You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
6 | recenze<br />
▶ film: anthony alfred hopkins hitchcock<br />
Námětem a částečně i vizuální stylizací nový film<br />
Sachi Gervasiho nejvíc připomene loňské Můj<br />
týden s Marilyn a o něco vzdáleněji The Artist.<br />
I v něm se totiž pohybujeme v zákulisí filmových<br />
studií během natáčení dnes již kultovních snímků<br />
a nahlížíme do osobního života velkých legend<br />
filmového šoubyznysu.<br />
Abychom byli konkrétní, píše se rok 1960 a Alfred<br />
Hitchcock za vlastního financování a s podporou<br />
své ženy Almy Reville (za roli na Zlatý glóbus<br />
nominovaná Helen Mirren) natáčí v Paramount<br />
Pictures s herci Janet Leigh (Scarlett Johansson),<br />
Anthony Perkinsem (James D’Arcy) a Verou Miles<br />
(Jessica Biel) film Psycho.<br />
Když před rokem Meryl Streep přebírala Oscara<br />
za víc než vydařené ztvárnění britské premiérky,<br />
přibližně z devíti desetin za to mohla vděčit<br />
svému herectví a jen jedním dílkem své fyzické<br />
podobě s obávanou političkou (ovšem dokonale<br />
„vypiplané“, Železná lady obdržela zlatou sošku<br />
i za masky).<br />
To Anthony Hopkins je mistrovi hororu Alfredu<br />
Hitchcockovi ve stejnojmenném životopisném<br />
snímku snad ještě méně podobný (pro<br />
představu, čtyřiasedmdesátiletý Hopkins hraje<br />
šedesátiletého Hitchcocka), ale výsledný dojem je<br />
▶ divadla: temné sicilské nešpory<br />
Sicilské nešpory jsou v Brně inscenovány vůbec<br />
poprvé. Toto Verdiho dílo se řadí mezi takzvanou<br />
velkou francouzskou operu, což znamená scénickou<br />
velkorysost, mnohačlenné sbory, dramatický děj<br />
a působivou hudbu. Pochopitelně právě poslední<br />
položka je doménou prvního premiérového počinu<br />
brněnského Národního divadla v roce 20<strong>13</strong>. Na<br />
pozadí milostné zápletky ztvárňuje děj představení<br />
historické události spojené se sicilským povstáním<br />
z roku 1282 proti francouzským okupantům. Režie se<br />
ujal polský divadelní i filmový režisér Laco Adamik,<br />
který vytvořil velmi klasickou inscenaci, jež jistě na<br />
jeviště Národního divadla patří. Jemnými a citlivými<br />
zásahy ji dokázal udržet před hranicí nudy, kam by<br />
takové pojetí zdánlivě mohlo směřovat.<br />
Takovými zásahy jsou kupříkladu skvělé výkony<br />
sboru pod vedením Josefa Pančíka nebo velmi<br />
osvěžující balet v nápadité choreografii Hany<br />
Litterové. Ačkoli volba černobílého (převážně<br />
černého) ladění výtvarných složek je vzhledem<br />
k přísné až strohé atmosféře Sicílie, kterou bylo<br />
pravděpodobně cílem vytvořit, pochopitelná, zamrzí,<br />
že právě pouhé šero a tmavost nakonec<br />
přinejmenším stejně dobrý. Jakkoliv je Hopkinsův<br />
výkon neoddiskutovatelný (a herec sám o roli<br />
zvlášť usiloval), Oscara ani Zlatý glóbus za něj<br />
překvapivě nezíská. U porotců mu zřejmě uškodila<br />
skutečnost, že jeho postava není dostatečně<br />
dramatická a scénář ji několikrát staví až na<br />
samou hranu komedie.<br />
Ve výsledku Hitchcock zaujme stejnou skupinu<br />
diváků, jako Curtisův Můj týden s Marilyn, tedy ty<br />
se slabostí pro pečlivě stylizované retro pohledy<br />
a s ochotou smířit se s jen krátkou kapitolou ze<br />
života velké postavy.<br />
Hitchcock<br />
Životopisný / Drama<br />
USA, 2012, 98 min<br />
Premiéra: 7. února 20<strong>13</strong><br />
› Pavel Růžička<br />
vyváří dominantní vizuální vjem. V hlavních rolích<br />
vévodkyně Eleny a povstalce Arriga v premiérovém<br />
představení vystoupili Adriana Kohútková<br />
a Michal Lehotský.<br />
Pěvecké výkony i vedení orchestru, který dirigoval<br />
Jaroslav Kyzlink, podepsaný i pod hudebním nastudováním,<br />
patří mezi to nejlepší, co lze v tuto chvíli<br />
v Brně slyšet. Jediným nebezpečím, které inscenaci<br />
hrozí, je ztráta dynamiky a napětí, bez něhož se může<br />
stát pouze velmi dlouhou tmavou operou.<br />
Sicilské nešpory<br />
Janáčkovo divadlo<br />
Psáno z premiéry 11. ledna 20<strong>13</strong><br />
www.ndbrno.<strong>cz</strong><br />
› Hana Řehulková<br />
▶ knihy: nostalgická ztráta iluzí<br />
Srážka ideálů s realitou je jedním s netradičnějších<br />
motivů románové tvorby. Ztráta iluzí a nabývání<br />
životních zkušeností metodou pokus-omyl se<br />
dokonce v posledních dekádách vytrácejí z románu<br />
jako takového, v hlavní roli nahrazují člověka<br />
text, citace, postmoderna, sémantická analýza<br />
lidského.<br />
Nicméně Jeffrey Eugenides ani hrdinové jeho<br />
nového románu Hra o manželství se s takovým<br />
vývojem, zdá se, nehodlají snadno smířit.<br />
Eugenidesův román sleduje život tří čerstvých<br />
absolventů univerzity, kteří neví, co se sebou.<br />
Neví, co se svou kariérou, co se svými názory, co<br />
se svými city, co se svými těly a co se svými partnery.<br />
Jednoduše poznávají život. Neděje se jim při<br />
tom, až na jednu výjimku, nic mimořádného nebo<br />
dramatického. Madeleine si hledá studijní specializaci,<br />
Leonard se vyrovnává s vlastní psychickou<br />
poruchou, Mitchell zkoumá na cestách po Evropě<br />
a Indii svou víru a všichni tři pochopitelně tvoří<br />
milostný trojúhelník, jehož neustálé řešení žene<br />
knihu i čtenáře vpřed.<br />
A Jeffrey Eugenides v rámci líčení peripetií svých<br />
hrdinů trousí glosy, vzpomínky, bonmoty a úvahy.<br />
Posmívá se třeba výše zmíněnému nástupu<br />
postmoderny, sémiologie a poststrukturalismu,<br />
nebo se naopak vyznává z lásky ke starým knihám<br />
a románům. Občas tudíž lze nabýt pochyb,<br />
co slouží čemu, jestli autorovy esejistické výlety<br />
k vykreslení postav, dynamice a plasticitě textu<br />
či obráceně, zda není celý román jen kostrou na<br />
nostalgické glosování osmdesátých let, fungování<br />
akademické sféry a životního stylu Američanů.<br />
Přes všechny podobné pochyby se jedná<br />
o brilantně napsanou knihu, aktualizující klasické<br />
téma dospívání a zrání člověka. A Eugenides<br />
se vlastně jejím prostřednictvím i smiřuje<br />
s postmoderním románem, když – prostřednictvím<br />
jiných textů – skládá hold jeho klasické podobě<br />
a nostalgicky pomrkává do devatenáctého století,<br />
jeho zlaté éry.<br />
Hra o manželství<br />
Jeffrey Eugenides<br />
Host, 2012<br />
› Zdeněk Staszek
Change language