AUDITOR 6/2009 - Komora auditorů České republiky

strana 32 • AUDITOR 6/2009
recenze
Možnosti a meze účetnictví veřejného
a neziskového sektoru
V úvodu předkládané publikace
autorka uvádí, že veřejný sektor
je oblastí, která je stále více monitorována
českou veřejností, ale zároveň
je pozorně sledována ze zahraničí,
zejména ze strany orgánů
Evropské unie. Tento zájem je oprávněný,
neboť veřejný sektor hospodaří
s prostředky získanými jednak od
daňových poplatníků, jednak z fondů
evropského společenství. Odpovědnost
za efektivní využívání a rozdělování
všech svěřených prostředků mají
všechny úrovně státní správy i samosprávy.
Publikace se pokouší o zmapování
a shrnutí základních nástrojů metodiky
sledování výdajů veřejného a neziskového
sektoru, a to především
ve třech základních součástech těchto
systémů. Jedná se o evropský systém
národních a regionálních účtů
pro evropský statistický systém, mezinárodní
účetní standardy pro veřejný
sektor a systém finanční kontroly
– interního a externího auditu. S tím
souvisí i budování státní pokladny jako
jednotného systému sledování peněžních
toků státu a probíhající reforma
účetnictví státu, která poprvé
v historii umožní sestavení účetních
výkazů státu jako celku.
Kniha je rozdělena do šesti kapitol
tak, aby informovala o základních cílech
a metodách sledování veřejných
výdajů. Nejobsáhlejší první kapitola
nazvaná Systém evropských účtů
a veřejný sektor velmi podrobně rozebírá
Evropský systém národních
a regionálních účtů (ESA 1995), který
představuje účetní rámec pro systematický
a podrobný popis celkového
hospodářství (regionu, země nebo
skupiny zemí), jeho jednotlivé složky,
ukazatele a jeho vztahy s ostatními
hospodářskými celky. Seznamuje
s jeho základní jednotkami a produkty
včetně následného rozdělování, finančních
transakcí a ostatních toků.
V závěru rozebírá metodiku výkaznictví
vládního sektoru (Government Finance
Statistics 2001 – GFS 2001),
která zachycuje účetní operace na
hotovostní i na akruální bázi a poskytuje
tak relevantní údaje pro analytickou
činnost a následně pro hodnocení
či případné změny fiskální politiky.
Druhá kapitola je věnována Regulaci
účetnictví veřejného a neziskového
sektoru v souvislosti s Mezinárodními
účetními standardy pro
neziskový sektor (International Public
Sector Accounting Standards -
IPSAS) a jejich tvůrci - Mezinárodní
federaci účetních (International Federation
of Accountants – IFAC). Upozorňuje
na složitost implementace
těchto standardů do praxe, neboť
účetní výkaznictví veřejného sektoru
je tradičně ryze národní záležitostí,
úzce spojenou s jurisdikcí každého
státu a s národními uživateli informací,
které účetní výkaznictví poskytuje.
Na druhé straně absence globálních
standardů účetního výkaznictví
veřejného sektoru je překážkou pro
mezinárodní hodnocení ekonomické
výkonnosti jednotlivých států, jejich
finanční situace a dalších významných
charakteristik, které jsou
nezbytné například pro poskytování
půjček vládám nadnárodními nevládními
institucemi. Z toho důvodu se
Evropská unie rozhodla tyto standardy
implementovat; do tohoto procesu
se zapojila i Česká republika.
Stát a účetnictví státu se nazývá
třetí kapitola, která se po krátkém
historickém exkursu zabývá základními
funkcemi a institucionální podporou
státní pokladny. Uvádí různé
koncepce, jako např. koncepce budovaná
podle Mezinárodního měnového
fondu a Světové banky, nebo
koncepce realizovaná v některých
evropských zemích, např. v Rakousku
a ve Francii. Proces reformy, resp.
budování účetnictví státu probíhá
v současné době i v České republice.
Jeho cílem je vytvoření podmínek
pro efektivní zajištění správných,
úplných a včasných informací o hospodářské
situaci státu a příslušných
účetních jednotek a umožnit zjišťování
účetních údajů za stát jako celek
na konsolidovaném základě. Kapitola
shrnuje obecná východiska, způsob
vykazování, technickou formu účetních
záznamů, strukturu účetních výkazů
a právní rámec účetnictví státu.
Systém vnitřní kontroly, vnitřního
auditu a jejich aplikaci v jednotlivých
zemích popisuje čtvrtá kapitola
s názvem Veřejná správa a finanční
kontrola. Uvádí základní rysy systémů
kontroly ve veřejném i soukromém
sektoru a rizika s tím spojená.
Systémy vnitřní kontroly byly zřízeny
právě za účelem čelit těmto rizikům,
avšak tyto systémy se v jednotlivých
zemích liší, protože odrážejí administrativní
prostředí a tradice těchto
zemí. V každém případě je třeba
si uvědomit, že žádný kontrolní systém
neposkytuje dokonalou záruku
proti riziku špatného fungování nebo
nepoctivosti. Přesto je snaha tyto
systémy stále zdokonalovat, zavádět
v nich institut vnitřního auditu
s působností nezávislého interního
auditora, který zkoumá, zda používaný
systém a postupy zajišťují, aby
se zdroje používaly v souladu s příslušnými
pravidly a předpisy. Jednou
z kontrolních institucí v rámci Evropské
unie je rovněž Evropský účetní
dvůr. Jako nezávislá organizace kontroluje
účetnictví všech příjmů a výdajů
EU a jejích orgánů a o této činnosti
každoročně informuje ve výroční
zprávě, kterou je povinen uveřejnit
v úředním zpravodaji EU a která je
podkladem pro kontrolní činnost Evropského
parlamentu. V závěru kapitoly
jsou uvedeny základní legislativní
normy finanční kontroly v ČR, kde