Montážní návod Ondusteel/OnduTech podrobný - ONDULINE

MONTÁŽNÍ NÁVOD
Po zhotovení krovu přistoupíme k montáži latí. Vzhledem k malé hmotnosti krytiny musí být věnována
zvýšená pozornost upevnění krovu k budově. Při montáži je nutno dodržet platné normy a předpisy
včetně všech nařízení a pokládku krytiny provádět v souladu s Pravidly pro navrhování a provádění
střech a montážním návodem výrobce.
Laťování
Pro ochranu střešní konstrukce doporučujeme použít některou z pojistných hydroizolačních fólií. V případě
zateplených střech použijte difúzní folii, která se připevní vodorovně s požadovanými přesahy
mezi krokve a kontralatě. Přesný průřez kontralatí a latí se stanoví dle sklonu střechy, délky a rozteče
krokví, místních klimatických podmínek popř. na základě statického posouzení. Minimální rozměr latí je
30 x 50mm, doporučený rozměr je 40 x 60 mm.
Laťování začínáme od okapové hrany krokví k hřebeni. První lať se umístí zároveň se spodní hranou
krokve. Druhá lať se klade ve vzdálenosti spodních hran od min. 340 mm, dle typu a tvaru okapu
(umožníme, aby poslední řada tašek přesahovala krokve nad okap, max. 70 mm). V případě, že je
použit okapový lem ET (u nízkých sklonů, zaatikových nebo mezistřešních žlabů, při zhoršených klimatických
podmínkách) a konstrukce okapu to umožňuje je možné umístit druhou lať až max. 410 mm.
V tom případě umístěte první okapovou lať do vzdálenosti 30 mm od spodní hrany kontralatě (obr. 1).
Další latě se pokládají ve vzdálenosti spodních hran 410 mm až co nejblíže k hřebeni (obr. 2)
Obr. 1 Obr. 2
Laťování u hřebene
Nejprve připevněte poslední lať pod hřebenovou lať a nechte mezi nimi mezeru cca 20 mm, která
umožní větrání (obr. 3). Výšku hřebenové latě vyměřte podle sklonu střechy tak, aby bylo možné hřebenáče
o lať pevně opřít a zároveň aby těsně přiléhaly ke krytině pod hřebenem.
Laťování po 410 mm obvykle nevyjde přesně pod hřebenovou lať a proto je nutné řady u hřebene upravit
(obr. 4). Podle vzdálenosti poslední latě pod hřebenem od nejbližší spodní latě se řeší napojení tašek
na hřeben následujícím způsobem:
­ pokud je vzdálenost menší než 410 mm, ale větší než 120 mm použije se podélně zkrácená
taška ST7.
­ v případě vzdálenosti menší než 120 mm lze použít spojovací plech UNI.
Z estetického důvodu se však většinou používají podélně zkrácené tašky ST7.
Obr. 3 Obr. 4

Pokládka tašek
V případě nutnosti pohybu po krytině použijte obuv s měkkou gumovou podrážkou a našlapujte do
nejširšího prolisu tašky a to dole, kde je podepřena latí. Pokládka tašek se provádí od hřebene k okapu.
Tašky spodní řady se proto vždy podkládají pod horní tašky a potom se přes spodní okraj horních
tašek přibíjí. Při postupném přibíjení tašek ponechejte vždy kraj posledních tašek v horní řadě volný,
aby jej bylo možné zvednout a podložit spodní tašku (obr. 5). Tašky se překládají o krajní drážky (cca
65 mm) vždy proti směru převládajícího větru a kladou se tzv. „na vazbu“. Optimální je posun šablon
o 3 profily (minimálně o 2 profily, obr. 6). Na začátek každé druhé řady proto vložte šablonu zkrácenou
o 2­3 profily a dále v řadě pokračujete již celými. Odstřižené profily obvykle využijete na opačném konci
střechy nebo v detailech.
Pro urychlení pokládky doporučujeme si připravit několik zkrácených šablon (o 3 díly) s potřebným
ohybem na kraji.
Obr. 5 Obr. 6
Přichycení tašek v ploše
Tašky v ploše střechy se přibíjejí vždy přes spodní lem profilu (přes vrchní plochu pouze první řada pod
hřebenem a u okapu) a to cca 10 mm vedle drážky, v místě kudy stéká nejméně vody (obr. 7). Šablona
se přichycuje 4 ­ 6 kusy nerezových hřebů, z toho jeden vždy do přesahu tašek.
První celá řada tašek pod hřebenem (obvykle druhá řada) se nejprve přibije 2 až 3 hřeby přes horní lem
(obr. 8). Po podložení řady tašek pod ní se přibije i přes spodní lem minimálně 4 hřeby.
Obr. 7 Obr. 8
Přichycení tašek u okapu
Přesahující tašky v okapové řadě se také přibíjí 4 až 5 hřeby přes vrchní plochu, šikmo ve vnější vrchní
části profilu drážky (obr. 9). Hlavičku hřebů je vhodné zatřít akrylovou barvou z opravné sady nebo silikonovým
tmelem a zasypat barevným granulátem.
Pokud tašky nepřesahují přes první lať (v případě použití okapové lišty ET) a je nad okapem dostatek
místa je možné tašky přibít obvyklým způsobem přes spodní lem (obr. 10).
Obr. 9 Obr. 10

Hřebíky
Pro přichycení krytiny použijte originální hřeby od výrobce, které jsou z nerezové oceli a barvené. Dodávají
se buď volné (NF) nebo ve svitku (NC) pro hřebíkovač. Pozinkované hřeby a šrouby nedosahují
životnosti krytiny a mohou výrazně zkrátit životnost střechy a znečišťovat povrch krytiny. Proto je výrobce
nedoporučuje s výjimkou dočasných a užitkových staveb.
Ruční přibíjení (nebo šroubování) tašek je možné, ale pomalé a vyžaduje součinnost a zručnost dvou
pracovníků, aby nedošlo k poškození povrchové úpravy kladivem. Profesionálové používají pneumatický
hřebíkovač. Práce s ním je rychlá, přesná a ušetří jednu pracovní sílu. Lze jej zakoupit nebo pronajmout
u většiny prodejců.
Úprava tašek – obecné zásady
V průběhu montáže je nutné část tašek zkracovat
a upravovat na různé detaily (např. u hřebene, nároží,
úžlabí, štítu, napojení na zeď atd.). Z důvodu zamezení
deformace šablony po vyměření místa ohybu přidejte
potřebnou délku na ohyb krytiny (cca 25­30 mm) a tašky
vždy nejprve ohněte a následně stříhejte. Tašky je
možné stříhat různými typy nůžek na plech. Nejvhodnější
jsou nůžky pákové (obr. 11). Je možné použít
i nůžky ruční nebo elektrické.
Všechny stříhané hrany a poškozená místa musí být
přetřeny akrylovou barvou a zasypány granulátem
z opravné sady REP.
POZOR! Nikdy se nesmí používat elektrické nářadí s rotačními brusnými kotouči. Vznikající teplo
ničí protikorozní ochranu tašku!
Úprava tašek – ohýbání příčné
Konce krajních tašek je nutné v příčném směru ohýbat pro zajištění těsnosti detailů – pod závětrné lišty,
v úžlabí nebo nároží apod. Aby byl ohyb přesný a snadný bez rizika poškození povrchové úpravy, je vhodné
používat k tomu uzpůsobenou ohýbačku (viz obr. 12). Před ohnutím vložíte tašku mezi lišty ohýbačky, které
pevně stlačíte k sobě sešlápnutím páky. Ohnutí provedete pohybem delšího konce tašky nahoru (obr. 13).
Obr. 12 Obr. 13
Obr. 11
Úprava tašek – ohýbání podélné
Na připojení poslední řady tašek pod hřeben, v mansardovém zlomu apod. je obvykle nutné tašky podélně
zkrátit a ohnout nahoru pod hřeben nebo lištu. I v podélném směru se taška také vždy nejprve
ohne a potom stříhá, aby nedošlo ke zkroucení. Šablona se ve vyznačeném místě upne mezi speciálně
přizpůsobené lišty a pak se pohybem páky nahoru provede přesný ohyb (obr. 14, 15).
Pákové nůžky a velkou i malou ohýbačku je možné koupit nebo pronajmout u firmy Onduline nebo
u některých prodejců. Použití montážního vybavení výrazně zrychluje a zkvalitňuje montáž.
Obr. 14 Obr. 15

Hřebenáče
Hřebenáče se kladou s přesahy koncových lemů, vždy proti směru převládajících větrů. Hřebenová
lať musí být pro hřebenáče podporou, ale nesmí je zvedat nad tašky nebo spojovací plech. Hřebenáč
se přibije jedním hřebem šikmo shora přes čelní lem dílu. Zároveň se tak přibije i zadní lem spodního
hřebenáče.
Pro zajištění odvětrání v hřebeni upevněte mezi hřebenovou lať a ohnutý lem zkrácené tašky popř.
prvku UNI krátké kusy latí (20 x 30mm), které vymezí ventilační mezeru. Použitím některého z větracích
pásů hřebene (např. rozměr 5000/310 mm, obr. 16) je zajištěna dobrá ventilace střechy přes hřeben.
Hřebenáče kulaté (BR) upevňujte vždy v nejvyšším místě 2 ks hřebů. Na začátek hřebene použijte hřebenáč
počáteční (BR/S), na ukončení hřebene použijte hřebenáč ukončovací (BR/E).
Vzdálenost latí poslední řady pod hřebenem je obvykle menší než 410 mm. Šablonu ST7 nebo spojovací
plech UNI pro tuto poslední řadu proto upravíte tak, že je ve vyznačené vzdálenosti (0 až 20 mm od
líce hřebenové latě) ohnete nahoru. Ponecháte ohnutý lem široký cca 40 mm a zbytek tašky podélně
odstřihněte. Lem ohnutý do svislé roviny přibijte k hřebenové lati asi 4 hřeby na tašku. Hřebenáč překryje
upravený konec tašky a přibije se k hřebenové lati (obr. 17).
Obr. 16 Obr. 17
Hřebenáč lomený (RV)
Lomený hřebenáč lze použít jen pro střechy s nízkým sklonem od 12° do cca 30°. U větších sklonů
je již nutné výrazně měnit původní úhel zalomení a při ohýbání může dojít k deformaci a netěsnostem
v přesahu dílů.
Použijí se dvě hřebenové latě, které se upevní shora přes upravenou poslední tašku nebo spojovací
plech, jejichž horní lem je ohnut nahoru až za každou z hřebenových latí (obr. 18, 19).
Hřebenáče se překládají nejméně o 100 mm a kladou se proti směru převládajícího větru. Hřebenáč se
přibije z boku do hřebenových latí minimálně 3 kusy hřebů z každé strany, z toho jedním vždy v přesahů
dílů. Toto řešení je nejčastější, protože zajišťuje pevnost hřebene i v případě vichřice. Vzhledem
k tomu, že v tomto případě se jedná o nevětraný hřeben používá se RV většinou při nezateplených
střechách, u hospodářských a halových objektů, kde je vhodné využít úspory oproti řešení s kulatým
hřebenáčem.
Obr. 18 Obr. 19

Okapový lem (ET)
Okapový lem ET se používá při nízkém sklonu střechy, malém přesahu tašek a ve ztížených klimatických
podmínkách. Při laťování si stanovte přesah tašek přes okapovou hranu. Nejčastější je ukončení
tašek s přesahem (obr. 20). Dešťová voda stéká z tašek přímo do okapu. Maximální přesah tašek nad
okap je 70 mm, v oblastech s vyšší sněhovou pokrývkou (dle mapy sněhových oblastí) a v nadmořských
výškách nad 800 mm pouze 30 mm.
Ukončení tašek bez přesazení nad okap je méně běžné (obr. 21). Používá se hlavně u zaatikkových
nebo mezistřeších žlabů, kde by namrzání ledu mohlo způsobit uvolnění spodního okraje
tašek. Pro správné upevnění okapové lišty by první lať měla být upevněna cca 30 mm od konce
kontralatí/krokví. Vrchní lem lišty leží na lati, prostřední část se opírá o konec kontralatě
a spodní lem směřuje nad okap. Lišta se přibije 3­4 hřeby přes horní lem do latě (obr. 22). Šířka
horního lemu umožňuje odsazení lišty pro zajištění dostatečného větracího průřezu u okapu. Lišta
se upevňuje s přesahem 75 mm (normální prostředí) až 100 mm (tašky bez přesahu nad okap,
obr. 23). U volného prostoru u okapu použijte ochrannou větrací mřížku, která zabraňuje průniku ptactva
do prostoru mezi krytinou a fólií při zachování ventilace vzduchu. Použití okapové lišty není vždy
nutné.
Obr. 20 Obr. 21
Obr. 22 Obr. 23
Závětrná lišta (FT)
Pro estetické a funkční ukončení štítu střechy se použije závětrná lišta. Pro uchycení lišty se k latím
z boku připevní deska přesahující výšku latí o 25 mm (obr. 24). Šířka lišty by měla být cca 90 mm, aby
ji zakryl boční lem lišty. Konec tašek se ohne o cca 25 mm nahoru podél boční desky (obr. 25). Doporučujeme
linie ohybu rozměřit tak, že u spodního lemu tašky je ohyb o něco větší než u horního lemu.
Tašky v jednotlivých řadách pak do sebe snadno zapadnou.
Obr. 24 Obr. 25

Upevnění závětrné lišty
Závětrné lišty připevňujte zároveň s pokládkou tašek, aby jste se nemuseli k detailu vracet. Spodní lišta
se podkládá pod vrchní (obr. 26). Boční profil vnitřního lemu lišty by měl přesně zapadnout do příčného
profilu tašek. Lišta se přibije 6 hřeby přes vnější lem do desky (obr. 27), z toho jedním hřebem vždy
v přesahu dvou lišt a také přes vrchní plochu lišty do latí, aby se vnitřní lem nezvedal od tašky.
Obr. 26 Obr. 27
Ukončení závětrné lišty
Lištu je dobré na spodní hraně ukončit (obr. 28, 29). Způsob nastřižení a ohnutí konce lišty se může lišit
podle řešení okapu. Ukončení lišty má význam pohledový i funkční, protože brání průniku ptactva do
prostoru pod ní.
Obr. 28 Obr. 29
Lem ke zdi (SWT)
Lem ke zdi se používá pro ukončení u štítových zdí, střešních vikýřů, větších komínových těles apod.
(obr.30). Podmínkou je, aby zeď byla kolmá na okapovou hranu jinak vnitřní lem lišty nezapadne přesně
do příčného profilu tašek. Jiné tvary a směry konstrukcí se řeší obvyklým klempířským způsobem.
Konce tašek se před instalací SWT vždy ohnou o cca 25 mm nahoru pod lištu.
Laťování není třeba zvlášť upravovat. Ke zpevnění lišty a jejímu vyspádování ode zdi do střechy je možné
na konec tašek připevnit lať 20 x 30 mm (obr. 31).
Obr. 30 Obr. 31

Upevnění lemu ke zdi
Lem se upevňuje šrouby do hmoždinek ve zdi (obr. 32). Vnitřní profil lemu musí přesně zapadnout do
příčného profilu tašek. Lem se také přibije shora do latí, aby se nezvedal od tašek. Vnější svislá část
lemu se překryje dilatační lištou (obr. 33).
Obr. 32 Obr. 33
Nároží
Nároží je obvykle vymezeno podélnou latí, jejíž výška se vyměří podle sklonu a úhlu sousedních střešních
ploch. Lať musí být pevnou oporou pro hřebenáče, ale nesmí je zvedat nad tašky. Podél nárožní
latě vyměříme linie ohybu a přidáme potřebnou rezervu na ohyb tašek (cca 25­30 mm). Poté konce
tašek odstřihneme a ohneme nahoru podél latě (obr. 34). Na nároží se standardně používá hřebenáč
BR (obr. 35), který se klade na nárožní lať, do které se přibíjí šikmo shora přes čelní lemy. Jako první
hřebenáč od spodu nároží se použije počáteční hřebenáč BRSP. Pro napojení nároží na hřeben se
použije prvek Y­BR. Na utěsnění prostoru mezi hřebenáči a taškami použijte klínové těsnění, nebo některý
z vhodných typů větracích pásů hřebene a nároží. Pro zajištění odvětrání doporučujeme použití
větracího pásu hřebene a nároží např. o rozměru 5000/310 mm.
Obr. 34 Obr. 35
Úžlabí (VY)
K oplechování úžlabí je možné použít systémový prvek VY bez granulátu, který se klade s přesahy dílů
minimálně 150 mm po spádu. Úžlabí je nutné vybednit a bednění zapustit o cca 25 mm pod úroveň
střešních latí, aby se konce tašek přesahující nad úžlabí nezvedaly (obr. 36). Konce upravených tašek
se ohnou dolů k plechu úžlabí (obr. 37). Mezi tašku a vyplechování se použije samolepící klínové těsnění.
Maximální délka úžlabí pro použití prvku VY je 10 m, resp. 15 m při sklonu větším než 30°.
Úžlabí je možné také zhotovit z rovinného plechu VST nebo běžným klempířským způsobem. Minimální
šířka úžlabí se stanoví dle sklonu střechu, klimatických podmínek, polohy stavby apod.
Obr. 36 Obr. 37

Spojovací plech (UNI)
Používá se v případě, že je vzdálenost latí poslední řady menší než 120 mm. Upevňuje se stejným způsobem
jako zkrácená taška a připevní se k hřebenové lati. Lze použít i k napojení pultové střechy na
kolmou stěnu, ukončení pultové střechy, spodní oplechování vikýře apod.
Rovinný plech (VST)
Používá se pro zhotovení atypických prvků a detailů např. oplechování komínů, úžlabí, oplechování
pultové střechy, napojení na zeď apod. (V místech, kde nelze z jakýchkoliv důvodů např. nerovnosti
použít systémové prvky FT, SWT, UNI, VY).
Odvětrání střechy
Dostatečné odvětrání střešního pláště u krytiny Ondusteel, Ondutech je stejně důležité jako u kterékoliv
jiné krytiny. Cílem větrání je odvádění pronikající vnitřní vlhkosti z obytných prostor, odvádění
kondenzace tvořící se na rubové straně krytiny, vyrovnání rozdílů v teplotě konstrukcí, odvádění nahromaděného
tepla ve střeše ze slunečního záření, atd.
V případě nedostatečného odvětrání zůstává střešní plášť i celá konstrukce déle vlhká a mohou tak
být ohroženy všechny prvky konstrukce střechy (latě, kontralatě, krokve, krytina, eventuelně i tepelné
izolace) a může být zkrácena trvanlivost a narušena funkčnost celého pláště. Proto je třeba tyto zásady
dodržovat a řešit je v souladu s celkovou skladbou střešního pláště již v rámci projektu.
Pro zajištění dostatečného odvětrání slouží systémový prvek ventilátor plechový VL s větracím průřezem
125 cm 2 (minimální sklon pokládky 18°) nebo ventilátor plastový LG 75 s větracím průřezem
75 cm2 (používá se při nízkých sklonech střechy, minimální sklon pokládky 12°). Větrací prvky klademe
ve druhé řadě pod hřebenem přibližně mezi každou šablonu ST7 a u valbových střech také podél nároží.
Spolu s větraným hřebenem při použití větracích pásů pod hřebenáči zajišťují dostatečné odvětrání.
Přesný počet prvků určí projektant na základě plochy střechy, délky krokví atd.
Střešní konstrukce, skladba střešního pláště, řešení větrání a počet větracích prvků musí odpovídat
ČSN 731901 Navrhování střech, ČSN 730540 Tepelná ochrana budov a Pravidlům pro navrhování
a provádění střech.
Střešní detaily (dwg.soubory)
Veškeré střešní detaily jsou k dispozici ke stažení na našich webových stránkách www.onduline.cz
Atypické detaily
Není­li možné jakýkoliv detail provést ze sortimentu doplňků, lze použít jiný plech s vysokou korozní
odolností (měď, hliník, titan­zinek) a po dokončení detailu plochy odmastit a vše natřít akrylovou barvou
a zasypat granulátem z opravné sady REP.
Další informace a kontakty naleznete na www.onduline.cz
V případě dotazů ohledně pokládky nebo řešení detailů se s důvěrou obraťte na
naše technické oddělení.