AUDITOR 6/2009 - Komora auditorů České republiky

strana 18 • AUDITOR 6/2009
téma čísla – lesní hospodářství
Vzhledem k charakteru a dlouhodobosti
využívání přírodních zdrojů
je v metodologii oceňování používáno
diskontování.
Nejvíce používanou metodou je
metoda výnosová, jež oceňuje efekty
přírodních zdrojů pomocí sečítání
budoucích čistých ekonomických
efektů za dobu používání zdroje.
Nejobecněji lze tuto metodu vyjádřit
vzorcem
C =
∑
t
r t
(1 + i t
) t
kde
C = cena přírodního zdroje,
r t
= očekávaná veličina ročního
rentního efektu v roce t,
i t
= očekávaná veličina úrokové
(diskontní) míry v roce t.
(3.1)
V hospodářské praxi se lze setkat
s kombinacemi uvedených základních
metod a také s jejich různými
modifikacemi podle předmětu oceňování,
zdrojů a postupů při pořizování
vstupních údajů apod. Například
podle ZoC se cena (tzv. úřední
cena) stanoví způsoby: nákladovým,
výnosovým, porovnávacím nebo
kombinací uvedených způsobů.
Výsledkem oceňování je zpravidla
cena předmětu oceňování jako
hodnota vyjádřená v peněžních jednotkách.
V podmínkách LH se oceňování
uplatňuje zejména u zmíněného
úředního oceňování lesa, dále
pak při relativně složitém oceňování
škod a újem a také stanovení
poplatků za odnětí PUPFL. Relativně
novou (avšak také složitou) problematikou
je oceňování mimoprodukčních
funkcí lesa včetně např.
hodnocení tzv. ekologické újmy na
lesních ekosystémech.
3.1. Úřední oceňování lesa,
lesních pozemků a lesních
porostů v ČR
Pro potřeby tzv. úředního oceňování
je v ČR stanoven přístup oceňování
lesa ZoC a prováděcí vyhláškou
č. 3/2008 Sb. (dále jen „vyhláška“).
Cena lesa se zde zjistí buď součtem
ceny lesního pozemku, ceny lesního
porostu, cen ostatních součástí lesa
a cen ostatních užitků z lesa nebo
výnosovou metodou.
Jinak pro účely úředního oceňování
se pozemky člení na stavební
pozemky, zemědělské pozemky,
lesní pozemky, pozemky evidované
v katastru nemovitostí jako vodní
nádrže a vodní toky, jiné pozemky
(hospodářsky nevyužitelné pozemky
a neplodná půda, např. roklina,
ochranná hráz, močál, bažina).
Lesní pozemek se oceňuje výnosovým
a porovnávacím způsobem
podle plošně převládajících souborů
lesních typů. Základní ceny za
1 m 2 stanoví vyhláška. Základní cena
se pak upraví srážkami (v %) podle
přílohy vyhlášky (se zdůvodněním)
a koeficientem prodejnosti. Srážky
zohledňují vlivy, jež se uplatňují při
hospodaření a objektivně snižují dosahované
výnosy. Koeficient prodejnosti
obecně vyjadřuje poměr mezi
zprůměrovanými skutečně dosahovanými
prodejními cenami a časovými
cenami určitého majetku, resp.
srovnatelného typu v rozhodné době
a v rozhodném místě.
Srážky při oceňování lesních pozemků
lze např. uplatnit:
• v případě lesů postižených imisemi,
• u lesů zvláštního určení (lesy
v pásmu ochrany vodních zdrojů,
lesy národních parků, lesy ve
zvláště chráněných územích, lesy
v systému ekologické stability krajiny),
• u určitého tvaru lesních pozemků
(např. v závislosti na šíři extrémně
protáhlých či malých parcel),
• u pozemků s omezeným hospodařením
(např. ochranná pásma
elektrických rozvodných zařízení,
plynovodů apod.).
Výsledná cena lesního pozemku
je součinem základní ceny
v Kč.m -2 a skutečné výměry porostní
skupiny v m 2 .
V podmínkách LH ČR se průměrná
cena lesních pozemků pohybuje
mezi okolo 50 tis. Kč za hektar.
Lesní porost se oceňuje nákladovým
a výnosovým způsobem,
v zásadě podle dřevin (skupin dřevin).
Vedle druhu dřeviny se vychází
z jejího (plošného) zastoupení v lesním
porostu, dále věku, bonitního
stupně, obmýtí a zakmenění v porostu.
K tomu se nejčastěji použijí
údaje obsažené v LHP; není-li tento
podklad zpracován nebo údaje
v něm uvedené neodpovídají skutečnosti,
zjistí se potřebné údaje
podle skutečnosti.
Základní cena za m 2 jednotlivých
skupin dřevin (H a
) vychází z ekonomického
modelu vývoje porostu
a s použitím modelových věkových
hodnotových křivek zjistí podle
vztahu
H a
= [(A u
- c) . f a
+ c] . B a
(3.2)
kde
A u
= cena mýtní výtěže skupiny
dřevin ve věku obmýtí u pro
příslušný bonitní stupeň,
c = náklady na zajištěnou kulturu,
f a
= věkový hodnotový faktor pro
obmýtí u, věk ke dni ocenění
a příslušný bonitní stupeň,
B a
= zakmenění ve věku ke dni
ocenění.
Náklady na m 2 zajištěné kultury
c zahrnují výdaje na založení lesního
porostu, na potřebnou ochranu kultury,
na odvrácení případných rizik
a na ošetřování kultury až do doby
zajištění kultury (lesního porostu).
Pozn.: označení použitých symbolů
pochází z německých výrazů:
H – „Holz“ (dříví) či „Holzzertrag“
(výtěž dřeva), a – „Alter“ (věk),
f – „Faktor“ (faktor).
Základní ceny skupin dřevin
se upraví případnými přirážkami
a srážkami (v %) podle přílohy vyhlášky
se zdůvodněním a koeficientem
prodejnosti.
Přirážky se uplatňují u mimořádně
kvalitních porostů s výřezy
1. jakostní třídy. Srážky se uplatňují
podle kategorie lesů a jejich vnitřního
členění, podle kvantitativních
znaků a podle vlivu polohy.
Podle kategorie lesů a jejich členění
se srážky uplatňují u imisních
lesů, ochranných lesů (lesy na mimořádně
nepříznivých stanovištích,
vysokohorské lesy pod horní hranicí
vegetace, lesy v klečovém ve-