ZEN 02/2013 - Mladá fronta
05.02.2014 • Views
Share Embed Flag

ZEN 02/2013 - Mladá fronta

ZEN 02/2013 - Mladá fronta

ZEN 02/2013 - Mladá fronta

SHOW MORE
SHOW LESS
ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
file.mf.cz

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

START NOW

11. 3. <strong>2013</strong>, číslo <strong>02</strong>/13<br />

Z Čech až na konec světa<br />

Vladimír Kozler stojí v čele firmy Rimowa, která<br />

vyrábí kufry, s nimiž cestuje globální elita.<br />

1<strong>ZEN</strong><br />

Stylový měS íčník. v ychází S deníkem mladá <strong>fronta</strong> e 15

Editorial<br />

▲ a130000645<br />

Zenově dočista<br />

N<br />

a straně 50 jsme otiskli rozhovor<br />

s distingovaným francouzským gentlemanem<br />

JérÔmem Silvestrem, který<br />

se kromě sbírání obrazů současných autorů<br />

a ochutnávání moravských vín také zabývá<br />

řízením Zentivy. Dozvíme se od něj, že léky<br />

zkvalitňují lidem život, a protože nyní díky<br />

nim žijeme déle, musíme jich také brát více<br />

než dříve. Neberu panu Silvestrovi tento pohled,<br />

logicky vyplývá z jeho postavení, ale mně<br />

se jeví selským rozumem, že bychom léků měli<br />

požívat stále méně. Abychom byli zdraví lidé<br />

a ne zákazníci farmaceutických firem, které<br />

díky tomu, že nás zásobují stále novými léky,<br />

mají dnes zisky větší než ropné společnosti.<br />

Říká se, že farmaceutické firmy jsou dnes ten<br />

nejlepší byznys na světě. Na světě nadopovaných<br />

lidí.<br />

Zkusme si nyní malý zenový test. Hoďme do<br />

jednoho koše všechny léky, ale také alkohol,<br />

cigarety, kávu a silný čaj. To všechno jsou přece<br />

drogy. Látky, které mění naše fyzické nebo<br />

psychické ustrojení. A řekněte si, kolik z těchto<br />

látek užíváte každý den. To znamená, že jste na<br />

nich více či méně závislí. Zkuste si představit,<br />

že bez všech těchto látek vydržíte 24 hodin.<br />

Zkuste si představit, že bez nich vydržíte týden.<br />

Měsíc. Je to nemožné?<br />

OK, pokud berete léky na srdce nebo akutní<br />

cukrovku, asi to radši nezkoušejte, ale vy ostatní<br />

byste byli překvapeni, jak fantastický zážitek<br />

vám to přinese. Jako když vyjdete z vězení.<br />

Žijte prostě alespoň na chvíli bez všech těch<br />

prášků, pilulek, káviček, pivíček, dvojdecek,<br />

panáčků, jointíčků, lajniček…<br />

Už od pradávna se ví – a právě proto, že je to<br />

tak stará moudrost, tak se na ni zapomnělo –,<br />

že bolest, nepohoda, úzkost, nuda a všechny<br />

další pocity, které drogy zahání, nejsou nic jiného<br />

než snaha naší duše, nebo chcete-li našeho<br />

vnitřního Já, komunikovat s naším vědomím.<br />

A drogy všeho druhu tento hlas umlčují.<br />

Najednou je nám sedmdesát, umírající pozvolna<br />

na nějakou tu civilizační chorobu jsme vydáni<br />

na milost svým doktorům a možná nám<br />

dojde, že jsme celou tu dobu chtěli žít nějak<br />

jinak. Proč jen jsme sami sebe neslyšeli? Protože<br />

jsme se ládovali spoustou drog všeho druhu.<br />

Češi obzvlášť, hrdí na to, že vychlemtají nejvíc<br />

piva ze všech. Hop hop hop! V našem světě se<br />

chodí do vězení, když někoho zabijete rychle.<br />

Když někoho zabíjíte pomalu – tím, že mu třeba<br />

prodáváte cigarety nebo alkohol – tak jste<br />

vážený podnikatel.<br />

Když spustím tohle lamentování nad úpadkem<br />

doby, moje žena prohlásí, že jsem „starej<br />

Moráles“. Myslí tím, že jsem patnáct let našeho<br />

soužití sám holdoval alkoholu, marihuaně<br />

a všelijakým drogám, než jsem po letech psychoterapie<br />

a mnoha marných pokusů nakonec<br />

se vším přestal. Má pravdu, já jsem asi poslední,<br />

kdo může kázat vodu, když jsem vypil tolik<br />

vína. Ale řeknu vám, je to skvělý pocit, když na<br />

prahu čtyřicítky konečně nechlastáte, nekouříte,<br />

nepotřebujete ani kafe, ani RedBull, ani<br />

žádné prášky. Přišel jsem sice o dost kamarádů<br />

a někdy si vzpomenu na ten boží pocit, když<br />

poprvé natáhnete cigaretu nebo po fotbale vypijete<br />

na ex půlku plzně… Ale neměnil bych.<br />

Přestat s tím vším bylo moje největší vítězství.<br />

Váš Jan „Moráles“ Müller<br />

šéfredaktor<br />

<strong>ZEN</strong>03

Vladimír Kozler stojí v čele firmy Rimowa, která<br />

vyrábí kufry, s nimiž cestuje globální elita.<br />

1<strong>ZEN</strong><br />

Stylový měS íčník. v ychází S deníkem mladá <strong>fronta</strong> e 15<br />

obsah<br />

<strong>ZEN</strong> Magazín<br />

Stylový měsíčník.<br />

Vychází s deníkem E15<br />

ŠÉFREDAKTOR<br />

Jan Müller, 225 276 391<br />

(mullerj@mf.cz)<br />

ZásTupKyNě<br />

ŠÉFREDAKTORA<br />

Hana de Goeij<br />

(degoeij@mf.cz), l. 334<br />

EDITOR<br />

Milan Vidlák,<br />

(vidlak@mf.cz), l. 415<br />

REDAKTOR<br />

Alex Vyroubal<br />

(vyroubal@mf.cz)<br />

ART DIREcTOR<br />

Samuel Kubín<br />

FOTOgRAFOvÉ<br />

Jakub David, Lucie Robinson,<br />

Tomáš Železný<br />

RETuŠÉřI<br />

Michal Žák, Libor Horyna,<br />

Zdeněk Němec,<br />

Milan Kubička<br />

INZERcE<br />

David Korn (ředitel),<br />

225 347 250<br />

Markéta Herianová<br />

225 276 282, 725 512 <strong>02</strong>3<br />

e-mail: prijmeni@mf.cz<br />

gENERálNí řEDITEl<br />

David Hurta<br />

MARKETINg<br />

Hana Holková<br />

(ředitelka), 225 347 276<br />

Štěpánka Hejlová<br />

(Brand Manager)<br />

225 347 419<br />

DIsTRIBucE a vÝROBA<br />

Soňa Štarhová<br />

(ředitelka) 225 276 252<br />

vyDAvATEl<br />

Mladá <strong>fronta</strong> a. s.<br />

Mezi Vodami 1952/9<br />

143 00 Praha 4 – Modřany<br />

IČ: 49240315<br />

vycHáZí 11. 3. <strong>2013</strong><br />

TIsKáRNA<br />

Europrint a. s.<br />

MK ČR E20920<br />

ISSN 1805-630X<br />

Létající Čestmír. „Když<br />

člověk létá ve snu, jde<br />

to lehce. Ve větrném<br />

tunelu v pražské Skydive<br />

Areně je to ale docela<br />

fuška,“ říká art director<br />

<strong>ZEN</strong>u Samuel Kubín.<br />

Občas se prý rozplácl<br />

o stěnu, ale instruktorka<br />

ho zase „srovnala“.<br />

A taky potkal čtyři<br />

krásné kosmonautky...<br />

Více na straně 58.<br />

cITáT číslA<br />

Jazykově jsem<br />

brzy zapadl.<br />

A tak jedinou<br />

možností, jak<br />

mě rozeznat<br />

od spolužáků,<br />

byla moje<br />

světlá barva<br />

pleti...<br />

Příběh Ondřeje Kanii,<br />

který si zařídil studium<br />

na střední v New Yorku.<br />

Více na str. 60.<br />

Z Čech až na konec světa<br />

OBálKA<br />

Foto: Tomáš Železný<br />

8 de luxe Krása zkrátka není<br />

zadarmo<br />

10 pražský chodec<br />

Tipy na skvělá místa<br />

12 planeta zen<br />

Milan Vidlák o tom, co<br />

má zlato společného<br />

s ayahuaskou<br />

14 rozhovor Marty Neumeier<br />

o příchodu robotického věku<br />

a strachu korporátních šéfů<br />

20 kdo je Tereza Křivinková,<br />

koňaková královna<br />

24 reportáž Divoký západ:<br />

Jana Chaloupková o měsíční<br />

krajině Utahu, Kalifornie<br />

a Arizony<br />

32 brand story Salsa<br />

v Rimowa City aneb<br />

návštěva v továrně, kde se<br />

vyrábí kufry do celého světa<br />

38 fashion LoVe aneb pocta<br />

nejprodávanějším kabelkám<br />

světa – francouzské ikoně<br />

Louis Vuitton<br />

44 zen žen (i mužů) Zas je tu,<br />

jaro je tu – ikonické produkty<br />

pro nadcházející jarní sezonu<br />

48 zen test Když se Anglie<br />

miluje s Německem, vznikne<br />

něco tak krásného jako<br />

Bentley GT Continental<br />

Speed<br />

50 ceo Šéf Zentivy Jérôme<br />

Silvestre o sbírání obrazů<br />

a moravských vín a o ušití<br />

léků na míru<br />

56 jím, tedy jsem<br />

Gastronomická expertka<br />

<strong>ZEN</strong>u Kateřina Hicks<br />

o lehkém jarním brunchi<br />

58 na vlastní kůži Létající<br />

lidé aneb art director<br />

<strong>ZEN</strong>u se vznáší<br />

ve větrném tunelu<br />

60 příběh Ondřej Kania<br />

si vyběhal stipendium<br />

na střední škole v New<br />

Yorku – a teď učí ostatní,<br />

jak na to<br />

62 chytré peníze Kolik stojí<br />

nejdražší soukromé školy<br />

u nás a co za vaše peníze<br />

vaše děti dostanou?<br />

64 zen like Co miluje<br />

redakce <strong>ZEN</strong>u<br />

66 na konec Jan Bílý<br />

Všechna vydání magazínu <strong>ZEN</strong> si můžete prohlédnout na<br />

http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin<br />

BOSS 0517/S HUGO BOSS International Markets AG Phone +41 41 727 38 00 www.hugoboss.com<br />

Praha BOSS Store Na Příkopě 6 BOSS Menswear Store Pařížská 19<br />

04<strong>ZEN</strong>

S i m p l e pa ř í ž S k á 2 0 p r a h a 1 T e l 2 2 1 7 7 1 6 7 7

dE luxE<br />

Semišová<br />

šněrovačka<br />

V kolekci Gianvito Rossi<br />

se snoubí geometrické<br />

tvary s měkkými křivkami<br />

a nápaditými optickými<br />

efekty. Boty překvapí<br />

extrémní lehkostí, což<br />

umožňují jemné materiály<br />

jako satén či semiš.<br />

K dostání v pražském<br />

butiku Obsession, Široká 7.<br />

Retro držák<br />

Retro design hodinek The Pocket vychází z původního modelu<br />

prvních náramkových hodinek stvořených pro Jacqueline Hermès.<br />

Důmyslný „porte-oignon“ neboli držák na hodinky byl navržen tak,<br />

aby mohly být kapesní hodinky nošeny na zápěstí. Limitovaná edice<br />

vyrobená z palladia obsahuje 24 kusů. K dostání v butiku Hermès.<br />

Diamantová cívka<br />

Na industriální vzhled<br />

vsadila v nové kolekci<br />

šperkařská značka Bulgari,<br />

která zkombinovala motiv<br />

cívky v ušlechtilém kovu<br />

a diamantové pavé.<br />

Nadčasový šperk z kolekce<br />

B.zero1, která nese<br />

poznávací znamení v podobě<br />

vnitřní pružiny tubogas<br />

a dvojitého loga BVLGARI, se<br />

díky své originalitě řadí mezi<br />

nejúspěšnější. Pořídíte<br />

za 250 000 Kč.<br />

tom-tailor.com<br />

Vznešený elixír<br />

Partnerství značky Hennessy<br />

a izraelského designéra Arika<br />

Levyho přineslo další ovoce<br />

v podobě v pořadí již šesté<br />

exkluzivní kolekce. Vzácná karafa<br />

byla inspirována jedním z děl<br />

uznávaného umělce a nese název<br />

„Rock Grows“. Nazlátlý mok, koňak<br />

Hennessy X. O. Exclusive Collection<br />

VI., je zde v roli vznešeného elixíru.<br />

Limitovaná edice k dostání<br />

za 5300 Kč.<br />

Žralok mezi auty<br />

All- New Range Rover je čtvrtou generací tohoto<br />

vozidla, která však porušuje pravidlo, že vzhled je<br />

podřízen funkčnosti. Přední maska a „žraločí žábry“<br />

po stranách dodávají dravější look, který podpoří<br />

motor V6 v základní verzi a o 420 kg menší hmotnost<br />

oproti předchozí řadě. I tentokrát plní nároky<br />

nejvyššího luxusu a terénního vozu<br />

v jednom. Cena od<br />

2 312 794 Kč.<br />

▼ A130001595<br />

Připravila Katarina Černá<br />

08<strong>ZEN</strong>

pražský chodEc<br />

sedm<br />

tipů na skvělá<br />

místa<br />

Čokoládové muzeum<br />

Liliová, Praha 1<br />

Spojení čokoládovny<br />

a rodinného muzea<br />

pohlednic? K vidění ve<br />

zdech historického domu<br />

U Červené židle. Usrkávat<br />

můžete jednu z nejlepších<br />

horkých čokolád<br />

v Praze.<br />

za boty krásnější<br />

Široká 11, Praha 1<br />

Kompletním redesignem<br />

prošel butik luxusní italské<br />

obuvi a doplňků Baldinini.<br />

Interiéry jsou větší, světlejší,<br />

dle posledních design trendů,<br />

prostě a jednoduše krásnější.<br />

READY<br />

PRAGUE?<br />

Připravila Hana de Goeij<br />

Ilustrace Tereza Kovandová<br />

prachy dělají<br />

Člověka<br />

Sovovy mlýny, Praha 1<br />

Bašta moderního<br />

umění letos oslaví<br />

deset let své<br />

existence. Nyní<br />

pořádá výstavu na<br />

počest nedávno<br />

zesnulého tvůrce<br />

českých bankovek<br />

Oldřicha Kulhánka.<br />

Tři pruhy přicházejí.<br />

Nová prodejna adidas.<br />

Centrum Chodov, 9. 3. <strong>2013</strong>.<br />

místo plné kafky<br />

Široká 14, Praha 1<br />

Kultovní místo pro příznivce<br />

legendárního pražského<br />

spisovatele. Knihkupectví<br />

nabízí Kafkovo kompletní<br />

dílo v několika jazycích.<br />

Každý měsíc stojí za pultem<br />

známá osobnost, v únoru<br />

to byl David Vávra. Kdo to<br />

bude v březnu?<br />

hrdinové žijí<br />

Veletržní palác, Praha 7<br />

Divadelní Studio hrdinů<br />

oživuje sál Národní<br />

galerie, který nebyl nikdy<br />

dostavěn. Těšit se můžete<br />

na experimentální činohru<br />

s akcentem na výtvarnou<br />

stránku v podání například<br />

Karla Rodena, Gabriely<br />

Míčové a dalších členů<br />

nedávno zaniklého nejlepšího<br />

pražského divadla Komedie.<br />

blafuj jako beckham<br />

Palladium, Praha 1 a OC Nový Smíchov, Praha 5<br />

Kombinace italského šarmu a nejnovějších trendů, to<br />

je jedinečný styl Giorgia Armaniho. Vědí to i módou<br />

posedlí Beckhamovi, Megan Fox, Rafael Nadal či<br />

Rihanna. Ti všichni byli v uplynulých sezonách<br />

tvářemi značky Armani Jeans, která otevřela<br />

v Praze další dva butiky.<br />

zamilovaný ital<br />

Průběžná 41, Praha 10<br />

Před časem se Michele Vigorito<br />

zahleděl do jedné české dívky a už<br />

tu naštěstí zůstal. V bistru U Itala<br />

v pražských Strašnicích sám připravuje<br />

jednu z nejlepších pizz v Praze. Odnést<br />

si můžete i kvalitní salámy, skvělý ovčí sýr<br />

či olivový olej přímo od jeho maminky.<br />

▼ a1310<strong>02</strong>322<br />

PRAHA, Centrum Chodov, 1. patro<br />

Roztylská 2321/19, tel.: +420 725 442 931<br />

10<strong>ZEN</strong>

sloupEk<br />

Planeta<br />

Berlíne, zlatý voči! Německá Bundesbanka<br />

začala v uplynulých týdnech stahovat<br />

zpět do sídla ve Frankfurtu část svých zlatých<br />

rezerv, které před padesáti lety uložila kvůli<br />

obavám z Ruska během studené války v New<br />

Yorku a Paříži. Podivné je, že podle plánu má<br />

přesun 500 tun zlata trvat sedm let. Sedm týdnů<br />

OK, sedm měsíců možná, ale sedm let?! Být<br />

na místě Bundesbanky, měl by <strong>ZEN</strong> docela<br />

stažený zadek. Víme, že objem zlata, se kterým<br />

se na světových trzích obchoduje, je mnohonásobně<br />

větší než množství, které fyzicky existuje.<br />

Co když německé zlato z trezorů amerického<br />

Fedu skončilo výměnou za spotřební<br />

zboží v indii a číně, kde je po zlatě enormní<br />

poptávka? Píše to alespoň obvykle výborně informovaný<br />

server Money Morning*. A navíc,<br />

když Němci poslali své lidi, aby si<br />

zlato v newyorských sejfech prohlédli,<br />

Američané jim ho odmítli ukázat.<br />

Au! Taková nedůvěra mezi letitými<br />

přáteli? Co se to k čertu děje?<br />

těžko ho zaBít. Že by Obama<br />

lhal? Vždyť je to takový sympaťák…<br />

Well, celých 84 % amerických občanů<br />

se domnívá, že vláda jim neříká<br />

pravdu ohledně 11. září. A Phillip Marshall**<br />

to číslo asi ještě zvýší. Vojenský<br />

veterán a bývalý elitní vládní pilot<br />

se smlouvou pro „zvláštní činnosti“ se<br />

proslavil jako autor třaskavých knih<br />

o pozadí americké politiky, kde píše<br />

například o tom, že za teroristickými<br />

útoky 11. září 2001 nestála al-Káida,<br />

ale vlády USA a Saúdské Arábie. Teď<br />

byl Marshall nalezen doma i se svými<br />

dětmi a psem s kulkou v hlavě. Podle<br />

policie jde o sebevraždu. Jeden z diskutujících<br />

to na internetu glosuje:<br />

„A pes se zabil proč?“<br />

Obrázek si<br />

někdy uděláte<br />

nejlépe podle<br />

detailu.<br />

V nové<br />

rubrice si naši<br />

autoři všímají<br />

nenápadných,<br />

ale o to<br />

důležitějších<br />

ekonomických<br />

informací.<br />

Milan vidlák<br />

editor <strong>ZEN</strong>u<br />

výChod se Bouří. Ruský poslanec<br />

Jevgenij Fjodorov připravuje<br />

iniciativu, která má jeho stát přimět<br />

k tomu, aby odstoupil od dolaru. Rubl<br />

je totiž vázán na dolar, a jelikož americká<br />

centrální banka (Fed) i Evropská centrální<br />

banka (ECB) tisknou peníze jako o závod, s každým<br />

vytištěným dolarem a eurem klesá i hodnota<br />

ruských rezerv. Klíčovou chybu vidí Fjodorov<br />

v tom, že bylo Rusko po rozpadu SSSR donuceno<br />

vydávat rubly přes měnovou burzu. A tak<br />

každý rubl, který Rusko vyrobí a dá na burzu,<br />

musí vykoupit v dolarech a eurech. Jenže jde<br />

o dolary, které byly Fedem a ECB nově vytištěny<br />

– Rusko tak de facto financuje ekonomiky USA<br />

i EU tím, že vytváří svoje rezervy z jejich aktiv.<br />

Proto je sazba ruské centrální banky mnohem<br />

vyšší, než by byla, kdyby mohlo Rusko financovat<br />

svoji ekonomiku přes národní banky pomocí<br />

nižších sazeb tak, jako to dělá Západ. způsob,<br />

jak odstoupit od dolaru, hledají i čína, indie či<br />

Brazílie. A jak se na pád dolaru a postdolarový<br />

měnový systém připravují? Za uplynulých deset<br />

let skoupilo Rusko 570 tun zlata a Čína jenom<br />

loni rekordních 383 tun.<br />

NěMCi Si ChTěLi<br />

V NEW YORKU<br />

ZKONTROLOVAT<br />

SVé ZLATO, KTERé<br />

TAM MAJí ULOŽENO<br />

50 LET. MARNě.<br />

zlato jako paralen. Do našeho<br />

ekonomického sloupku patří<br />

i bytost esoterická. Šaman Augustýn<br />

z Ekvádoru *** do Čech pravidelně<br />

přijíždí pořádat tzv. ayahuascové ceremonie.<br />

Pije se při nich droga z pralesních<br />

rostlin. Šaman byl celé mládí<br />

v pralese trénován, aby zvládl divoký<br />

trans a psychosomatické projevy,<br />

které lidé při cestě podobné LSD<br />

tripu zažívají. (Pozvracíte se jako<br />

nikdy.) Zajímavé je, že při rozhovoru<br />

se <strong>ZEN</strong>em Augustýn uvedl, že<br />

ekvádorští indiáni začali ayahuascu<br />

používat až po nájezdu španělských<br />

konquistadorů v 16. století, kteří<br />

jim ukradli všechno zlato. žlutý<br />

kov totiž indiáni používali k léčení<br />

těla a duše, pro „posouvání vědomí do vyšších<br />

frekvencí“. Dělali to tak i staří Egypťané.<br />

Jo jo, zlaté časy...<br />

* Vynikající americký server pro soukromé investory ** Mezi autorovy knihy patří např. Falešná vlajka 911: Jak Bush, Cheney a Saúdové<br />

stvořili svět po 11. září *** O šamanovi, který v ČR také sbírá peníze na záchranu pralesa v Ekvádoru, čtěte více na www.ac24.cz<br />

▼ A130001633<br />

DOPŘEJTE SI KOMFORT<br />

PROFESIONÁLNÍ PÉČE<br />

Stát se klientem LeasePlanu znamená získat opravdového partnera. Základem služeb světového<br />

i českého lídra operativního leasingu je profesionální přístup k zákazníkovi. Ještě než uzavře<br />

smlouvu s novým klientem, analyzuje firemní autopark a navrhne optimální řešení jeho správy.<br />

V průběhu kontraktu na sebe převezme veškerou starost o klientova vozidla, pravidelně jej<br />

informuje o stavu vozové flotily a navrhuje její další vylepšení. Pokud se zákazník dostane<br />

do problému, LeasePlan je vždy nablízku. Sedm dní v týdnu, 24 hodin denně. Na LeasePlan se<br />

můžete spolehnout. U skutečných partnerů to ani nemůže být jinak.<br />

WWW.LEASEPLAN.CZ | WWW.USPORA.EU<br />

12<strong>ZEN</strong>

oZhovor<br />

[Marty NeuMeier]<br />

Když něco děláte, musíte vědět co. Tak<br />

jako americký kouzelník, který vysvětluje<br />

gigantům od Googlu po Apple, jak být<br />

kreativní a hlavně se nebát.<br />

Text Hana de Goeij<br />

o<br />

Foto Tomáš Železný<br />

bsese vše měřit je daná tím, že se lidé<br />

bojí. Bojí se být těmi, kdo by případně<br />

udělali chybu. A tento ustrašený postoj<br />

zabíjí inovaci,“ říká klidným a příjemným hlasem<br />

nenápadný šedesátník. V obyčejné pražské<br />

kavárně by sotva nějaký návštěvník hádal, že<br />

jde o značkového „mága“, který vytvořil stovky<br />

komunikačních strategií pro firmy jako Google,<br />

Apple či HP. Pracoval mimo jiné jako designér,<br />

art director, copywriter, novinář, vydavatel<br />

a konzultant pro identitu značek. Dnes je majitelem<br />

společnosti Liquid, jež nabízí „inside-out“<br />

služby pro transformaci značky. Marty Neumeier<br />

a jeho firma sídlí v Silicon Valley, místě, kde<br />

slovo inovace zřejmě přišlo na svět. <strong>ZEN</strong> si s ním<br />

povídal o tom, co znamená mít dobrou značku,<br />

jak zajistit správnou míru inovace a na co se připravit<br />

v robotickém věku, který nás čeká dříve,<br />

než tušíme.<br />

Vaše mise je přinášet principy a procesy kreativity<br />

do byznysu. Jaké procesy v kreativitě máte<br />

na mysli? A mohou v ní vůbec nějaké být?<br />

To je velmi dobrá otázka, a poměrně kontroverzní.<br />

Může být kreativita spoutána do procesu? Lidé<br />

jako já, kteří kreativitu prodávají, mají tendenci<br />

říkat: Jistě, proces v ní existuje. A vždy je strukturálně<br />

stejný. Vytyčíme si cíl, najdeme řešení,<br />

vyzkoušíme prototyp, vyzkoušíme to na zákaznících<br />

a tak dále... Já mám ale pocit, že to úplně<br />

nefunguje. Pokud správně kreativně tvoříte, tak<br />

postup je mnohem méně organizovaný. Například<br />

v průběhu hledání řešení zjistíte, že původní<br />

cíl byl špatný, a musíte se vrátit na začátek. Čím<br />

víc se z kreativního procesu budete snažit udělat<br />

proces jednosměrný, tím horší bude výsledek. To<br />

ale příliš nerezonuje s lidmi v byznyse. Ti mají rádi<br />

procesy, protože nad nimi mohou mít kontrolu.<br />

Proto v byznyse mnoho kreativity nenajdeme.<br />

Pokud kreativitě dáte termín, nezískáte úžasný<br />

výsledek, ale jen splnění termínu s průměrným<br />

výsledkem. Takže můj princip, který chci do byznysu<br />

přinášet, je, že není proces jako proces.<br />

n PTáM SE VE firMáCH: KDo JSTE? Co DěLáTE?<br />

A ProČ To Má VýZNAM? NEVěDí...<br />

Pracoval jste se společnostmi jako Microsoft,<br />

Google či Apple na formování jejich značky<br />

a kultury značky. Jaké jsou podle vás tři nejdůležitější<br />

elementy kultury společnosti?<br />

Když pracuji s vedením společnosti, strávíme<br />

většinou den nebo dva tím, že si procházíme naprosto<br />

základní principy, na které ti lidé nemají<br />

většinou čas jinak vůbec myslet, protože se pořád<br />

ženou kupředu. Ptám se jich třeba na tři otázky:<br />

Kdo jste? Co děláte? A proč to má význam?<br />

14<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>15

Znají na ně odpovědi?<br />

Ne, neznají. První hledá odpověď na existenciální<br />

otázku: Proč tohle vůbec děláš? Mimo to, že<br />

chceš vydělat peníze, jaký je smysl toho, že vedete<br />

tuto společnost? Některé společnosti nemají<br />

mimo vydělávání peněz žádný smysl svého bytí.<br />

Ty většinou dlouho nevydrží, pouze profitují<br />

z krátkodobého trendu. Ostatní, pokud se dostanete<br />

trochu pod povrch, mají důvod, proč ve<br />

svém byznyse jsou, a dělali by to, i kdyby nevydělávali<br />

peníze. Jde o něco velmi silného. Otázka<br />

„Co děláte?“ odpovídá na to, v jakém byznyse se<br />

daná společnost realizuje. V okamžiku, kdy to<br />

víte, spousta rozhodnutí je snazších. Pokud to<br />

nevíte, budete jen následovat příležitosti, jež se<br />

naskytnou. A nakonec: „Proč to má význam? Proč<br />

vás svět potřebuje?“ To je nejdůležitější otázka.<br />

Pokud by vaše společnost zítra zmizela, uronil by<br />

někdo slzu? Byl by někdo tak smutný, že by bylo<br />

potřeba vaši společnost znovu vytvořit? Ptáme se<br />

na tuto otázku téměř každého klienta a ukazujeme<br />

jim příklady: Exxon Mobile – pokud by firma<br />

zmizela, chyběla by nám? Lidé většinou řeknou:<br />

Ani ne, jsou tu další naftařské společnosti. Ale pokud<br />

řeknu Apple, shodnou se, že by musel někdo<br />

přijít a znovu Apple vytvořit, protože by nám chyběl.<br />

Říkám tomu charismatická značka. A takové<br />

společnosti si mohou účtovat nadstandardní<br />

sumy za to, co dělají. Mají větší hodnotu z titulu<br />

toho, co pro lidi znamenají.<br />

Věříte, že kultura inovace přináší udržitelný<br />

zisk. Jak podle vás můžeme ve společnosti tuto<br />

kulturu inovace vytvořit nebo podpořit?<br />

Je zjevné, že společnosti, které dokážou inovovat,<br />

kdykoliv chtějí, jsou schopny toho lidem více prodat.<br />

Většina společností ale kulturu inovace nemá,<br />

většinou mají štěstí. Firma přijde s nějakým nápadem,<br />

má velký úspěch a dál pokračuje stále v tom<br />

samém. Pak už ale nikdy velký úspěch nepřijde.<br />

Společnosti jako Apple, které konstantně inovují,<br />

to nedělají náhodou, ale cíleně. Apple měl velmi<br />

inovativního vůdce, ale například IBM, která takového<br />

vůdce nemá, inovuje skrze svou firemní<br />

kulturu. Nemohou se pořád vézt na vlně toho, co<br />

funguje, ale musí se nutit do inovace. Společnost,<br />

která to neudělala, je napříkad Kodak. Prostě nedokázali<br />

opustit svět fotografického filmu, i když<br />

věděli, že se neudrží, že vývoj jde jinam.<br />

Říkáte tedy, že rozhodnutí o implementaci<br />

inovativní kultury musí být cílené a vědomé?<br />

Ano, musí. A musí ji podpořit vedení. Musí říct:<br />

Budeme inovaci podporovat a odměňovat. Nebudeme<br />

odměňovat bezpečné přístupy, ale do určité<br />

míry odměníme i chybu a neúspěch na cestě<br />

k inovaci. Znám společnosti, které odměňují neúspěch,<br />

protože ten se občas dostaví, když se pokusíte<br />

udělat něco, co je odvážné, nezvyklé a nové.<br />

Nikdo v takovém případě nemůže dopředu vědět,<br />

že to nedopadne dobře. Firma se toho ale spoustu<br />

naučí, a proto tento přístup odmění a ocení.<br />

Nemocí naší doby je snaha všechno změřit.<br />

Vy prodáváte soft skills, u kterých je měření<br />

omezené. Souhlasíte s ním?<br />

Téměř vše je měřitelné, pokud se vzdáte představy,<br />

že měření musí být přesné. Obsese vše měřit<br />

je daná tím, že se lidé bojí. Bojí se být těmi, kdo<br />

by případně udělali chybu, protože něco špatně<br />

změřili či nezměřili vůbec. Bohužel tento ustrašený<br />

postoj je tím, co zabíjí inovaci. Lidé by se spíš<br />

měli bát nevýrazného úspěchu. Tím se totiž dlouhodobě<br />

nikam nedostanete. Musíte zariskovat<br />

Nová syntéza. Tak se<br />

jmenuje experimentální<br />

kavárna ve Veletržním<br />

paláci, kterou provozuje<br />

Sdružení pro výběrovou kávu<br />

a kde probíhalo focení pro<br />

<strong>ZEN</strong>. Místo je vytvářeno<br />

jako prostor, ve kterém<br />

host až po chvíli pochopí,<br />

že je vlastně na výstavě.<br />

n ZNAčKA NENí TO, CO Vy JAKO FIrMA ŘíKáTE,<br />

žE JE, ALE TO, CO ŘíKAJí ZáKAZNíCI.<br />

A130001700<br />

16<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>17

Správný šéf podle Martyho<br />

Neumeiera? „Nemůžete<br />

být vůdce, pokud budete<br />

následovat jiného vůdce.“<br />

o trochu víc a mít velký úspěch. Pokud půjdete po<br />

malých úspěších, tak prohrajete a nebudete vůdce<br />

v oboru. Nemůžete být vůdce, pokud budete<br />

následovat jiného vůdce, to by mělo být jasné<br />

všem. Je to těžké. Chápu, že nikdo ve společnosti<br />

nechce být tím, kdo by si problém případně musel<br />

odskákat a vzít na sebe vinu. A to platí i pro<br />

CEO. Ten také nechce stát před majiteli a vysvětlovat<br />

jim, že se něco nepodařilo a dopředu jsme<br />

to nezměřili. Nicméně od společnosti, která je<br />

příliš opatrná, se odvrátí nakonec i ti investoři.<br />

Říká se, že dobrá reklama dokáže špatný<br />

produkt prodat jednou. Kolikrát dokáže špatný<br />

produkt prodat dobrá značka?<br />

Spousta lidí si myslí, že vytvoření značky je něco,<br />

co pro společnost či produkt uděláte. Tak to ale<br />

není. Značka se prostě stane. Značka je jednoduše<br />

pocit zákazníka z daného produktu, služby<br />

nebo firmy. Například vaše značka Apple je jiná<br />

než moje značka Apple. Společnost tedy může<br />

poskytnout jen syrový materiál k vytvoření značky,<br />

který potom její zákazníci používají, aby značku<br />

definovali. Značka není to, co vy jako firma<br />

říkáte, že je, ale to, co říkají zákazníci.<br />

Co se tedy stane v okamžiku, kdy má firma<br />

dobrou značku, a pak se jí něco nepovede?<br />

To ji může samozřejmě velmi poškodit. Mít značku<br />

je v dnešní době mnohem důležitější než kdy<br />

dříve. Značka vytváří bariéru proti nájezdu konkurence.<br />

Všechny ostatní bariéry, na které jsme<br />

byli zvyklí, již neexistují. Před několika staletími<br />

mohlo být bariérou proti konkurenci například<br />

to, že někdo měl továrnu a jiný ne. Pokud nevíte,<br />

jak takovou továrnu postavit, tak sice můžete<br />

růst, ale nikdy konkurenci nedostihnete. Po určité<br />

době už ale všichni továrny měli, takže tato<br />

bariéra konkurence padla. Další bariérou byl kapitál.<br />

Peníze lze ale dnes sehnat poměrně snadno,<br />

takže tato bariéra je také pryč. Ještě nedávno<br />

byl bariérou intelektuální kapitál a i dnes vidíme<br />

společnosti, které jako šílené kupují patenty. Moc<br />

to ale nefunguje, protože množství inovací je<br />

enormní a vždy najdeme způsob, jak patent obejít.<br />

Jedinou bariérou dneška je tedy značka. Problém<br />

ale je, že společnost tuto bariéru nevlastní<br />

a nemůže ji kontrolovat. Tato bariéra je v mojí<br />

a ve vaší hlavě. Společnosti jsou tedy závislé na<br />

zákaznících, aby jim vytvořili bariéru proti konkurenci.<br />

Pokud lidé začnou říkat, že třeba Google<br />

už není skvělý, máte problém, protože bariéra<br />

eroduje. Fakt, že fungování firem je dnes do jisté<br />

míry závislé na pocitech a subjektivním vnímání,<br />

je pro společnosti oříšek.<br />

V nejnovější knize „Metaskills: Five Talents for<br />

the Robotic Age“ říkáte, že jsme na konci industriálního<br />

věku. Přijde tedy robotický věk?<br />

To nevím, ale říkám tomu tak. Teď to nazýváme<br />

informačním věkem, ale nemyslím si, že to tak<br />

budeme označovat i dál. Informace jsou pouze to<br />

„jak“, ale neříkají „co“. Prošli jsme průmyslovým<br />

věkem a také jsme mu neříkali věk ropy. Přitom<br />

ropa a ostatní přírodní zdroje byly nezbytné, abychom<br />

něco jako průmyslový věk vůbec měli. Informace<br />

jsou tedy podle mě nezbytným zdrojem<br />

robotického věku. Věřím, že<br />

tento věk sjednotí lidi, a až<br />

ho pochopíme, budeme se<br />

mít lépe. Ekonomice a vyspělým<br />

zemím se nyní nedaří.<br />

Je to proto, že nevíme, co<br />

vlastně děláme. Zaběhnutá<br />

pravda, že vše se točí kolem<br />

průmyslu, už pravdou není.<br />

Až zjistíme, že jsme v robotickém<br />

věku, lidé začnou<br />

přicházet s nápady, jak se jej<br />

účastnit, jak k němu přispět<br />

a jak v něm žít. Sjednotí se<br />

vize a my budeme znovu vědět,<br />

kam jdeme. Ten obraz<br />

budoucnosti ale musíme namalovat<br />

a já se k tomu snažím<br />

přispět.<br />

n LIDé, KTEří SE<br />

V náSLEDuJíCíCh<br />

DVACETI LETECh<br />

nAučí BýT<br />

KrEATIVní,<br />

BuDou TI,<br />

KTEří oPrAVDu<br />

ZMění SVěT.<br />

▼ A130001082<br />

Jaký robotický věk bude?<br />

Bude to doba, kdy počítače,<br />

algoritmy i roboti se stanou<br />

více lidskými. Budou chytřejší,<br />

bude kolem nás mnohem<br />

více umělé inteligence,<br />

budou mít emoce a budou<br />

umět dělat vše, co umíme<br />

my. A lidé se možná stanou<br />

více mechanizovanými. Vypadá<br />

to, že neznáme překážky<br />

v tom, jak zdokonalit vlastní tělo. Znám lidi,<br />

kteří by si vmžiku nechali do mozku implantovat<br />

počítačový čip. Chodíme přilepeni k telefonům,<br />

spíme s nimi pod polštářem. A změny přicházejí<br />

stále rychleji a rychleji, proto si myslím, že od robotického<br />

věku nejsme daleko. Kruciální otázka<br />

je, co se ve věku chytřejších a chytřejších strojů<br />

stane s lidmi? Co když se za dvacet let budou<br />

stroje schopny reprodukovat, protože je takové<br />

navrhneme? Co bude znamenat být člověkem<br />

v době, kdy se rozdíly mezi lidmi a stroji budou<br />

smazávat? Ta představa nahání strach, ale je to<br />

i výzva. Možná nám takové prostředí dovolí být<br />

více lidskými než kdy předtím.<br />

V jakém smyslu?<br />

V industriálním věku jsme ze sebe udělali stroje,<br />

abychom do něj zapadli. Vzdali jsme se velké části<br />

své lidskosti, abychom mohli pracovat v továrnách,<br />

řídit auta a dělat věci, které pro nás nejsou<br />

úplně přirozené. A pokud se nám věci zdály přirozené,<br />

tak to bylo proto, že jsme je takové navrhli.<br />

V robotickém věku bychom se měli snažit stát<br />

se znovu více lidskými.<br />

A to díky pěti schopnostem, o nichž píšete?<br />

Ano, jsou to ty schopnosti, které nám v době<br />

velkých změn umožní uspět. Jde o schopnost<br />

cítit, vidět, snít, dělat a učit se. Cítění například<br />

podporuje empatii a intuici. To<br />

jsou dvě velmi lidské věci. Vidění<br />

je racionální, ale v komplexnější<br />

podobě, než jsme zvyklí.<br />

Je to myšlení v systémech. Musíme<br />

se naučit vidět, jak jedna<br />

věc vede ke druhé, místo abychom<br />

přemýšleli krátkodobě.<br />

Špatná zpráva je, že nás těmto<br />

schopnostem ve škole neučili<br />

a stále se ještě na školách neučí.<br />

Doufám, že brzy budou. Pro<br />

vzdělávací systém potřebujeme<br />

novou vizi.<br />

Jak se ale vyrovnáme s posunem<br />

paradigmatu, o kterém<br />

se bavíme?<br />

Pomocí kreativity. To je jediný<br />

způsob. Kreativita nepředstírá,<br />

že zná odpověď. Jdete do problému<br />

s pocity zmatku, úplně<br />

čistou hlavou, a nevíte, kam<br />

jdete. Zkoušíte věci a postupně<br />

zjišťujete, zda fungují. V okamžiku,<br />

kdy nevíte, jaké to další<br />

paradigma bude, kreativita je jedinou<br />

šancí. Lidé, kteří se v následujících<br />

deseti dvaceti letech<br />

naučí být kreativní, budou ti,<br />

kteří opravdu změní svět. n<br />

18<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>19

kdo jE<br />

Tereza Křivinková, majitelka Baru roku <strong>2013</strong> podle<br />

Maurerova výběru: „Když mi bylo 15 let, nadchla mě<br />

exkurze v domech Martell a Hennessy s neskutečným<br />

množstvím sudů. Ale ani ve snu by mě nenapadlo,<br />

že se jednou budu těmito destiláty zabývat.“<br />

[Tereza KřivinKová]<br />

Mademoiselle Cognac<br />

Půvabná baristka vám vysvětlí, že abyste si vychutnali<br />

koňak, nemusí vám být pětačtyřicet ani nemusíte být<br />

snob, a proč jde o nejkomplexnější nápoj na světě.<br />

Text Hana de Goeij<br />

Foto Tomáš Železný<br />

V<br />

ětšina lidí v českých a moravských zemích<br />

žije v představě, že nejlepší koňak<br />

dostanou pod značkami Hennessy,<br />

Martell nebo Godet. „Nemám nic proti těmto<br />

kvalitním velkovýrobcům,“ říká Tereza Křivinková,<br />

která v malostranském baru U Staré studny<br />

nabízí výběr prémiových koňaků, armaňaků<br />

a Pineau des Charentes. „Jako rodilá Moravanka<br />

z valašských kopců si ale dovolím proti nim argumentovat<br />

dost jednoznačně, přímočaře a věřím,<br />

že srozumitelně: Když se u nás na Valašsku<br />

zeptám kteréhokoliv chlapa, kde nakoupit tu<br />

nejlepší slivovici, stoprocentně mi každý odpoví,<br />

že u nich doma. A rozpovídá se o čase zrání švestiček,<br />

o šťavnatosti durancií, o přidávání pecek<br />

do kvasu, o nejlepším způsobu pálení. A nikdo,<br />

věřte mi, že opravdu nikdo by mě neposlal do<br />

vizovické likérky U Jelínka, ačkoliv ta exportuje<br />

skvělé výrobky do celého světa.“ Tak podobný<br />

rozdíl je mezi koňaky, které koupíte u Terezy,<br />

a těmi z regálů supermarketů.<br />

Psal se rok 2009 a Tereza potkala Tomáše. Absolventka<br />

managementu cestovního ruchu z univerzity<br />

v Birminghamu a pražský barista objevili, že<br />

mají mnoho společného. Nejen vzájemné sympatie,<br />

ale i lásku ke královskému nápoji – koňaku.<br />

„Bylo to období, kdy jsem se rozhodovala, co dál,<br />

a váhala mezi doktorandským studiem, prací<br />

pro korporaci či něčím úplně jiným, co nemělo<br />

jasné kontury.“ O založení vlastní firmy nakonec<br />

rozhodla zčásti náhoda, luxus v podobě výhodné<br />

půjčky od tatínka, majitele stavební firmy, a odvaha<br />

skočit rovnýma nohama do oblasti, o které<br />

tehdy Tereza mnoho nevěděla.<br />

20<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>21

Horní řada zleva: Cognac<br />

FranÇois Peyrot XO Carafa,<br />

25 let – 2352 Kč; Pineau des<br />

Charentes Peyrot Blanc Vieux,<br />

15 let – 728 Kč; Maison Guerbe<br />

Rare, 18 let – 1778 Kč; Cognac<br />

Bache Gabrielsen Hors d’Age,<br />

50 let – 5756 Kč; Bache<br />

Gabrielsen Serenité, 30 let<br />

– 3418 Kč.<br />

Dolní řada zleva: Pineau des<br />

Charentes Bache Gabrielsen<br />

Very Old, 20 let – 812 Kč;<br />

Armagnac Maison Gélas,<br />

25 let – 2112 Kč; Cognac<br />

Landreau XO, 30 let – 2694 Kč;<br />

Cognac Bache Gabrielsen XO,<br />

20 let – 1974 Kč; Pineau<br />

de Charentes Giboin Rose<br />

Vieux, 19 let – 730 Kč;<br />

Armagnac Pellehaut<br />

25 ANS, 25 let – 15<strong>02</strong> Kč.<br />

Označení koňaků<br />

VS (Very Special):<br />

nejmladší pálenka ve směsi<br />

musí mít nejméně dva roky<br />

VSOP (Very Special Old<br />

Pale): nejmladší pálenka<br />

ve směsi musí mít nejméně<br />

čtyři roky<br />

Napoléon, Hors d’âge,<br />

Extra a XO (Extra Old):<br />

nejmladší pálenka ve směsi<br />

musí mít nejméně šest let<br />

Terezina<br />

konkurence<br />

Cognac point provozuje<br />

v Praze také restaurace<br />

Bílkova 13. Jde o soukromý<br />

klub a je potřeba si do něj<br />

zakoupit členství. Najdete<br />

zde více než 50 druhů<br />

koňaku.<br />

„Když slyším, že armaňak pochází z Arménie<br />

nebo že koňak pijí pouze lidé nad pětačtyřicet,<br />

mám chuť křičet,“ vypráví o čtyři roky později<br />

v útrobách dobře zavedeného baru na Malé Straně.<br />

V české společnosti koluje podle Terezy o koňacích<br />

hned několik předsudků. Dle řadového<br />

konzumenta se koňak pije pouze při výjimečných<br />

příležitostech nebo na Vánoce. Dává si ho pouze<br />

smetánka, která na to má, a není to nic pro normálního<br />

chlapa či nedej bože třeba i ženskou.<br />

Pokud je člověku méně než pětačtyřicet a pije<br />

koňak, tak se musí jednat o chvilkové pomatení<br />

smyslů. Koňak se podle českých spotřebitelů<br />

také zásadně konzumuje z velkých koňakových<br />

sklenic, od dob komunismu důvěrně známých<br />

jako „napoleonky“ podle jediného koňaku, který<br />

na trhu byl. A je třeba jej pít „zatepla“, tedy<br />

z nahřátých sklenic.<br />

Společnost, kterou Tereza Křivinková s Tomášem<br />

založila, provozuje nejen bar, ale i velko- a maloobchod.<br />

„Ze začátku jsme se věnovali i vínům.<br />

Zdálo se nám, že pouze koňak nás nemůže uživit.<br />

Nakonec se ukázalo, že specializace se v některých<br />

případech vyplácí. Proto o nás mluvím jako<br />

o koňakovém baru.“ Ten je navíc přístupný všem,<br />

ne pouze vybrané elitě. „Auru koňaku jako luxusního<br />

nápoje vytvořily totiž mimo jiné i privátní<br />

kluby, které velmi dobře fungují v Anglii a kam<br />

mají přístup pouze členové, platící nesmyslné<br />

roční částky,“ vypráví Tereza.<br />

Ve Francii dokonce producenti koňaku přišli<br />

o velkou část svého trhu právě tím, že profilovali<br />

koňak jako nápoj pro vyšší společenské vrstvy.<br />

Ironií osudu jde dnes až 90 % koňaku z Francie<br />

na vývoz a sami Francouzi konzumují v mnohem<br />

vyšší míře skotskou či jinou whisky.<br />

„Miluji věci s historií, tradicí, příběhem, věci, které<br />

jsou dělané s pokorou, nadšením a znalostí.<br />

Proto se obracíme výhradně na drobné producenty,<br />

se kterými si sedneme nejen obchodně, ale<br />

i lidsky,“ říká Tereza, která nedá dopustit na kvalitu<br />

svých koňaků. „Zákon ve Francii například<br />

upravuje označení XO. To znamená, že výrobce<br />

má povinnost míchat koňak pouze z destilátů,<br />

které minimálně šest let zrály v dubových sudech.<br />

Náš dodavatel François Peyrot u svého XO začíná<br />

na dvaceti pěti letech stáří a tento destilát tvoří<br />

většinu koňaku. Navíc všechny suroviny, které<br />

používá, pocházejí z nejvíce ceněného terroir<br />

Grande Champagne. Masový producent, jako<br />

třeba Hennessy, dá do stejně označeného koňaku<br />

přibližně 30 % dvacetiletého a zbytek šestiletého<br />

n KDyž SLyšíM, že KOňAK PIJí JeN LIDé<br />

NAD PěTAčTyŘICeT, MáM CHUť KŘIčeT.<br />

destilátu z méně ceněných oblastí. Je to pochopitelné,<br />

protože produkují miliony lahví, na koňaku<br />

je to ale znát.“<br />

Jen pro upřesnění, označení champagne nemá<br />

v tomto případě nic společného se šampaňským.<br />

Jako champagne Francouzi historicky označovali<br />

každé obhospodařovatelné území. To s označením<br />

Grande a Petite je jediným na světě, kde<br />

jsou přírodní podmínky takové, aby se z tamních<br />

hroznů mohl dělat koňak se schopností zrát až<br />

50 let. Destiláty z jiných oblastí, i když spadají pod<br />

apelaci Cognac, nemá smysl nechávat v sudech<br />

tak dlouho. Po zhruba třiceti letech se již nemění<br />

a bylo by to zbytečné.<br />

Koňak je díky mnohovrstevnatým aromatům nejkomplexnější<br />

nápoj světa. Jako takový má mnoho<br />

variací a navzdory obecnému přesvědčení se dá<br />

pít při každé příležitosti a téměř v každou denní<br />

dobu. „Mladší koňak můžete běžně servírovat<br />

jako aperitiv před obědem a chutná i mladým lidem,<br />

nepotřebujete se k němu takzvaně propít,“<br />

vyvrací Tereza mýtus o tom, že koňak pijí starší<br />

lidé a pouze výjimečně. Podle příležitosti nabízí<br />

různé typy koňaků i U Staré studny. „Pokud přijde<br />

parta mladých kluků, o kterých vím, že si dají<br />

skleničku a pokračují do dalšího baru, tak jim<br />

nebudu nabízet padesátiletý koňak. Naopak byznysmeni,<br />

slavící nový kontrakt, ocení spíše starší,<br />

komplexní a výjimečné chutě,“ říká a k dobru připojuje<br />

historku o popularizaci koňaku ve Spojených<br />

státech. Tam za jeho úspěchem v 90. letech<br />

stála černá populace a zejména slavní rappeři jako<br />

Jay-Z, P. Diddy nebo Snoop Dog.<br />

Stejně jako pro ostatní byl i pro ně symbolem luxusu,<br />

a proto jej začali ukazovat ve svých klipech<br />

i v běžném životě, podobně jako záplavu zlatých<br />

řetězů, které říkají: Já na to mám. Mladým Američanům<br />

se to zalíbilo a vrhli se na koňak také.<br />

Ovšem se sobě vlastní dávkou nonkonformity<br />

a v kontrastu s tradičním francouzským stylem.<br />

Mixovali jej s kolou, tonikem, přidávali led. Přesně<br />

tou cestou se nyní vydávají Francouzi, kteří<br />

chtějí světu říct, že koňak nemusejí pít jen staří.<br />

„Servírovat koňak s ledem, nealkoholickým nápojem<br />

a třeba okurkou, zázvorem nebo limetkou<br />

už není považováno za hřích a jen to dokazuje<br />

jeho neskutečnou variabilitu,“ dodává Tereza.<br />

Nejlíp chutná z tulipánu<br />

Koňak, armaňak i Pineau des Charentes jsou nápoje<br />

s lokální apelací, to znamená, že mohou pocházet<br />

jen z určitých oblastí ve Francii. Za vznik<br />

brandy neboli páleného vína, a tedy i koňaku,<br />

vděčí Francouzi Holanďanům. Těm se víno, které<br />

vozili z Francie, kazilo a daň za něj platili v závislosti<br />

na objemu. Proto<br />

jej začali pálit. Nejenže<br />

déle vydrželo, ale snížil<br />

se i jeho objem a s ním<br />

i daně. Po přechodu hranic<br />

jej pak zase ředili vodou, aby měli moku více.<br />

Říkali mu brandewijn neboli pálené víno.<br />

U nás nezvyklé Pineau des Charentes označuje<br />

Tereza jako koňak pro dámy. Jde o kombinaci<br />

koňaku a hroznové šťavy, zrající podobně jako<br />

koňak v dubových sudech. Podává se chlazené,<br />

objem alkoholu nesmí překročit 20 % a chutí připomíná<br />

portské či sladké bílé víno. Armaňak se<br />

od koňaku liší místem původu a způsobem destilace.<br />

Mimochodem důvodem, proč je dnes koňak<br />

ve světě rozšířenější, je právě poloha. Oblasti, kde<br />

se vyrábí koňak, jsou dostupnější po splavné řece<br />

Charentes, kdežto armaňak se produkuje v těžko<br />

dostupných oblastech pyrenejského podhůří.<br />

„Ideální pro degustaci koňaku jsou takzvané skleničky<br />

tulipky, které velikostí i tvarem připomínají<br />

květ tulipánu,“ říká Tereza. Velké koňakovky jsou<br />

prý vynálezem jednoho z masových producentů<br />

koňaku. Lidé mají tendenci do velkých sklenic lít<br />

více nápoje, a to znamená větší spotřebu, a tedy<br />

i prodeje. Tereza do nich v baru nalévá pouze na<br />

výslovné přání zákazníka. Obdobně přistupuje<br />

i k nahřívání koňaku nad párou. „Nahřívání má<br />

napomáhat uvolňování aromatu a jednotlivých<br />

chutí. Nezřídka to ale barmani přeženou. V tom<br />

případě všechno aroma vytěká a zůstane jen alkohol.<br />

Dávám přednost zahřívání koňaku v dlani.“<br />

Jeden z jejích dodavatelů prý s oblibou sedává se<br />

sklenkou koňaku na zápraží a rozjímá – koňak ale<br />

nikdy nevypije. Dvě hodiny se dokáže kochat vůněmi,<br />

které postupně uvolňuje.<br />

n<br />

A130000175<br />

22<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>23

Eportáž<br />

Divoký<br />

Toulat se zemí nikoho v Utahu, Arizoně a Kalifornii<br />

a vracet se zpátky do dob kovbojů... Spisovatelka Jana<br />

Chaloupková a fotograf Damjan Prelovšek pro <strong>ZEN</strong><br />

zachytili démonickou krajinu amerického vnitrozemí.<br />

Monument Valley<br />

– Utah<br />

Oblíbené místo pro natáčení<br />

westernů. Unikátní pískovcové<br />

formace jsou nejkrásnější při<br />

východu a západu slunce, kdy<br />

pod doteky paprsků zrudnou<br />

jako tváře místních indiánů<br />

Navahů. Tsé Bii’Ndzisgaii<br />

– v navažké řeči Údolí<br />

kamenů je součástí Rezervace<br />

navažského národa.<br />

24<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>25

Bryce Canyon<br />

– Utah<br />

Město duhových komínů.<br />

Dešťová voda a eroze zde<br />

zformovaly barevné vápencové<br />

skály do roztodivných útvarů<br />

– malých kaňonů, věžiček<br />

a vypouklých oken. Národní<br />

park byl pojmenován po<br />

mormonském průkopníkovi<br />

Ebenezeru Bryceovi, který<br />

přišel do Utahu ze Skotska<br />

v roce 1847, aby zde šířil<br />

křesťanskou víru.<br />

26<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>27

Temple Mountain<br />

– Utah<br />

Příbytek pískovcových skřítků.<br />

Velký chrám stráží vstup<br />

do státního parku Goblin<br />

Valley. Údolí je domovem<br />

nejstaršího savce na světě<br />

vidloroha amerického, který<br />

je spojovacím článkem mezi<br />

jelenovitou a turovitou zvěří.<br />

Zvětralý pískovec září pod letní<br />

dešťovou sprškou. Že by se tu<br />

někde opravdu skrýval poklad?<br />

28<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>29

Petrified Forest<br />

National Park<br />

– Arizona<br />

Ještěrka odpočívá na kusu<br />

zkamenělého kmenu. Poslední<br />

živý les zde rostl před<br />

200 miliony lety. Dnes můžeme<br />

v tomto parku obdivovat<br />

stromové velikány, které proces<br />

mineralizace přeměnil v kámen,<br />

ale ponechal jim původní<br />

dřevěnou strukturu. Barevné<br />

fosilie připomínají umělecké<br />

předměty a jsou i oblíbeným<br />

suvenýrem turistů. Z parku se<br />

jich takto v taškách návštěvníků<br />

dostane nelegálně pryč až tuna.<br />

Joshua Tree National Park<br />

– Kalifornie<br />

Pouštní kaktusy Cylindropuntia bigelovii vypadají<br />

z dálky jemně a chlupatě, proto si také vysloužily lidový<br />

název Medvídek. Ve skutečnosti je ale celý jejich kmen<br />

hustě pokryt pichlavými ostny. Kaktusy dorůstají výšky<br />

0,3–1,5 metru a jsou extrémně hořlavé. (vlevo nahoře)<br />

Grand Canyon<br />

– Arizona<br />

Letní bouřky přinášejí vláhu, vzrušení a krásné<br />

dynamické snímky pro lovce fotografií. Doprovází<br />

je ale také nebezpečné blesky, které často zapálí<br />

zdejší lesy a odnesou si oběti na lidských životech.<br />

(vlevo dole)<br />

N<br />

aše jízda Divokým západem začala<br />

na letišti v Los Angeles. Přes internet<br />

jsme si zamluvili u Alamo Rent a Car<br />

nějaké menší vozidlo, akorát tak pro dva. Na<br />

parkovišti na nás ale čekal prostorný bílý chevrolet.<br />

„To je to nejmenší, co tu máme,“ usmál<br />

se na nás hlídač, původem indián z kmene Navahů,<br />

a popřál nám pěknou cestu. A tak jsme<br />

se vydali na dlouhou pouť až do jeho rezervace<br />

v údolí majestátních pískovcových monumentů.<br />

Nejprve jsme se ale projeli po slavné historické<br />

Route 66, matce silnic, nejstarší dálnici<br />

v USA, která od roku 1926 spojovala Chicago<br />

a Los Angeles po délce 3940 km. Na ní také leží<br />

park zkamenělých dřevin s fosiliemi z pozdních<br />

druhohor a barevnou pouští vzniklou erozí<br />

různých segmentů půdy.<br />

Za dva týdny jsme urazili 4,5 tisíce kilometrů (dopravní<br />

značky byly naštěstí v mílích, a tak alespoň<br />

opticky vypadaly vzdálenosti o něco menší),<br />

navštívili patnáct parků, obdivovali tajemnou<br />

Mohavskou poušť se zkroucenými stromy Joshua,<br />

které jako by napřahovaly paže k pozdravení<br />

příchozích. Často jsme večer uléhali na lože<br />

téměř bez sil, ale hodiny chůze na slunci a stovky<br />

kilometrů denně za volantem stály za to.<br />

V srdci a mysli zůstávají neopakovatelné momenty,<br />

které zachytil i náš fotoaparát. Na několik<br />

dní jsme se přesunuli do dějiště slavných<br />

westernů, kde se proháněli kovbojové a rusovlasí<br />

indiáni. Ti dnes trochu zpohodlněli,<br />

koně vyměnili za džípy a v klidu vozí turisty<br />

Údolím monumentů, aby si přivydělali. Patří<br />

jim i luxusní hotel s výhledem na tzv. Palčáky.<br />

Pískovcové hory se zdviženým prstem opravdu<br />

připomínají rukavice. Brzy ráno za rozbřesku je<br />

z balkonů pokojů úchvatný pohled na východ<br />

slunce, které postupně neviditelnou rukou hladí<br />

skály a mění jejich barvu na jasně oranžovou<br />

až rudou. Pár indiánů se projede na koni, zamíří<br />

k obchodu se stříbrnými šperky s tyrkysy<br />

a začne nový den. Vítejte na Západě! n<br />

Cesta z města<br />

Motely<br />

1 osoba: 35–70 USD/noc<br />

Každá další: 4–6 USD/noc<br />

Kempy<br />

1 osoba: 8–20 USD/noc<br />

Půjčení auta<br />

Běžná cena: 29 USD/den,<br />

economybookings.com<br />

Ceny benzinu<br />

0,9–1,2 USD/litr,<br />

v národních parcích<br />

je výrazně dražší<br />

Letenka do nejbližšího<br />

většího města<br />

Los Angeles: 15 500 Kč<br />

Las Vegas: 18 000 Kč<br />

Vstupné do parků<br />

(s vozem)<br />

Joshua Tree: 15 USD<br />

Grand Canyon: 25 USD<br />

Petrified Forest: 10 USD<br />

30<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>31

aNd story<br />

1 000 000<br />

kufrů vyrobí skupina Rimowa za rok<br />

[Vladimír Kozler]<br />

Salsa v Rimowa City<br />

Proslulá německá rodinná firma, která vyrábí už sto patnáct<br />

let nezničitelné kufry, vybudovala v Pelhřimově futuristickou<br />

továrnu, kde se řídí heslem, že práce by měla člověka<br />

především bavit.<br />

Text Katarina Černá<br />

Foto Tomáš Železný<br />

Skořepinové kufry,<br />

redaktorka Katarina Černá a šéf<br />

Rimowy Vladimír Kozler.<br />

Rolls-Royce na focení (na protější straně)<br />

zapůjčil www.SaloonExclusive.cz.<br />

M<br />

razivým ránem přijíždíme k budově<br />

zářící novotou, která se nápadně podobá<br />

jednomu z typicky drážkovaných<br />

cestovních kufrů Rimowa. Kovové odlesky návštěvníka<br />

provázejí celým Rimowa City, které<br />

buduje německá společnost se stopatnáctiletou<br />

tradicí v českém Pelhřimově.<br />

Majitel a prezident společnosti Dieter Morszeck<br />

dnes zastupuje již třetí generaci rodinné firmy.<br />

Rozhodl se výrobu skořepinových kufrů i hlavní<br />

dodavatele jednotlivých komponentů soustředit<br />

na jedno místo, kde má v plánu vybudovat jakési<br />

městečko s podzemními chodbami a tunely, aby<br />

se proces stal nejen efektivnějším, ale také ekologičtějším.<br />

Pravou rukou Dietera Morszecka a generálním<br />

manažerem Rimowa City je Vladimír Kozler.<br />

Přestože do firmy nastupoval v pouhých dvaadvaceti<br />

letech, dokázal předstihnout v objemu<br />

výroby své kolegy z Německa, Kanady i Brazílie.<br />

Ředitel Kozler nám s úsměvem rozdává vizitky,<br />

jak jinak než ve tvaru miniaturního kufru. Firemní<br />

kultura je tady dovedena do nejmenších<br />

detailů a tyto drobnosti vypovídají mnohé o spojení<br />

české kreativity a německé preciznosti.<br />

Procházíme chodbou administrativní části budovy,<br />

z níž je vidět přímo do výroby. „Celá ta<br />

hala má nový koncept, pro nás nezvyklý, i když<br />

to větší propojení s výrobou je v podstatě Baťův<br />

styl. A zákonitě ne každému zaměstnanci se to<br />

líbí, ale máme alespoň příležitost odhalit rezervy,“<br />

vypráví s úsměvem urostlý tmavovlasý muž,<br />

který dokázal z původně v Německu plánovaných<br />

sta kufrů denně tuto cifru zvýšit na 150.<br />

„Můj pracovní den začíná mezi šestou a sedmou<br />

a končí někdy až v sedm večer, a tak přesně vím,<br />

kdy moji lidé přicházejí a kdy odcházejí a s jakou<br />

chutí se věnují práci. Jsem zastáncem názoru<br />

Dietera Morszecka, že práce by měla člověka<br />

především bavit,“ říká, zatímco za sklem se hemží<br />

desítky zaměstnanců, kteří montují kolečka,<br />

držadla, všívají zipy a vlepují podšívky.<br />

„Český zaměstnanec je typický tím, že první čtyři<br />

hodiny pracuje na 150 procent, pak tři hodiny<br />

32<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>33

Rimowa v číslech<br />

n Za den se v ČR vyrobí<br />

3100 kufrů Rimowa<br />

z celkových 5000<br />

n Pelhřimovská Rimowa má<br />

470 zaměstnanců<br />

n Rimowa zaměstnává<br />

celkem 1300 lidí po celém<br />

světě<br />

n Celá Rimowa měla v roce<br />

2012 obrat cca 206 milionů<br />

eur<br />

n Kabinové zavazadlo<br />

z kolekce Salsa Air<br />

Ultralight váží pouhých<br />

cca 1,9 kg<br />

n 115 let od založení firmy<br />

n 1898 – byl vyroben první<br />

kufr, v té době se podnik<br />

jmenoval Kofferfabrik Paul<br />

Morszeck. Materiálem bylo<br />

dřevo a kůže<br />

n 4100 metrů čtverečních<br />

má nový výrobní areál<br />

Rimowa City v Pelhřimově<br />

Nejvyšší český sklad je<br />

z celkových dvaadvaceti založený<br />

do výšky patnácti metrů (na<br />

protější straně V. Kozler na<br />

vysokozdvižném vozíku).<br />

tak na sedmdesát a poslední hodinu už by si nejradši<br />

povídal s kolegy,“ líčí své postřehy přísný<br />

šéf a ze sterilního ticha za skleněnou stěnou<br />

nás vede přímo do prostorné haly, kde za zvuků<br />

strojů, rádia a pokřikování dělníků vznikají<br />

luxusní zavazadla, jež pořídíte v mnoha buticích<br />

po celém světě.<br />

Beverly Hills, Toronto, Hongkong, Soul, Rio de<br />

Janeiro, Tokio, Sao Paulo, Peking, Šanghaj, Singapur,<br />

Mnichov, Milán a Praha… To jsou místa,<br />

kam z Pelhřimova zavazadla putují, aby pak dál<br />

se svými majiteli kroužila po celém světě. Nálada<br />

při jejich výrobě je příjemná, a i když naše<br />

návštěva vzbuzuje respekt, tak se s některými<br />

zaměstnanci generální ředitel zapovídá.<br />

n V PláNu MáME VyBuDoVAT EfEKTiVNí<br />

MěSTEčKo S PoDZEMNíMi CHoDBAMi A TuNEly.<br />

A je znát, že je zvyklý řešit i výrobní problémy.<br />

„Každý den se setkávám s mistry a plánujeme<br />

a řešíme, co je potřeba. Je tady taková rodinná<br />

atmosféra a fluktuaci nemáme téměř žádnou,<br />

všichni se známe, a dokonce jednou ročně jezdíme<br />

i s fanynkami na fotbalový zápas s německou<br />

Rimowou. Bývá to zážitek, a pokud<br />

se turnaj koná v Kolíně nad Rýnem, což je karnevalové<br />

město, tak si užijeme i tuto atrakci,“<br />

vypráví Vladimír Kozler. Manufakturní výroba<br />

dodává firmě punc exkluzivity a použití moderních<br />

technologií umožňuje vyrábět velký objem.<br />

Každoroční nárůst se pohybuje v dvouciferných<br />

číslech, a loni skupina Rimowa vyrobila rekordní<br />

počet jednoho milionu kufrů.<br />

„Rimowa zažila dva obrovské mezníky, prvním<br />

z nich bylo v roce 1937 použití duralu pro výrobu<br />

lehkých kufrů určených k zámořským cestám,<br />

a tím druhým objevným materiálem je od roku<br />

2000 polykarbonát, který začala k výrobě kufrů<br />

používat Rimowa jako první výrobce na světě.<br />

Tady v Pelhřimově vyrábíme právě ze zmiňovaného<br />

polykarbonátu a za těch dvanáct let máme<br />

spolehlivý tým vyškolených odborníků,“ říká<br />

pan Kozler, zatímco procházíme obrovským<br />

skladem ke třinácti zářivě oranžovým robotům,<br />

kteří jako by se zmítali v jakýchsi podivných tanečních<br />

figurách uzamčeni do zvláštní klece.<br />

Precizně si při tanci předávají součástky a kompletují<br />

zavazadlo.<br />

Celý náš <strong>ZEN</strong>ový tým fascinovaně přihlíží, jak<br />

jsou ti obři sehraní, až do té doby, kdy jeden<br />

z nich začne stávkovat. „Ta robotická výroba je<br />

spuštěná teprve dva měsíce a je úplnou novinkou<br />

ve výrobě kufrů, tak ještě ladíme a vychytáváme<br />

mouchy. V našem oboru je to totiž unikát.<br />

Připravovalo se to dva roky a robot je naprogramován<br />

přímo pro výrobu kufrů. Dělali je pro<br />

nás v Kanadě a koncept, který tady zavádíme,<br />

funguje v automobilkách. Pan Morszeck miluje<br />

letectví, které provází historii značky, ale je také<br />

fascinován automobilovým průmyslem. A protože<br />

je to typ vizionáře, který co si zamane, to<br />

dokáže ve výrobě aplikovat, často jsme v mnoha<br />

4 m<br />

15 m<br />

34<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>35

Tak jde čas<br />

1898 – Paul Morszeck<br />

zakládá v Kolíně nad<br />

Rýnem továrnu na výrobu<br />

cestovních zavazadel.<br />

Kožených, ale lehkých.<br />

1937 – Morszeck se inspiruje<br />

materiálem, z něhož byla<br />

vyrobena letadla Junkers,<br />

a na trh uvádí kufr z duralu.<br />

1950 – Zahájena výroba<br />

kufrů s typickou drážkovanou<br />

strukturou; vynikají odolností<br />

proti teplotním rozdílům<br />

a vlhkosti vzduchu.<br />

1976 – Dieter Morszeck (na<br />

snímku) vyvíjí kufr z lehkého<br />

kovu s vodotěsným<br />

systémem pro profesionální<br />

fotografickou výbavu.<br />

V průběhu hovoru se přemisťujeme do nejvyššího<br />

skladu v České republice, kde jezdí vysokozdvižné<br />

vozíky, k jejichž ovládání potřebujete krom šikovnosti<br />

také horolezecké zkoušky, abyste v případě<br />

poruchy mohli slanit. Celých dvaadvacet metrů<br />

vysoký sklad je založen do výšky patnácti metrů.<br />

Nabídku prohlédnout si prostor z této výšky jsem<br />

s díky odmítla a příležitost přenechala kolegyni,<br />

fotografově asistentce, která mi o chvíli později<br />

mávala s poněkud staženým žaludkem.<br />

„Obsluhu jsme pochopitelně vybírali s ohledem<br />

na to, jak snášejí takovou výšku,“ usmívá se<br />

náš průvodce Vladimír Kozler, který je vlastně<br />

otcem této myšlenky, a co víc, nápad postavit<br />

takto vysoký sklad dokázal dotáhnout do konce.<br />

V přístupu k práci je velmi podobný Dieteru<br />

Morszeckovi, který za čtyřicet let ve firmě dokázal<br />

nejen mnohonásobně zvýšit obrat a vybudovat<br />

síť butiků po celém světě, ale přišel i s mnoha<br />

inovacemi, z nichž nejvýznamnější je objevení<br />

polykarbonátu pro výrobu zavazadel.<br />

2000 – Dieter Morszeck<br />

zahajuje výrobu prvních<br />

lehkých zavazadel<br />

z polykarbonátu.<br />

2001 – Kolečkový systém<br />

Multiwheel umožňuje<br />

snadnou manipulaci<br />

s naloženými kufry<br />

2006 – Zavazadla jsou<br />

vybavena zabudovanými<br />

zámky TSA, které lze při<br />

bezpečnostních kontrolách<br />

otevřít bez poškození a poté<br />

opět zamknout<br />

2009 – Řada Salsa Air<br />

vyrobená z lehkého<br />

polykarbonátu je nejlehčím<br />

Salsa zavazadlem v historii.<br />

2010 – Rimowa slaví 60 let<br />

výroby hliníkových kufrů<br />

a 10 let výroby zavazadel<br />

z polykarbonátu<br />

věcech průkopníky. Sice to, jak vidíte, může přinášet<br />

i potíže, ale vždycky je to výzva,“ komentuje<br />

stávku robota Vladimír Kozler.<br />

Kufr značky Rimowa tvoří dohromady zhruba<br />

200 jednotlivých dílů, jež jsou v rámci více než<br />

devadesáti pracovních úkonů, střídavě prováděných<br />

stroji a lidmi, smontovány v dokonalé zavazadlo.<br />

Mnoho módních značek v posledních<br />

letech začalo vyrábět i kufry, ale pro skutečného<br />

cestovatele je důležitý nejen atraktivní design,<br />

ale také funkce. Ať už se to týká praktického<br />

řešení uvnitř zavazadla, nebo speciálně vyvinutého<br />

patentovaného kolečkového systému<br />

multiwheel, či nových cylindrických ABUS TSA<br />

zámků, které lze při celních bezpečnostních<br />

kontrolách bez poškození otevřít. K tomu všemu<br />

podšívka lehčí než padákové hedvábí je tady<br />

k vidění v mnoha dekorech a barevných provedeních<br />

a vyzkoušeli jsme si rovněž, že díky speciálním<br />

kolečkům můžete i plně naložený kufr<br />

„řídit“ jedním prstem.<br />

V hale dorazíme k místu, kde se lisují skořepiny<br />

z polykarbonátu. Fotografovat nesmíme, ale<br />

celý proces by se dal přirovnat k výrobě jakýchsi<br />

dutých bábovek, jejichž správný tvar a tloušťku<br />

n zhRUBA 200 DíLů Je VíCe Než 90 úKONy<br />

SMONTOVáNO V DOKONALé zAVAzADLO.<br />

kontroluje vyškolený odborník. Řada Salsa Air<br />

je totiž v současnosti nejlehčí Salsa zavazadlo<br />

na trhu, a tak rozhoduje každý milimetr. K názvům<br />

zářivě barevných kolekcí, jako je Salsa,<br />

Samba či Bolero, inspirovala Dietera Morszecka<br />

jeho žena, která pochází z Brazílie. Rimowa<br />

taková, jaká je dnes, je vlastně spojením německé<br />

preciznosti a technologie, české pracovitosti<br />

a kreativity a brazilské hravosti a radosti ze<br />

života,“ říká Vladimír Kozler.<br />

Jako z filmu<br />

Stoupáme opět směrem ke kancelářím, kde už<br />

fotograf připravuje scénu jako vystřiženou z filmu,<br />

jehož hlavními hrdiny jsou v této chvíli jen<br />

kufry a kufříky s typickým rylováním. Jako bych<br />

v dálce zahlédla letadlo a dvojici, která se chystá<br />

na cestu kolem světa.<br />

Na scénu přichází s úsměvem pan Kozler a na<br />

„letišti“ najednou máme byznysmena na cestách.<br />

V košili na míru a dokonale střiženém saku<br />

působí, jako by pózování pro fotografy byla běžně<br />

jeho práce. „Často se mi stává, že mne někdo<br />

z castingové agentury osloví, dokonce mi nafotili<br />

i book, ale já na podobné aktivity opravdu nemám<br />

čas. Muselo by to být něco velmi zajímavého,<br />

abych se rozhodl, že nabídce dám přednost<br />

před volným časem s rodinou,“ glosuje sportovně<br />

založený otec tří dětí.<br />

A právě jeho rodina, především rodiče jeho ženy,<br />

mají největší zásluhu na tom, že Rimowa začala<br />

svá zavazadla vyrábět v Pelhřimově. Manželka<br />

pana Kozlera dnes staví v areálu výrobní halu<br />

firmy LIWA, což je hlavní dodavatel podšívek<br />

pro Rimowu. „Rodiče<br />

manželky pracovali<br />

tady v DUP,<br />

což byla jedna z největších<br />

továren na<br />

výrobu manikúr a necesérů a měli vazby v Německu,<br />

takže ještě rok před založením firmy se<br />

LIWA stala dodavatelem pro Rimowu a dodávali<br />

do Německa podšívky. Potom se rozhodlo o založení<br />

firmy Rimowa v Pelhřimově a po prvních<br />

třech letech nastal zlom oním zavedením polykarbonátu<br />

do výroby.“ V obchodním rejstříku<br />

byla firma zapsána 19. května, což je den narození<br />

Vladimíra Kozlera, který tuto náhodu vnímá<br />

jako znamení, jež předurčilo jeho další osud. n<br />

Navigátor světa digitálních technologií<br />

V novém televizním pořadu se ode mě dozvíte,<br />

co ve světě digitálních technologií opravdu<br />

stojí za to. A co třeba vůbec ne. Nevěřím<br />

marketingovým sloganům, bavím se<br />

s odborníky a vše testuji na vlastní kůži.<br />

Můj verdikt je nekompromisní.<br />

DIGIPORT sledujte každou<br />

sobotu v 17.45 na Fandovi.<br />

36<strong>ZEN</strong>

fashioN<br />

love<br />

Kabelky Louis Vuitton se díky své nesmírné popularitě<br />

staly klasickou známkou statusu. Pro dámu je dnes<br />

vuittonka naprostým „must have“. <strong>ZEN</strong> si s tímto<br />

kulturním fenoménem pohrál po svém…<br />

Foto Ben Renč<br />

Ona: sako H&M Conscious<br />

Collection (od dubna exkluzivně<br />

v NG Myslbek); kabela Louis<br />

Vuitton Keepall, 29 900 Kč.<br />

38<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>39

Ona: brýle Mirka<br />

Horká, info o ceně<br />

u návrhářky; kabelka<br />

Louis Vuitton Eden,<br />

53 500 Kč (vlevo).<br />

On: kalhoty Muset,<br />

5700 Kč; ruksak<br />

Louis Vuitton<br />

Palk, 41 000 Kč.<br />

40<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>41

Foto vlevo: Ona – Louis<br />

Vuitton Metis, 33 500 Kč; kalhoty<br />

H&M Conscious Collection.<br />

Foto vpravo: Ona – svetr H&M;<br />

kabelka Louis Vuitton Noe,<br />

25 100 Kč. On – taška Louis<br />

Vuitton Kitan, 30 000 Kč.<br />

Všechny doplňky LV<br />

jsou z řady Monogram.<br />

Styling: Radka Sirková / Make-up: Renata Zelinková / Produkce: Hana Šťastná / Models: Hana a Šimon (Czechoslovak Models)<br />

42<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>43

<strong>ZEN</strong> žEN (i mužů)<br />

Origami set papírů,<br />

Muji.eu, 99 Kč<br />

Baret, Tonak, 344 Kč<br />

Zas je<br />

tu, jaro<br />

je tu!<br />

Náramky Diva, Frey Wille,<br />

bílý 23 820 Kč, žlutý 21 850 Kč<br />

Konev Kamila,<br />

Koziol, 432 Kč<br />

Dámské prádlo, Marks & Spencer, set 699 Kč<br />

Náhrdelník Niagara Green,<br />

Swarovski, 15 400 Kč<br />

Šála, Frey Wille, 6640 Kč<br />

Šátek, Bulgari, 7700 Kč<br />

Kravata, Bulgari, 3700 Kč<br />

Termo hrnek,<br />

Aveo, 445 Kč<br />

Dámské boty, Marks<br />

& Spencer, 899 Kč<br />

Termo taška<br />

Lunch Tote,<br />

Built, 539 Kč<br />

Kabelka<br />

Isabella<br />

Rosellini,<br />

Bulgari,<br />

53 600 Kč<br />

Tulipány,<br />

Belles<br />

Fleurs,<br />

10 ks, 99 Kč<br />

Stylistka<br />

Patricia<br />

Madarová<br />

a fotograf<br />

David Bruner<br />

oslavili jaro<br />

ohňostrojem<br />

barev. Pro<br />

letošní<br />

sezonu<br />

vybírejte<br />

zelenou,<br />

červenou<br />

a žlutou!<br />

Mátový čaj Pure<br />

Peppermint, Marks<br />

& Spencer, 44 Kč<br />

Expresní odlakovač,<br />

Sephora, 240 Kč<br />

Krémové<br />

sérum<br />

Curvaceous<br />

Full Swirl,<br />

Redken,<br />

700 Kč<br />

Čistič na oděvy, Allesi /<br />

Potten & Pannen,<br />

1050 Kč<br />

Květináč Socker,<br />

IKEA, 59 Kč<br />

Kabelka Crocodile<br />

Knot, Bottega<br />

Veneta, 75 000 Kč<br />

44<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>45

Čokoláda After Dinner Mints,<br />

Marks & Spencer, 100 Kč<br />

Denní péče Skin Ergetic,<br />

50 ml, Biotherm, 1190 Kč<br />

Hodinky, Lexon, 789 Kč<br />

Přívěsek Translucent, Swarovski, 5200 Kč<br />

Lak na nehty YSL, 550 Kč<br />

Lahev Cuipo, Sigg / Potten & Pannen, 629 Kč<br />

Klíčenka, Hermès, 4100 Kč<br />

Lak na nehty Heavy Petals,<br />

Estée Lauder, 620 Kč<br />

Prsten Toya, Swarovski,<br />

7700 Kč<br />

Parfém Jour d’Hermès,<br />

50 ml, Hermès, 2000 Kč<br />

Korektor Pure Fect Skin, 15 ml, Biotherm, 450 Kč<br />

Prsten Sketch Red, Swarovski, 7700 Kč<br />

Portfolio A5, Papelote, 436 Kč<br />

Kartáč na vlasy Tangle Teezer<br />

Salon Elite, 399 Kč<br />

Dámské boty, Baťa, 1199 Kč<br />

Šátek, Frey Wille, 1750 Kč<br />

Peněženka, Comme des Garcons<br />

/ Ingredients, 2990 Kč<br />

Síťovka, Retrotašky.cz, 48 Kč<br />

Květináč Sky Planter, Boskke, 825 Kč<br />

46<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>47

<strong>ZEN</strong> tEst<br />

Když se<br />

Anglie miluje<br />

s Německem<br />

Evropa je možná v úpadku, ale ještě dlouho bude dělat<br />

nejlepší auta. Neboť v automobilovém světě dokážou<br />

i odvěcí rivalové spojit síly. Kdyby jen takhle fungovala<br />

celá Evropská unie, píše Milan Vidlák po své <strong>ZEN</strong>ové jízdě.<br />

Foto Bentley<br />

U<br />

ž jste si vyzkoušel masáž?“ zeptal se<br />

mě ten gentleman a já se trochu nesvůj<br />

snažil tvářit, jako bych podobné<br />

situace zažíval celkem běžně. Ve skutečnosti<br />

jsem právě absolvoval svoji první testovací jízdu<br />

v životě za účasti Paula Jonese, šéfa vývoje<br />

automobilky Bentley, který si právě připsal na<br />

konto nejrychlejší model slavné britské sportovní<br />

značky v historii – Bentley Continental<br />

GT Speed. Po pravdě, když uháníte po německé<br />

dálnici dvousetpadesátikilometrovou rychlostí<br />

a rozčilujete se, že vás zpomaluje BMW Gran<br />

Coupé, na nějaké masážní tlačítko si ani nevzpomenete.<br />

Po spanilé jízdě Bavorskem, která vedla z mnichovského<br />

letiště až k serpentýnám městečka<br />

Berchtesgaden, si při pohledu z terasy pokoje<br />

hotelu Intercontinental politicky nekorektně<br />

pomyslím, že ten Hitler dobře věděl, proč si<br />

vybudoval své Orlí hnízdo zrovna tady. Celá<br />

předváděcí akce nekompromisně ukazuje, proč<br />

je Německo jedním z posledních míst na světě,<br />

kde věci jakžtakž fungují.<br />

Dlouhá léta takovým místem byla i stará dobrá<br />

Anglie. Jenže časy se mění a máloco to ilustruje<br />

lépe než právě osud některých slavných značek.<br />

„Británie prodala úplně všechno. Nemám<br />

nic proti Němcům, ale to, že jsme jim prodali<br />

Rolls-Royce, je prostě k popukání. Rolls-Royce!<br />

Nedokážu vymyslet nic, co by charakterizovalo<br />

Británii víc než toto auto,“ prskal v rozhovoru<br />

pro <strong>ZEN</strong> v létě Sir Frank Lowe, legenda světové<br />

reklamy. A to nebohý Sir Frank zapomněl<br />

zmínit, že spolu s Rollsem prodala Británie<br />

Německu i další klenot – Bentley. Konkrétně<br />

Volkswagenu.<br />

Být tak důchodcem<br />

Právě prodej „lidové“ německé automobilce totiž<br />

zachránil obě značky před krachem. (Rolls-<br />

-Royce nakonec přešel pod BMW.) I když se<br />

o britské konzervativce pokoušely mdloby, fakt<br />

je, že spojení sil dvou odvěkých nepřátel na automobilovém<br />

poli lidstvu prospělo. Volkswagen<br />

totiž začal pěkně zostra. Skomírající Bentley<br />

koupil v roce 1998 a už v roce 2003 přišel s pořádnou<br />

peckou.<br />

Continental GT byl milníkem historie značky,<br />

jelikož šlo po 70 letech o první zcela nový<br />

model. Volkswagen do jeho vývoje a moder-<br />

Bentley Continental GT Speed<br />

v plné kráse před komplexem<br />

hotelu Intercontinental<br />

v Berchtesgadenu.<br />

nizace továrny v Crewe investoval 500 milionů<br />

liber.<br />

Výsledkem je i toto nové GT Speed, které vychází<br />

z třílitrového vozu Bentley ze začátku dvacátých<br />

let minulého století, kdy značka vyrobila<br />

Speed Model pro majetné řidiče, kteří si chtěli<br />

za volantem trochu užít. Zároveň je nejrychlejším<br />

Bentleyem a při zachování všech tradičních<br />

linií a jedinečně britského designu vytvořil VW<br />

– jak něžně vyjádřil můj kolega, zkušený motoristický<br />

novinář Petr Hanke – „auto pro důchodce“.<br />

I když, pravda, nikoli české.<br />

Co tím myslel? Inu, solidně velký kufr, na sportovní<br />

kupé i dost prostoru vzadu, takže se tam<br />

pohodlně svezou vnoučci, a především komfortní<br />

ovládání a jízdní vlastnosti, takže se v něm<br />

nezabije ani ten, kdo předtím seděl leda v octavii.<br />

Na 625 koní, dvanáctiválcový motor a nejluxusnější<br />

jedenáctireproduktorovou hudební<br />

aparaturu anglické značky Naim si zvyknete<br />

rychle. Bentley se řítí jako kouzelný tank, kde se<br />

stane něco ještě dřív, než na to pomyslíte. Jak<br />

jinak si vysvětlit to, že jedete 200 a v momentě,<br />

kdy se před vámi jedoucí mercedes ustrašeně<br />

zařadí do pomalejšího pruhu, šlápnete na plyn<br />

a mercedes ve zpětném zrcátku není?<br />

Po malé přestávce v rozkošném penzionu, kde<br />

ještě rozkošnější dcera majitelky podává v tradičním<br />

kroji domácí štrúdl, se od Orlího hnízda<br />

valíme zpět směr Mnichov alpskými silničkami,<br />

až kolega Petr zavaří brzdy. A já si tak<br />

říkám, kdo jiný než Němci by zvládl zorganizovat<br />

jakoby mimoděk tak opulentní, a přitom<br />

nenucenou akci bez jediné chyby, zbořeného<br />

plotu či smítka u příkopu, a ještě u toho dokázal,<br />

aby se návštěvník cítil jako pravý anglický<br />

lord, kterému s respektem kynou bavorští sedláci<br />

ze svých ubohých mercedesů. n<br />

Bentley Continental<br />

GT Speed<br />

n Zdvihový objem:<br />

5998 ccm<br />

n Výkon: 460 kW / 625 koní<br />

n Převodovka: 8stupňový<br />

automat<br />

n Válce/ventily: 12/4<br />

n Maximální rychlost:<br />

330 km/h<br />

n Zrychlení: 0–100 km/h<br />

za 4,2 s<br />

n Komb. spotřeba: 14,9 l<br />

Více na<br />

www.bentleypraha.com<br />

48<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>49

CEO<br />

[JérÔme SilveStre]<br />

Každý bude mít<br />

své vlastní léky<br />

Podle francouzského šéfa farmaceutické jedničky na českém trhu<br />

spočívá budoucnost obchodu s léky v individuálním přístupu<br />

k onemocnění a léčbě na míru. Jeho největším objevem<br />

poslední doby se ale stala moravská vína.<br />

Text Milan Vidlák<br />

J<br />

Foto Jakub David<br />

sem tu jen pro vás,“ s širokým úsměvem<br />

hlásí čtyřiapadesátiletý JérÔme<br />

Silvestre; během našeho povídání občas<br />

prohodí nějaký vtípek, zdvořilostmi nešetří<br />

a člověka si rychle získá svou bezprostředností.<br />

Prostě typický Francouz. Když pózuje fotografovi,<br />

obrázky jsou hotové během deseti minut.<br />

Původní profesí vědec přitom vystudoval fyzikální<br />

chemii a management a nyní řídí z pozice<br />

prezidenta farmaceutický byznys společnosti<br />

Zentiva v padesáti zemích v Evropě, v Africe<br />

a na Středním východě. Žil v Kanadě i Singapuru,<br />

teď ale sídlí v Dolních Měcholupech v kanceláři<br />

s výhledem na pole a Újezd nad Lesy. Pochvaluje<br />

si místní klid a ve volném čase chodí<br />

na výstavy mladých českých umělců – na stěně<br />

mu čerstvě visí abstraktní malba od Štefana<br />

Tótha.<br />

n V ČESKé rEPuBLicE PocháZí KAŽDá ČTVrTá<br />

ProDANá KrABiČKA LéKů oD <strong>ZEN</strong>TiVy.<br />

Co jste dělal, než jste se stal šéfem Zentivy?<br />

Dělal jsem spoustu různých věcí ve spoustě byznysů<br />

a zemí. V mé kariéře je ale jeden společný<br />

jmenovatel – věda. Začínal jsem jako vědec v inovativní<br />

agrochemii, pak jsem se přesunul k vakcínám,<br />

následně do farmacie, až jsem se nakonec<br />

dostal k řízení generického byznysu firmy Sanofi.<br />

Polovinu svého dospělého života jsem strávil<br />

mimo Francii, svou rodnou zemi. Jsem šťastný, že<br />

jsem mohl pracovat v tolika odvětvích a zemích.<br />

Proč jste se stal z vědce manažerem? Nezačala<br />

vás věda nudit?<br />

Ne, bylo to velmi vzrušující. Bavilo mě pracovat<br />

ve velmi výkonné laboratoři ve Spojených státech,<br />

moc jsem si to užíval – spousta týmové práce,<br />

soutěžení. Vedoucí profesor byl skvělý muž,<br />

který obdržel Nobelovu cenu, zrovna když jsem<br />

se k nim připojil.<br />

Můžete porovnat životní styl v jednotlivých<br />

zemích, kde jste žil?<br />

Líbila se mi Asie – je to veliký kontinent, kde se<br />

vše velmi rychle pohybuje, vše je energické a rozmanité.<br />

Například v Kanadě je dobrý „work/life<br />

balance“, trochu jako v Česku. Španělsko bylo<br />

zase zajímavé kvůli historii a hispánské kultuře.<br />

Po těch všech zemích jste skončil v Dolních<br />

Měcholupech. Trošku rozdíl, ne? Není na vás<br />

Česko až příliš klidné?<br />

To je právě dobře. Potřebujeme být v klidu, abychom<br />

dělali dobrá rozhodnutí. Líbí se mi zdejší<br />

atmosféra.<br />

Francie je známá svou skvělou kuchyní a vínem.<br />

Kam chodíte na jídlo v Praze?<br />

Výhoda Prahy je v tom, že jde o velmi mezinárodní<br />

místo. Mám rád prolínání jednotlivých kuchyní,<br />

indickou kuchyni, italskou a asijskou. Většinu<br />

času, když jsem v Praze, jím tady v Zentivě, kde<br />

máme dobrou jídelnu. V centru jsou dobré indické<br />

restaurace. A česká kuchyně mi taky chutná.<br />

Taky jsem objevil velmi dobrá vína z Moravy.<br />

Jak zvládáte svůj „work/life balance“?<br />

Odpočívám zejména při návštěvách pražských<br />

kulturních akcí. Mně i mé ženě se líbí umění<br />

a galerie. V každé zemi nejraději objevuji místní<br />

mladé výtvarníky. Kupuji si také jejich obrazy.<br />

A taky sportuji. Běhám v přírodě – především<br />

podél řeky, na jejích březích se pořád něco<br />

děje.<br />

Někteří šéfové ze zahraničí tvrdí, že se čeští zaměstnanci<br />

bojí riskovat. Všiml jste si toho také?<br />

Možná by mohli být sebevědomější, protože jsou<br />

talentovaní, vzdělaní, mají dobrou energii a jsou<br />

loajální. Mají dostatek schopností na to, aby byli<br />

iniciativnější. To je ale moje práce, abych jim<br />

s tím pomohl.<br />

Jaký je rozdíl mezi generickým byznysem<br />

a produkcí originálních léků?<br />

Vyvíjet novinky zabere spoustu let, zhruba deset,<br />

a stojí to mnoho peněz – nejméně miliardu eur.<br />

Originální lék těží z exkluzivity na trhu, která<br />

je chráněna patentem po dobu jeho životního<br />

cyklu. Když patent skončí, nastupují kopie originálních<br />

léků, tedy generika. V Sanofi ale děláme<br />

všechno – od vakcín po nové léky, generika či léky<br />

pro zvířata.<br />

Součástí skupiny Sanofi se Zentiva stala v roce<br />

2009. Jak si dnes Zentiva vede?<br />

Stále roste. Zentiva představuje celou polovinu<br />

generického byznysu skupiny Sanofi. V roce<br />

2012 naše prodeje vzrostly o 8 procent a přesáhly<br />

jednu miliardu eur. Pokračuje také mezinárodní<br />

expanze Zentivy. Původně šlo o střední<br />

a východní Evropu, ale v posledních dvou letech<br />

jsme vstoupili do západní Evropy a teď expandujeme<br />

v Africe a na Středním východě.<br />

Jaké jsou nejprodávanější léky?<br />

Máme některé velmi oblíbené volně prodejné<br />

léky, které určitě znáte (například ibalgin nebo<br />

paralen – pozn. red.). Co se týče léků na předpis,<br />

naše klíčové produkty jsou především v oblasti<br />

kardiovaskulárních onemocnění, kde jsme lídry,<br />

stejně jako v oblasti střevních chorob.<br />

Liší se vaše úspěchy v jednotlivých zemích?<br />

Ano, záleží to na tom, v jaké době jsme zahájili<br />

prodej ve srovnání s konkurencí. V České republice<br />

je každá čtvrtá krabička léků od Zentivy. Ta<br />

Víc než miliarda pacientů<br />

na celém světě si za rok koupí<br />

nějaký lék od Zentivy, jíž<br />

JérÔme Silvestre šéfuje.<br />

V 50 zemích firma ročně prodá<br />

500 milionů balení léků.<br />

50<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>51

covali. Sanofi dělá kolem dvaceti klinických výzkumů<br />

spolu s místními špičkovými odborníky,<br />

nemocnicemi a vědci. Někdy také pomáhají jako<br />

poradci, jak pokusy provádět. Nežádáme je, aby<br />

vyrobili lék na konkrétní nemoc, a výzkumníkům<br />

nedáváme instrukce, spíše sdílejí znalosti.<br />

Lidé se čím dál víc poohlížejí po alternativní<br />

léčbě namísto braní léků. Začínají chápat, že<br />

nemoc je jen signálem, že něco dělají špatně<br />

a musí to změnit. Jak se díváte na tento trend?<br />

Nejlepší medicínou je prevence. Lidé tedy víc<br />

a víc předcházejí nemocem. V mnoha článcích<br />

bylo napsáno, že když lidé cvičí alespoň tři hodiny<br />

týdně, snižují o 80 procent riziko rakoviny<br />

a kardiovaskulárních onemocnění.<br />

Ale přestože víc cvičí a snaží se žít zdravěji,<br />

nemocí přibývá.<br />

Ve skutečnosti lepší zdravotní péče zlepšuje kvalitu<br />

života. Za posledních 50 let se prodloužila<br />

délka života u mužů starších 65 let skoro o pět let.<br />

Lidé žijí déle a já věřím, že i díky lepší zdravotní<br />

péči ze strany států a lepším produktům. A také<br />

kvůli lepšímu životnímu stylu.<br />

VYSOKÁ RYCHLOST<br />

NÍZKÉ CENY<br />

Připojte se v březnu <strong>2013</strong> k FedEx a získejte až 40% slevu z našich<br />

ceníkových cen na veškeré importní nebo exportní zásilky<br />

až do 30. června <strong>2013</strong>.<br />

až<br />

Kosmopolitní manažer<br />

investuje do děl umělců<br />

v zemi, kde právě žije. Do<br />

pražské kanceláře si pořídil<br />

obraz Štefana Tótha.<br />

Nejčastěji<br />

distribuované<br />

léky do lékáren<br />

n Paralen 500 (24 tablet<br />

x 500 mg)<br />

n Ibalgin 400 (36x400 mg)<br />

n Acylpyrin (10x500 mg)<br />

n Paralen 500 (12x500 mg)<br />

n Valetol<br />

n Olynth 0,1 % (1x10 ml)<br />

n Brufen 400 (30x400 mg)<br />

n Ataralgin<br />

n Ibalgin 400 (24x400 mg)<br />

n Olynth HA 0,1 % (1x10 ml)<br />

Údaj se týká volně prodejných léků.<br />

Tučně označené léky vyrábí Zentiva.<br />

Zdroj: SÚKL<br />

je zde farmaceutickou jedničkou, protože tu byla<br />

založena a je na trhu od začátku.<br />

Mají Češi v užívání léků nějaká specifika?<br />

Je to všude v Evropě víceméně stejné. Ale Zentiva<br />

má samozřejmě tradiční české značky (paralen,<br />

ibalgin, celaskon, modafen – pozn. red.).<br />

Podle statistik Češi chodí k doktoru víc, než<br />

by bylo zdrávo, často zbytečně. Projevuje se to<br />

nějak ve statistikách prodaných léků?<br />

Částky utracené za léky na obyvatele jsou v Česku<br />

šesté nejnižší ze sedmadvaceti zemí EU, přičemž<br />

ceny jsou srovnatelné.<br />

Dáváte vědcům jasné instrukce, nebo je necháte,<br />

ať bádají, a doufáte, že na něco přijdou?<br />

Jsme byznys založený na inovacích. Takže potřebujeme,<br />

aby vědci inovovali, dáváme jim instrukce,<br />

ve kterých oblastech se mají pohybovat. Ale<br />

nejsme moc direktivní, to brání inovaci. Pobízíme<br />

vědce, aby pracovali víc a víc s jinými vědeckými<br />

skupinami, učili se a spolupracovali.<br />

Spolupracujete s takovými centry, jako je to nedávno<br />

zesnulého profesora Antonína Holého?<br />

V minulosti jsme s touto laboratoří spolupra-<br />

Lidé příliš spoléhají na pilulky a lékaře. Myslíte,<br />

že tento trend může pokračovat?<br />

Měli bychom pokračovat v podporování lidí<br />

v tom, aby vedli zdravější životní styl. To ale naneštěstí<br />

neodstraní nemoci. Pro mnoho běžných<br />

nemocí a rizik, jako jsou ta kardiovaskulární,<br />

léky pomáhají žít pacientům lépe a déle. Jako<br />

farmaceutický průmysl jsme uspěli v tom, že se<br />

nám povedlo přetvořit akutní nemoci, jako jsou<br />

některé formy rakoviny, v chronické nemoci<br />

s možností delší doby života – například u rakoviny<br />

prsu. V budoucnu se budeme zaměřovat na<br />

individuální přístup k onemocnění, všichni jsme<br />

tvořeni z různých genů. Výzkum v genetice je používán<br />

k tomu, aby zjistil, která vhodná léčba je<br />

lepší pro vás nebo pro mě. Budoucnost je v individualizované<br />

medicíně. Lék může být více zacílen<br />

na konkrétního člověka, což povede k menší<br />

konzumaci léků.<br />

Nejdou ale ve skutečnosti oba cíle proti sobě?<br />

Na jedné straně musejí farmaceutické firmy<br />

a doktoři zvyšovat zisky, na straně druhé mají<br />

být lidé zdraví. Kdyby ale byli opravdu zdraví,<br />

váš byznys nemůže prosperovat...<br />

Lidé jsou zdravější, žijí déle. Ale pokud žijí déle,<br />

znamená to, že se zvyšují nároky na péči o ně.<br />

To není v rozporu se solidním farmaceutickým<br />

průmyslem. Osmdesátník dostane recept na tři<br />

čtyři léky, ale dřív by kvůli absenci léků možná<br />

zemřel daleko dřív. Léky pomáhají žít lidem<br />

déle a lépe. Ještě jsme totiž nenašli kouzelný<br />

návod, jak žít déle, a přitom být imunní vůči<br />

nemocem.<br />

n<br />

▼ A130001990<br />

Garantované časy<br />

doručení<br />

220 zemí a oblastí po<br />

celém světě<br />

Pro více informací navštivte<br />

fedex.com/cz/propagace<br />

52<strong>ZEN</strong>

advErtorial<br />

Dobře<br />

vychlazené lázně<br />

Karlovy lázně jsou prostě fenomén.<br />

Už samotná budova ze<br />

14. století postavená kým jiným<br />

než Karlem IV. je klenot. Se svými mozaikovými<br />

stěnami a bazény ve stylu římských<br />

lázní v kombinaci s hudebním klubem<br />

vytváří atmosféru, kde se střetávají<br />

dvě od sebe 700 let vzdálené doby.<br />

Budova chátrala od poloviny 20. století<br />

do 90. let, kdy ji Miroslav Lipšanský<br />

koupil a zrekonstruoval na klub, který<br />

se záhy zařadil mezi nejvyhledávanější<br />

místa v Praze. Podle průzkumů celých<br />

90 procent turistů ví, že půjde navštívit<br />

Karlovy lázně, ještě před příjezdem.<br />

Unikátní bar navržený<br />

designérskou společností<br />

1 to 1, který je vytvořen<br />

z 3500 prázdných lahví<br />

piva Heineken. (foto<br />

nahoře)<br />

Karlovy lázně se chlubí<br />

po Londýně druhým<br />

největším Ice Pubem<br />

v Evropě, kde si můžete<br />

dát drink v baru<br />

kompletně z ledu.<br />

(uprostřed a dole)<br />

V současné době Karlovy lázně spolupracují<br />

s Heinekenem na designu barů<br />

v interiéru. Heineken takto dává šanci<br />

českým talentovaným designérům<br />

a tyto unikátní instalace vytváří na míru<br />

v každém špičkovém podniku, kde se<br />

pivo Heineken nabízí.<br />

A co patří mezi jeho hlavní lákadla?<br />

Tak například druhý největší Heineken<br />

Ice Pub v Evropě, který navrhoval Igor<br />

Valachovič. Už od poledne si můžete<br />

zaplatit dvacetiminutový turnus v baru<br />

vyrobeného ze 150 bloků ledu o váze<br />

20 tun. Z ledu jsou vyrobené i skleničky,<br />

takže si svůj drink vychutnáte perfektně<br />

vyhlazený nejen díky teplotě -8 stupňů,<br />

udržováné v místnosti. Ale neumrznete<br />

– speciální bundu vám půjčí u vchodu<br />

a k pobavení si návštěvník prohlédne<br />

setrvačník parního stroje zamrzlého<br />

v ledu, ledovou repliku<br />

Karlova mostu<br />

nebo si posedí<br />

na trůnu, jak jinak,<br />

z ledu. Všechny rekvizity<br />

v Heineken<br />

Ice Pubu jsou dílem<br />

umělecké skupiny<br />

Ice Art. Pokud<br />

mráz není pro vás<br />

tím pravým, je zde<br />

postavený i designový<br />

bar z 3500 lahví<br />

Heinekenu, jejž<br />

navrhla designérská<br />

společnost 1 to<br />

1 v čele s Jakubem<br />

Gureckým. A na designu si zde dávají<br />

velmi záležet. Zatančit si můžete třeba<br />

i v dobovém bazénu, přeměněném na<br />

taneční parket. A nebo padat do neznáma<br />

v místnosti jen ze zrcadel, kam když<br />

vstoupíte, máte pocit, že je pod vámi<br />

200 metrů hluboká propast.<br />

I díky velkému ledovému baru a pěti<br />

patrům, kde v každém hrají jinou muziku,<br />

se Karlovy lázně staly za třináct<br />

let jedním z největších lákadel Prahy<br />

pro turisty i místní. Je to zkrátka takový<br />

„druhý tančící dům“.<br />

n<br />

a130001738<br />

▼ A13100<strong>02</strong>04<br />

▲ A120008284<br />

CO SLYŠÍTEVY?<br />

ZA OKNY<br />

Dny otevřených dveří podrobnosti na webu<br />

Bydlení 10 km od Václavského náměstí.<br />

Přesto Vás bude ráno budit zpěvem skřivan.<br />

Vyměňte městský hluk za klidné prostředí<br />

pražské vilové čtvrti.<br />

Přijďte se podívat, jak vypadá pohodová<br />

atmosféra a klid uprostřed města.<br />

54<strong>ZEN</strong><br />

Možnost výhodné hypotéky<br />

T E L . : 608 60 50 43 WWW.PARKMECHOLUPY.CZ

jím, tEdy jsEm<br />

Sladké nedělní ráno<br />

Gastronomická expertka <strong>ZEN</strong>u Kateřina Hicks píše o lehkém<br />

jarním brunchi, který vám zvedne náladu pro celý zbytek dne.<br />

Foto Tomáš Železný<br />

oeufs cocotte –<br />

zapečená vejce<br />

koktejl French 75<br />

– ani s Bohemkou<br />

není marný!<br />

rukola<br />

s citronovým<br />

dresinkem<br />

clafouti<br />

s jablky,<br />

již mírně<br />

splasklé<br />

klasický černý čaj<br />

z čínské provincie<br />

Jün-nan<br />

O<br />

d určitého věku je jaro moje nejoblíbenější<br />

roční období. Když mi bylo dvacet,<br />

jeho vulgární, přihlouplý optimismus<br />

mě takřka urážel, zato mě však silně oslovoval<br />

morbidní existencialismus podzimu. A vida,<br />

uběhlo pár desítek let a všechno je jinak. Ve slunečný<br />

(před)jarní den bych nejraději posedávala<br />

na zápraží a dojímala se tím, jak z pupenů raší<br />

první lístky.<br />

Pro kulinární potřeby jarního optimismu je<br />

ideálním žánrem víkendový brunch. V našich<br />

končinách tento výraz nabral specifické konotace<br />

– většinou se jedná o opulentní rodinnou<br />

žranici v (hotelové) restauraci s neomezeným<br />

množstvím jídla podávaným buffet-style, nicméně<br />

klasický brunch není nic jiného než důkladná<br />

pozdní snídaně, jež svou výživovou hodnotou zároveň<br />

nahrazuje oběd. Termín brunch (breakfast<br />

+ lunch) údajně pochází z Británie, nicméně dnes<br />

je populární i mimo anglosaský svět.<br />

Jeho kouzlo spočívá v tom, že 1) začíná nejdříve<br />

v deset, spíše v jedenáct dopoledne, takže si klidně<br />

můžete přispat, 2) vzhledem ke svému ležérnímu<br />

tempu je ideální jak pro rodiny, tak pro<br />

skupinky přátel, s nimiž si chcete během jídla<br />

a mezi jídlem popovídat, 3) je oproti obědu delší<br />

a oproti večeři finančně daleko méně náročný,<br />

4) pokud jde o servírované jídlo, je velmi flexibilní<br />

a 5) pořád vám ještě nechá velký kus dne volný,<br />

což potvrzuje jeho optimistický charakter.<br />

Americký brunch, alespoň ten podávaný v restauracích,<br />

na přelomu tohoto století utrpěl<br />

Jablečné clafouti<br />

Těstíčko:<br />

n 3 vejce<br />

n 250 ml mléka<br />

n 110 g rozpuštěného másla<br />

n lžička vanilkového extraktu<br />

n 85 g hladké mouky<br />

n 100 g cukru krupice<br />

n 1/2 lžičky soli<br />

Talíř či formu důkladně<br />

vytřete máslem. Zbytek<br />

másla rozšlehejte s ostatními<br />

ingrediencemi do hladkého<br />

těstíčka.<br />

Jablka:<br />

n 65 g másla<br />

n 4 kyselejší jablka, na silnější<br />

plátky<br />

n 100 g cukru krupice<br />

n 3 lžíce brandy (či slivovice<br />

apod.)<br />

n mletá skořice<br />

Na pánvi rozpusťte máslo,<br />

značný šrám na reputaci „díky“ článku Anthonyho<br />

Bourdaina Don’t Eat Before Reading This, který<br />

vyšel v roce 1999 v časopise The New Yorker<br />

a později coby kapitola jeho slavné knihy Kitchen<br />

Confidential (u nás vyšla pod názvem Důvěrnosti<br />

z kuchyně). Tony zde poodhalil roušku jistých<br />

tajemství oboru, jež měla milovníkům nedělních<br />

brunchů zůstat skryta – například skutečnost, že<br />

v kuchyni bude v neděli ráno zaručeně „béčkový“<br />

tým či rovnou zaučující se pomocné síly, že cena,<br />

již si restaurace za brunch účtují, je nehorázně<br />

nadsazená vzhledem k minimální ceně surovin<br />

a úrovni přípravy i to, že brunch je ideálním<br />

způsobem, jak „zkrmit“ nejrůznější zbytky a podobně...<br />

Ovšem<br />

to nás v Praze<br />

n KlASicKý BruNch NeNí OPuleNTNí rODiNNá<br />

žrANice, Ale DůKlADNá POzDNí SNíDANě.<br />

trápit nemusí<br />

– brunch amerického<br />

stylu<br />

s o me letami a jinými vaječnými jídly se zde prakticky<br />

nevyskytuje.<br />

Pro pěkný jarní víkend si dovoluji navrhnout<br />

brunch lehce francouzského střihu, jenž je však<br />

na přípravu velmi jednoduchý – stačí jen trochu<br />

plánovat. Skládá se z jednoho slaného jídla (zapečená<br />

vejce neboli oeufs cocotte), salátu, jednoho<br />

sladkého jídla (pudinkoidní omeleta clafouti s jablky)<br />

a koktejlu. Koktejly kombinující šumivé víno<br />

s citrusovou šťávou k brunchi patří, ale namísto<br />

typických exemplářů typu mimosa či bellini si dovolím<br />

doporučit svůj oblíbený, příhodně nazvaný<br />

French 75. V něm je kromě šampaňského (postačí<br />

prosecco, sekt či cava) ještě citronová šťáva a buď<br />

gin, nebo – chcete-li, aby byl váš koktejl opravdu<br />

french – koňak. Pravda, opijete se o dost rychleji,<br />

ale koktejl je to osvěžující, inspirující, elegantní<br />

a optimistický. Jako to jaro.<br />

n<br />

přidejte cukr a skořici,<br />

rozmíchejte. Přidejte jablka<br />

a zalijte brandy. Za občasného<br />

míchání nechte jablka prohřát<br />

cca 5 minut.<br />

Do talíře/formy nalijte polovinu<br />

těsta. Do ní rovnoměrně<br />

rozložte jablka a zalijte druhou<br />

polovinou těsta. Dejte péci.<br />

Clafouti je hotové, když se<br />

nafoukne a zezlátne, s pevným<br />

středem. Ihned servírujte se<br />

zbylou šťávou z pánve.<br />

Kateřina Hicks<br />

Oeufs cocotte<br />

(pro 4 osoby)<br />

Budete potřebovat čtyři<br />

zapékací misky, tzv. kokotky<br />

nebo ramekiny, o průměru<br />

okolo 8–10 cm, plus další<br />

mělčí nádobu, do níž je bude<br />

možno vložit (např. forma<br />

na dort)<br />

Ingredience:<br />

n kvalitní bageta k podávání<br />

n 4 čerstvá vejce (pokud<br />

jsou menší, lze použít<br />

i 2 vejce na osobu, v tom<br />

případě 8)<br />

n 4 plátky šunky nebo<br />

libovější slaniny<br />

n 150–200 g balení<br />

čerstvého sýra – např.<br />

kozího, ale lze použít<br />

i ricottu, crème fraîche,<br />

boursin, klidně i lučinu;<br />

neutrálně chutnající sýry<br />

předem dochuťte<br />

n čerstvě mletý pepř dle<br />

chuti, eventuálně jiné<br />

chuťově vhodné koření či<br />

bylinky – čerstvé či sušené<br />

Troubu předehřejte na<br />

220 °C. Mističku (kokotku)<br />

vytřete tukem, položte do<br />

ní plátek šunky a na ni dejte<br />

(dochucený) měkký sýr – asi<br />

2 lžíce na osobu. Navrch<br />

rozklepněte vejce a okořeňte.<br />

Opakujte. Mističky vložte do<br />

mělčí nádoby a do trouby.<br />

Do poloviny nádoby nalijte<br />

horkou vodu. Pečte cca<br />

10–15 minut, podle toho,<br />

jak upečená vejce chcete<br />

mít. Podávejte s bagetou<br />

a zeleným salátem.<br />

56<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>57

Na vlastNí kůži<br />

Jméno: Eva Vokurková<br />

Pozice: Sport manager<br />

Indoor Skydiving: 1 rok<br />

Motto: I believe I can fly.<br />

Jméno: Eva Rozkovcová<br />

Pozice: Marketing<br />

Indoor Skydiving: 1 rok<br />

Počet seskoků z letadla: 150<br />

Motto: Létání je sen. Sen<br />

o neskutečné svobodě.<br />

Jméno: Žaneta Vojtáková<br />

Pozice: Manager<br />

Indoor Skydiving: 3 roky<br />

Počet seskoků z letadla: cca 400<br />

„Létání v tunelu je tou nejlepší<br />

přípravou na seskoky z letadla. Navíc je<br />

to jako droga, čím víc člověk létá<br />

a zjišťuje, co je možné v tunelu vyvádět,<br />

tím víc se chce učit a trávit ve vzduchu<br />

víc a víc času :-) Prostě fly forever!“<br />

Jméno: Jitka Vycpálková<br />

Pozice: Instruktor<br />

Indoor Skydiving: 2 roky<br />

Létající lidé<br />

Art director <strong>ZEN</strong>u Samuel Kubín zkusil popřít zákon<br />

zemské přitažlivosti. A slavně zvítězil!<br />

Foto Tomáš Železný<br />

V<br />

ždycky se mi líbily kosmonautky. A tady byly<br />

hned čtyři. Nepluly ve vzduchoprázdnu, naopak<br />

se na vzduchovém polštáři vznášely. Dělaly salta,<br />

padaly hlavou dolů z několika metrů, zkrátka létaly! Vypadalo<br />

to tak lehce. Ale po vlastním pokusu uznávám, že bych<br />

se bez jejich asistence jen válel na spodní mříži nebo vyletěl<br />

někam nahoru, kde bych se hrůzou asi rozplynul.<br />

Žádný strach, s instruktorem nabízí Skydive Arena na<br />

okraji Prahy bezpečný adrenalinový zážitek. Pocit jako<br />

při seskoku padákem tu může zažít i ten, kdo jinak nevkročí<br />

ani na balkon. Ve větrném tunelu vás nadnáší<br />

vzduch proudící rychlostí přes 200 km za hodinu. Vy<br />

se snažíte rozprostřít tělo tak, abyste se udrželi v „letu“,<br />

ale stačí sebemenší pohyb hlavou a už výrazně klesáte či<br />

stoupáte. Všechny svaly v těle máte zaťaté, takže po pár<br />

minutách jste tak vyřízení, že začnete lítat jako ten pověstný<br />

hadr na holi. Ale když s vámi instruktorka vystoupá<br />

deset metrů vzhůru a potom padá dolů, jste jako jedna<br />

z nich. Jedna z těch kosmonautek, které jsem pozoroval<br />

a pro které neplatí zemská přitažlivost.<br />

n<br />

Skydive Arena je jediný tunel<br />

na světě s kruhovou skleněnou letovou<br />

komorou o průměru 4,3 metru<br />

a celkové výšce 14 metrů, kde vítr<br />

fouká rychlostí přes 270 km/h.<br />

Více na www.skydivearena.cz.<br />

58<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>59

příběh<br />

Americký sen? Ondřej Kania založil konzultační<br />

společnost (www.kaniaconsulting.com), která<br />

se zabývá poradenstvím v oblasti studia na<br />

středních školách a univerzitách v USA.<br />

[Ondřej Kania]<br />

Studentova agentura<br />

Jak se dostat na soukromou střední školu do New Yorku<br />

a nezaplatit za to ani dolar? Pro <strong>ZEN</strong> o tom píše mladý<br />

muž, který ví, jak na věc.<br />

Foto Jakub David<br />

J<br />

menuji se Ondřej Kania, je mi dvacet<br />

a splnil se mi sen. Před třemi lety jsem<br />

začal vnímat, že sem nějak nepatřím, že<br />

by pro mě bylo nejlepší odjet do zahraničí a vybít<br />

si svou ambicióznost a sebevědomí a přetransformovat<br />

je v něco reálného a úžasného. Dostal jsem<br />

se k blogům několika studentů, kteří jeli do USA<br />

přes agentury na tzv. výměnné pobyty, a okamžitě<br />

jsem začal snít o tomtéž. Ale vzhledem k tomu, že<br />

pocházím z relativně chudé rodiny, velice rychle<br />

mi došlo, že to bude problém.<br />

n lOBBUJI U AMERICKýCh šKOl A čESKýCh<br />

PODNIKATElů ZA NADANé STUDENTY.<br />

Jedna studentka však na blogu líčila, jak začala<br />

psát soukromým středním školám v USA, jestli<br />

by jí nedali stipendium, protože nemá dostatek<br />

financí, aby zaplatila celé školné. Nakonec se jí to<br />

povedlo a ze školného, které se pohybovalo okolo<br />

50 000 dolarů, platila „jen“ 10 000. Věděl jsem, že<br />

si nemůžu dovolit ani tuhle částku, ale jaksi podvědomě<br />

jsem cítil, že někde tam za oceánem jsou<br />

možné věci, o kterých jsem četl jen v knihách. Sepsal<br />

jsem tedy svůj příběh, seznam svých zájmů<br />

a úspěchů a poslal e-mail každé soukromé střední<br />

škole v USA. Většina zdvořile odmítla.<br />

Několik jich však napsalo, že by se o mně chtěli<br />

dozvědět víc. Trvalo mi to zhruba sedm měsíců<br />

– napsal jsem stovky e-mailů, vyplnil desítky<br />

dokumentů a absolvoval nespočet telefonátů.<br />

Výsledkem byla čtyři 95% a dvě plná stipendia<br />

na soukromé střední školy ve Vermontu, Maine,<br />

Iowě, Kentucky, Dallasu a New Yorku.<br />

Doplatit pět procent, která představovala pár tisíc<br />

dolarů, jsem si nemohl dovolit, jelikož už jen<br />

na víza a letenku jsem si musel půjčit od strýce.<br />

Vybral jsem si tedy školu v New Yorku, poněvadž<br />

měla skvělý basketbalový program a já basketbal<br />

hrál. Rodina tomu nevěřila do chvíle, než jsem se<br />

s nimi loučil na letišti. Jakmile jsem se vznášel nad<br />

New Yorkem, v uších mi hrála „Empire State of<br />

Mind“ a já se cítil jako ve snu. Když jsem viděl postaršího<br />

černocha, vysokého jako já, s rodinkou,<br />

jak drží cedulku s mým jménem v ruce, připadal<br />

jsem si zvláštně. A to jsem ještě netušil, že mě budou<br />

chtít s jeho dcerou, která tam tak nenápadně<br />

v brýlích seděla, za nějakou dobu oženit.<br />

Zhruba ve dvě hodiny ráno jsme přijeli před<br />

školu, kde už čekal naprosto potetovaný a gangstersky<br />

vyhlížející trenér Jimmy. Cestou na pokoj<br />

jsem poznal všechny členy týmu, ve kterém jsem<br />

byl jediný běloch. První noc byla příšerná, nerozuměl<br />

jsem pomalu ani slovo, a když jsem je viděl,<br />

pochyboval jsem, že bych něco mohl uhrát.<br />

Jak plynul čas, bylo vše lepší a lepší. Jazykově jsem<br />

se adaptoval poměrně rychle a po chvíli jsem<br />

uměl skvěle předvést brooklynský, bronxský,<br />

washingtonský a texaský akcent. Takže jedinou<br />

možností, jak mě rozpoznat od spoluhráčů, byla<br />

moje světlá barva a deficit svalové hmoty.<br />

Byly to krásné časy. Namátkou – hrál jsem na<br />

celonárodně sledovaném basketbalovém turnaji<br />

v Las Vegas, spřátelil jsem se s držitelkou ceny<br />

Grammy jménem India Aria a získal investora<br />

pro svůj podnikatelský projekt. O naší škole Redemption<br />

Christian Academy se navíc psalo ve<br />

všech známých novinách od New York Times<br />

a Huffington Post po The Guardian. A to v souvislosti<br />

s výběrovým řízením jedné americké miliardářské<br />

rodiny, jež nabízela nádherný historický<br />

kampus s 48 budovami univerzitní organizaci,<br />

která bude vyhodnocena jako nejlepší.<br />

Jak se prodat<br />

Prošli jsme prvním kolem, prošli jsme druhým<br />

kolem, až jsme se nakonec dostali do poslední<br />

dvanáctky. Rodina Greenových – tak se oni miliardáři<br />

jmenovali – nás pozvala, abychom na konferenci<br />

v rámci největší světové biblické výstavy,<br />

kterou oni vlastnili, prezentovali svou školu. Odletěli<br />

jsme tedy do Atlanty, kde jsme celý týden<br />

bydleli u jiného amerického miliardáře, jenž byl<br />

velkým přítelem našeho ředitele. Když si vzpomenu<br />

na obrovské sídlo s několika domy, jezery<br />

a spoustou lesů, musím přiznat, že jsem nic takového<br />

v životě neviděl. A to ani v pohádkách.<br />

Na konferenci před třemi stovkami vlivných a bohatých<br />

lidí jsem mluvil o tom, jak mi naše škola<br />

změnila život. Na základě prezentací a projevů<br />

se naše škola dostala do poslední trojky výběrového<br />

řízení a propuklo mediální šílenství. Já jsem<br />

mimo jiné dostal nabídku práce pro jednu z produkčních<br />

firem onoho miliardáře, u kterého jsme<br />

pobývali v Atlantě.<br />

Po maturitě jsem se rozhodl z různých důvodů<br />

nepokračovat ve studiu ani v práci v USA. No<br />

jo, ale co teď? Nakonec mi to došlo. Proč nepomoct<br />

lidem, kteří mají stejný sen, jaký jsem<br />

měl já? Proč nebýt převozník? Mám know-how,<br />

mám kontakty, umím prodat lidi... Najednou mi<br />

to všechno dávalo smysl. Představa, že svět je<br />

o penězích, je pravdivá, nicméně podceňuje se<br />

dobrota lidí a síla vůle člověka. Svět kolem nás<br />

se uzpůsobuje a ohýbá, buď pozitivně, nebo negativně,<br />

jako reakce na naše chování a morální<br />

integritu.<br />

A tak jsem po návratu domů založil společnost,<br />

jejímž cílem je poslat každý rok co nejvíc českých<br />

studentů na studia do USA, a to konkrétně na<br />

soukromé střední školy a univerzity. Od dubna<br />

tak například začínáme pořádat semináře, kde<br />

se všechny náležitosti studia v USA podrobně<br />

probírají.<br />

Protože upřímně věřím, že pro pozitivní vývoj<br />

této země je naprosto zásadní, aby mladí lidé odcestovali<br />

do zahraničí, naučili se samostatnosti,<br />

poznali jinou kulturu, vylepšili si jazyky a získali<br />

kvalitní vzdělání. Ale hlavně aby se naučili prodat<br />

sami sebe, což je v této zemi velice podceňovaná<br />

dovednost, ve světě však ta nejzásadnější.<br />

Lobbuji jak u amerických škol, tak u českých<br />

podnikatelů za konkrétní studenty, kteří jsou<br />

opravdu talentovaní a u kterých jsem přesvědčen,<br />

že by obstáli v zahraniční konkurenci a v budoucnu<br />

by mohli pomoct s pozitivním rozvojem<br />

naší země.<br />

n<br />

Tři způsoby, jak se<br />

dostat na střední<br />

školu v USA<br />

Výměnný pobyt – Státní<br />

střední škola<br />

Stěží si vyberete, kde budete<br />

studovat či u jaké rodiny<br />

žít. Státní střední školy jsou<br />

většinou nekvalitní, a jedete-<br />

-li na tento roční pobyt,<br />

nepředpokládá se, že budete<br />

pokračovat ve studiu na<br />

univerzitě. A cena? Kolem<br />

200 000 Kč.<br />

Školného – Soukromá<br />

střední škola<br />

Máte-li dost peněz na školné,<br />

nejlepší řešení je vyhledat<br />

kvalitního konzultanta, jenž si<br />

celým procesem prošel sám<br />

a který vám pomůže vyplnit<br />

všechny dokumenty, aby se<br />

vaše šance přiblížily maximu.<br />

Stipendium – Soukromá<br />

střední škola<br />

Většina soukromých<br />

středních škol má rozpočet,<br />

z něhož investuje prostředky<br />

na uhrazení školného pro<br />

zajímavé, leč chudé studenty.<br />

Zásadní pro získání stipendia<br />

je umění se prodat. Na<br />

sousloví „se skromností<br />

nejdál dojdeš“ rovnou<br />

zapomeňte.<br />

60<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>61

chytré pENíZE<br />

Děti za všechny peníze<br />

Mezinárodní základní školy a gymnázia v Praze připraví vaši ratolest na<br />

globální konkurenci. Než tam svoje děti pošlete, měli byste vědět, na kolik<br />

vás to přijde a co za to dostanete.<br />

Text Alex Vyroubal<br />

U<br />

Ilustrace Shutterstock<br />

rčitě to znáte aspoň z televize – děti<br />

v uniformách, zámecké prostředí, studentské<br />

kluby... Mluvíme zde o prestižních<br />

základních a středních školách mezinárodního<br />

typu, kde školné dosahuje, samozřejmě<br />

v závislosti na věku, až půl milionu ročně. Například<br />

na International School of Prague (ISP)<br />

Češi jsou na těchto školách minoritou. Například<br />

na English International School je jich 20 procent.<br />

Student si k IB maturitě vybírá předměty<br />

sám podle toho, jakým směrem se hodlá vydat.<br />

Pokud má v hledáčku práva, u maturity bude mít<br />

o to méně matematiky. Důležitým faktem je, že<br />

třeba na ISP se vaše dítě potká s 62 jinými národnostmi.<br />

A tak například pokud se vysvětluje výraz<br />

„revoluce“, určitě se bere z mnohem více úhlů,<br />

aby jej pochopil Čech i Korejec.<br />

Roční školné<br />

n Prague British School:<br />

ZŠ: 372 200 Kč,<br />

gymnázium: 412 700 Kč<br />

n Open Gate: ZŠ: 155 000<br />

Kč, gymnázium: 478 000 Kč,<br />

bez koleje: 236 000 Kč<br />

n English International<br />

School: MŠ: 173 000 Kč,<br />

ZŠ: 455 000 Kč,<br />

gymnázium: 480 000 Kč<br />

n International School of<br />

Prague: MŠ: 325 507 Kč,<br />

ZŠ: 437 201 Kč,<br />

gymnázium: 437 201 Kč<br />

n Lycée Français de Prague:<br />

ZŠ: 147 200 Kč,<br />

gymnázium: 223 800 Kč<br />

Ceny jsou při nástupu do primy.<br />

U vyšších ročníků obvykle rostou.<br />

zaplatí rodič za prvňáčka až 320 000 Kč, kdežto<br />

v maturitním ročníku téměř o 200 000 Kč více.<br />

Takto vysoká částka se odvíjí hlavně od náročnosti<br />

financování zahraničních profesorů. Jak<br />

jinak donutíte akademika, aby opustil svou rodnou<br />

zem, než že ho dobře zaplatíte?<br />

A proč platit tolik peněz tak brzy? Chcete-li, aby<br />

vaše dítko bylo od začátku připravováno na mezinárodní<br />

úrovni a byla mu věnována individuální<br />

péče, jde o jediný způsob. Tyto školy mají IB (International<br />

Baccalaureate) akreditaci, což znamená,<br />

že děti jsou vzdělávány dle mezinárodních parametrů,<br />

a tedy v angličtině. S takovou maturitou<br />

se můžou hlásit na jakoukoli za hraniční vysokou<br />

školu. Budete-li se hlásit na Harvard, IB maturita<br />

je vhodnější než Karlova univerzita.<br />

Výhodou také je, pokud hodně cestujete, že vaše<br />

dítě může přestupovat libovolně mezi školami<br />

všude na světě bez vyrovnávacích zkoušek. A samozřejmě<br />

student je nejen jazykově, ale i rozhledově<br />

připraven „do světa“ – o tom si na klasických<br />

školách mohou nechat jen zdát.<br />

Spokojené bříško<br />

Školné zahrnuje i mimoškolní aktivity. Například<br />

dramatický kroužek ve vlastním divadle či sportovní<br />

aktivity na nových hřištích, to něco stojí.<br />

Dbáte-li na stravu dítěte, gastrogenocida jako<br />

za našich školních let se nekoná. Na výběr máte<br />

ze šesti jídel, jež splňují náročné nutriční parametry<br />

a zvyky všech kultur (thajské, americké,<br />

české), přičemž dvě z toho jsou vegetariánská.<br />

Počet studentů ve třídě se pohybuje maximálně<br />

do 20, při poměru osmi studentů na učitele,<br />

a to je do školy bezpečně odveze vlastní autobus<br />

z vlastního autoparku. Tak je to třeba na Prague<br />

British School. To oceníte zejména u malých dětí,<br />

ale i dětí v předškolním věku, jelikož některé školy<br />

mají i školu mateřskou. Třeba Prague British<br />

School a English International School.<br />

Až na Open Gate Petra Kellnera nejsou české školy<br />

internátní. Ne každý si samozřejmě může dovolit<br />

roční sumu 478 000 Kč (v neinternátní formě<br />

236 000 Kč), ale netřeba věšet hlavu. V tomto<br />

případě je namístě zkusit stipendium. To sice<br />

taky není zdarma, ale zvládnout se to dá – například<br />

na ISP je minimální spoluúčast 1500 eur za<br />

rok, na Open Gate 25 % ze školného ročně. Pokud<br />

vaše dítě přinášelo za poslední tři roky základky<br />

samé jedničky, není důvod to nezkusit. Pozor<br />

však na důležitou podmínku. Školy si k žádosti<br />

o stipendium vyžadují profil vaší rodiny. Nejotevřenější<br />

je v tomto směru Open Gate, kde je až<br />

80 procent stipendijních studentů, a také děti bez<br />

domova, jimž platí studium nadace Educa.<br />

Při výběru školy výše školného nemusí primárně<br />

určovat kvalitu, a tak se určitě podívejte na historii<br />

školy a nespoléhejte na mnohdy sladké marketingové<br />

řeči na webových stránkách. Jelikož<br />

jde vážně o hodně peněz, raději se zeptejte přímo<br />

současných či bývalých studentů.<br />

n<br />

▼ A1310<strong>02</strong>354<br />

62<strong>ZEN</strong>

tipy<br />

Newsweek<br />

Koncem loňského roku<br />

jsme se dozvěděli, že po<br />

80 letech přestane vycházet<br />

na papíru týdeník<br />

Newsweek. Měl jsem<br />

u toho pocit, jak říká Jaz<br />

Coleman, „jako bych se<br />

měl dožít konce všeho<br />

dobrého“. A minulý<br />

týden se stal zázrak: na<br />

stánku vidím opět logo<br />

Newsweeku. Parta britských<br />

publisherů, kteří<br />

ho začali znovu vydávat<br />

v licenci, zaslouží všechny<br />

moje palce nahoru!<br />

-jam-<br />

Věrný zůstanu<br />

„Škoda ho, kluka jednoho, škoda ho,“ říká v rozhovoru, ze kterého<br />

mi běhal mráz po zádech, spolužák Jana Palacha Hubert<br />

Bystřičan a odmlčí se… Napětí by se dalo krájet. Příběhy spojené<br />

s činem Jana Palacha nebo obdobím vlády komunistického<br />

režimu, zachycené<br />

černobílou<br />

kamerou, mají<br />

náboj, který<br />

učebnicím dějepisu<br />

chybí. Web<br />

vernyzustanu.<br />

cz je unikátní<br />

projekt českého<br />

HBO, spuštěný<br />

při premiéře trilogie<br />

Hořící keř.<br />

Žije si ale vlastním životem a sklízí jeden pochvalný komentář<br />

za druhým. Najít si půlhodinku a zaposlouchat se do vyprávění<br />

pamětníků otevírá oči a osvěžuje paměťové buňky. -hdg-<br />

<strong>ZEN</strong> like<br />

Co redakce miluje<br />

David Bowie<br />

– The Next Day<br />

(<strong>2013</strong>, Sony Music)<br />

11. března vydává David<br />

Bowie po deseti letech<br />

nové album. V době<br />

uzávěrky jsme ho ještě<br />

neslyšeli, ale jestli nám<br />

pod kůži zaleze stejně<br />

jako geniální singl Where<br />

Are We Now (ten Mistr<br />

nečekaně vypustil v den<br />

svých 66. narozenin<br />

v lednu), máme se na<br />

co těšit. Vzájemně se tu<br />

v redakci už týdny obviňujeme,<br />

kdo si to zase<br />

začal broukat...<br />

-jam, vid, sam-<br />

“Tma je pro ošklivé lidi”<br />

Světlovody Lightway přivedou zdarma<br />

zdravé denní světlo do míst, kde přes<br />

den musí svítit žárovka či zářivka.<br />

Snižte svoje účty za elektřinu.<br />

www.lightway.cz<br />

Trifonic<br />

– Ninth Wave<br />

(2012, trifonic Music LLC)<br />

Že se živé nástroje dají<br />

velmi pěkně spojit<br />

s čistou elektronikou, už<br />

jsem si zvykl. Dokonce to<br />

vyhledávám. Ale bratrům<br />

Trifonovým ze San Franciska<br />

se podařilo toto<br />

spojení povýšit. Vytvořili<br />

novou krajinu, ve které je<br />

jedno, co pochází z jedniček<br />

a nul, a co stvořila<br />

lidská ruka. Krajinu tak<br />

prostornou a krásnou, že<br />

nevíte, kde končí poslech<br />

a začíná zvuk uvnitř<br />

vašeho těla. -sam-<br />

iWatch – gadget<br />

Vzpomínám si na první<br />

PC. Všichni jsme slavnostně<br />

stáli s otevřenými<br />

pusami kolem šedivé<br />

almary, která vydávala<br />

hluk jako přelet středně<br />

těžkého bombardéru.<br />

Pak přišly menší a menší<br />

a dnes žasnu, že se plní<br />

můj sci-fi sen. Bývalý<br />

zaměstnanec Applu Jean-<br />

-Louis Gasée zveřejnil,<br />

že Apple chystá počítače<br />

namísto hodinek<br />

s překvapivým názvem<br />

iWatch. Datum uvedení<br />

na trh ještě není známo,<br />

ale to už nějak doklepu.<br />

-lex-<br />

Rüdiger Dahlke<br />

Německá ikona psychosomatické<br />

medicíny<br />

a můj oblíbený autor<br />

stráví 6. a 7. duben v Praze.<br />

V sobotu od 20.00<br />

se chystám navštívit<br />

jeho přednášku v pražském<br />

hotelu Pyramida<br />

s názvem Nemoc jako<br />

řeč duše, nemoc jako<br />

cesta a v neděli celodenní<br />

seminář na téma<br />

jeho knihy Princip stínu.<br />

Smíření s naší temnou<br />

stránkou. Do <strong>ZEN</strong>u pak<br />

s tímto slavným lékařem<br />

chystáme rozhovor.<br />

www.avanis-dahlke.eu<br />

-vid-<br />

Tetování<br />

V inscenaci v Divadle<br />

v Celetné o incestu<br />

a dysfunkčních vztazích<br />

zvrácený otec Wolfgang<br />

Tíha (Jan Potměšil)<br />

ovládá své dcery (Viola<br />

a Sandra Černodrinské)<br />

i ženu (M. Giorgievová).<br />

Ač jde o téma poněkud<br />

ponuré, nikdo zde diváka<br />

citově nevydírá ani z něj<br />

neždímá emoce. Naopak<br />

– to, co se na jevišti<br />

odehrává, vyznívá způsobem,<br />

že je to tak vlastně<br />

„v pořádku“. Taková<br />

normální rodinka. O to<br />

je dojem silnější.<br />

-vid-<br />

▼ A120008733<br />

64<strong>ZEN</strong>

Na koNEc<br />

Proč muži<br />

platí za ženy<br />

Ve svém pravidelném fejetonu<br />

píše Jan Bílý tentokrát o tom,<br />

jak necítit vinu za to, že<br />

někomu dáváte či od něj<br />

přijímáte peníze.<br />

Foto Tomáš Železný<br />

J<br />

Autor se po třiceti letech emigrace v Německu<br />

v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje<br />

na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední<br />

kniha má název Kruh mužů. Systemické (rodinné)<br />

konstelace jsou metodou osobního růstu, kde<br />

se z libovolných lidí („zástupců“) staví model<br />

dotyčného systému (rodina, firma, společnost...).<br />

V takto postaveném modelu se řeší vztahové<br />

problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.<br />

ak pravidelní čtenáři mého <strong>ZEN</strong>ového sloupku vědí, živím se stavěním<br />

systemických konstelací. To je poněkud záhadně vypadající, leč<br />

velice účinná metoda, jak se podívat na skryté souvislosti ve vztazích,<br />

v rodinách nebo ve firmách. Často se během takové konstelace ukazuje<br />

něco zcela nového a překvapivého, co nemusí být vždy „pravda“, ale co nám<br />

dává náměty k přemýšlení. Posuďte sami:<br />

V sále v kruhu sedících účastníků semináře stojí na jedné straně Muž. Má<br />

problém – cítí se být až příliš v roli živitele: „Vydělávám peníze a platím za<br />

svoji ženu. Vlastně platím všechno. Dělám to rád, ale občas se ve mně ozve<br />

pochybnost, zdali je dávání a přijímání vyrovnané. A ta pochybnost se nedá<br />

vymýtit, je jakoby zažraná pod kůží, a když tu je, zvětšuje se s každým zaplaceným<br />

účtem v restauraci nebo za dovolenou.“<br />

Naproti němu stojí Žena. Je krásná. Dívá se na svého Muže a mlčí.<br />

Vedle Muže stojí zástupce, kterého si Muž vybral, aby hrál roli jeho „peněz“.<br />

Budeme mu říkat Peníze, ačkoliv je to normální účastník. Je neklidný a chtěl<br />

by se pohybovat. Možná že by si chtěl hrát, téci, kutálet se. Ale neví kam<br />

a s kým. Tu se Muž podívá na Peníze, popadne je a postaví před sebe tak, aby<br />

se dívaly na Ženu. Trochu je popostrčí: „Tak si jdi, jdi k ní!“<br />

V tom okamžiku se Žena odvrátí – jako by chtěla odejít. „Takhle ne,“ říká.<br />

„Takto cítím vinu. Jako kdybych mu za to, co dává, musela být vděčná. Mě<br />

zajímá on, ne jeho peníze.“<br />

Muž je bezradný. A to je pro každého muže snad to nejhorší, ještě děsivější<br />

než prohra. I nebytí muž snáší lépe než neschopnost něco udělat, nemožnost<br />

vyřešit problém. Proto my muži stále vymýšlíme návody, pokyny, instrukce,<br />

zasedáme ve správních radách a jezdíme do Davosu, proto se to na světě hemží<br />

poradci a jen málokdy potkáte nějakou poradkyni. Proto milujeme období<br />

růstu a hrozíme se časů stagnace a úpadku. A to je také důvod, proč smrt se<br />

v našem světě už neděje, vyjma uzavřena za zdmi jednotky intenzivní péče<br />

nebo někde daleko za devatero horami ve „třetím“ světě.<br />

„Nevím, co teď,“ přiznává Muž, „mám v hlavě prázdno.“ A opravdu – Peníze<br />

poodstoupily a vedle Muže je Prázdno. V tu chvíli se Žena opět otočí a podívá<br />

se na Muže. V jejích očích je láska. Opět nic neříká. Ale její mlčení jako by<br />

Muže inspirovalo a on začíná tvořit. A celou dobu se přitom dívá na Ženu.<br />

Peníze se pohybují, krouží kolem Muže a náhle stanou tam, kde dříve bylo<br />

Prázdno. Fiat lux – budiž světlo! Nemáme snad „fiat“ měnu? Peníze, tvořené<br />

z „ničeho“, ničím nekryté? Peníze se dívají na Ženu: „Přitahuje mě!“ A dávají<br />

se do pohybu, od prázdnoty k plnosti, od mužského principu k ženskému. Jak<br />

by je také Žena mohla nepřitahovat, ona gravidně-gravitační bohyně, Matka<br />

Země, Luna, lůno a živitelka všeho živého. Přicházejí k Ženě a ta je objímá.<br />

Ale pořád se dívá na Muže. A je stále krásnější.<br />

A tu se u Muže, v Prázdnu, které nastalo odchodem Peněz, objevují<br />

další peníze. Vskakují jako houby po dešti. Rojí se. Neboť Muž<br />

je tvoří z ničeho, napájen Ženinou inspirací. Měli bychom<br />

se bát inflace? Není potřeba, když „nově“ vytvořené peníze<br />

plynou do života, k ženskému principu, k bohyni. Slouží<br />

Ženě k vytváření krásy a hojnosti, k inspirování<br />

Muže.<br />

A nakonec se v konstelaci ukazuje ještě něco:<br />

„Když peníze nebo jakákoliv jiná forma energie<br />

plyne ke mně,“ říká Žena, „nejsem zodpovědná<br />

za to, zdali se muž nevyčerpá. On sám<br />

si musí ohlídat své možnosti, svoji hranici<br />

dávání. Předá-li se a zkolabuje-li, opustím<br />

ho. S láskou v srdci a pevným krokem.“<br />

„Tak to je,“ říká Muž v konstelaci a dívá se na<br />

Ženu, obklopenou (utracenými) penězi, „to<br />

co říká, mi paradoxně dává sílu.“<br />

V sále sedí polovina mužů a polovina žen a je ticho,<br />

že bychom mohli slyšet spadnout stokorunu. Podivná<br />

konstelace končí. Jdeme domů.<br />

n<br />

▼ a1310<strong>02</strong>179 ▼ ▼ a130001991<br />

BOSS HUGO BOSS International Markets AG Phone +41 41 72 73 800 www.hugoboss.com<br />

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6<br />

Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala A<br />

Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C<br />

66<strong>ZEN</strong>

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!