Jan Přeučil - Kult.cz

LIDÉ » ROZHOVOR 7
Jak se připravujete poté, co objevíte své jméno na
„křestním listu“ nové inscenace? Seznamujete se
blíže s postavou nebo historickým kontextem?
Samozřejmě. Každá role je jiná, má jinou atmosféru,
jinou situaci, jiný charakter, jiné dané
okolnosti a to je potřeba prostudovat.
Při této příležitosti se zmíním o věznici u Uherského
Hradiště, která fungovala v 50. letech. V době,
kdy bude vycházet tento rozhovor, bude mít
za sebou premiéru film Klíček, ve kterém jsem
hrál na počest mého otce grátis, honoráře se
vzdala i moje paní Eva Hrušková, která hraje
menší roli.
Je to film velice důležitý a podstatný v tom, že poprvé
po dvaceti letech parta nadšenců nějakým
způsobem mapuje dění, které se odehrávalo ve
věznici v Uherském Hradišti. Já hraji postavu
velitele věznice. Ve filmu se potkávám s kolegy
z Uherského Hradiště, z Brna i z Prahy. Na tento
film budou jistě nejrůznější ohlasy. Je to debut
režiséra Jana Nováka a jde o film o mladých
lidech, kteří se dostanou do oné věznice a jsou
vtaženi do atmosféry 50. let, se všemi věcmi,
které se tam odehrávaly. Je to vlastně takový
varovný prst, že by se to nemělo nikdy opakovat.
Mimo jiné se věnujete dětskému loutkovému
divadlu. Jaké je to být loutkohercem?
To je moje další profese. Když odešla moje
první žena Štěpánka Haničincová na tu věčnou
procházku, tak jsme se seznámili při práci
s Evičkou Hruškovou. Při pohádkách. Moje vztahy
vznikají při pohádkách, mám takové pohádkové
vztahy.
Představení, která děláme, jsou koncipována
jako malá loutková divadelní představeníčka
s písničkami, s loutkami, s hereckými akcemi
a snažíme se, aby ta děvčata a kluci byli do
představení vtaženi.
Mimochodem, v listopadu budeme zřejmě vystupovat
s jedním z našich představení Staré
pověsti české v brněnském knihkupectví Barvič
a Novotný, a tímto vás všechny zvu. To představení
je jistě i pro dospělé, nejenom pro malé diváky.
A jaké je to hrát před nejnáročnějším publikem,
jakým děti beze sporu jsou?
Hrát pro děti je velice náročné. Protože dospělé
obecenstvo ledacos promine, ale dětský divák
vám nic neodpustí. A pokud ho nezaujmete
v prvních pěti až deseti minutách, tak je to
představení rozbité. Pro dětského diváka musíte
hrát absolutně nadoraz a to je velice náročné.
Přitom dětem ukazujete krásu českého jazyka.
Divadlo dává možnost rozšiřovat citový vnitřní
život.
Polehounku se dostáváme k vaší lektorské činnosti.
Dvacet sedm let jste vyučoval na DAMU...
Přednášel jsem nejdříve jevištní pohyb, pak
jsem byl léta asistentem vynikajícího českého
herce Miloše Nedbala. Poté jsem začal přednášet
sám. Mám takovou metodu, kdy říkám svým
studentům, že jsem jejich budoucí starší kolega.
Myslím, že se mi podařilo do života uvést řadu
renomovaných herců. Měl jsem ročník, kde byla
Eva Holubová, Karel Roden, Veronika Žilková,
Ivana Chýlková, Jitka Asterová – co jméno, to dnes
ve střední herecké generaci zajímavá osobnost.
Nyní jste svoji pedagogickou činnost přesměroval
k našim sousedům a vyučujete na herecké škole
v Banské Bystrici hereckou tvorbu...
Kolegové ze Slovenska mě oslovili před deseti lety.
Slovenské herectví mě vždycky dráždilo pro svoji
sytost, výrazivost. Jsou trochu jiní než my. Jsem
rád, že jsme se setkali při Shakespearovských
slavnostech.
Své lektorské dovednosti uplatňujete i v rámci
společnosti TEMPO Training and Consulting,
kde se zabýváte rétorikou a komunikací. Jakých
konkrétních oblastí se dotýkáte?
Jako herec se zaobírám slovem, což je také jeden
z mých výrazových prostředků. Říkám, že se jedná
o rétorickou laboratoř, nabízím návody, jak na
sobě pracovat. Na základě toho vyšla i kniha
Kouzlo rétoriky.
Na první pohled se může zdát, že rétorika má se
současným životem málo společného. Jak může
rétorické dovednosti běžný člověk využít?
Slovo je nezanedbatelné a má doslova magickou
moc. Staré řecké přísloví říká, že řeč je obrazem
ducha.
V dnešní době internetu a e-mailové komunikace
můžeme komunikovat například s obchodníkem
v Austrálii, ale pak stejně přijde osobní kontakt.
Právo, soudnictví – tam je slovo vůbec nezastupitelné.
A politika. Politik beze slova by to
mohl „zabalit“.
Naše komunikační dovednosti značně ovlivňuje
i tréma. Dá se jí nějakým způsobem zbavit?
Jsou různé návody. Tréma obyčejně souvisí s absolutní
přípravou. Čím lépe jste připraven, tím
Foto: Ladislav Skalka
Foto: Ladislav Skalka
větší máte jistotu. Další důležitou věcí je otázka
dechu. Člověk musí umět správně dýchat.
Ztvárnil jste více než 150 rolí, vyučujete na
herecké škole, věnujete se dětskému loutkovému
divadlu, vedete kurzy rétoriky a navíc dabujete.
Jak se dá takto nabitý program zvládat?
Dá se to. Mám ohromnou ženu, Evičku. Máme
stejné zájmy, což je hodně důležité.
Člověk si hlavně musí umět najít čas i pro sebe.
Jednou za půl roku si říct, že bude týden volna.
Rádi jezdíme do Luhačovic a letos v létě jedeme
opět na náš oblíbený ostrov Thasos.
Mimo jiné dabujete školníka Filche ve filmové
verzi Harryho Pottera. Jak vnímáte tento novodobý
knižní a filmový fenomén?
Jsem velice potěšen, že tuto postavu dabuji.
David Bradley je zajímavý charakterní herec.
No, a jak film vnímám... Je to pohádka. Příběh je
strašně zajímavý, ale základ je sdělný několika
větami, je to jednoduchá pohádka, která se
ohromně rozvíjí.
A o čem jeho obliba svědčí? Že lidé touží po
sdělném příjemném příběhu, jsou přesyceni agresivitou,
ordinérností a chtějí pohladit po duši.
Důležité je umět vnímat život pozitivně a žít ho
přítomností okamžiku, umět se usmívat, dívat se
na lidi otevřeným pohledem, protože život je dar
a je potřeba umět si toho daru vážit.
Jana Svozilová
Foto: www.skalka-foto.cz
Jan Přeučil (17. února 1937, Pardubice)
Český fi lmový a divadelní herec. Třiatřicet let působil v Divadle Na
Zábradlí, odkud v roce 1994 odešel. Od šedesátých let byl také
činný jako pedagog na pražské DAMU, nyní působí na herecké škole
v Banské Bystrici. Nejnověji ho můžeme vidět ve fi lmu Klíček, který
byl zčásti inspirován životem jeho otce, politického vězně.