhostejný osud jejich bližních. 

Přidejme se tedy ke všem, kteří 

svými specifickými prostředky 

a na svém poli bojují s rakovinou 

prsu, tímto velkým nepřítelem žen na celém 

světě. Chceme-li veřejně vyjádřit 

svou vůli přispět k boji proti tomuto 

zhoubnému onemocnění postihujícím čím 

dál tím mladší ročníky žen a jehož výskyt 

neustále vzrůstá, pak se zúčastněme 12. 

ročníku Avon Pochodu proti rakovině. 

12. ročník Avon Pochodu 

proti rakovině 

Avon Pochod proti rakovině se bude letos 

konat v Praze 9. června. Odstartuje z parku 

Kampa a jeho cílem budou Žluté lázně 

v Praze Podolí. Vedle toho, že účastníci 

běhu budou svou aktivní účastí na akci 

demonstrovat zdravý způsob života, získají 

odborné, srozumitelně podané a aktuální 

informace, které budou-li využity, 

mohou změnit jejich život. 

Stále neprozkoumané 

genetické faktory 

V současné době stále ještě nejsme 

schopni pojmenovat všechny příčiny 

vzniku rakoviny prsu. Asi 20 % žen s ra- 

diagnóza 



kovinou prsu má 

v příbuzenském 

vztahu ženu s rakovinou 

prsu. Avšak 

ženy, v jejichž 

rodinách 

se už rakovina 

prsu vyskytla, 

mají pouze 

zvýšené 

riziko jejího 

vzniku. To znamená, že 

ne všechny ženy s výskytem 

rakoviny prsu 

mezi příbuznými, jí onemocní. 

A naopak, u žen 

bez výskytu rakoviny 

prsu v rodině, tato choroba 

může vypuknout. 

Podle statistik má 5 % 

žen s rakovinou prsu genetickou 

zátěž. U žen s genetickou mutací 

je v 80 až 90% pravděpodobnost vzniku 

rakoviny prsu. 

Prevence je doslova 

v našich rukách 

V České republice zemře na následky rakoviny 

prsu každých pět hodin jedna že- 

na. Výzkumy prokázaly, 

že toto hrozivé 

číslo dokáže snížit 

až o 40 % 

prevence. 

Nejjednoduššímetodouvčasného 

záchytu 

karcinomu 

prsu je samovyšetřování 

prsů. Jak je 

zřejmé z názvu, vyšetřování 

si žena 

provádí sama, a to 

pravidelně každý 

měsíc. Ženy, které 

se samovyšetřováním 

začínají, by si 

měly po dobu jednoho 

měsíce vyšetřovat prsy každý 

den. Jen tak se naučí znát geografii vlastních 

prsů. Nejlepší období pro samovyšetřování 

je druhý nebo třetí den po skončení 

menstruace, kdy jsou prsy bez 

napětí. Pro ženy, které nemenstruují, je 

vhodný kterýkoliv snadno zapamatovatelný 

den. 

Rizikové faktory 

Mezi rizikové faktory vzniku rakoviny 

prsu, které jsou statisticky dokázané, patří: 

● menstruace před 11. rokem života 

● menopauza po 55. roku života 

● porod po 30. roku života 

● žádný porod 

● žádné kojení 

● hormonální substituční lébka po přechodu 

● výskyt rakoviny prsu v rodině 

● výskyt rakoviny vaječníků, tlustého 

střeva, maligního melanomu 

● předcházející výskyt rakoviny prsu 

● nadváha po přechodu 

● kouření 

● alkohol 

Mezi rizikové příznaky rakoviny prsu 

patří: 

● nově objevená bulka v prsu 

● nově objevená bulka v nadkliční jamce 

anebo v podpaží 

● vtažené bradavky 

● vtažená kůže prsa 

● nehojící se exém na prsu nebo 

bradavce 

● jednostranný výtok z bradavky 

● krvavý výtok z bradavky 

● nehojící se zánět kůže na prsu 

Příznaky rakoviny prsu 

lze diagnostikovat: 

● Samovyšetřením 

Nejjednodušší metodou včasného 

záchytu karcinomu 

prsu je samovyšetřování 

prsu. 

● Lékařským vyšetřením 

● Přístrojovou diagnostikou: 

ultrazvukem a mamografií 

Ultrazvuk: Provádí se pomocí 

ultrazvukových vln vysílaných 

speciální sondou, které pronikají 

tkání, odrážejí se a na obrazovce 

vytvářejí výsledný obraz zkoumaných 

orgánů. Je většinou vhodnou 

diagnostickou metodou doplňující 

ve vhodných případech mamografii. 

U mladých žen se provádí 

obvykle samostatně. 

Mamograf: Speciální rentgenová metoda 

sloužící k vyšetřování prsu, 

umožňuje odhalit nádor i u žen 

bez příznaků onemocnění prsu 

s vysokou spolehlivostí, a to 

od velikosti několika milimetrů. 

● Histologickým 

vyšetřením 

Je vyšetření kousku tkáně, 

který byl předem odebrán 

z těla. Vzorek se odebírá 

z postiženého orgánu. 

Co dělat, když byla 

diagnostikována 

rakovinu prsu 

V první řadě by žena s potvrzenou 

rakovinou prsu neměla panikařit. 

Podstatné je léčit se 

podle pokynů ošetřujícího lékaře. 

Rakovina prsu patří 

v rámci rakoviných onemocnění 

k nádorům s dobrou prognó- 

ZADÁNO PRO 

zou léčby, ale jen tehdy, když se dodrží 

předepsaný léčebný postup. Ten se většinou 

skládá z více léčebných, na sebe navazujících 

postupů – chirurgická léčba, 

radioterapie, chemoterapie, hormonální 

léčba. Při léčbě jsou též nutné pravidelné 

lékařské kontroly. 

Po stanovení diagnózy karcinomu prsu 

se využívá různých dostupných možností 

léčby dle typu postižení. 

Léčba a kombinace léčebných 

možností: 

● Chirurgická léčba 

Jedná chirurgická léčba spočívá v operačním 

odstranění hmoty nádoru. 

● Radioterapie 

Léčba pomocí paprsků s vysokou energií, 

které ničí rakovinné buňky. 

● Chemoterapie 

Léčba pomocí protinádorových léků. 

● Hormonální léčba 

Používá se k léčbě rakoviny v kombinaci 

s dalšími léčebnými postupy. 


(red) 

29

30 

ZADÁNO PRO ZADÁNO PRO 

TRANSPLANTACE LEDVIN 

úvod do problematiky 

Bc. Vladěna Homolková, Mgr. Marie Kolářová, Klinika nefrologie, IKEM Praha 

Na tomto místě se v následujících číslech časopisu Diagnóza v ošetřovatelství budete setkávat s problematikou 

transplantace ledviny. V tomto čísle vás seznámíme s úvodem do této problematiky. Postupně se budeme 

více věnovat zásadním tématům jako je dárcovství ledviny, alokace ledviny, párové výměny či ošetřovatelská 

péče po transplantaci. Věříme, že vás tato problematika zaujme a pomůže vám ve vaší práci. 

Transplantace ledviny v současné 

době představuje nejlepší metodu 

léčby nezvratného selhání 

ledvin a měla by být zvažována u každého 

pacienta, který nemá absolutní kontraindikace 

výkonu. V roce 2011 podstoupilo 

transplantaci ledviny v České 

republice 360 nemocných. 

Historie transplantací ledvin 

První úspěšná transplantace byla provedena 

v Bostonu v roce 1954 J. E.Murrayem 

mezi jednovaječnými dvojčaty. 

V Československu byla první transplantace 

ledviny uskutečněna v roce 1961 

v Hradci Králové. Jednalo se o šestnáctiletou 

dívku, které akutně selhala její solitární 

ledvina. Ledvinu ji darovala její 

matka. Darovaná ledvina sice svoji funkci 

obnovila, ale pacientka přes veškerá 

preventivní opatření zemřela po několika 

dnech na infekční komplikace. 

První úspěšnou transplantací ledviny 

byla transplantace provedená 21. 3. 1966 

v pražském Ústavu klinické a experimentální 

chirurgie (dnešní IKEM). I v tomto 

případě šlo o transplantaci příbuzenskou, 

kdy matka darovala ledvinu svému synovi. 

Štěp byl funkční po celou dobu života 

nemocného. Touto úspěšnou transplantací 

byl zahájen i klinický program transplantací 

ledvin v Československu. V prvních 

letech šlo především o transplantace 

od žijících dárců, protože tenkrát bylo 

velmi málo pravidelně dialyzovaných pacientů 

a neodebíraly se orgány zemřelým. 

Současnost transplantací 

ledvin 

S přibývajícími zkušenostmi se rozšiřovaly 

transplantační programy. Z počátku 

diagnóza 



se orgány transplantovaly izolovaně, 

v současnosti je možné provádět i kombinované 

transplantace několika orgánů, nebo 

takzvanou retransplantaci. To znamená, 

že po selhání štěpu je možné nemocnému 

provést opakovanou transplantaci. 

Nyní je v ČR sedm transplantačních 

center (TC) a ve všech se transplantují ledviny 

(Praha 2 centra – IKEM a Motol, dáke 

Brno, Plzeň, Olomouc, Ostrava a Hradec 

Králové). Každé TC má svoji 

spádovou oblast, v každém centru nepřetržitě 

pracuje tým odběrových koordinátorů. 

Koordinační a metodickou činnost 

v systému transplantačních center zajišťuje 

od roku 2003 Koordinační středisko 

transplantací přímo řízené Ministerstvem 

zdravotnictví. 

Hlavním limitujícím faktorem transplantačního 

programu je nedostatek 

vhodných dárců. Řešení tohoto problému 

je ve zvýšení počtu transplantací od živých 

dárců. V současné době tvoří tyto 

transplantace pouze 10 % z celkového 

počtu transplantací ledvin v ČR. 

Indikace a načasování TxL 

(transplantace ledviny) 

K transplantaci ledviny by měl být indikován 

každý pacient s nezvratným selháním 

ledvin, který nemá absolutní kontraindikace 

a který může z tohoto výkonu 

profitovat. Věk příjemce není nijak omezen. 

Abychom snížili riziko pooperačních 

komplikací, musí pacient před transplantací 

podstoupit řadu vyšetření. 

Většina vyšetření by měla být provedena 

ještě v době konzervativní terapie chronického 

onemocnění ledvin. 

Pokud není přítomna kontraindikace, 

může být pacient transplantován od živého 

dárce, nebo zařazen do čekací listiny 

k transplantaci ledviny od mrtvého dárce. 

V současné době je možné v ČR zařadit 

do čekací listiny pacienta i preemptivně, 

tedy před zahájením dialyzační léčby. Po 

celou dobu čekání na transplantaci je pacient 

pravidelně kontrolován s cílem odhalit 

a léčit komplikace, které by bránily provedení 

transplantace. Je prokázáno, že doba 

strávená na dialýze negativně ovlivňuje 

výsledky transplantace ledviny, a proto 

nejlepším řešením pro pacienta je preemptivní 

transplantace od živého dárce. Tato 

transplantace má také nejlepší výsledky. 

Dárci ledvin 

(Autorky) 

Dárci ledvin jsou buď zemřelí (kadaverózní) 

dárci s prokázanou smrtí mozku 

anebo žijící dárci, osoby blízké pacientovi. 

V současné době je u nás většina 

transplantací prováděna od kadaverózního 

dárce, ale je velká snaha rozšířit i program 

od žijících dárců. 

Zemřelý (kadaverózní) dárce 

Dárcem ledvin může být osoba, u které je 

prokázána mozková smrt a nejsou přítomny 

kontraindikace dárcovství. Přesná 

pravidla na určení mozkové smrti stanoví 

zákon č. 285/2002 Sb. Naše zákonodárství 

předpokládá, že osoba, která je potenciálním 

dárcem, s dárcovstvím souhlasí 

(tzv. předpokládaný souhlas). Ti, 

kteří s dárcovstvím nesouhlasí, mají právo 

se přihlásit do speciálního registru 

osob nesouhlasících s dárcovstvím. 

U osob nezletilých a osob zbavených 

způsobilosti musí s odběrem souhlasit 

zákonný zástupce. 

Žijící dárce 

V případě transplantace ledviny od žijícího 

dárce se dárcem může stát jakákoli 

osoba příbuzná či nepříbuzná, starší 18 

let, způsobilá k právním úkonům. Přesná 

pravidla jsou zakotvena v transplantačním 

zákoně (č. 285/2002Sb.). Nezbytné 

je podrobné vyšetření možného dárce 

s cílem vyloučit či minimalizovat riziko 

poškození zdraví, vyplývající z operačního 

výkonu a pooperačního průběhu. 

Ani neshoda v krevní skupině nevylučuje 

možnost transplantace ze živého dárce. 

Řešením je tzv. párová výměna, kdy dochází 

k výměně ledvin mezi dvěma dvojicemi. 

Jinou možností je odstranění protilátek 

proti krevním antigenům AB0 dárce. 

První transplantace při inkompatibilitě 

krevní skupiny dárce a příjemce byla provedena 

v ČR v lednu 2011 v IKEM Praha. 

V tomto případě je nutná finančně a technicky 

náročná imunologická příprava příjemce, 

včetně odstranění protilátek proti 

krevní skupině pomocí imunoadsorpce. 

Chirurgická technika 

transplantace ledviny 

Technika transplantace ledviny je dobře 

propracována a skládá se ze dvou částí. 

Vaskulární část zahrnuje napojení cév štěpu 

na pánevní cévy příjemce a urologická 

část je rekonstrukcí ureteru. Umístění renálního 

štěpu je extraperitoneálně do jámy 

kyčelní a jeho cévy jsou napojeny na 

ilickou tepnu a žílu. Ústí ureteru se zpravidla 

implantuje do močového měchýře. 

V naprosté většině případů se transplantuje 

pouze jedna ledvina, ale v případě 

hraniční kvality lze transplantovat jednomu 

příjemci obě ledviny. V tomto 

případě hovoříme o duální transplantaci. 

Vlastní ledviny zůstávají in situ. 

Co znamená transplantace 

ledviny pro pacienta? 

Pro pacienty znamená transplantace 

prodloužení a zkvalitnění života. Transplantací 

odpadají omezení a komplikace 

související s dialyzační léčbou. Transplantovaný 

pacient může pracovat, cestovat, 

sportovat, ženy mohou mít děti. Od 

pacienta očekáváme spolupráci a pečlivé 

užívání imunosupresivních léků, které 

jsou nezbytné pro dobrou funkci transplantované 

ledviny. V neposlední řadě 

jde také o finanční prostředky ze zdravotního 

pojištění. Dialýza je jednoznačně 

dražší než transplantace. Transplantace 

se nákladům dialýzy blíží jen v prvním 

roce, a v následujících letech jsou náklady 

na léčbu pacienta mnohem menší. 

Použitá literatura: 

1. NAVRÁTIL, P. Praktická urologie u nemocných 

v dialyzační léčbě, před a po transplantaci 

ledviny, Hradec Králové, Olga Čermáková, 2005, 

199 s. ISBN 80-86703-13-4. 

2. VIKLICKÝ, O., JANOUŠEK, L., BALÁŽ, P. 

a kol. Transplantace ledviny v klinické praxi, 

Praha, Grada, 2008, 384 s. ISBN 978-80-247- 

2455-3. 

3. VIKLICKÝ, O., TESAŘ, V., DUSILOVÁ 

SULKOVÁ, S. a kol. Doporučené postupy a algoritmy 

v nefrologii, Praha, Grada, 2010, 192 s. 

ISBN 978-80-247-3227-5. 

Tab.1: Kontraindikace transplantace 

Kontraindikace 

1. nevyřešená malignita 

2. aktivní infekce 

3. terminální jaterní onemocnění 

4. refrakterní srdeční selhání a ischemická 

choroba srdeční bez možnosti revaskularizace 

5. chronické respirační selhání 

6. těžké neřešitelné aterosklerotické postižení 

periferních tepen 

7. polymorbidita s odhadem životní 

prognózy < 1 až 3 roky 

8. neschopnost spolupráce nebo možnost 

zajištění dohledu užívání medikace 

9. morbidní obezita (BMI > 35) 

Zdroj:Viklický O, Janoušek, L., Baláž, P., 

Transplantace ledviny v klinické praxi 


31

32 

ZADÁNO PRO 

diagnóza 



KAZUISTIKA 

TŘETÍ 

Společnost SCA Hygiene Products, přední výrobce inkontinenčních prostředků TENA, vyhlásila první ročník 

projektu Poslání pečovat, který si klade za cíl podpořit a zviditelnit náročnou práci pracovníků sociální 

péče. Jaká je kvalita sociální péče u nás? To se pokusil zachytit projekt Poslání pečovat 2011. 

Domov Na Zámku, 

Lysá nad Labem 

Činnost zahájena: Domov Na Zámku, domov 

pro seniory, poskytuje sociální služby 

od roku 1961. Najdete nás na nejvyšší dominantě 

polabského města Lysá nad Labem 

– ve Šporkově zámku na zámeckém vrchu. 

V prostorách kulturní a historické památky, 

jejíž charakter respektujeme, se snažíme 

vytvářet pro naše klienty to nejlepší možné 

prostředí. Pokud se k nám vypravíte, hledejte 

kostel a od něj už jen pár set metrů do 

kopce a cíl nelze minout. V letošním roce 

domov slaví 50.výročí, kdy se brány domova 

poprvé otevřely. 

Kapacita: 120 lůžek 

Poskytované služby: Domov je určen především 

pro seniory s trvalým pobytem 

v České republice, kteří jsou příjemci starobního 

či invalidního důchodu, a v důsledku 

svého věku a zdravotního stavu se 

ocitli v nepříznivé sociální situaci, kterou 

nejsou schopni překonat ve svém vlastním 

prostředí ani za pomoci rodiny nebo jiného 

typu sociálních služeb a potřebují pravidelnou 

pomoc při zajištění svých potřeb. 

Ředitel: Mgr. Jiří Hendrich 

Vrchní sestra: Hana Lajnerová 

Muzikoterapie aneb zámecká kapela 

Šporkovjanka 

Jednou z velmi oblíbených a doslova „hluboce 

prožívaných“ činností v našich podmínkách 

je muzikoterapie. Je prováděna 

systematicky a pravidelně, s cílem podnítit 

a rozvinout zájem klienta k aktivní činnosti 

v kolektivu. Vrací jej do dřívějších let, 

kdy krásná národní píseň provázela jeho 

školní léta, přes momenty dospívání a mladých 

manželství, podbarvovaných zlidovělými 

skladbami populárních autorů, osadní 

a trampskou písní, ale taky swingem či 

foxem, až po moderní písně padesátých 

a pozdějších let, dodnes přežívajících jako 

evergreeny. Oživené písně a skladby, přehrávané 

a zpívané v lekcích muzikoterapie, 

výrazně zvyšují aktivitu klientů a posilují 

jejich pozitivní vztahy k sobě navzájem 

i k personálu Domova. Léčba „muzikou 

a zpíváním“, doplněná pohybovou aktivitou 

při ovládání jednoduchých Orfeových 

nástrojů, je velmi působivá a klienty dobře 

přijímána. 

Intenzivní muzikoterapie v Domově Na 

Zámku, která zvlášť osobitě podchytila 

desítku klientů k doprovázení keybordu 

hrou na Orfeovy a jiné bicí nástroje při 

lekcích na všech odděleních, vedla ke vzniku 

lyské zámecké kapely „Šporkovjany“. 

Kapela vznikla koncem roku 2008, jako 

přirozený důsledek intenzívní muzikoterapie 

skupinové i individuální. Klienti se velmi 

aktivně přidávali zpěvem, často i tancem, 

k přehrávaným písním a vzpomínali 

na souvislosti, kdy dané písně sami zpívali 

či prožívali za svých mladých let. Tak se 

postupně formoval repertoár a dokonce 

i pořadí, v němž byly písně předváděny. 

Významným momentem bylo pořízení 

a zvládnutí jednoduchých doprovodných 

nástrojů pro rytmiku, udávanou keybordem. 

Z klientů se stali doslova „virtuosové“ 

na vozembouch, rumbakoule, bubínky, 

činely, rolničky, chrastítka, valchu a jiné, 

jichž má kapela v zásobě dostatečně. Snad 

ještě vysvětlení k pojmenování kapely: Vznikla 

na zámku hraběte Františka Antonína 

Šporka, který velmi podporoval hudební 

produkce a měl vlastní zámeckou 

kapelu, řízenou hofmistrem Tobiášem Seemanem. 

Právě na památku hudbymilovného 

hraběte je Šporkovjanka pojmenovaná 

po něm a ve svém znaku má jeho erb. 

Šporkovjanka se v posledních dvou letech 

výrazně prosadila a stala se trvalou 

a nezbytnou součástí kulturního dění v Domov 

Na Zámku v Lysé nad Labem. Každá 

větší akce, jako zámecký ples, svátek sv. 

Valentýna, country odpoledne s opékáním 

vuřtů, vinobraní, pivobraní, Silvestr probíhá 

vždy za doprovodu zámecké kapely. Ta 

vystupuje i na veřejnosti, zejména na výstavách 

SENIOR – HANDICAP: AKTIVNÍ 

ŽIVOT na lyském výstavišti. Popularita kapely 

se rychle rozšířila a muzikanti vystu- 

pují i u jiných provozovatelů, často velmi 

významných. O tom všem dokládají některé 

novinové články v příloze a hlavně přiložené 

CD se složenými záběry („lepenicemi“) 

z akcí. Šporkovjanka je i v lyském 

kalendáři na rok 2011. 

Nutno podotknout, že kapele velice fandí 

všichni klienti lyského Domova. Doslova 

se těší na každé její vystoupení v rámci hodin 

muzikoterapie na jednotlivých odděleních, 

připojují se zpěvem a za vděk přijmou 

i jednoduchý chrastící nástroj, který je pak 

povýší do role aktivního člena souboru. 

Zvláště je pak hřeje u srdíčka posezení s jubilanty 

(každý měsíc s klienty, v dané měsíci 

narozenými). Zde se účastní jen „komorní 

část“ kapely a hraje každému 

jubilantovi jeho nejoblíbenější píseň. Bývá 

u toho často i „šťastné“ dojetí a drobná slzička… 

Nezapomíná se ani na klienty ležící, 

a pokud je to možné, formou individuální 

muzikoterapie komorní část kapely 

přináší radost dotyčným přímo na pokojích. 

Jak budeme nadále pokračovat 

Úspěchy a oblibu Šporkovjanky budeme 

nadále podporovat. Především v Domově 

Na Zámku samotném, aby její produkce 

přinášela radost a pohlazení na duši naším 

klientům. Při zaměstnáních muzikoterapie 

na odděleních zajistíme maximum účastníků, 

pomůžeme s příchodem i zdravotně 

postiženým. Podle možností rozšíříme 

prostor pro individuální muzikoterapii na 

pokojích. Zajistíme nahrávky kapely na 

jednoduchých nosičích k přehrávání pomocí 

radiomagnetofonů na pokojích. Budeme 

více propagovat úspěchy Šporkovjanky 

v Zámeckých novinách a na 

informačních tabulích na odděleních, ale 

také v místním, okresním a odborném tisku. 

ŠPORKOVJANKA PODSTATNĚ ZLEP- 

ŠUJE POHODU A NÁLADU KLIENTŮ 

DOMOVA I VEŘEJNOSTI“. 

(red) 

Fakulta zdravotnických studií Západočeské 

univerzity v Plzni (FZS) byla zřízena s účinností 

od 1. června 2008 usnesením Akademického 

senátu Západočeské univerzity v Plzni. 

Jejím právním předchůdcem byla Vysoká 

škola v Plzni, o.p.s. (VŠP), která k 31. prosinci 

2008 zanikla. Vysoká škola v Plzni, o.p.s. se 

v roce 2001 stala první vysokou školou neuniverzitního 

typu v ČR nabízející vzdělávání v bakalářských 

zdravotnických programech. 

Studijní programy jsou koncipovány podle 

požadavků WHO a EU, respektují Sorbonskou 

deklaraci a další dokumenty jako je Lisabonská 

úmluva nebo Světová deklarace 

o vysokém školství v 21. století. 

Na Fakultě zdravotnických studií jsou 4 katedry 

– Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, 

Katedra záchranářství a technických 

oborů, Katedra fyzioterapie a ergoterapie, Katedra 

teoretických oborů. Fakulta zdravotnických 

studií ZČU nabízí studium ve čtyřech 

bakalářských studijních programech, a to 

Ošetřovatelství (obor Všeobecná sestra presenční 

i kombinovaná forma), Porodní asistence 

(obor Porodní asistentka), Specializace 

ve zdravotnictví (obor Fyzioterapie, 

Ergoterapie, Radiologický asistent, Zdravotnický 

záchranář) a program Veřejné zdravotnictví 

(obor Asistent ochrany a podpory veřejného 

zdraví). Délka studia všech oborů je 

tři roky. Od akademického roku 2011/2012 

FZS také nabízí studium v magisterském studijním 

programu Ošetřovatelství (Ošetřovatelství 

ve vybraných klinických oborech). Odborná 

způsobilost k vykonávání povolání 

všech studijních oborů je upravena Zákonem 

o nelékařských zdravotnických povoláních č. 

105/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 

96/2004 Sb. Obsah studia jednotlivých oborů 

vychází z vyhlášky č. 39/2005, kterou se 

stanoví minimální požadavky na studijní programy 

k získání odborné způsobilosti k výkonu 

nelékařského zdravotnického povolání 

a vyhláškou č. 55/2011 Sb, kterou se stanoví 

činnosti zdravotnických pracovníků a jiných 

odborných pracovníků. 

Odborná a praktická výuka 

Odborná praxe se uskutečňuje ve zdravotnických 

zařízeních (zejména ve Fakultní 

VZDĚLÁVÁNÍ 

Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni 

Mgr. Monika Valešová, prof. Dr. Ing. Josef Kott, DrSc., Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita v Plzni 

Budova školy 

Den otevřených dveří 2012 

nemocnici v Plzni, v Mulačově nemocnici, 

v Privamedu), v sociálních zařízeních a v lázeňských 

místech v západočeském kraji. 

Praktická výuka probíhá pod vedením mentorek 

a supervizí odborných asistentů z kateder. 

Fakulta též spolupracuje se zahraničními 

pracovišti v rámci výměnných praxí a stáží 

studentů. Souvislou odbornou praxi mohou 

studenti absolvovat i ve vybraném zdravotnickém 

zařízení v místě bydliště. Mimo těchto 

praxí Katedra záchranářství a technických 

oborů a Katedra ošetřovatelství a porodní 

asistence organizuje v jednotlivých semestrech 

individuální praxi. Všechny praxe jsou 

smluvně zajištěny s vedením nemocnic a dalších 

zařízení. V programu Ošetřovatelství ve 

vybraných klinických oborech probíhá také 

pedagogická praxe studentů. 

Studenti 1. ročníku oboru Fyzioterapie 

a Ergoterapie se účastní sportovního soustředění, 

při kterém se seznámí se základy 

sportovních her, horolezectvím, vodní turistikou 

a zásadami pobytu v přírodě. 

Celoživotní vzdělávání 

V rámci Oddělení celoživotního vzdělávání 

rozšiřuje fakulta kontakty s veřejností i formou 

nabídky vzdělávacích kurzů, seminářů 

a přednášek. Naše fakulta realizuje celou řadu 

projektů financovaných např. z prostředků 

Evropské unie. I když jsou kurzy zaměřeny 

zejména na odbornou veřejnost, může se jich 

účastnit i veřejnost laická a senioři. Mezi oblíbené 

certifikované kurzy MZČR patří například 

Mentor klinické praxe ošetřovatelství 

a porodní asistence, Léčba některých druhů 

funkční ženské sterility metodou Ludmily 

Mojžíšové, Diagnostika a terapie funkčních 

poruch hybné soustavy a jiné. Velkou oblibu 

mezi seniory si získal projekt Aktivní senior. 

www.promediamotion.cz 33

34 

diagnóza 


OBORY 

MENTÁLNÍ ANOREXIE – 

poruchy příjmu potravy 

Jaroslava Pavlíčková, nutriční terapeut, FN Hradec Králové, Klinika gerontologická a metabolická 

Mentální anorexie je řazena mezi psychické poruchy, konkrétně poruchy osobnosti. Nemoc spočívá 

v odmítání potravy, přitom život anorektika se točí kolem množství jídla a kalorických hodnot potravin. 

Anorektici prožívají boj s hladem 

a pokud přijmou nějakou 

potravu, obviňují ze selhání sami 

sebe. U této nemoci se často objevují 

snahy o sebepoškozování a ojedinělé nejsou 

myšlenky na sebevraždu. Anorektici 

odmítají pomoc, rady rodiny a přátel 

a dobře míněné rady berou jako útok na 

svoji osobu. Mají zkreslené představy 

o svém těle, onemocnění je charakteristické 

úmyslným snižováním hmotnosti. 

Mentální anorexie vzniká většinou jako 

reakce na životní situaci, se kterou se 

jedinec nedokáže rozumně vypořádat. Je 

snižován příjem tekutin i potravy, naopak 

zvyšován je energetický výdej (cvičení, 

rychlá chůze). Anorexií trpí většinou 

ženy, nejčastěji se nemoc objevuje mezi 

14.–18. rokem, ale může se projevit v ranějším 

nebo pozdějším věku. Z dnešního 

pohledu se mnohdy jedná u mladých dívek 

o jakýsi módní trend, který se později 

zvrhne do velmi nebezpečné choroby. 

Následky anorexie bývají fatální, mnohdy 

nezvratné. 

Kazuistika 

35letá žena byla nalezena doma manželem 

v bezvědomí a převezena ZZS do Fakultní 

nemocnice v Hradci Králové na 

jednotku intenzívní metabolické péče. 

Těžko vyšetřitelná, po nabytí vědomí odpovídala 

pouze jednoslabičně, byla velmi 

neklidná. 

Dg.: mentální anorexie, těžká proteinoenergetická 

malnutrice, karence vitaminů 

a minerálních látek, hmotnost nemocné 

při přijetí byla 25 kg, výška 160 cm, BMI 

9,76. 

První biochemické výsledky při přijetí 

k hospitalizaci byly provedeny 19. 6. 

2011. Celkový protein 49,4 g/l, albumin 

– 33,9 g/l. 

Po přijetí na JIMP byla indikována totální 

parenterální výživa a Nutridrink formou 

sippingu. Vak byl připravován v nemocniční 

lékárně pro energetickou 

potřebu nemocné – 1150 kcal, sipping 

byl podáván 2krát denně. Nemocné byla 

rozepisována individuální dieta dle výběru, 

byl proveden nutriční screening, bilance 

přijaté stravy odvažováním podávaného 

jídla a jídla vráceného. Při výběru 

stravy nemocná plně a ochotně spolupracovala, 

vybírala si jídla, která byla vysoce 

kalorická, jedla celé porce. Po propočítání 

přijaté stravy za 3 dny byl příjem 

per os v průměru 1210 kcal, 49 g bílkovin, 

80,8 g tuků, 121,6 g sacharidů. S při- 


počtením 2 kusů Nutridrinku přijala nemocná 

1800 kcal, 89,6 g bílkovin, 91,4 

g tuku, 152,8 g sacharidů. Při dostatečném 

příjmu per os byla odebrána z parenterální 

výživy tuková složka a energetická 

hodnota vaku činila 680 kcal. 

Nemocná byla hospitalizována v proskleném 

boxu, kde při každém jídle byl sledován 

ošetřujícím personálem příjem 

per os. 

28. 6. činila hmotnost nemocné 31,4 

kg, celkový protein 56 g/l, albumin 36,1 

g/l. Při zvýšení hmotnosti si nemocná začala 

stěžovat na pocit plnosti, zavodnění, 

přestala být pozitivní při výběru stravy 

a chtěla snížit energetický příjem potra- 

vy. S nemocnou byl vypracován dlouhodobý 

stravovací plán, vhodné energetické 

zatížení a množství bílkovin, které 

je nutno přijímat v přirozené stravě. 

4. 7. byla ošetřujícím lékařem zrušena 

parenterální výživa pro dostatečný energetický 

příjem. Stále byly prováděny 

pravidelné bilance přijaté stravy a protokoly 

s propočty byly ukládány do 

chorobopisu nemocné. 

5. 7. nemocná odmítá sipping pro 

rychlý nárůst hmotnosti. Byla tedy zavedena 

nasojejunální sonda, do které 

byl podáván Nutrison Protein 500 ml 

v nočním podání. 

7. 7. je hmotnost nemocné 31,65 kg, 

komunikace o výběru stravy je stále horší, 

začíná jí být špatně i před jídlem, sama 

žádá psychiatrické konzilium. 

8. 7. byla přeložena po konzultaci 

Kolik gramů bílkovin obsahuje 1 NutriniDrink 

pro děti? 

Správnou odpověď 

naleznete na 

s psychiatrem na psychiatrickou kliniku. 

Předána plně metabolicky a oběhově 

stabilní s nastaveným nutričním režimem 

a nárůstem hmotnosti. BMI 12, 

hmotnost – 31,85 kg, celkový protein 

59,5 g/l, albumin 36,5 g/l. Po přeložení 

na kliniku psychiatrie se o nemocnou 

stará další nutriční terapeutka dle nastaveného 

stravovacího plánu. 

V této kazuistice jsem chtěla opět poukázat 

na nutnost zapojení nutričních 

terapeutů do ošetřovatelského týmu. 

Denní styk nutričního terapeuta s nemocným 

a ošetřujícím lékařem je nezbytný, 

u nemocných je nutné stálé sledování 

a bilancování příjmu per os. Při 

vhodném sestavení jídelního plánu 

a spolupráce nemocného není mnohdy 

nutné podávat některou z umělých výživ 

po dlouhou dobu. 

S tekutou výživou NutriniDrink pro děti lze díky 

neutrální příchuti připravit výživné a chutné 

dětské recepty a koktejly. 

RECEPT 

Tvarohový jablečný krém 

30 g oloupaných a nakrájených jablek, 

20 g oloupaného pomeranče, 10 g vanilkového 

cukru, 90 g měkkého tvarohu, 100 ml NutriniDrinku, 

30 g bílého jogurtu. 

Tvaroh, cukr, jogurt a NutriniDrink našleháme 

ve šlehači. Ovoce nakrájíme na kostičky a zalijeme 

připravenou hmotou. V lednici necháme zchladit. 

Soutěžní otázka 

Odpovědi zasílejte na info@promediamotion.cz nebo na adresu 

Promediamotion, s.r.o., Administrativní budova Markland, 

Počernická 96, 108 000 Praha 10. 

Správně odpovědi budou slosovány 30. 6. 2012. 

3 výhercům bude zaslán dárek: krásný deštník. 

Výherci z minulého čísla: Katarina Kubelková, Jilemnice, Zdeňka Fraňková, Děčín 6, 

Markéta Krísová, Praha 9 

3 / 2012 www.promediamotion.cz 35 

INZERCE

36 

diagnóza 


OBORY 

DĚDIČNÉ 

Terezie Paterová, Jiří Zeman, Ústav dědičných metabolických poruch, VFN Praha 

Dědičné metabolické poruchy (DMP) tvoří skupinu 700–800 onemocnění vznikajících mutací genetické 

informace, jejímž důsledkem je porucha enzymových reakcí. Porucha metabolismu nastává v situaci, kdy 

snížená aktivita některého enzymu či jeho chybění, které je geneticky podmíněno, způsobí natolik závažnou 

nerovnováhu v biochemických pochodech, že v tkáních organismu vzniká aktuální nedostatek 

důležitých metabolitů, nebo naopak dochází k nadbytku a střádání některých pro organismus škodlivých 

látek. 

Ústav dědičných metabolických 

poruch se zabývá: 

● novorozeneckým screeningem 

10 vybraných DMP; 

● selektivním screeningem DMP u pacientů 

s klinickým podezřením; 

● potvrzením diagnózy DMP na metabolické, 

enzymatické i molekulární úrovni; 

● léčbou pacientů s DMP, ke které patří 

dietní opatření ve snaze snížit hladiny 

škodlivých metabolitů či enzymová substituční 

terapie; 

● prevencí v rodinách s výskytem DPM 

pomocí genetického poradenství a v případě 

potřeby i pomocí prenatální diagnostiky; 

● výzkumem nových metod pro diagnostiku 

a léčbu DMP. 

Patogeneze DMP 

Podstata vzniku DMP je ukázána na obrázku 

č. 1. DMP vzniká v případě, že se 

u postiženého jedince v jeho jaderné DNA 

nebo mitochondriální DNA (mtDNA) vyskytuje 

genetická informace pro tvorbu 

„dysfunkční bílkoviny“, která v těle neplní 

požadovanou funkci. Bude-li se například 

jednat o bílkovinu s enzymatickou 

Obr. 1. Mechanismus vzniku DMP 


funkcí, pak porucha povede nejen k nedostatečné 

tvorbě produktu (látky kterou má 

enzym vyrobit), ale i k hromadění a střádání 

substrátu (látky, kterou má enzym 

přeměnit). Změny koncentrací jednotlivých 

chemických látek pak mohou významně 

ovlivnit funkci jednotlivých tkání 

v těle a vyústit až v multiorgánové postižení. 

Dědičnost a prevence 

Dědičnost onemocnění u pacientů s DMP 

se řídí mendelovskými zákony nejčastěji 

s autozomálně recesivním nebo gonozomálně 

recesivním typem dědičnosti. U některých 

mitochondriálních onemocnění 

může být dědičnost i maternální. Vzhledem 

ke genetickému původu DMP není 

možná primární prevence, ale velký význam 

má prevence sekundární, která spočívá 

ve včasné diagnostice. Příkladem úspěšné 

sekundární prevence DMP, která 

umožňuje včasné zahájení léčby jsou novorozenecké 

screeningové programy. V rizikových 

rodinách je většina DMP diagnostikovatelná 

prenatálním vyšetřením, 

zvyšuje se i dostupnost preimplantační diagnostiky. 

Obr. 2. Odběr krevní 

kapky z paty 

novorozence 

metabolické 

poruchy 

Novorozenecký screening 

V rámci novorozeneckého screeningu se 

v ČR kromě vrozené hypothyreózy, vrozené 

adrenální hyperplazie a cystické fibrózy 

vyšetřují i DMP. Fenylketonurie a dalších 

devět dědičných metabolických poruch. 

Pravděpodobnost, že právě jeden konkrétní 

vyšetřovaný novorozenec bude trpět některým 

z uvedených onemocnění, je velmi malá. 

Stane se tak pouze u jednoho dítěte z přibližně 

1150 právě narozených. Právě jemu 

ale novorozenecký screening pomůže 

uchránit zdraví, někdy i život. Z hlediska 

ekonomie zdravotnictví se sníží náklady na 

jeho léčbu, protože náklady na léčbu komplikací 

vzniklých z pozdě diagnostikované 

choroby bývají mnohem vyšší. 

Odběr krve na novorozenecký screening 

se provádí 48–72 hodin po narození. Kapky 

krve se odebírají na speciální filtrační papírek 

(obr. 2), nejčastěji z paty novorozence. 

U všech novorozenců, u kterých novorozenecký 

screening zachytil vyšší hladinu fenylalaninu, 

je nutno ověřit diagnózu PKU 

dalšími laboratorními metodami. 

Diagnostika 

Diagnostika DMP je založena na řadě biochemických 

vyšetření ve vzorcích moči, krve 

nebo mozkomíšního moku, ale pro potvrzení 

diagnózy jsou nutná enzymatická 

vyšetření v izolovaných leukocytech nebo 

kultivovaných fibroblastech či molekulární 

analýzy ve specializovaných laboratořích. 

Příznaky 

DMP se mohou projevit různými příznaky 

v kterémkoliv věku. DMP probíhají jako 

akutní život ohrožující onemocnění, nebo 

jako pomalu progredující onemocnění, které 

vede jen pomalu a postupně k poruchám 

funkce životně důležitých tkání. U malých 

dětí a kojenců se DMP projevují nejčastěji 

jako akutní rozvrat vnitřního prostředí při 

současném horečnatém onemocnění doprovázeném 

nechutenstvím, zvracením nebo 

průjmem, který vede ke křečím a poruše 

vědomí s akutním selháním jater, srdce 

nebo ledvin. Pomalu a chronicky probíhající 

DPM se projevují neprospíváním, poruchou 

růstu, opožděným psychomotorickým 

vývojem, pomalu progredující hepatosplenomegalií 

(zvětšováním jater a sleziny), 

kardiomyopatií, poruchami zraku, sluchu 

atd.. 

Léčba 

Akutních projevů – urgentní odstranění nahromaděných 

toxických látek a doplnění 

chybějících meziproduktů energetického 

metabolismu (glukóza). Z dlouhodobého 

hlediska – úprava stravy (omezení příjmu 

látek, které pacient neumí zpracovávat, 

doplnění látek, které neumí produkovat). 

Například u pacientů s poruchou metabolismu 

aminokyselin se používá nízkobílkovinná 

dietoterapie a u pacientů s poruchou 

metabolismu mastných kyselin 

dieta s omezením tuků. Dieta je vždy individuální, 

znamená radikální zásah do jídelníčku 

nemocných s velkým omezením 

převážné většiny potravin. Součástí dietoterapie 

je i zajištění dostatečného množství 

esenciálních aminokyselin obohacených 

o ionty, stopové prvky, vitamíny a L-Carnitin. 

U některých pacientů lze enzymatickou 

aktivitu porušeného enzymu zvýšit 

i podáváním velkých dávek specifických 

kofaktorů. 

V poslední době stoupá i počet DMP, 

u kterých již existuje i kauzální léčba pomocí 

enzymové substituční terapie. Naopak 

genová terapie je stále ve fázi výzkumu. 

OBORY 

Prognóza 

Prognóza pacientů s DMP závisí na typu 

a tíži onemocnění. Vývoj nových technologií 

umožnil přípravu nových léčebných 

metod. U řady onemocnění je již prognóza 

pacienta dobrá, až velmi dobrá, ale nezbytným 

předpokladem je dostupnost 

kvalitních „potravin pro zvláštní lékařské 

účely“ a dalších léků, včetně enzymů pro 

substituční terapii. Nezbytnou součástí 

léčby, která ovlivňuje i prognózu, je i dostatečná 

compliance ze strany pacientů 

s DMP. 

Literatura 

KOŽICH V., ZEMAN J. Dědičné metabolické 

poruchy v pediatrii. Postgraduální medicína [online]. 

2010, roč. 12, vol. 7, s. 793-799. 

http://www.novorozeneckyscreening.cz 

http://www.wikiskripta.eu/index.php/ Dedicne_ 

metabolicke_poruchy 

Na atopický ekzém či lupénku a suchou kůži s přípravky Epaderm 

Psoriáza neboli lupénka, je zánětlivé onemocnění 

kůže, které dokáže řádně potrápit. 

Své o tom vědí ti, kteří tímto onemocněním 

trpí. Lupénka je autoimunitním onemocněním, 

které nelze vyléčit úplně, ale 

včasnou a vhodnou léčbou a důslednou 

péčí je lze dostat pod kontrolu a zmírnit jeho 

příznaky. Lupénka totiž výrazně zasahuje 

do všech oblastí života. Nejenže způsobuje 

fyzickou bolest, ale dokáže potrápit 

i psychicky a nezřídka ovlivňuje i úroveň 

pracovních či partnerských vztahů. Výrazně 

snížit projevy onemocnění dokážou přípravky 

Epaderm. Jejich pomocí lze utvořit 

bariéru, která napomáhá k udržení vlhkosti kůže. 

Jedná se o přípravky založené na bázi vosku, 

které se skládají z klinicky ověřených ingrediencí 

zvlhčujících a zvláčňujících pokožku těla i obličeje. 

Tyto přípravky významně pomáhají nejen 

v případě atopického ekzému a lupénky, ale také 

v případě suché pokožky se sklonem k tvorbě 

šupin. Přípravky Epaderm neobsahují parabeny 

ani barviva či konzervační látky a jsou bez 

parfemace. 

Stejně tak je fyzicky i psychicky náročná 

a dlouhodobá terapie druhého významného onemocnění 

– atopické dermatitidy, čili atopického 

ekzému. Jedná se o chronické, svědivé, zánětlivé, 

často dlouhodobé kožní onemocnění, jehož 

výskyt za posledních dvacet let neustále stoupá 

a počet atopiků v evropské populaci se odhaduje 

na čtyřicet procent. Jen v České republice žije 

téměř milion takovýchto pacientů. Toto zánětlivé 

onemocnění se projevuje červenými 

někdy mokvavými ložisky a je pro 

něj stejně jako pro lupénku typickým 

příznakem velmi suchá kůže a siné 

svědění. Základem léčby je snaha 

o maximální vyloučení spouštěcích 

faktorů a pravidelné promašťování 

kůže vhodným emolienciem, 

a to i v období remise onemocnění. 

Vhodné jsou také 

koupele se speciálními přísadami. 

Kromě samotné léčby indikované 

lékařem je u obou těchto onemocnění 

potřeba udržovat kůži správně hydratovanou 

a vláčnou a nepoužívat na mytí klasická mýdla či 

drogistické přípravky. Výrazně snížit projevy 

onemocnění dokážou přípravky Epaderm. Jejich 

pomocí lze utvořit bariéru, která napomáhá 

k udržení vlhkosti kůže. Jedná se o přípravky založené 

na bázi vosku, které se skládají z klinicky 

ověřených ingrediencí zvlhčujících a zvláčňujících 

pokožku těla i obličeje. 

Tyto přípravky významně 

pomáhají nejen v případě 

atopického ekzému a lupénky, 

ale také v případě 

suché pokožky se sklonem 

k tvorbě šupin. Přípravky 

Epaderm neobsahují 

parabeny ani barviva či 

konzervační látky a jsou bez parfemace. Pro co 

nejlepší účinek těchto přípravků se doporučuje 

kombinovat Epaderm Cream 2 v 1 a Epaderm 

Emolience 3 v 1. 

Epaderm Cream 2 v 1 je obzvlášť účinný 

v případě, že je aplikován bezprostředně po 

umytí, aby tak zabránil ztrátě základních maziv 

z kůže. Epaderm Cream 2 v 1 je víceúčelový 

a může být aplikován na kůži, nebo jako prostředek 

čistící kůži. Epaderm Emolience 3 v 1 je 

prostředkem čistícím pleť a přísadou do koupele, 

která poskytuje výraznou úlevu suché kůži. 

Epaderm nabízí možnosti kompletní zvláčňující 

terapie a byl vyvinut na základě požadavků 

kožních lékařů. Vzhledem k tomu, že Epaderm 

není parfémovaný a neobsahuje barviva ani jiné 

dráždící přísady, lze jej aplikovat tak často, 

jak je potřeba. Epaderm je vhodný pro všechny 

typy suché pokožky a pro všechny věkové kategorie 

včetně dětí a kojenců. 

Epaderm Cream byl ve Velké Británii vyhlášen 

v Independent Community Pharmacy magazine 

(ICP) jako Výrobek 

roku 2012. Toto 

ocenění získává každoročně 

produkt, který 

podle samotných lékárníků 

přináší nezpochybnitelné 

výhody jak pacientům 

svým účinkem, 

tak i lékárníkům v podobě 

prodejů. 


37

KULTURA / NOVÉ KNIHY 

Pražské jaro 2012 

V pořadí již 67. ročník Pražského jara nabídne do 3. června 46 koncertů, 

dvě mimořádné hudební akce a šest operních představení. Návštěvníci 

se mohou těšit například na Vídeňské filharmoniky, Editu 

Gruberovou, Jaroslava Tůmu, Ivana Moravce či uskupení Capella Regia. 

Ostatně jak řekl prezident české republiky Václav Klaus: „Pražské 

jaro je fenomén. Přečkalo všechny zvraty dějinné a politické, i změny 

vkusu a dramatické kulturní poryvy. Přečkalo je, protože ve všech dobách 

zůstalo dost posluchačů připravených ocenit a vychutnat skutečnou 

uměleckou kvalitu.“ 

Vstupenky lze zakoupit online prostřednictvím webových stránek festivalu 

www.festival.cz, nebo na pokladnách Pražského jara v Rudolfinu 

a Obecním domě. 

INZERCE 

Marie Svatošová 

Víme si rady s duchovními 

potřebami nemocných? 

Cena: 179 Kč 

Počet stran:112 stran 

ISBN: 978-80-247-4107-9 

Iniciátorka a propagátorka hospicového 

hnutí v České republice – 

MUDr. Marie Svatošová – je bestselleristkou 

Karmelitánského nakladatelství. 

Na otázku, proč svou 

novou knihu "Víme si rady s duchovními 

potřebami nemocných?" 

nabídla Gradě, odpovídá: "Chci zkušenosti, 

posbírané v průběhu své profesní dráhy, předat všem – zdravotníkům 

i nezdravotníkům, věřícím i nevěřícím – protože každý se 

s velkou pravděpodobností jednoho dne ocitne v roli osoby, doprovázející 

vážně nemocného. Pak mu moje zkušenosti s diagnostikou 

a uspokojováním duchovních potřeb přijdou vhod. O nich se u nás 

málo přemýšlí, málo hovoří, i málo píše. V této oblasti jsou dezorientovaní 

mnozí zdravotníci, ale v důsledku dlouhodobé ateistické výchovy 

je zmatená a mnoha předsudky zatížená i velká část české populace. 

Nečekejte v knize žádnou velkou vědu. Naši nemocní a umírající na 

ni nejsou zvědaví. O to víc si uvědomují svoji největší duchovní potřebu 

– máme ji všichni bez rozdílu – je to potřeba milovat a být milován."

Diagnóza 3/2012 - Promediamotion sro

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?