Ke stažení (70KB) ZDE.

RELIGIONISTIKA
I. RELIGIONISTIKA OBECNÁ
1. Definice náboženství v religionistice a v teologii
V teologii: "Náboženství je uznání absolutní transcendence Stvořitele a absolutní závislosti
stvořené bytosti na něm." (Graneris)
V religionistice: "Prvním rozlišujícím znamením náboženské skutečnosti je posvátno." (Otto,
Eliade)
Názory na poznatelnost náboženství:
Max Müller: "Kdo zná jedno náboženství, nezná žádné."
Adolf von Harnack: "Kdo zná jedno náboženství, zná všechna."
G. Simmel: "Dosud se nepodařilo podat definici náboženství."
Metoda hermeneutického kruhu (Mircea Eliade): Lze buď vyjít z přesně vymezené definice
konkrétního náboženství, např. křesťanství, a tuto rozšiřovat tak,aby obsáhla všechny jevy
označitelné jako náboženské, anebo lze naopak vyjít z naprosto povšechného kritéria, např.
posvátnosti, a to pak doplňovat konkrétními zjeveními posvátna v jednotlivých náboženstvích.
2. Linguistický přístup k náboženství
MAX MÜLLER, LEOPOLD von SCHRÖDER a GEORGES DUMÉZIL objevili pomocí
srovnávací etymologie, že všechny indoevropské národy měly kdysi (asi v 5. tisíciletí př.Kr.)
stejné náboženství a téhož Boha, kterého nazývaly:
staroindicky: DYAUS-PITAR
řecky: ZEUS-PATER
latinsky: DIESPITER, později IUPPITER
ilyrsky: DEIPATUROS
skythsky: ZEUS-PAPAIOS
thrácky: ZEUS-PAPPOS
skandinávsky: TYR
staroněmecky: ZIU
germánsky: TEIVA
staronorsky: TIVAR
staroprusky: DEIVAS
litevsky: DIEVAS
lotyšsky: DIEVS
Max Müller považoval tento objev za nejdůležitější objev na poli kulturních dějin v 19. století.
3. Etnologický přístup k náboženství
E.B.TYLOR (1832-1917): Náboženství se vyvíjelo od animismu přes fetišismus, manismus,
idolatrii, totemismus, polydémonismus, polyteismus, henoteismus k monoteismu etickému.
R.R.MARETT (1866-1943) a E.S.HARTLAND (1848-1927) dokazovali, že muselo existovat
předaniministické náboženství: smíšenina strachu, bázně a úžasu z neosobní božské síly, zvané
mana.
J.G.FRAZER (1854-1941) viděl první stupeň náboženského vývoje v magii, kterou mistrně popsal
v knize Zlatá ratolest.
K.BETH (1872-1969) poukázal na podstatný rozdíl mezi magií a náboženstvím, které z ní nemůže
pocházet.
W.ROBERTSON SMITH (1846-1894) viděl první formu náboženství v totemismu.

A.LANG (1844-1912) a W.SCHMIDT (1868-1954) dokázali, že prvotním náboženstvím
lidstva je etický monoteismus. Na základě rozsáhlého etnologického výzkumu W.SCHMIDT
vytvořil teorii kulturně-historických cyklů, podle níž lze lidské kultury rozdělit do 4 skupin:
primitivní, primární, sekundární a terciární. Kultury se liší způsobem obživy, osídlení, organizací
společnosti a náboženstvím. Primitivní kultury mají jednoduchý způsob obživy (sběr lesních
plodů a drobný lov), žijí v lesích či lesostepích v malých skupinách a jejich náboženstvím je
etický monoteismus. Náboženství vyšších kultur (založených na organizovaném lovu, pastevectví
či zemědělství) prodělává vývoj směrem k polyteismu, patrně vlivem vyšší organizace, ale i
mravního úpadku společnosti.
4. Psychologický přístup k náboženství
S.FREUD (1856-1939), zakladatel hlubinné psychologie, vidí v náboženství zprvu obsesivní
neurózu (Totem a tabu), později společensky užitečnou iluzi (Budoucnost jedné iluze), konečně se
pokouší vysvětlit monoteismus židovského náboženství (Muž Mojžíš a monoteistické
náboženství).
C.G.JUNG (1875-1961), žák Freudův, překonává svého učitele a vidí v náboženství lék na
duševní nemoci, uznává užitečnost náboženských představ a symbolů a nakonec dochází pod
vlivem mystického zážitku po infarktu k přesvědčení o skutečné existenci Boží.
E.FROMM vytýká Jungovi náboženský relativismus, autoritářství a antihumanismus, zdá se však,
že tyto výtky jsou přehnané.
V.FRANKL právem vytýká Jungovi, že náboženství chápe pasivně, pudově a nezávisle na vůli
člověka.
5. Sociologický přístup k náboženství
E.DURKHEIM zastává názor, že společnost vytváří jedince a že autorita společnosti je přitom
transcendentní, náboženská. Podle něho jsou všechna náboženství svým způsobem pravdivá.
M.WEBER naopak tvrdí, že jedinec utváří společnost, což dokazuje na reformátorech šesti
náboženství: konfucianismu, hinduismu, buddhismu, judaismu, křesťanství a islámu. Ptá se, proč
moderní kapitalismus vznikl právě v reformovaném křesťanství a vyzvedává úlohu velkých
proroků racionality.
P.L.BERGER vidí vztah jedince a společnosti v dialektické jednotě, kterou charakterizují tyto
momenty:
1) exteriorizace: člověk vyjadřuje své myšlenky navenek
2) objektivace: myšlenky člověka jsou zhmotněny, zpředmětněny
3) interiorizace: člověk si osvojuje daný systém hodnot
4) alienace: člověk se ztotožňuje se svou společenskou rolí natolik, že se odcizuje sám sobě
5) disalienace: člověk si uvědomuje své odcizení a vrací se sám k sobě, staví se ke společnosti
kriticky
Náboženství napomáhá interiorizaci společenských hodnot, má převážně alienační funkci, může
mít však i funkci disalienační (kritika společnosti, snaha o její reformu - viz proroci).
6. Fenomenologický přístup k náboženství
N.SÖDERBLOM poukazuje na to, že posvátno je společným znakem všech náboženství.
R.OTTO (1869-1937) analyzuje vlastnosti posvátna a klade přitom důraz na náboženskou
zkušenost, která je irracionální.
G.VAN DER LEEUW (1890-1950) podává první systematický výklad fenomenologie
náboženství. Náboženské jevy označuje jmény, snaží se je objasnit a pochopit, začlenit do jejich
kontextu, stanovit jejich typologii, přiléhavou ke konkrétním dějinným formám náboženství.

M.ELIADE (1907-1986) je přesvědčen, že "náboženský jev lze postihnout jako takový jenom
pod podmínkou, že ho budeme chápa v jeho vlastním způsobu bytí, tedy náboženským měřítkem."
Ve svém díle se zabývá především studiem hierofanií (projevů posvátna) v různých náboženstvích
a objevuje specifikum náboženství židovsko-křesťanského, totiž jeho dějinný charakter, a nazývá
je proto náboženstvím moderního člověka.
7. Náboženská potřeba a její složky
Náboženství lze považovat za složitý systém funkcí, jimž odpovídají tyto potřeby:
1) potřeba zaštítěnosti a jistoty
2) potřeba nadvlády (nad přírodou i nad společností)
3) potřeba předvídání budoucích událostí
4) potřeba orientace
5) potřeba spásy (osvobození)
6) potřeba zneškodnit ničivou hltavost času
7) potřeba nesmrtelnosti
8) potřeba očištění
9) potřeba spravedlnosti
10) potřeba sebepřekračování
Náboženství sice uspokojuje všechny tyto potřeby, avšak žádná z nich není přímou potřebou
Boha. Tou je teprve požadavek smyslu objektivní skutečnosti, zvláště pak lidského života.
8.Požadavek smyslu a potřeba Boha
Náboženská potřeba a potřeba Boha se nekryjí úplně: náboženská potřeba může najít své
uspokojení i mimo osobního a transcendentního Boha.
Víra v osobního a transcendentního Boha má však svůj zdroj v potřebě či požadavku smyslu.
R.PETAZZONI správně poukázal na to, že idea osobního Boha vychází z existenciální úzkosti
člověka, z jeho touhy po smyslu lidské existence ve světě. Etnologické výzkumy ukazují, že
není-li tato touha naplněna, má to katastrofální následky pro lidskou společnost. Lidé volí raději
smrt než život beze smyslu.
J.GOETZ upozorňuje, že stvořitelské mýty primitivních národů mají přes veškerou různost jedno
společné: "Jenom Bůh myslí svět. Mýty cítí svět jako skutečnost myšlenou." Tím nábožen- ství
staví hráz proti anomii, ztrátě smyslu.
Bůh je zosobněním záruky smyslu lidské existence. To platí nejen pro člověka primitivního, ale i
moderního, jak ukazují novodobé psychologické výzkumy (C.G.Jung, V.Frankl).
II. HLAVNÍ SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ
9. Taoismus a konfucianismus
Původní čínské náboženství bylo zaměřeno na osobního boha nazývaného Ťien Šang-Ti (Pán
nahoře). Později se k němu přimísil lidový polyteismus a filozofické neteistické vyjádření
transcendentní skutečnosti výrazem Ťien (Nebe).
V 6.stol.př.Kr. vystoupili v Číně dva náboženští reformátoři:
1) Lao-tse (Laocius), údajně autor knihy Tao te ťing, zdůrazňuje, že základem všeho je
neteisticky pochopená transcendentní skutečnost, nazývaná Tao, tj. cesta, jíž se všechny věci
ubírají. Slovo Te znamená ctnost, tj. život v souladu s Tao. Styl taoistických spisů je často
záhadný, překvapující, šokující. Chování taoistických mudrců je většinou mírné. Taoističtí
mniši byli provokací v čínské kultuře, orientované na rodinu, obec a stát. Taoismus byl později

ovlivněn buddhismem, výsledkem byla buddhistická škola Čchan, známější v japonské verzi pod
názvem Zen.
2) Kung-fu-tse (Konfucius) považuje za základní ctnost žen (humanitu). Zachovává zdrženlivost
ve výkladu skutečnosti. Klade důraz na přesné vykonávání obřadů, na péči o zemřelé předky a
jejich dobrý úděl na věčnosti. Zdůrazňuje rodinné a občanské ctnosti, význam náboženství pro
stát. Proto byl konfucianismus dlouho státním náboženstvím Číny.
10. Védské náboženství, brahmanismus a hinduismus
Indické národní náboženství má 3 fáze svého vývoje:
1) védské náboženství (2.tisíciletí př.Kr.): je zakotveno ve 4 védách (sbírkách posvátných textů):
Rigvéda, Samavéda, Jadžurvéda, Atarvavéda. Je to polyteistické náboženství, jsou uctívána
božstva přírodních sil (Indra, Mitra, Varuna, Agni).
2) brahmanismus (1.tisíciletí př.Kr.-1.tisísiletí po Kr.): vznikají další spisy, které navazují na
védy: náboženské a filozofické spisy bráhmany , purány, upanišády a védanta, básnické eposy
Mahabharátha a Ramajána. Brahma je univerzální bytí, z něhož se vyvinulo všechno, i lidská
společnost, rozdělená na 4 kasty: brahmana (kněží - vznikli z úst Brahmy), kšatria (bojovníci -
vznikli z jeho hrudi), vajšija (obchodníci - vznikli z jeho břicha), šudra (řemeslníci - vznikli z
jeho nohou). Rozhodující slovo ve společnosti mají kněží.
3) hinduismus (asi od konce 1.tisíciletí po Kr.): indické náboženství je konfrontováno s
křesťanstvím a islámem, vliv kněží upadá, povstávají různí duchovní učitelé (guru), zakládají
různé školy (vedanta, samkya, bhakti, jóga aj.). Uctívá se více bohů, hlavně však trojice
(Trimurti): Brahma (Stvořitel), Višnu (Zachovatel), Šiva (Ničitel). Bůh Višnu se občas lidem
zjevuje, jeho posledním zjevením (avatar) byl Krišna, jak se o tom píše v básni Bhagavadgíta
(Píseň Vznešeného), která je součástí eposu Mahabharátha a je považována za jakési evangelium
hinduismu.
11. Buddhismus
Zakladatelem buddhismu je Siddhártha Gótama (563-483 př.Kr.).
Pocházel z rodiny místního vládce, byl vychováván na zámku, až do dospělosti nepoznal utrpení.
Když je pak poznal, byl to pro něho šok. Rozhodl se hledat cestu k jeho překonání. Zkoušel
metody brahmánské askeze, ale později našel vlastní, mírnější cestu. Na jejím vrcholu dospěl k
probuzení (boddhi) a stal se Probuzeným (Buddha). Od probuzení předával svou zkušenost
jiným, založil mnišské společenství zvané Sangha.
Podstatou Buddhova učení jsou 4 vznešené pravdy:
1) Koloběh životů je prostoupen utrpením.
2) Příčinou utrpení je nenaplněná touha po životě.
3) Utrpení se člověk zbaví vyhasnutím této touhy.
4) K osvobození od utrpení vede osmidílná stezka správnosti: správné myšlení, správné
rozhodnutí, správná řeč, správné jednání, správný způsob obživy, správné snažení, správná
bdělost, správné soustředění.
Nauky tradičně připisované Buddhovi jsou obsaženy v tzv. sútrách (sepsaných v stroindickém
jazyce pálí), které tvoří sbírku Tripitaka (Tři koše).
Buddhismus se rozšířil v dvojí podobě:
1) Teraváda neboli hinajána (malé vozidlo) navazuje na původní Buddhovo učení, je to spíše
životní filozofie a askeze než náboženství, ideálem je buddhistický mnich zvaný arhat. Tento typ
buddhismu je dnes rozšířen hlavně v Barmě.
2) Mahajána (velké vozidlo) je buddhismus přizpůsobený náboženskému cítění lidí, obsahuje více
náboženskch prvků včetně kultu samotného Buddhy. Jeho ideálem je boddhisatva, tj. probuzená
bytost, která se již blíží k cíli (nirvána). Tento typ buddhismu je dnes rozšířen v Thajsku,

Vietnamu, Laosu, Kambodži, Malajsii, částečně v Číně, Koreji a Japonsku.
Zvláštním typem buddhismu rozšířeným v Tibetu je lámaismus. Lámové jsou buddhističtí mniši
žijící v klášterech. Jejich duchovní hlavou je dalajláma, žijící nyní v exilu v Indii.
12. Judaismus
Kořeny judaismu sahají do počátku 2.tisíciletí př.Kr. a jsou spojeny s patriarchy izraelského
národa: Abrahámem, Izákem a Jákobem. Izraelský národ vzniká v Egyptě, odkud je vyveden
Mojžíšem nejprve na poušť a potom do Palestiny. Jeho nejslavnějším obdobím je doba jednotného
království za Davida a Šalomouna (poč. 1.tisíciletí př.Kr.) Po rozdělení království na severní
(izraelské) a jižní (judské) podléhá severní králov- ství stále více pohanským vlivům, až je
zničeno Asyřany (722 př.Kr.) Jižní království je sice dobyto Babyloňany (586 př.Kr.), Židé jsou
odvlečeni do zajetí, ale i tam si uchovávají národní a náboženskou jednotu. Po návratu ze zajetí
(538 př.Kr.) znovu budují Jeruzalém a chrám. Ten je však opět zbořen Římany (70 po Kr.) a Židé
jsou rozptýleni po světě. Od té doby nemají oběti, ale žijí jen ze zachovávání Zákona (Tóra) a
tradice (viz Talmud), zvláště svěcení soboty a svátků.
Židovský kánon posvátných knih Písma (Tanach) obsahuje Zákon (Tóru), Proroky (Šofétím) a
Spisy (Ketúbím). Výkladem Zákona je Talmud, jehož jádrem je Mišna z 2.stol.po Kr., doplněná
Gemarou, a to buď kratší (palestinskou), uzavřenou v 5.stol. po Kr., nebo delší (babylonskou),
uzavřenou v 7.stol. po Kr.
Židé žijící v diaspoře se dělí na dvě větve: sefardskou, žijící po staletí pod islámskou nadvládou
v zemích Blízkého Východu a severní Afriky, a aškenázskou, žijící po staletí v křesťanských
zemích Evropy. Od počátku 20.století se Židé stěhují do Palestiny, kde r.1948 vyhlásili nový stát
Izrael.
Některá významná hnutí v soudobém judaismu:
kabbala - esoterní nauka spočívající ve výkladu symboliky čísel a v mystice, kterou si lze osvojit
teoreticky i prakticky
chasidismus - lidový mysticismus vzniklý v aškenázské oblasti v 18.století a rozšířený dnes v
Izraeli,
sionismus - národně-politický směr usilující o obnovu Velkého Izraele ovládajícího okolní země.
Podle přístupu k nauce a kultovním zvyklostem se rozlišují:
1) židé ortodoxní (zachovávají ze Zákona vše, i nesnadné),
2) židé konzervativní (zachovávají vše, co není nesnadné),
3) židé reformovaní (zachovávají jen to, co je vhodné),
4) židé liberální (je to spíš nadnárodní etický monoteismus).
Zvláštní skupinu tvoří mesiánští Židé, kteří považují Ježíše za Mesiáše, Božího posla, ne ovšem za
vtěleného Boha.
13. Islám
Zakladatelem islámu je Muhammad (570-632 po Kr.). Pocházel z arabského města Mekky,
střediska polyteistického kultu Arabů. Byl průvodcem obchodních karavan po zemích Blízkého
Východu, na cestách poznal židovství i křesťanství. Uvědomil si potřebu náboženské reformy
arabského polyteismu směrem k monoteismu. Nabyl přesvědčení, že se mu zjevil archanděl
Gabriel (Džibrail) a svěřil mu slova Boží. Tato slova potom Muhammad diktoval svým žákům,
kteří je zapsali v podobě 114 súr, které tvoří posvátný spis islámu, zvaný Kórán.
Podstatou islámu je víra v jednoho Boha Alláha, spravedlivého soudce a odplatitele, jehož proroky
byli nejen proroci Starého zákona, ale i Ježíš (Išá), který prý není Synem Božím. Největším a
posledním prorokem je ovšem sám Muhammad, který se nazývá "pečeť všech proroků".
Učení a praxe islámu spočívá na pěti pilířích:
1) vyznání víry (šaháda) - v Alláha a jeho proroka Muhammada,

2) modlitba (salát) - 5x denně, po očištění, směrem k Mekce,
3) almužna (zakát) - daň pro chudé ze všech příjmů a výnosů,
4) půst (sijám) - ve dne od jídla a pití v měsíci ramadán,
5) velká pouť (hadž) - aspoň 1x za život do Mekky o svátcích.
Hlavní směry soudobého islámu:
sunnité (90 %) - zachovávají mimo kórán také sunnu (tradici),
šíité (10 %) - jsou radikálnější, mají kromě 5 pilířů ještě
rozšíření islámu.
Islám je rozšířen hlavně v arabském světě, Íránu a Indonézii.
šestý: džihád - svatou válku za
III. SEKTY A NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ
14. Obecná charakteristika sekt a nových náboženství
Sekta je menší náboženská skupina, která vzniká odštěpením od velkého společenství věřících,
kteří vyznávají některé hlavní světové náboženství.
Nové náboženské hnutí je náboženská skupina, která se vytváří kolem zakladatele nového
náboženského systému, nezávislého na hlavních světových náboženstvích.
Klasické sekty vzniklé z křesťanství: baptisté,adventisté aj.
Novodobé sekty vzniklé z křesťanství: svědkové Jehovovi, mormoni, moonisté aj.
Novodobá sekta vzniklá z islámu: baháismus.
Novodobé sekty vzniklé z hinduismu: hnutí Hare Kršna, Bhagavánovo hnutí, transcendentální
meditace aj.
Klasické náboženské hnutí: svobodné zednářství.
Nová náboženská hnutí (esoterická a gnostická): scientologie, teosofie, antroposofie, poselství
Grálu, New Age aj.
Obecné rysy charakterizující sekty a nová náboženstká hnutí:
1) autoritativní vedení (žádná diskuse, naprostá poslušnost),
2) opozice (vůči církvím i společnosti, státu a rodině)
3) elitářství a výlučnost (jen v sektě je pravda a spása),
4) přísná pravidla chování (jídlo, pití, oblékání, morálka),
5) důraz na subjektivní zkušenost (pocity, emoce, prožitky),
6) pocit pronásledování (od společnosti, státu, církví ap.),
7) důraz na sankce (obviňování, zastrašování, vylučování),
8) esoterismus (utajování, postupné zasvěcování do nauky),
9) odmítání kněžství (sekty tvoří opozici k hierarchii).
15. Svědkové Jehovovi
Zakladatel: Charles Taze Russell, narozený r.1852 v Pittsburgu v Pensylvanii (USA). Původně
adventista, zklamán nesplněním předpovědi o konci světa v r.1874, odešel od adventistů, založil
společnost "Vážných badatelů bible", od r.1884 vydával časopis "Strážná věž hlásající Jehovovo
království". Na- psal sedm svazků "Studií o Písmu" a tvrdil, že Písmu lze rozumět jen na základě
těchto jeho výkladů. Předpověděl konec světa na rok 1914. Zemřel v r.1916.
Pokračovatelé: Joseph Franklin Rutherford reformoval hnutí a v r.1931 je přejmenoval na
"Svědky Jehovovy". Literárně byl ještě plodnější než Russell, vydával zhruba jednu knihu ročně.
Předpověděl konec světa na rok 1925, potom znovu na rok 1975. Posílil úlohu presidenta hnutí,
který může dostávat nová zjevení. Položil důraz na svědectví členů hnutí od domu k domu a na
rozšiřování jehovistické literatury. Zemřel v r.1942. Jeho nástupce Nathan H.Knorr zdokonalil
organizaci hnutí zavedením manažerských zásad a zřízením výcvikových středisek pro členy.
Za něho vzrostla členská základna ze 115 tisíc na 2 miliony členů v r.1977. Zavedl zákaz tranfuze
krve a odmítl kříž jako nástroj umučení Ježíše tvrzením, že to byl kůl.

Nástupce Knorra Frederick W.Franz musel překonávat krizové jevy v hnutí po nesplnění
předpovědi konce světa v r.1975. Vyloučil z vedení řadu prominentů hnutí včetně svého synovce
Rajmunda Franze, který napsal o hnutí knihu "Krize svědomí".
Po smrti F.W.Franze stojí v čele hnutí od r.1993 Henschel.
Učení: Strážná věž v Brooklynu v New Yorku je jediným správným vykladatelem bible. Strážná
věž popírá Boží Trojici. Ježíše uznává za Syna Božího stvořeného od Všemohoucího Boha
Jehovy. Popírá křesťanské učení, že Duch svatý je osoba. Popírá Ježíšovo vzkříšení v těle, jeho
viditelný příchod na konci světa, popírá nesmrtelnost lidské duše, odmítá věčný trest pro
zavržené v pekle. Omezuje počet vyvolených v nebi na 144 tisíc. Ostatní Svědkové budou žít
věčný život v ráji na zemi.
Svědkové odmítají transfuzi krve, službu v armádě, poctu státním symbolům, slavení vánoc,
narozenin a svátků.
Organizace: Je třeba se řídit pokyny Strážné věže, vykonávat svědeckou službu, nabízet
literaturu hnutí, získávat nové členy.
Symbol: hradní strážná věž.
16. Mormoni
Zakladatel: Joseph Smith, narozený v r.1805 v Sharonu ve Vermontu (USA). V roce 1820 se mu
údajně zjevili Bůh Otec a Ježíš Kristus. Projevili nespokojenost se stavem církve a povolali ho k
její obnově. V roce 1827 oznámil Smith, že nalezl na pahorku Cumorah knihu Mormon, psanou
egyptskými hieroglyfy na zlatých deskách. Spolu s knihou nalezl prý také kamenné brýle, s
jejichž pomocí přeložil knihu do angličtiny. Na zá- kladě této knihy založil v r.1830 "Církev
Kristovu", kterou v r.1837 přejmenoval na "Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů". V
r.1844 byl Smith uvězněn pro veřejné pohoršení polygamie. Byl zabit výstřelem z davu.
Učení: Církev založená Ježíšem Kristem zanikla nejpozději v době císaře Konstantina. Dva
izraelské kmeny, Nefité a Lamanité, se dostaly v 6.stol.př.Kr. do Ameriky. Lamanité však Nefity
vybili a za to je Bůh potrestal tmavou pletí. Jejich potomci jsou američtí Indiáni. Poslední z
nefitských proroků byl Moroni, který skryl své proroctví napsané na zlatých deskách na pahorku
Cumorah, aby je pak jako anděl předal Josephu Smithovi. Ježíš Kristus prý založil dvojí kněžství:
Aronovo pro všechny muže od 18 let a Melchizedechovo pro vedoucí činitele církve. Lidé prý se
mohou stát bohy. Bůh má tělo, skrze božskou matku plodí děti, které posílá na zemi jako lidi. Ti
však svůj božský původ neznají. Poznají-li jej, jsou-li pokřtěni a uzavřou svaté manželství v
mormonském chrámě, mohou po smrti vstoupit do nejvyššího nebe a stát se sami bohy.
Organizace: První komunita mormonů vznikla v Chicagu. Smithův nástupce Brigham Young
vyvedl mormony na Západ k Velkému solnému jezeru, kde založili nové město Salt Lake City a
nový stát Utah, který byl v r.1890 přijat do USA s podmínkou, že se mormoni zřeknou
polygamie, což oficielně učinili. Mladí muži jsou povinni aspoň dva roky prožít v polní službě
jako apoštolové mormonské církve. Mormonů je asi 6 milionů a jejich počet stále roste.
Mormonem je možno se stát i po smrti, když se někdo za mrtvého dá pořtít. K tomu je třeba znát
přesné datum narození mrtvého a jeho rodokmen. Proto mormoni zjišťují tyto údaje a
shromažďují je v největším genealogickém archívu světa v Utahu. Muži nosí zvláštní spodní
prádlo, které je má chránit před útoky zla. Morálka mormonů je přísná: odevzdávají desátky,
zdržují se alkoholu, kávy, čaje, televize. Věnují se rodině, každé pondělí musí rodina prožívat
společně doma. V čele církve stojí "prorok", který může dostávat od Boha nová zjevení.
Symbol: Anděl Moroni na věži chrámu s trubkou v rukou.
17. Moonisté
Zakladatel: Yong Myung Moon, narozený v r.1920 v Kwangdžu Sangsa Ru v Severní Koreji. V
16 letech prý se mu zjevili Ježíš, Muhammad a Buddha. Ježíš prý ho požádal, aby dokončil jeho
poslání na světě. Moon studoval Písmo a v letech 1945-1957 vytvořil svůj náboženský

systém, který popsal v knize "Božský princip". V roce 1954 založil v Seulu v Jižní Koreji
"Asociaci Svatého Ducha pro sjednocení světového křesťanstva". Od roku 1972 žije v USA.
Učení: Ježíš Kristus nesplnil své poslání na světě, protože se neoženil. Lidstvo může být
vykoupeno z hříchu pouze stykem s dokonalým člověkem. Tím je Moon, Pán druhého příchodu.
První hřích spočíval v tom, že Eva měla v ráji styk s Luciferem v podobě hada. Tím získala každá
žena zlé vlastnosti, které mohou být odstraněny pouze stykem s Moonem. Adam byl zkažen
následkem styku s Evou, proto je zkažen i každý muž. Od tohoto zkažení však může být očištěn
stykem s očištěnou ženou. Bibli je možno pochopit jen ve světle Božského principu. Bůh je
smutný, protože je odcizen svému stvoření. Moon potěšuje srdce Boží tím, že dokonává to, co
nedokonal Ježíš.
Organizace: Hnutí mělo od počátku problémy s úřady kvůli promiskuitě, protože ženy byly
"očišťovány" pohlavním stykem s Moonem. V roce 1960 však Moon uzavřel "čisté" manželství s
ženou Hak Ča Han, přičemž předpověděl, že do 21 let bude s ní mít 12 dětí. To se mu podařilo
splnit. Tyto děti jsou považovány za bezhříšné jako plod dokonalého manželství. Moon pokračuje
v očišťování lidstva tím, že oddává stále nová a nová "čistá manželství", přičemž partnery
vybírá sám z potenciálních uchazečů napříč národy a rasami. V r.1981 mělo začít nové nebeské
království na zemi a svět měl uznat Moona jako Pána druhého příchodu. Nestalo se tak proto, že
stoupenců Moonova učení je dosud málo. Moon tedy předpověděl příchod nového království na rok
2001. Moonistů je ve světě asi 3 miliony. Snaží se získávbat nové členy metodou "love bombing",
zahrnují je pozorností, nabízejí jim účast na svých seminářích, pak je ovšem nutí rozejít se s
přáteli i s rodinou a plně se zapojit do aktivit hnutí. Hnutí vyvíjí i podnikatelskou činnost a je
podporováno mezinárodním kapitálem. Angažuje se také v politice a mírových organizacích.
Symbol: Čtverec uprostřed kruhu, přerušeného na dvou místech. Uprostřed čtverce je další plný
kruh, z něhož vychází dvanáct paprsků protínajících čtverec. Čtyři z nich, procházející vrcholy
čtverce, dosahují až k vnějšímu kruhu.
18. Haré Kršna
Zakladatel: Abhay Charan De, narozený r.1896 v Indii, známý jako Bhaktivédanta Swámí
Prabhupáda. Studoval filozofii a ekonomii na univerzitě v Kalkatě. Praktikoval bhakti-jógu pod
vedením Saroswatího Goswámího Maharaje, který jej vedl k tomu, aby přinesl poselství
uvědomování si Kršny do západního světa. Prabhupáda založil v r.1944 časopis "Návrat k Bohu",
který hnutí dosud vydává. V r.1965 přišel do USA a založil Mezinárodní společnost pro
uvědomování si Kršny - ISKCON. Zemřel v r.1977.
Učení: Nauka hnutí vychází z Prabhupádova komentáře ke Bhagavadgítě (Bhagavadgíta, jaká
je). Člověk je ve špatném stavu, poněvadž se odklonil od Kršny. Cestou k nápravě je začít si
uvědomovat Kršnu a uctívat jej. To se děje především tzv. džapováním - recitováním mahamantry.
Každý člen hnutí má šňůru se 108 kuličkami, který stále nosí u sebe. Jednou rukou přebírá kuličky
a na každé z nich odříkává mahamantru, která má 16 slov. Celý tento růženec musí přeříkat
nejméně 16 x za den. Tak se dostává do stavu pociťování boha Kršny. Věří, že se tím může
vymanit ze samsary, kruhu převtělování.
Organizace: Stoupenci nosí oblečení indického stylu, mají vyholené hlavy s výjimkou malého
pramene vlasů na temeni. Doma mají oltář s obrazem nebo sochou boha Kršny, k němuž se blíží s
posvátnou úctou a nesmějí se k němu obracet zády. Každé jídlo musí nejprve předložit k
"ochutnání" na několik minut Kršnovi. Nesmějí jíst maso, ryby, vejce, cibuli, česnek, kakao,
čokoládu, nesmějí pít alkohol, kávu, čaj, nesmějí kouřit ani užívat drogy. Nesmějí mít žádný
sexuální styk, jenom s manželkou, a to jen jednou měsíčně, chtějí-li mít dítě. Nesmějí hrát hazardní
hry a spekulovat. Po smrti Prabhupády stojí v čele hnutí 11 mistrů (guru). Hnutí má sice v
západním světě mnoho sympatizantů, ale jen něco přes 10 tisíc členů.
Symbol: Pán Kršna jako vozataj řídící Ardžunův kočár.

19. Transcendentální meditace
Zakladatel: Maharishi Mahesh Yogi, narozený r.1911 v Madhya Pradeshi v Indii. Studoval fyziku.
Po 12 let byl žákem hinduistického mnicha Swámího Brahmanandy Saraswátího, nazývaného
Guru Dev (Božský učitel). Po smrti svého učitele odešel nejprve do Himalájí, v r.1958 začal
působit veřejně. Oznámil svůj úmysl rozšířit Transcendentální meditaci do celého světa. V r.1959
přesídlil do USA a později do Anglie. Nábožen- skou terminologii vyměnil koncem 70.let za
psychologický jazyk a od té doby vystupuje spíše jako psychoterapeut než jako hinduistický mnich.
Učení: Spásy lze dosáhnout jen ve čtvrtém stavu vědomí, tedy mimo tři přirozené stavy (spánek,
snění, bdělost). K dosažení tohoto stavu je třeba používat soubor Maharishiho meditačních praktik,
tzv. transcendentální meditaci. Ta spočívá v tom, že zasvěcenec se musí denně nejméně dvakrát po
dobu aspoň 20 minut soustřeďovat na tzv. mantru, tj. tajné slovo, které dostane jen on a které
nesmí prozradit. Stoupenci hnutí věří, že na Zemi nastane věk osvícení, až aspoň 1 procento
obyvatel Země bude praktikovat transcendentální meditaci. Věk osvícení přinese lidem jednotnou
světovou vládu, odstranění nemocí, prodloužení věku a všestranné zdokonalení.
Organizace: Hnutí vytvořilo množství organizací, které nabízejí lidem psychoterapii, ovšem za
nemalou cenu. Hnutí tak připomíná spíše dobře prosperující multinacionální koncern než
náboženskou organizaci. Má své kliniky, univerzity, agentury, literaturu, propagaci atd. Jen v
Evropě se příjem hnutí pohybuje kolem 800 milionů marek ročně. Počet členů hnutí ve světě se
odhaduje na 2 miliony.
Symbol: Iniciály názvu hnutí TM.
20. Scientologie
Zakladatel: Lafayette Ronald Hubbard, narozený r.1911 v Nebrasce (USA). Do r.1950 byl
spisovatelem sci-fi a westernových románů. Roku 1950 publikoval knihu "Dianetika: moderní
věda o duševním zdraví". Lékařská veřejnost ji s rozhořčením odmítla. Hubbard však zformoval
své teorie do náboženského systému a r.1954 založil Scientologickou církev. V letech 1966-
1975 žil na moři, potom v USA. V posledních letech života jej nikdo nespatřil. V r.1986 byl
prohlášen za mrtvého.
Učení: Lidé jsou potomci nesmrtelných a nestvořených bohů, tzv. thetanů, kteří vstoupili do
hmoty a postupným převtělováním zapomněli na svůj božský původ. Lidé mají v mysli různé
zábrany, tzv. engramy, které jim brání uvědomovat si dřímajícího thetana v sobě. Osvobodit
se od těchto zábran může "pacientům" pomoci tzv. auditing, při němž si pomocí vhodně kladených
otázek školitelem (auditorem) uvědomují nejrůznější zážitky v tomto životě i v minulých životech.
Pacient odpovídá školiteli scientologické církve s dvěma póly tzv. E-metru v rukou. E-metr se
podobá známému detektoru lži, který má umožnit podle odporu kůže rozpoznat, které otázky
pacienta zvláště vzrušují. Člověk, kterému se podařilo pomocí auditingu zbavit se zábran, stává se
clearem, čímž údajně získává původní potenciál sebeurčení, schopností, zodpovědnosti a štěstí.
Clear je důležitý stupeň poznání na cestě k úplné duchovní svobodě. Osoba, která dosáhne stavu
úplné duchovní svobody, stává se operujícím thetanem (OT) a je schopná milovat své bližní a
podílet se na řešení sociálních problémů.
Organizace: Scientologická církev má velmi pevnou strukturu a je ve skutečnosti velmi
prosperujícím podnikem, má dokonce i svou tajnou policii. Své klienty vyhledává pomocí
nabídky bezplatného vyhodnocení tzv. Oxfordského testu osobnosti, kterým se snaží klienta
přesvědčit, že je pacientem a že tedy potřebuje její služby (semináře, kurzy, auditing atd.). Tyto
služby se ovšem velmi draze platí. Kdo nemá možnost si je zaplatit, musí si je odpracovat
bezplatnou prací pro scientologickou církev. Pomocí auditingu získává církev absolutní
kontrolu nad svými klienty, kteří jí svěřili své nejintimnější a často kompromitující zážitky.
Pracovníci církve nosí farářské oděvy, používají symbolu kříže, vedou nedělní shromáždění
atd., aby získali daňové výhody církví. Po prozrazení některých svých praktik snaží se vylepšit si

obraz ve společnosti svým protidrogovým programem Narconon, bojem proti porušování lidských
práv v psychiatrii apod. Církev má ve světě asi 8 milionů členů, z toho nejvíce v USA.
Symbol: Kříž, jehož svislé břevno znázorňuje hmotu a vodorovné ducha. Z místa křížení
břeven vycházejí čtyři šikmé paprsky. Osm konců takového kříže představuje "osm dynamik
života" podle scientologie.
Literatura
KUBALÍK, Josef. Dějiny náboženství. 1.vyd. Praha: Česká katolická Charita, 1984.
SKALICKÝ, Karel. Po stopách neznámého Boha. 1.vyd. Praha: Aula, 1994. ISBN 80-901626-4-9.
ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Malý přehled náboženství. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-26123-X.
ELSER, M., EWALD, S., MURRER, G. Encyklopedie náboženství. 1.vyd. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-188-2.
ŠTAMPACH, Odilo Ivan. Sekty. 1.vyd. Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství
pražském, 1992.
NOVOTNÝ, Tomáš. Přicházejí. 3.vyd. Praha: Oliva, 1994.
ENROTH, Ronald, aj. Průvodce sektami a novými náboženstvími. 1.vyd. Praha: Návrat domů,
1994. ISBN 80-85495-29-5.
NOVOTNÝ, Tomáš, a VOJTÍŠEK, Zdeněk. Základní orientace v nových náboženských směrech.
1.vyd. Praha: Oliva, 1994. ISBN 80-901634-4-0.
FOJTÍČEK, Martin. Světová náboženství a sekty. 1.vyd. Plzeň: Pedagogické centrum, 1997. ISBN
80-7020-013-8.