45 Maloobchod potravinami 2009 - Svaz obchodu a cestovnÃho ...

Hospodářská komora České republiky 

Odbor Informačních míst pro podnikatele 

OBOROVÁ PŘÍRUČKA 

pro část ţivnosti volné 

VELKOOBCHOD A MALOOBCHOD 

OBOR 48 

MALOOBCHOD S POTRAVINÁŘSKÝM ZBOŢÍM 

Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. 

Původní sloučenou příručku autorsky zpracovali: Vlasta Mayerová, Pavel Malčík, 

Tomáš Hájek, Alena Filipová, Zdeněk Králíček, Pavel Pospíšil, 

Alena Kochová, Jiří Zeman, Zdeněk Fibich, Jan Kalandra, Jitka 

Hejduková, Lidmila Kleinová 

Poslední aktualizace: říjen 2009 

Aktualizaci provedl: Ardent Brno, spol. s r. o.


OBSAH 

1. ÚVOD – POPIS MALOOBCHODNÍCH ŢIVNOSTÍ 2 

1.1. Vymezení a charakter ţivnosti velkoobchod - maloobchod s potravinářským 

zboţím 3 

2. VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY - OBECNÉ 5 

2.1. Ţivnostenský zákon 5 

2.2. Prodej zboţí v obchodě a jeho úprava v občanském zákoníku 19 

2.3. Prodej zboţí a jeho úprava v obchodním zákoníku 30 

3. VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY – SPECIFICKÉ PRO MALOOBCHOD 38 

3.1. Zákon o ochraně spotřebitele 38 

3.2. Zákon o obalech 60 

3.4. Daň z přidané hodnoty 80 

3.5. Pracovně právní předpisy 90 

3.6. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 104 

3.7. Metrologie 115 

4. ODBORNÁ SPECIFIKA MALOOBCHODU 121 

4.1. Odborná kvalifikace a způsobilost zaměstnanců prodejen 121 

4.2. Problematika elektroodpadu 127 

5. VYBRANÁ ODBORNÁ PROBLEMATIKA MALOOBCHODU S POTRAVINÁŘSKÝM 

ZBOŢÍM 135 

5.1. Potraviny 135 

5.2. Obecné poţadavky na potravinářské provozy 141 

5.3. Obecné poţadavky na prodejní automaty, na pojízdné nebo přechodné prostory 

(prodejní stany, stánky na trhu, pojízdné prodejny) 169 

5.4. Obecné poţadavky na provádění běţného úklidu, na čistící a desinfekční 

prostředky a na plány úklidu 170 

5.5. Kontrola ţivočišných škůdců 173 

5.6. Kontrola stanovených teplot 177 

5.7. Podmínky úchovy dle jednotlivých druhů potravin 180 

5.8. Hygienická pravidla při prodeji potravin a souvisejích manipulacích 

v potravinářském maloobchodu 184 

5.9. Příprava potravin, nabídka k prodeji a prodej 188 

5.10. Právní rámec - potraviny 203 

5.11. Právní rámec – kosmetika a rychloobrátkové drogistické zboţí 211 

6. PŘÍLOHY 219 

6.1. Kontaktní adresy důleţitých subjektů pro obor – ţivnosti 219 

- 1 -


1. ÚVOD – POPIS MALOOBCHODNÍCH ŢIVNOSTÍ 

Maloobchodní prodej představuje skupinu ţivností, které vykonává velmi velký počet 

podnikatelských subjektů. Maloobchod je zpravidla popisován jako činnosti 

spočívající v nákupu zboţí za účelem jeho dalšího prodeje konečnému spotřebiteli. 

Tato prostě definovaná činnost můţe nabývat mnoha specifických podob. Nejvíce 

podnikatelů provozuje činnost specializovaného maloobchodu, případně činnost 

maloobchodu se smíšeným zboţím. Specifickými druhy maloobchodu pak jsou 

maloobchod pouţitým zboţím, případně maloobchod provozovaný mimo řádné 

provozovny. 

V rámci klasifikace ekonomických činností – NACE – dříve OKEČ (ve smyslu zákona 

č. 89/1995 Sb., o státní statistické sluţbě, ve znění pozdějších předpisů) – je 

maloobchodní činnost zařazena v sekci G – Velkoobchod a Maloobchod; ve skupině 

47 – Maloobchod, kromě motorových vozidel. 

Maloobchod s potravinářským zboţím je dále zařazen do podskupin: 

47.1 - Maloobchod v nespecializovaných prodejnách (s převahou potravin, 

nápojů a tabákových výrobků), 

47.2 - Maloobchod s potravinami, nápoji a tabákovými výrobky ve 

specializovaných prodejnách (ovoce, zelenina, maso, masné výrobky, 

ryby, korýši a měkkýši, chléb pečivo, cukrářské výrobky a cukrovinky, 

nápoje, tabákové výrobky, 

47.8 - Maloobchod ve stáncích a na trzích. 

Tato odborná příručka se bude zabývat informacemi v sortimentu 

potravinářské zboţí. 

Mimo jiţ zmíněné maloobchodní činnosti je nutné zmínit a odlišit nákup a prodej paliv 

a maziv, kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, hospodářských zvířat 

prodávaných jejich chovateli, zvířat určených pro zájmové chovy, zbraní 

podléhajících registraci a střeliva, vojenských zbraní a střeliva, výbušnin, toxických 

- 2 -


a vysoce toxických látek a přípravků, léčiv a zdravotnických prostředků stanovených 

zvláštním právním předpisem, prodej motorových vozidel a jejich příslušenství, 

zvukových a zvukově-obrazových záznamů, tabákových výrobků a prodej paliv 

a maziv v čerpacích stanicích. Tyto činnosti jsou pro svůj charakter předmětem 

zvláštních ţivností a nejsou zahrnuty v této příručce. 

1.1. VYMEZENÍ A CHARAKTER ŢIVNOSTI VELKOOBCHOD - MALOOBCHOD 

S POTRAVINÁŘSKÝM ZBOŢÍM 

U této ţivnosti jde o nákup potravinářského zboţí, jiného rychloobrátkového 

nepotravinářského zboţí za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. V jejím rámci 

nelze provozovat nákup a prodej zboţí, s nímţ je obchodování buď vyloučeno 

z reţimu ţivnostenského zákona, nebo zařazeno mezi ţivnosti koncesované, vázané 

nebo řemeslné, a nelze proto například nakupovat a prodávat pouţité střelné zbraně, 

kulturní památky nebo předměty kulturní hodnoty. Do této ţivnosti rovněţ nespadá 

obchodování s nemovitostmi, prodej ojetých motorových vozidel a jejich 

příslušenství, prodej zvukových a zvukově obrazových záznamů (činnosti jsou 

předmětem jiných volných ţivností). 

Novela zákona pod č. 130/2008 Sb., o ţivnostenském podnikání (zákon č. 455/1991 

Sb.), sloučila dříve ţivnosti volné – ohlašovací: Velkoobchod, Specializovaný 

maloobchod, Maloobchod se smíšeným zboţím a Maloobchod provozovaný mimo 

řádné provozovny od 1. 7. 2008 do ţivnosti volné - obor 48. Velkoobchod a 

maloobchod. 

Podle uvedené novely je maloobchod s potravinářským zboţím součástí ţivnosti 

volné - obor 48. Velkoobchod a Maloobchod. 

Obsahová náplň ţivnosti volné: Velkoobchod a Maloobchod. Jde o: 

činnosti spojené s nákupem a prodejem zboţí za účelem jeho dalšího prodeje k další 

podnikatelské činnosti (velkoobchod) a činnosti spojené s nákupem a prodejem zboţí 

za účelem jeho prodeje přímému spotřebiteli a prodej tohoto zboţí (maloobchod). 

Obsluha čerpacích stanic, zabezpečování provozování čerpacích stanic, v souladu 

s bezpečnostními, hasičskými, ekologickými předpisy a českými technickými 

- 3 -


normami, zajišťování drobných poradenských sluţeb ve vztahu k prodávanému 

sortimentu. 

Obsahem činnosti není nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní 

hodnoty, nemovitosti, hospodářských zvířat prodávaných jejich chovateli, zvířat 

určených pro zájmové chovy, střelných zbraní a střeliva, výbušnin, bezpečnostního 

materiálu, toxických a vysoce toxických látek a přípravků, zvukových a zvukověobrazových 

záznamů, pouţitého zboţí s výjimkou ojetých vozidel, distribuce léčiv, 

zastavárenská činnost, dále obsahem činnosti není provozování čerpacích stanic na 

stlačený plyn (LPG) k pohonu motorových vozidel. 

- 4 -


2. VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY - OBECNÉ 

2.1. ŢIVNOSTENSKÝ ZÁKON 

Vstup do podnikání 

Podnikatel můţe na území České republiky provozovat ţivnost jako fyzická osoba, 

nebo jako právnická osoba. Za účelem podnikání v dané činnosti lze zaloţit obchodní 

společnost nebo druţstvo, jako právnické osoby, které se zapisují do obchodního 

rejstříku, nicméně obchodní činnost mohou za určitých okolností vyvíjet i právnické 

osoby zaloţené k jiným účelům. Obchodními společnostmi jsou veřejná obchodní 

společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová 

společnost. 

Zaloţení a vznik obchodních společností a druţstev upravuje obchodní zákoník 

(zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Jen 

v krátkosti lze k zaloţení společnosti uvést, ţe společnost se zakládá společenskou 

smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Společenská smlouva společnosti s 

ručením omezeným a zakladatelská smlouva akciové společnosti musí mít formu 

notářského zápisu. Pokud zákon připouští, aby společnost zaloţil jediný zakladatel 

(tj. u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti), nahrazuje 

společenskou smlouvu zakladatelská listina vyhotovená ve formě notářského zápisu 

(§ 57 cit. zákona). Společnost však vzniká aţ dnem, ke kterému byla zapsána do 

obchodního rejstříku (§ 62 cit. zákona). Pro zaloţení druţstva se vyţaduje konání 

ustavující schůze druţstva. Průběh ustavující schůze druţstva se osvědčuje 

notářským zápisem. Druţstvo vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku (upraveno 

§ 224 a 225 cit. zákona). 

Vznik oprávnění provozovat ţivnost 

Provozovat ţivnost můţe jen osoba, která má pro uvedenou činnost ţivnostenské 

oprávnění. 

- 5 -


Podnikatel, který hodlá provozovat ţivnost jako fyzická osoba (česká), můţe zahájit 

podnikání ode dne, kdy ohlásil tuto ţivnost ţivnostenskému úřadu místně 

příslušnému dle bydliště. 

Právnická osoba, která byla zaloţena, hodlá poprvé zahájit podnikatelskou činnost, 

a není tedy ještě zapsána v obchodním rejstříku, musí nejprve ohlásit ţivnost 

ţivnostenskému úřadu místně příslušnému podle sídla a vyčkat do vydání 

ţivnostenského listu. Po jeho doručení je povinna do 90 dnů poţádat o zápis do 

obchodního rejstříku. Ţivnostenské oprávnění vznikne této osobě aţ ke dni zápisu do 

obchodního rejstříku. 

České právnické osobě, která je jiţ v obchodním rejstříku zapsána, vzniká 

ţivnostenské oprávnění dnem ohlášení ţivnosti (není-li v ohlášení uvedeno datum 

pozdější). 

Zahraniční fyzické osobě, nejedná-li se o osobu s bydlištěm v některém z členských 

států Evropské unie, nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, 

a zahraniční právnické osobě vzniká ţivnostenské oprávnění k provozování ţivnosti 

aţ ke dni zápisu zahraniční fyzické osoby nebo organizační sloţky zahraniční 

právnické osoby v obchodním rejstříku, a to v rozsahu předmětu podnikání 

zapsaného do obchodního rejstříku. (Zahraniční osobou se rozumí fyzická osoba 

s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky). 

Zahraniční fyzické osoby z Evropské unie nebo z Evropského hospodářského 

prostoru se mohou zapsat do obchodního rejstříku na vlastní ţádost, a platí pro ně 

obdobný reţim jako pro české fyzické osoby. 

Vznik ţivnostenského oprávnění a náleţitosti ohlášení ţivnosti, jakoţ i doklady, které 

musí podnikatel doloţit při ohlášení ţivnosti, upravuje ţivnostenský zákon /zákon 

č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění 

pozdějších předpisů/. Podrobné informace o náleţitostech ohlášení ţivnosti 

a adresář ţivnostenských úřadů lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva 

průmyslu a obchodu na adrese www.mpo.cz. 

- 6 -


Zrušení ţivnostenského oprávnění a ukončení podnikatelské činnosti 

Zrušení ţivnostenského oprávnění, pokud podnikatel hodlá ukončit provozování 

ţivnosti z vlastní iniciativy, provede místně příslušný ţivnostenský úřad. Ten je zruší 

na ţádost podnikatele, která musí být doloţena souhlasem správce daně, je-li tento 

souhlas vyţadován zvláštním právním předpisem (zákon č. 337/1992 Sb., o správě 

daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Povinnost předloţit písemný souhlas 

správce daně s ukončením činnosti se vztahuje dle tohoto zákona i na podnikatele, 

fyzické osoby, zapsané v ţivnostenském rejstříku ukončující podnikatelskou činnost. 

Ţivnostenský úřad zruší ţivnostenské oprávnění, jestliţe podnikatel jiţ nesplňuje 

podmínku bezúhonnosti, nastanou-li překáţky provozování ţivnosti (dle § 8 

ţivnostenského zákona), nebo pokud zahraniční fyzická osoba, jeţ je povinna mít 

povolení pobytu na našem území, tuto podmínku nesplňuje. Ţivnostenský úřad můţe 

ţivnostenské oprávnění zrušit nebo provozování ţivnosti v odpovídajícím rozsahu 

pozastavit, jestliţe podnikatel závaţným způsobem porušil nebo porušuje podmínky 

stanovené ţivnostenským zákonem, nebo zvláštními právními předpisy, případně 

z dalších důvodů (viz § 58 ţivnostenského zákona). 

Zrušení a zánik obchodní společnosti jsou upraveny § 68 obchodního zákoníku. 

K uvedenému lze pro stručnost pouze podotknout, ţe společnost zaniká ke dni 

výmazu z obchodního rejstříku a zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací 

nebo bez likvidace. 

Nová ustanovení ţivnostenského zákona 

Pouţité zkratky 

CRM Centrální registrační místo 

ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečení 

ČR Česká republika 

FO Fyzická osoba 

FÚ Finanční úřad 

JRF Jednotný registrační formulář 

MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu 

PO Právnická osoba 

ObŢÚ Obecní ţivnostenský úřad 

OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná 

PSSZ Praţská správa sociálního zabezpečení 

ÚP Úřad práce 

- 7 -


ZAP Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu 

podnikání 

ZP Zdravotní pojišťovna 

ŢÚ Ţivnostenský úřad 

ŢZ Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon) 

ve znění pozdějších předpisů 

Úvodní informace k novele ţivnostenského zákona 

Projekt „Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání“ 

vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s ostatními dotčenými 

resorty a zástupci podnikatelů. Součástí projektu ZAP, který byl schválen usnesením 

vlády č. 1006 ze dne 20. 10. 2004, jsou tzv. „centrální registrační místa“. Činnost 

CRM je zakotvena v novele zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve 

znění pozdějších předpisů. Citovaná novela ţivnostenského zákona, jeţ obsahuje 

novely dalších souvisejících zákonů, byla publikována v částce 71 Sbírky zákonů 

České republiky pod č. 214 dne 19. 5. 2006 s tím, ţe účinnosti nabývá prvním dnem 

třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (tj. dnem 1. srpna 2006). 

V souvislosti s postavením CRM byly do uvedené novely ţivnostenského zákona 

zapracovány legislativní změny, na jejichţ základě bylo umoţněno soustředit 

základní registrační, oznamovací či evidenční povinnosti podnikatelů při vstupu do 

podnikání, jakoţ i v jeho průběhu právě do těchto centrálních registračních míst, jimiţ 

jsou obecní ţivnostenské úřady. Současně uvedená novela ţivnostenského zákona 

upravuje i moţnosti vzájemné komunikace mezi jednotlivými dotčenými orgány státní 

správy. Zákon č. 214/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., 

o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, 

a některé další zákony má tedy za cíl sníţit byrokracii a zjednodušit postupy zejména 

při registraci podnikatele v oblasti ţivnostenského podnikání. Soustřeďuje některé 

úkony, které podnikatel činil odděleně (návštěvou jednotlivých úřadů), do jednoho 

místa. Tímto místem je právě CRM. Hlavním principem novelizačního zákona je 

zjednodušení postupu v procesu registrace podnikatelského subjektu. Je na vůli 

podnikatele, zda sám doloţí některé doklady, které potvrzují skutečnosti veřejné 

správě jiţ známé, nebo zda si příslušný úřad tyto skutečnosti ověří sám. Konkrétně 

- 8 -


jde o zavedení moţnosti, aby si ţivnostenský úřad sám obstaral výpis z Rejstříku 

trestů a tzv. potvrzení o bezdluţnosti. Novela ţivnostenského zákona je koncipována 

jako fakultativní moţnost, která podnikateli nabízí vyuţít soustředění některých 

úkonů do CRM. Pokud bude podnikatel provádět úkon prostřednictvím CRM, budou 

od něho potřebné informace získány na jednotném registračním formuláři. Nebude 

tedy docházet ze strany podnikatele k duplicitním úkonům vůči orgánům státní 

správy. Právní úprava obsaţená v zákonu č. 214/2006 Sb., umoţňuje podstatné 

zjednodušení administrativních úkonů podnikatele, kdy patřičné registrace, přihlášky 

či oznámení dle zvláštních zákonů mohou být provedeny přímo na CRM, které od 

klienta přijme potřebné údaje a postoupí je příslušnému finančnímu úřadu, správě 

sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. 

Obecní ţivnostenský úřad jako CRM 

Počínaje dnem 1. srpna 2006 se kaţdý obecní ţivnostenský úřad stává „centrálním 

registračním místem“. Znamená to, ţe je centrálním úřadem pro příslušnou 

registraci, přihlášku či oznámení, které by podnikatel jinak podával např. u finančního 

úřadu, u příslušné správy sociálního zabezpečení, u zdravotní pojišťovny a u úřadu 

práce. 

Postavení obecního ţivnostenského úřadu jako CRM je upraveno v novém 

ustanovení § 45a ŢZ, které upravuje soustředění činností CRM. Toto ustanovení 

umoţňuje, aby podnikatel učinil prostřednictvím CRM mimo podání dle ŢZ, také 

některé úkony vůči finančnímu úřadu, příslušné správě sociálního zabezpečení, 

úřadu práce a zdravotní pojišťovně. 

Fyzická osoba můţe, spolu s ohlášení ţivnosti, se ţádostí o koncesi, a rovněţ při 

ohlášení změny dle § 49 (§ 56) ŢZ, splnit svoji registrační povinnost téţ vůči: 

finančnímu úřadu; 

příslušné správě sociálního zabezpečení; 

úřadu práce; 

zdravotní pojišťovně. 

Právnická osoba můţe, spolu s ohlášením ţivnosti, se ţádostí o koncesi, a rovněţ 

při ohlášení změny dle § 49 (§ 56) ŢZ, splnit svoji registrační povinnost téţ vůči: 

finančnímu úřadu; 

- 9 -


úřadu práce. 

Podmínkou moţnosti vyuţít CRM k ohlášení určitého údaje nebo k registraci, či 

k ohlášení změny údajů podle zvláštního zákona je, ţe bude tento úkon učiněn 

pouze v souvislosti s podáním podle ţivnostenského zákona. Samotné oznámení 

změn podle zvláštního právního předpisu nelze prostřednictvím CRM uskutečnit. 

Přehled moţných podání na CRM: 

Ve vztahu k finančnímu úřadu: 

Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby; 

 

 

 

 

 

 

 

Přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob; 

Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty; 

Přihláška k dani z nemovitosti; 

Přihláška k dani silniční; 

Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny; 

Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny; 

Přihláška k dani z příjmů jako plátci: 

o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků; 

o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně; 

o zajišťující daň. 

Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby 

Přihláška k registraci k dani z příjmů právnických osob; 

Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty; 

Přihláška k dani z nemovitosti; 

Přihláška k dani silniční; 

Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny; 

Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny; 

Přihláška k dani z příjmů jako plátci: 

o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků; 

o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně; 

o zajišťující daň. 

Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení: 

 

Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ; 

- 10 -


 

Přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ. 

Ve vztahu k úřadu práce: 

 

Hlášení volného pracovního místa resp., jeho obsazení (týká se jak FO, tak PO). 

Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně: 

 

Oznámení pojištěnce (FO) o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti. 

Subjekty oprávněné provozovat ţivnost (§ 5) 

Do ustanovení § 5 ŢZ byl vloţen nový odstavec 7, který stanoví zákaz fyzickým 

osobám, které nemají bydliště (trvalý pobyt) na území ČR nebo jiného členského 

státu Evropské unie, a nejsou přitom ani rodinnými příslušníky občana České 

republiky nebo občany jiného členského státu Evropské unie vykonávat určité 

činnosti. Seznam činností, které by podléhaly tomuto zákazu, by byl uveden ve 

vládním nařízení. V současné době takové vládní nařízení neexistuje, a proto toto 

ustanovení není zatím v praxi realizováno. 

Nová všeobecná podmínka provozování ţivnosti (§ 6) 

Všeobecnými podmínkami provozování ţivnosti fyzickými osobami jsou: 

dosaţení věku 18 let, 

způsobilost k právním úkonům, 

bezúhonnost, 

prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo 

podnikala, nemá na svém osobním účtu evidovány daňové nedoplatky 

z podnikání, 


podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení 

a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. 

Nová podmínka 


podnikala, nemá nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění. 

- 11 -


Nová podmínka bezdluţnosti v oblasti veřejného zdravotního pojištění se vztahuje na 

FO, která tuto podmínku prokáţe předloţením čestného prohlášení o této 

skutečnosti. Text čestného prohlášení ve smyslu § 6 § odst. 1 písmeno f) ŢZ je 

součástí JRF, a to v jeho ţivnostenské části. Ohlašovatel či ţadatel o koncesi 

nemusí proto vyhotovovat zvlášť text čestného prohlášení, nýbrţ pouze pravdivost 

tohoto textu stvrdí svým podpisem na JRF. 

Volné ţivnosti bez odpovědného zástupce (§ 11) 

Novela ţivnostenského zákona ruší dosavadní omezení vykonávat funkci 

odpovědného zástupce osobě, které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění z důvodu 

neprovozování ţivnosti po dobu delší neţ čtyři roky. To znamená, ţe osoba, která 

chce vykonávat funkci odpovědného zástupce pro podnikatele, a které bylo zrušeno 

ţivnostenské oprávnění z toho důvodu, ţe neprovozovala ţivnost po dobu delší neţ 

čtyři roky, můţe být do funkce odpovědného zástupce, počínaje dnem 1. srpna 2006, 

podnikatelem ustanovena. 

Další novou skutečností je, ţe touto právní úpravou dochází k vypuštění povinnosti 

právnických osob ustanovit odpovědného zástupce u ţivností ohlašovacích volných. 

Pro právnickou osobu zůstává povinnost ustanovit odpovědného zástupce pouze 

v případě, ţe provozuje ţivnosti, pro které se vyţaduje splnění zvláštních podmínek 

(tj. odborná způsobilost), tedy pro ţivnosti řemeslné, vázané a koncesované. Pokud 

bude řemeslná nebo vázaná ţivnost právnickou osobou provozována průmyslovým 

způsobem zůstává zachována původní právní úprava, tzn., ţe i pro ţivnosti řemeslné 

a vázané provozované ale průmyslovým způsobem, nemusí PO ustanovovat 

odpovědného zástupce. 

Pokračování ţivnosti při úmrtí podnikatele (§ 13) 

Nová úprava ţivnostenského zákona v tomto ustanovení reaguje na novelu 

občanského zákoníku provedenou zákonem č. 554/2004 Sb. V praxi to znamená, ţe 

zůstavitel si můţe sám určit osobu (správce dědictví), která bude po jeho smrti 

pokračovat v provozování jeho ţivnosti, a to aţ do skončení dědického řízení. 

- 12 -


Povinnosti podnikatele (§ 31) 

Dnem 1. srpna 2006 se stanovuje nová povinnost podnikatelským subjektům 

(zejména provozovatelům zastaváren), kteří nakupují pouţité zboţí nebo zboţí bez 

dokladu o nabytí, nebo kteří přijímají toto zboţí do zástavy nebo zprostředkovávají 

jeho nákup či přijetí do zástavy. Touto novou povinností je mít na provozovně 

evidenci o identifikaci účastníků smluvního vztahu, evidenci o předmětu smluvního 

vztahu, včetně data uzavření tohoto smluvního vztahu. Tuto evidenci je nutné mít 

vţdy na provozovně, pro potřeby kontrolních orgánů, a to minimálně po dobu, kdy 

toto zboţí je na provozovně. Za nedodrţení této povinnosti můţe být kontrolním 

orgánem uloţena sankce. 

Novou úpravou ţivnostenského zákona také jednoznačně dochází k vyloučení 

moţnosti zpětně oznámit přerušení provozování ţivnosti podnikatelem. ŢZ stanoví, 

ţe ţivnost je přerušena dnem doručení oznámení o přerušení provozování ţivnosti 

ţivnostenskému úřadu, případně dnem pozdějším, který podnikatel uvede ve svém 

oznámení o přerušení provozování ţivnosti. 

Náleţitosti ohlášení (§ 46), ţádost o koncesi (§ 51) 

Doklad o bezúhonnosti - zahraniční fyzické osoby (osoby z třetích států) jiţ nemusejí 

prokazovat bezúhonnost dokladem ze států, v nichţ se dlouhodobě zdrţovaly 

v posledních 3 letech. Tyto osoby jsou povinny dokládat k ohlášení ţivnosti, resp. 

ţádosti o koncesi, pokud jde o prokazování bezúhonnosti, pouze výpis z Rejstříku 

trestů a odpovídající doklady vydané státem, jehoţ je fyzická osoba občanem. 

Jestliţe tento stát nevydává výpis z evidence trestů nebo jemu rovnocenný doklad, 

předkládá občan třetí země prohlášení o bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) 

učiněné před notářem nebo orgánem státu, jehoţ je občanem, nebo před notářem 

nebo orgánem státu posledního pobytu. 

Prokazování právního důvodu pro uţívání prostor, kde má podnikatel místo 

podnikání, sídlo, organizační sloţku – novela ţivnostenského zákona stanoví, ţe 

k doloţení právního důvodu pro uţívání prostor, v nichţ má podnikatel místo 

podnikání, liší-li se od bydliště, resp. sídlo, či organizační sloţku, postačí písemné 

prohlášení vlastníka příslušné nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, popř. 

- 13 -


osoby, která je oprávněna s těmito nemovitostmi nakládat, ţe s umístěním místa 

podnikání, sídla či organizační sloţky, souhlasí. Právnická osoba navíc nemusí 

prokazovat právní důvod pro uţívání těchto prostor, pokud je jiţ ohlašovaná adresa 

zapsaná v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci, je-li podle zvláštního právního 

předpisu stanoven doklad prokazující právní důvod uţívání těchto prostor jako 

podmínka zápisu do této jiné evidence. 

Doklad o bezúhonnosti (výpis z Rejstříku trestů), doklad o daňové bezdluţnosti, 

doklad o bezdluţnosti vůči orgánům sociálního zabezpečení - počínaje dnem 1. 

srpna 2006 je stanovena povinnost ţivnostenskému úřadu, aby si výše uvedené 

doklady vyţádal od příslušných úřadů sám, pokud nejsou doloţeny k ohlášení 

ţivnosti, resp. k ţádosti o koncesi. Je proto na vůli ohlašovatele, zda tyto doklady 

sám doloţí k ohlášení ţivnosti či ţádosti o koncesi. Pokud tak neučiní, vyţaduje si je 

ţivnostenský úřad od příslušných úřadů sám. 

Jednotný registrační formulář 

Novinkou je jednotný tiskopis pro všechna podání na CRM. Tento formulář vydává 

Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jsou dva základní typy jednotných registračních 

formulářů a to v rozdělení pro právnické osoby a fyzické osoby. 

Úplný JRF pro fyzické osoby se sestává z těchto částí: 

1. Základní část (formát A3 ), 

2. Ohlášení ţivnosti / ţádost o koncesi pro fyzické osoby (pro ŢÚ), 

3. Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby (pro FÚ), 

4. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ), 

5. Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ), 

6. Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ), 

7. Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti s Přihláškou 

k důchodovému a nemocenskému pojištění (pro OSSZ, resp. PSSZ), 

8. Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP), 

9. Oznámení pojištěnce o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti (pro 

ZP). 

- 14 -


Úplný JRF pro právnické osoby se sestává z těchto částí: 

1. Základní část (formát A3 ), 

2. Ohlášení ţivnosti / Ţádost o koncesi pro právnické osoby (pro ŢÚ), 

3. Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby (pro FÚ), 

4. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ), 

5. Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ), 

6. Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ), 

7. Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP). 

Nejnovější změny v ustanovení Ţivnostenského zákona 

Zákon č. 130/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském 

podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související 

zákony vstoupil v účinnost dnem 1. července 2008 a související Nařízení vlády č. 

278/2008 Sb., - příloha č. 4 – obsahová náplň ţivnosti volné podle jednotlivých 

činností s účinností od 14. 8. 2008. 

Související právní předpisy, které byly tímto zákonem novelizovány: 

• Změna zákona o správních poplatcích, 

• Změna zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, 

• Změna zákona o silniční dopravě, 

• Změna puncovního zákona, 

• Změna zákona o některých podmínkách výroby, šíření a archivování 

audiovizuálních děl, 

• Změna obchodního zákoníku, 

• Změna zákona o územních finančních orgánech, 

• Změna zákona o ochraně veřejného zdraví, 

• Změna zákona o Celní správě České republiky, 

• Změna zákona o informačních systémech veřejné správy, 

• Změna zákona o rejstříku trestů. 

- 15 -


Zásadní změny přijaté novelou ţivnostenského zákona: 

Zrušení ţivnostenských listů a koncesních listin 

Upravuje se listinná podoba dokladu prokazujícího ţivnostenské oprávnění. 

Ţivnostenský list a koncesní listinu nahrazuje výpis ze ţivnostenského rejstříku. 

Dochází tak k zjednodušení pro podnikatele, který bude moci prokazovat své právo 

jedním dokladem k jedné nebo více ţivnostem. 

Dosavadní ţivnostenská oprávnění zůstanou v platnosti aţ do doby, dokud 

podnikatel sám nepoţádá o nový výpis ze ţivnostenského rejstříku nebo nenahlásí 

nějakou změnu. 

Zrušení místní příslušnosti ţivnostenských úřadů 

Podnikatel, a to bez ohledu, zda se jedná o fyzickou osobu, právnickou osobu, 

zahraniční fyzickou nebo zahraniční právnickou osobu, můţe ohlášení ţivnosti, 

podání ţádosti o koncesi, splnění ohlašovací nebo oznamovací povinnosti učinit na 

kterémkoli obecním ţivnostenském úřadě. Ruší se povinnost podnikatele oznamovat 

ţivnostenskému úřadu změnu údajů jiţ zapsaných v obchodním rejstříku. 

Ohlášení ţivnosti, podání ţádosti o koncesi, ohlášení změn a doplnění, ţádost o 

zrušení ţivnostenského oprávnění je nyní moţno provést i prostřednictvím 

kontaktních míst veřejné správy (Czech POINT). 

Kontaktními místy veřejné správy jsou notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní 

úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných 

statutárních měst, úřady městských částí hl. m. Prahy, zastupitelské úřady, drţitel 

poštovní licence a Hospodářská komora ČR (upraveno zákonem č. 365/2000 Sb., o 

informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších předpisů v § 

8a). 

Novela ukládá povinnost předkládat veškerá ohlášení nebo ţádosti o koncesi na 

jednotném registračním tiskopise vydávaném MPO, a to v listinné nebo elektronické 

podobě. 

Zavedení jedné volné ţivnosti 

Novelou se zavádí jedna ţivnost volná, dosavadní rozsah volných ţivností se 

nahrazuje pouze jedinou ţivností, pod kterou spadá 80 oborů – viz příloha č. 4 k 

- 16 -


ţivnostenskému zákonu. V souvislosti s tím se ruší nařízení vlády č. 140/2000 Sb., 

kterým se stanoví seznam oborů ţivností volných včetně všech jeho novel. 

Podnikatel v ohlášení uvede předmět podnikání ţivnosti volné „Výroba, obchod a 

sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 k ţivnostenskému zákonu“ a jeden nebo i více 

oborů činnosti podle citované přílohy. 

Správní delikty 

Ve smyslu Zásad správního trestání (usnesení vlády č.162/2002) je upravena oblast 

správních deliktů. Správní delikty se dělí na přestupky nepodnikajících fyzických 

osob a správní delikty podnikajících fyzických a právnických osob. 

Poplatky 

Novelou zákona o správních poplatcích, konkrétně Poloţky 24 Sazebníku správních 

poplatků (příloha zákona) dochází ke sníţení výše poplatků za jednotlivé úkony. To 

platí zejména při ohlášení více ţivností nebo podání více ţádostí o koncesi najednou 

podnikatel zaplatí jenom jeden správní poplatek, jehoţ výše je shodná pro ohlášení 

ţivnosti i pro podání ţádosti o koncesi (při vstupu do ţivnostenského podnikání 

1000,- Kč, při dalším ohlášení ţivnosti nebo další ţádosti o koncesi 500,- Kč). 

Oznámení oboru u ţivnosti volné, jeho změny nebo zrušení není zpoplatněno. 

Některé další úpravy: 

Bezúhonnost 

Vypouští se odsouzení pro nedbalostní trestné činy související s předmětem 

podnikání. Dochází tak k odstranění stavu, kdy pro obecnou podmínku ztráty 

bezúhonnosti musela být podnikateli zrušena všechna ţivnostenská oprávnění, tedy i 

ta, jejichţ předmět podnikání nesouvisel s nedbalostním trestným činem. 

Novela stanovuje povinnost ţivnostenskému úřadu vţdy si obstarat výpis z evidence 

Rejstříků trestů v případech, kdy ho tento zákon vyţaduje. 

Praxe v oboru 

Vymezení praxe v oboru v návaznosti na obecné stanovení zvláštních podmínek 

provozování ţivnosti pro všechny regulované ţivnosti. 

- 17 -


Při prokázání odborné způsobilosti u řemeslných ţivností dokladem o ukončeném 

vzdělání v příslušném oboru se jiţ nevyţaduje odborná praxe. 

Provozování ţivnosti průmyslovým způsobem 

Z důvodu malého vyuţívání se zrušuje provozování ţivnosti tímto způsobem. 

Odpovědný zástupce 

Ruší se povinnost odpovědného zástupce zúčastňovat se provozování ţivnosti 

v potřebném rozsahu (pojem nebyl doposud nijak vymezen, za provozování ţivnosti 

zodpovídá vţdy podnikatel). 

Nově můţe podnikatel vykonávat svou funkci aţ pro čtyři podnikatele (před novelou 

pouze pro dva podnikatele). 

Provozovny 

Upřesňuje se výčet prostor, které jsou povaţovány pro účely ţivnostenského zákona 

za provozovnu. Za provozovnu se povaţuje i automat a mobilní provozovna. 

Mobilní provozovna - je přemístitelná, není umístěna na jednom místě po dobu delší 

neţ tři měsíce. 

Podnikatel je povinen na ţádost ţivnostenského úřadu prokázat oprávněnost 

umístění mobilní provozovny. 

Označení mobilní provozovny - trvale a zvenčí viditelně firmou nebo názvem nebo 

jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, údajem o sídle nebo 

místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační sloţka zahraniční 

osoby. 

Při prodeji zboţí a poskytování sluţeb musí být označena jménem a příjmením 

osoby odpovědné za činnost provozovny. 

Automat - trvale a zvenčí viditelné označení firmou nebo názvem nebo jménem a 

příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, označení údajem o sídle nebo 

místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační sloţka zahraniční 

osoby. 

Moţnost prodávat zboţí nebo poskytovat sluţby nevyţadující koncesi, nesmí být 

umoţněno získat určité druhy zboţí osobám chráněným zvláštními předpisy. 

- 18 -


Povinnosti podnikatele 

Podnikatel můţe přerušit provozování ţivnosti na libovolně dlouhou dobu (před 

novelou to bylo maximálně na dva roky). 

Ruší se povinnost podnikatele mít v provozovně pro účely kontroly průkaz 

ţivnostenského oprávnění (ţivnostenský list, koncesní listina). 

Přechodná ustanovení ke změně ţivnostenského zákona - upozornění na 

některá ustanovení 

Dosavadní ţivnostenská oprávnění zůstávají zachována. Právo provozovat ţivnost 

se prokazuje dosavadním průkazem ţivnostenského oprávnění (ţivnostenský list, 

koncesní listina) aţ do doby vydání prvního výpisu podnikateli. Výpis vydá 

ţivnostenský úřad na ţádost nebo na základě oznámení změny podle § 49 nebo § 

56 ţivnostenského zákona, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto 

zákona. 

Došlo-li tímto zákonem ke sloučení ţivností ohlašovacích, je podnikatel oprávněn 

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona provozovat ţivnosti v rozsahu 

ţivnostenského zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 

v plném rozsahu daném novou právní úpravou). 

Podnikatel, který je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování 

ţivnosti, která je podle tohoto zákona ţivností ohlašovací volnou, je ode dne nabytí 

účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování ţivnosti ohlašovací volné v plném 

rozsahu (to znamená všech 80 oborů). 

2.2. PRODEJ ZBOŢÍ V OBCHODĚ A JEHO ÚPRAVA V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU 

Shrnutí 

Prodej zboţí v obchodě je kupní smlouvou podle občanského zákoníku, právním 

vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. 

- 19 -


 

 

 

 

 

 

 

 

Vlastnické právo přechází převzetím zboţí, u samoobsluţného prodeje aţ jeho 

zaplacením. 

Prodávající má informační povinnosti – seznámit kupujícího s pravidly uţívání 

zboţí (nejsou-li obecně známá), u prodeje věci se slevou z důvodu vad musí 

prodávající konkrétně o vadě informovat. 

Rozpor s kupní smlouvou představují vady i nenaplnění kupujícím očekávaných či 

prodávajícím popisovaných uţitných vlastností. 

Za vady odpovídá prodávající v záruční lhůtě. Prodávající můţe poskytnout delší 

záruční lhůtu neţ poţaduje zákon. 

Reklamační lhůta je stanovena objektivně zpravidla shodně se záruční lhůtou, 

kupující má však povinnost reklamovat vady bez zbytečného odkladu ihned po 

zjištění vady. 

U odstranitelných vad má kupující právo na včasné, řádné a bezplatné odstranění 

vad, u neodstranitelných vad má právo na výměnu věci nebo odstoupení od kupní 

smlouvy. 

Vedle odpovědnosti za vady nese prodávající i odpovědnost za škodu, a to 

v případě, ţe se dopustil protiprávního jednání, které zapříčinilo škodu. 

Předpokládá se presumpce zavinění. 

Zvláštním případem je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, kterou 

upravuje speciální zákon. Odpovědným je zde výrobce, chce-li se odpovědnosti 

zprostit, musí prokázat, ţe škodu nezavinil nebo jí nemohl zabránit. 

Úvod 

Prodej zboţí v obchodě označuje podle občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 

Sb., v platném znění (dále OBČZ), kupní smlouvu, jejímţ předmětem je věc movitá, 

a v níţ na straně prodávajícího vystupuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba) 

v rámci své podnikatelské činnosti (§ 612 OBČZ). Vedle obecné úpravy kupní 

smlouvy (§§ 588 - 600 OBČZ) se bude podle občanského zákoníku na prodej zboţí 

v obchodě vztahovat i úprava zvláštní (§§ 612 - § 627 OBČZ), která bude mít před 

obecnou úpravou přednost. 

S ohledem na vymezení prodeje v obchodě, jako vztahu mezi podnikatelem 

a spotřebitelem, bude se na něj v rámci občanského zákoníku vztahovat i úprava 

- 20 -


spotřebitelských smluv (§§ 52 – 57 OBČZ) a jejím prostřednictvím úprava obsaţená 

v dalších právních předpisech, zejména v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně 

spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné 

bezpečnosti výrobků a v zákoně č. 477/2001 Sb., o obalech. 

Tradičním doplňkem zákonné úpravy prodeje zboţí v obchodě, především pokud se 

týká odpovědnosti za vady a vyřizování reklamací jsou reklamační řády. Jejich 

závaznost pro smluvní strany nevyplývá ze zákona. Proto, chce-li se prodávající na 

pravidla obsaţená v reklamačním řádu odvolávat, měl by při uzavírání kupní smlouvy 

spotřebitele výslovně a prokazatelně na ně upozornit a umoţnit mu se s reklamačním 

řádem seznámit. Reklamační řády, které především upravují „techniku“ reklamačního 

řízení, nesmí být v rozporu se zákonem, zejména nesmí omezovat práva kupujícího 

z titulu odpovědnosti za vady. I v případě, kdy spotřebitel výslovně vyjádří souhlas 

s reklamačním řádem, je nutné brát v úvahu ustanovení § 627 odst. 3 OBČZ, která 

jakákoli ujednání mezi prodávajícím a kupujícím uzavřená před uplatněním práva 

z odpovědnosti za vady prodané věci, jejichţ důsledkem by byl zánik nebo omezení 

těchto práv, prohlašuje za neplatná. 

Kupní smlouva 

Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě 

a kupující se zavazuje tento předmět převzít a zaplatit za něj prodávajícímu 

dohodnutou cenu. Kupní smlouvou přechází vlastnické právo k věci z prodávajícího 

na kupujícího. Vlastnické právo ke koupené věci přechází ze zákona na kupujícího 

převzetím věci. Výjimkou je samoobsluţný prodej, při kterém dochází k převodu 

vlastnického práva k vybrané věci aţ zaplacením její ceny. Do tohoto okamţiku má 

kupující právo vybranou věc vrátit. (§ 614 odst. 3 OBČZ). 

Předmětem prodeje je zboţí, tzn. věci movité, které musí být ve smlouvě určeny buď 

jednotlivě, nebo druhově. Můţe jít jak o věci nové, tak věci pouţité, a za podmínek 

stanovených zákonem i o věci vadné (§ 618 OBČZ). Pouţitou věcí je třeba rozumět 

věc, která je kupujícím jako pouţitá, popř. opotřebovaná kupována. Za 

opotřebovanou však nelze povaţovat věc, kterou kupující zakoupil jako novou, uţíval 

(a tím opotřebil) a u níţ se při uţívání projevily vady (§ 619 odst. 3 OBČZ). 

- 21 -


Prodej můţe být uskutečněn jak přímo, kdy prodávající poskytuje kupujícímu zboţí, 

které má k dispozici, tak na objednávku (§ 613 OBČZ), kdy prodávající zboţí v dané 

době nemá, a je povinen je obstarat. Obstaráním zboţí je třeba rozumět zejména 

jeho nákup u výrobce či jiného prodávajícího, nikoli jeho vlastní výrobu. 

Dohodou můţe být stanoveno, ţe prodávající poskytne také další plnění, která se 

obvykle s prodejem věci neposkytují, např. její dárkové balení, vytvoření dárkového 

koše, dodání zboţí na dohodnuté místo apod. (§ 615 OBČZ). 

Informační povinnost prodávajícího 

K povinnostem prodávajícího, jejíţ plnění bude mít významný vliv na moţnost 

omezení či zproštění se odpovědnosti vůči kupujícímu je povinnost informační (§ 616 

odst. 2 a § 617 OBČZ). V jejím rámci je prodávající povinen prodávanou věc před 

kupujícím překontrolovat nebo mu ji předvést. Při prodeji věcí, u kterých při uţívání 

musí být zachovávána zvláštní pravidla (návod, technické normy), musí být s nimi 

kupující seznámen. Výjimku představuje případ, kdy se jedná o pravidla obecně 

známá. 

Speciální informační povinnost zákon stanovuje pro případ prodeje věci se slevou, 

která je kupujícímu poskytována z důvodu vad, které ale nebrání uţívání věci 

k určenému účelu. Kupující musí být o vadnosti výrobku i konkrétní vadě informován, 

ledaţe by tyto skutečnosti byly zřejmé z povahy prodeje (§ 618 OBČZ). Toto 

ustanovení nelze pouţít na prodej se slevou, která je poskytována z důvodů např. 

výprodeje zboţí pro jeho sezónní charakter (vánoční kolekce, velikonoční cukroví). 

Shoda prodávané věci s kupní smlouvou 

Novela občanského zákoníku zavádí, v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu 

a Rady, institut shody prodávané věci s kupní smlouvou. Shodou s kupní smlouvou 

se podle § 616 odst. 1 a 2 OBČZ rozumí, ţe prodávaná věc: 

je bez vad; 

má jakost a uţitné vlastnosti: 

o smlouvou poţadované; 

o prodávajícím, výrobcem nebo jejich zástupcem popisované; 

- 22 -


 

 

 

o na základě prodávajícím prováděné reklamy očekávané; popř. pro věc 

takového druhu obvyklé; 

odpovídá poţadavkům právních předpisů; 

odpovídá co do mnoţství, míry a hmotnosti; 

odpovídá účelu, který prodávající pro pouţití věci uvádí, nebo který je pro danou 

věc obvyklý. 

Potraviny musí mít navíc vyznačeno datum minimální trvanlivosti a potraviny 

podléhající rychlé zkáze datum pouţitelnosti. 

Z uvedeného vyplývá, ţe pojem „shoda s kupní smlouvou“, resp. „rozpor s kupní 

smlouvou“ je širší, neţ pojem vadného plnění (vad věci). Proto za rozpor s kupní 

smlouvou je třeba povaţovat nejen „klasické“ vady (mnoţství, jakosti či provedení), 

ale i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných uţitných 

vlastností. Pro posouzení shody s kupní smlouvou není rozhodující, zda jde o vady 

(rozpory) zjevné nebo skryté. 

Nároky kupujícího z odpovědnosti za vady jsou závislé na tom, kdy se rozpor s kupní 

smlouvou projeví (§ 616 odst. 3 a 4 OBČZ). 

Není-li věc ve shodě s kupní smlouvou v okamţiku převzetí je prodávající povinen na 

ţádost kupujícího bez zbytečného odkladu: 

bezplatně věc vyměnit, nebo 

bezplatně věc opravit, 

a není-li takový postup moţný 

poskytnout přiměřenou slevu a nebo 

akceptovat odstoupení od smlouvy. 

Tyto povinnosti prodávající nemá pouze v případě, kdy kupující o rozporu s kupní 

smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil. 

Stejné povinnosti má prodávající také tehdy, kdyţ se rozpor s kupní smlouvou projeví 

během šesti měsíců ode dne převzetí věci. V této situaci je pro prodávajícího 

liberačním důvodem, důvodem, který ho zprostí odpovědnosti, nejen to, ţe kupující 

- 23 -


o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil, ale 

navíc jím můţe být i to, ţe tento rozpor vyplývá z povahy věci, např. běţného 

opotřebení výrobku, nebo tím, ţe prokáţe, ţe rozpor s kupní smlouvou zde není. 

Záruka na prodávané zboţí 

Prodávající ze zákona odpovídá za vady zboţí, které se projevují jako rozpor s kupní 

smlouvou po převzetí věci v záruční lhůtě (§ 619 OBČZ). Tímto ustanovením je 

zúţen pojem „rozpor s kupní smlouvou“ pouze na vady věci, a jen ve vztahu k vadám 

poskytuje prodávající kupujícímu na prodávané věci záruku. 

Záruka se nevztahuje na: 

a) věci, které se rychle kazí; 

b) rozpor s kupní smlouvou, jeţ vznikne běţným opotřebením věci; 

c) na vady věci, pro které bylo zboţí prodáváno se slevou; 

d) na vady odpovídající míře opotřebení či pouţívání, jsou-li předmětem 

e) prodeje věci pouţité. 

Záruční doba podle novelizovaného § 620 odst. 1 OBČZ činí: 

a) u potravinářského zboţí osm dní; 

b) u krmiv tři týdny; 

c) u zvířat šest týdnů; 

d) u ostatního zboţí 24 měsíce. 

V případě, ţe na prodávané věci, jejím obalu nebo v návodu k věci připojenému, je 

vyznačena v souladu se zvláštními předpisy lhůta k pouţití věci, skončí záruční doba 

uplynutím této lhůty. 

U věcí dlouhodobé spotřeby nebo jejich částí, tzn. věcí, které jsou určeny k uţívání 

po dobu delší, mohou zvláštní předpisy stanovit záruční lhůtu delší neţ 24 měsíce (§ 

620 odst. 2 OBČZ). Prodávající navíc můţe poskytnout kupujícímu záruční lhůtu 

delší, neţ stanoví zákon a v jiném – širším rozsahu neţ je stanoven. Musí to však 

prohlásit v záručním listu, z něhoţ musí vyplývat rovněţ podmínky a rozsah 

poskytnuté záruky (§ 620 odst. 5 OBČZ). 

- 24 -


Záruční doba začíná běţet od převzetí věci kupujícím. Týká-li se záruka věci, kterou 

má uvést do provozu jiný podnikatel neţ prodávající, začne záruční lhůta běţet aţ 

ode dne uvedení věci do provozu. Předpokladem ale je, ţe kupující objednal do tří 

týdnů od převzetí věci její uvedení do provozu a poskytl při něm řádně a včas 

potřebnou součinnost (např. umoţnil přístup do bytu, zajistil potřebné povolení apod.) 

(§ 621 OBČZ). 

Uplatněním práva z odpovědnosti za vady (uplatněním reklamace) dochází ke 

stavení běhu záruční lhůty, a to do doby provedení opravy. To znamená, ţe doba, 

ode dne reklamace do dne, kdy byl kupující po skončení opravy povinen věc převzít 

se do záruční lhůty nepočítá, o tuto dobu se fakticky záruční lhůta prodluţuje. Je-li 

vadné zboţí, popř. jeho součást, vyměněno, začíná od převzetí nové věci (součásti) 

běţet nová záruční lhůta (§ 627 OBČZ). 

V případě zákonné záruky není její poskytnutí vázáno na vydání záručního listu nebo 

jiného dokladu (§ 620 odst. 4 poslední věta OBČZ). Vyplývá to mimo jiné i z § 620 

odst. 3 OBČZ, který stanovuje, ţe o písemné poskytnutí záruky, tzn. vydání 

záručního listu, musí kupující poţádat. Této ţádosti musí prodávající vyhovět. 

Záruční list musí podle § 620 odst. 3 OBČZ obsahovat: 

a) jméno a příjmení, resp. obchodní firmu prodávajícího; 

b) IČO; 

c) bydliště nebo sídlo. 

Pokud to je s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, musí prodávající 

v záručním listu srozumitelným způsobem vysvětlit obsah poskytované záruky, její 

rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým mohou být nároky uplatněny. 

Současně musí uvést, ţe poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího 

vyplývající ze zvláštních právních předpisů. 

V případě, ţe to umoţňuje povaha věci, můţe být záruční list nahrazen dokladem 

o koupi věci obsahujícím uvedené údaje. 

- 25 -


Odpovědnost za vady při prodeji zboţí v obchodě 

Svá práva vůči prodávajícímu vyplývající z odpovědnosti za vady je kupující povinen 

uplatnit - reklamovat - u prodávajícího, popř. jiného podnikatele, který je určen 

v záručním listě k provádění oprav řádně a včas, tzn. v reklamační lhůtě (§ 625 

OBČZ). Řádnost reklamace zákon blíţe nespecifikuje. Vzhledem k tomu, ţe jde 

o právní úkon, musí reklamace splňovat minimálně zákonné náleţitosti právního 

úkonu (§ 34 a následující OBČZ), zejména kupující musí být způsobilý k právním 

úkonům (tzn. být starší 18tilet a „svéprávný“), a jeho projev vůle musí být určitý 

a srozumitelný. Zdůraznit je třeba prokázání vzniku právního vztahu mezi 

prodávajícím a kupujícím, tzn. vzniku kupní smlouvy, jejího obsahu a prokázání vady. 

Kupující musí reklamovat nejpozději den následující po koupi. 

Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tzn. jejich marným uplynutím práva 

z odpovědnosti za vady zanikají, a to i v případě, kdy věcně by reklamace byla 

opodstatněná. (§ 626 OBČZ). V souladu s § 599 odst. 1 první věta OBČZ je ale třeba 

při posuzování včasnosti reklamace brát v úvahu nejen výše uvedené objektivní 

lhůty, ale i lhůtu subjektivní („bez zbytečného odkladu“), jejíţ počátek je vázán na 

okamţik zjištění vady kupujícím. 

O tom, kdy kupující právo uplatnil, tj. reklamoval, a kdy byla oprava provedena, je 

prodávající povinen vydat potvrzení. 

Nároky kupujícího z titulu odpovědnosti za vady jsou v novelizované právní úpravě 

rozděleny na nároky spojené s vadami, jako jedním z případů rozporu s kupní 

smlouvou (viz výše), které se projeví při převzetí věci, resp. během šesti měsíců po 

převzetí, a na nároky spojené s vadami v případě, kdy vada vznikla po uplynutí šesti 

měsíců po převzetí věci (v záruce) a není proto moţné pouţít ustanovení § 616 odst. 

3 a 4 OBČZ. 

Ustanovení § 622 OBČZ shodně s dosud platnou úpravou vymezuje nároky 

kupujícího z titulu vadného plnění s ohledem na to, zda se jedná o vady odstranitelné 

či neodstranitelné, a zda vady brání nebo nebrání řádnému uţívání věci. 

- 26 -


V případě odstranitelných vad, u potravinářského zboţí jen výjimečných, má kupující 

právo na jejich včasné, řádné a bezplatné odstranění. Pokud to nebude vzhledem 

k povaze vady neúměrné, můţe kupující uplatnit právo na výměnu věci, popř. 

výměnu její vadné části. Není-li takový postup moţný, má kupující právo na 

přiměřenou slevu nebo můţe od smlouvy odstoupit. 

Jedná-li se o vady neodstranitelné, které brání řádnému uţívání věci, má kupující 

právo na výměnu věci nebo můţe od smlouvy odstoupit. Stejná práva má kupující 

v případě, kdy koupená věc má sice vady odstranitelné, ale takové, které vzhledem 

k opakujícímu se výskytu, popř. počtu, mu brání v tom, aby věc mohl řádně uţívat. 

V praxi a na základě judikatury se obvykle za takové vady povaţuje jejich trojí 

opakovaný výskyt, resp. existence tří různých vad. 

Má-li věc jiné vady neodstranitelné, a kupující nepoţaduje výměnu věci, má právo na 

slevu z ceny nebo můţe od smlouvy odstoupit. 

Právo na slevu, místo práva na výměnu, má kupující také v případě, kdy prodávající 

odpovídá za vady věci, která byla koupena za niţší cenu nebo za vady věci pouţité 

(§ 624 OBČZ). 

Nebude-li vada po reklamaci kupujícího odstraněna, můţe se tento obrátit se svým 

nárokem na soud. Předpokladem však je předchozí uplatnění vady u prodávajícího, 

popř. U jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav. 

K uplatnění nároků z odpovědnosti za vady u soudu běţí obecná tříletá promlčecí 

doba, která počíná od vytčení vady (uplatnění reklamace, § 102 OBČZ). 

Odpovědnost za škodu 

Uplatněním práva z odpovědnosti za vady není dotčeno právo kupujícího na náhradu 

škody. 

Odpovědnost za škodu, tzn. za majetkovou újmu, je podle občanského zákoníku 

upravena jako odpovědnost subjektivní, tzn. ţe je zaloţená na principu zavinění. 

- 27 -


Základními předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou vedle porušení právní 

povinnosti vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním a zaviněným jednáním 

a vznikem škody. Podle občanského zákoníku se zavinění škůdce předpokládá 

(presumpce zavinění) a povinný se odpovědnosti můţe zprostit, pokud prokáţe, ţe 

škodu nezavinil. 

V jednotlivých případech je třeba posuzovat, zda škoda byla způsobena osobami, 

které byly pouţity k výkonu určité činnosti povinného subjektu. Tyto osoby 

neodpovídají přímo, ale odpovědnost za škodu nese právnická či fyzická osoba, 

která s nimi uzavřela pracovněprávní vztah. Pouze v případě překročení rozsahu 

činnosti by byla dána přímá odpovědnost těchto osob. 

Poškozený má právo na náhradu skutečné škody a ušlého zisku. Pro určení výše 

škody je rozhodná cena v době poškození, tj. s přihlédnutím k případnému 

opotřebení. 

Občanský zákoník preferuje náhradu škody v penězích, teprve poţádá-li o to 

poškozený subjekt a je-li to moţné a účelné, lze nahradit škodu uvedením do 

původního stavu. 

Obecná úprava odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku bude aplikována 

v případě, kdy odpovědnost nelze skutkově podřadit pod zvláštní druh odpovědnosti 

za škodu. 

Zvláštním případem odpovědnosti za škodu je odpovědnost za škodu způsobenou 

vadou výrobku, a to na zdraví, dojde-li k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, neţ je 

samotný výrobek. Tato odpovědnost je upravena zákonem č. 59/1998 Sb., 

o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, v platném znění. Jde 

o speciální právní úpravu s tím, ţe pokud tento zákon nestanoví něco jiného, pouţijí 

se ustanovení zákoníku občanského. 

- 28 -


Poškozenému je ale přiznáno právo volby, zda své právo na náhradu škody bude 

uplatňovat podle této zvláštní úpravy nebo podle obecné úpravy odpovědnosti za 

škodu. 

Odpovědným za škodu je v tomto případě výrobce, kterým zákon rozumí: 

a) výrobce konečného výrobku, surovin nebo součástí; 

b) osobu, která na výrobku uvede své jméno, ochrannou známku nebo jiný 

rozlišovací znak; 

c) osobu, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, 

nájmu nebo jiného způsobu uţití; 

d) dodavatele výrobku, není-li moţné určit přímého výrobce, a pokud do jednoho 

měsíce po uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí poškozenému totoţnost 

výrobce nebo osoby, která mu výrobek dodala, popř. dovezla. 

Ve smyslu tohoto zákona se výrobek, tzn. jakákoli movitá, která nezávisle na stupni 

zpracování je určena k uvedení na trh, povaţuje za vadný, pokud z hlediska 

bezpečnosti uţití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, a to 

zejména s ohledem: 

a) na prezentaci výrobku, včetně poskytnutých informací o něm; 

b) na předpokládaný účel, k němuţ má výrobek slouţit; 

c) na dobu, kdy byl uveden na trh. 

Důvodem vadnosti v této souvislosti ale není, byl-li později na trh uveden výrobek 

dokonalejší. 

Odpovědnost výrobce za škodu je odpovědností objektivní, které se můţe zprostit 

pouze z důvodů uvedených v zákoně. Poškozený musí prokázat vadu výrobku, 

vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou a vzniklou škodou. K liberačním 

důvodům, které musí prokázat výrobce, pokud se chce odpovědnosti zprostit, patří 

skutečnost, ţe: 

a) neuvedl výrobek na trh; 

b) lze s přihlédnutím k okolnostem důvodně předpokládat, ţe vada výrobku 

neexistovala v době, kdy ho výrobce uvedl na trh nebo ţe nastala později; 

- 29 -


c) výrobek nevyrobil pro prodej nebo jiné pouţití pro podnikatelské účely, nebo 

nebyl vyroben či jím šířen v rámci jeho podnikatelské činnosti; 

d) vada výrobku je důsledkem plnění povinností vyplývajících z právních předpisů 

pro výrobce závazných; 

e) stav vědeckých a technických znalostí v době uvedení výrobku na trh neumoţnil 

zjistit jeho vadu; 

f) v případě součásti byla-li vada způsobena konstrukcí výrobku nebo návodem 

k výrobku; 

g) škodu způsobil svým jednáním nebo opomenutím sám poškozený nebo osoba, 

za kterou je odpovědný. 

Odpovědnost za škodu na zdraví, včetně usmrcení se řídí obecnou právní úpravou. 

Škodu na věci je výrobce povinen hradit jen v částce převyšující 5000,- Kč. 

Odpovídá-li za škodu více výrobců, odpovídají společně a nerozdílně. Poškozený 

v takovém případě můţe uplatnit nárok u kteréhokoli z nich. 

Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku nelze předem vyloučit ani 

omezit, ani dohodou, ani jednostranným prohlášením výrobce. 

Pro uplatnění práva na náhradu škody stanovuje zákon tříletou promlčecí lhůtu, která 

začíná běţet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo s přihlédnutím k okolnostem 

lze důvodně předpokládat mohl dozvědět: o vadě, o škodě a o totoţnosti výrobce. 

Právo na náhradu škody zaniká uplynutím 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh 

vadný výrobek, který způsobil škodu. 

2.3. PRODEJ ZBOŢÍ A JEHO ÚPRAVA V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU 

Shrnutí 

Vztahy mezi obchodníky řeší obchodní zákoník a jím popsaná kupní smlouva. 

Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku, záruka je tedy předmětem dohody. 

Prodávající nese odpovědnost za vady zboţí. Nároky kupujícího se liší podle 

toho, zda došlo k porušení podstatných nebo nepodstatných náleţitostí kupní 

smlouvy. 

- 30 -


 

 

Odpovědnost za škodu vzniká, poruší-li smluvní strana kupní smlouvu a druhé 

straně vznikne majetková újma. 

U kupní smlouvy se zahraničními subjekty má přednost Úmluva OSN 

o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí. 

Úvod 

Právní vztahy obchodníků (právnických i fyzických osob) s jejich partnery – 

dodavateli, výrobci nebo dovozci se řídí ustanoveními obchodního zákoníku – zákon 

č. 513/1991 Sb., v platném znění (dále OBCHZ), zejména pak § 409 OBCHZ 

a následujícími, upravujícími kupní smlouvu. 

Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu zboţí, to znamená 

movité věci, určené jednotlivě nebo alespoň co do mnoţství a druhu a umoţnit mu, 

aby k němu nabyl vlastnického práva, a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. 

Vlastnické právo ke zboţí nabývá kupující jejím převzetím na základě smlouvy 

a v souladu se smlouvou, popř. zákonem. Před předáním zboţí můţe kupující nabýt 

vlastnické právo k němu na základě dohody s prodávajícím, jen jde-li o zboţí 

dostatečně označené (individualizované), nebo ze zákona, jde-li o zboţí 

přepravované. K přepravovanému zboţí získá kupující vlastnické právo v okamţiku, 

kdy získá oprávnění zásilkou nakládat, tj. předáním náloţného listu. Nabytí 

vlastnického práva je moţné i po předání zboţí. Strany si ale musí tento způsob 

přechodu vlastnického práva ke zboţí výslovně sjednat. Dohoda stran, tzv. výhrada 

vlastnického práva, musí mít písemnou formu, jinak je neplatná (§ 443 a následující 

OBCHZ). 

Ve smlouvě si strany podle zákona musí určit prodávané zboţí, a to buď jednotlivě 

nebo alespoň co do druhu a mnoţství. Podle zákona nemusí být u prodávaného 

zboţí určena jeho kvalita. Tu si mohou strany dohodnout např. tak, ţe výslovně 

označí vlastnosti zboţí nebo stanoví jakostní normy, jimţ má zboţí odpovídat. Pokud 

by si dohodly jakost v rozporu s ustanoveními právních předpisů, pak platí jakost 

stanovená těmito předpisy. Nebude-li jakost určena právním předpisem ani dohodou 

stran, obchodní zákoník stanovuje, ţe zboţí má mít vlastnosti odpovídající účelu 

stanovenému smlouvou, jinak nutné pro jeho běţné pouţití (§ 420 a § 759 OBCHZ). 

- 31 -


Vzhledem k tomu, ţe předmětem kupní smlouvy můţe být podle obchodního 

zákoníku i zboţí, které při uzavření smlouvy ještě neexistuje, které se bude vyrábět, 

vychází pro její odlišení od smlouvy o dílo z dodání a rozsahu věcí potřebných k jeho 

výrobě. Pokud věci potřebné výrobě, nebo jejich podstatnou část, dodává zhotovitel 

(výrobce), jde o kupní smlouvu. V případě, ţe by se k dodání těchto věcí zavázal 

kupující (objednatel), jednalo by se o smlouvu o dílo (§ 410 OBCHZ). 

Podmínky pro poskytování záruky v obchodních vztazích 

Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku na prodávané zboţí. Proto má-li být zboţí 

prodáváno obchodníkovi se zárukou, musí být záruka (její délka a rozsah) dohodnuta 

nebo jednostranně deklarována prodávajícím, a to v písemné formě (např. záručním 

listem). Za poskytnutí záruky se povaţuje i případ, kdy prodávající vyznačí dobu 

trvanlivosti nebo pouţitelnosti na výrobku nebo jeho obalu (§ 429 a následující 

OBCHZ). 

Odpovědnost za vady 

Prodávající je povinen dodat (odevzdat) kupujícímu zboţí včas, tzn. v den nebo 

v průběhu lhůty, která je k dodání určena ve smlouvě nebo jejíţ způsob určení 

smlouva stanovuje, jinak ve lhůtě přiměřené, a to s přihlédnutím k povaze zboţí 

a k místu dodání, a řádně. Řádné dodání zahrnuje jak dodání zboţí ve smlouvou či 

zákonem určeném mnoţství, jakosti, provedení a balení, tak jeho odevzdání na 

místě stanoveném smlouvou nebo zákonem. Pouze při řádném a včasném 

odevzdání zboţí dochází ke splnění závazku prodávajícího. 

Prodávající nese odpovědnost za vady dodaného zboţí. Zboţí je vadné, jestliţe 

neodpovídá smlouvě, popř. účelu jeho uţití či jeho ochraně. Stanovené vlastnosti 

musí mít zboţí v době dodání. 

Obchodní zákoník upravuje jednak zákonnou odpovědnost za vady zboţí, kterou lze 

aplikovat přímo na základě zákona, a dále odpovědnost vyplývající ze záruky za 

jakost zboţí, která je ale pouze zárukou smluvní. Vzhledem k dispozitivnosti úpravy 

odpovědnosti za vady si strany mohou ve smlouvě vymezit odpovědnost 

prodávajícího jinak, zcela vyloučit ji však nemohou. 

- 32 -


Za vadné lze označit takové zboţí, která vykazuje vady faktické nebo vady právní. 

Vady faktické jsou vady mnoţství, jakosti, provedení a obalu. Vadné plnění můţe 

spočívat i v dodání jiného zboţí (aliud), zejména § 421 a následující OBCHZ. 

Mnoţstevní vady spočívají nejčastěji v tom, ţe je dodáno menší mnoţství, neţ bylo 

sjednáno. Pokud bylo mnoţství zboţí ve smlouvě určeno jen přibliţně, pak je právem 

prodávajícího určit přesné mnoţství zboţí. Smlouva můţe svěřit toto právo 

kupujícímu. Ze zákona vyplývá, není-li sjednáno jinak, moţnost odchýlit se 

v mnoţství o 5 %, aby bylo moţné dodávku povaţovat za bezvadnou. Vadným je 

i dodání většího mnoţství zboţí. Kupující si můţe v takovém případě zboţí buď 

ponechat, nebo vrátit. Vţdy však platí zásada, ţe kupní cenu je třeba zaplatit za 

skutečně dodané zboţí (§ 421 a 442 OBCHZ). 

O vady jakosti a provedení se bude jednat, pokud jakost dodávaného zboţí nebude 

odpovídat smlouvě, technickým normám, vzorku či popisu, nebo pokud nebude 

pouţitelné k účelu uvedenému ve smlouvě nebo účelu obvyklému. 

Vadnost zboţí můţe být způsobena i nevhodným zabalením. Neurčí-li smlouva, jak 

má být zboţí zabaleno nebo zabezpečeno pro přepravu, je třeba zboţí zabalit tak, 

aby bylo zabezpečeno uchování zboţí zejména způsobem obvyklým pro dané zboţí 

a způsob přepravy. Pokud balení neodpovídá smlouvě nebo těmto poţadavkům, je 

plnění vadné. 

Právní vady má takové zboţí, které je zatíţeno právem třetí osoby bez souhlasu 

kupujícího. Nejčastěji se bude jednat o zatíţení právy vyplývajícími z duševního 

vlastnictví, např. u zboţí označovaného ochranou známkou v rozporu s právy 

vlastníka této známky (§ 433 OBCHZ). 

Z hlediska zákonné odpovědnosti je rozhodující, zda zboţí má vady v okamţiku, kdy 

přechází na kupujícího nebezpečí škody na zboţí, tzn. v době, kdy kupující 

převezme zboţí od prodávajícího, popř. nepřevezme-li je včas v době, kdy mu 

prodávající umoţnil se zboţím nakládat. V případech, kdy je prodávající v souladu se 

- 33 -


smlouvou povinen předat zboţí dopravci k přepravě, je okamţikem přechodu 

nebezpečí škody na zboţí doba, kdy je zboţí dopravci předáno. 

Pokud by vada vznikla aţ po této době a nebyla by poskytnuta záruka, nárok 

z odpovědnosti za vady nevznikne. Výjimku představuje pouze případ, je-li později 

vzniklá vada způsobena porušením povinnosti prodávajícího (tzv. vada vzešlá 

z vady). Na kupujícím by pak bylo tuto skutečnost prokázat. 

Je-li na zboţí poskytnuta záruka, ţe zboţí po určenou dobu bude mít smluvené nebo 

obvyklé vlastnosti, nemusí být prokazována existence vady zboţí jiţ při přechodu 

nebezpečí škody, ale vada můţe vzniknout kdykoli v průběhu trvání záruční doby. 

Záruční doba přitom neběţí po dobu, kdy nelze zboţí uţívat z důvodu jeho vadnosti 

(§ 429 a následující OBCHZ). 

Odpovědnost za vady je odpovědností objektivní. Proto se jí prodávající můţe 

zprostit jen v případě, ţe: 

a) zboţí má vady, o nichţ kupující věděl nebo mohl vědět vzhledem k okolnostem, 

za nichţ byla smlouva uzavřena (např. při koupi tzv. „partiového“ zboţí); 

b) zboţí má vady, které byly způsobeny pouţitím věcí předaných kupujícím, jestliţe 

prodávající: 

na nevhodnost předaných věcí upozornil a kupující přesto trval na jejich pouţití, 

nebo 

nevhodnost předaných věcí nemohl zjistit, a to ani při vynaloţení odborné péče. 

Z hlediska uplatnění nároků z odpovědnosti za vady je důleţité oznámení vad, tedy 

reklamace. Formální náleţitosti uplatnění vad (reklamace) zákon nestanoví. 

Písemnou formu oznámení vad lze doporučit z hlediska právní jistoty a lze ji 

dedukovat i z dikce zákona ohledně, včas zaslaného oznámení vad. V oznámení vad 

nemusí být nutně obsaţena volba nároku, čeho se kupující z titulu odpovědnosti za 

vady domáhá, ale tato volba musí následovat bez zbytečného odkladu po oznámení. 

Pokud si ale strany dohodnou obsahové náleţitosti reklamace, včetně její formy, 

např. s tím, ţe telefonická či faxová sdělení musí být v určité lhůtě potvrzena 

dopisem, pak platí pro řádnost popř. i včasnost reklamace to, co si ujednaly. 

- 34 -


Zásadně je vţdy třeba učinit takové oznámení (reklamovat) bez zbytečného odkladu 

po zjištění vady. Nedohodnou-li si strany jiné reklamační lhůty, pak vady skryté, musí 

být oznámeny nejdéle do 2 let od dodání zboţí. Je-li poskytnuta na zboţí záruka je 

třeba vady oznámit v záruční době, není-li sjednána reklamační lhůta delší. Lhůty 

k oznámení vad jsou lhůty promlčecí. Proto nejsou-li vady včas oznámeny 

a v soudním řízení bude tato námitka uplatněna, soud nárok nepřizná. To neplatí 

pouze pro případ, dodá-li prodávající vědomě vadné zboţí (§ 428 OBCHZ). 

Pro určení nároků, jichţ se můţe kupující domáhat při dodání vadného zboţí, 

vychází zákonná úprava z toho, zda vadným plněním byla smlouva porušena 

podstatným nebo nepodstatným způsobem (§ 436 a § 437 OBCHZ). Pokud došlo 

dodáním zboţí s vadami k podstatnému porušení smlouvy, má kupující právo 

poţadovat: 

a) dodání chybějícího zboţí; 

b) dodávku náhradního bezvadného zboţí; 

c) opravu zboţí, je-li vada opravitelná; 

d) přiměřenou slevu z kupní ceny; 

e) odstranění právních vad; 

f) odstoupení od smlouvy. 

V případě nepodstatného porušení smlouvy, můţe kupující poţadovat: 

a) dodání chybějícího zboţí a odstranění ostatních vad zboţí, nebo 

b) slevu z kupní ceny. 

Odstoupit od smlouvy v tomto případě můţe kupující aţ tehdy, není-li vada včas 

odstraněna, a to ještě za podmínek, ţe o tom předem prodávajícího uvědomí. 

Kupující však nemůţe odstoupit od smlouvy, nemůţe-li vrátit zboţí v původním 

stavu. Stranami můţe být sjednána i moţnost dodání nového, náhradního zboţí. Ze 

zákona tento nárok nevyplývá. 

Čeká-li kupující na odstranění vad, obsahuje zákon praktické ustanovení, ţe do doby 

odstranění vad není kupující povinen platit část kupní ceny, která odpovídá nároku 

na slevu, nejsou-li vady odstraněny. Není třeba v takovém případě následně vymáhat 

částky odpovídající slevě zpět. 

- 35 -


Odpovědnost za škodu 

Vedle nároků z odpovědnosti za vady můţe kupující uplatnit i nárok na náhradu 

škody, pokud dodáním vadného zboţí vznikla, popř. na smluvní pokutu, je-li pro tento 

případ sjednána (§ 440 OBCHZ). Pokud byla poskytnuta sleva z ceny, nelze ţádat 

náhradu ušlého zisku. Pokud je ale nárok na uspokojení kupujícího dosaţitelný 

v rámci odpovědnosti za vady, nelze uplatňovat nároky z jiného právního důvodu 

(např. z titulu odpovědnosti za škodu). 

Odpovědnost za škodu vzniká, jestliţe prodávající nebo kupující poruší povinnost 

plynoucí z kupní smlouvy nebo ze zákona a v důsledku toho vznikne druhé straně 

majetková újma. 

Na náhradu škody související s vadným plněním se bude vztahovat obecná úprava 

odpovědnosti za škodu, včetně ustanovení o okolnostech vylučujících odpovědnost, 

tzn. § 373 a následující OBCHZ. 

Zvláštní úprava náhrady škody, resp. rozsahu této náhrady, je stanovena pouze pro 

případ odstoupení od smlouvy. Zákon při řešení této otázky vychází z toho, zda po 

odstoupení od smlouvy došlo k náhradní koupi nebo k náhradnímu prodeji, či nikoli. 

Jestliţe se v přiměřené lhůtě po odstoupení od smlouvy uskutečnila náhradní koupě, 

a to přiměřeným způsobem, pak základem pro náhradu škody je rozdíl mezi kupní 

cenou, jeţ měla být placena na základě smlouvy, a cenou dohodnutou v náhradním 

obchodě. Oprávněný má nárok i na náhradu škody přesahující takto určenou částku. 

Pokud nedošlo k uskutečnění náhradního obchodu, je rozsah náhrady škody dán 

rozdílem mezi kupní cenou, jedná-li se o zboţí s běţnou cenou, která má být placena 

na základě smlouvy, a cenou běţnou, která je dosahována u zboţí téhoţ druhu 

a téţe nebo srovnatelné jakosti, při obdobných smluvních podmínkách. Přesáhne-li 

škoda tuto částku, má poškozený právo i na náhradu takového rozdílu (§ 469 

a následující OBCHZ). 

- 36 -


Kupní smlouva se zahraničními subjekty 

Při úpravě kupní smlouvy se zahraničními subjekty (dodavateli) bude mít před 

obchodním zákoníkem přednost Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi 

zboţí (sdělení č. 160/1991 Sb., dále jen Úmluva) pokud kupní smlouva bude 

uzavřena mezi smluvními stranami, které jsou ze států, které jsou smluvními 

stranami Úmluvy. 

Odpovědnost za vady dovezeného zboţí je upravena v této úmluvě shodně 

s obchodním zákoníkem. Jediným rozdílem je to, ţe lhůty k oznámení vad jsou podle 

Úmluvy lhůtami prekluzivními, propadnými. Jejich marným uplynutím, tzn., nebudou-li 

vady oznámeny včas, práva kupujícího zanikají, i kdyby po věcné stránce o vadách 

nebylo sporu. 

- 37 -


3. VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY – SPECIFICKÉ PRO MALOOBCHOD 

3.1. ZÁKON O OCHRANĚ SPOTŘEBITELE 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zákon o ochraně spotřebitele upravuje především povinnosti prodávajících ve 

vztahu ke spotřebitelům. Jde o obecný zákon vztahující se na veškeré výrobky, 

vedle něj existují ještě zvláštní předpisy pro vybrané druhy výrobků. 

Prodávající musí zajistit poctivost prodeje – především pouţívat správné míry 

a váhy, dodrţovat obvyklou jakost zboţí, pokud jakost sám neuvádí jinak, 

případně není jakost dána zvláštními předpisy a prodávat výrobky a sluţby za 

ceny sjednané podle cenových předpisů. 

Nikdo nesmí klamat spotřebitele – tedy uvádět nepravdivé, neúplné nebo 

zavádějící údaje o vlastnostech výrobků nebo sluţeb, případně nabízet padělky 

nebo napodobeniny jiných výrobků. 

Prodávající má řadu informačních povinností – výrobek musí být označen přímo, 

viditelně a srozumitelně názvem výrobku, označením výrobce, dovozce nebo 

dodavatele, rozměry nebo jinými parametry a podle povahy zboţí i dalšími 

předepsanými údaji. Tyto informace musejí být v českém jazyce. 

Spotřebitel musí být řádně seznámen s cenou, a to jednoznačně a před 

nákupem. 

Na ţádost spotřebitele musí prodávající vydat doklad o zakoupení výrobku nebo 

poskytnutí sluţby. 

Zákon o ochraně spotřebitele upravuje vedle občanského zákoníku i některé 

povinnosti z oblasti odpovědnosti za vady a reklamací. Ukládá povinnost 

informovat spotřebitele o podmínkách reklamací. V provozovně musí být po celou 

provozní dobu přítomen pracovník oprávněný vyřizovat reklamace. Reklamace 

musí být vyřízena do 30 dnů, pokud se prodávající a spotřebitel nedohodnou na 

delší lhůtě. 

Prodávající musí informovat o peněţních částkách za výkup zálohovaných obalů. 

Dozor nad dodrţováním tohoto zákona provádí podle povahy zboţí Česká 

obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní 

- 38 -


 

 

veterinární správa a v oblasti klamání spotřebitele i obecní ţivnostenské úřady 

a celní orgány 

Zákon nově vymezuje nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům na vnitřním 

trhu v oblasti nabídky. Rozšíření je i v tom, ţe výrobkem jiţ není pouze věc, nýbrţ 

i jiné hodnoty určené k nabídce. 

Společně se zavedením pojmu nekalých obchodních praktik do zákona došlo 

k úpravě té části zákona o ochraně spotřebitele, která se týká správních deliktů. 

Oproti předchozímu stavu je nyní relativně přehledně řečeno, co vše je správním 

deliktem; zákon logicky stanoví i příslušné sankce za jednotlivé typy správních 

deliktů. 

Úvod 

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů je 

jedním ze základních předpisů upravujících povinnosti podnikatelů, především 

prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Stanoví povinnosti, které zajišťují 

spotřebitelům jejich práva v oblasti ochrany ekonomických zájmů a poctivého 

prodeje, právo na poskytování potřebných a relevantních informací jak o nabízeném 

výrobku, tak i cenách apod. Cílem zákona je zajistit ochranu spotřebitele při prodeji 

zboţí v obchodě i při poskytování sluţeb. 

Pro uplatňování zákona o ochraně spotřebitele v praxi je důleţité znát jeho postavení 

v právním řádu. Zákon o ochraně spotřebitele je zákonem obecným. Vedle tohoto 

zákona jsou v účinnosti ještě další zákony, které podrobně, ve větším rozsahu řeší 

některé poţadavky na vybrané druhy výrobků, jejich značení, jakost, zdravotní 

nezávadnost, nakládání s nimi a stanoví také povinnosti podnikatelům, ať se jedná 

o prodávajícího, dodavatele, výrobce nebo dovozce. Tyto předpisy jsou ve vztahu 

k zákonu o ochraně spotřebitele předpisy speciálními. Pro aplikaci takovýchto 

zákonů v praxi pak platí přednost speciální právní úpravy před úpravou obecnou. To 

tedy znamená, ţe přednostně se pouţijí ustanovení speciálního zákona. 

Mezi speciální právní úpravu patří například zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách 

a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí předpisy, 

zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcí předpisy, zákon 

- 39 -


č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů 

a jeho prováděcí nařízení vlády pro stanovené výrobky apod. 

Základní pojmy 

Základní pojmy, které jsou důleţité pro správné uplatňování zákona o ochraně 

spotřebitele, jsou uvedeny v ustanovení § 2. 

Důleţité je vymezení subjektů, na které se zákon vztahuje, resp. kterým ukládá 

povinnosti. Jsou to: 

prodávajícím je podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje 

sluţby; 

výrobcem je podnikatel, který zhotovil výrobek anebo jeho součást nebo poskytl 

sluţby, který vytěţil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval, anebo který se za 

výrobce označil; 

dovozcem je podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného neţ členského státu 

Evropské unie; 

dodavatelem je kaţdý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných 

podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky; 

spotřebitelem je fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo 

uţívá sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání s těmito výrobky nebo sluţbami. 

U pojmu spotřebitel je potřebné uvést, ţe se vedle běţně uţívaného vymezení 

fyzické osoby, občana, který nakupuje zboţí nebo sluţby v prodejnách či 

provozovnách, za spotřebitele povaţuje téţ právnická osoba, která nakupuje výrobky 

nebo sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání s těmito výrobky nebo sluţbami. Je 

tedy potřebné znát, ţe práva z tohoto zákona mohou v některých, byť ne tak častých 

případech, příslušet i právnické osobě, například školskému zařízení. 

Pojem výrobce je definován především tak, ţe se jedná o podnikatele, který přímo 

výrobek vyrobil. Ale připouští se, ţe výrobcem můţe být téţ podnikatel, který se za 

výrobce označil, například tím, ţe na výrobku uvedl svoje obchodní jméno, aniţ by 

sám výrobek vyrobil. V takovémto případě má podnikatel veškeré povinnosti výrobce, 

jako kdyby výrobek sám vyrobil. 

- 40 -


Další pojmy vymezují předmět ochrany, z nichţ nejdůleţitější jsou především 

následující: 

výrobkem je jakákoli věc, která byla vyrobena, vytěţena nebo jinak získána bez 

ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli; 

výrobkem nebezpečným svou zaměnitelností s potravinou je výrobek, který není 

potravinou, má však tvar, vůni, barvu, vzhled, obal, označení, objem nebo 

rozměry, které mohou způsobit, ţe spotřebitelé, zejména děti, jej mohou zaměnit 

s potravinou a v důsledku toho si jej mohou dávat do úst, cucat nebo polykat, coţ 

můţe být nebezpečné pro lidské zdraví, zejména způsobit dušení, otravu nebo 

perforaci či zablokování zaţívacího ústrojí; 

textilním výrobkem je textilní vlákenná surovina, délková a plošná textilie, textilní 

kusový výrobek, oděvní výrobek, a to v kterékoliv fázi zpracování, a textilní 

výrobky obsahující textilní sloţku; 

obuví je výrobek určený k ochraně nebo pokrytí nohou, který má připevněnou 

podešev, včetně hlavních částí takové obuvi, i kdyţ jsou prodávány samostatně; 

křišťálovým sklem je sklo, které obsahuje oxid olovnatý, oxid barnatý, oxid 

zinečnatý a oxid draselný samostatně nebo v kombinaci, a to v mnoţství 

stanoveném prováděcím právním předpisem. Prováděcí právní předpis upraví 

i další technické podrobnosti; 

sluţbou je jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, 

s výjimkou činností upravených zvláštními zákony, kde se dozor nad ochranou 

spotřebitele svěřuje profesním sdruţením nebo jiným orgánům státní správy neţ 

uvedeným v tomto zákoně; 

nově zavedeným pojmem je odborná péče, která znamená chování podnikatele 

vůči spotřebiteli, které můţe spotřebitel rozumně očekávat a které je v souladu 

s poctivými obchodními praktikami a se zásadami dobré víry v dané oblasti 

podnikání, 

zcela novým jevem v zákoně jsou tzv. nekalé obchodní praktiky, coţ je situace, 

kdy se podnikatel snaţí ovlivnit nákupní rozhodování spotřebitele v rozporu 

s odbornou péčí tak, aby si tento zakoupil jeho výrobek, 

nekalé obchodní praktiky se dále dělí na klamavé obchodní praktiky a na 

agresivní obchodní praktiky, 

- 41 -


 

výrobkem nebo zboţím porušujícím některá práva duševního vlastnictví se 

rozumí: 

o padělek, jímţ je výrobek nebo zboţí, včetně jeho obalu, na němţ je bez 

souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo 

zaměnitelné s ochrannou známkou, porušující práva majitele ochranné 

známky podle zvláštního právního předpisu, dále veškeré věci nesoucí takové 

označení (značky, loga, etikety, nálepky, prospekty, návody k pouţití, doklady 

o záruce apod.), a to i tehdy, jsou-li uváděny samostatně, a samostatné obaly, 

na nichţ je umístěno takové označení; 

o nedovolená napodobenina, jíţ je výrobek nebo zboţí, které je rozmnoţeninou 

nebo zahrnuje rozmnoţeninu vyrobenou bez souhlasu majitele autorských 

nebo příbuzných práv nebo bez souhlasu majitele práv k průmyslovému 

vzoru, jestliţe pořízení rozmnoţeniny porušuje tato práva podle zvláštních 

právních předpisů; 

o výrobek nebo zboţí, porušující práva majitele patentu nebo uţitného vzoru 

nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro 

přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu; 

o výrobek nebo zboţí, porušující práva toho, jemuţ svědčí ochrana zapsaného 

označení původu nebo zeměpisného označení. 

Pojmy vymezující povinné subjekty a předmět ochrany jsou důleţité pro správné 

pochopení, výklad a uţití jednotlivých povinností stanovených v dalších částech 

zákona. 

Poctivost prodeje 

Ustanovení § 3 se vztahuje zejména k ochraně ekonomických zájmů spotřebitelů. 

V tomto ustanovení se jedná především o zajištění poctivosti prodeje. Povinnosti jsou 

uloţeny podnikateli, který prodává výrobky na trhu. Jsou to následující povinnosti, 

kdy prodávající je povinen: 

1. Prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo mnoţství a umoţnit 

spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů. Podle zákona č. 505/1990 

Sb., o metrologii ve znění pozdějších předpisů jsou podnikatelé povinni 

v obchodním styku pouţívat úředně ověřená měřidla. 

- 42 -


2. Prodávat výrobky a poskytovat sluţby v předepsané nebo schválené jakosti, 

pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo 

v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, 

v jakosti obvyklé. Jakostí předepsanou či schválenou je chápána jakost, resp. 

jakostní parametry výrobků, které jsou stanoveny v příslušném právním předpisu. 

V těchto případech musí jakost prodávaného výrobku odpovídat takto 

stanoveným kritériím. Jakost „jím uváděnou“ je třeba chápat tak, ţe výrobek musí 

splňovat kritéria, která jsou pro výrobek deklarována, např. uvedením odkazu na 

zvláštní právní předpis, případně na ČSN, vymezením kritérií na obalu apod. 

Není-li jakost předepsána či deklarována musí výrobek splňovat poţadavky 

jakosti obvyklé. Není stanoveno, co je pojem obvyklá jakost výrobku. Má se za to, 

ţe to jsou základní kvalitativní vlastnosti výrobku potřebné k tomu, aby bylo 

moţné výrobek uţívat v souladu s jeho účelem uţití. Jako kritérium jakosti 

obvyklé jsou nejčastěji pouţívány ČSN (nejsou závazné). 

3. Prodávat výrobky a poskytovat sluţby za ceny sjednané v souladu s cenovými 

předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování sluţeb správně účtovat. 

Podle ustanovení § 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších 

předpisů, se cena sjednává pro zboţí vymezené názvem, jednotkou mnoţství 

a kvalitativními a dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran, 

popřípadě číselným kódem příslušné jednotné klasifikace, pokud tak stanoví 

zvláštní předpis. Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým 

bude cena vytvořena za podmínky, ţe tento způsob cenu dostatečně určuje. 

Dohoda o ceně vznikne také tím, ţe kupující zaplatí bezprostředně před 

převzetím nebo po převzetí zboţí cenu ve výši poţadované prodávajícím. 

Správné účtování cen především znamená, ţe při konečném účtování bude 

spotřebiteli při nákupu účtována cena taková, se kterou byl při nabídce výrobku 

seznámen. 

Za splnění povinností uvedených v § 3 odpovídá prodávající, proto si musí zajistit 

a vytvořit takové podmínky (ve vlastní provozovně nebo např. v rámci obchodních 

smluv), aby byl schopen těmto povinnostem dostát. 

- 43 -


Z hlediska bezpečnosti výrobků bylo ze zákona o ochraně spotřebitele ustanovení 

týkající se bezpečnosti výrobků vypuštěno. Problematika bezpečnosti výrobků je 

od. 1. 7. 2001 řešena samostatným zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti 

výrobků, o kterém pojednává část 5 této publikace. V zákoně o ochraně spotřebitele 

zůstal § 7a, kterým se stanoví, ţe nikdo nesmí vyrábět, dováţet, vyváţet, nabízet, 

prodávat a darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami. 

Do poslední novely zákona o ochraně spotřebitele byl vloţen § 7b: zákaz nabídky, 

prodeje a vývozu výrobků nebo zboţí určených pro humanitární účely (jde o výrobky 

pro humanitární účely, které jsou označeny nápisem „humanita“). 

Klamání spotřebitele 

Problematiku zákazu klamání spotřebitele řeší ustanovení § 8. V odstavci 1 se 

stanoví, ţe nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, 

nedoloţené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo 

zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo sluţeb či úrovni nákupních 

podmínek. V odstavci 2 je dále uvedeno, ţe za klamání spotřebitele se povaţuje také 

nabídka nebo prodej výrobků nebo zboţí porušujících některá práva duševního 

vlastnictví, jakoţ i skladování těchto výrobků nebo zboţí za účelem nabídky nebo 

prodeje. 

Pod slovem nikdo je třeba vidět v tomto ustanovení všechny podnikatelské subjekty 

uvedené v § 2. Zákaz klamání spotřebitele se tedy vztahuje nejen na prodávajícího, 

ale i na dodavatele, výrobce a dovozce. Prodávající se nemůţe zprostit odpovědnosti 

za klamání spotřebitele poukazem na skutečnost, ţe potřebné nebo správné údaje 

neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. 

Pokud se týká klamání spotřebitele nabídkou nebo prodejem výrobků porušujících 

práva duševního vlastnictví tzv. falzifikátů, jsou takovéto výrobky vymezeny v § 2 

ustanovení písmene r). Jedná se o padělky, nedovolené napodobeniny, výrobky 

porušující práva zapsaného označení původu apod. Vedle nabídky a prodeje je 

zakázáno tyto výrobky téţ skladovat. Za skladování se povaţuje jejich umístění ve 

skladových prostorách, dopravních prostředcích, kancelářích nebo jiných nebytových 

prostorách a v prodejních místech včetně stánkového prodeje. 

- 44 -


V některých případech jsou u výrobků uváděny pojmy jako zaručeně pravý, zaručeně 

nezávadný apod. Tyto pojmy „záruka“, „zaručený“, jakoţ i všechny další pojmy 

obdobného obsahu, mohou být pouţívány jen v případech, kdy je současně 

konkretizován obsah a podmínky záruky. 

Klamavé obchodní praktiky 

Klamavé obchodní praktiky mají vztah především k poskytování údajů o prodávaném 

sortimentu. Obchodní praktika je klamavá tehdy, kdyţ je pouţit nepravdivý údaj, coţ 

je zcela logické. Stejně tak je ale obchodní praktika klamavá, kdyţ údaj, který je sám 

o sobě pravdivý, můţe spotřebitele uvést v omyl, nebo kdyţ podnikatel opomene 

některý důleţitý údaj uvést. Není tolerována ani situace, kdy podnikatel prezentuje 

své výrobky tak, ţe můţe dojít k záměně s výrobky jiného podnikatele. Naprostou 

novinkou pak je situace, kdy se podnikatel prokazatelně zaváţe k dodrţování 

nějakého kodexu chování a toto pak nedodrţuje – i toto je klamavou obchodní 

praktikou. 

V příloze zákona je nově uveden seznam klamavých obchodních praktik. Tato 

příloha uvádí, ţe obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud 

podnikatel: 

a) prohlašuje, že se zavázal dodržovat určitá pravidla chování (kodex chování) nebo 

že tato pravidla chování byla schválena určitým subjektem, ačkoli tomu tak není, 

Pokud se podnikatel zavazuje dodrţovat určitý kodex, jedná se o jednoznačný 

signál směrem k zákazníkovi o úmyslech podnikatele. Aby zákazník mohl 

posoudit reálné naplňování kodexu, bylo by vhodné, aby podnikatel zajistil jeho 

zpřístupnění spotřebiteli, nejlépe na svých webových stránkách, případně aby ho 

vyvěsil ve své provozovně. Analogicky – pokud byl uvedený kodex schválen 

nějakým sdruţením podnikatelů, mělo by být jasné, jaké jsou cíle tohoto sdruţení 

a které subjekty jsou jeho členem. 

b) neoprávněně používá značku jakosti nebo jiné obdobné označení, 

c) prohlašuje, že jemu, jeho výrobku nebo jím poskytované službě bylo uděleno 

schválení, potvrzení nebo povolení, ačkoli tomu tak není, nebo takové prohlášení 

není v souladu s podmínkami schválení, potvrzení nebo povolení, 

- 45 -


Relativně často zneuţívaným označením je „CE“ – prohlášení o shodě. 

Podnikatel by měl toto vést v patrnosti především při nákupu zboţí od dodavatele, 

protoţe prodávající nese odpovědnost při konečném prodeji zboţí spotřebiteli. 

d) nabízí ke koupi výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na 

jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného 

podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků 

nebo služeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství 

vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceny 

(vábivá reklama), 

e) s úmyslem propagovat jiný výrobek nebo službu nabízí výrobek nebo službu za 

určitou cenu a poté je odmítá ukázat spotřebiteli nebo odmítá přijetí objednávky 

nebo dodání výrobku nebo služby v přiměřené lhůtě nebo předvede vadný 

výrobek, 

f) nepravdivě uvádí, že výrobek nebo služba budou nabízeny pouze po omezenou 

dobu nebo že budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s 

cílem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, aniž by mu poskytl 

přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí, 

g) přislíbí poskytnout záruční a pozáruční servis spotřebitelům, s nimiž před 

uzavřením smlouvy jednal jazykem, který není úředním jazykem členského státu, 

v němž proběhlo jednání, a následně poskytne servis pouze v jiném jazyce, aniž 

to spotřebiteli jasně sdělil před uzavřením smlouvy, 

h) tvrdí nebo vytváří dojem, že prodávaný výrobek nebo poskytovaná služba jsou 

dovolené, i když tomu tak není, 

i) uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona, 

Tvrzení „dvouletá záruka“ na obalu zboţí je tedy porušením tohoto ustanovení. 

j) propaguje ve sdělovacích prostředcích výrobky nebo služby způsobem, při němž 

si spotřebitel nemusí uvědomit, že se jedná o placenou reklamu výrobku nebo 

služby, 

V tomto případě je provinění na straně podnikatele, i kdyţ se jako logické jeví, ţe 

by zde měla být i spoluzodpovědnost provozovatele sdělovacího prostředku, který 

toto umoţňuje. 

- 46 -


k) uvádí nesprávné údaje o povaze a míře rizika pro osobní bezpečnost spotřebitele 

nebo jeho rodiny, pokud si jeho výrobek nekoupí nebo nevyužije jím nabízenou 

službu, 

Jde o jistou analogii šíření poplašné zprávy, např. „pokud nenecháte své děti 

očkovat proti nějaké nemoci, způsobíte jim poškození zdraví“. Správnější by se 

jevilo toto zahrnout mezi agresivní obchodní praktiky. 

l) propaguje výrobek způsobem, který u spotřebitele může vyvolat dojem, že byl 

vyroben určitým výrobcem, ačkoliv tomu tak není, 

Například tvrzení „výrobek byl navrţen italskými návrháři“ je způsobilé 

spotřebitele zmást, nikde se však jiţ nebude hovořit o tom, ţe by vyroben v Číně. 

m) vytvoří, provozuje nebo propaguje program, ve kterém odměna pro spotřebitele 

závisí především na získání dalších spotřebitelů do programu, nikoli na prodeji 

nebo spotřebě výrobku (pyramidový program), 

n) učiní nepravdivé prohlášení, že zamýšlí ukončit svoji činnost nebo že přemísťuje 

provozovnu, 

V této souvislosti by bylo zajímavé ověřit, jak se s tímto vypořádají obchodní 

názvy firem „Likvidace“ či „Bankrot“. 

o) prohlašuje, že jím nabízené nebo prodávané výrobky nebo služby usnadní výhru 

ve hrách založených na náhodě, 

p) nepravdivě prohlašuje, že výrobek nebo poskytnutá služba může vyléčit nemoc, 

zdravotní poruchu nebo postižení, 

Na toto ustanovení by si měli dát pozor především ti podnikatelé, kteří ve svém 

sortimentu mají i tzv. doplňky stravy. 

q) poskytuje nesprávné informace o tržních podmínkách nebo o možnosti opatřit si 

výrobek nebo službu, aby tak přiměl spotřebitele koupit si tento výrobek nebo 

nabízenou službu za méně výhodných podmínek, než jsou běžné tržní podmínky, 

r) nabízí výrobky nebo služby prostřednictvím soutěže o ceny, aniž by byly ceny 

uděleny nebo aniž by ceny odpovídaly původní nabídce nebo byla udělena 

odpovídající náhrada, 

s) uvádí u výrobku nebo služby slova „gratis", „zdarma", „bezplatně" nebo slova 

podobného významu, pokud spotřebitel musí za výrobek nebo službu vynaložit 

jakékoli náklady, s výjimkou nezbytných nákladů spojených s reakcí na nabídku, s 

převzetím výrobku nebo služby nebo jejich doručením, 

- 47 -


t) přiloží k propagačnímu materiálu výzvu k provedení platby s cílem vyvolat u 

spotřebitele dojem, že si nabízený výrobek nebo službu již objednal, ačkoli tomu 

tak není, 

u) vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že nejedná v rámci své podnikatelské 

činnosti nebo se prezentuje jako spotřebitel, nebo 

v) vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že záruční i pozáruční servis k výrobku je 

poskytován i v jiném členském státě, než ve kterém je výrobek prodáván. 

Agresivní obchodní praktiky 

Agresivní obchodní praktiky mají vztah především k chování podnikatele při 

prodeji výrobků. Obchodní praktika je agresivní tehdy, pokud dochází k obtěţování 

spotřebitele nebo k donucování ke koupi a je obecně zhoršena moţnost svobodného 

rozhodování spotřebitele. 

Obdobně jako u nekalých obchodník praktik je v příloze zákona nově uveden 

seznam agresivních obchodních praktik. Tato příloha uvádí, ţe obchodní praktiky 

jsou vždy považovány za agresivní, pokud podnikatel: 

a) vytváří dojem, že spotřebitel nemůže opustit provozovnu nebo místo, kde je 

nabízen nebo prodáván výrobek nebo poskytována služba, bez uzavření 

smlouvy, 

b) osobně navštíví spotřebitele v jeho bydlišti, ačkoli ho spotřebitel vyzval, aby jeho 

bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků 

způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy, 

c) opakovaně činí spotřebiteli nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, 

elektronické pošty, nebo jiných prostředků přenosu na dálku, s výjimkou 

vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s 

příslušnými právními předpisy, 

Tak, jak se relativně značná část podnikání přemístila na internet, reagovali i 

zákonodárci tímto ustanovením. Otázkou zůstává, co má činit spotřebitel 

v situaci, kdy se podnikatel nachází mimo území Evropské unie. 

d) požaduje na spotřebiteli, aby při uplatňování práva vyplývajícího z pojistné 

smlouvy předložil doklady, které nelze při posuzování oprávněnosti nároku 

pokládat za důvodné nebo neodpovídá na korespondenci, aby odradil 

spotřebitele od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy, 

- 48 -


e) prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo služby 

koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu, 

f) požaduje na spotřebiteli okamžitou nebo odloženou platbu za výrobky nebo 

služby, které mu dodal, ačkoli si je spotřebitel neobjednal nebo požaduje vrácení 

či uschování nevyžádaných výrobků, nejedná-li se o náhradní dodávku podle 

předem uzavřené smlouvy, 

g) prohlašuje, že pokud si spotřebitel výrobek nebo službu nekoupí, ohrozí tím jeho 

podnikání, pracovní místo nebo existenci, 

h) vytváří klamný dojem, že spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat 

určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná taková výhra nebo výhoda 

neexistuje nebo pro získání výhry nebo výhody musí spotřebitel vynaložit finanční 

prostředky nebo jiné výdaje. 

Informační povinnost 

Podstatná část zákona stanoví informační povinnosti ve vztahu k prodávanému 

výrobku a ve vztahu ke spotřebiteli. Tyto povinnosti jsou zákonem stanoveny 

podnikateli, který prodává výrobky. Ten je povinen zajistit, ţe jím prodávané výrobky 

budou odpovídat poţadavkům tohoto zákona. Proto je potřebné, aby si v rámci 

obchodních smluv zajistil dodání potřebných informací. 

Informační povinnosti jsou stanoveny především v §§ 9, 10, 11 a 12. 

Ustanovení § 9 se týká povinnosti informovat spotřebitele o vlastnostech 

prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných sluţeb, o způsobu pouţití 

a údrţby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného pouţití nebo 

údrţby, jakoţ i o riziku souvisejícím s poskytovanou sluţbou. Jestliţe je to potřebné 

s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho uţívání, je prodávající povinen 

zajistit, aby tyto informace byly obsaţeny v přiloţeném písemném návodu a aby byly 

srozumitelné. 

Těchto povinností se nemůţe prodávající zprostit poukazem na skutečnost, ţe mu 

potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. 

- 49 -


Ustanovení § 10 stanoví, ţe prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly 

přímo, viditelně a srozumitelně označeny: 

názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, údaji 

o hmotnosti nebo mnoţství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji 

potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě uţití; 

údaji o sloţení materiálu, jde-li o textilní výrobky, s výjimkou těch výrobků, které 

podle zvláštního předpisu povinnosti označování nepodléhají, (pozn. podrobnosti 

stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1992 Sb., ve znění 

pozdějších předpisů, kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků 

údaji o sloţení materiálu); 

údajem o datu minimální trvanlivosti, jde-li o potravinářské výrobky, popřípadě 

údajem o datu pouţitelnosti, jde-li o potravinářské výrobky podléhající rychlé 

zkáze, ve smyslu zvláštního zákona; 

údaji o materiálech pouţitých v jejích hlavních částech, jde-li o obuv, s výjimkou 

těch výrobků, které podle prováděcího právního předpisu označování 

nepodléhají. (pozn. podrobnosti stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu 

a obchodu č. 265/2000 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o způsobu označování 

obuvi údaji o materiálech pouţitých v jejích hlavních částech). 

Pokud je potřeba, aby při uţívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídíli 

se uţívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit, ledaţe jde 

o pravidla obecně známá. 

Nelze-li prodávané výrobky označit přímo, musí je prodávající viditelně 

a srozumitelně označit údaji uvedenými v odstavci 1) jiným vhodným způsobem. 

Není-li moţné nebo účelné podávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto 

označit, je prodávající povinen tyto údaje na poţádání spotřebitele nebo orgánů, 

které provádějí dozor nad dodrţováním ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, 

pravdivě sdělit, popřípadě doloţit (např. u výrobků velmi malých rozměrů lze pouţít 

tzv. příbalové letáčky). 

Prodávající nesmí odstraňovat ani měnit označení výrobků ani jiné údaje uvedené 

výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem. 

- 50 -


Označení výrobce nebo dovozce by mělo být na výrobcích uvedeno minimálně 

v takovém rozsahu, aby byl výrobce nebo dovozce v případě potřeby (např. pro 

případ vymáhání škody podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti výrobce za 

škodu způsobenou vadou výrobku) podle uvedených údajů identifikovatelný 

v návaznosti na údaje uvedené v příslušných podnikatelských registrech, např. 

v obchodním rejstříku. 

V případě, ţe jsou povinnosti označovat výrobky předepsanými údaji uvedeny ve 

zvláštních právních přepisech, např. v zákoně o potravinách, ochraně veřejného 

zdraví, technických poţadavcích na výrobky, pak platí pro označování výrobků 

ustanovení těchto zvláštních právních předpisů (povinnosti mohou být stanoveny 

odchylně od výše uvedeného). 

Při prodeji pouţitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, 

jejichţ uţitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí prodávající na tyto skutečnosti 

spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány 

odděleně od ostatních výrobků. Spotřebitel musí být před uzavřením kupní smlouvy 

seznámen s tím, ţe výrobek, který je mu nabízen, má jiné vlastnosti neţ výrobek 

bezvadný. Pokud však takovéto informace nedostane, má se za to, ţe mu byl prodán 

výrobek bez vady nebo omezení vlastností. 

Ustanovení § 11 stanoví povinnost poskytovat písemné informace v českém jazyce. 

Jde o informace uvedené v § 9, § 10, § 13 a § 19. 

Jednotlivé informace uvedené v § 9 a v § 10 mohou být poskytnuty v podobě 

symbolů (piktogramů), které musí být srozumitelné, čitelné a úplné. V případě 

prodeje výrobků, při jejichţ označení byly pouţity symboly (piktogramy), je 

prodávající povinen na poţádání vysvětlit nebo vhodně zpřístupnit spotřebiteli jejich 

význam. 

Fyzikální veličiny (váha, míra apod.) musí být vyjádřeny v měřících jednotkách, které 

stanoví zvláštní předpis, tj. zákon o metrologii. 

- 51 -


Seznámení spotřebitele s cenou 

Cena je jednou z hlavních náleţitostí kupní smlouvy. Řádné seznámení spotřebitele 

s cenou je řešeno v ustanovení § 12 zákona. Ten stanoví, ţe prodávající je povinen 

informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků 

nebo poskytovaných sluţeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci 

o ceně výrobků či sluţeb jinak vhodně zpřístupnit. 

Postup pro seznámení spotřebitele s cenou stanoví zákon č. 526/1990 Sb., 

o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Značení tabákových výrobků cenou pro 

konečného spotřebitele se řídí zákonem o spotřebních daních. 

Vyhláška Ministerstva financí č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 

Sb. o cenách, dále stanoví, ţe označením spotřebního zboţí cenou při prodeji 

konečnému spotřebiteli se rozumí vybavení zboţí údajem o ceně připevněným 

viditelně na zboţí nebo umístěným způsobem vylučujícím záměnu na regále, ve 

vitríně, na vývěsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující moţnost 

seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboţí. 

Podle ustanovení § 12 zákona o ochraně spotřebitele také musí spotřebitel dostat 

informaci o ceně takovou, aby jednoznačně věděl, jakou celkovou částku za výrobek 

zaplatí. Proto zákon stanoví, ţe informace o ceně nebo okolnost, ţe informace je 

neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, ţe cena je niţší, neţ jaká je 

ve skutečnosti, v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo sluţeb, za 

které se ve skutečnosti platí zvlášť, cena byla nebo bude zvýšena, sníţena nebo 

nezměněna, i kdyţ tomu tak není, atd. Spotřebitel tedy musí znát konečnou výši 

ceny, kterou bude platit. 

Ustanovení § 13 stanoví povinnost prodávajícího řádně informovat spotřebitele 

o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a sluţeb, 

včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (reklamace) spolu s údaji 

o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. 

- 52 -


V § 14 jsou uvedeny povinnosti prodávajícího označit provozovnu způsobem 

stanoveným zvláštním předpisem (zákonem o ţivnostenském podnikání). Pokud 

prodávající ukončil činnost v provozovně je povinen informovat příslušný 

ţivnostenský úřad o tom, kde lze vypořádat případné závazky (např. uplatnit 

reklamaci apod.). 

Nově jsou uloţeny povinnosti v § 14a provozovateli trţnice, včetně povinnosti obcí 

pronajímajících část veřejného prostranství k příleţitostnému prodeji a to vést 

evidenci prodávajících, která musí obsahovat údaje v rozsahu uvedeném ve 

zvláštním právním předpise a předloţit ji na ţádost dozorovému orgánu. Evidence se 

musí uchovávat po dobu jednoho roku ode dne provedení evidenčního záznamu. 

Poslední novela zákona o ochraně spotřebitele uloţila prodávajícímu další 

povinnosti: umoţňuje-li to povaha výrobku, výrobek na ţádost spotřebitele předvést, 

řádně vyplnit záruční list. Pokud jde o sluţbu, která není poskytnuta na poţádání, je 

prodávající povinen vydat spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky. 

Potvrzení musí obsahovat označení předmětu sluţby, její rozsah, jakost, cenu za 

provedení sluţby a termín jejího plnění. 

Doklad o zakoupení výrobku 

Na ţádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku 

nebo o poskytnutí sluţby (§ 16 zákona) s uvedením data prodeje výrobku nebo 

poskytnutí sluţby, o jaký výrobek nebo o jakou sluţbu se jedná a za jakou cenu byl 

výrobek prodán nebo sluţba poskytnuta, pokud zvláštní právní předpis nestanoví 

jinak. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě zákon č. 455/1991 Sb., 

o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení jeho § 31 

stanoví, ţe podnikatel je povinen vydat na ţádost zákazníka doklady o prodeji zboţí 

a o poskytnutí sluţby, není-li dále stanoveno jinak. Na dokladu musí být uvedeny 

identifikační údaje prodávajícího obsahujícího jméno a příjmení nebo název nebo 

obchodní firmu, případně název podávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo (jde-li 

o právnickou osobu) nebo místo podnikání (jde-li o fyzickou osobu), pokud není 

zvláštním předpisem stanoveno jinak. Při prodeji výrobků s následnou dodávkou 

- 53 -


musí doklad obsahovat místo určení a datum dodávky. Na ţádost orgánů dozoru 

nebo Policie (v mezích jejich oprávnění) je prodávající povinen, jde-li o nákup 

pouţitého zboţí nebo zboţí bez dokladu o nabytí, přijímání tohoto zboţí do zástavy 

nebo zprostředkování nebo nákupu či přijetí do zástavy, předloţit identifikační údaje 

podle zvláštního právního předpisu. Kopie dokladů je podnikatel povinen uschovávat 

po dobu 3 let ode dne jejich vydání, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. 

Při prodeji pouţitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, 

jejichţ uţitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí být tyto skutečnosti v dokladu 

zřetelně vyznačeny. To má opět význam ve vztahu k odpovědnosti za vady 

a reklamování výrobku. Vadu, která je na dokladu uvedena a pro kterou byla 

poskytnuta sleva z ceny, nemůţe spotřebitel reklamovat. Pokud na dokladu nejsou 

u takovýchto výrobků údaje uvedeny, má se za to, ţe byl prodán výrobek bez vad. 

V § 18b je uvedeno, ţe nikdo nesmí neoprávněně pouţívat ekoznačku. 

Odpovědnost za vady výrobků 

Zákon také upravuje některé povinnosti související s odpovědností za vady výrobků 

a jejich reklamováním. Je nutné konstatovat, ţe problematiku odpovědnosti za vady, 

postupy při reklamování, nároky kupujících při vzniku vady, postupy při řešení vad 

odstranitelných nebo neodstranitelných apod. řeší Zákon č. 40/1964 Sb., občanský 

zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ten je pro tuto oblast rozhodující. Zákon 

o ochraně spotřebitele upravuje pouze některé povinnosti, především ty, které 

občanský zákoník neřeší. 

K odpovědnosti za vady výrobků se vztahuje § 19, který stanoví povinnosti 

prodávajícího při řešení reklamací: 

s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba (oprávněná 

servisní organizace) je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoliv 

provozovně, v níţ je přijetí reklamace moţné s ohledem na sortiment 

prodávaného zboţí nebo poskytovaných sluţeb, popřípadě i v sídle nebo místě 

podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy 

spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení 

reklamace spotřebitel poţaduje a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení 

- 54 -


 

 

 

reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně 

písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné 

osoby určené k provedení opravy; 

v provozovně musí po celou provozní dobu být přítomen pracovník pověřený 

vyřizovat reklamace; 

prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve 

sloţitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba 

přiměřená podle druhu výrobku či sluţby potřebná k odbornému posouzení vady. 

Reklamce včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, 

nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se podávající se 

spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel 

stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit (výměnu za nový 

výrobek, vrácení peněz). Za vyřízení reklamace se povaţuje i její odmítnutí; 

při prodeji nebo poskytování sluţeb mimo ohlášenou provozovnu je prodávající 

povinen k informacím podle § 13 písemnou formou poskytnout zejména název 

nebo jméno a adresu prodávajícího, kde můţe spotřebitel i po ukončení takového 

prodeje nebo poskytování sluţeb uplatnit reklamaci. 

Dříve např. platilo, ţe musí být v provozovně vyvěšen reklamační řád. Takto 

povinnost jiţ stanovena není. Je povinností řádně informovat, zvolená forma je na 

prodávajícím. Přesto je moţné zpracování reklamačního řádu a jeho vyvěšení na 

místě pro spotřebitele přístupném doporučit. Lze tak předejít pozdějším sporům 

o tom, zda byl či nebyl spotřebitel s těmito informacemi seznámen. 

Doklad o zakoupení výrobku je dokladem o tom, ţe spotřebitel uzavřel kupní 

smlouvu s prodávajícím. Můţe se však stát, ţe spotřebitel doklad o nákupu např. 

ztratil. Tato situace neznamená, ţe tím končí platnost kupní smlouvy a případné 

nároky z odpovědnosti za vady prodaného výrobku zanikají. Spotřebitel můţe 

prokázat zakoupení výrobku resp. uzavření konkrétní kupní smlouvy v provozovně 

i jiným způsobem, např. svědeckou výpovědí. 

- 55 -


Nejčastější nedostatky 

Nedostatky jsou zjišťovány prakticky ve všech oblastech, které zákon o ochraně 

spotřebitele upravuje. V oblasti poctivosti prodeje se jedná především o to, ţe jsou 

účtovány spotřebitelům jiné ceny, neţ se kterými byl seznámen při nabídce. Jedná 

se také o případy, kdy u výrobku je uvedena jiná cena, neţ která je spotřebiteli 

nakonec účtována na pokladně. Jedná se například o případy zlevňovacích 

cenových akcí, kdy u nabízeného výrobku je uvedena určitá částka a jiná částka je 

pak přes čárový kód počítače vyúčtována na pokladně. 

Další oblastí, kde jsou nedostatky zjišťovány, jsou informační povinnosti. Výrobky 

nejsou označeny zákonem stanovenými informacemi, nebo není dodrţen rozsah 

těchto informací, nejsou označeny poţadovanými údaji o sloţení materiálů apod. 

Tam, kde je to poţadováno, často chybí návody k pouţívání, případně poskytnuté 

návody či informace nejsou uvedeny v českém jazyce. Častým nedostatkem je také 

neoceňování zboţí při nabídce v provozovně. Samostatným problémem je klamání 

spotřebitele. V této oblasti se jedná především o klamání prodejem falzifikátů, tedy 

případy, kdy jsou porušována práva majitelů práv duševního vlastnictví. V oblasti 

reklamací se jedná především o to, ţe není vţdy přítomen pracovník, který se je 

oprávněn rozhodovat o reklamacích, a není dodrţována 30 denní lhůta pro vyřízení 

reklamace. 

Dozor 

Dozor nad dodrţováním tohoto zákona provádějí státní orgány, které jsou uvedeny 

v § 23. I v tomto případě je však nutné přihlédnout k existenci speciálních právních 

předpisů, které stanoví nejen povinnosti podnikatelů, poţadavky na výrobky, ale také 

oprávnění dozorových orgánů. I v tomto případě tedy platí, ţe speciální právní 

předpis má přednost před tímto zákonem. 

Obecně je moţné shrnout, ţe v oblasti nepotravinářských výrobků je rozhodujícím 

dozorovým orgánem pro zákon o ochraně spotřebitele Česká obchodní inspekce. 

Dále zde působí v oblasti kontroly klamání spotřebitele a plnění informačních 

povinností také obecní ţivnostenské úřady. Státní zemědělská a potravinářská 

inspekce provádí kontroly zemědělských, potravinářských, kosmetických, 

- 56 -


mydlářských, saponátových a tabákových výrobků rostlinného původu, Státní 

veterinární správa u potravinářských výrobků ţivočišného původu, orgány hygienické 

sluţby kontrolují hlediska zdravotní nezávadnosti výrobků a poskytovaných sluţeb. 

V oblasti kontroly zákazu klamání spotřebitele na vnitřním trhu mají také určité 

kompetence také celní orgány. Uvedené členění je základní charakteristikou 

rozdělení dozoru na trhu v oblasti zákona o ochraně spotřebitele. Podrobně je 

uvedeno v ustanovení § 23 odstavce 1) aţ odstavce 8) tohoto zákona. 

Dozorové orgány mají kompetenci provádět kontroly dodrţování povinností 

stanovených tímto zákonem. Podle § 23 a jsou dozorové orgány uvedené v § 23 

oprávněny vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. Nově mezi 

dozorové orgány jsou zařazeny i „celní úřady - § 23 b“. V tomto paragrafu jsou 

uvedeny i jejich základní oprávnění: 

kontrolovat právnické i fyzické osoby, které vyrábějí, skladují, distribuují, dováţejí, 

vyváţejí, nakupují, prodávají nebo dodávají výrobky a zboţí na vnitřní trh a to 

společně s Českou obchodní inspekcí nebo samostatně, v případech důvodného 

podezření, ţe výrobky nebo zboţí porušují některá práva duševního vlastnictví; 

mají právo vstupovat při výkonu kontroly do provozoven nebo skladových prostor; 

vstupovat do objektů výrobce, dovozce nebo distributora a vyţadovat předloţení 

příslušné dokumentace; 

ověřovat totoţnost kontrolovaných fyzických osob, nebo fyzických osob, které při 

kontrole zastupují kontrolované osoby; 

poţadovat od kontrolovaných osob potřebné doklady, údaje a písemná nebo 

ústní vysvětlení; 

odebírat za náhradu od kontrolovaných osob potřebné vzorky 

při těchto kontrolách se celníci prokazují pověřením celního úřadu nebo 

sluţebním průkazem celníka bez vyzvání; 

celníci jsou oprávněni provádět kontrolu, zda nedochází ke klamání spotřebitele 

podle § 7b, § 8, odst. 2 a § 8a; 

kontrolované osoby jsou povinny umoţnit celníkům a odborně způsobilým 

osobám, které si celní úřad můţe ke kontrole přizvat. plnit jejich úkoly související 

s výkonem kontroly. 

- 57 -


V § 23c jsou uvedeny povinnosti celníků při zajištění výrobků, které porušují některá 

práva duševního vlastnictví a dále jsou v tomto paragrafu uvedeny postupy jakým 

způsobem lze některé výrobky pouţít k humanitárním účelům. 

Dozorové orgány podle vlastních právních předpisů mají oprávnění vstupovat do 

provozoven, odebírat vzorky výrobků a ověřovat jejich vlastnosti, mají oprávnění 

poţadovat dokumentaci potřebnou ke kontrole, poţadovat součinnost kontrolované 

osoby atd. Na základě výsledků kontroly jsou oprávněny ukládat sankce a opatření 

k zajištění nápravy nezákonného stavu. 

Sankce jsou ukládány podle zákona o ochraně spotřebitele § 24. Výše sankce můţe 

činit aţ 50 mil. Kč. Blokovou pokutu mohou uloţit dozorové orgány aţ do výše 

5 000,- Kč v tzv. blokovém řízení. 

Vedle sankcí za zjištěné porušení povinnosti jsou dozorové orgány v rozsahu svých 

speciálních zákonů oprávněny ukládat také opatření k nápravě zjištěných 

nedostatků. Mezi tato opatření patří především zákazy prodeje, dodávky, uvádění na 

trh, a to do doby odstranění nedostatků. Dále jsou oprávněny zakázat výkon další 

činnosti nebo nařídit uzavření provozovny aţ na dobu dvou prodejních nebo 

provozních dnů následujících po dni zjištění nedostatků. Jsou téţ oprávněny 

rozhodnout o staţení výrobků z trhu v případě výskytu nebezpečných výrobků 

a případně nařídit jejich likvidaci, v případě prodeje falzifikátů jsou oprávněny také 

zajistit výrobky a případně je uskladnit mimo dosah kontrolované osoby a následně 

rozhodnout o jejich propadnutí či zabrání a o jejich likvidaci. Jedná se o obecnou 

charakteristiku pravomocí dozorových orgánů. Konkrétní oprávnění a postupy jsou 

stanoveny ve speciálních zákonech, kterými se činnost těchto úřadů řídí. V této 

souvislosti lze zmínit zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění 

pozdějších předpisů, zákon č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské 

inspekci, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví atd. 

Nově je v § 25 stanoveno právní postavení sdruţení spotřebitelů a jiných právnických 

osob zaloţených k ochraně spotřebitele: např. sdruţení (pokud to má uvedeno ve 

- 58 -


stanovách) můţe se stát účastníkem i soudního řízení ve věci ochrany práv 

spotřebitelů. 

Prostředky obrany proti postupu dozorového orgánu 

Podnikatelské subjekty, u kterých dozorové orgány provádějí kontroly, tzv. 

kontrolované osoby, mají také prostředky obrany proti postupu i rozhodnutí 

dozorového orgánu. V případě provedené kontroly podle ustanovení § 17 zákona č. 

552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, mohou kontrolované 

osoby proti protokolu podat písemné a zdůvodněné námitky, a to ve lhůtě pěti dnů 

ode dne seznámení s protokolem, nestanoví-li kontrolní pracovník lhůtu delší. V 

těchto námitkách mohou uvést své výhrady k výsledkům provedené kontroly. 

Podanými námitkami je kontrolní orgán povinen se zabývat. Nejprve kontrolní 

pracovník a následně i jeho nadřízený jsou povinni podané námitky prošetřit 

a případně kontrolní zjištění doplnit či opravit podle výsledků tohoto prošetření. 

Neshledají-li námitky jako opodstatněné, rozhodnou o jejich zamítnutí. Rozhodnutí 

o tom, jak byly námitky vyřízeny, je písemné a zašle se kontrolované osobě. 

V případě uloţení opatření v podobě zákazů např. prodeje neoznačených výrobků, 

které se neukládají ve správním řízení, moţnosti opravných prostředků se řídí podle 

příslušného zákona pro činnost dozorového orgánu. Např. v zákoně o České 

obchodní inspekci je v § 7 umoţněno kontrolované osobě podat proti uloţenému 

zákazu prodeje námitky, které se uvedou v záznamu, nebo je můţe kontrolované 

osoba podat písemně nejpozději do tří dnů. Podané námitky nemají odkladný účinek. 

Rozhoduje o nich bezodkladně ředitel inspektorátu. Písemné vyhotovení rozhodnutí 

o námitkách se doručuje kontrolované osobě a je konečné. O moţnosti uplatnění 

tohoto prostředku uvádějí dozorové orgány v zápise o výsledku kontrol poučení 

o této moţnosti. 

V případě, ţe jsou sankce a opatření ukládána ve správním řízení podle Zákona 

č. 71/1967 Sb., správní řád, jsou také tímto zákonem stanoveny moţné prostředky 

obrany proti postupu dozorového orgánu. Je-li zahájeno správní řízení, má účastník 

řízení po celou dobu trvání tohoto řízení právo nahlíţet do spisu, pořizovat si výpisy 

ze spisu, doplňovat spis, předkládat vyjádření či doplnění. Dozorový orgán je při 

řízení povinen takováto doplnění či vyjádření před vydáním rozhodnutí řádně 

- 59 -


vyhodnotit. Je-li následně vydáno rozhodnutí ve správním řízení pro porušení 

příslušného ustanovení zákona, např. rozhodnutí o pokutě, má účastník takovéhoto 

řízení právo se odvolat proti tomuto rozhodnutí do 15 dnů od jeho doručení. Orgán, 

který pokutu ukládá, je povinen v rozhodnutí o této moţnosti účastníka řízení poučit. 

O odvolání proti rozhodnutí rozhoduje nadřízený orgán. V rámci přezkoumání 

rozhodnutí můţe původní rozhodnutí změnit, zrušit či potvrdit. Rozhodnutí 

odvolacího orgánu je konečné a jiţ se nelze proti němu odvolat. Tím bylo ukončeno 

správní řízení. 

Proti pravomocnému správnímu rozhodnutí orgánu je moţné podat soudní ţalobu 

podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a domáhat se nápravy 

soudní cestou a nebo vyuţít mimořádné opravné prostředky podle správního řádu, 

kterými jsou ţádost o obnovu řízení a nebo přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací 

řízení. 

Další podrobnosti související se zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně 

spotřebitele jsou uvedeny v samostatné odborné příručce InMP HK ČR 

„Ochrana spotřebitele“. 

3.2. ZÁKON O OBALECH 

 

 

 

Dosavadní zákon o obalech je poměrně sloţitý a ekonomicky a administrativně 

náročný pro povinné osoby. 

Pro maloobchod lze doporučit dodrţování tři zásadních bodů: s balenými výrobky 

převzít „Prohlášení“ nebo informaci o prohlášení, brát výrobky pouze od klientů 

AOS (t. č. EKO-KOM, a. s.) a odebírat výrobky v označených obalech. 

Povinnosti vyplývající z tohoto zákona jsou především: prevence, základní 

podmínky, prohlášení; registrace, evidence, zpětný odběr, vyuţití recyklace; 

označování. 

- 60 -


Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech – jak prodávat s ohledem na tento zákon 

Do konce roku 2001 Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech upravoval i nakládání 

s odpady z obalů. Od 1. ledna 2002 platí soustava dvou zákonů, které upravují 

nakládání s odpady z obalů: 

zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů a 

zákon č. 477/2001 Sb., o obalech. Tento zákon byl jiţ několikrát novelizován – 

poslední novelizace byla provedena zákonem č. 66/2006 Sb. 

Do těchto dvou zákonů byla implementována Evropská směrnice č. 94/62/EC. 

ZÁKON č.66/2006 Sb., 

kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů 

(zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon aplikuje do legislativy 

"Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/12/ES ze dne 11. února 2004, 

kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech. Je-li obal pro 

určitý výrobek zhotoven v souladu s harmonizovanými českými technickými normami 

(§4a zákona č.22/1997 Sb.), povaţují se poţadavky za splněné. 

Pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obal nebo balený výrobek, označí na 

tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben, je povinna 

provést toto značení v souladu s právem Evropských společenství. A současně, 

pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, 

neprokáţe, ţe se z těchto obalů nestaly na území České republiky odpady, je 

povinna zajistit zpětný odběr těchto obalů nebo odpadů z těchto obalů. Osoby, které 

uvádějí na trh nebo do oběhu obaly, nemusí plnit povinnosti uvedené v § 10 aţ 15, 

pokud splňují podmínku, ţe celkové mnoţství obalů jimi uvedených na trh nebo do 

oběhu za kalendářní rok nepřekročí 300 kg a roční obrat nepřekročí 4 500 000 Kč. 

Celní orgány jsou oprávněny kontrolovat, zda obaly nebo balené výrobky dováţené 

do České republiky nebo přepravované z členských států Evropské unie do České 

republiky splňují poţadavky tohoto zákona. V případě pochybností, zda jsou 

naplněny podmínky tohoto zákona, celní orgány propustí kontrolované zboţí do 

příslušného celního reţimu nebo k další přepravě a manipulaci, vyzvou příslušný 

- 61 -


kontrolní orgán ke kontrole a současně uvědomí o této výzvě Ministerstvo ţivotního 

prostředí. Při kontrole se postupuje podle zvláštních právních předpisů. 

Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, ţe 

vykonává činnost, k níţ je třeba autorizace podle § 17, bez této autorizace, nebo bez 

autorizace nabízí třetím osobám uzavření smluv, jejichţ obsahem je činnost, k 

jejímuţ výkonu je autorizace třeba. 

Kritéria s příklady upřesňující pojem obal 

Kritérium 1 

Výrobek, který odpovídá definici obalu uvedené v § 2 písm. a) a zároveň plní nebo 

můţe plnit i jinou funkci neţ funkci obalu, se povaţuje za obal pouze tehdy, pokud 

není nedílnou součástí jiného výrobku, 

není nezbytný k tomu, aby uzavíral, nesl nebo uchovával tento výrobek po 

dobu jeho ţivotnosti a 

nejsou všechny části určeny k tomu, aby byly společně pouţívány, 

spotřebovány nebo odstraněny. 

Příklady – obal, krabice na cukrovinky, fóliový přebal kolem pouzdra na CD, výrobek, 

který není obalem; květináč určený pro celou dobu ţivota rostliny, pouzdra, kufříky a 

kazety na nástroje a nářadí, čajové sáčky, voskové vrstvy na sýrech, střívka uzenin. 

Kritérium 2 

Předměty navrţené a určené k tomu, aby byly plněny v místě prodeje, se povaţují za 

obaly, pokud plní funkci obalu. 

Příklady – obal, odnosné pytle a tašky z papíru nebo z plastu, jednorázové talíře a 

kelímky, přilnavá fólie, sendvičové sáčky, hliníková fólie, výrobky, které nejsou 

obalem; míchadlo, jednorázové příbory. 

Kritérium 3 

Pomocné prvky, které jsou zavěšené přímo na výrobku nebo jsou k výrobku 

připevněné a plní funkci obalu, se povaţují za obal pouze tehdy, pokud 

nejsou nedílnou součástí tohoto výrobku a 

nejsou-li všechny části určeny k tomu, aby byly společně spotřebovány nebo 

odstraněny. 

- 62 -


Příklady – obal, etikety, štítky a visačky, které jsou přímo zavěšené na výrobku nebo 

jsou k výrobku připevněné; součásti obalu a pomocné prvky začleněné v obalu, které 

se povaţují za části obalu, v němţ jsou začleněny; kartáč řasenky, který je součástí 

uzávěru řasenky; samolepicí etikety, které jsou nalepeny na jiné části obalu; sponky, 

spony, svorky; smršťovací etikety z plastu; dávkovač, který je součástí uzávěru 

nádoby s čisticími prostředky. 

ČSN EN ISO 16106 - Obaly – přepravní balení pro nebezpečné věci – Obaly na 

nebezpečné věci, středněobjemové obaly a velké obaly – Směrnice pro pouţití ISO 

9001 

Tato mezinárodní norma uvádí směrnice pro pouţití ISO 9000 Systém managementu 

kvality pro výrobu, měření a monitorování konstrukčního typu schválených obalů na 

nebezpečné věci, středněobjemové obaly a velké obaly. 

Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí vyţadují pouţití programu 

zajišťování kvality pro výrobu a zkoušení obalů, který přesvědčí pověřený orgán, ţe 

kaţdý vyrobený obal splňuje poţadavky. 

Norma uvádí směrnice pro opatření managementu kvality uplatňovaná při výrobě, 

měření a monitorování schválených konstrukčních typů obalů na nebezpečné věci, 

středněobjemových obalů a velkých obalů. Pro účely tohoto dokumentu se pouţívají 

tyto termíny a definice – pověřený orgán a schválený konstrukční typ obalu. 

Kap. 7 popisuje realizaci produktu od plánování, přes proces, návrh a vývoj, 

nakupování a vlastní výrobu s poskytnutím sluţby. 

Měření, analýza a zlepšování jsou obsahem poslední osmé kapitoly. Kde je to 

vhodné by měla být ověřena shoda následujících parametrů – rozměry, hmotnosti, 

kvalita otvorů a švů. 

Příloha A v různých tabulkách i textové podobě udává specifikaci obalů. 

Příloha B udává specifikaci středněobjemových obalů (tabulky i text). 

Příloha C uvádí Poloţky a prvky ověření, řízení, monitorování a validace (tab. i text). 

- 63 -


Příloha D uvádí Pravidelné četnosti pro věření shody s návrhem a plnění poţadavků 

(uvedeno v přehledných tabulkách i textově). 

Na nakládání s odpady z obalů se vztahují právní předpisy platné pro hospodaření 

s odpady, pokud tento zákon nestanoví jinak. 

Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech stanoví práva a povinnosti podnikajících 

právnických a fyzických osob (na rozdíl od zákona o odpadech neukládá povinnosti 

občanům). 

Základní povinnosti podnikatelských subjektů 

Důleţitou změnou jsou podle poslední novely zákona o obalech zpřesněné definice 

základních pojmů obsaţené v § 2. 

Osoba, která uvádí na trh (do oběhu) obaly nebo balené výrobky má řadu povinností. 

S jistou přípustnou dávkou zjednodušení se dá říci, ţe se jedná o tři, poměrně 

nezávislé proudy povinností: 

prevence, základní podmínky, prohlášení; 

registrace, evidence, zpětný odběr, vyuţití recyklace; 

označování. 

Prevence (§ 3) - co moţná nejmenší obal, sáček z co nejtenčí fólie, v litrové láhvi 

nelze prodávat pouze tři čtvrtě litru šťávy, na jeden rohlík nelze pouţít sáček na tři 

rohlíky – to by bylo plýtvání. Základní podmínky uvedení obalu na trh (§ 4): obal musí 

být takový, aby šel sprovodit ze světa alespoň jednou z moţností: 

recyklací (materiálovou: láhev se rozdrtí a opět roztaví na sklo, z něhoţ se 

vyrábějí okna nebo i láhve); 

energetickým vyuţitím (hořením obalu vzniká více tepla, neţ je potřeba k tomu, 

aby se zapálil: plastové kelímky od jogurtů); 

organickou recyklací (kompostování: dřevěné palety). 

Dále mezi základní podmínky patří dodrţení limitu koncentrace těţkých kovů 

a minimalizace obsahu nebezpečných látek. 

- 64 -


Povinnosti osoby, která uvádí na trh obal, jsou uvedeny v § 5: 

na poţádání předloţit kontrolním orgánům technickou dokumentaci nezbytnou 

k prokázání splnění povinností stanovených v § 3 a v § 4; 

průkazně informovat své odběratele o tom, ţe obal splňuje poţadavky stanovené 

v § 3 a v § 4. 

Obdobné povinnosti má i osoba, která uvádí na trh obalový prostředek (tj. výrobek, 

z něhoţ obal je prodejní, obal skupinový nebo obal přepravní přímo vyroben nebo 

který je součástí obalu sestávajícího se z více částí). 

V § 6 jsou uvedeny povinnost osob, které uvádějí na trh obal nebo obalový výrobek: 

označit na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben a 

to v souladu s právem Evropských společenství. 

Nově jsou rovněţ definovány povinnosti u opakovaně pouţitelných obalů (§ 7): 

osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky, jejichţ obaly jsou opakovaně 

pouţitelné, je povinna učinit organizační, technická nebo finanční opatření 

odpovídající kritériím, která jsou stanovena v příloze č. 2 k tomuto zákonu a umoţňují 

opakované pouţití obalů (např. vratné zálohované láhve). 

Obdobné povinnosti jsou uloţeny v § 10 – zpětný odběr a to osobám, které uvádějí 

na trh nebo do oběhu výrobky prodejem spotřebiteli. Tyto osoby jsou povinny 

informovat odběratele a spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru. 

Nově byly rovněţ stanoveny povinnosti v § 15 osobám, na které se vztahuje 

povinnost zapsat se do Seznamu podle § 14 zákona o obalech. 

V § 15a jsou uvedeny osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly a nemusí 

plnit povinnosti uvedené v § 15 aţ § 16. Jsou to osoby, které splňují podmínku, ţe: 

celkové mnoţství obalů jimi uvedených na trh nebo do oběhu za kalendářní rok 

nepřekročí 300 kg a zároveň; 

jejích roční obrat nepřekročí 4 500 000 Kč. 

Povinnosti dodavatelů 

Dodavatelé povinnosti, které jim ukládá zákon o obalech, mohou plnit i tím, ţe 

uzavřou smlouvu s autorizovanou obalovou společností (AOS), v současné době je 

- 65 -


zatím jediná: EKO-KOM, a. s., nebo tím, ţe zpětný odběr odpadů z obalů a jejich 

vyuţití a recyklaci si zajistí sami. 

Pro maloobchod je maximální míra jistoty, pokud bere zboţí od dodavatelů, kteří mají 

uzavřenu smlouvu s AOS. V opačném případě se maloobchod vystavuje riziku, ţe 

dodavatel zapsaný v Seznamu MŢP nesplní některou z podmínek, a poté právě tento 

maloobchod má povinnost sám se do Seznamu zapsat a plnit zpětný odběr, vyuţití 

a vést evidenci o těchto odpadech z obalů dle vyhlášky MŢP č. 117/2002 Sb. 

Maloobchodní prodej s vlastním dovozem alespoň části baleného zboţí 

V tomto případě není, kdo by vůči dováţenému zboţí splnil povinnost kromě 

maloobchodu. Jediná racionální (vedle teoretické moţnosti zajistit plnění zpětného 

odběru a vyuţití odpadu z obalů vlastními silami) cesta je uzavření smlouvy 

s autorizovanou obalovou společností (AOS) – vstoupit do smluvního vztahu. 

V tomto případě je potřeba: 

brát výrobky pouze od dodavatelů, kteří mají uzavřenou smlouvu s AOS; ošetřit si 

vůči dodavatelům (smluvně, na dodacím listě nebo na faktuře), ţe za obaly 

dodávaných Podle současné dikce zákona o obalech je povinností maloobchodu 

předloţit dozorovému orgánu „Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na 

trh.“ Podle vyjádření MŢP lze této povinnosti dostát tím, ţe dodavatel můţe 

maloobchod informovat o tom, ţe obaly v předmětné dodávce splňují všechny 

poţadavky v rámci zákona o obalech. Např.: elektronickou formou, na fakturách 

či dodacích listech (to si maloobchod můţe dohodnout v příslušných obchodních 

smlouvách). 

Povinnost informování spotřebitele o významu značek 

Ustanovení § 10, odst. 8 zákona o ochraně spotřebitele (č. 634/1992 Sb.) ukládá 

prodávajícímu povinnost vhodně zpřístupnit spotřebiteli informaci o významu 

pouţitých symbolů, jestliţe byly pouţity při označování prodávaných výrobků. Obal 

však není tímto prodávaným výrobkem, neboť prodávající prodává výrobek, např.: 

čokoládu a obal slouţí „jen“ k ochraně tohoto výrobku. 

Zákon č.66/2006 Sb.,kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb. , o obalech a o změně 

některých zákonů (zákon o obalech), aplikuje do legislativy "Směrnice Evropského 

- 66 -


parlamentu a Rady 2004/12/ES ze dne 11. února 2004, kterou se mění směrnice 

94/62/ES o obalech a obalových odpadech. Je-li obal pro určitý výrobek zhotoven v 

souladu s harmonizovanými českými technickými normami (§4a zákona č.22/1997 

Sb.), povaţují se poţadavky za splněné. 

Celní orgány jsou oprávněny kontrolovat, zda obaly nebo balené výrobky dováţené 

do České republiky nebo přepravované z členských států Evropské unie do České 

republiky splňují poţadavky tohoto zákona. V případě pochybností, zda jsou 

naplněny podmínky tohoto zákona, celní orgány propustí kontrolované zboţí do 

příslušného celního reţimu nebo k další přepravě a manipulaci, vyzvou příslušný 

kontrolní orgán ke kontrole a současně uvědomí o této výzvě Ministerstvo ţivotního 

prostředí. Při kontrole se postupuje podle zvláštních právních předpisů. 

Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, ţe 

vykonává činnost, k níţ je třeba autorizace podle § 17 , bez této autorizace, nebo bez 

autorizace nabízí třetím osobám uzavření smluv, jejichţ obsahem je činnost, k 

jejímuţ výkonu je autorizace třeba. 

Povinnosti dodavatelů 

Dodavatelé povinnosti, které jim ukládá zákon o obalech, mohou plnit i tím, ţe 

uzavřou smlouvu s autorizovanou obalovou společností (AOS), v současné době je 

zatím jediná: EKO-KOM, a. s., nebo tím, ţe zpětný odběr odpadů z obalů a jejich 

vyuţití a recyklaci si zajistí sami. 

Pro maloobchod je maximální míra jistoty, pokud bere zboţí od dodavatelů, kteří mají 

uzavřenu smlouvu s AOS. V opačném případě se maloobchod vystavuje riziku, ţe 

dodavatel zapsaný v Seznamu MŢP nesplní některou z podmínek, a poté právě tento 

maloobchod má povinnost sám se do Seznamu zapsat a plnit zpětný odběr, vyuţití 

a vést evidenci o těchto odpadech z obalů dle vyhlášky MŢP č. 117/2002 Sb. 

Kritéria s příklady upřesňující pojem obal 

Kritérium 1 

Výrobek, který odpovídá definici obalu uvedené v § 2 písm. a) a zároveň plní nebo 

můţe plnit i jinou funkci neţ funkci obalu, se povaţuje za obal pouze tehdy, pokud 

a) není nedílnou součástí jiného výrobku, 

- 67 -


b) není nezbytný k tomu, aby uzavíral, nesl nebo uchovával tento výrobek po 

dobu jeho ţivotnosti a 

c) nejsou všechny části určeny k tomu, aby byly společně pouţívány, 

spotřebovány nebo odstraněny. 

Příklady – obal, krabice na cukrovinky, fóliový přebal kolem pouzdra na CD, výrobek, 

který není obalem; květináč určený pro celou dobu ţivota rostliny, pouzdra, kufříky a 

kazety na nástroje a nářadí, čajové sáčky, voskové vrstvy na sýrech, střívka uzenin. 

Kritérium 2 

Předměty navrţené a určené k tomu, aby byly plněny v místě prodeje, se povaţují za 

obaly, pokud plní funkci obalu. 

Příklady – obal, odnosné pytle a tašky z papíru nebo z plastu, jednorázové talíře a 

kelímky, přilnavá fólie, sendvičové sáčky, hliníková fólie, výrobky, které nejsou 

obalem; míchadlo, jednorázové příbory. 

Kritérium 3 

Pomocné prvky, které jsou zavěšené přímo na výrobku nebo jsou k výrobku 

připevněné a plní funkci obalu, se povaţují za obal pouze tehdy, pokud 

a) nejsou nedílnou součástí tohoto výrobku a 

b) nejsou-li všechny části určeny k tomu, aby byly společně spotřebovány 

nebo odstraněny. 

Příklady – obal, etikety, štítky a visačky, které jsou přímo zavěšené na výrobku nebo 

jsou k výrobku připevněné; součásti obalu a pomocné prvky začleněné v obalu, které 

se povaţují za části obalu, v němţ jsou začleněny; kartáč řasenky, který je součástí 

uzávěru řasenky; samolepicí etikety, které jsou nalepeny na jiné části obalu; sponky, 

spony, svorky; smršťovací etikety z plastu; dávkovač, který je součástí uzávěru 

nádoby s čisticími prostředky. 

V příloze č. 3 tabulka zní: 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Materiál do do do do do do do 

31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 31.12. 

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 

------------------------------------------------------------------------------------ 

A B A B A B A B A B A B A B 

------------------------------------------------------------------------------------- 

% % % % % % % % % % % % % % 

------------------------------------------------------------------------------------- 

- 68 -


Papír a 60 63 65 67 69 70 70 

lepenka 

------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Sklo 65 66 67 68 69 70 70 

------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Plast 24 25 25 26 26 27 27 

------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Kovy 33 36 39 41 44 47 50 

------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Dřevo 4 6 8 9 11 13 15 

------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Celkem 47 50 49 50 50 52 52 54 53 56 54 58 55 60 

------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Zákon č. 314/2006 Sb. (s účinností od 1. 1. 2007 a i 1. 4. 2007) mění zákon č. 

185/2001 Sb. , o odpadech a zákon č. 140/1961 Sb. , trestní zákon, část první tohoto 

zákona – řeší změny v zákoně o odpadech a to takto: 

1. V § 4 písmeno s), t), u), v) znějí: 

s) uvedením výrobku na trh v České republice - první úplatné nebo bezúplatné 

předání výrobku jiné osobě v České republice jeho výrobcem nebo osobou, která jej 

nabyla z jiné členské země Evropské unie. Za uvedení na trh se povaţuje téţ dovoz 

výrobku, 

t) uvedením výrobku do oběhu - kaţdé úplatné nebo bezúplatné předání výrobku 

jiné osobě v České republice po jeho uvedení na trh, 

u) dovozem výrobku - propuštění výrobku ze země mimo Evropských společenství 

na území České republiky do celního reţimu volného oběhu, uskladňování v celním 

skladu, aktivního zušlechťovacího styku, přepracování pod celním dohledem nebo 

dočasného pouţití, 

v) distributorem - ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní 

činnost po uvedení výrobku na trh. 

Příklady změn pokut v § 66: 

V § 66 odst. 2 se částka "300 000 Kč" nahrazuje částkou "1 000000 Kč". 

V § 66 odst. 3 se částka "1 000000 Kč" nahrazuje částkou "10 000000 Kč". 

V § 66 odst. 4 se částka "10 000000 Kč" nahrazuje částkou "50 000000 Kč" 

Část druhá tohoto zákona – řeší změny v trestním zákoně. 

- 69 -


3. 3. ÚČETNICTVÍ - DAŇOVÁ EVIDENCE - DANĚ 

Základním zákonem je zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. 

Zákon o účetnictví ve smyslu jeho novely č. 304/2008 Sb., stanoví v souladu 

s právem Evropských společenství rozsah a způsob vedení účetnictví a poţadavky 

na jeho průkaznost. Vztahuje se na: 

a) právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky, 

b) zahraniční osoby, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou 

činnost podle zvláštních předpisů, 

c) organizační sloţky státu podle zvláštního právního předpisu, 

d) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku, 

e) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o 

dani z přidané hodnoty včetně plnění osvobozených od této daně, jeţ nejsou 

součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činností přesáhl za bezprostředně 

předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního 

roku, 

f) ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí, 

g) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdruţení bez právní 

subjektivity podle zvláštního právního předpisu, pokud alespoň jeden z účastníků 

tohoto sdruţení je osobou uvedenou v písmenech a) aţ f) nebo h), nebo 

h) ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní 

předpis (dále jen účetní jednotky). 

Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných 

pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. 

Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem 

účetnictví, do období, s nímţ tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (účetní 

období). Není-li moţno tuto zásadu dodrţet, mohou účtovat i v účetním období, 

v němţ zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o 

uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami. Při tom o veškerých 

nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamţik jejich zaplacení nebo přijetí. 

- 70 -


Účetním obdobím je nepřetrţitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců. Účetní období se 

buď shoduje s kalendářním rokem, nebo je hospodářským rokem. Hospodářským 

rokem je účetní období, které můţe začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, neţ 

je leden. 

Zákon o účetnictví má řadu novel, jako např.: 

novela č. 437/2003 Sb. ve Sbírce zákonů v částce č. 145 s účinností od 1. 1. 2004, 

novela č. 669/2004 Sb., ve Sbírce zákonů v částce s. 228 s účinností od 1. 1. 2005, 

novela č. 81/2006 Sb., s účinností od 15. 3. 2006. 

Poslední velkou novelou je novela č. 304/2008 Sb., s účinností jednak od 1. 1. 2009 

(změny v § 33 – průkaznost účetních záznamů, § 34 – přenos účetního záznamu, § 

35 – opravy a ostatní ustanovení o účetních záznamech a jednak s účinností od 1. 1. 

2010 : 

- § 1 – odst. 2, písm. e) – účetní evidenci jsou povinny vést ostatní fyzické 

osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o DPH (dani 

z přidané hodnoty) přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok 

částku 25 000 000,- Kč, a to od prvního dne kalendářního roku, 

- § 4 – vedení účetnictví, od kdy jsou podnikající subjekty povinny vést 

účetnictví, dodrţování směrné účtové osnovy, uspořádání a označování 

poloţek, účetní závěrky, účetní metody, povinnost stanovit si právní předpisy, 

které to v účetní jednotce upravují, 

- § 7 – účetní jednotky a způsoby a metody vedení účetnictví, 

- § 9 – rozsah vedení účetnictví v plném rozsahu a ve zjednodušeném rozsahu 

(např.: občanská sdruţení, církevní instituce, obce, bytová druţstva apod.), 

- § 11 – účetní doklady, 

- § 12 – účetní knihy – deník, účetní kniha, 

- § 13a – zjednodušený rozsah účetnictví, 

- § 14 – směrná účtová osnova a účtový rozsah, 

- § 18 – účetní závěrka, 

- § 19 – rozvahový den, 

- § 21a – způsob zveřejňování výsledků, 

- 71 -


- § 24 aţ 27 – způsoby oceňování, 

- § 29 a 30, § 32 – inventarizace majetku, průběţná inventarizace, 

inventarizace k datu závěrky, 

- § 36 – České účetní standardy. 

Zákonem č. 563/1991 Sb. v platném znění, vyhláškou č. 500/2002 Sb. v platném 

znění a Českými účetními standardy pro podnikatele se řídí jen osoby, které jsou 

účetní jednotkou. 

Daňová evidence 

V návaznosti na zrušení jednoduchého účetnictví byla počínaje r. 2004 do zákona 

586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů doplněna daňová 

evidence - § 7b, podle kterého postupují poplatníci daně z příjmu – fyzické osoby, 

jejichţ obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 25 000 000 

Kč. – tyto fyzické osoby nevedou účetnictví – ale daňovou evidenci. 

To znamená, ţe osoby, které nejsou účetní jednotkou, mají od r. 2005 pouze 

povinnost vést daňovou evidenci ve smyslu § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních 

z příjmů v platném znění. 

Podle této evidence poplatník vede údaje o: 

příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně, 

majetku a závazcích. 

Zákon stanoví pouze obsah daňové evidence a nikoli způsob či formu jejího vedení. 

Nepředepisují se knihy majetku a závazků, peněţní deník, pokladní kniha, kniha 

bankovních účtů, ani karty majetku, tak jak to dříve stanovily předpisy jednoduchého 

účetnictví. Ten, kdo vede daňovou evidenci, nemusí zjišťovat konečný zůstatek 

pokladní hotovosti ani bankovních podnikatelských účtů. Záleţí zcela na podnikateli, 

jakým způsob vedení daňové evidence zvolí. 

Podnikatel však musí (v souladu se zákonem o správě daní a poplatků) být schopen 

prokázat pravdivost všech skutečností, které je povinen uvádět v daňovém přiznání, 

hlášení a vyúčtování. Musí prokázat, ţe výdaje, které uplatnil jako výdaje daňové, 

jsou skutečně výdaji na dosaţení, zajištění a udrţení příjmů (i nadále uchovávat 

- 72 -


doklady: účtenky, faktury, vést evidenci zásob apod.). Je zapotřebí vést průkaznou 

evidenci veškerého hmotného, nehmotného, movitého i nemovitého majetku 

souvisejícího s podnikatelskou činností. 

Oceňování majetku a závazků v daňové evidenci: 

1. Hmotný majetek se oceňuje podle § 29 zákona o daních z příjmů (vstupní cena 

hmotného majetku). 

2. Pohledávky se oceňují podle § 5 zákona o daních z příjmů: 

o jmenovitou hodnotou, 

o pořizovací cenou u pohledávky nabyté postoupením, 

o cenou zjištěnou pro účely daně dědické nebo darovací u pohledávky nabyté 

děděním nebo darem. 

3. Ostatní majetek se oceňuje: 

o pořizovací cenou, je-li pořízen úplatně, 

o vlastními náklady, je-li pořízen ve vlastní reţii, 

o cenou zjištěnou pro účely daně dědické nebo darovací u majetku nabytého 

děděním nebo darem. 

4. Závazky se oceňují: 

o při vzniku jmenovitou hodnotou, 

o při převzetí pořizovací cenou. 

5. Peněţní prostředky a ceniny se oceňují jejich jmenovitými hodnotami. 

6. Do pořizovací ceny majetku pořízeného formou finančního pronájmu s následnou 

koupí najaté věci (leasing) se zahrnou výdaje související s pořízením tohoto 

majetku, hrazené nájemcem (např. doprava, clo, poplatky, provize apod.). 

7. Pořizovací cenou pozemku se rozumí cena včetně porostu, pokud se nejedná 

o pěstitelský celek trvalých porostů, který je hmotným majetkem podle § 26 

zákona o daních z příjmů a který se odpisuje. 

8. V případě úplatného pořízení nemovitých a movitých věcí, majetkových práv, 

pohledávek a závazků nebo části uvedeného majetku a závazků za jednu 

pořizovací cenu se cena jednotlivých sloţek majetku stanoví v poměrné výši 

k ceně jednotlivých sloţek majetku oceněných podle zvláštního právního 

předpisu, s výjimkou peněz, cenin, pohledávek a závazků. 

- 73 -


Oceňování majetku a závazků v cizí měně 

Fyzická osoba, která není účetní jednotkou, pouţívá pro účely přecenění na Kč 

pouze jednotný kurs podle § 38 zákona o daních z příjmů. Tento kurs se stanoví jako 

průměr směnného kursu stanoveného Českou národní bankou poslední den 

kaţdého měsíce zdaňovacího období. 

Inventarizace 

Osoba, která není účetní jednotkou, provádí dle §7b zák. 586/1992 Sb. v platném 

znění pouze soupis majetku a závazků k poslednímu dni zdaňovacího období a 

o zjištěné rozdíly upraví základ daně podle ustanovení § 24 a § 25 zákona o daních 

z příjmů. 

Archivace dokladů 

Daňová evidence upravuje povinnost archivace dokladů za všechna zdaňovací 

období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně stanovená zákonem o daních 

z příjmů nebo zvláštním právním předpisem. Zde je nutno mít v patrnosti jednak lhůty 

uvedené v § 38r zákona č. 586/1992 Sb. v platném znění (zákon o dani z příjmu) 

a lhůty uvedené v zákonu č. 337/1992 Sb. v platném znění (o správě daní 

a poplatků). 

Opravné poloţky k pohledávkám 

Fyzická osoba (poplatník) můţe sníţit základ daně vytvořením opravných poloţek 

v souladu se zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně 

z příjmů v platném znění. 

Opravné poloţky lze tvořit k pohledávkám za dluţníky v konkurzním a vyrovnacím 

řízení a k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. 12. 1994. 

Opravné poloţky nelze tvořit k pohledávkám vzniklým z titulu úvěrů, půjček, ručení, 

záloh, smluvních pokut, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových 

vztahů, nestanoví-li zákon jinak. 

- 74 -


Oblast daně z příjmů 

K nejrozsáhlejším změnám v daňovém systému došlo v souvislosti se 

zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů s účinností od 1. 1. 

2008. 

Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů byl zveřejněn v částce 85 Sbírky zákonů dne 

16. 10. 2007. Účinnost tohoto zákona je stanovena zejména od 1. 1. 2008. Zákon je 

velmi obsáhlý, mění 47 stávajících zákonů a upravuje 3 zcela nové ekologické daně. 

Daňová část reformy spočívá ve změně následujících zákonů: 

• zákona o daních z příjmů, 

• zákona o rezervách, 

• zákona o DPH, 

• zákona o dani z nemovitostí, 

• zákona o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, 

• zákona o registračních pokladnách, 

• zákona o správě daní a poplatků, 

• zákona o správních poplatcích, 

• zákona o spotřební dani. 

Zákon zavádí tyto nové ekologické daně: 

• daň ze zemního plynu a některých dalších plynů (pozn.: dle § 8 je od daně 

osvobozen plyn určený k pouţití na výrobu tepla v domácnostech a domovních 

kotelnách) 

• daň z pevných paliv, 

• daň z elektřiny 

Státní sociální podpora 

• zrušení automatické valorizace všech sociálních dávek kromě důchodů, 

• porodné sníţeno na 13.000 Kč (původně 17.760 Kč), 

• pohřebné zrušeno (původně 5.000 Kč) – zůstává pro osoby, které vypravily pohřeb 

nezaopatřenému 

- 75 -


dítěti nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte, 

• zrušení příspěvku na školní pomůcky 

Přídavky na dítě 

Do konce roku 2007 byl příspěvek na dítě poskytován rodinám s příjmem do 

4násobku ţivotního minima. Od 1. 1. 2008 je poskytován rodinám, jejichţ příjem 

nepřesahuje 2,4násobek ţivotního minima. 

Nemocenské dávky 

Zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů byla odsunuta účinnost zákona o 

nemocenském pojištění na 1. 1. 2009. Tento zákon (č. 187/2006 Sb.) měl původní 

účinnost 1. 1. 2007, která byla zákonem č. 585/2006 Sb. odloţena na 1. 1. 2008. 

Podle tohoto zákona platí zaměstnavatel náhradu po dobu 14 dnů trvání nemoci, od 

15. dne nemoci jsou placené dávky nemocenského pojištění (DNP). 

Ochranná lhůta při skončení pracovního poměru byla zkrácena z 42 na 7 

kalendářních dnů. 

Byla zavedena karenční doba (doba, po kterou se neposkytuje nemocenská) – první 

tři dny pracovní neschopnosti. 

Sociální a zdravotní pojištění 

Zásadní změnou v oblasti pojistného je zavedení jednotného ročního maximálního 

vyměřovacího základu ve výši 48násobku měsíční průměrné mzdy v národním 

hospodářství. Maximální vyměřovací základ pro rok 2009 činí 1 130 640,- Kč. Po 

dosaţení tohoto maxima jiţ dále nebude odváděno pojistné na sociální zabezpečení 

a pojistné na zdravotní pojištění. 

Důleţitou změnou je nová definice vyměřovacích základů zaměstnanců pro pojistné 

na sociální zabezpečení a pro pojistné na zdravotní pojištění. Podle nové úpravy 

bude součástí vyměřovacího základu např. i 1% vstupní ceny vozidla poskytnutého 

zaměstnanci pro jeho soukromé účely. 

Do okruhu zaměstnanců dle zákona o pojistném na zdravotní pojištění patří nově i 

osoby, kter nejsou účastny nemocenského pojištění a mají příjmy ze závislé činnosti 

a funkčních poţitků. Dojde tím k rozšíření okruhu zaměstnanců, například o: 

- 76 -


• členy statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (členové 

představenstva, členové správních a dozorčích rad, atd.), 

• volené či jmenované funkcionáře právnických osob, sdruţení, spolků atd., 

• osoby činné na základě mandátní nebo příkazní smlouvy, 

• neuvolněné zastupitele, 

• členy společenství vlastníků bytových jednotek. 

Dle §25 odst. 1 písm. g) od roku 2008 není daňově uznatelným výdajem povinné 

pojistné na důchodové pojištění a na zdravotní pojištění a dobrovolné pojistné na 

nemocenské pojištění. 

Daňovým výdajem tak od roku 2008 je pouze sociální a zdravotní pojištění hrazené 

zaměstnavatelem (35% hrubé mzdy zaměstnance). 

Daň dědická a darovací 

Do konce roku 2007 bylo od daně dědické osvobozeno dědictví u I. skupiny. Od 1. 1. 

2008 je toto osvobození rozšířeno i na II. skupinu. 

Od roku 2008 jsou od daně darovací osvobozené dary u I. a II. skupiny. 

I. skupina – příbuzné v řadě přímé, 

II. skupina – příbuzní v řadě pobočné, a to sourozenci, synovci, neteře, 

strýcové a tety. Dále manţelé dětí (zeťové a snachy), děti manţela, rodiče 

manţela, manţelé rodičů a osoby, které s dárcem nebo zůstavitelem ţily 

po dobu nejméně jednoho roku před převodem nebo smrti zůstavitele ve 

společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou 

domácnost nebo byly odkázány výţivou na dárce nebo zůstavitele. 

Sazba daně z příjmů fyzických osob 

Progresivní sazba daně z příjmů fyzických osob platná do konce roku 2007 je 

nahrazena jedinou 15% sazbou pro rok 2008 a 12,5% pro rok 2009. Pro rok 2008 

jsou výrazně zvýšeny slevy na dani, které pro rok 2009 klesnou, takţe sníţení sazby 

o 2,5% nebude mít tak pozitivní dopad. Sjednocení sazeb platí i pro sráţkovou daň. 

U zaměstnanců bude daň počítána z tzv. „superhrubé mzdy“ – mzda zvýšená o 

pojistné, které hradí zaměstnavatel. Dále je zrušeno společné zdanění manţelů a 

moţnost rozloţení některých příjmů na více zdaňovacích období. 

- 77 -


Pro podnikatele je od 1. 1. 2008 zrušen minimální základ daně. 

Další, velmi důleţitou změnou je, ţe u fyzických osob platby na sociální a zdravotní 

pojištění od 1. 1. 2008 nejsou povaţovány za výdaje na dosaţení, zajištění a udrţení 

příjmů („daňově uznatelné“ výdaje). 

Od roku 2008 je pro zaměstnance osvobozen od daně z příjmů příspěvek 

zaměstnavatele na ţivotní a penzijní pojištění v úhrnné výši 24.000 Kč za rok. 

Paušální výdaje podnikatelů 

podnikatel můţe podle § 7, odst. 7 zákona o daních z příjmů uplatnit výdaje paušální 

částkou z dosaţených příjmů: 80 % z příjmu ze zemědělské výroby, lesního a 

vodního hospodářství, 60 % z příjmů ze ţivností řemeslných, 50 % z příjmů ze 

ţivností s výjimkou příjmů ze ţivností řemeslných a 40 % z příjmů z jiného podnikání 

dle zvláštních právních předpisů. 

Sazba daně z příjmu právnických osob 

Sazba daně z příjmu právnických osob pro rok 2008: 21 %, pro rok 2009: 20 %. 

Příjmy z prodeje podílů na společnostech 

Významnou změnou je osvobození příjmů z prodeje akcií po uplynutí drţby v délce 5 

let. Tímto byly srovnány podmínky pro osvobození příjmů z prodeje akcií a podílu na 

obchodní společnosti. 

V případě prodeje investičních cenných papírů a cenných papírů kolektivního 

investování platí osvobození těchto příjmů po uplynutí drţby v délce 6 měsíců u 

investic, kde podíl na základním kapitálu nepřevyšuje 5% v době 24 měsíců před 

prodejem. 

Pro prodej akcií nabytých do 31.12.20007 se bude postupovat podle pravidel 

platných v roce 2007, tedy pro tyto akcie bude platit časový test drţby akcií po dobu 

6 měsíců. 

Osobní automobily 

K 1. 1. 2008 byl zrušen §29 odst. 10, který omezoval daňovou znatelnost vstupní 

ceny osobních automobilů částkou 1,500.000 Kč. Počínaje rokem 2008 je tedy opět 

moţnost uplatnit celou pořizovací cenu draţších osobních automobilů 

- 78 -


prostřednictvím odpisů. Pro automobily pořízené do 31. 12. 2007 ale zůstává v 

platnosti původní omezení daňových výdajů na 1,500.000 Kč. 

Od roku 2008 byla zrušena odpisové skupiny 1A, ve které byly odepisovány 

automobily po dobu 4 let a došlo k přesunu osobních automobilů do 2. skupiny (doba 

odepisování 5 let). Toto platí pro všechny osobní automobily, a to i pořízené do 31. 

12. 2007. 

Finanční leasing 

Významnou změnou v oblasti finančního leasingu je změna doby nájmu hmotného 

investičního majetku. Aby bylo moţné nájemné u finančního leasingu uplatnit jako 

daňově uznatelný výdaj, musí trvat minimálně dobu odepisování daného majetku, u 

nemovitostí minimálně 30 let. Pro smlouvy uzavřené do 31. 12. 2007 se aţ do 

ukončení finančního pronájmu pouţijí ustanovení zákona platného k 31. 12. 2007. 

Podle §25 odst. 1 písm. zm) nejsou daňově uznatelným výdajem tzv. finanční výdaje 

finančního leasingu. Za tyto finanční výdaje je povaţováno 1% z úhrnu nájemného. 

Toto ustanovení se nevztahuje na finanční výdaje, které za zdaňovací období 

v úhrnu nepřesáhnou 1,000.000 Kč (tedy v případě, ţe úhrn nájemného nepřesáhne 

100,000.000 Kč za zdaňovací období). 

Likvidace zásob 

Podle §24 odst. 2 písm. zg) jsou od 1. 1. 2008 daňově uznatelným výdajem výdaje 

vzniklé v důsledku likvidace zásob materiálu, zboţí, nedokončené výroby a výrobků. 

U léků, léčiv a potravinářských výrobků jsou tyto výdaje daňově uznatelnými pouze 

tehdy, pokud prošla doba jejich pouţitelnosti. 

K prokázání likvidace je poplatník povinen vypracovat protokol, ve kterém uvede 

důvody likvidace, způsob, čas a místo provedení likvidace, specifikace předmětů 

likvidace a způsob provedení likvidace, a dále pracovníky zodpovědné za provedení 

likvidace. 

Dodanění závazků 

Poplatníci jsou povinni zvýšit základu daně o evidované závazky, od jejichţ lhůty 

splatnosti uplynulo více neţ 36 měsíců nebo které se promlčely. Toto ustanovení se 

- 79 -


vztahuje na závazky, z jejichţ titulu byl v době jeho účtování uplatněn daňově 

uznatelný náklad. 

V případě uhrazení závazku, o který byl v minulých letech základ daně zvýšen, se 

základ daně v období úhrady sníţí. 

Změna zákona o rezervách 

V zákoně o rezervách bylo zavedeno omezení tvorby opravných poloţek u 

„významných“ Pohledávek nad 200.000 Kč. U těchto pohledávek je tvorba opravných 

poloţek podmíněna soudním vymáháním pohledávky. 

Lhůta pro doměření 

Dle §38r odst. 4 mají správci daně moţnost provádět daňovou kontrolu u poplatníka, 

kterému vznikla daňová ztráta do doby, kdy lze doměřit daň za poslední rok, ve 

kterém ztráta mohla být uplatněna. 

Další změny v sociálním zabezpečení a nemocenském pojištění v r. 2009 : 

S účinností od 1. 8. 2009 je novelizován zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na 

sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen zákon o 

pojistném), který v novém § 21a stanoví moţnost uplatnění sazby na pojistném 

zaměstnavatelem. Sleva na pojistném se týká i těch zaměstnanců, kteří 

v kalendářním měsíci dosáhli niţšího příjmu, neţ sjednaného. 

Dnem 1. 12. 2009 nabývá účinnosti zákon č. 302/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 

187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Tímto zákonem se mění některé povinnosti 

ošetřujícího lékaře a zaměstnavatele a v návaznosti dochází ke změně tiskopisů. 

3.4. DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY 

Základním zákonem je zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty – jeho 

poslední úplné znění bylo zveřejněno zákonem č. 85/2009 Sb., poslední novela je 

uvedena v zákoně č. 87/2009 Sb. (např. uvádí které zboţí a v jakém mnoţství při 

dovozu nepodléhá dani z přidané hodnoty). 

- 80 -


Daňové identifikační číslo (DIČ) 

DIČ se skládá z „CZ“ a z kmenové části, kdy kmenová část je rodné číslo nebo 

identifikační číslo). DIČ bude plátce pouţívat pro všechny uskutečněné obchody, a to 

jak v tuzemsku, tak do jiných členských států. DIČ v tomto tvaru budou pouţívat 

všechny daňové subjekty, pokud jim bylo přiděleno pro všechny daně. 

Kontrola DIČ 

Pro obchodování mezi členskými státy musí plátce znát DIČ svých odběratelů 

v jiném členském státě, aby mohl dodání zboţí do jiného členského státu osvobodit 

od daně. Plátce má moţnost ověření DIČ osoby registrované k DPH v jiném 

členském státě na Finančním úřadě nebo na Ministerstvu financí, oddělení 

mezinárodní spolupráce při správě DPH, kde pracovník ověří pro plátce DIČ osoby 

registrované v jiném členském státě. Nebo je moţné ověřit existenci tohoto DIČ na 

webové stránce Evropské komise, ale dostane pouze informaci, zda DIČ je platné 

nebo ne: 

http://europa.eu.int/comm/taxation_customs/vies/en/vieshome.htm 

Obchodování mezi členskými státy 

Pro účely DPH je velmi důleţité stanovení místa plnění a to pro určení členského 

státu, kde se DPH bude přiznávat a platit. Pokud je místo plnění v tuzemsku, je DPH 

plátcem přiznávána a placena v tuzemsku, pokud se nejedná o plnění osvobozené 

od daně. 

Dodání zboţí do jiného členského státu 

Dodání zboţí do jiného členského státu osobě registrované k DPH v jiném členském 

státě 

Dodání zboţí z tuzemska do jiného členského státu, které je uskutečněno plátcem 

(dodavatel), pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě (pořizovatel), je 

osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je skutečně zboţí odesláno 

nebo přepraveno do jiného členského státu. 

- 81 -


Při dodání zboţí do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem 

na odpočet daně, musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění 

dodání zboţí do jiného členského státu, tj od uskutečnění odeslání nebo přepravy. 

Při dodání zboţí do jiného členského státu musí plátce také podat Souhrnné hlášení, 

které se podává za kalendářní čtvrtletí současně s daňovým přiznáním. 

Přemístění obchodního majetku plátce do jiného členského státu 

Za dodání zboţí do jiného členského státu se povaţuje i přemístění obchodního 

majetku plátcem do jiného členského státu pro jeho podnikání v tomto jiném 

členském státě. Plátce musí být zaregistrován k DPH v jiném členském státě, kde 

podniká (uskutečňuje ekonomické činnosti), aby přemístění majetku bylo dodáním 

zboţí do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet 

daně. 

Zasílání zboţí 

Pod pojmem „Zasílání zboţí“ se rozumí dodání zboţí plátcem do jiného členského 

státu z tuzemska osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě s tím, 

ţe odeslání nebo přepravu zboţí musí zajistit plátce, který zboţí dodává. Jedná se 

např. o dodání zboţí vybraného podle katalogů soukromé osobě nebo i podnikateli, 

který není registrovaný k DPH, protoţe nepřekročil obrat pro povinnou registraci ani 

se nezaregistroval dobrovolně. 

V případě zasílání zboţí si musí plátce hlídat hodnotu zasílaného zboţí do jiného 

členského státu, kterou si stanoví kaţdý členský stát (35 000 EUR nebo 100 000 

EUR za kalendářní rok), protoţe podle hodnoty dodaného zboţí do příslušného 

členského státu se stanoví místo plnění a tedy i členský stát, kde je DPH vybrána. 

V ČR máme pro zasílání zboţí do tuzemska stanovenou částku 35 000 EUR za 

kalendářní rok, přepočtenou na českou měnu. 

Při zasílání zboţí, které podléhá spotřební dani, se daň přiznává vţdy v členském 

státě, do kterého je zboţí dodáno, bez ohledu na výši tohoto dodaného zboţí, a proto 

se do celkové hodnoty dodaného zboţí, pro stanovení místa plnění při zasílání zboţí, 

nezapočítává hodnota zboţí, které podléhá spotřební dani. 

- 82 -


Povinnosti plátce při zasílání zboţí 

Při zasílání zboţí z tuzemska musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od 

uskutečnění dodání zboţí nebo od přijetí platby, pokud je přijatá před uskutečněním. 

Zasílání zboţí plátce neuvádí do souhrnného hlášení. 

Pořízení zboţí z jiného členského státu do tuzemska plátcem 

Pořízení zboţí z jiného členského státu plátcem (pořizovatel), které bylo dodáno 

osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (dodavatel), je zdanitelným 

plněním v tuzemsku. 

Pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu do tuzemska je 

vţdy zdanitelným plněním v tuzemsku, i kdyţ je pořízeno soukromou osobou. 

Povinnosti plátce při pořízení zboţí 

V daňovém dokladu, který obdrţí plátce od dodavatele, musí doplnit sazbu, základ 

daně v české měně a vypočítat DPH a uvést do daňového přiznání za zdaňovací 

období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. Povinnost přiznat daň vzniká plátci 

k 15. dni měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboţí 

nebo ke dni vystavení daňového dokladu, pokud byl vystaven před 15. dnem měsíce, 

který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboţí. 

Přemístění zboţí z jiného členského státu do tuzemska 

Za pořízení zboţí z jiného členského státu plátcem, které je zdanitelným plněním 

v tuzemsku, se povaţuje i přemístění zboţí plátcem z jeho podniku (provozovny) 

v jiném členském státě do tuzemska. Jedná se o zboţí, které plátce pouţíval jako 

osoba registrovaná k DPH v jiném členském státě pro svoje podnikání a které nyní 

přemístil do svého podniku v tuzemsku. 

Pořízení zboţí z jiného členského státu do tuzemska osobou osvobozenou od 

uplatňování DPH (nezaregistrovaný podnikatel) 

Zdanitelným plněním není pořízení zboţí z jiného členského státu, které pořizuje 

osoba osvobozená od uplatňování daně, pokud celková hodnota pořízeného zboţí 

bez daně za kalendářní rok nepřesáhla částku 10 000 EUR a tato částka nebyla 

- 83 -


překročena v předcházejícím roce. Do této částky se nezapočítává pořízení nového 

dopravního prostředku nebo zboţí, které je předmětem spotřební daně. Do celkové 

hodnoty pořízeného zboţí se započítává i hodnota zboţí dodaného formou zasílání 

zboţí a hodnota zboţí, které si tato osoba nakoupila v jiném členském státě 

a přivezla do tuzemska. 

Registrace podnikatele z pořízení zboţí z jiného členského státu jako plátce 

Pokud podnikatel, který uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená 

s nárokem na odpočet daně, přesáhne částku 10 000 EUR pořízeného zboţí z jiného 

členského státu v běţném kalendářním roce, stává se plátcem dnem, kdy byla tato 

částka překročena a přihlášku k registraci musí podat nejpozději do 15 dnů ode dne 

překročení částky. Daň přiznává jiţ z pořízeného zboţí, jehoţ hodnotou překročil 

10 000 EUR. 

Registrace podnikatele z pořízení zboţí z jiného členského státu jako osoby 

identifikované k dani 

Podnikatel, který uskutečňuje pouze osvobozená plnění bez nároku na odpočet 

daně, se při překročení částky 10 000 EUR pořízeného zboţí stává osobou 

identifikovanou k dani dnem pořízení zboţí, kterým překročil tuto částku. Přihlášku 

k přidělení DIČ musí podat nejpozději do 15 dnů od překročení částky pořízeného 

zboţí a má pouze povinnost přiznat a zaplatit daň z pořízení zboţí, ale nemá nárok 

na odpočet daně z pořízeného zboţí, protoţe uskutečňuje jen osvobozená plnění 

bez nároku na odpočet daně. 

Pořízení zboţí, které je předmětem spotřební daně: 

Pokud je nezaregistrovanému podnikateli dodáno zboţí z jiného členského státu do 

tuzemska, které je předmětem spotřební daně, formou zasílání zboţí, stává se 

plátcem nebo osobou identifikovanou k dani dnem dodání zboţí a musí přiznat 

a zaplatit DPH v tuzemsku jiţ z tohoto dodaného zboţí. 

Zjednodušený postup v třístranném obchodě 

Jedná se o zjednodušení postupu při vybírání DPH v případě, kdy tři osoby 

registrované k dani ve třech různých členských státech uzavřou obchod, kdy 

- 84 -


předmětem obchodu je dodání téhoţ zboţí mezi nimi (prodávající, kupující 

a prostřední osoba) za podmínek: 

zboţí je přímo přepraveno prodávajícím nebo prostřední osobou z členského 

státu prodávajícího do členského státu kupujícího, 

prostřední osoba je registrovaná v jiném členském státě neţ prodávající 

a kupující a zboţí pořizuje od prodávajícího v členském státě kupujícího (kde 

končí přeprava) za účelem následného dodání zboţí kupujícímu v tomto 

členském státě. 

Zjednodušený postup spočívá v tom, ţe prostřední osoba se nemusí registrovat ve 

státě kupujícího, protoţe pořízení zboţí v tomto členském státě má osvobozeno od 

daně (musí splnit podmínky podle zákona členského státu) a daň je povinen přiznat 

a zaplatit kupující, jakoby uskutečnil pořízení zboţí z jiného členského státu. 

Poskytování sluţeb 

Základní princip stanovení místa plnění 

Pro stanovení území státu, kde se bude poskytovaná sluţba zdaňovat, tj. přiznávat 

a platit DPH, je důleţité stanovení místa plnění. Obecně je místem plnění u sluţeb 

místo, kde má poskytovatel sluţby své sídlo nebo místo podnikání popřípadě 

provozovnu. To znamená, ţe podle obecného pravidla bude DPH ze sluţby přiznávat 

poskytovatel sluţby ve státě, kde je jeho sídlo, místo podnikání nebo kde má 

provozovnu, ze které je sluţba poskytována. Toto obecné pravidlo pro stanovení 

místa plnění se pouţije, pokud není v zákoně přímo stanoveno místo plnění pro 

konkrétní sluţbu. 

Zvláštní případy stanovení místa plnění 

V zákoně jsou vyjmenovány jednotlivé sluţby - § 10 zákona o DPH, kdy se místo 

plnění stanoví odlišně od obecného pravidla. 

Jestliţe je sluţba poskytnutá osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě 

nebo zahraniční osobou podnikatelem, které nemají v tuzemsku sídlo, místo 

podnikání nebo provozovnu, a je poskytnutá osobě, která má sídlo, místo podnikání, 

provozovnu, nebo bydliště v tuzemsku a místo plnění poskytované sluţby je 

- 85 -


v tuzemsku, musí se pro určení osoby, která má povinnost přiznat DPH v tuzemsku 

rozlišit, jestli je sluţba poskytnutá pro plátce nebo osobu povinnou k dani 

(nezaregistrovaného podnikatele) nebo pro soukromou osobu. 

Pokud je taková sluţba poskytnuta pro plátce, přenáší se povinnost přiznat DPH na 

plátce (reverse-charge), který má zároveň nárok na odpočet DPH z této sluţby. 

Stejně je tomu i v případě poskytnutí sluţby nezaregistrovanému podnikateli, protoţe 

tato osoba se stává plátcem dnem poskytnutí této sluţby a je povinna podat 

přihlášku k registraci nejpozději do 15 dnů od poskytnutí sluţby a jiţ z této sluţby je 

povinna přiznat DPH. 

V případě poskytnutí této sluţby soukromé osobě je poskytovatel sluţby povinen 

přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku a je povinen podat přihlášku k registraci plátce 

Finančnímu úřadu pro Prahu 1, nejpozději k datu uskutečnění poskytované sluţby. 

Pokud plátce poskytuje sluţby s místem plnění v jiném členském státě, vzniknou mu 

povinnosti podle zákonů příslušného státu v případě, ţe má povinnost přiznat 

a zaplatit DPH v jiném členském státě. 

Sluţby vztahující se k nemovitostem 

Jedná se o sluţby architekta, odhadce, stavebního dozoru, sluţby realitní kanceláře 

apod., kdy místem plnění pro poskytovanou sluţbu je území státu, kde se nemovitost 

nachází. 

Přepravní sluţby 

U přepravní sluţby je obecně místem plnění území, kde je přeprava uskutečňována. 

Pokud se přeprava uskutečňuje přes více států, místa plnění se stanoví na území 

jednotlivých států podle uskutečnění jednotlivých úseků přepravy a poskytovatel 

sluţby musí přiznat a zaplatit DPH v jednotlivých státech tak, jak to vyplývá 

z právních předpisů těchto států, pokud se nejedná o přepravní sluţby osvobozené 

od DPH (přeprava zboţí při vývozu, přeprava zboţí při dovozu, přeprava osob mezi 

členskými státy a do třetích zemí). 

- 86 -


Výjimky z obecného pravidla pro stanovení místa plnění u přepravních sluţeb: 

1. Přeprava zboţí mezi členskými státy, 

2. Poskytnutí sluţby přímo související s přepravní sluţbou, 

3. Poskytnutí sluţby jménem a na účet jiné osoby. 

Sluţby kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, výchovné a zábavní včetně 

organizování a souvisejících sluţeb 

Místo plnění se při poskytnutí těchto sluţeb stanoví podle místa, kde jsou skutečně 

poskytovány. 

Sluţby oceňování a práce na movité věci 

Místo plnění se u oceňování věci nebo práce na movité věci (oprava, úprava, leštění, 

broušení, lakování apod.) stanoví podle místa, kde je sluţba fyzicky uskutečněna. 

Pokud jsou tyto sluţby poskytnuty pro osobu registrovanou k dani v jiném členském 

státě, neţ kde jsou uskutečněny, potom je místo plnění v členském státě, který vydal 

DIČ, pod kterým je sluţba poskytnuta za podmínky, ţe je movitá věc odeslána 

z členského státu, kde byla sluţba poskytnuta. 

Poskytnutí sluţby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby 

Jestliţe je poskytnuta sluţba na základě mandátní smlouvy, která spočívá v zajištění 

jiné sluţby neţ přepravní a sluţby přímo související s přepravní sluţbou nebo jiné 

neţ vyjmenované v následujícím bodě nebo, která spočívá v zajištění dodání nebo 

pořízení zboţí, je místem plnění poskytované sluţby na základě mandátní smlouvy 

místo, kde je zajišťovaná sluţba uskutečněna nebo kde je uskutečněno dodání nebo 

pořízení zboţí. 

Pokud je však sluţba na základě mandátní smlouvy poskytnuta pro osobu 

registrovanou v jiném členském státě, neţ kde je zajišťované plnění uskutečněno, 

potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je sluţba 

poskytnuta. 

Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobě nebo 

zahraniční osobou: 

1. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku plátcem zahraniční 

osobě (soukromé i podnikateli), která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání 

- 87 -


nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, 

tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny plátce-poskytovatele sluţby 

v tuzemsku, pokud po celou dobu nájmu dochází ke skutečnému uţití ve třetí 

zemi, potom bude místo plnění ve třetí zemi. 

2. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobou 

podnikatelem, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, 

případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, 

místa podnikání nebo provozovny zahraniční osoby-poskytovatele sluţby ve třetí 

zemi, pokud i jen po část doby nájmu dochází ke skutečnému uţití v tuzemsku, 

potom bude místo plnění v tuzemsku. 

Dovoz 

Dovoz zboţí do tuzemska zůstává předmětem daně, tedy zdanitelným plněním. 

Dovozem zboţí je vstup zboţí ze třetí země na území Evropských společenství 

a DPH se bude vybírat v členském státě, kde zboţí vstoupí na území EU, jestliţe 

vznikne v tomto členském státě daňová povinnost při propuštění zboţí do 

příslušného celního reţimu. 

Daňová povinnost vzniká při propuštění zboţí do celního reţimu: 

volný oběh, 

dočasné pouţití, 

aktivní zušlechťovací styk v systému navracení, 

volný oběh při zpětném dovozu zboţí do tuzemska, které bylo vyvezeno 

v pasivním zušlechťovacím styku. 

Jestliţe je zboţí po vstupu na území EU umístěno do svobodného celního skladu 

nebo celního pásma nebo má postavení dočasně uskladněného zboţí nebo je 

propuštěno do celního reţimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk 

v podmíněném systému, dočasné pouţití s úplným osvobozením od cla nebo tranzit, 

DPH se bude vybírat v členském státě, kde je ukončen příslušný reţim. 

Daňová povinnost při dovozu zboţí také vzniká dnem porušení podmínek 

příslušného reţimu nebo dnem nezákonného dovozu. 

- 88 -


Plátce při dovozu zboţí musí zaplatit DPH v tuzemsku, pokud vznikne daňová 

povinnost v tuzemsku, jinak musí DPH zaplatit v příslušném členském státě, kde mu 

vznikne daňová povinnost při dovozu zboţí. 

Osvobození dovozu zboţí 

Jedná se jen o uvedení některých osvobození dovozu zboţí jako např.: 

1. Dovoz zboţí je osvobozen od daně, pokud je osvobozen od cla s tím, ţe některé 

dovozy zboţí jsou sice osvobozeny od cla, ale uţ nejsou osvobozeny od daně. 

Jedná se např.: dovoz vědeckých nástrojů, přístrojů, i pro lékařské účely, zboţí 

vzdělávací, kulturní, vědecké povahy atd. 

2. Přeprava zboţí při dovozu a sluţby přímo vázané na dovoz jsou osvobozeny od 

daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou náklady na tyto sluţby zahrnuty do 

základu daně při dovozu zboţí. 

3. Sluţby, které jsou přímo vázány na dovoz zboţí, které je umístěno do některého 

z reţimů, kde nevzniká daňová povinnost, jsou také osvobozeny od daně 

s nárokem na odpočet daně. 

Vývoz zboţí 

Vývozem zboţí zůstává dodání zboţí z tuzemska do třetí země, tedy na území mimo 

EU, tj. zboţí musí být přepraveno do třetí země. 

Vývoz zboţí je osvobozen od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je přeprava 

uskutečněna dodavatelem nebo kupujícím, který nemá v tuzemsku sídlo, místo 

podnikání nebo provozovnu, případně mohou zmocnit třetí osobu. 

Vývoz zboţí je uskutečněn, pokud je zboţí propuštěno do reţimu: 

vývozu, 

pasivního zušlechťovacího styku, 

tranzitu nebo 

umístěno do svobodného celního skladu nebo pásma a na JCD je celním 

orgánem uvedeno datum výstupu zboţí z území EU nebo je potvrzeno umístění 

zboţí do svobodného celního skladu nebo pásma. 

- 89 -


Další osvobození od daně s nárokem na odpočet daně 

Jedná se jen o uvedení některých osvobození od daně s nárokem na odpočet daně 

jako např.: 

Přeprava zboţí při vývozu a sluţby, které jsou přímo vázány na vývoz zboţí, jsou 

osvobozeny od DPH s nárokem na odpočet daně. 

Práce na movitém věci provedená plátcem v tuzemsku osobě, která nemá 

v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, je osvobozena od daně 

s nárokem na odpočet daně, pokud je tato věc odeslána nebo přepravena do třetí 

země, a to poskytovatelem sluţby nebo osobou, pro kterou jsou sluţby poskytnuty 

nebo mohou zmocnit k přepravě třetí osobu. 

Přeprava osob mezi jednotlivými členskými státy a členskými státy a třetími zeměmi, 

je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. 

3.5. PRACOVNĚ PRÁVNÍ PŘEDPISY 

Přehled základních právních předpisů v pracovněprávní oblasti 

Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších 

předpisů), 

Listina základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o 

vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku 

České republiky), 

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, 

Zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím 

zákoníku práce, 

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, 

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, 

Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, 

Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další poţadavky bezpečnosti a 

ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a 

- 90 -


 

 

 

 

 

ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování sluţeb mimo pracovněprávní vztahy 

(zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), 

Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, 

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 

Zákon č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými 

organizacemi a zaměstnavateli, ve znění pozdějších předpisů, 

Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů, 

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 

Základní vymezení pracovněprávních vztahů 

V základním vymezení pracovněprávních vztahů je zdůrazněno naplnění jedné ze 

základních ústavních zásad, ţe kaţdý můţe činit, co není zákonem zakázáno a 

nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá – „co není zakázáno, je dovoleno“. 

Tato zásada se prolíná obsahem celé nové právní úpravy a lze ji označit za stěţejní. 

Zásadně se tak mění právní povaha dosavadního zákoníku práce, jehoţ obsah 

vycházel ze zcela opačné zásady „co není dovoleno, je zakázáno“. 

V této souvislosti nová právní úprava přímo stanoví, ţe odchýlení není moţné 

v těchto případech: 

jestliţe to zákoník práce výslovně zakazuje, 

jestliţe to vyplývá z povahy ustanovení zákoníku práce, 

jde-li o úpravu účastníků pracovněprávních vztahů, 

jde-li o ustanovení zákoníku práce odkazující na pouţití občanského zákoníku, 

není-li v zákoníku práce stanoveno jinak, v náhradě škody, 

jde-li o ustanovení zákoníku práce ukládajících povinnost (s výjimkou odchýlení 

ve prospěch zaměstnance), 

jde-li o ustanovení zákoníku práce, kterými se zapracovávají předpisy Evropských 

společenství (s výjimkou odchýlení ve prospěch zaměstnance), jejichţ výčet je 

uveden v samostatném ustanovení zákoníku práce, 

jde-li o práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích obsaţených 

v ustanoveních zákoníku práce, jejichţ výčet je uveden v jeho samostatném 

ustanovení. 

- 91 -


Odchýlení se od pracovněprávních norem v tomto zákoníku obsaţených je moţné 

prostřednictvím pracovních smluv, kolektivních smluv, popř. jiných smluv či dohod 

uzavíraných podle zákoníku práce a formou vnitřního předpisu. 

Závislá práce 

Právní úprava zcela nově vymezuje pojem „závislá práce“ jako předmět (objekt) 

výlučné úpravy pracovněprávních vztahů. Závislá práce je právní vztah mezi 

zaměstnancem a zaměstnavatelem a je vykonávána ve vztahu nadřízenosti 

zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Za závislou práci se povaţuje výlučně 

osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle jeho pokynů a jeho 

jménem za mzdu nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo 

dohodnuté době, na pracovišti zaměstnavatele nebo jiném dohodnutém místě, na 

náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. 

Vznik pracovního poměru 

Pracovní poměr je jedním ze základních pracovněprávních vztahů upravených 

zákoníkem práce. Pracovní poměr můţe vzniknout jen se souhlasem zaměstnance a 

zaměstnavatele, jako účastníků tohoto pracovněprávního vztahu. 

Zaměstnavatel můţe zaměstnance získávat sám, na základě vlastního výběru (např. 

konkurs, inzerát, osobní jednání) nebo za pomoci příslušného úřadu práce nebo 

agentury práce. Pro předsmluvní vztahy vyplývají pro zaměstnavatele zejména tyto 

povinnosti: zajistit rovné zacházení se všemi fyzickými osobami ucházejícími se u něj 

o práci, zákaz vyţadovat od fyzické osoby ucházející se u něj o práci informace o 

národnosti, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství 

v odborových organizacích, náboţenství, filozofickém přesvědčení, sexuální 

orientaci, informace, které odporují dobrým mravům a osobní údaje, které neslouţí 

k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem, 

oznámit příslušnému úřadu práce do 10 kalendářních dnů volná pracovní místa 

(pracovní místa nově vytvořená nebo uvolněná) a nejpozději do 10 kalendářních dnů 

obsazení volných pracovní míst. 

- 92 -


Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou 

osobu s právy a povinnostmi, s pracovními podmínkami, s podmínkami odměňování 

a se specifickými povinnostmi ve vztahu k vykonávané práci, které vyplývají ze 

zvláštních právních předpisů. Dále je povinen zajistit, aby se fyzická osoba podrobila 

vstupní lékařské prohlídce v případech, kdy to stanoví zvláštní právní předpis a 

zabezpečit na své náklady vyšetření lékařem pracovnělékařské péče před vznikem 

pracovního poměru s mladistvým. 

Pracovní poměr vzniká pracovní smlouvou. Zaměstnavatel je povinen uzavřít 

pracovní smlouvu vţdy písemně. 

Pracovní smlouva musí vţdy obsahovat tyto podstatné náleţitosti: druh práce, místo 

nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce. Jestliţe zaměstnanec v den 

sjednaný v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nenastoupí do práce, aniţ 

by mu v tom bránila překáţka v práci nebo do týdne zaměstnavatele o této překáţce 

neuvědomí, můţe zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. 

Pracovní smlouva obsahuje téţ údaje o právech a povinnostech, jejichţ výčet je 

taxativně uveden v ustanovení § 37 odst. 1 zákoníku práce (např. údaj o délce 

dovolené a jejím určování, údaj o mzdě, údaj o výpovědních dobách). V případě, ţe 

tyto údaje informativní povahy pracovní smlouva neobsahuje, má zaměstnavatele 

zákonem stanovenou povinnost o nich zaměstnance písemně informovat, a to 

nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru (to platí i o změnách 

uvedených údajů). Jako nejobvyklejší další ujednání v pracovní smlouvě lze označit 

sjednání zkušební doby. Pracovní poměr se povaţuje za sjednaný na dobu 

neurčitou, pokud v pracovní smlouvě nebyla výslovně sjednána doba jeho trvání – 

pracovní poměr na dobu určitou. Přímo v pracovní smlouvě můţe být sjednána i 

mzda. 

Odměňování 

Odchylná úprava mzdových práv v pracovněprávních vztazích nemůţe být niţší 

nebo vyšší, neţ je právo, které stanoví zákoník práce, kolektivní smlouva, popřípadě 

vnitřní předpis jako nejméně nebo nejvýše přípustné. Zaměstnavatel musí dodrţovat 

- 93 -


zásadu poskytování stejné mzdy a jiných peněţitých plnění a plnění peněţité 

hodnoty, případně odměny za stejnou práci a za práci stejné hodnoty. 

Mzda se sjednává v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě. Jde 

o dvoustranné právní úkony. Dále je moţno, aby ji zaměstnavatel stanovil vnitřním 

mzdovým předpisem nebo mzdovým výměrem, tedy jednostranně. Zaměstnavatel je 

povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který 

obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu výplaty mzdy, jestliţe tyto údaje 

neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. 

Mzdový výměr je jednostranný právní úkon zaměstnavatele, kterým se určuje 

zaměstnanci výše mzdy, resp. způsob odměňování (mzdová forma apod.) a proto se 

souhlas zaměstnance se mzdovým výměrem nevyţaduje. Zaměstnanec by však měl 

podepsat přijetí mzdového výměru a uvést datum jeho přijetí. Odmítnutí přijetí 

mzdového výměru nebo nesouhlas s jeho obsahem ze strany zaměstnance nemá 

vliv na jeho účinnost. 

Minimální mzda je nejniţší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním 

vztahu, tj. z pracovního poměru a podle nové právní úpravy i z dohody o pracích 

konaných mimo pracovní poměr. Mzda nebo odměna z dohody nesmí být niţší neţ 

minimální mzda. Nová právní úprava stanoví základní sazbu minimální mzdy ve výši 

nejméně 8 000,- za měsíc (i pro rok 2009), s tím, ţe další její sazby stanoví vláda 

nařízením, zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku. 

Zaručená mzda je zcela nový institut. Představuje mzdu, na kterou zaměstnanci 

vzniklo právo podle právní úpravy, smlouvy, vnitřního předpisu nebo mzdového 

výměru. Nejniţší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování 

zaměstnancům, jejichţ mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, stanoví vláda svým 

nařízením. Zaručená mzda v tomto smyslu nahrazuje dosavadní institut minimálních 

mzdových tarifů platných pouze pro zaměstnance odměňované mzdou. 

- 94 -


Druhy a výše příplatků 

Zaměstnanci přísluší při splnění podmínek tyto druhy příplatků: 

za práci přesčas ve výši nejméně 25 % průměrného výdělku, nebo náhradní 

volno 

za práci ve svátek nejméně ve výši 100 % průměrného výdělku a náhradní volno 

za noční práci, tj. v době od 22 do 6 hodin nejméně ve výši 10 % průměrného 

výdělku (stanoven nový způsob určení výše oproti dosavadní úpravě, která jej 

stanovila minimální pevnou částkou), 

za práci ve ztíţeném pracovním prostředí přísluší nejméně 10 % základní sazby 

minimální mzdy, 

za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci příplatek nejméně ve výši 

10 % průměrného výdělku (nově stanoven příplatek i pro podnikatelské subjekty). 

Odměna za pracovní pohotovost - za dobu pracovní pohotovosti přísluší 

zaměstnanci odměna nejméně ve výši 10% průměrného výdělku, není-li sjednáno 

v kolektivní smlouvě jinak. V souladu s novou právní úpravou pracovní doby se jedná 

o odměnu za pracovní pohotovost mimo pracoviště zaměstnavatele. Pokud by 

zaměstnanec v době pracovní pohotovosti začal vykonávat práci, přísluší mu za tuto 

dobu mzda a nikoliv odměna za pracovní pohotovost. Výkon práce v době pracovní 

pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je posuzován jako práce 

přesčas. 

Skončení pracovního poměru 

Způsoby skončení pracovního poměru jsou dohoda, výpověď, okamţité zrušení, 

zrušení ve zkušební době, uplynutí sjednané doby, smrt zaměstnance (ve 

stanovených případech i smrt zaměstnavatele), u cizinců téţ odnětí povolení 

k pobytu, vyhoštění nebo uplynutí doby povolení k zaměstnání, hromadné 

propouštění. 

Dohoda o rozvázání pracovního poměru - předpokladem pro skončení pracovního 

poměru dohodou je souhlasný projev vůle zaměstnavatele a zaměstnance, ţe ke 

- 95 -


sjednanému dni dojde k rozvázání pracovního poměru. Dohoda o rozvázání 

pracovního poměru musí obsahovat datum skončení (určení dne, kdy pracovní 

poměr končí), důvody skončení, poţaduje-li to zaměstnanec (je tomu rovněţ 

v případě, kdy důvody podmiňují poskytnutí odstupného nebo mají vztah k úhradě 

nákladů z kvalifikační dohody) a musí mít písemnou formu, jejíţ nedodrţení 

znamená neplatnost dohody. 

Výpověď - výpovědí můţe rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec a 

z právní úpravy pro ně shodně vyplývají tyto obecné podmínky pro výpověď: 

výpověď musí být písemná, jinak je neplatná, musí být druhému účastníku doručena, 

jinak je neplatná, výpověď, která jiţ byla doručena druhému účastníku můţe být 

odvolána jen s jeho souhlasem s tím, ţe odvolání i souhlas musí být písemné 

(poţadavek písemné formy v těchto případech není pod sankcí neplatnosti). 

Pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby, jejíţ délka je stanovena na 

nejméně dva měsíce. Mezi účastníky pracovního poměru můţe být sjednána i 

výpovědní doba delší. Výpovědní doba začíná plynout prvním dnem kalendářního 

měsíce následujícím po doručení. 

Zaměstnanec můţe dát výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. 

Zaměstnavatel je oprávněn dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů právní úpravou 

výslovně stanovených: jde o tzv. organizační změny spočívající v ekonomických, 

technologických nebo technických okolnostech ve vazbě na provoz zaměstnavatele 

(např. ruší-li se nebo přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, nadbytečnost 

zaměstnance), či o důvody na straně zaměstnance spočívající ve zdravotním stavu 

nebo zdravotní způsobilosti, pro něţ nemůţe zaměstnanec dále vykonávat 

dosavadní práci, v osobě nebo v jednání zaměstnance – nesplňování stanovených 

předpokladů nebo poţadavků pro výkon sjednané práce, porušení povinností 

vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. 

Právní úpravou je vysloven zaměstnavateli zákaz výpovědi v ochranné době, tj. 

v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným pro nemoc nebo 

úraz (kromě případů, kdy si zaměstnanec neschopnost vyvolal úmyslně nebo si ji 

- 96 -


způsobil v opilosti či zneuţitím návykových látek), od podání návrhu na ústavní 

ošetřování, aţ do dne jeho ukončení, od nástupu lázeňského léčení aţ do dne jeho 

ukončení, výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení (od 

doručení povolávacího rozkazu, výkonu cvičení aţ do uplynutí 2 týdnů po propuštění 

z cvičení), zaměstnanec je dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, 

zaměstnankyně je těhotná, čerpá mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, 

zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou, zaměstnanec pracující v noci je 

dočasně nezpůsobilým pro noční práci. 

Právní úpravou stanovený zákaz výpovědi se nevztahuje na výpověď danou 

z důvodů organizačních změn (mimo důvodu přemístění zaměstnavatele nebo jeho 

části), na výpověď z důvodů, kdy lze okamţitě zrušit pracovní poměr (mimo 

specificky stanovených případů zaměstnankyň čerpajících mateřskou dovolenou a 

zaměstnanců rodičovskou dovolenou), na výpověď z důvodů jiného porušení 

povinností vyplývajících z právních předpisů se vztahem k vykonávané práci (pokud 

nejde o zaměstnankyni těhotnou, čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou 

nebo o zaměstnance čerpajícího rodičovskou dovolenou). 

Okamţité zrušení pracovního poměru je mimořádným způsobem skončení 

pracovního poměru. Právní úprava váţe okamţité zrušení pracovního poměru na 

splnění stanovených podmínek, jejichţ obsah je téměř totoţný jako u výpovědi (např. 

písemná forma, doručení druhému účastníku). Zaměstnavatel můţe okamţitě zrušit 

pracovní poměr zaměstnance pouze z těchto důvodů: odsouzení zaměstnance pro 

úmyslný trestný čin, zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů 

vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Zaměstnanec 

můţe pracovní poměr okamţitě zrušit, ze zdravotních důvodů (nemůţe-li podle 

lékařského posudku dále konat práci bez váţného ohroţení svého zdraví a 

zaměstnavatel mu neumoţnil výkon jiné vhodné práce v době 15 dnů od předloţení 

tohoto posudku), z důvodu, ţe mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu do 15 dnů po 

termínu splatnosti, a to ve lhůtě do dvou měsíců ode dne, kdy důvod pro takový 

postup zjistil, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy takový důvod vznikl (stejná 

lhůta platí i pro zaměstnavatele). V případě okamţitého zrušení pracovního poměru 

- 97 -


z důvodu, ţe neobdrţel ve stanovené lhůtě mzdu (náhradu mzdy), přísluší 

zaměstnanci právo na odstupné. 

Zrušení pracovního poměru ve zkušební době můţe realizovat zaměstnavatel i 

zaměstnanec a to z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel 

má nově stanoven zákaz ve zkušební době zrušit pracovní poměr se zaměstnancem 

v době prvních 14 kalendářních dnů trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti (tj. 

v době poskytování náhrady mzdy). Zaměstnanec však i nadále můţe i v této době 

pracovní poměr zrušit. Po uplynutí uvedené doby a dalším trvání dočasné pracovní 

neschopnosti zaměstnance můţe zaměstnavatel pracovní poměr zrušit. 

Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby. 

Před uplynutím sjednané doby můţe takto sjednaný pracovní poměr skončit také 

ostatními způsoby (např. dohodou, výpovědí, okamţitým zrušením) za obecně 

stanovených podmínek. Pokračuje-li zaměstnanec s vědomím zaměstnavatele po 

uplynutí sjednané doby dále v konání prací, mění se takto sjednaný pracovní poměr 

na dobu určitou automaticky na pracovní poměr na dobu neurčitou. 

Smrt zaměstnance je právní událostí, která má za následek skončení pracovního 

poměru. Peněţitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Aţ do výše trojnásobku 

jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová práva postupně na jeho 

manţela, děti a rodiče, pokud s ním ţili v době smrti ve společné domácnosti. Není-li 

uvedených osob, stávají se tato práva předmětem dědictví. 

Neplatné rozvázání pracovního poměru 

Ţalobu na neplatné rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamţitým zrušením, 

zrušením ve zkušební době nebo dohodou můţe zaměstnavatel i zaměstnanec 

uplatnit u soudu. Lze tak učinit nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl 

pracovní poměr skončit. Pouze soud můţe rozhodnout, zda rozvázání pracovního 

poměru bylo platné či neplatné a o nárocích z toho vyplývajících. 

- 98 -


Odstupné 

Odstupné je určitá forma „odškodnění“ zaměstnance při ztrátě zaměstnání bez 

vlastního zavinění, které je poskytováno jako jednorázový peněţní příspěvek. I 

nadále odstupné přísluší zaměstnanci, který dostal z pracovního poměru výpověď 

z důvodů tzv. organizačních změn. V takovém případě, při skončení pracovního 

poměru přísluší zaměstnanci odstupné v nově stanovené výši nejméně trojnásobku 

průměrného výdělku. 

Nově odstupné přísluší i zaměstnanci, jehoţ pracovní poměr byl rozvázán výpovědí 

danou zaměstnavatelem ze zdravotních důvodů způsobených pracovním úrazem, 

nemocí z povolání (ohroţení touto nemocí) nebo dosaţením nejvyšší přípustné 

expozice. V takovém případě při skončení pracovního poměru podle nové právní 

úpravy přísluší zaměstnanci odstupné podstatně zvýšené a to ve výši nejméně 

dvanáctinásobku průměrného výdělku. Odstupné náleţí i v těch případech, kdy 

z uvedených důvodů dochází k rozvázání pracovního poměru dohodou. Výše 

odstupného je právní úpravou stanovena pouze v minimální výši, která je základem 

pro další moţné zvýšení. 

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr 

Zaměstnavatelé budou moci i nadále zabezpečit plnění některých svých úkolů 

prostřednictvím dohod, jestliţe to pro ně bude např. účelnější nebo hospodárnější. 

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr lze sjednávat jak s osobami, které 

v pracovním poměru nejsou, tak i s osobami, které v pracovním poměru jsou. 

Podle nové právní úpravy se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných 

mimo pracovní poměr vztahuje obecná úprava pro výkon práce v pracovním poměru 

s některými výjimkami, pokud jde o odstupné, pracovní dobu a dobu odpočinku, 

překáţky v práci na straně zaměstnance, skončení pracovního poměru, odměnu 

z dohody. 

Právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr rozlišuje dvě 

dohody: dohodu o provedení práce (do 150 hodin práce pro jednoho zaměstnavatele 

- 99 -


ročně) a dohodu o pracovní činnosti (limitem je polovina průměru stanovené týdenní 

pracovní doby - ten se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda uzavřena, 

nejdéle však za období 52 týdnů). Dohodu o pracovní činnosti je zaměstnavatel 

povinen uzavřít písemně, jinak je neplatná. 

Pracovní doba, přestávky 

Pracovní doba je doba, v níţ je zaměstnanec povinen vykonávat pro 

zaměstnavatele práci. Nově se jako pracovní doba dále posuzuje jakákoli doba 

přítomnosti zaměstnance na pracovišti, v níţ je zaměstnanec na pracovišti připraven 

k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele (úprava souvisí se zrušením pracovní 

pohotovosti na pracovišti). 

Doba odpočinku je doba, která není pracovní dobou. 

Pracovní pohotovostí je doba, v níţ je zaměstnanec připraven k případnému 

výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby 

vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Podle nové právní úpravy můţe 

být pracovní pohotovost jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, 

odlišném od pracovišť zaměstnavatele. 

Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s 

jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem 

stanoveného rozvrţení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních 

směn. 

Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí být delší neţ 40 hodin týdně. 

Stanovená pracovní doba můţe být zkrácena bez sníţení mzdy pod stanovený 

rozsah, stejně jako podle dosavadní právní úpravy. Zkrácení můţe obsahovat pouze 

kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. 

Zaměstnavatel můţe se zaměstnancem sjednat kratší pracovní dobu. V takovém 

případě bude zaměstnanci příslušet mzda odpovídající této kratší pracovní době. 

- 100 -


Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určuje začátek a konec směn, zpravidla do 

pětidenního pracovního týdne. Přitom bere na zřetel, aby rozvrţení pracovní doby 

nebylo v rozporu s podmínkami bezpečné a zdraví neohroţující práce. Zaměstnanec 

je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet aţ po skončení 

směny. Pracovní dobu zaměstnavatel můţe moţné rozvrhnout rovnoměrně a 

nerovnoměrně: rovnoměrné rozvrţená pracovní doba - rozvrhuje se na jednotlivé 

týdny, délka směny nesmí přesáhnout 9 hodin. Do směny se nezahrnuje práce 

přesčas ani přestávky v práci. Nerovnoměrně rozvrţená pracovní doba – pracovní 

doba v jednotlivých týdnech a jí odpovídající rozvrh směn nejsou stejné, délka směny 

nesmí však překročit 12 hodin. Průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas 

nesmí za určité období přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu. Toto období 

můţe činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. V kolektivní smlouvě je moţné toto 

tzv. vyrovnávací období prodlouţit na 52 týdnů po sobě jdoucích. 

Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby předem 

na celé období, na které má být pracovní doba nerovnoměrně rozvrţena a předat jej 

zaměstnanci nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něţ je rozvrţena. 

Pruţná pracovní doba umoţňuje zvýšení efektivnosti práce zaměstnanců i lepší 

zabezpečení jejich individuálních potřeb. O zavedení pruţné pracovní doby 

rozhoduje zaměstnavatel. Nová právní úprava stanoví, ţe pruţné rozvrţení pracovní 

doby je moţné jak při rovnoměrném, tak při nerovnoměrném rozvrţení pracovní 

doby. Uskutečňuje se jako denní, týdenní, popřípadě čtyřtýdenní forma. 

Při pruţném rozvrţení pracovní doby zaměstnavatel stanoví tzv. „základní pracovní 

dobu“, tj. dobu kdy je zaměstnance povinen být na pracovišti (např. od 9 do 15 hodin) 

a dále stanoví „volitelnou pracovní dobu“ na začátek a konec pracovní doby tak, aby 

délka směny nepřesáhla 12 hodin (např. od 6 do 18 hodin). Zaměstnanec si volí sám 

začátek a konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci volitelné pracovní doby. 

Nová právní úprava vymezuje zcela nový institut – „konto pracovní doby“. Tato 

úprava je v novém zákoníku práce zakotvena na základě poţadavků 

zaměstnavatelů, aby měli moţnost pruţně reagovat v oblasti pracovní doby a její 

- 101 -


úpravy na měnící se potřebu práce v závislosti na změnách v odbytu jejich výrobků, 

poptávce po sluţbách aj. 

Konto pracovní doby představuje jiný způsob nerovnoměrného rozvrţení pracovní 

doby. Úprava můţe být stanovena kolektivní smlouvou, pokud nepůsobí u 

zaměstnavatele odborová organizace, tak vnitřním předpisem. 

Přestávka v práci na jídlo a oddech - zaměstnavatel je povinen ji zaměstnanci 

poskytnout nejpozději po 6 hodinách nepřetrţité práce v trvání nejméně 30 minut. 

Zaměstnancům ve věku do 18 let musí být tato přestávka poskytnuta vţdy a to 

nejpozději po 4,5 hodinách nepřetrţité práce. Přestávky nelze poskytovat na začátku 

a konci pracovní doby a nezapočítávají se do pracovní doby. Přestávku v práci na 

jídlo a oddech lze rozdělit do několika částí v trvání nejméně 15 minut. Poskytnutí 

přiměřené doby na oddech a jídlo - při pracích, které nemohou být přerušeny musí 

být zaměstnanci poskytnuta přiměřená doba na oddech a jídlo. Tato doba se 

započítává do pracovní doby. 

Bezpečnostní přestávka – se poskytuje v případech, které stanoví zvláštní právní 

předpis (např. při monotónní činnosti u pásové výroby, řidičům). Pokud má 

zaměstnanec na tuto přestávku právo, započítává se do pracovní doby a 

zaměstnanci za ni přísluší mzda. V nové právní úpravě se upravuje souběh 

přestávek v práci na jídlo a oddech s bezpečnostními přestávkami tak, ţe připadne-li 

bezpečnostní přestávka na dobu přestávky na jídlo a oddech, započítá se přestávka 

v práci na jídlo a oddech do pracovní doby. 

Dovolená 

Zákoník práce rozlišuje dovolenou za kalendářní rok a její poměrná část, dovolenou 

za odpracované dny a dodatkovou dovolenou. Podmínkou pro vznik práva na 

dovolenou za kalendářní rok je, aby zaměstnanec za nepřetrţitého trvání pracovního 

poměru k témuţ zaměstnavateli konal práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Za 

odpracovaný den se povaţuje den, v němţ zaměstnanec odpracoval převáţnou část 

směny, části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. 

- 102 -


Pokud pracovní poměr zaměstnance k zaměstnavateli netrvá po dobu celého 

kalendářního roku, vznikne mu nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, 

rovněţ za podmínky odpracování alespoň 60 dnů. Poměrná část dovolené činí za 

kaţdý celý kalendářní měsíc nepřetrţitého trvání pracovního poměru jednu 

dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. Právo na poměrnou část dovolené 

zaměstnanci vznikne pouze tehdy, pokud pracovní poměr trval celý kalendářní 

měsíc. 

Základní výměra dovolené činí nejméně čtyři týdny v kalendářním roce. 

Zaměstnanec, který neodpracuje v kalendářním roce alespoň 60 dnů, má právo na 

dovolenou za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok 

za kaţdých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Platí, ţe jestliţe 

zaměstnanec odpracoval 59 dnů má nárok na dovolenou za odpracované dny 

v délce dvou dvanáctin, jakmile odpracuje 60 dnů má nárok na dovolenou za 

kalendářní rok nebo její poměrnou část, reţim podle právní úpravy dovolené za 

odpracované dny se nepouţije. 

Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle rozvrhu čerpání dovolené. Doba 

čerpání dovolené by měla být určována zpravidla vcelku a do konce toho 

kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Poskytuje-li se dovolená 

v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se 

zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou na jiné délce čerpání. Zaměstnavatel 

je povinen oznámit dobu čerpání dovolené zaměstnanci písemně alespoň 14 dnů 

předem, mohou se však dohodnout na kratší době. 

Povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance 

Účelem práva na informace a projednání je, aby zaměstnavatel informoval své 

zaměstnance a projednal s nim stanovené okruhy otázek (např. ekonomickou a 

finanční situaci zaměstnavatele, opatření v souvislosti s hromadným propouštěním), 

které se buď přímo, či nepřímo mohou dotýkat kaţdého zaměstnance. 

Zákon ukládá zaměstnavateli povinnost informovat zaměstnance a jednat s nimi 

přímo, tj. individuálně s kaţdým zaměstnancem, pokud u něj nepůsobí odborová 

organizace, rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany 

zdraví při práci. Zaměstnanec by měl informace dostávat vhodným způsobem a také 

- 103 -


v dostatečném předstihu, před tím, neţ zaměstnavatel přistoupí k uvaţovaným 

opatřením (např. restrukturalizace podniku a s ní spojené propouštění zaměstnanců). 

Vzhledem k potřebě zajistit ochranu zaměstnavatele působícího zpravidla 

v konkurenčním prostředí, je stanoven okruh tzv. důvěrných formací, jejíchţ 

poskytnutí můţe ohrozit nebo poškodit činnost zaměstnavatele. Informace o 

skutečnostech chráněných podle zvláštních právních předpisů není zaměstnavatel 

povinen podávat nebo projednávat. 

Zaměstnanci mají právo být informováni zejména o ekonomické a finanční situaci 

svého zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji, o činnosti zaměstnavatele, 

jejím pravděpodobném vývoji, jejích důsledcích na ţivotní prostředí a jeho 

ekologických opatřeních, o právním postavení zaměstnavatele a jeho změnách a 

vnitřním uspořádání, základních otázkách pracovních podmínek a jejich změnách. 

Zaměstnavatel je povinen projednat se zaměstnanci zejména svůj pravděpodobný 

hospodářský vývoj, zamýšlené strukturální změny, racionalizační nebo organizační 

opatření, opatření ovlivňující zaměstnanost, zejména v souvislosti s hromadným 

propouštěním zaměstnanců, stav a strukturu zaměstnanců, základní otázky 

pracovních podmínek a jejich změny. 

U zaměstnavatele, u něhoţ nepůsobí odborová organizace, je moţné zvolit ke 

splnění uvedených povinností radu zaměstnanců popřípadě zástupce pro oblast 

bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. 

3.6. BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI 

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (dále jen BOZP) je průřezový obor, který se 

týká nejen všech pracovních činností bez ohledu na obor podnikání, ale zahrnuje i 

celou řadu specifických pravidel pro jednotlivé obory nebo činnosti. Pravidla na 

obecné i méně obecné úrovni jsou obsaţena v mnoha právních předpisech a 

technických normách. 

- 104 -


Na základě Zákoníku práce – zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů 

má zaměstnavatel v oblasti bezpečnosti práce povinnosti uvedené v § 101 aţ § 108. 

Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci 

s ohledem na rizika moţného ohroţení jejich ţivota a zdraví, která se týkají výkonu 

práce. 

Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uloţená zaměstnavateli podle ZP nebo 

zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních 

povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních 

míst, která zastávají. 

Další důleţitá povinnost zaměstnavatele vyplývá z § 102 a týká se prevence rizik. 

Zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat 

opatření k jejich odstranění. V praxi není účelné, aby bylo vyhodnoceno přílišné 

mnoţství rizik s malou pravděpodobností skutečného nebezpečí vzniku úrazu. Proto 

je nutné pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 

a věnovat se zejména vyhodnocování a eliminaci rizik s nejvyšší pravděpodobností 

vzniku úrazu. Vyhodnocení rizik a prevenci rizik zaměstnavatel zajišťuje, pokud není 

sám odborně způsobilý, pracovníkem odborně způsobilým. 

Oblast školení, zdravotní péče, lékařských prohlídek, zvláštních pracovních 

podmínek, pouţívání bezpečnostních značek a signálů, ochranných pracovních 

prostředků, ochranných nápojů, povinností zaměstnavatele při pracovních úrazech a 

nemocech z povolání je obsahem § 103 aţ § 105 Zákoníku práce. 

Předpisy důleţité pro tuto oblast: 

 

 

 

 

 

zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, 

zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 

zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti 

zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů, 

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., který se stanoví podmínky ochrany zdraví 

zaměstnanců při práci včetně váhových limitů a energetického výdeje při 

manipulaci s materiálem, 

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb. týkající se práce těhotných 

ţen a mladistvých. 

- 105 -


Ustanovení ČSN 269030 o podmínkách ukládání materiálu ve skladových 

prostorách. 

Osobní ochranné pracovní pomůcky je zaměstnavatel povinen poskytovat 

podle Zákoníku práce na základě metodiky uvedené v Nařízení vlády 

č. 495/2001 Sb. Povinností zaměstnavatele je i zajištění údrţby a čištění 

poskytnutých OOPP. 

Dále je také vhodné se seznámit s nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se 

stanoví technické poţadavky na osobní ochranné prostředky a nařízením vlády 

č. 405/2004 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek 

a zavedení signálu. 

Kaţdý zaměstnavatel je také povinen provést kategorizaci prací u všech 

činností, které jsou u něho vykonávány. Tato povinnost je zakotvena v zákoně 

č. 258/200 o Ochraně veřejného zdraví a v zák. č. 432/2003 Sb. 

Základní seznam dokumentace, který vyplývá ze zákonných předpisů a musí být ve 

firmě zpracován a uloţen mj. i pro případnou kontrolu: 

- záznamy ze školení (osnova, časový plán/rozvrh, presenční listina, kdo 

školil, plán školení), 

- protokol o zhodnocení rizik pracoviště, 

- záznam o určení kategorií práce, 

- karty osobních ochranných prostředků, které se stanoví na základě 

výsledku zhodnocení rizik pracoviště, 

- místní řád skladu – kde je aktuální, 

- záznamy z kontrol a revizí - elektro, plyn, komíny, hromosvody, 

kotelny, zdvihací zařízen atd., 

- záznamy o ostatních školeních (řidiči, obsluha vysokozdviţných vozíků, 

jeřábníci, vazači, svářeči), 

- plán školení, 

- plán revizí a údrţby, 

- záznam o zdravotních prohlídkách (kde jsou poţadovány), 

- 106 -


- kniha úrazů nebo jiný dokument vedení záznamů o úrazech a jejich 

hlášení, 

- kniha regálů (kde je sklad s regály), 

- kniha regálů (kde je sklad s regály), 

- doklady o certifikaci přidělovaných osobních ochranných pomůcek a 

prostředků a jejich evidence, 

- technická dokumentace strojů a zařízení a případně místní provozní 

bezpečnostní předpis, 

- dokumentace o vybavení pracoviště prostředky k poskytnutí první 

pomoci a přivolání, 

- zdravotnická záchranná sluţba (tj. lékárnička, vyvěšená telefonní čísla, 

stanovený pracovník pro první pomoc a doplňování lékárničky), 

- doklad o dodrţování pracovní doby, přestávek na jídlo a oddych, 

bezpečnostních přestávek při řízení motorového vozidla (evidence 

docházky, kniha jízd). 

Tento seznam není vyčerpávající. S ohledem na typ činnosti, strukturu organizace, 

charakter pracovišť a dalších faktorů se mohou některé povinnosti a dokumenty lišit. 

Další text se zabývá částmi BOZP, které se především soustřeďují na specifika 

spojená s prováděnými činnostmi v maloobchodě. Obecné záleţitosti této 

problematiky jsou obsaţeny v samostatné příručce: „Bezpečnost a ochrana zdraví při 

práci v obchodě“, která je k dispozici v systému Informačních míst pro podnikatele 

HK ČR. 

Pro maloobchod platí, stejně jako pro velkoobchod, všechna ustanovení a stručně 

popsaná pravidla obsaţená v obecné příručce „Bezpečnost a ochrana zdraví při 

práci v obchodě“. 

BOZP v maloobchodě se především týká všech činností, technických prostředků, 

chemických látek a přípravků, apod. spojených se sklady a skladováním bez ohledu 

na předmět skladování. 

- 107 -


Stroje a technická zařízení pouţívaná ve skladech maloobchodu – základní 

poţadavky BOZP 

Manipulační vozíky 

Základními právními předpisy, která stanovují povinnosti zaměstnavatele pro tuto 

problematiku, jsou: 

a) Zákon č 65/1965 Sb. v platném znění (Zákoník práce), a 

b) Nařízení vlády č.378/2001 Sb., kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný 

provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. 

Základní povinnosti zaměstnavatele – provozovatele manipulačních vozíků lze 

shrnout do několika následujících bodů: 

provozovat pouze manipulační vozíky, které jsou bezpečné, tzn. např. při nákupu 

nových vyţadovat prohlášení o shodě se základními poţadavky NV, 

shromáţdit a mít k dispozici průvodní dokumentaci, tzn. soubor dokumentů 

obsahující návod výrobce pro montáţ, manipulaci, opravy, údrţbu, výchozí a 

následné pravidelné kontroly a revize, pokyny pro případnou výměnu částí 

zařízení, 

zpracovat nebo si nechat zpracovat místní provozní bezpečnostní předpis 

(nazvaný např. „Provozní řád“, „Místní řád skladu“, apod.) a stanovit v něm 

pracovní a technologické postupy pro pouţívání zařízení a pravidla pohybu 

zařízení a zaměstnanců na pracovištích zaměstnavatele, 

zajistit provádění pravidelných kontrol, údrţby a prohlídek manipulačních vozíků 

v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem v termínu 

nejméně 1x za 12 měsíců (viz NV §4 odst. 2), pokud průvodní dokumentace 

nestanoví četnost a rozsah následných kontrol jinak!, 

pověřit obsluhováním manipulačních vozíků pouze osoby odborně a zdravotně 

způsobilé, tzn., ţe kaţdý zaměstnanec, který obsluhuje manipulační vozík, musí 

být prokazatelně proškolen z: 

obecné bezpečnosti práce, 

bezpečnosti práce na konkrétním pracovišti, 

bezpečného ovládání manipulačního vozíku, včetně pravidelné údrţby a běţných 

oprav podle návodu k pouţívání od výrobce; 

- 108 -


 

Školení pravidelně opakovat a znalosti zaměstnanců obsluhujících manipulační 

vozíky ověřovat způsobem, který stanoví, stejně jako intervaly školení 

zaměstnavatel! 

Manipulační plošiny 

Základními právními předpisy, která stanovují povinnosti zaměstnavatele pro tuto 


Zákon č. 262/2006 Sb. v platném znění (Zákoník práce), 

Vyhláška č. 324/1990 Sb. o bezpečnosti práce a technických zařízení při 

stavebních pracích v platném znění, 

Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bliţších poţadavcích na bezpečnost a ochranu 

zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. 

Základní povinnosti zaměstnavatele u manipulační plošiny zdvihané prostřednictvím 

VZV (vysokozdviţných vozíků) lze shrnout do několika následujících bodů: 

zajistit, aby byla k dispozici technická dokumentace, kterou tvoří prohlášení o 

shodě, návod na obsluhu a údrţbu a provozní deník; 

zajistit, aby obsluha manipulační plošiny byla prokazatelně seznámena 

s návodem k obsluze daného zařízení; 

zakázat obsluze: 

o ponechávat VZV bez obsluhy, je-li plošina ve zdviţené poloze, 

o vystupovat na samotnou konstrukci plošiny (obsluha musí být vţdy nohama 

na podlaze plošiny), 

o naklánět se přes okraje plošiny způsobem, při kterém hrozí převáţení a pád 

osob, 

o přetěţovat plošinu nebo přepravovat nepovolený počet osob, 

o manipulovat s plošinou nad dalšími osobami; 

dbát, aby obsluha pouţívala zajišťovací prvky (šrouby, čepy) při instalaci plošiny 

na nabírací vidlice VZV; 

dbát, aby obsluha před kaţdým pouţitím plošiny ji zkontrolovala a provedla zápis 

do provozního deníku; 

zajistit provádění kontrol a zkoušek stanovených výrobcem (statické a dynamické 

zkoušky plošin) nebo minimálně 1x za rok včetně zápisů do provozního deníku. 

- 109 -


 

 

 

 

 

 

Pojízdné zdvihací pracovní plošiny s vlastním pohonem 

Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby: 

byla k dispozici technická dokumentace, kterou tvoří prohlášení o shodě, návod 

na obsluhu a údrţbu a provozní deník, revizní zprávy; 

obsluha byla odborně vyškolena včetně prokazatelného seznámení s návodem 

k obsluze od výrobce; 

plošina byla po ukončení práce odstavena na určeném místě a byla zajištěna 

proti neoprávněné manipulaci nepovolanými osobami; 

obsluha prováděla kontrolu před kaţdým pouţitím plošiny včetně zápisu do 

provozního deníku; 

byly revizním technikem prováděny revize a revizní zkoušky v souladu 

s technickými normami nebo v rozsahu stanoveném výrobcem, min. však 1x za 

rok, včetně revizních zpráv a záznamů do provozního deníku; 

bylo zakázáno: 

o pouţívat poškozenou plošinu, 

o překročit provozní parametry, 

o pouţívat plošinu na nerovném nebo poškozeném povrchu bez jejího 

dostatečného zabezpečení, 

o pouţívat jakékoliv předměty pro podpírání plošiny. 

Regálové zakladače 

Základními předpisy, která stanovují povinnosti zaměstnavatele pro tuto 


a) ČSN EN 528, 

b) Nařízení vlády č.378/2001 Sb., kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný 

provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. 

Podmínky pro bezpečný provoz regálového zakladače je výrobce povinen uvést v 

„instrukční příručce“, jíţ se musí provozovatel řídit. 

Provozovatel/uţivatel je povinen zajistit: 

proškolení obsluhy regálového zakladače / regálových zakladačů a písemně ji / je 

pověřit jejich obsluhou, 

všechny poţadované zkoušky ve stanovených intervalech, 

- 110 -


 

 

údrţbu, kontrolu a zkoušení v intervalech a způsobem stanovených výrobcem, 

kontrolu provozní bezpečnosti podle instrukční příručky výrobce, nejméně 1x rok. 

Instrukční příručka výrobce obvykle obsahuje následující provozní poţadavky na 

regálové zakladače, např.: 

smí být pouţívány pouze k účelu, pro který byly určeny, 

obsluhovány vyškolenými a písemně k obsluze pověřenými zaměstnanci, 

bezpečnostní zařízení stroje nesmí být nefunkční ani být zneuţito, 

obsluha stroje musí nejméně 1x za den prověřit řádnou funkci brzd, koncových 

spínačů a výstraţných zařízení; pokud se najde závada, nesmí být stroj pouţíván 

dokud není odstraněna, 

nesmí být překročeno max. přípustné zatíţení stroje, 

manipulované břemeno musí být uloţeno tak, ţe nebude moci spadnout, na stroji 

se volně pohybovat ani vyčnívat do prostoru, 

u RZ s ručním řízením musí obsluha před opuštěním stroje vyjmout klíč ze 

spínače a zabránit neoprávněnému pouţití stroje, 

u RZ s automatickým řízením smí být dostupný pouze jeden klíč nebo jedna sada 

klíčů, 

v případě nebezpečí musí obsluha okamţitě opustit stroj, 

a další. 

Ţebříky 

Základním předpisem, který stanovuje povinnosti zaměstnavatele pro tuto 

problematiku je Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bliţších poţadavcích na 

bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky 

nebo do hloubky. 

Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanci dodrţovali následující pravidla při 

pouţívání ţebříků: 

pouţívat ţebříky jen pro krátkodobé, fyzicky nenáročné práce, 

nepouţívat poškozené ţebříky nebo ţebříky neodborně opravené, 

vynášet a snášet břemena lze pouze do hmotnosti 15 kg, 

při výstupu a sestupu a při práci na ţebříku být obrácen obličejem k ţebříku, 

- 111 -


na jednom ţebříku je zakázáno pracovat nad sebou, 

je zakázáno provádět práce, kdy je pracovník chodidly ve výšce větší neţ 5 m 

(tyto práce můţe provádět pouze osoba se zvláštní odbornou způsobilostí a za 

pouţití prostředků osobního zajištění), 

ţebříky pouţívané pro výstup musí přesahovat výstupní plošinu o 1,1 m. Přesah 

ţebříku mohou nahradit pevná madla nebo jiná pevná část konstrukce, za kterou 

se lze spolehlivě uchopit, 

sklon jednoduchého ţebříku nesmí být menší neţ 2,5:1, 

skládací ţebříky musí být zajištěny tak, aby jednotlivé díly byly zajištěny proti 

vzájemnému pohybu, 

na ţebříku se smí pracovat jen v bezpečné vzdálenosti od horního konce ţebříku, 

u jednoduchého ţebříku ve vzdálenosti chodidel nejvýše 0,8 m, u dvojitého 

ţebříku nejvýše 0,5 m od konce ţebříku, 

za příčlemi musí být volný prostor alespoň 0,18 m, u paty ţebříku ze strany 

přístupu nutno zachovat volný prostor minimálně 0,6 m, 

u přenosných ţebříků musí být zabráněno jejich podklouznutí, a to: zajištěním 

bočnic na horním nebo dolním konci (jejich upevněním), pouţitím protiskluzných 

přípravků nebo zajištěním další dostatečně poučenou a fyzicky zdatnou osobou, 

prohlídky ţebříků musí být prováděny v souladu s návodem výrobce, 

vizuální prohlídky ţebříků musí být prováděny před kaţdým pouţitím a provádí ji 

zaměstnanec, který ţebřík pouţívá, 

další pravidelné prohlídky musí být prováděny v intervalu min. 1x ročně. 

Stroje a technická zařízení pouţívaná v prodejnách nebo jiných provozech 

maloobchodu – základní poţadavky BOZP 

Kapitola 9.3 obecné příručky „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v obchodě“ 

obsahuje základní pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro vybrané stroje 

a zařízení, např. nářezové stroje, elektrické smaţíce a sporáky, myčky a sušičky, 

výčepní zařízení, plynové spotřebiče, apod. 

Speciální zařízení, která jsou prodávána nebo pouţívána v maloobchodě, jsou 

zmíněna v dalším textu. 

- 112 -


Elektrické spotřebiče pro domácnost 

Elektrické spotřebiče jsou v maloobchodě předmětem prodeje zákazníkům a 

zároveň některé vybrané z nich zároveň slouţí i zaměstnancům v zázemí 

(rychlovarné konvice pro uvaření si kávy nebo čaje, mikrovlnné trouby pro ohřev 

přineseného nebo dodaného jídla, apod.). 

Pro splnění obou účelů je nutno dodrţovat základní pravidla stanovená jak právními 

předpisy, tak technickými normami: 

Zákon č. 262/2006 Sb., v platném znění (Zákoník práce), 

Vyhláška ČÚBP a ČBÚ č.50/1978 Sb. o odborné způsobilosti v elektrotechnice 

v platném znění, 

Zákon č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně v platném znění, 

Vyhláška č.246/2001 Sb., o stanovení podmínek poţární bezpečnosti a výkonu 

státního poţárního dozoru (vyhláška o poţární prevenci), 

ČSN 33 1310 Bezpečnostní předpisy pro elektrická zařízení určená k uţívání 

osobami bez elektrotechnické kvalifikace, 

ČSN 33 1610 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich pouţívání. 

Pokud zaměstnanci pouţívají elektrické spotřebiče pro svoji potřebu, musí 

dodrţovat následující pravidla: 

zúčastnit se školení podle vyhl. ČÚBP č. 50/1978 Sb. minimálně v rozsahu § 3, tj. 

být pracovníky seznámenými s předpisy o zacházení s elektrickými zařízeními a 

být upozorněni na moţná ohroţení těmito zařízeními; toto seznámení provádí 

organizací pověřený pracovník s kvalifikací odpovídající charakteru činností a 

pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníky seznámenými. Pozn.: 

kvalifikační stupeň zaměstnance seznámeného je nejniţším stupněm 

elektrotechnické kvalifikace, který vyhláška uznává. Jeho získání se poţaduje pro 

bezpečnou obsluhu elektrického zařízení malého a nízkého napětí; 

před pouţitím elektrických a tepelných spotřebičů se seznámit s návodem na 

jejich pouţití, 

spotřebiče pouţívat pouze k účelům, pro které byly vyrobeny a v souladu 

s návodem od výrobce, 

v okolí kaţdého spotřebiče udrţovat pořádek a čistotu a do blízkosti spotřebičů 

ani na ně neodkládat ţádné předměty, 

- 113 -


nezakrývat části spotřebičů, určené k přívodu chladícího vzduchu nebo odvodu 

tepla, 

spotřebiče, u nichţ není zajištěno automatické vypnutí, neponechávat 

v provozním reţimu bez dozoru, 

po ukončení pracovní směny veškeré spotřebiče odpojit od zdroje energie. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Je zakázáno 

pouţívat poškozené spotřebiče, prodluţovací kabely, přípojky, rozdvojky apod., 

nebo pouţívat spotřebiče vykazující jakékoliv viditelné závady, 

pouţívat spotřebiče k účelům, ke kterým nebyly vyrobeny ani uzpůsobeny, 

provádět opravy, údrţbu a čištění spotřebičů bez předchozího vypnutí a zajištění 

spotřebiče proti neţádoucímu uvedení do činnosti, 

přemisťovat spotřebiče mimo prostory, ve kterých je povoleno jejich pouţívání. 

Pokud zaměstnanci předvádějí elektrické spotřebiče zákazníkům, musí: 

splňovat kvalifikační poţadavky podle Vyhl. ČÚBP č.50/1978 Sb. minimálně 

v rozsahu § 4, tj. „pracovník poučený“, tzn. ten, který absolvuje speciální školení 

zaměřené na seznámení s předpisy pro činnost na elektrických zařízeních, je 

upozorněn na moţné ohroţení zdraví elektrickými zařízeními a seznámen s 

poskytováním první pomoci při úrazech elektrickým proudem, 

být zdravotně způsobilý k vykonávání práce na el. zařízeních (podrobit se 

zdravotní prohlídce), 

být prokazatelně seznámen s konkrétními podmínkami na pracovišti, 

být zaměstnavatelem pověřen k činnosti spojené s připojováním a odpojováním 

elektrických zařízení určených k el. instalaci. 

Během předvádění elektrických spotřebičů zákazníkům je zakázáno: 

zasahovat do elektrické instalace, 

předvádět poškozený el. spotřebič nebo pouţívat poškozenou zkoušečku, 

dotýkat se obnaţených částí el. vodičů, 

provádět připojování nebo odpojování el. spotřebiče mokrýma rukama, 

předvádět el. spotřebič pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, 

pouţívat pro výstup do výšky (např. při předvádění lustrů) poškozené nebo vratké 

prostředky (stoličky, ţidle, apod.). 

- 114 -


3.7. METROLOGIE 

Zákon o metrologii 

V současnosti je oblast metrologie v ČR legislativně pokryta zákonem č. 505/1990 

Sb. o metrologii ze dne 16. listopadu 1990. Tento zákon byl několikrát novelizován, 

prozatím naposledy zákonem č. 444/2005 Sb. 

K zákonu č. 505/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů existují dvě prováděcí 

vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu, a to vyhláška č. 262/2000 Sb. ve znění 

vyhlášky č. 344/2002 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel 

a měření a vyhláška č. 345/2002 Sb., novelizována vyhláškou č. 65/2006 Sb., kterou 

se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, pro 

coţ se zaţil souhrnný termín legální kontrola měřidel. 

Zákon č. 505/1990 Sb. definuje celkem 4 kategorie měřidel, z nichţ jsou pro vyuţití 

v obchodním styku nejdůleţitější kategorie pracovních měřidel stanovených (dále jen 

„stanovená měřidla“). Tato měřidla podléhají legální kontrole a jsou stanovena 

vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu s ohledem na jejich význam v 

závazkových vztazích, například při prodeji, nájmu nebo darování věci, při 

poskytování sluţeb, nebo při určení výše náhrady škody, popř. jiné majetkové újmy 

nebo pro stanovení sankcí, poplatků, tarifů a daní nebo pro ochranu zdraví nebo pro 

ochranu ţivotního prostředí nebo pro bezpečnost při práci nebo při ochraně jiných 

veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. 

Uvedení stanoveného měřidla na trh podle zákona č. 505/1990 Sb. probíhá ve dvou 

krocích. Nejdříve musí být typ měřidla schválen Českým metrologickým institutem 

(ČMI) a poté musí být kaţdé stanovené měřidlo prvotně ověřeno buď Českým 

metrologickým institutem (ČMI) nebo některým autorizovaným metrologickým 

střediskem. Teprve poté můţe být měřidlo pouţíváno jako stanovené. 

Jedinou výjimkou, jsou váhy s neautomatickou činností, na něţ se při uvádění na trh 

zákon č. 505/1990 Sb. nevztahuje. Uvádění na trh se v tomto případě provádí 

některým z postupů podle zákona č. 22/1997 Sb. o technických poţadavcích na 

- 115 -


výrobky ve znění pozdějších předpisů a nařízením vlády č. 326/2002 Sb., kterým se 

stanoví technické poţadavky na váhy s neautomatickou činností. 

Uvádění měřidel na trh EU 

V EU je uvádění stanovených měřidel na trh regulováno jednotnou evropskou 

legislativou (směrnicemi rady a to buď „nového“ nebo „starého“ přístupu). Pokud na 

příslušný druh měřidel neexistuje jednotná evropská legislativa, tak je uvádění 

měřidel na trh regulováno legislativou národní. Ale do všech zákonů o metrologii 

členských států EU a kandidátských zemí je vloţena tzv. uznávací klauzule (v ČR 

zákonem č. 226/2003 Sb.) Znění této klauzule je v českém právním řádu pro měřidla 

následující: „uznávají se metrologická zjištění provedená v jiné členské zemi EU, 

pokud zaručují metrologickou úroveň, jakou vyţaduje právní úprava v ČR.“ 

Směrnice nového přístupu 

V oblasti metrologie existuje prozatím jediná čistě metrologická směrnice nového 

přístupu. Je jí Směrnice Rady 90/384/EHS pro váhy s neautomatickou činností, která 

je do právního řádu ČR převzata nařízením vlády č. 326/2002 Sb. Váhy 

s neautomatickou činností jsou definovány jako váhy, které vyţadují zásah operátora 

během váţícího procesu, jde tedy o běţné obchodní váhy od vah pouţívaných 

v lékárnách, přes váhy pouţívané v obchodech s potravinami aţ po mostové váhy 

pro váţeni silničních vozidel. Váhy s neautomatickou činností je tedy moţné uvádět 

na trh pouze podle výše uvedené směrnice, coţ v praxi znamená, ţe existuje pouze 

jediný EC certifikát schválení typu a kaţdá konkrétní váha musí být vyzkoušena 

a ověřena za určitých podmínek buď přímo u výrobce, nebo notifikovanou osobou. 

Takovou váhu pak je moţné uvést na trh v kterékoliv členské zemi EU. Směrnicí jsou 

definovány dvě značky, které musí být umístěny na štítku vah nebo v jeho blízkosti, 

podle nichţ lze jednoznačně poznat, ţe váhy splňují poţadavky Směrnice Rady 

90/384/EHS. Jde o značky CE (značka shody) a černé M v zeleném poli 

(metrologická značka). Zde je příklad označení vah pouţívaný ve Spolkové 

Republice Německo. 

- 116 -


Číslice 99 je dvojčíslím roku, ve kterém byla připojena značka shody a číslice 0104 je 

identifikačním číslem notifikovaného orgánu, který se podílel na posouzení shody. 

Pro další druhy měřidel se v EU připravuje další metrologická směrnice nového 

přístupu zkráceně nazývaná MID. Tato směrnice nahradí pro několik oborů měření 

stávající směrnice starého přístupu a po uplynutí přechodného období bude moţné 

uvádět na trh měřidla pouze podle této směrnice. V první fázi se směrnice MID bude 

týkat 10 druhů měřidel a to: 

vodoměrů na teplou i studenou vodu; 

plynoměrů a přepočitávačů mnoţství plynu; 

elektroměrů; 

měřičů tepla; 

měřicích systémů pro technické kapaliny; 

automatických vah; 

taxametrů; 

měřidel délky a objemu; 

měřiček délky, plochy a třísouřadnicových strojů; 

analyzátorů výfukových plynů. 

Značka CE - tato značka se nazývá značka shody a můţe jí být označen pouze 

výrobek, který splní poţadavky všech směrnic nového přístupu, které se na něj 

vztahují. Vezmeme-li si jako příklad váhy s neautomatickou činností, pak označením 

CE výrobce prohlašuje shody se směrnicí pro váhy s neautomatickou činností 

90/384/EHS, ale zároveň také se směrnicemi pro elektromagnetickou kompatibilitu 

89/336/EHS a elektrickou bezpečnost 73/23/EHS. 

Směrnice starého přístupu 

V oblasti metrologie dosud platí řada směrnic starého přístupu, které jsou do 

českého právního řádu implementovány vyhláškami Ministerstva průmyslu 

a obchodu. Tyto směrnice jsou výrobci vyuţívány pouze v některých oborech, 

- 117 -


zejména pro plynoměry, vodoměry a průtokoměry pro kapaliny jiné neţ voda, coţ je 

dáno v některých případech jejich technickou zastaralostí. Bude-li měřidlo schváleno 

a prvotně ověřeno podle některé z těchto směrnic, bude moţné uvést jej na jednotný 

evropský trh a tedy i na český bez dalšího zkoušení a schvalování. Značka EHS 

schválení typu a značka prvotního ověření je stanovena v přílohách vyhlášky č. 

332/2000 Sb., novelizované vyhláškou č. 509/2004 Sb. Grafická podoba EHS značky 

schválení typu vypadá např. pro Spolkovou Republiku Německo takto: 

Písmeno D je identifikačním znakem státu, číslice 04 je dvojčíslím roku schválení 

a 9.123 je identifikační číslo schválení typu. 

Grafická podoba značky prvotního EHS ověření vypadá např. pro Spolkovou 

Republiku Německo takto: 

Písmeno D je opět identifikačním znakem státu, číslice 0 je identifikačním číslem 

příslušného metrologického pracoviště a číslice 99 je dvojčíslím roku ověření 

měřidla. 

Další certifikační systémy 

Souběţně se systémem uvádění měřidel na trh podle evropských směrnic existují 

další certifikační systémy, které jsou v některých ohledech výhodnější a které jsou 

také v případě některých oborů vyuţívány více neţ schvalování podle směrnic 

starého přístupu. Jde především o certifikační systém OIML, který se v posledním 

období výrazně rozvíjí. 

S certifikačním systémem OIML úzce souvisí WELMEC Type Approval Agreement, 

coţ je mezinárodní dohoda mezi zeměmi EU o uznávání výsledků posouzení 

provedených podle vybraných doporučení OIML. Základní podmínkou je, ţe v 

certifikátu schválení typu nebo v samostatném prohlášení o shodě musí být 

- 118 -


jednoznačně uvedeno, ţe měřidlo splňuje všechny poţadavky relevantního 

doporučení OIML. 

Uznávací klauzule 

Na základě české uznávací klauzule se po vstupu ČR do EU uznává platnost OIML 

certifikátů. 

Stejně tak jsou platné v ČR certifikáty vydané v zahraničí, pokud zaručují 

metrologickou úroveň vyţadovanou v ČR. Jde například o vnitrostátní schválení 

provedená v jiném členském státě EU nebo o certifikáty OIML. Nejvhodnějším 

nástrojem pro prokázání této úrovně je splnění poţadavků harmonizovaných 

technických norem nebo mezinárodních doporučení OIML. Nejde však o dogma 

a prokázat srovnatelnou metrologickou úroveň lze i jiným způsobem. 

Závěr 

Vstupem ČR do EU je tedy moţné bez jakýchkoliv dalších administrativních kroků 

nebo technických zkoušek uvádět stanovená měřidla na trh, avšak při dodrţení 

poţadavků daných evropskou legislativou popřípadě uznávací klauzulí. Odpovědnost 

za uvedení měřidla na trh přísluší převáţně výrobci popřípadě zplnomocněnému 

zástupci výrobce měřidla a není, jak tomu bylo v minulosti v ČR, část odpovědnosti 

přenášena na metrologické orgány. V případě sporu musí výrobce popřípadě 

zplnomocněný zástupce doloţit, ţe měřidlo uvedl na trh v souladu s danými 

poţadavky a pokud se prokáţe opak, lze předpokládat na základě rozhodnutí soudu 

značné sankce. 

Je třeba si také uvědomit, ţe pouţívání a provoz měřidel nadále nespadá pod 

evropskou legislativu, ale řídí se legislativou národní, tedy zákonem č. 505/1990 ve 

znění pozdějších předpisů. Postupy při následném ověřování měřidel, dozoru apod. 

vstupem ČR do EU nedoznaly ţádných zásadních změn. 

Praktický dopad na podnikatele 

Podnikatelské subjekty, které při provozování své ţivnosti uţívají měřidla pro váţení 

či měření, by si měly ověřit, zda jimi uţívaná měřidla jsou v souladu se zákonem 

- 119 -


o metrologii a souvisejícími předpisy. Zvláštní reţim pak platí pro váhy 

s neautomatickou činností. 

Zvláštní pozornost by této oblasti měli věnovat dodavatelé měřidel. Jimi dodávaná 

měřidla musejí být v souladu platnými předpisy a pouze na dodavatelích leţí 

odpovědnost za uvedení měřidla na trh. 

Česká legislativa uznává platnost evropských směrnic a certifikátů. 

- 120 -


4. ODBORNÁ SPECIFIKA MALOOBCHODU 

4.1. ODBORNÁ KVALIFIKACE A ZPŮSOBILOST ZAMĚSTNANCŮ PRODEJEN 

Vývoj trhu přináší stále větší poţadavky na odbornost zaměstnanců prodejen. Vedle 

všeobecných schopností musí pracovníci prodejen ovládat řadu dovedností z oblasti 

obchodně provozní, ekonomické, administrativní i propagační a marketingové. 

Specifické předpoklady musejí mít pracovníci konající práci v některé ze základních 

funkcí – prodavač, pokladník, vedoucí prodejny. 

Profesní přístup prodavače spočívá v pochopení významu sluţby pro zákazníka, měl 

by být stimulující a motivující pro ostatní spolupracovníky prodejní jednotky. Nároky 

na výkon obchodních funkcí se zvyšují s rostoucí konkurencí i nově formující se 

oblastí trhu. Roste tlak na změnu profesní struktury zaměstnanců ve smyslu 

preference širší profesní variabilnosti. 

Ke splnění nároků a potřeb obchodu by měli obchodní pracovníci zvládnout 

následující klíčové dovednosti. 

Všeobecné poţadavky 

pohotové, kultivované a správné vyjadřování v mateřském jazyce v ústním 

i písemném projevu; 

zvládání psychologické dovednosti na úrovni tvořivé komunikace v činnostech 

nezbytných pro výkon obchodních povolání; 

pohotová komunikace v jednom cizím jazyce o běţných pracovních 

i společenských situacích; 

chápaní důleţitých společenských norem; 

odpovědný vztah ke kulturním a společenským hodnotám, spočívající 

v dodrţování obecných a specifických zásad bezpečnosti práce, ochrany zdraví 

při práci, ochrany ţivotního prostředí a poţární prevence; 

- 121 -


 

aktivní budování pozitivního osobního i pracovního image, vytváření dobrého 

jména firmy a zvládání interpersonálních vztahů na pracovišti. 

Odborné poţadavky 

Odborné poţadavky v současné době vyplývají z potřeb obchodu. Dají se roztřídit do 

okruhů dle pracovních činností. 

Obchodně provozní činnosti 

Výkon obchodně provozních činností je rozdílný v závislosti na provozním typu 

provozní jednotky a typové pozici, na kterou je pracovník zařazen. Spočívá v: 

prodeji zboţí nabízeného sortimentu včetně poskytování poradenské sluţby 

zákazníkům v různých formách prodeje; 

kontrole sortimentu a jeho udrţování; 

provádění odběru a přejímky zboţí včetně vedení příslušných dokladů; 

správném skladování a ošetřování zboţí; 

odpovídající manipulaci s obaly, včetně likvidace nevratných obalů; 

v bezpečném zacházení se stroji a zařízením prodejny, nástroji a pomůckami; 

v přesném dělení, váţení, měření a hbitém provedení výpočtu ceny zboţí; 

ovládání prací na různých kontrolních pokladnách, tj. realizace platby hotovostní 

i bezhotovostní formou; 

správném účtování zboţí a vyhotovení prodejních dokladů; 

balení zboţí vhodným obalovým materiálem funkčně a na odpovídající estetické 

úrovni; 

přípravě zboţí k prodeji, zvláště u potravinářského zboţí dle zásad hygienické 

praxe; 

v řešení případných stíţností, reklamací a ţádostí v souladu s postupy firmy; 

v provádění inventarizace majetku prodejny. 

Předpokládá se, ţe porostou nároky na znalosti zboţových komodit a kulturu 

osobního projevu v jednotlivých fázích prodejního procesu: 

přivítání zákazníka a zjištění jeho přání; 

osobní nabídka a výběr zboţí; 

- 122 -


 

 

 

 

 

předloţení a předvedení zboţí (včetně nabídky náhradních, eventuálně nových 

druhů zboţí); 

nabídka doplňkových druhů; 

účtování zboţí a inkaso; 

balení a výdej zboţí; 

rozloučení se zákazníkem. 

Jednotlivé fáze prodejního procesu je třeba realizovat na úrovni odpovídající 

současným potřebám a poţadavkům zákazníků. Zákazníci jsou stále 

emancipovanější, více individualističtí a přístupní k experimentování. Jsou i značně 

kritičtí, nároční, nemají mnoho volného času, roste počet zákazníkům s dvojitým 

příjmem, rozvoj se ubírá stále více k dvacetičtyřhodinové ekonomice. Přibývá 

zákazníků informovaných, věnujících se i otázkám ţivotního prostředí, zdravému 

ţivotnímu stylu, 

alternativním způsobům ţivota, stravování, léčení, ap. Nové technologie, ke kterým 

má řada zákazníků přístup i kladný vztah, formují rovněţ současného a budoucího 

zákazníka. 

Ekonomické činnosti: 

sledování vývoje struktury prodávaného sortimentu, průběţné vyhodnocování 

získaných údajů s cílem zvýšit maloobchodní obrat; 

vedení evidence majetku; 

vedení peněţního deníku a pomocných knih; 

vedení výkazu o majetku a závazcích; 

vedení výkazu příjmů a výdajů; 

archivace a skartace účetních dokladů. 

Administrativní činnosti: 

pouţívání prostředků informační technologie; 

psaní obchodních dopisů; 

vyhotovení písemností souvisejících s dodávkami a prodejem zboţí; 

vypracování dalších písemností, které souvisejí s činností provozní jednotky; 

- 123 -


 

vyuţívání prostředků a pomůcek k racionalizaci administrativy. 

Propagační a marketingové činnosti: 

ovládání základních technik aranţérských prací a realizace drobných 

propagačních akcí; 

vyuţívání propagačních prostředků v provozní jednotce; 

vytváření cenovek, popisek a dalších grafických informací k vystavenému zboţí; 

spolupráce při vytváření výtvarných návrhů interiéru provozní jednotky, vitrín, 

výkladních skříní, výstavek, výstavních stánků; 

vystavování a aranţování zboţí v provozní jednotce s přihlédnutím ke specifice 

sortimentu; 

výzkum spotřebitelské poptávky; 

usměrňování potřeb a zájmů zákazníků – jejich výchova (estetika, zdravá výţiva); 

šíření nových informací. 

Základní typové pozice 

Nezbytným předpokladem výkonu veškerých následujících obchodních funkcí je 

poctivost. 

Prodavač 

Úloha prodavače je exekutivně informační, poradenská, pozorovací, kontrolní 

a upozorňovací. Je odpovědný za samostatné vykonávání zadaných úkolů, nese 

také kolektivní hierarchickou odpovědnost s ohledem na postupy a standardy 

společnosti. Komplexita jeho práce spočívá v kombinaci kontinuální přítomnosti 

zákazníka v obchodě a vykonávání nezbytných úkonů spojených s profesí. Prodavač 

o zákazníky dbá, je pohotový, obratný, flexibilní, reprezentativní, korektní a asertivní. 

Pracovní činnosti: 

příprava a úprava zboţí k prodeji; 

předvádění zboţí zákazníkovi včetně jeho propagace; 

poskytování kvalifikované poradenské činnosti a nezbytných informací 

zákazníkovi; 

uzavírání prodejních transakcí o zboţí (sluţbách) se zákazníkem; 

- 124 -


 

 

 

 

 

 

 

přijímání objednávek zákazníků a jejich vyřizování; 

udrţování a posilování kontaktů se zákazníky; 

přejímka, kontrola, skladování, ošetřování a dohlíţení na zboţí; 

inventarizace a pomoc při identifikaci a plánování poţadavků; 

vedení kontrolní pokladny, obstarávání hotovostních a bezhotovostních plateb; 

poskytování efektivních sluţeb zákazníkům, vyřizování dotazů a stíţností; 

vedení a zpracování prodejní dokumentace, např. záručních listů, stvrzenek atd. 

a příprava dalších příslušných dokumentů. 

Pokladník 

Pokladník je odpovědný za vykonávání úkolů na kontrolní pokladně v souladu 

s obchodní politikou společnosti tak, aby zabránil případným pokladním diferencím. 

Musí ovládat postupy při všech inzerovaných způsobech platby. 


připravuje kontrolní pokladnu pro pouţití; 

udrţuje v čistotě pokladní prostor; 

registruje jednotlivé poloţky zboţí; 

ovládá elektronickou ochranu zboţí; 

sděluje zákazníkovi výši registrované částky k zaplacení a zjišťuje způsob platby; 

informuje zákazníka o případném bonusovém systému; 

provádí úkony spojené s předáním účtenky (účetního dokladu) a vrácení peněz; 

umí vyřizovat případné stíţnosti, reklamace, ţádosti v souladu s postupy 

společnosti; 

zdvořile se rozloučí se zákazníkem. 

Vedoucí maloobchodní jednotky 

Orientuje se v měnících se podmínkách ekonomické reality, ovládá principy trţního 

hospodářství a činnosti podnikatelských subjektů v obchodní sféře. Zvládá správné 

operativní podnikatelské rozhodování ve prospěch potřeb a zájmů obchodní 

organizace. V průběhu prodejního dne synchronizuje činnost zaměstnanců 

s působícími vlivy (zejména frekvencí zákazníků) a koordinuje jednotlivé činnosti 

- 125 -


navzájem. Vlastním příkladem soustavně podporuje rozvoj etického myšlení, jakoţ 

i výchovu k etice v podnikání. 


zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci; 

odpovídá za dodrţování pracovně právních předpisů; 

orientuje se v platných právních normách, které mají bezprostřední vztah 

k obchodní praxi; 

při řízení maloobchodní jednotky důsledně vyuţívá informace elektronických 

pokladních systémů, zejména při zásobování prodejny potřebným sortimentem 

zboţí; 

vytváří optimální pracovní a hygienické podmínky; 

ovládá principy marketingu; 

soustavně sleduje vývoj a hodnocení jakosti nových výrobků a způsob jejich 

uvedení na trh; 

aktivně si osvojuje nové poznatky a odborné dovednosti; 

řídí a kontroluje práci podřízených pracovníků a hodnotí jejich pracovní výsledky; 

vede pracovníky ke kázni a motivuje je k lepším pracovním výsledkům; 

zabezpečuje provádění výzkumu spotřebitelské poptávky v souladu s potřebami 

firmy; 

odpovídá za komplexní zabezpečení ochrany majetku prodejny. 

Závěr 

Český vzdělávací systém, jeho vlastnosti a produkce je jedna z těch „národních 

hodnot“, které si udrţují ve srovnání se světem znamenitou úroveň kvality. Současně 

je však nutné mít na vědomí to, ţe ţijeme ve společnosti, kde probíhají nejrůznější 

rozvojové a transformační procesy. Velmi se změnila sektorová a odvětvová skladba 

pracovních sil v uplynulém desetiletí. Celoţivotní vzdělávání je nezbytným 

předpokladem úspěšnosti v profesi. Moţnosti rekvalifikace a dalšího vzdělávání jsou 

ovlivněny situací a úrovní zaměstnanosti v daném regionu. 

- 126 -


4.2. PROBLEMATIKA ELEKTROODPADU 

Úvod 

Odpadové hospodářství je velice dynamický obor, který ovlivňuje široké spektrum 

subjektů, nakládajících s odpady, ale také subjekty účastnící se ţivotního cyklu 

výrobků před tím, neţ se stanou odpadem. 

V České republice má nakládání s odpady jiţ svou tradici, přesto kaţdá nová 

legislativní úprava týkající se problematiky odpadového hospodářství je vedena 

snahou o zlepšování stávajícího stavu. 

V této souvislosti dochází také ke změně trendů nakládání s odpady a vyřazenými 

výrobky, které znamenají zvyšování preventivních opatření, minimalizaci vzniku 

odpadů a jiné způsoby financování podle principu „znečišťovatel platí“. V Evropské 

unii je přijat soubor směrnic, které si kladou za cíl zaměřit se na určité typy odpadů 

zásadních z pohledu objemu či rizik pro ţivotní prostředí. 

Do tohoto souboru patří také směrnice č. 2002/96/EC o odpadu z elektrických 

a elektronických zařízení a směrnice č. 2002/95/EC o omezení pouţívání některých 

nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Jejich přijetí do 

národní legislativy České republiky znamená změny ve způsobu sběru a dalšího 

nakládání s tímto odpadem a související evidencí, neboť povinnost spojená s těmito 

činnostmi je rozšířena také na dovozce a výrobce elektrických a elektronických 

zařízení. Pokud výrobci a dovozci elektrických a elektronických zařízení při vytváření 

systémů zpětného odběru a odděleného sběru těchto zařízení vyuţijí stávající 

infrastruktury měst a obcí pro nakládání s odpadem, můţe to znamenat posun ve 

způsobu financování nákladů spojených se sběrem, tříděním, vyuţíváním popř. 

odstraňováním odpadu z elektrických a elektronických zařízení, které končí 

v komunálním odpadu z obcí na výrobce a dovozce elektrických a elektronických 

zařízení. 

- 127 -


Souhrn povinností členského státu, vyplývající ze směrnice 2002/96/EC 

Ze směrnice č. 2002/96/EC o odpadu z elektrických a elektronických zařízení 

(OEEZ) vyplývají následující povinnosti pro všechny členské státy Evropské unie: 

zajistit zřízení účinného systému sběru pro vracení OEEZ, včetně veřejných 

sběrných míst, kde by domácnosti mohly vracet tyto odpady bezplatně; 

poskytnout uţivatelům informace o poţadavku neodstraňovat OEEZ jako 

netříděný komunální odpad a sbírat je odděleně, o sběrných systémech a o jejich 

úloze při nakládání s OEEZ; 

stimulovat spotřebitele, aby aktivně přispívali k vracení a separovanému sběru 

OEEZ; 

přijmout vhodná opatření k minimalizaci odstraňování OEEZ jako netříděného 

komunálního odpadu a k dosaţení vysoké úrovně odděleného sběru OEEZ; 

zajistit, aby veškerá sebraná OEEZ byla předávána autorizovaný 

zpracovatelským zařízením; 

zajistit, aby bylo nejpozději do 31. prosince 2006 dosaţeno míry odděleného 

sběru v průměru nejméně čtyř kilogramů OEEZ z domácností na osobu za rok; 

podpořit vývoj nových technologií vyuţití, recyklace a zpracování; 

zajistit, aby nejpozději do 13. srpna 2005 výrobci financovali přinejmenším sběr, 

zpracování, vyuţití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ z domácností 

prodaných před 13. 8. 2005; 

zajistit, aby bylo nejpozději od 13. srpna 2005 výrobci zajištěno financování 

nákladů na sběr, zpracování, vyuţití a environmentálně šetrné odstraňování 

OEEZ od jiných uţivatelů, neţ jsou domácnosti, z výrobků uvedených na trh po 

13. srpnu 2005; 

zajistit, aby výrobci vhodně označovali EEZ uvedená na trh po 13. srpnu 2005 

symbolem pro označení EEZ; 

vypracovat seznam výrobců a kaţdoročně shromaţďovat informace, včetně 

zdůvodněných odhadů, o mnoţstvích a o kategoriích EEZ uvedených na trh, 

sebraných všemi způsoby, opětovně pouţitých, recyklovaných, vyuţitých 

a vyvezených sebraných odpadech. Tyto informace předávat kaţdé dva roky 

Komisi EU; 

uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosaţení souladu s touto 

směrnicí nejpozději do 13. srpna 2004 a neprodleně o nich uvědomit Komisi EU. 

- 128 -


Souhrn povinností výrobců a dovozců OEEZ 

Pro producenty elektrických a elektronických zařízení platí podle směrnice č. 

2002/96/EC o odpadu z elektrických a elektronických zařízení tyto povinnosti: 

financovat sběr ze sběrných zařízení, zpracování, vyuţití a odstranění OEEZ; 

financovat nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků; 

poskytnout při uvádění svého výrobku na trh finanční záruku, aby se předešlo 

tomu, ţe by náklady spojené s nakládáním s OEEZ z bezprizorních výrobků nesla 

společnost nebo ostatní výrobci; 

nést odpovědnost za financování nakládání s historickými odpady tak, aby tato 

odpovědnost sdílena všemi stávajícími výrobci v kolektivních systémech 

financování, do kterých přispívají úměrně všichni výrobci, kteří působí na trhu 

v okamţiku, kdy dochází ke vzniku nákladů; 

poskytovat informace o identifikaci součástí a materiálů pro usnadnění nakládání 

s OEEZ a vhodně označovat elektrická a elektronická zařízení; 

zřídit a provozovat individuální nebo kolektivní systémy zpětného odběru OEEZ 

z domácností za předpokladu, ţe jsou v souladu s cíli této směrnice; 

u OEEZ jiných neţ z domácností budou muset výrobci nebo třetí strany jednající 

jejich jménem zabezpečit sběr těchto odpadů; 

výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem budou muset zřídit v souladu 

s právními předpisy systémy zajišťující zpracování OEEZ za pouţití nejlepších 

dostupných technik zpracování, vyuţití a recyklace; 

výrobci nebo třetí strany jednající jejich jménem budou muset v souladu 

s právními předpisy zřídit, individuálně nebo na kolektivní bázi, systémy zajišťující 

vyuţití odděleně sebraných OEEZ; 

nejpozději do 13. srpna 2005 budou muset výrobci financovat přinejmenším sběr, 

zpracování, vyuţití a environmentálně šetrné odstraňování OEEZ z domácností 

uloţených ve sběrných zařízeních; 

u výrobků uvedených na trh po 13. srpnu 2005 bude muset kaţdý výrobce 

odpovídat za financování odpadů z vlastních výrobků; 

nejpozději od 13. srpna 2005 budou muset mít výrobci zajištěno financování 

nákladů na sběr, zpracování, vyuţití a environmentálně šetrné odstraňování 

OEEZ od jiných uţivatelů, neţ jsou domácnosti, z výrobků uvedených na trh po 

13. srpnu 2005; 

- 129 -


 

 

 

u OEEZ (od uţivatelů jiných, neţ jsou domácnosti) z výrobků uvedených na trh 

před 13. srpnem 2005 (historický odpad) budou muset zajistit financování 

nakládání výrobci; 

výrobci budou muset poskytnout informace o opětovném pouţití a zpracování pro 

kaţdý nový druh EEZ uváděný na trh do roka od jejich uvedení na trh; 

výrobce bude muset jasně identifikovat své výrobky uvedené na trh po 13. srpnu 

2005 svou značkou a navíc označením uvádějícím, ţe EEZ bylo uvedeno na trh 

po 13. srpnu 2005. 

Podrobnosti k problematice elektroodpadu jsou uvedeny v samostatné 

odborné příručce InMP HK ČR „Elektroodpad v maloobchodě“. 

Zákon o odpadech 

Samostatně není problematika odpadů z elektrických a elektronických zařízení 

řešena, způsob nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními a s odpadem 

z nich upravuje zejména zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech (zákon o odpadech – 

úplné znění je zveřejněno v zákoně č. 106/2005 Sb., o odpadech; zákon o odpadech 

byl mnohokrát novelizován). Ten stanovuje obecné podmínky nakládání s nimi 

zejména po ukončení jejich ţivotnosti, tedy ve chvíli, kdy se jich konečný uţivatel 

nebo spotřebitel chce zbavit nebo má povinnost se jich zbavit. Určuje také v obecné 

rovině principy, které mají vést k předcházení vzniku odpadů z těchto zařízení. Zákon 

o odpadech určuje povinnost přednostního vyuţívání odpadů obecně, a tato 

povinnost se pochopitelně týká také odpadů z elektrických a elektronických zařízení. 

Dále zákon o odpadech stanovuje způsob, jakým je kaţdý povinen se tohoto odpadu 

zbavovat tak, aby byly dodrţovány všechny právní předpisy na ochranu ţivotního 

prostředí tedy tak, ţe s těmito odpady bude nakládáno pouze v zařízeních, která jsou 

k nakládání s odpady určena. Obecně také ukládá povinnosti původcům odpadu. Ve 

chvíli, kdy se zbavuje elektrického nebo elektronického zařízení občan na území 

obce, je původcem tohoto odpadu obec. Výjimku z tohoto ustanovení zákona mohou, 

podle zavádění nových principů do odpadového hospodářství, tvořit v současné době 

z elektrických a elektronických zařízení pouze chladničky pouţívané v domácnostech 

a výbojky a zářivky. Reţim jejich nakládání upravuje ustanovení zákona o odpadech 

v části V., které se týká zpětného odběru těchto zařízení, neboť dle tohoto 

- 130 -


ustanovení mají výrobci a dovozci (dále jen „povinné osoby“) chladniček pouţívaných 

v domácnostech, výbojek a zářivek (i jiných komodit, které nemají vztah k elektrickým 

a elektronickým zařízením a nejsou předmětem směrnice 2002/96/EC) povinnost 

zajistit jejich zpětný odběr. Tento zpětný odběr musí být proveden bez nároku na 

úplatu od spotřebitele, tedy občana, přičemţ místa kam můţe spotřebitel tato 

zařízení odkládat (dále jen „místa zpětného odběru“) musí být stejně dostupná jako 

místa jejich prodeje. Povinné osoby mohou na základě písemné dohody s obcí vyuţít 

ke splnění své povinnosti zajištění zpětného odběru vyuţít systém sběru a třídění 

komunálních odpadů stanovený touto obcí. Povinné osoby pak musí zajistit vyuţití 

nebo odstranění zpětně odebraných pouţitých výrobků v souladu se zákonem 

o odpadech a prováděcími právními předpisy. 

Další podrobnosti způsobu provedení zpětného odběru upravuje vyhláška 

Ministerstva ţivotního prostředí. Definuje zpětný odběr jako odebrání pouţitých 

výrobků povinnými osobami od spotřebitelů bez nároku na úplatu za účelem jejich 

vyuţití nebo odstranění s tím, ţe se zpětný odběr nevztahuje na výrobky, se kterými 

bylo nakládáno jako s odpadem jiţ před jejich předáním povinné osobě. Z těchto 

ustanovení tedy vplývá, ţe zákon a navazující vyhláška umoţňuje spolupráci 

povinných osob a obcí při zajišťování zpětného odběru, ovšem pouze pokud obec 

nebude s těmito zařízeními nakládat jako s odpadem, ale jako s výrobky, a to do 

chvíle předání povinné osobě nebo osobě oprávněné k dalšímu nakládání s nimi. 

Disproporce těchto ustanovení je nasnadě, neboť je v rozporu s obecnými 

ustanoveními zákona o odpadech. Tato vyhláška určuje, ţe na základě písemné 

dohody mezi obcí a povinnou osobou, zabezpečuje obec v rámci svého systému pro 

povinnou osobu shromaţďování, sběr, přepravu, třídění těchto výrobků, které ovšem 

smí předat pouze osobě oprávněné, tedy nikoliv povinné osobě. Přechod vlastnictví 

ke zpětně odebraným výrobkům ţádné ustanovení právních předpisů neřeší, i kdyţ 

z pohledu zákona o odpadech je podstatný v souvislosti s původcovstvím odpadu 

a zejména povinností, které z tohoto statutu vyplývají. 

Vyhláška také upravuje míru četnosti míst zpětného odběru. Za dostatečně dostupná 

se povaţují místa zpětného odběru v případě, ţe je stanoveno minimálně jedno 

místo zpětného odběru v kaţdé obci nebo v kaţdém městském obvodě nebo 

- 131 -


městské části, kde se nacházejí prodejny těchto výrobků. Pro hlavní město Prahu to 

tedy znamená, ţe za předpokladu, ţe se v kaţdé městské části vyskytují prodejní 

místa chladniček pouţívaných v domácnosti, zářivek a výbojek, musí se také v kaţdé 

městské části vyskytovat místa zpětného odběru těchto zařízení, a to bez ohledu na 

skutečnost je-li uzavřena písemná dohoda mezi městem a povinnými osobami či 

nikoli. 

Nakládání s chladničkami, mrazáky a jejich kombinacemi, popř. klimatizačními 

zařízeními obsahujícími regulované látky (HCF, CFC) je dále upraveno zákonem 

o ochraně ovzduší a navazující vyhláškou Ministerstva ţivotního prostředí. Tyto 

právní úpravy stanovují povinnosti mimo jiné při znovuzískávání pouţitých 

regulovaných látek a principy pro zamezení jejich úniku do ovzduší. Regulované 

látky je nutno získávat za pouţití nejlepší dostupné technologie z hlediska ochrany 

ţivotního prostředí a ekonomické přijatelnosti, přičemţ příloha č. 12 k této vyhlášce 

určuje závaznou technologii pro znovuzískávání regulovaných látek, způsob jejich 

evidence a kontroly. To klade na kaţdého původce odpadu, který obsahuje 

regulované látky, povinnost předat tento odpad osobě oprávněné jak podle zákona 

o odpadech, tak pochopitelně podle zákona o ovzduší. 

Technické poţadavky na chladící zařízení jsou stanoveny v nařízení vlády. Tento 

legislativní podklad také blíţe specifikuje pojem chladící zařízení, chladnička 

a mraznička. 

Obecné poţadavky na zařízení k vyuţívání a odstraňování, sběru a výkupu mimo 

jiné také odpadu z elektrických a elektronických zařízení určuje také vyhláška 

ministerstva ţivotního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady. Tato vyhláška 

dále určuje povinnosti při skladování odpadu, způsobu vedení průběţné evidence 

odpadů, způsobu vedení evidence při přepravě nebezpečných odpadů, kterými 

některý odpad z elektrických a elektronických zařízení, vyskytující se v komunálním 

odpadu nepochybně je. 

- 132 -


Plán odpadového hospodářství ČR 

Podle analytické části POH, tedy z Vyhodnocení stavu odpadového hospodářství 

České republiky je v ČR je vyřazeno cca 7 kg/obyv./rok elektrických a elektronických 

zařízení ve struktuře: 

audio-video technika 2 kg/obyv./rok, 

domácí a s nimi srovnatelné přístroje 4,4 kg/obyv./rok a 

výpočetní technika 0,6 kg/obyv./rok. 

V absolutních číslech to představuje například přibliţně 340 000 televizorů, přibliţně 

300 000 chladniček a mrazniček a přes 1 milion mobilních telefonů. 

Plán odpadového hospodářství České republiky také hodnotí stav odpadového 

hospodářství v ČR ve vztahu k úkolům a cílům stanovených v předpisech EU. ČR se 

zavázala do data vstupu do EU převést poţadavky předpisů ES do národní 

legislativy. Nová legislativa v oblasti odpadového hospodářství jiţ plně respektuje 

poţadavky příslušných směrnic. Novým zákonem o odpadech byly zejména 

odstraněny některé rozdíly v základních definicích, byla stanovena hierarchie 

nakládání s odpady, zpřesněny podmínky pro provoz zařízení k vyuţívání, 

odstraňování, sběru a výkupu odpadů a zavedena povinnost zpracování plánů 

odpadového hospodářství, coţ jsou jedny z hlavních poţadavků směrnice 

o odpadech č. 75/442/EHS v platném znění. Rovněţ většina ostatních směrnic ES je 

jiţ transponována do právních předpisů ČR a zapracovávají se další, např. směrnice 

o vozidlech s ukončenou ţivotností a směrnice o odpadních elektrických 

a elektrotechnických zařízení (OEEZ). 

V současné době je Plán odpadového hospodářství zpracováván na úrovni 

jednotlivých krajů. 

- 133 -


Přehled cílů stanovených v Plánu odpadového hospodářství ČR ve vztahu 

k odpadům z elektrických a elektronických zařízení 

Poř. 

číslo 

22 

23 

24 

25 

26 

Umístění 

v textu 

bod č. 

3.6. písm 

i) 

3.6. písm 

j) 

3.6. písm 

k) 

3.6. písm 

l) 

3.6. písm 

m) 

Definice cíle 

zvýšit úroveň sběru tříděných vyřazených elektrických 

a elektronických zařízení na 4 kg na osobu za rok 

z domácností do 31. 12. 2006 

dosáhnout u velkých domácích spotřebičů a automatických 

výdejních stojanů vyuţití minimálně 80 % průměrné 

hmotnosti pouţitého spotřebiče a opakovaně pouţít 

nebo recyklovat materiály, látky a součásti z nich v rozsahu 

minimálně 75 % průměrné hmotnosti spotřebiče 

do 31. 12. 2006 

dosáhnout u zařízení informační technologie 

a komunikačních a spotřebitelských zařízení vyuţití 

minimálně 75 % průměrné hmotnosti pouţitého spotřebiče 

a opakovaně pouţít nebo recyklovat materiály, látky 

a součásti z nich v rozsahu minimálně 65 % průměrné 

hmotnosti spotřebiče do 31. 12. 2006 

dosáhnout u malých domácích spotřebičů, osvětlovacích 

zařízení, elektrických a elektronických nástrojů, hraček 

a přístrojů pro monitorování a regulaci vyuţití 

minimálně 70 % průměrné hmotnosti pouţitého spotřebiče 

a opakovaně pouţít nebo recyklovat materiály, látky 

a součásti z nich v rozsahu minimálně 50 % průměrné 

hmotnosti pouţitého spotřebiče do 31. 12. 2006 

dosáhnout opětovného pouţití nebo recyklace materiálů, 

látek a součástí z výbojek v rozsahu minimálně 80 % 

hmotnosti pouţitého spotřebiče do 31. 12. 2006 

Typ 

cíle 

Dílčí 

cíl 

Dílčí 

cíl 

Dílčí 

cíl 

Dílčí 

cíl 

Dílčí 

cíl 

Další údaje 

Další podrobnější údaje lze získat na webových stránkách Ministerstva ţivotního 

prostředí – www.env.cz, u společnosti APUSO plus a. s. na tel. č. 284 091 957 nebo 

na www.apusoplus.cz, na internetovém portálu www.waste.cz. 

- 134 -


5. VYBRANÁ ODBORNÁ PROBLEMATIKA MALOOBCHODU 

S POTRAVINÁŘSKÝM ZBOŢÍM 

Dřívější ţivnost „Maloobchod se smíšeným zboţí“ byl především maloobchodem 

s potravinami a s doplňujícím sortimentem rychloobrátkového zboţí denní potřeby 

(kosmetické a drogistické výrobky, papírnické výrobky apod.). Počínaje dnem 1. 7. 

2008 se tato ţivnost stala součástí nové ţivnosti: Maloobchod a Velkoobchod. 

5.1. POTRAVINY 

Přehled jednotlivých potravinářských komodit: 

Mléko a mléčné výrobky; 

mléko, tekuté mléčné výrobky, zahuštěné mléčné výrobky, kysané mléčné 

výrobky, smetanové krémy; 

zahuštěné a sušené mléko, zahuštěná a sušená smetana; 

nezrající sýry – čerstvé sýry a tvarohy; 

sýry přírodní zrající a sýry tavené; 

máslo, máselný koncentrát, máselný tuk, pomazánkové máslo; 

maso (včetně drůbeţe, ryb a výrobků z nich); 

maso (včetně mletého masa a polotovarů); 

masné výrobky (kromě konzerv a polokonzerv); 

konzervy a polokonzervy; 

ryby a ostatní vodní ţivočichové a výrobky z nich; 

vejce a výrobky z nich; 

vaječné výrobky; 

pekařské výrobky: 

o chléb a běţné pečivo, 

o jemné pečivo a běţné pečivo se zapečenou náplní a zdobením; 

rozpékání zmrazených pekařských polotovarů; 

cukrářské výrobky; 

těsta; 

trvanlivé pečivo; 

- 135 -


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

těstoviny; 

mlýnské obilné výrobky; 

knedlíky; 

lahůdky; 

výrobky tzv. studené kuchyně; 

výrobky tzv. teplé kuchyně; 

pivo; 

nealkoholické nápoje, balené vody a koncentráty k přípravě nealkoholických 

nápojů; 

lihoviny; 

kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem; 

čokoláda a čokoládové cukrovinky; 

nečokoládové cukrovinky; 

doplňky stravy; 

houby a výrobky z hub: čerstvé houby volně rostoucí a čerstvé houby pěstované; 

dehydratované výrobky, ochucovadla a studené omáčky, drezinky, hořčice; 

potraviny určené pro zvláštní výţivu, doplňky stravy; 

jedlé tuky a oleje; 

čerstvé ovoce a zelenina; 

konzumní brambory; 

výrobky z brambor, škrob; 

víno; 

ovocná a dezertní vína; 

suché skořápkové plody; 

čaj, káva, kávoviny; 

zpracované ovoce a zpracovaná zeleniny; 

luštěniny a olejnatá semena; 

koření; 

jedlá sůl; 

přírodní sladidla; 

med; 

ozářené potraviny; 

- 136 -


 

 

zmrazené potraviny; 

biopotraviny. 

Bezpečnost potravin 

Základní prioritou při prodeji potravin je snaha zabezpečit trvale vysoký standard 

péče o bezpečnost potravin jako jeden z prvků ochrany zdraví a oprávněných zájmů 

spotřebitelů. Účinná realizace politiky zdravotní nezávadnosti potravin vyţaduje 

komplexní přístup a vzájemnou návaznost přiměřených opatření v jednotlivých fázích 

prvovýroby, výroby a distribuce potravin a také jejich prodeje. 

Právní předpisy, které se týkají bezpečnosti potravin a péče o bezpečnost potravin 

se v posledních letech rychle měnily. 

Základním závazným předpisem v oblasti bezpečnosti potravin se stalo Nařízení 

Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. Toto nařízení zajišťuje, aby 

spotřebitelé a ostatní zainteresované osoby měli důvěru v rozhodování, o něţ se 

potravinové právo opírá, v jejich vědecký základ a strukturu a v nezávislost institucí 

zajišťujících ochranu zdraví a dalších zájmů. K tomu jako nezbytnost bylo nutno 

přijmout i opatření na vytvoření záruk, ţe potraviny, které nejsou bezpečné, nebudou 

uváděny na trh. 

Jedním z rozhodujících prvků posílení bezpečnosti potravin bylo i stanovení 

odpovědnosti provozovatelů potravinářských podniků. 

Provozovatelem potravinářského podniku je jakákoliv fyzická nebo právnická osoba 

odpovědná za to, ţe budou v potravinářském podniku, který je pod její kontrolou, 

plněny poţadavky potravinového práva. 

Z toho vyplývá, ţe kaţdý, i sebemenší obchodník, nebo i stánkař, který zachází 

s potravinami, je provozovatelem potravinářského podniku se všemi důsledky, které 

z toho pro něj plynou. 

- 137 -


K obecným poţadavkům na bezpečnost potravin, které musí respektovat výrobci, 

distributoři i obchodníci (provozovatelé maloobchodu se smíšeným zboţím), patří 

zejména tyto: 

potravina není povaţována za bezpečnou, jestliţe je povaţována za poškozující 

zdraví, nebo za nevhodnou k lidské spotřebě; 

potravina nesmí uvádět spotřebitele v omyl; 

potravina musí být vysledovatelná, to v praxi pro obchod znamená povinnost mít 

vytvořen takový systém evidence, aby bylo moţné kdykoliv identifikovat, od které 

osoby bylo zboţí nakoupeno a dodává-li se zboţí dále velkoobchodním 

způsobem, pak i identifikovat, komu bylo prodáno. 

Systém kritických bodů 

V současné době má pro oblast obchodu největší význam Nařízení Evropského 

parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 (dále jen Nařízení č. 852). Toto Nařízení č. 852 

ukládá v článku 5, ţe provozovatelé potravinářského podniku (tedy i obchodníci) 

vytvoří a zavedou jeden nebo více stálých postupů zaloţených na zásadách HACCP 

– Systému kritických bodů – a postupují podle nich. 

Naproti tomu česká legislativa, konkrétně zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách 

a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a předpisů souvisejících, 

poskytuje podnikatelům v této věci menší prostor – ukládá v § 3, odst. 1, písm. j) určit 

ve všech fázích výroby a uvádění do oběhu technologické úseky (kritické body), ve 

kterých je největší riziko porušení zdravotní nezávadnosti, způsobem stanoveným 

prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 147/1998 Sb., o způsobu stanovení 

kritických bodů, ve znění pozdějších předpisů). 

Pokud by se toto ustanovení uplatňovalo doslova v praxi, znamenalo by to, ţe kaţdý 

podnikatel v oblasti potravin – obchodník, stánkař, ale i přepravce, by povinně 

způsobem uvedeným ve vyhlášce, musí mít zavedený systém HACCP – Systém 

kritických bodů. 

- 138 -


Vzhledem k tomu, ţe Nařízení č. 852 je evropským komunitárním předpisem (je 

nadřízen národnímu právu a je pro toto právo závazný), má provozovatel 

potravinářského podniku volbu: 

přihlásit se k postupu podle zákona a prováděcí vyhlášky, nebo 

postupovat podle Nařízení č. 852, které respektuje specifika potravinářského 

podniku a umoţňuje značnou flexibilitu při realizaci HACCP, a to v souladu 

s bodem 4, článku 5 Nařízení č. 852. Ten zmiňuje, ţe provozovatel 

potravinářského podniku prokazuje kontrolnímu orgánu, ţe má zaveden systém 

na principu HACCP, přičemţ se přihlíţí k typu a velikosti potravinářského 

podniku. 

Dosud zpracovaná Pravidla nebo Příručky správné hygienické a výrobní praxe 

v potravinářském podniku, které se zabývají jednotlivými potravinářskými obory, je 

moţné nalézt na serveru ministerstva zemědělství: http://www.mze.cz. 

Způsob povedení analýzy bezpečnosti potravin, posouzení nebezpečí 

a stanovení přijatelné úrovně rizika 

Veškerá nebezpečí ohroţující bezpečnost potravin, jejichţ výskyt lze ve vztahu 

k typu produktu, typu procesu a konkrétnímu výrobnímu zařízení v rozumné míře 

očekávat, musí být identifikována a zaznamenána. Tato identifikace musí být 

zaloţena na předběţných informacích a údajích jako jsou: 

název výrobku nebo podobná identifikace; 

sloţení dle pouţitých sloţek, včetně přídatných látek; 

biologické, chemické a fyzikální charakteristiky, významné pro bezpečnost 

potravin; 

předpokládané nebo stanovené doby pouţitelnosti a minimální trvanlivosti, včetně 

podmínek skladování; 

balení potraviny; 

označení vztahující se k bezpečnosti potravin, včetně pokynů pro manipulaci, 

jeho přípravu a pouţití; 

způsob distribuce potravin. 

- 139 -


Provozovatel potravinářského podniku musí sledovat poţadavky platných právních 

předpisů týkajících se bezpečnosti potravin a souvisejících s výše uvedenými body. 

Toto je zvláště důleţité, pokud dojde ke změnám např. v charakteristice produktu, 

zamýšleného pouţití, krocích procesu výroby, nebo úpravy potraviny, balení nebo 

i změnám ovládacích opatření. 

Posuzování se provádí u kaţdé potraviny dle jejích charakteristických vlastností 

i jejích odlišností tak, aby provozovatel potravinářského podniku zajistit eliminaci 

nebo sníţení identifikovaného nebezpečí a následně stanovené míry rizika na 

přijatelnou úroveň. Při kontrole rizik z potravin by měl být pouţit některý z postupů 

zaloţený na zásadách HACCP. 

Je nutné, aby provozovatelé potravinářského podniku: 

identifikovali všechny kroky při činnostech, které jsou zásadní pro bezpečnost 

potravin; 

zavedli v těchto krocích efektivní kontrolní postupy; 

přehodnocovali kontrolní postupy opakovaně a po kaţdé změně. 

Kontrolní postupy mohou být jednoduché, např. sledování obrátkovosti sortimentu, 

kontrola dat spotřeby a kontrola času a teploty, kontrola monitorovacího zařízení 

(ověření měřidel), správné ukládání potravin, pozorování charakteristických 

vlastností potravin a jejich obalů. 

Do provádění analýzy nebezpečí a stanovení rizika by kdykoliv, kdy je to 

moţné, měla být zahrnuta následující hlediska: 

pravděpodobný výskyt rizik a závaţnost jejich nepříznivého dopadu na zdraví; 

kvalitativní nebo kvantitativní zhodnocení přítomnosti rizika; 

přeţívání nebo rozmnoţování toxinů, chemických nebo fyzikálních látek 

v potravinách; 

podmínky ovlivňující výše uvedené. 

- 140 -


Na základě posouzení nebezpečí ohroţujícího bezpečnost potravin se musí zvolit 

příslušná kombinace ovládacích opatření, která je schopná zamezit, vyloučit nebo 

sníţit riziko ohroţující zdraví na přijatelnou úroveň. V úvahu se přitom vezme: 

vliv na identifikované rizika ohroţující bezpečnost potravin ve vztahu ke zvolené 

úrovni přísnosti; 

proveditelnost monitorová (sledování) – např. tak, aby bylo moţné včas provést 

účinnou nápravu; 

související ovládací opatření; 

pravděpodobnost selhání funkce zvoleného ovládacího opatření. 

Je potřeba zváţit, která ovládací opatření, jsou-li nějaká, mohou být pro jednotlivá 

rizika pouţita. Ke kontrole jednoho rizika můţe být zapotřebí více neţ jeden kontrolní 

postup (opatření) a jedno konkrétní opatření můţe kontrolovat více neţ jedno riziko. 

5.2. OBECNÉ POŢADAVKY NA POTRAVINÁŘSKÉ PROVOZY 

Okolí provozoven 

Příjezdové komunikace, cesty a dopravní trasy slouţící potravinářské provozovně 

a těsné okolí provozovny a pozemky náleţející provozovně 

musí mít dostatečně zpevněné povrchy vhodné pro silniční provoz nebo pro 

případné manipulace s potravinami a potravinářskými obaly; 

musí být upraveny tak, aby umoţňovaly odtok dešťové vody, a v případě potřeby 

opatřeny kanalizační vpustí; 

musí být upraveny tak, aby umoţňovaly odpovídající čištění povrchu; 

v blízkosti provozovny nesmí být nekrytý svod odpadních vod nebo nekrytá 

úloţiště odpadů; 

nesmí způsobovat kontaminaci potraviny (např. v důsledku nesprávného 

skladování materiálů, nekontrolované a neudrţované vegetace, zavodnění 

apod.). 

Provozovatel potravinářského podniku nesmí připustit, aby prostranství tvořící 

součást provozovny nebo veřejné prostranství přiléhající k potravinářské provozovně 

bylo kontaminováno v důsledku nehygienického jednání (např. kouření, močení, 

- 141 -


plivání a odhazování odpadků) osob, konzumující potraviny zakoupené 

v provozovně. 

Přístup do provozovny 

Potravinářská provozovna musí být zabezpečena takovým způsobem, aby do 

potravinářských prostor s výjimkou prostor určených k nabídce zboţí spotřebitelům 

a případně dalších prostor vymezených pro spotřebitele bylo zabráněno vstupu 

nepovolaných osob. 

Všechny vstupní otvory do provozovny musí být dobře uzavřeny, utěsněny 

a zabezpečeny před vnikem ţivočišných škůdců a domácích zvířat. Přístup do 

prodejní části provozovny v provozní době je třeba umoţnit spotřebitelům 

doprovázeným vodícími či asistenčními psy. 

Přeprava a manipulace s potravinami 

Dopravní prostředky nebo kontejnery pouţívané pro přepravu potravin musí být 

udrţovány v čistotě a v dobrém stavu, aby chránily potraviny před kontaminací, 

a podle potřeby musí být navrţeny a konstruovány tak, aby umoţnily odpovídající 

čištění nebo dezinfekci. 

Skříně ve vozidlech nebo kontejnery se nesmí pouţívat na přepravu ničeho jiného 

neţ potravin, pokud by to mohlo způsobit kontaminaci. 

Pokud jsou dopravní prostředky nebo kontejnery pouţívány k přepravě čehokoliv 

jiného neţ potravin, nebo pokud se různé druhy potravin přepravují současně, musí 

být výrobky, je-li to nezbytné, účinným způsobem odděleny. 

Potraviny bez obalu v tekutém nebo granulovaném stavu nebo v prášku se musí 

přepravovat v nádobách nebo kontejnerech/cisternách, vyhrazených pro přepravu 

potravin. Tyto nádrţe musí být označen zřetelným a nesmazatelným způsobem 

v jednom nebo více jazycích Evropského společenství, aby bylo zřejmé, ţe jsou 

pouţívány pro přepravu potravin, nebo musí být označeny slovy „pouze pro 

potraviny“. 

- 142 -


Pokud byly dopravní prostředky pouţity pro přepravu čehokoli jiného mimo potravin 

nebo pro přepravu různých druhů potravin, musí být mezi jednotlivými nakládkami 

provedeno účinné čištění, aby se zabránilo riziku kontaminace. 

Potraviny v dopravních prostředcích nebo kontejnerech musí být uloţeny a chráněny 

tak, aby riziko kontaminace bylo sníţeno na minimum. 

Loţné plochy a přepravní prostory musí být konstruovány a upraveny tak 

a z takových materiálů, aby bylo zabráněno kontaminaci potravin a byly umoţněny 

snadné manipulace s přepravními obaly a rovněţ i snadné čištění loţných ploch. 

Je-li to nezbytné, musí být dopravní prostředky nebo kontejnery pouţívané pro 

přepravu potravin schopné udrţovat potraviny při vhodných teplotách a musí 

umoţňovat monitorování těchto teplot. 

Potravinářské prostory - obecné poţadavky 

Uspořádání, vnější úprava, konstrukce, poloha a velikost potravinářských prostor 

musí 

umoţňovat odpovídající údrţbu, čištění nebo dezinfekci, vylučovat nebo 

minimalizovat kontaminaci z ovzduší a poskytovat dostatečný pracovní prostor 

pro hygienické provedení všech postupů; 

být takové, aby se zabránilo hromadění nečistot, styku s toxickými materiály, 

odlučování částeček do potravin a vytváření kondenzátu nebo neţádoucích plísní 

na površích; 

umoţňovat správnou hygienickou praxi, včetně ochrany před kontaminací 

a zejména regulace ţivočišných škůdců; 

poskytovat, je-li to nezbytné, odpovídající kapacity s vhodnými teplotními 

podmínkami pro manipulaci s potravinami a pro jejich skladování při vhodných 

teplotách a s moţností monitorovat, a je-li to nezbytné zaznamenávat jejich 

teplotu. 

- 143 -


Budovy 

Technický stav budov a vnitřních prostor musí umoţňovat dodrţování všech 

stanovených a souvisejících poţadavků k zajištění bezpečnosti potravin; budovy 

a vnitřní prostory musí být udrţované z hlediska sanitárního stavu. Veškeré pouţité 

stavební a konstrukční materiály a především materiály pouţité pro vnitřní 

povrchovou úpravu musí splňovat platné hygienické poţadavky a nesmí ţádným 

způsobem negativně ovlivňovat bezpečnost potravin. 

Prostory určené pro vykládku potravin 

Rampy, vykládací plošiny a prostory určené k příjmové manipulaci s nebalenými 

potravinami musí být chráněny před nepříznivými klimatickými podmínkami a vlivy 

vnějšího prostředí. Pokud je vykládková manipulace prováděna na otevřených 

prostranstvích dvorů a okolních komunikacích musí být zabezpečena ochrana před 

vnějšími vlivy a zabezpečení chladícího řetězce provedeny tak, aby nebyla ohroţena 

bezpečnost potravin. 

Vnitřní prostory 

Prostory určené pro skladování, úchovu, prodej, včetně všech prostor, v nichţ je 

jakkoliv manipulováno s potravinami, musí vyhovovat poţadavkům na snadnou 

údrţbu, čištění a sanitaci; prostory nesmí být zdrojem kontaminace, nesmí 

poskytovat útočiště ţivočišným škůdcům, nesmí být zdrojem mikroorganismů, 

nečistot, kontaminujících látek. 

Zvláštní pozornost musí být věnována prostorám, ve kterých jsou uchovávány 

potraviny nebalené, popřípadě je s nimi jinak manipulováno. 

V potravinářských prostorách nesmí být uchovávány předměty nesouvisející 

s provozovanou činností. 

Předměty osobní potřeby zaměstnanců provozovny musí být uchovávány pouze na 

vyhrazených místech (v k tomu určených prostorách), aby nemohly kontaminovat 

potraviny. 

- 144 -


Soukromé potraviny zaměstnanců provozovny nesmí být uchovávány společně 

s potravinami, určenými k uvádění do oběhu v provozovně. 

Prostory neurčené k zacházení s potravinami, navazující na potravinářské prostory, 

(kompresorovny, strojovny, elektrické rozvodny), nesmí v ţádném případě jakýmkoliv 

způsobem negativně ovlivnit potravinářské prostory. 

Zvláštní poţadavky na potravinářské prostory 

Podlahy 

Podlahy musí mít takovou konstrukci, aby byly vhodné pro zamýšlené účely. 

Podlahové povrchy musí být udrţovány v bezvadném stavu a musí být snadno 

čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyţaduje pouţití odolných, 

nenasákavých, omyvatelných, nekluzných a netoxických materiálů, pokud 

provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti 

jiných pouţitých materiálů. Popřípadě musí podlahy umoţňovat vyhovující odvod 

vody z povrchu. 

Podlahy by měly být bez prasklin; spojení mezi podlahou a zdí by měla být pro 

snadnou čistitelnost zaoblená a vodě nepropustná. Pokud nejsou spoje podlah a zdí 

zaobleny, je třeba věnovat čištění těchto úseků přiměřenou pozornost. Povrchy by 

měly být odolné proti chemikáliím nebo látkám s leptavým účinkem, se kterými 

přijdou do styku a to zejména při čištění a desinfekci. Měly by být rovněţ dostatečně 

odolné proti všem předpokládaným formám vnitřní přepravy. 

Na podlahách se nesmí udrţovat kaluţe vody nebo jiných tekutin. Tam, kde je to 

potřebné, musí mít podlahy dostatečný sklon a umoţňovat odtok vody do odpadní 

kanalizace. 

Odtoky (kanalizační vpusti) by měly být opatřeny vyjímatelnou mříţkou popř. víkem, 

umoţňujícími snadné čištění a dezinfekci. Měly by být vybaveny lapači pevných 

nečistot. Po čištění nesmí zůstat otevřené. 

- 145 -


Stěny 

Povrchy stěn musí být udrţovány v bezvadném stavu a musí být snadno čistitelné, 

a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyţaduje pouţití odolných 

nenasákavých omyvatelných a netoxických materiálů a hladký povrch aţ do výšky 

odpovídající pracovním operacím, pokud provozovatelé potravinářských podniků 

nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných pouţitých materiálů. 

Horizontální výstupky na vnitřních stěnách (římsy, parapety) nebo výklenky by měly 

být odstraněny, nebo prudce zkoseny tak, aby nemohly zadrţovat prach, nečistoty 

nebo se na nich hromadit škůdci. V případě, ţe nelze provést odpovídající 

technickou úpravu, je třeba čištění těchto ploch věnovat odpovídající pozornost. 

Dělící stěny, přepáţky a bariéry 

Všechny tyto stavební a technické úpravy musí po hygienické stránce splňovat 

poţadavky na stěny uvedené v předchozím bodu. 

Stropy 

Stropy nebo v provozech bez stropů vnitřní povrchy střechy a stropní instalace musí 

být konstruovány a opatřeny takovou konečnou úpravou, aby se zabránilo hromadění 

nečistot, prosakování a omezila se kondenzace, růst neţádoucích plísní 

a odlučování částeček – odlupování nátěrů a malby a opadávání částí omítky, zdiva 

nebo jiných částic z povrchu. 

Stropy musí být udrţovány v odpovídající čistotě; z jejich povrchů musí být 

pravidelně odstraňován prach, pavučiny nebo jiné stopy po ţivočišných škůdcích. 

Pokud jsou zbudovány dvojité (falešné) stropy, musí být zajištěn přístup do 

mezistropí pro účely čištění, postřiku nebo jiných zásahů proti škůdcům apod. Musí 

být zajištěn snadný přístup ke všem uzávěrům nebo instalacím vyţadujícím 

občasnou obsluhu. 

- 146 -


Stropní nosné konstrukce musí být provedeny tak, aby neposkytovaly útočiště 

škůdcům (především ptactvu) a aby neusnadňovaly usazování prachu. Musí být 

pravidelně čištěny. 

Střešní nebo stropní světlíky nesmí umoţňovat působení povětrnostních vlivů uvnitř 

budov, nebo umoţňovat vnikání prachu, nečistot, dešťové vody a ţivočišných 

škůdců. Pod světlíky by neměly být prováděny jakékoli otevřené procesy zpracování 

nebo úpravy potravin, dále manipulace s nebalenými potravinami, ani ukládány 

obaly, které přicházejí do přímého styku s potravinou; důvodem je vysoké riziko 

kontaminace. Otevíratelné vikýře by měly být osazeny vhodnou ochrannou mříţkou 

nebo sítí. 

Stropní armatury a instalace 

Potrubní rozvody vody, páry, plynu, popř. chladících médií, elektrické kabely a lávky 

kabeláţe apod. nesmí způsobit kontaminaci potravin. Tam, kde je to vhodné by mělo 

být potrubí tepelně izolováno, aby se zabránilo neţádoucím tepelným změnám 

mikroklimatu prostředí a kontaminaci kondenzační vodou. Veškeré instalace musí být 

konstruovány tak, aby neumoţňovaly usazování prachu a nečistot, kondenzaci 

vodních par, růstu plísní a drolení a odlupování povrchu. Musí být snadno dostupné 

pro údrţbu a čištění a udrţovány v čistotě a bezvadném stavu. 

Okna, výlohy a jiné otvory 

Okna a jiné otvory musí být konstruovány tak, aby se zabránilo hromadění nečistot. 

Okna a otvory, které jsou otevíratelné do vnějšího prostředí, musí být, je-li to 

nezbytné, vybaveny sítěmi proti hmyzu, popř. mříţkou zabraňujícím vniku 

ţivočišných škůdců, které lze při čištění snadno vyjmout. 

O nezbytnosti hygienických opatření a konkrétním způsobu jejich provedení 

rozhoduje sám provozovatel potravinářského podniku. Přitom ale musí vzít v úvahu, 

ţe splnění hygienických poţadavků je naprosto prioritní záleţitostí. 

Pokud by otevřenými okny mohlo dojít ke kontaminaci vnitřních prostor a v nich 

zpracovávaných, upravovaných připravovaných nebo prodávaných potravin, musí být 

- 147 -


okna během těchto manipulací s potravinami (především nebalenými) zavřená 

a zajištěná. 

Skleněné tabule by měly být nerozbitné, bezpečně upevněné a utěsněné v rámech. 

Pokud nejsou z nerozbitného materiálu, musí být zabezpečeny tak, aby nemohlo 

v případě jejich rozbití dojít ke kontaminaci potravin, pouţívaných surovin nebo 

obalového materiálu. Okenní parapety by měly být prudce zkosené, aby se na nich 

lehce neusazoval prach a mechanické nečistoty a neslouţily k odkládaní 

nepotřebných předmětů. V případě, ţe nelze zkosení parapetů zabezpečit, je třeba 

tyto plochy udrţovat v řádné čistotě a pořádku. 

Dveře 

Dveře by měly být označeny informací o jejich pouţití, s jasným vymezením přístupu 

pro zaměstnance, dopravce, návštěvy a popř. i pro spotřebitele, pokud je jim do 

vymezeného prostoru potravinářské provozovny povolen přístup (např. na záchody 

ve velkých obchodních centrech, kde jsou současně s prodejem potravin 

poskytovány i stravovací sluţby se stolováním). Spotřebitelům nesmí být umoţněn 

přístup do potravinářských prostor (zázemí), kde se manipuluje s potravinami, 

surovinami a obaly. 

Nikomu nesmí být umoţněn přímý vstup zvnějšku budovy do prostor, kde se 

zpracovávají potraviny, nebo kde se připravují a upravují nebalené potraviny (s 

výjimkou ovoce a zeleniny a brambor). Tam, kde je to nezbytné, by měla být 

vybudována dvoudveřová vzduchová clona, popř. jiné vhodné zabezpečení proti 

rychlým změnám mikroklimatických podmínek potravinářských prostor nebo 

zabránění vniku ţivočišných škůdců. 

Dveře musí být snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To 

vyţaduje pouţití hladkých nenasákavých povrchů, pokud provozovatelé 

potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných pouţitých 

materiálů. 

Tam, kde je to potřebné, musí dveře těsně přiléhat, aby se zabránilo neţádoucím 

změnám teplot a vniku škůdců. Tam, kde je to vhodné, a otevřený popř. uzavřený 

- 148 -


prostor představuje riziko pro výrobek nebo pro zaměstnance, by měly být dveře 

vybaveny signalizací otevření nebo uzavření prostoru (např. chladírny nebo mrazírny 

ve velkých prodejních nebo skladovacích objektech). 

Dveře vedoucí do výrobních prostor nebo do prostor s otevřenou manipulací 

s nebalenými rizikovými potravinami by neměly být opatřeny rozbitnými skleněnými 

výplněmi. Pokud nejsou výplně dveří z nerozbitných materiálů, musí být jejich povrch 

zabezpečen proti moţné kontaminaci potraviny v případě jejich poškození. 

Povrchy 

Veškeré povrchy (včetně povrchů zařízení) všude tam, kde se potraviny 

zpracovávají, připravují nebo se s nimi manipuluje musí být udrţovány v bezvadném 

stavu a snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyţaduje 

pouţití hladkých, omyvatelných korozivzdorných a netoxických materiálů, pokud 

provozovatelé nepřesvědčí příslušných orgán o vhodnosti jiných pouţitých materiálů. 

Povrchy přicházející do přímého styku s potravinami musí být z materiálů 

odpovídajících stanoveným poţadavkům příslušných právních předpisů – viz dále 

Obecné poţadavky na potravinářská zařízení a výrobky určené pro styk s 

potravinami, (popř. poţadavky vyhl. č. 38/2001 Sb. v platném znění). 

Osvětlení 

Aby bylo moţno provádět veškeré postupy hygienickým způsobem, je potřebné 

zajistit odpovídající přirozené nebo umělé osvětlení. Tam, jsou posuzovány 

senzorické vlastnosti potravin nebo mají-li některé senzorické vlastnosti vliv při 

nabídce prodeje na výběr spotřebitelem (především barva masa a masných výrobků) 

nesmí být osvětlení takové, aby výsledná barva mohla klamat. Intenzita osvětlení 

musí odpovídat všem prováděným úkonům. Instalace osvětlení musí být chráněny, 

aby při rozbití osvětlovacích těles nemohlo dojít ke kontaminaci potravin. Především 

ţárovky musí být ve všech úsecích potravinářských prostor, kde se manipuluje 

s potravinami, opatřeny vhodnými kryty. Osvětlovací tělesa musí být pravidelně 

čištěna; při čištění nesmí být pod zdroji osvětlení prováděna ţádná manipulace 

s nebalenými potravinami. 

- 149 -


Větrání 

Potravinářské podniky musí mít zajištěny dostatečné prostředky pro přirozené nebo 

nucené větrání, zejména aby 

byla minimalizována kontaminace potravin ze vzduchu, 

byla kontrolována okolní teplota uchování potravin, 

byly kontrolovány pachy, které mohou ovlivnit jakost potravin, 

byla kontrolována vlhkost, 

tam, kde je to potřebné, byla zajištěna bezpečnost a vhodnost potravin pro 

lidskou spotřebu. 

Potravinářské pracovní prostory s přístupem veřejnosti (prodejní části potravinářské 

provozovny) by měly mít přizpůsobeno mnoţství přiváděného vzduchu úměrně 

k předpokládané zátěţi potravinářského prostoru. 

Větrací systémy by měly být navrţeny a konstruovány tak, aby vzduch neproudil ze 

znečištěné oblasti do čisté oblasti. Dále je nezbytné umoţnit snadný přístup ke všem 

částem vyţadujícím kontrolu, údrţbu a čištění. 

Nucené větrání musí být pouţito vţdy, pokud přirozené větrání prokazatelně 

nepostačuje k zabezpečení odpovídajících podmínek v potravinářských prostorách 

a hrozí-li kontaminace potravin pachy z prostředí. Proudění vzduchu nesmí přispívat 

k šíření škodlivin v provozu. Pokud je na pracovišti vyţadováno nucené větrání musí 

být přiváděný vzduch filtrován; větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat 

mikrobiální čistotu vzduchu. 

Plynné chemické látky a aerosoly, které vznikají při činnosti strojů a technického 

zařízení nebo jiné technologické činnosti, musí být dle technických moţností 

zachyceny přímo u zdroje, aby nekontaminovaly prostory, kde jsou uchovávány nebo 

je manipulováno s potravinami nebalenými nebo potravinami balenými v propustných 

nebo polopropustných obalech. 

- 150 -


Vývody odpadního vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby 

nedocházelo ke zpětnému nasávání škodlivin do potravinářských prostorů větracím 

zařízením. 

Jakékoli nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší potravinářského 

a pracovního prostoru a tím představovat nebezpečí pro potraviny nebo pro zdraví 

lidí, musí být neprodleně odstraňovány. 

Sanitární zařízení a pomocná zařízení 

Sanitárními zařízeními se rozumí šatny, umývárny, sprchy a záchody. Pomocnými 

zařízeními se rozumí zařízení k umývání obuvi, zařízení pro sušení pracovních 

oděvů, ohřívárny, místnosti pro odpočinek a konzumaci potravin, prostory pro 

uskladnění úklidových a chemických čistících prostředků. 

Sanitární zařízení se zřizují v rozsahu odpovídajícím dané práci. Základní poţadavky 

na sanitární zařízení jsou stanoveny nařízením vlády ČR č. 361/2007 Sb., s účinností 

od 1. 1. 2008 (dříve NV č. 178/2001 Sb.) a příslušnými technickými normami. 

Prostory sanitárních zařízení by měly mít světlou výšku alespoň 2,3 m. 

Šatny 

Šatny musí být zřízeny pro ty zaměstnance, kteří musí nosit pracovní nebo ochranný 

oděv a nemohou se z hygienických, epidemiologických, popř. etických důvodů 

převlékat v jiném prostoru. 

Šatny by měly být oddělené podle pohlaví. Na pracovištích do 5 osob (myšleno na 1 

směně) lze pouţívání šaten muţi a ţenami oddělit časově. 

Šatny se umísťují v prostorách snadno přístupných a stavebně oddělených od 

pracovišť a umýváren. Podlahy musí být snadno omývatelné. Šatny by měly být 

vybaveny uzamykatelnými skřínkami na bezpečné uloţení občanského oděvu; pokud 

zaměstnanci vykonávají práci nebo činnosti, při nichţ hrozí vysoké riziko 

kontaminace potravin musí být zajištěno oddělené ukládání pracovního jakoţ 

- 151 -


i ochranného a občanského oděvu; dále by měly být vybaveny lavicemi nebo jiným 

vhodným sedacím nábytkem. 

Na pracovištích, kde zaměstnanci nemusí pouţívat speciální pracovní a ochranné 

oděvy a obuv, musí být vyčleněn prostor pro ukládání občanských oděvů a obuvi. 

Umývárny a sprchy 

Zaměstnanci, jejichţ činnost vyţaduje po práci očistu celého těla, musí mít 

k dispozici odpovídající počet sprch. Pokud není celková očista těla vzhledem 

k povaze práce nezbytná, musí být pro zaměstnance zajištěny umývárny nebo 

dostačující počet umývadel s tekoucí teplou vodou. 

Teplá voda pro očistu zaměstnanců smí být připravována jen z vody pitné nebo 

odebírána z veřejného vodovodního řádu s teplou vodou. Sprchy a umývárny musí 

být oddělené podle pohlaví. Jedno umyvadlo je určeno na 10 zaměstnanců v jedné 

směně; pokud je v provozovně potravinářského podniku prováděno zpracování 

potravin nebo úprava nebalených, mikrobiologicky rizikových potravin je poţadováno 

1 umyvadlo, popř. 1 sprcha na 5 osob. Na pracovištích do 5 osob lze oddělit 

pouţívání pro ţeny a muţe časově. 

Záchody 

Záchody musí být pro zaměstnance zajištěny tak, aby nebyly od pracoviště vzdáleny 

více neţ 120 m, při ztíţeném přístupu (chůze do kopce, členitost přístupové cesty, 

supermarkety nebo hypermarkety) 75 m. Zpravidla se zřizují jako kabinové 

splachovací u velkých prodejen v kaţdém podlaţí, v němţ jsou pracoviště zřízená 

k trvalé práci a v nichţ je prováděno jakékoliv zpracování, úprava či manipulace 

s potravinami. V záchodech, které pouţívají zaměstnanci manipulující s potravinami 

musí být v předsíni záchodu instalováno umývadlo s tekoucí teplou vodou 

připravenou z vody pitné (např. z veřejného rozvodu), pro ostatní pracoviště alespoň 

s tekoucí vodou. 

Pokud jsou pro některé činnosti, byť i jen přechodně, pouţity záchody chemické, 

musí být zajištěny přiměřené podmínky pro mytí rukou. Při zacházení s potravinami 

- 152 -


musí být chemické záchody umístěny v odděleném prostoru od potravinářského tak, 

aby v důsledku jejich pouţití nemohlo dojít ke kontaminaci potravin. 

Počet záchodů se stanoví podle počtu zaměstnanců (u vícesměnných provozů 

v nejsilnější směně) následovně: 

1 sedadlo na 10 ţen, 

2 sedadla na 11 aţ 30 ţen, 

3 sedadla na 31 aţ 50 ţen a popř. na kaţdých 30 ţen 1 další sedadlo, 

1 sedadlo na 10 muţů, 

2 sedadla na 11 aţ 50 muţů, popř. na kaţdých 50 muţů další sedadlo. 

Záchody pro ţeny se vybavují uzavíratelnou nádobou na odkládání hygienických 

vloţek. 

Záchody se zřizují odděleně dle pohlaví, na pracovištích do 5 zaměstnanců celkem 

lze zřizovat 1 společný záchod. 

Pisoáry by měly být umístěny buď v samostatné místnosti, nebo ve společné 

místnosti se záchodovými kabinami. 

Úklid sanitárních zařízení 

Podlahy šaten, umýváren, sprch a záchodů, dále umývadla a záchody, pisoáry 

a odpadové nádoby je třeba umývat denně. Omyvatelné části stěn by měly být dle 

potřeby omývány alespoň jedenkrát za týden; nábytek v sanitárních zařízeních je 

třeba čistit alespoň jedenkrát za 14 dní. 

Stěny a stropy sanitárních zařízení se malují alespoň jedenkrát do roka. Podle 

potřeby se obnovují i omyvatelné povrchy jejich stěn. 

Pomocná zařízení 

Zařízení k mytí obuvi je potřebné zřídit u východu z pracoviště, kde dochází 

k jejímu značnému znečištění. 

Zařízení na sušení pracovních oděvů a obuvi je vhodné zřídit pro pracoviště, na 

nichţ dochází k jejich provlhnutí; zařízení by mělo umoţnit usušení oděvu a obuvi 

nejdéle do 6 hodin. 

- 153 -


 

 

 

Pokud jsou zřízeny ohřívárny, musí být vytápěny alespoň na 22 °C a musí být 

vybaveny sedacím nábytkem a věšáky na pracovní a ochranný oděv. 

Místnost pro odpočinek a konzumaci nápojů by měla být dostatečně velká, 

větratelná osvětlená denním světlem a vytápěná alespoň na 20 °C. Pokud má 

slouţit i ke konzumaci jídel a nápojů, musí mít v dostatečném mnoţství zajištěnu 

tekoucí pitnou vodu a teplou vodu připravenou z vody pitné a musí být vybavena 

umývadlem, kuchyňským dřezem a zařízením na uchovávání a ohřívání jídel. 

Prostory pro uskladnění úklidových prostředků se zřizují v kaţdém podlaţí, pokud 

je to zapotřebí vzhledem k velikosti objektu nebo povaze činnosti, která se v něm 

vykonává. Tyto prostory musí být dostatečně větratelné, opatřené omyvatelným 

povrchem stěn do výše 180 cm a pokud moţno i protiskluzovou podlahou. Je 

ţádoucí je vybavit i výlevkou s přívodem vody. Nesmí slouţit jako šatny, 

převlékárny, ani jako prostory pro odpočinek. 

Obecné poţadavky na potravinářská zařízení a výrobky určené pro styk 

s potravinami (včetně obalů a obalových materiálů) 

Všechny předměty, instalace a zařízení, se kterými přicházejí potraviny do styku, 

musí být: 

důkladně očištěny, a je-li to nezbytné, dezinfikovány; čištění a dezinfekce se musí 

provádět tak často, aby se vyloučilo riziko kontaminace; 

konstruovány takovým způsobem, z takových materiálů a udrţovány v takovém 

pořádku a dobrém stavu, aby se riziko kontaminace sníţilo na minimum; 

s výjimkou nevratných nádob a dalšího obalu konstruovány takovým způsobem, 

z takových materiálů a udrţovány v takovém pořádku a dobrém stavu, aby bylo 

moţné je udrţovat v čistotě, a je-li to nezbytné je dezinfikovat; 

instalovány takovým způsobem, aby bylo umoţněno odpovídající čištění zařízení 

a okolních prostor; 

je-li to nezbytné, musí být zařízení přemístitelné nebo rozebíratelné, aby bylo 

moţno provést údrţbu, úklid, dezinfekci, monitoring a popř. aby byla usnadněna 

kontrola škůdců. 

V závislosti na typu prováděných procesů zpracování a úpravy potravin musí být 

k dispozici vhodné a kapacitně dostatečné zařízení pro ohřívání, zchlazování, vaření, 

- 154 -


pečení, chlazení popř. i zmrazování potravin, dále pro skladování a úchovu 

chlazených, zmrazených, hlubokozmrazených potravin a sledování teploty procesu 

nebo teploty okolí potravin při jejich úchově. Zařízení musí být, je-li to nezbytné pro 

splnění legislativních poţadavků na potraviny, vybaveno odpovídajícím kontrolním 

přístrojem. 

Pokud se pro ochranu zařízení a kontejnerů před korozí pouţívají speciální chemické 

látky, musí být pouţity v souladu se správnou praxí a v souladu s doporučenými 

postupy výrobců těchto chemikálií. 

Výrobky určené pro styk s potravinami (rozumí se i obaly potravin) musí být takové, 

aby za normálních nebo předvídatelných podmínek pouţití neuvolňovaly své sloţky 

do potravin v mnoţství, které by mohlo ohrozit lidské zdraví nebo způsobit 

nepřijatelnou změnu ve sloţení potravin nebo ovlivnit senzorické vlastnosti potravin. 

Výrobky určené pro styk s potravinami nesmějí: 

obsahovat patogenní nebo podmíněně patogenní mikroorganismy, 

být zdrojem mikrobiálního znečištění potravin, a 

narušovat ţádoucí mikrobiální a enzymatické pochody v potravině. 

Výrobky určené pro styk s potravinami (rozumí se i obaly potravin) musí splňovat 

hygienické poţadavky a limity stanovené ve vyhlášce č. 38/2001 Sb. o hygienických 

poţadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy (ve smyslu novel č. 

186/2003 Sb., 207/2006 Sb., 551/2006 Sb., 271/2008 Sb., 386/2008 Sb., a 127/2009 

Sb., s účinností od 15. 5. 2009) a podle povahy výrobku i ustanovení určená 

k ochraně lidského zdraví před riziky, která by mohla vyplývat z orálního (ústního) 

kontaktu s výrobky. 

Výrobky určené pro styk s potravinami musí být s ohledem na své pouţití 

konstruovány tak, aby umoţňovaly řádné čištění, sterilizaci, popř. dezinfekci před 

kaţdým stykem s potravinou a aby po celou dobu své ţivotnosti odolávaly čistícím, 

dezinfekčním a sterilizačním prostředkům a postupům. Musí mít funkční 

a mechanické vlastnosti odpovídající předpokládanému pouţití. 

- 155 -


Povrchy, povlaky, popř. dekory výrobků určených ke styku s potravinami musí být 

bez porušení, odolné proti praskání, odlamování, odprýskávání a otěru. Musí 

odolávat působení potravin, potravinářských surovin a pomocných látek. 

Výrobky určené pro styk s potravinami, které jsou určeny pro opakované pouţití, 

musí i při opakovaném pouţití vyhovovat hygienickým poţadavkům stanoveným 

vyhláškou č.38/2001 Sb., ve smyslu dalších novel; tyto výrobky nesmějí být ani 

dočasně pouţity k úchově nepotravinářského zboţí (např. mycích, čistících 

a dezinfekčních chemikálií, mazadel, pohonných hmot apod.) 

Výrobky určené pro styk s potravinami, které nejsou určeny k opakovanému pouţití, 

nelze v potravinářské výrobě a při uvádění potravin do oběhu opětovně pouţít 

k původnímu ani jinému potravinářskému účelu; (nelze tedy v ţádném případě, a to 

ani po umytí, pouţít např. plastové láhve od nápojů ke stáčení tzv. sudového vína, 

burčáku nebo šťávy z kysaného zelí, dále nelze pouţívat různé plastové kelímky od 

nápojů a plastové krabičky či voskované papírové krabičky a plastové podloţní tácky 

k balení potravin opakovaně, pokud byly určeny pouze k jednorázovému pouţití 

atd.). 

Dřevo by nemělo být, pokud je to moţné, při úpravě nebalených potravin pouţíváno. 

Pokud jsou při úpravě potravin ke krájení a sekání pouţívány dřevěné špalky, desky 

a jiné plochy, musí být z tvrdého, vyzrálého dřeva, které odpovídá výše uvedeným 

hygienickým poţadavkům a poţadavkům na manipulaci s určitou potravinou. 

Povrchy ze dřeva musí být hladké, nesmí být rozbité, nesmí zadrţovat částice 

potravin ani ohroţovat upravovanou potravinu kontaminací cizími předměty 

(uvolněnými částicemi/třískami), nesmějí vykazovat známky napadení škůdci nebo 

mikroorganismy, zejména mikroskopickými vláknitými houbami. 

Veškeré pouţité přírodní materiály, k nimţ patří především dřevo a korek, musí 

pocházet z nejedovatých dřevin, musí být bez kazů, zbytků kůry a výronů pryskyřic, 

s hladkým nepopraskaným povrchem. 

- 156 -


Sklo, s výjimkou nerozbitných kontrolních okének nebo nerozbitných výplní dvířek 

a dveří a stěn zařízení slouţícího k tepelné úpravě potravin nebo dveří chladícího 

nábytku, popř. dalšího nezbytného kontrolního zařízení, jehoţ instalace je 

odpovídajícím způsobem zabezpečena proti rozbití nebo proti kontaminaci 

potravinářského prostoru, musí být vyloučeno z veškerých potravinářských 

manipulací. Pokud jsou dodávány některé druhy potravin ve skleněných obalech 

a jsou nabízeny jako potraviny nebalené v obsluţných úsecích lahůdkářských pultů 

(např. nakládaná zelenina, nakládané sýry a výrobky z ryb), je třeba veškeré 

manipulace při přípravě, popř. při nabídce k prodeji, zabezpečit takovým způsobem, 

aby při náhodném poškození obalu nemohlo dojít ke kontaminaci potraviny 

a následnému poškození zdraví spotřebitele. Za vhodný způsob lze povaţovat např. 

přemístění takto balených potravin před nabídkou k prodeji do vhodných plastových 

nádob. 

Otevírání originálně uzavřených potravin ve skleněných obalech (např. odstraňování 

kovových víček konzervovacích sklenic) nelze v ţádném případě provádět v blízkosti 

jakýchkoli nebalených potravin. 

Rovněţ tak je nezbytné omezit pouţití porcelánových nebo keramických podnosů 

a nádob při nabídce prodeje nebalených potravin. 

Pokud jsou potraviny nabízeny k prodeji nebo prodávány v nádobách a obalech 

z keramiky, ve kterých dochází k přímému styku s potravinou, musí být při dodávce 

do maloobchodního prodeje doprovázeny prohlášením výrobce keramického obalu 

o jeho nezávadnosti. 

Jsou-li v provozovně potravinářského podniku současně poskytovány stravovací 

sluţby, kdy je pouţíváno k podání pokrmu nádobí ze skla, porcelánu nebo keramiky, 

popř. je pouţíváno nádobí, jídelní pomůcky, popř. další předměty rozbitné nebo 

s moţným tříštivým charakterem, musí být veškeré manipulace s těmito předměty 

odděleny od prodávaných potravin takovým způsobem, aby nemohlo dojít při 

náhodném poškození nádobí ke kontaminaci potravin a ohroţení zdraví spotřebitele. 

- 157 -


Potravinářské odpady 

Potravinářské odpady, nepoţivatelné vedlejší produkty a jiný odpad musí být 

odstraňovány z prostor, kde se nacházejí potraviny co nejrychleji, aby nedocházelo 

k jejich hromadění. 

Potravinářské odpady, nepoţivatelné vedlejší produkty a jiné odpady se musí ukládat 

do uzavíratelných nádob, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí 

příslušný orgán o vhodnosti jiných typů nádob anebo odklízecích systémů. Tyto 

nádoby musí mít vhodnou konstrukci, musí být udrţovány v bezvadném stavu 

a podle potřeby musí být snadno čistitelné a dezinfikovatelné. 

Nádoby na odpad, nepoţivatelné vedlejší produkty, popř. na nebezpečné látky musí 

být speciálně označené, vhodně konstrukčně řešené a tam kde je to potřebné 

i z nepropustného materiálu. Nádoby na nebezpečné látky by měly být 

uzamykatelné, aby se zabránilo svévolné nebo náhodné kontaminaci potravin. 

Ţivočišné odpady by měly být ukládány do dostatečně velkých nepropustných, 

nekorodujících nádob označených 10 cm širokým ţlutým pruhem. Mobilní kontejnery 

by se měly vyprazdňovat alespoň na konci kaţdého pracovního dne do centrálních 

uzamykatelných konfiskačních nádob, umístěných vně pracovního 

prostoru.Konfiskační nádoby by měly být umístěny ve stavebně odděleném 

přístřešku, měly by být chráněny před přímým slunečním světlem a před vnikem 

hlodavců. Měly by být uzamykatelné a opatřené výpustí a přívodem vody. Pravidelný 

odvoz konfiskátů do asanačního ústavu musí být smluvně zajištěn. 

Za přípustné lze povaţovat ukládání některých druhů odpadů (např. první nebo další 

obaly potravin nebo jejich části, balící materiál) do plastových nebo papírových pytlů, 

popř. pytlů z kombinovaných materiálů, za předpokladu, ţe ukládané odpady 

nebudou pronikat těmito obaly do potravinářských prostor, které by mohly 

kontaminovat. Pokud jsou odpady v těchto obalech předávány k likvidaci, musí být 

zajištěny (např. pevným zavázáním) a uloţeny do doby odvozu na vhodném místě, 

aby nebylo kontaminováno okolí potravinářského podniku. 

- 158 -


Musí být učiněna přiměřená opatření pro skladování a odstraňování všech 

potravinářských odpadů, nepoţivatelných vedlejších produktů a jiných odpadů. 

Úloţiště odpadů musí být navrţena a spravována tak, aby bylo moţné je udrţovat 

v čistotě, a je-li to nezbytné, bez zvířat a škůdců. 

Potravinářské odpady vyţadující do jejich odstranění z provozovny úchovu za 

stanovených podmínek (např. odpady ţivočišného původu a nebezpečné odpady) 

nesmí být uloţeny spolu s potravinami určenými k uvádění do oběhu, s obaly 

a obalovým materiálem určenými k balení potravin a dalšími předměty přicházejícími 

do přímého styku s potravinami, aby nevzniklo riziko jakékoli kontaminace potraviny. 

Nebezpečné nebo nepoţivatelné látky, včetně krmiv, musí být odpovídajícím 

způsobem označeny a skladovány v oddělených a zajištěných nádobách. 

Všechny odpady musí být likvidovány hygienickým a ekologickým způsobem 

v souladu s právními předpisy Společenství pouţitelnými k tomuto účelu a nesmí 

představovat přímý ani nepřímý zdroj kontaminace. Likvidace odpadů by měla být 

řešena na základě smluvních vazeb tak, aby její způsob i výsledek odpovídaly 

poţadavkům platných obecně závazných právních norem. 

Zásobování vodou 

Musí být zajištěno dostatečné zásobování pitnou vodou, která musí být pouţita vţdy, 

kdyţ je nezbytné zajistit, aby nedošlo ke kontaminaci potravin. 

Hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických 

a organoleptických (senzorických) ukazatelů jakosti pitné vody, včetně pitné vody 

balené a teplé vody dodávané potrubím uţitkové vody nebo vnitřním vodovodem, 

které jsou konstrukčně propojeny směšovací baterií s vodovodním potrubím pitné 

vody, jakoţ i vody teplé vyráběné z individuálního zdroje pro účely osobní hygieny 

zaměstnanců stanoví vyhláška č. 252/2004 Sb., (ve smyslu novel č. 187/2005 Sb., a 

293/2006 Sb.). Provozovatelé potravinářských podniků musí pouţívat při zpracování, 

úpravě a přípravě potravin včetně dalších manipulací s potravinami a při provádění 

- 159 -


sanitačních činností (především konečném opláchnutí pitnou vodou po mytí popř. 

desinfekci zařízení, pomůcek a náčiní přicházejících do kontaktu s potravinami) 

pouze pitnou vodu neobsahující mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu 

v počtu nebo koncentraci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví. Pitná voda rovněţ 

musí mít takové fyzikálně-chemické vlastnosti, které nepředstavují ohroţení 

veřejného zdraví. Ukazatele jakosti pitné vody a jejich hygienické limity jsou 

stanoveny v přílohách výše citovaného předpisu. Je zapotřebí, aby provozovatelé 

potravinářských podniků ověřili, zda pitná voda v místě pouţití (např. z kohoutku 

studené vody v umývárně pomůcek, nádobí a náčiní přicházejících do přímého 

kontaktu s potravinami) tyto limity splňuje. 

Pokud jsou zjištěny některé odchylky od stanovených limitů, můţe o vhodnosti 

pouţití pitné vody pro zamýšlené účely rozhodnout orgán ochrany veřejného zdraví. 

Objekty určené pro pracovní činnost musí být zásobeny pitnou vodou v mnoţství 

postačujícím pro krytí potřeby pití zaměstnanců, zajištění první pomoci a teplou 

tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců. 

Tam, kde se vyrábějí, a upravují potraviny nebalené a přichází v úvahu riziko 

kontaminace potraviny v důsledku ručních manipulací, musí být zajištěn přívod 

tekoucí pitné vody přímo na pracovišti. 

Uţitková voda pouţívaná například k poţární ochraně, výrobě páry, chlazení a jiným 

podobným účelům, musí být vedena v oddělených a řádně označených systémech. 

Uţitková voda nesmí mít ţádné propojení ani jakoukoli moţnost zpětného toku do 

systémů pitné vody. 

Pokud je vyuţívána k zajištění osobní hygieny zaměstnanců na pracovištích tekoucí 

voda, která není připravována z vody pitné, musí odpovídat poţadavkům podle 

zvláštního právního předpisu (§ 3 odst. 3 a 41a zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně 

veřejného zdraví, ve znění zákona č. 274/2003 Sb.). 

Recyklovaná voda pouţívaná při zpracování nebo jako sloţka nesmí představovat 

riziko kontaminace. Musí splňovat normy pro pitnou vodu, pokud příslušný orgán 

- 160 -


ochrany veřejného zdraví neuznal, ţe kvalita vody nemůţe ovlivnit hygienickou 

nezávadnost potraviny v její konečné podobě. 

Led, který přichází do styku s potravinou nebo který můţe kontaminovat potravinu, 

musí být vyroben z pitné vody nebo v případě pouţití pro chlazení nedělených 

produktů rybolovu z čisté vody. Výroba ledu, manipulace s ním a skladování musí 

probíhat v takových podmínkách, aby byl chráněn před kontaminací. 

Pára pouţívaná v přímém styku s potravinou nesmí obsahovat ţádnou látku, která 

představuje zdravotní riziko nebo můţe potravinu kontaminovat. 

Pokud se potraviny tepelně zpracovávají v hermeticky uzavřených nádobách, musí 

být zajištěno, aby voda pouţívaná k chlazení nádob po tepelném opracování nebyla 

zdrojem kontaminace potraviny. 

K prodeji nedělených produktů rybolovu můţe být pouţita čistá voda. 

Zásady osobní hygieny 

Cíl: Zajistit, ţe u těch, kdo přicházejí do přímého nebo nepřímého kontaktu 

s potravinami, neexistuje pravděpodobnost kontaminace potravin a to udrţováním 

dostatečné úrovně osobní čistoty, vhodným chováním a vhodným způsobem práce. 

Osoba, která trpí chorobou, nebo je přenašečem choroby s moţností přenosu 

potravinami, nebo je postiţena například infikovanými poraněními, koţními 

infekcemi, vředy nebo průjmy, obecně nesmí manipulovat s potravinami nebo 

vstupovat do jakékoli oblasti, kde se manipuluje s potravinami, pokud existuje 

jakákoli moţnost přímé nebo nepřímé kontaminace. Takto postiţená osoba, která je 

zaměstnána v potravinářském podniku a můţe přijít do styku s potravinou, musí 

neprodleně ohlásit onemocnění nebo jeho příznaky a, je-li to moţné, jejich příčinu 

provozovateli potravinářského podniku (přímému nadřízenému nebo pověřené 

osobě). 

Objevují-li se klinické nebo epidemiologické projevy, měla by se osoba manipulující 

s potravinami podrobit lékařské prohlídce. 

- 161 -


Mezi zdravotní stavy, které by měly být nahlášeny provozovateli potravinářského 

podniku (vedoucímu provozovny nebo úseku), aby bylo moţno nařídit lékařskou 

prohlídku nebo zákaz manipulace s potravinami, patří především: 

ţloutenka, 

průjem, 

zvracení, 

horečka, 

bolest v krku a horečka, 

viditelné infikované poranění kůţe (vřídky, rány, atd.), 

výtoky z uší, očí a nosu. 

Před nástupem na pracoviště potravinářského podniku, kde se man,ipuluje 

s nebalenými potravinami musí zaměstnanec osvědčit zdravotní způsobilost pro 

činnosti epidemiologicky závaţné předloţením platného zdravotního průkazu 

vydaného státním nebo nestátním zdravotnickým zařízením vykonávajícím závodní 

preventivní péči. 

Pro fyzické osoby, které jsou podnikateli, a jejich spolupracující rodinné příslušníky 

vydává zdravotní průkaz praktický lékař, který je registruje (§ 19 a § 20 zákona 

č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví). 

Návštěvníci nebo další osoby, kterým je umoţněn vstup do prostor, v nichţ se 

zpracovávají, upravují nebo se manipuluje s potravinami, by měli nosit ochranné 

oděvy a musí dodrţovat v těchto prostorách základní poţadavky osobní hygieny. 

Dle základních hygienických poţadavků musí zaměstnanci nosit vhodné čisté 

ochranné popř. pracovní oděvy. Pracovní oděv lze pouţít u těch činností, kde 

nedochází k nadměrnému znečištění nebo opotřebení oděvu, nebo zaměstnanec 

nepřichází do přímého kontaktu s nebalenými potravinami, např. při doplňkovém 

prodeji balených potravin v prodejnách tiskovin a tabáku, u pracovníků výlučně 

pracujících v pokladnách nebo vykonávajících pouze administrativní činnost, apod. 

- 162 -


Dle příslušných ustanovení zákona č. 309/2006 Sb., a 251/2005 Sb., jsou 

zaměstnavatelé povinni těm zaměstnancům, u nichţ to vyţaduje ochrana jejich 

ţivota a zdraví nebo ochrana ţivota a zdraví spoluobčanů, k bezplatnému pouţívání 

poskytovat potřebné osobní ochranné pracovní prostředky a mycí, čistící 

a dezinfekční prostředky. Tyto prostředky poskytují zaměstnavatelé zaměstnancům 

bezplatně podle vlastního seznamu osobních ochranných pracovních prostředků, 

zpracovaného na základě četnosti a závaţnosti vyskytujících se rizik, charakteru 

a druhu práce a pracoviště, a příslušných hygienických poţadavků. Jejich pouţívání 

můţe nařídit i příslušný orgán státního odborného dozoru. Zaměstnavatel je povinen 

udrţovat osobní ochranné pracovní prostředky v pouţitelném stavu a kontrolovat 

jejich pouţívání. Poskytování těchto prostředků nesmí zaměstnavatel nahradit 

finančním plněním. 

Zaměstnanci manipulující s potravinami jsou povinni při prováděných činnostech pro 

vyloučení nebo omezení kontaminace potravin na přijatelnou míru: 

udrţovat vysoký stupeň osobní čistoty; 

nosit vhodný, čistý ochranný, popř. pracovní oděv, popř. ochrannou obuv; 

pouţívat při práci popř. pro určité manipulace (pokud je tak stanoveno 

zaměstnavatelem) další osobní ochranné pracovní pomůcky; 

vyhnout se přímému kontaktu rukou s nebalenými potravinami; 

pouţívat při manipulaci s nebalenými potravinami vhodné a čisté podávací náčiní 

a pomůcky; 

mýt si řádně ruce, a to především kdyţ začínají manipulaci s potravinami, po 

manipulaci se surovinami nebi jinými kontaminovanými látkami, kde by toto mohlo 

vyústit v kontaminaci dalších potravinových sloţek, před kaţdou manipulací 

s potravinou nebalenou a potravinou určenou k přímé konzumaci spotřebitelem, 

po kaţdé prováděné nečisté manipulaci nebo manipulaci s nepotravinářskými 

materiály, po manipulaci s odpady, po kaţdém jakémkoli znečištění rukou 

a bezprostředně po kaţdém pouţití toalety; 

pro mytí rukou a mytí pomůcek, nářadí a zařízení přicházejících do styku 

s potravinou, pouţívat výhradně pitnou vodu; 

pouţívat k osoušení rukou před manipulací s nebalenými potravinami čisté 

jednorázové utěrky nebo teplovzdušný osoušeč rukou, popř. jiné vhodné 

- 163 -


osoušecí zařízení nebo pomůcky; textilní ručníky vzhledem k vysokému riziku 

přenosu patogenních mikroorganismů nesmí být pouţívány; 

říznutí a poranění, které zaměstnancům nebrání v práci, je nutné zakrýt vodě 

odolným obvazem nebo jiných vhodným způsobem tak, aby obvazový materiál 

nemohl přicházet do styku s nebalenou potravinou; 

průběţně udrţovat své pracoviště v čistotě a pořádku; 

neukládat předměty osobní potřeby na pracovišti, kde se manipuluje 

s potravinami; 

nekonzumovat soukromé potraviny při manipulacích s potravinami; ke konzumaci 

potravin vyuţívat pouze vyhrazená místa; soukromé potraviny a soukromé 

předměty ukládat pouze na k tomu vyhrazená místa; 

pokud je povolena konzumace teplých či studených nápojů v průběhu pracovních 

činností ve vymezené části pracoviště kde se manipuluje s potravinami, nelze 

pouţívat nápoje uváděné do oběhu ve skleněných obalech; k vlastnímu pití pak 

nelze pouţívat ţádné skleněné, porcelánové či keramické nádoby, popř. 

předměty z tříštivých materiálů, které by mohly při poškození kontaminovat 

potraviny a ohrozit zdraví; 

neprovádět ţádné osobní nehygienické činnosti při manipulacích s potravinami 

a v prostorách kde se s potravinami manipuluje – jako je např. česání, líčení, 

úprava nehtů, kouření, plivání, ţvýkání či konzumace jakýkoliv potravin, kýchání 

nebo kašlání nad nechráněnými potravinami apod., všude tam, kde je jakkoli 

manipulováno s potravinami; 

při manipulaci s nebalenými potravinami mít upravené vlasy; při manipulaci 

s nebalenými potravinami s vysokým mikrobiologickým rizikem jako jsou např. 

lahůdkářské, cukrářské, masné a mléčné výrobky nosit pokrývku vlasů, popř. 

vhodným způsobem upravenou čelenku; 

při manipulaci s nebalenými potravinami nenosit šperky, hodinky, spony 

a ozdobné předměty, které by mohly vniknout do potraviny nebo mohly být 

příčinou kontaminace potravin nebo ohrozit bezpečnost a vhodnost potravin; 

neupravovat pracovní oděv a pokrývku hlavy pomocí špendlíků, pinet, sponek 

a ozdobných předmětů, které by mohly vniknout do potravin a ohrozit bezpečnost 

a vhodnost potravin. 

- 164 -


Plní-li provozovatel potravinářského podniku – obchodník - sám i povinnosti 

zaměstnance, je bezpodmínečně nutné, aby za všechny uvedené hygienické zásady 

a další pravidla přijal maximální míru odpovědnosti a bezpodmínečně se jimi řídil. 

Základní poţadavky na potraviny uváděné v potravinářském maloobchodu do 

oběhu 

Provozovatel potravinářského podniku nesmí přijmout ţádné suroviny nebo sloţky, 

ani jiné materiály pouţívané při zpracování produktů, pokud je o nich známo nebo 

pokud by se dalo důvodně očekávat, ţe jsou natolik kontaminovány parazity, 

patogenními mikroorganismy nebo toxickými, rozkladnými nebo cizorodými látkami, 

ţe by i po hygienicky provedeném vytřídění nebo po přípravných nebo 

zpracovatelských procesech v potravinářském podniku zůstaly stále nevhodné 

k lidské spotřebě. 

Suroviny a všechny sloţky skladované v potravinářském podniku musí být uloţeny 

ve vhodných podmínkách navrţených tak, aby zabraňovaly jejich kaţení, které 

ohroţuje zdraví, a chránily je před kontaminací. 

Ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce musí být potraviny chráněny proti 

jakékoli kontaminaci, která by mohla způsobit, ţe potraviny nebudou vhodné k lidské 

spotřebě, budou poškozovat zdraví nebo budou kontaminovány takovým způsobem, 

ţe by bylo nesmyslné očekávat, ţe by se mohly v takovém stavu konzumovat. 

Musí být zavedeny odpovídající postupy pro regulaci škůdců. Musí být rovněţ 

zavedeny odpovídající postupy pro zamezení přístupu domácím zvířatům do míst, 

kde jsou potraviny připravovány, kde je s nimi manipulováno nebo kde jsou 

skladovány (nebo pokud to ve zvláštních případech orgán povolí, zabránit tomu, aby 

takový přístup vedl ke kontaminaci). 

Suroviny, sloţky, meziprodukty a hotové výrobky, které mohou podporovat růst 

patogenních mikroorganismů nebo tvorbu toxinů, nesmí být udrţovány při teplotách, 

které by mohly vést k ohroţení zdraví. Chladící řetězec nesmí být přerušen. Jsou 

však povolena krátká období mimo prostředí s řízenou teplotou, je-li nezbytné se 

- 165 -


přizpůsobit praktickým podmínkám při manipulaci během přípravy, přepravy, 

skladování, vystavování potravin k prodeji a při jejich podávání, za předpokladu, ţe 

to nepovede k ohroţení zdraví. Potravinářské podniky, které vyrábějí zpracované 

potraviny, manipulují s nimi nebo je balí, musí mít vhodné prostory dostatečné pro 

oddělené skladování surovin a zpracovaných materiálů a dostatečně oddělené 

chladírenské skladování. 

Pokud mají být potraviny uchovávány nebo podávány při chladírenských teplotách, 

musí být po tepelném opracování, nebo jestliţe se ţádný tepelný proces nepouţívá 

po konečné přípravě, co nejrychleji ochlazeny na teplotu, která nevede k ohroţení 

zdraví. 

Rozmrazování potravin musí být prováděno tak, aby se minimalizovalo riziko růstu 

patogenních mikroorganismů nebo tvorba toxinů v potravinách. Při rozmrazování 

musí být potraviny vystaveny takovým teplotám, které nevedou k ohroţení zdraví. 

Pokud můţe odtékající kapalina při procesu rozmrazování představovat riziko pro 

zdraví, musí být odpovídajícím způsobem odváděna. Po rozmrazení se musí 

s potravinami zacházet tak, aby se minimalizovalo riziko růstu patogenních 

mikroorganismů nebo tvorba toxinů v potravinách. 

Poţadavky na první a další balení potravin 

Materiál pouţitý pro první balení a další balení potravin nesmí být zdrojem 

kontaminace, nesmí senzoricky ani jiným způsob ovlivnit potravinu a musí odpovídat 

stanoveným poţadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s 

potravinami. 

Obalové materiály musí být skladovány takovým způsobem, aby nebyly vystaveny 

riziku kontaminace. 

Při prvním balení a dalším balení musí být postupováno tak, aby nedošlo ke 

kontaminaci výrobku. Zejména u plechovek a sklenic musí být popřípadě zajištěno, 

aby byly neporušené a čisté. 

- 166 -


První obaly a další obaly pro opakované pouţití u potravin musí být snadno čistitelné, 

a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. 

Veškeré obaly a obalové materiály musí odpovídat základním poţadavkům 

stanoveným § 5 zákona č. 110/1997 Sb. Kaţdý provozovatel potravinářského 

podniku, tedy i prodejce potravin, je odpovědný za zdravotní nezávadnost všech 

pouţitých obalů (které sám pouţívá) a obalových materiálů přicházejících do 

přímého styku s potravinou a musí proto dbát, aby byl svými dodavateli průkazným 

způsobem informován o tom, ţe obal či obalový materiál splňují veškeré poţadavky 

platných právních předpisů (Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh dle 

zákona č. 477/2001 Sb. o obalech ve znění pozdějších předpisů a souvisejících 

prováděcích předpisů tohoto zákona). 

Všechny obalové materiály musí odpovídat hygienickým poţadavkům na výrobky 

určené pro styk s potravinami stanovených vyhláškou č. 38/2001 Sb. 

Blíţe jsou poţadavky na obaly popsány v předchozí části – v bodu Obecné 

poţadavky na potravinářské zařízení a výrobky určené pro styk s potravinou (včetně 

obalů a obalových materiálů). 

Školení 

Nad osobami manipulujícími s potravinami musí být prováděn dohled a tyto osoby 

musí být poučeny nebo vyškoleny v otázkách hygieny potravin přiměřeně ke své 

pracovní činnosti. 

Osoby odpovědné za dodrţování stálých postupů zaloţených na zásadách HACCP 

nebo za provádění příslušných pokynů musí být odpovídajícím způsobem školeny 

v pouţívání zásad HACCP. 

Musí být dodrţeny poţadavky vnitrostátních právních předpisů týkajících se školících 

programů pro osoby pracující v určitých potravinářských oblastech. 

- 167 -


Veškerá školení pracovníků zacházejících s potravinami o významných aspektech 

hygieny potravin jsou pro jejich odborný růst zásadně důleţitá. Všichni zaměstnanci 

by si měli být vědomi svého postavení a odpovědnosti za ochranu potravin před 

kontaminací nebo zkaţením. Všechny osoby jakkoliv manipulující s potravinami by 

měly mít rovněţ nezbytné znalosti a dovednosti, aby s potravinami zacházely 

hygienickým způsobem. Osoby zacházející se silnými čistícími a desinfekčními 

prostředky v potravinářských prostorách musí být poučeny, jak s těmito chemikáliemi 

bezpečně zacházet, aby nemohly nesprávnými postupy kontaminovat potraviny, 

ohrozit své zdraví a zdraví spotřebitelů. Mezi faktory, které by měly být vzaty v úvahu 

při stanovení úrovně vzdělání, patří: 

vlastnosti potraviny, zejména její schopnost podporovat růst patogenních nebo 

škodlivých mikroorganismů; 

způsoby zacházení s potravinami; 

způsoby balení; 

moţnosti kontaminace; 

způsoby zpracování nebo další přípravy před konzumací spotřebitelem; 

podmínky úchovy; 

očekávaná časová prodleva před konzumací potraviny. 

Proškolování osob zacházejících s potravinami musí být prováděno v pravidelných 

intervalech, a dle potřeby opakováno. Efektivita vzdělávání a školících programů by 

měla být pravidelně hodnocena, stejně jako běţný dozor a veškeré kontroly tak, aby 

bylo potvrzeno, ţe systém vzdělávání je účinný. Vzdělávací programy by měly být dle 

potřeby aktualizovány způsobem zajišťujícím, ţe osoby zacházející s potravinami si 

budou vědomy postupů nutných k zajištění bezpečnosti a vhodnosti potravin k lidské 

spotřebě. O školeních, informacích a pokynech musí vést provozovatel 

potravinářského podniku dokumentaci. 

- 168 -


5.3. OBECNÉ POŢADAVKY NA PRODEJNÍ AUTOMATY, NA POJÍZDNÉ NEBO PŘECHODNÉ 

PROSTORY (PRODEJNÍ STANY, STÁNKY NA TRHU, POJÍZDNÉ PRODEJNY) 

Prostory a prodejní automaty musí být v prakticky dosaţitelné míře umístěny, 

navrţeny, konstruovány a udrţovány v čistotě a v dobrém stavu tak, aby 

nedocházelo k riziku kontaminace, zejména zvířaty a škůdci. 

Zejména musí být, je-li to nezbytné: 

k dispozici vhodná zařízení pro udrţování odpovídající osobní hygieny (včetně 

zařízení pro hygienické mytí a osušování rukou, hygienické sanitární systémy 

a příslušenství pro převlékání); 

povrchy přicházející do styku s potravinami v bezvadném stavu a snadno 

čistitelné, a je-li to nezbytné, dezinfikovatelné; to vyţaduje pouţití hladkých, 

omyvatelných a korozivzdorných netoxických materiálů, pokud provozovatelé 

potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných 

pouţitelných materiálů; 

odpovídajícím způsobem zajištěno čištění, a je-li to nezbytné, dezinfekce 

pracovních nástrojů a zařízení; 

odpovídajícím způsobem zajištěno, aby čištění potravin, je-li součástí postupu 

prováděného potravinářským podnikem, bylo prováděno hygienicky; 

k dispozici odpovídající přívod teplé nebo studené vody; 

k dispozici odpovídající systémy nebo zařízení pro hygienické skladování 

a likvidaci nebezpečných nebo nepoţivatelných látek; 

k dispozici odpovídající zařízení nebo systémy pro udrţování a monitorování 

vhodných teplotních podmínek pro potraviny; 

potraviny ukládány tak, aby v prakticky dosaţitelné míře nedocházelo k riziku 

kontaminace. 

Kromě výše citovaných poţadavků Nařízení ES č. 852 musí osoby zabezpečující 

prodej a související manipulace s potravinami v uvedených prodejních zařízeních 

dodrţovat i všechny obecné principy hygieny potravin. 

- 169 -


5.4. OBECNÉ POŢADAVKY NA PROVÁDĚNÍ BĚŢNÉHO ÚKLIDU, NA ČISTÍCÍ A DESINFEKČNÍ 

PROSTŘEDKY A NA PLÁNY ÚKLIDU 

Potravinářské prostory maloobchodních provozoven včetně jejich veškerého zařízení 

musí být udrţovány v odpovídajícím stavu a podmínkách pro: 

usnadnění všech hygienických postupů, 

udrţení jejich funkčnosti především v kritických fázích, kde je identifikováno 

jakékoli riziko, 

prevenci kontaminace potravin, např. kovovými úlomky, střepinami, 

odpadávajícími nátěry a omítkou, chemikáliemi a dalšími moţnými kontaminanty. 

Běţným úklidem by měly být především odstraněny všechny hrubé nečistoty 

a zbytky potravin, které by mohly být zdrojem kontaminace. Způsob provádění 

běţného úklidu je závislý na typu potravinářské prodejny, šíři prodávaného 

sortimentu, a prováděných činností – především výroby a úpravy potravin. Po 

provedení běţného úklidu tam kde bylo jakkoliv manipulováno s potravinami 

s určeným vyšším stupněm rizika (např. potravinami ţivočišného původu, 

lahůdkářskými a cukrářskými výrobky) je třeba provést i dezinfekci prostor i jejich 

vybavení. 

Úklid můţe být prováděn pomocí fyzikálních postupů, jako jsou zahřívání, drhnutí, 

škrábání, vířivý proud, vakuové čištění apod., nebo čištění spojené s dezinfekčními 

postupy pomocí chemických čistících a dezinfekčních prostředků, coţ znamená 

pomocí zásad nebo kyselin, dále chlorových preparátů, chloraminů, jodových 

dezinfekčních přípravků, protiplísňových přípravků a dalších. 

Při volbě konkrétních čistících a desinfekčních prostředků je vhodné vyuţít 

odborného poradenství. Pro ochrannou desinfekci smí být pouţity pouze ty 

desinfekční přípravky, jejichţ uvedení na trh bylo povoleno (zákon č. 120/2002 Sb., 

v znění novely č. 297/2008 Sb., s účinností od 1. 1. 2009; úplné znění je uvedeno 

v zákoně č. 86/2009 Sb.) a musí být dodrţen návod k jejich pouţití. 

S čistícími a desinfekčními prostředky je nutné zacházet opatrně, pouţívat je pouze 

způsobem a v koncentracích stanovených výrobcem, přičemţ musí být vţdy vzaty 

- 170 -


v úvahu i poţadavky výrobce čištěného kontaktního materiálu nebo předmětu 

přicházejícího do styku s potravinami. 

Skladování čistících a dezinfekčních prostředků je nezbytné provádět odděleně od 

potravin, ve zřetelně označených obalech nebo nádobách tak, aby se zabránilo 

nebezpečí kontaminace potravin. 

Čištění pomocí chemických roztoků a dezinfekce by neměly být prováděny 

v místech, kde jsou uloţeny nebalené potraviny. Pokud je nutné neodkladně provést 

jakékoli čištění či dezinfekci v prostoru, kde jsou uloţeny nebalené potraviny nebo 

potraviny v obalech propustných pro plyny a těkavé látky, je zároveň zapotřebí učinit 

i taková opatření, aby bylo zabráněno kontaminaci potravin. 

Čistící a desinfekční prostředky nelze ukládat na zařízení nebo v jejich blízkosti, kde 

je manipulováno s potravinami – hrozí vysoké riziko chemické kontaminace! 

Po kaţdém mytí zařízení, pomůcek a všech ploch, které přicházejí nebo které by 

mohly přijít do přímého kontaktu s potravinou, s pouţitím chemikálií nebo 

dezinfekčních prostředků, je nutné provést na závěr sanitačního procesu důkladné 

opláchnutí studenou pitnou vodou, popř. teplou vodou připravenou z vody pitné. 

Výjimku tvoří případy, kdy výrobce čistícího a dezinfekčního prostředku v návodu 

k pouţití uvádí, ţe závěrečné omývání pitnou vodou není ţádoucí. 

Zpracované plány úklidu a dezinfekce by měly zajistit, aby všechny části provozovny 

byly dostatečně čisté; měly by zahrnovat i čištění úklidového vybavení a pomůcek. 

Kromě stanovení časových intervalů čištění popř. jiné činnosti, musí obsahovat 

i způsob čištění a druh pouţitého chemického či dezinfekčního prostředku. 

Do plánu úklidu by mělo být zahrnuto čištění okolních ploch provozovny (pokud 

slouţí k manipulacím s potravinami a/nebo mohou přímým či nepřímým způsobem 

kontaminovat prostory provozovny nebo potraviny a obaly, které jsou do provozovny 

přijímány); dále musí být stanovena frekvence bílení, provádění ostatních nátěrů 

a čištění a udrţování obkladů, mytí a udrţování podlah, čištění kanalizačních vstupů, 

- 171 -


mytí dveří, oken a světlíků, čištění sítí proti hmyzu, osvětlovacích těles, armatur, 

potrubních a kabelových rozvodů, sanitárního vybavení (záchodů, šaten, umývadel) 

a dalších. 

Obecný postup čištění 

Odstranění hrubých nečistot, zbytků potravin, rozebrání čistitelných částí zařízení; 

příprava mycích roztoků při dodrţení výrobcem doporučené koncentrace mycího 

prostředku a teploty; pokud není teplota roztoku stanovena, pro ruční mytí je 

doporučeno 50-55˚C; 

omytí všech součástek a ploch za pomoci mycího roztoku s následným 

opláchnutím teplou vodou; 

dezinfekce – příprava dezinfekčního roztoku; způsob dezinfekce se řídí 

doporučením výrobce dezinfekčního prostředku, doba působení dezinfekce musí 

být dodrţena pro dosaţení účinku – tj. zničení mikroorganismů; 

opláchnutí dezinfekčního roztoku teplou vodou; 

konečné opláchnutí ploch přicházejících do přímého styku s potravinou studenou 

pitnou vodou; 

osušení teplým vzduchem, popř. papírovými utěrkami na jedno pouţití, popř. 

samovolné oschnutí v čistém prostoru. 

Frekvence a způsob čištění zařízení přicházejícího do styku s potravinami, všech 

pouţívaných pomůcek a nářadí musí být stanoveny odpovědně. Při čištění strojního 

zařízení je nutné se řídit pokyny výrobce uvedenými v technické dokumentaci. 

Do plánu úklidu je třeba zahrnout i pomůcky, které jsou v prodejně vyuţívány 

spotřebitelem: nákupní koše a vozíky, často vystavené působení povětrnostních 

vlivů, kontaktu se ţivočišnými škůdci, dále i podávací náčiní apod. Je nesmírně 

důleţité, aby byla věnována náleţitá pozornost čištění drţadel nákupních vozíků 

a nákupních košů; čištění musí být prováděno u všech pouţívaných pomůcek tohoto 

druhu v pravidelných intervalech. U kontaktních ploch madel, drţadel nákupních 

pomůcek a úchopných částí podávacího náčiní – tedy kontaktních míst s rukou 

spotřebitele – je identifikováno vysoké mikrobiologické riziko. Při samoobsluţném 

výběru potravin pak mohou být znečištěnýma rukama spotřebitele mikrobiologicky 

kontaminovány nabízené produkty. 

- 172 -


Plány úklidu by měly být neustále a účinně sledovány, vyhodnocována jejich 

vhodnost a účinnost a v případech, kdy je v určité části úklidových nebo specifických 

sanitačních činností identifikováno nebezpečí, by měly být plány dokumentovány. 

Pokud jsou zpracovány písemné plány úklidu (např. Sanitační řád), měly by 

specifikovat: 

prostory, vybavení a nářadí, které mají být čištěné; 

odpovědnost za jednotlivé činnosti; 

způsob a četnost úklidu, včetně stanovení chemických nebo fyzikálních 

prostředků pro mytí a dezinfekci; 

opatření nutná k monitoringu – sledování účinnosti čištění. 

Plány úklidu by měly být popřípadě koncipovány po konzultaci s odborníky. 

Provozovatel potravinářského podniku se nezbavuje odpovědnosti za dodrţování 

hygienických poţadavků stanovených zákonem č. 110/1997 Sb. o potravinách 

a tabákových výrobcích a Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 

852/2004 v případě, ţe sjednal s jinou fyzickou nebo právnickou osobou provádění 

úklidu, popř. provádění některých dalších sanitačních činností v potravinářském 

podniku. Je proto ţádoucí, aby v zájmu předcházení vzniku jakéhokoli druhu 

nebezpečí, popř. omezení rizika na přijatelnou míru zajistil dostatečně účinnou 

kontrolu těchto činností. 

5.5. KONTROLA ŢIVOČIŠNÝCH ŠKŮDCŮ 

Kontrola a eliminace výskytu ţivočišných škůdců musí být zajištěna technickými 

a organizačními opatřeními, jako jeden z automatických předpokladů funkce systému 

zaloţeného na HACCP. 

Charakteristika nejvýznamnějších skupin škůdců 

Nejvýznamnějšími a v praxi nejčastěji se vyskytujícími ţivočišnými škůdci jsou 

členovci, zejména hmyz, hlodavci a s narůstajícím počtem velkých prodejních 

jednotek i ptáci. 

- 173 -


Roztoči 

Jsou malí, obvykle do 1 mm velcí pavoukovci se 4 páry noh. Je to velká skupina 

obsahující asi 20 tisíc druhů, z nichţ řada ţije v lidských příbytcích, skladech 

a dalších potravinářských provozech. Pro svou malou velikost a nenápadnou, 

obvykle béţovou nebo světle hnědou barvu unikají pozornosti a jsou zaregistrováni 

aţ při přemnoţení. Patří k nejvýznamnějším činitelům způsobujícím alergie. 

Hmyz 

Hmyz je nejpočetnější skupinou ţivočichů, co se týká počtu jedinců i druhů. Lze 

odhadnout, ţe počet aţ dosud známých druhů je přibliţně jeden milion. Z tohoto 

mnoţství druhů jen zlomek se vyskytuje v potravinách a zemědělských produktech. 

Například brouků, kteří jsou mezi hmyzem druhově nejpočetnější, je v celosvětovém 

měřítku zaznamenáno jen asi 500 druhů nalezených v zásobách potravin 

a potravinových surovin. Vedle uţitečných druhů, bez kterých by nemohly existovat 

další organizmy sem patří i škůdci. Hmyzí škůdci vyskytující se v potravinářských 

provozech nepřesahují velikostí 2 cm (potemník moučný), obvykle se však 

v provozech vyskytují druhy zřetelně menší, do 2-3 mm, kteří, zejména pokud se týká 

brouků a jejich larev mohou unikat pozornosti aţ do okamţiku přemnoţení. Objem 

základních informací o hmyzích škůdcích přesahuje moţnosti příručky, takţe bez 

bliţšího zařazení uvádíme, ţe při kontrolách jsou v potravinářských prodejnách 

nejčastěji zaznamenávány druhy vnikající do prodejny 

z okolí (např. moucha domácí, moucha octomilky, mravenci, pisivky) 

spolu s potravinami a surovinami (např. brouci potemník moučný, potemník 

ničivý, červotoč spíţní, korovník obilní, pilousi, lesák skladištní a pod., mol obilný 

a celá škála dalších). 

Obratlovci 

Nejčastějšími škůdci z této skupiny, kteří bývají problémem potravinářských 

prodejen, jsou potkan, myš domácí, vrabci a holub domácí. 

- 174 -


Identifikovaná nebezpečí 

Mikrobiologická 

Ţivočišní škůdci působí jako vektor šíření mikrobiologické kontaminace – přenášejí 

mikroby na svém těle a přispívají k mikrobiologickému rozkladu potravin také svými 

metabolity – exkrementy, močí, těly uhynulých jedinců, odlučováním částí těl (svlečky 

pokoţek). Některé druhy (například myši, potkani, ptáci, mouchy) jsou schopni 

přenášet původce onemocnění. 

Alergenní 

Někteří škůdci, například roztoči a další způsobují u citlivých osob alergické reakce 

při konzumaci napadených potravin nebo potravin vyrobených z napadených surovin, 

při vdechování infikovaného vzduchu nebo při doteku s napadeným substrátem. 

Kontrola a kontrolní opatření 

Kontrola 

Systém kontroly zahrnující frekvenci, místa a metody je třeba zpracovat na konkrétní 

podmínky provozovny. Platí, ţe kontrola musí být uplatňována v pravidelných 

intervalech, které podle teplotních eventuálně vlhkostních podmínek by neměly 

přesáhnout 14 dní s prioritním zaměřením na málo přístupná místa a na místa, kde 

jsou uchovávány potraviny, které patří k nejčastěji napadaným (cereální výrobky, 

koření, sušené ovoce, suché skořápkové plody) v obalech, které nevylučují vnik 

škůdců (papír, plasty). Kontrolují se místa, kam se potraviny ukládají (například 

regály, prostory pod a za nimi, prostory pod paletami, škvíry v podlahách a podobně) 

a obaly potravin. Potraviny v průhledných obalech se kontrolují přes obal, přičemţ se 

vyhledávají ţiví i mrtví jedinci nebo stopy po jejich činnosti (např. vlákna larev molů, 

ohryzané obaly od hlodavců, jejich exkrementy). Přítomnost ptačích škůdců se ve 

velkých provozech zjistí nejčastěji sluchem. 

Opatření 

Prevence. V souladu s legislativou je provozovatel potravinářského podniku povinen 

zajistit, aby konstrukce a uspořádání provozu umoţňovala řádný úklid a čištění, coţ 

patří k nejlepším preventivním opatřením. Mimo to je konstrukcí potřeba zamezit 

vnikání škůdců. Je třeba mít na paměti, ţe z vnějšího prostředí mohou do 

- 175 -


provozovny vniknout prakticky téměř všechny druhy škůdců, protoţe drtivá většina 

z nich má schopnost letu. Otevřená okna – zejména po setmění jsou otevřenou 

branou pro letní nálet škůdců lákaných světlem, nedoléhající nebo otevřené dveře 

umoţňují vnik hlodavců a ptáků, podobně jako škvíry či otvory ve střeše, stěnách či 

podlaze. 

K prevenci patří také umisťování feromonových lapáků (například na obilní moly, 

mouchy), které umoţňují kontrolovat, zda nejsou potraviny v provozovně napadeny 

a slouţí i k hubení těchto škůdců. Jejich umístění musí respektovat zásadu, ţe 

nesmějí přijít do styku s potravinami. 

DDD 

Boj proti škůdcům se obvykle označuje jako DDD, coţ je zkratka desinfekce (zbavení 

předmětu mikrobů), desinsekce (hubení hmyzu – resp. v širším slova smyslu 

členovců) a deratizace (hubení hlodavců). Způsob provádění DDD je určen v § 55 

a dalších zákona č. 258/2000 sb. o veřejném zdraví a změně některých souvisejících 

zákonů. 

Ochranná DDD se podle tohoto zákona člení na: 

běţnou ochrannou DDD, kterou je povinna podle potřeby provádět kaţdá osoba, 

a to jako součást čištění a běţných technologických a pracovních postupů., a na 

speciální ochrannou DDD, kterou je odborná činnost, kterou je povinna podle 

potřeby ve své provozovně zajistit kaţdá fyzická osoba nebo právnická osoba, 

která je podnikatelem při zvýšeném výskytu škodlivých a epidemiologicky 

významných členovců, hlodavců a dalších ţivočichů cílená na likvidaci původců 

a přenašečů infekčních onemocnění a zvýšeného výskytu škodlivých 

a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších ţivočichů. 

Osoba, která provádí ochrannou dezinfekci, dezinsekci nebo deratizaci smí mj. 

pouţít jen přípravky, jejichţ uvedení na trh bylo povoleno a musí dodrţet návod 

k jejich pouţití stanovený výrobcem a je povinna kontrolovat její účinnost. 

- 176 -


Chemických přípravků na hubení ţivočišných škůdců jsou desítky. Podnikatel musí 

vybrat ty, které jsou vhodné pro potravinářství a respektovat specifikaci a informace 

v návodech, zejména v částech, které se zabývají pouţitím přípravku, vyloučením 

jeho kontaktu s potravinou, případně pouţitím koncentrace a pod. Dobré informace 

o existujících přípravcích a vhodnosti jejich pouţití poskytují některé specializované 

internetové stránky, například stránky Ústavu pro státní kontrolu veterinárních 

biopreparátů a léčiv - adresa: http://www.uskvbl.cz, kde je rozsáhlý přehled mnoha 

prostředků pro DDD. 

Běţné ochranné DDD se musí věnovat zvýšená pozornost a její provádění má být 

dokumentováno. Dokumentovaný způsob pouţití má preventivní účel pro vyloučení 

pouţití nevhodných nebo nepovolených přípravků, pro vyloučení styku s potravinami 

a pro pravidelnost prováděných úkonů. 

Speciální ochrannou DDD v potravinářských, můţe provádět fyzická osoba, která mj. 

získala odborné znalosti v rozsahu upraveném právním předpisem a podrobila se 

před komisí úspěšně zkoušce odborné způsobilosti a má osvědčení o odborné 

způsobilosti a jen pod dohledem a řízením fyzické osoby, která má stejné 

předpoklady. 

Doklady z prováděné speciální ochranné DDD se doporučuje uschovat pro 

dokumentaci kontrolnímu orgánu způsobu provedení DDD. 

5.6. KONTROLA STANOVENÝCH TEPLOT 

Poţadavky na teploměry 

Pro kontrolu stanovených teplot je nevhodné pouţívat skleněné teploměry 

s kapalinovou náplní (rtuť, líh apod.). 

Pro kontrolu teplot jsou vhodné teploměry elektronické s vnitřní nebo vnější sondou 

o měřícím rozsahu alespoň -20 aţ +30 °C. 

Teploměry mohou být podle účelu pouţití vybaveny snímači dotykovými, které 

mohou být se špičatým zakončením (vpichovací), spirálovým (závrtným), nebo 

- 177 -


zakončením zcela plochým (meziobalové). Pro kontrolu teploty vzduchu jsou určeny 

snímače prostorové. 

Popis měření teploty 

Způsob měření teplot a vyhodnocení zjištěných skutečností je přizpůsoben 

poţadavkům nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin. Dle tohoto nařízení 

nesmí dojít k přerušení chladícího řetězce. Jsou však povolena krátká období mimo 

prostředí s řízenou teplotou, je-li nezbytné se přizpůsobit praktickým podmínkám při 

manipulaci během přípravy, přepravy, skladování, prodeje, atd., za předpokladu, ţe 

to nepovede k ohroţení zdraví. Při kontrole, pokud je zjištěno, ţe chladící řetězec byl 

přerušen, je v odůvodněných případech vhodné, aby bylo provedeno posouzení, 

nakolik toto přerušení změnilo vlastnosti dané potraviny a zda je potravina ještě 

bezpečná. 

Před vlastním měřením stanovené teploty se proveden tzv. temperování snímače. 

Temperování slouţí k vyrovnání teplot mezi snímačem a kontrolovaným prostředím. 

Doba, po kterou trvá vyrovnávání teplot, je různě dlouhá. Záleţí na teploměru a na 

konstrukci snímače a prostředí, které má být měřeno. Tuto dobu tedy nelze obecně 

stanovit. 

Kontrola stanovených teplot potravin se provádí v jednom, ve dvou nebo třech 

krocích: 

zjištěním teploty prostředí, ve kterém je potravina uváděna do oběhu, tento krok 

se provádí zejména tehdy, pokud je společně skladováno více druhů potravin; 

zjištěním teploty na povrchu obalu potraviny; 

zjištěním vnitřní teploty potraviny; pokud v prvním, případně druhém kroku je 

zjištěna teplota vyhovující, nepřistupuje se zpravidla k provedení tohoto třetího 

kroku, 

Zjištění teploty prostředí, ve kterém je potravina uváděna do oběhu, se provádí 

měřením v namátkově zvolených místech. Toto měření musí být provedeno 

v blízkosti potravin tak, aby výsledek měření byl dostatečně objektivní pro další 

rozhodnutí. Podle typu chladícího zařízení nebo jiného prostoru s regulovanou 

teplotou a podle zkušeností z praxe jsou zvolena nejméně 3 místa, ve kterých se 

- 178 -


měření teploty provede. Jsou-li neměřené hodnoty teplot vyšší neţ stanovené (s 

tolerancí +1 °C), pokračuje se u potravin se zjišťováním teploty na povrchu obalu 

potraviny. 

Zjištění teploty na povrchu obalu potraviny nebo přímo na povrchu potraviny se 

provádí vloţením plochého snímače mezi obaly nebo jednotlivé kusy potraviny tak, 

aby bylo dosaţeno dobrého kontaktu mezi snímačem a obalem potraviny. Dle 

moţností by při tomto kroku nemělo dojít k nevratnému poškození obalu nebo 

k destrukci vlastní kontrolované potraviny. Pokud naměřené hodnot teplot jsou vyšší 

neţ stanovené o více jak 3 °C, pokračuje se zjišťováním vnitřní teploty potraviny. 

Měření vnitřní teploty potraviny (destruktivní zkouška) se provede na vzorcích 

z bezprostřední blízkosti místa, kde byl v předchozích krocích zjištěn největší rozdíl 

teploty od teploty stanovené. Při destruktivní kontrole nesmí být vzorek přemisťován, 

měření se provede na místě jeho uloţení. V závislosti na druhu potraviny se k měření 

zvolí vhodný snímač (vpichovací, závrtný, plochý), který se zavede dovnitř potraviny 

(v případě krájených potravin je vodné pouţít plochý snímač zavedený mezi plátky 

potraviny). 

Při destruktivní zkoušce musí být při celkovém počtu chlazených výrobků v jednom 

chladícím zařízení do 100 ks výrobku, resp. spotřebitelského balení, stanovena 

teplota minimálně ve 3 výrobcích (dílčích vzorcích), při celkovém počtu 101 a více ks 

výrobku, resp. spotřebitelského balení, minimálně v 5 výrobcích (dílčích vzorcích). 

V odůvodněných případech je moţné přistoupit přímo k měření teploty destruktivní 

zkouškou, bez předchozího měření teploty prostředí a teploty na povrchu obalu 

potraviny. 

Opatření 

V případě, ţe výsledkem zkoušky je zjištěno, ţe naměřené teploty neodpovídají 

teplotám stanoveným, musí být přijato vhodné opatření k nápravě tohoto stavu. 

K takovým opatřením patří například: 

regulace výkonu chladícího zařízení; 

přemístění potravin do chladícího zařízení schopného udrţet stanovenou teplotu; 

- 179 -


 

v případě, ţe je v důsledku nedodrţení stanovených teplot podezření na porušení 

zdravotní nezávadnosti potravin nebo jakosti musí být tyto potraviny okamţitě 

staţeny z prodeje. 

5.7. PODMÍNKY ÚCHOVY DLE JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ POTRAVIN 

Druh potraviny 

Poţadavek 

Maso 

Maso dle ţivočišných druhů Nejvýše 7 °C 

Drůbeţí maso čerstvé Sklad. při stálé teplotě -2 aţ +4 °C 

Drůbeţí maso zmrazené Sklad. při stálé teplotě nepřevyšující -12 

°C 1) 

Drůbeţí maso hluboce zmrazené Skladování při stálé teplotě nepřevyšující 

minus 18 °C 

Maso zajícovců 4 °C 

Maso běţců 4 °C 

Maso pernaté zvěře 4 °C 

Droby a krev Nejvýše 3 °C 

Mleté maso Nejvýše 2 °C 

Masné polotovary Nejvýše 4 °C 

Zmrazené maso Nejvýše minus 12 °C 

Kosti nezmrazené Sklad. a přeprava nejvýše do +2 °C 

Kosti zmrazené 

Sklad. a přeprava nepřekračující -18°C 

Masné výrobky 

vyrobené z čerstvého masa s výjimkou Zachování teploty 7 °C 

masa drůbeţího a králičího 

vyrobené s pouţitím masa drůbeţího Zachování teploty 4 °C 

a králičího, anebo zvěřiny 

vyrobené s pouţitím vnitřností Zachování teploty 3 °C 

vyrobené s pouţitím strojně odděleného Zachování teploty 2 °C 

masa 

masné výrobky tepelně neopracované Nejvýše 5 °C 

trvanlivé masné výrobky Nejvýše 20 °C 

Masné polotovary Nejvýše 4 °C 

Masné konzervy 

Škvarky k lidské spotřebě: 

vyškvařené při teplotě niţší neţ 70°C; 

vyškvařené při teplotě vyšší neţ 70°C 

s obsahem vody 10% a vyšší; 

vyškvařené při teplotě vyšší neţ 70°C 

s obsahem vody niţším neţ 10%. 

Ryby 

Čerstvé ryby sladkovodní 

Čerstvé ryby mořské a ostatní vodní 

ţivočichové, rozmrazené produkty 

rybolovu, vařené a chlazené výrobky 

Podmínky stanoví výrobce na obalu 

Při teplotě nejvýše 7 °C max. 24 hodin 

nebo při teplotě nejvýše -18 °C ; 

při teplotě nejvýše 7 °C max. 48 hodin 

nebo při teplotě nejvýše -18 °C; 

nejsou stanoveny ţádné poţadavky. 

Teplota prostředí od -1 do +5 °C 

Při skladování, přepravě a nabízení 

k prodeji musí být udrţovány při teplotě 

blíţící se teplotě tajícího ledu 

- 180 -



Poţadavek 

z korýšů a měkkýšů 

Zmrazené produkty rybolovu 

Při teplotě -18 °C v kaţdé části, při 

dopravě nejvýše o 3 °C více 

Hlubokozmrazené ryby 

Při teplotě -18 °C a niţší 

Sušené ryby 

Podmínky stanoví výrobce na obalu, 

skladování při relativní vlhkosti vzduchu 

65-70% 

Vejce a výrobky z vajec 

Vejce Při nekolísavé teplotě v rozmezí 5-18 °C 

Vejce křepelky japonské 

V suchu, mimo přímý dosah slunce, při 

nekolísavé teplotě v rozmezí 5-18 °C 

Majonézy balené 

Úchova při nekolísavé teplotě v rozmezí 

0-15 °C 

Mléko a výrobky z mléka 

Mléko, smetana a mléčné výrobky Při teplotě do 24 °C 

ošetřené UHT a sterilací, zahuštěné 

mléko, sušené mléko, bílkovinné 

mléčné výrobky 

Sušené mléčné výrobky 

Skladování při relativní vlhkosti vzduchu 

do 70 % 

Ostatní mléčné výrobky včetně másla Uvádění do oběhu v rozmezí 4- 8 °C 

a sýrů 

Mraţené krémy Skladování při teplotě vzduchu -18 °C 

a niţší, při přepravě se můţe teplota 

krátkodobě zvýšit nejvýše na -15 °C 

Ostatní potraviny 

Čokoláda, čokoládové cukrovinky, 

Kakao a výrobky z kakaa 

Čokoládové a kakaové pomazánky 

Nečokoládové cukrovinky 

Teplota úchovy předpisem není 

stanovena, můţe být ale deklarována na 

obale výrobcem. 

Při přepravě, skladování a prodeji nesmí 

vyšší teplota zapříčinit ţádné deformace 

nebo jakostní změny potraviny 

Cukr bílý, s výjimkou cukru moučky Skladování při teplotě nejvýše 30 °C 

a relativní vlhkosti vzduchu 70% 

Cukr moučka Skladování při teplotě nejvýše 30 °C 

a relativní vlhkosti vzduchu 65 % 

Tekuté výrobky z cukru Skladování při teplotě nejvýše 25 °C 

Ostatní druhy cukrů Podmínky úchovy nestanoveny, ale 

mohou být deklarovány na obalu 

výrobcem 

Med Podmínky úchovy nestanoveny, ale 

mohou být deklarovány na obalu 

výrobcem 

Všechny jedlé tuky a oleje – obecný 

poţadavek 

Rostlinné tuky a oleje, ztuţené 

a pokrmové tuky 

Při skladování a přepravě musí být 

chráněny před slunečním světlem 

Teplota skladování nesmí přesáhnout 20 

°C 

- 181 -



Poţadavek 

Ţivočišné tuky a oleje (např. sádlo a lůj, 

rybí olej), roztíratelné tuky, směsné 

Teplota skladování nesmí přesáhnout 15° 

C 

roztíratelné tuky a tekuté emulgované 

tuky 

Upravené chlazené čerstvé ovoce Uvádění do oběhu v rozmezí 0-5 °C 

Sušené ovoce a ovoce proslazené Skladování při relativní vlhkosti vzduchu 

(kandované ovoce) nebalené 

nejvýše 70% 

Upravená chlazená čerstvá zelenina Skladování a přeprava při teplotách 

v rozmezí 0-5 °C 

Sušená a proslazená nebo kandovaná 

zelenina nebalená 

Skladování nejvýše při 20 °C a relativní 

vlhkosti vzduchu 70 %, u sušené zeleniny 

nejvýše 65 % 

Zelenina mléčně kvašená ( např. zelí Konkrétní podmínky úchovy stanoví 

kysané) 

Suché skořápkové plody 

výrobce na obalu 

Podmínky úchovy nestanoveny, výrobce 

můţe deklarovat na obalu 

Houby čerstvé volně rostoucí Skladování a přeprava při teplotách 

v rozmezí 0-10 °C, houby smí být uloţeny 

pouze v jedné vrstvě 

Houby čerstvé pěstované balené Skladování a přeprava při teplotách 

a nebalené 

v rozmezí 0-6 °C, balené a zabalené 

houby určené k přímému prodeji smí být 

uloţeny nejvýše ve 2 vrstvách; 

nebalené, volně loţené nejvýše ve 3 

vrstvách 

Houby sušené Skladování při teplotě nejvýše 20 °C 

Výrobky z brambor přesmaţené 

a vařené lze uvádět do oběhu pouze 

chlazené nebo hlubokozmrazené 

Hlubokozmrazené potraviny 

a relativní vlhkosti vzduchu nejvýše 65% 

Podmínky uvádění do oběhu stanoví 

výrobce na obalu 

Skladování a přeprava při teplotě ve 

všech částech výrobku -18 °C anebo 

niţší, při veškerých manipulacích včetně 

prodeje nesmí dojít ke zvýšení teploty nad 

-15 °C 

Skladování a úchova v chladu a chráněné 

Balené přírodní minerální, pramenité 

a kojenecké vody a balená pitná voda před přímým slunečním světlem 

Nealkoholické nápoje v průsvitném Při skladování a přepravě musí být 

obalu 

chráněny před přímým slunečním světlem 

Koncentráty k přípravě nápojů 

Ovocná vína, ostatní vína a medovina Podmínky úchovy nejsou předpisem 

stanoveny, výrobce můţe uvést na obale 

Pivo a nápoje na bázi piva Musí být chráněny před přímým 

slunečním světlem a poškozením vlivem 

mrazu 

Konzumní líh, lihoviny a ostatní 

alkoholické nápoje 

Podmínky nejsou předpisem stanoviny 

- 182 -



Poţadavek 

Kvasný ocet – všechny druhy 

Podmínky nejsou předpisem stanoveny 

Droţdí pekařské čerstvé Úchova při teplotách v rozmezí 1-10 °C 

Droţdí pekařské sušené a sušené Skladování v suchu při teplotách do 20 °C 

droţdí jedlé 

Víno révové 

Podmínky uvádění do oběhu nejsou 

stanoveny, nutno dodrţovat obecné 

postupy 

Mlýnské obilné výrobky 

Skladování na podláţkách nejméně ve 

vzdálenosti 5 cm od stěny při relativní 

vlhkosti vzduchu 75% 

Rýţe 

Skladování na podláţkách nejméně ve 

vzdálenosti 5 cm od stěny při relativní 

vlhkosti vzduchu 75% 

Pekařské výrobky 

Např.chléb, pečivo, trvanlivé pečivo 

Podmínky nejsou předpisem stanoveny 

- výrobce můţe deklarovat na obalu 

Cukrářské výrobky nebalené Skladování při teplotě do 8 °C 

Cukrářské výrobky balené 

Podmínky stanoví výrobce 

Cukrářská těsta Skladování při teplotách do 10 °C 

Těstoviny sušené 

Skladování na podláţkách ve vzdálenosti 

nejméně 5cm od stěny, relativní vlhkost 

vzduchu nejvýše 75% 

Těstoviny nesušené 

Skladování při teplotě nejvýše 5 °C, 

Přeprava v izotermických obalech nebo 

izotermických dopravních prostředcích 

Těstoviny nesušené balené vakuově Skladování při teplotě nejvýše 10 °C 

nebo v inertní atmosféře 

Lahůdkářské výrobky 

Dle deklarace výrobce, popřípadě podle 

poţadavku na úchovu sloţky výrobku, 

která vyţaduje nejniţší teplotu úchovy 

Výrobky studené kuchyně; knedlíky Dle deklarace výrobce na obalu 

Koření 

Podmínky úchovy nejsou stanoveny 

Kořenící směsi 


Čaj 

Podmínky úchovy nestanoveny 

Káva a kávoviny 

Podmínky úchovy nestanoveny 

Konzervy 

Dle deklarace výrobce na obalu 

Luštěniny a semena 

Skladování při teplotě do 20 °C a relativní 

vlhkosti vzduchu nejvýše 70% 

Sůl 


Dehydratované výrobky Skladování v suchých chladných 

a větratelných místnostech na 

podláţkách, nejméně 5 cm nad zemí a od 

stěn 

Ochucovadla - hořčice Podmínky úchovy nejsou stanoveny, 

můţe deklarovat výrobce na obalu 

- 183 -


Pokud nestanovil výrobce jinak nebo poţadavky nebyly upraveny dodatečně 

zvláštním předpisem, je třeba dodrţovat výše uvedené teploty a další podmínky 

úchovy. 

Pokud nejsou teploty úchovy nebo jiné podmínky stanoveny, je nutné dodrţovat 

obecné zásady zacházení s potravinami nebo principy popsané v jednotlivých 

komoditních (výrobkových) částech. 

Je povolen krátkodobý výkyv teploty nahoru nejvýše o 3°C.; k těmto přípustným 

odchylkám můţe docházet v podmínkách dobré úrovně skladování a distribuce 

v rámci lokální distribuční sítě a v maloobchodních prodejních boxech. 

5.8. HYGIENICKÁ PRAVIDLA PŘI PRODEJI POTRAVIN A SOUVISEJÍCH MANIPULACÍCH 

V POTRAVINÁŘSKÉM MALOOBCHODU 

Příjem potravin do provozovny 

Při příjmu potravin do provozovny musí být dodrţeny následující zásady: 

Po otevření přepravního prostoru je pracovníkem provádějícím přejímku potravin 

zkontrolováno, zda jsou potraviny dopravovány v souladu s obecnými zásadami 

přepravy: 

o přepravní prostor s přihlédnutím k druhu přepravovaných potravin není 

znečištěný a nevykazuje zápach (s výjimkou přepravy potravin, u nichţ je 

pach charakteristickou vlastností); potraviny vykazující intenzivní pach, který 

je jejich charakteristickou vlastností, nemohou být společně dopravovány 

s potravinami, které by mohly být pachem kontaminovány; 

o uloţené potraviny nejeví stopy neţádoucích změn, jako jsou deformace, 

rozbití, potřísnění zbytky potravin nebo jiných látek, napadení ţivočišnými 

škůdci apod.; 

o potraviny, které mají stanoveny teplotní podmínky skladování, přepravy 

uvádění do oběhu (úchovu při chladírenských nebo mrazírenských teplotách) 

nebo mají stanoveny jiné fyzikální podmínky úchovy (např. uloţení při 

stanoveném % relativní vlhkosti vzduchu, zabránění přímému slunečnímu 

svitu), při přepravě tyto podmínky splňují; 

- 184 -


 

 

 

 

 

 

 

o potraviny, především potraviny nebalené, jsou uloţeny ve vhodných 

přepravních obalech, které nemohou potraviny kontaminovat; 

o společně s potravinami nejsou neodděleně dopravovány i předměty 

nesouvisející s potravinami, nepotravinářské výrobky (pozor na ropné 

produkty a další chemikálie) nebo i látky, které by mohly potraviny 

kontaminovat; 

o při přepravě potravin nejsou pouţity palety či kontejnery potřísněné 

chemikáliemi, ropnými látkami, drogistickými výrobky apod., které by mohly 

potraviny kontaminovat; při této kontrole je třeba se zaměřit nejen na potraviny 

nebalené, ale i potraviny v plastových obalech, kdy druhý obal (tvořený pouze 

smrštitelnou fólií) potravinu dostatečně neizoluje od vlivů prostředí a potraviny 

tak mohou být vystaveny chemické kontaminaci; 

o společně s potravinami bez náleţitého oddělení nebo zabezpečení nejsou 

přepravovány potraviny vyřazené z dalšího oběhu, které by mohly 

přepravované potraviny kontaminovat nebo být zaměnitelné; 

o charakter a označení potraviny odpovídá specifikacím uvedeným v průvodní 

dokumentaci, která je současně předána s potravinou nebo byla předána ještě 

před jejím dodáním. 

V případě jakéhokoli podezření se dodávka prohlédne podrobněji, posoudí se 

senzorické vlastnosti potravin, provede měření vnitřních teplot potravin apod. 

Při přejímce potravin hluboko zmrazených a chlazených je vyţádán od přepravce 

výtisk protokolu o teplotě přepravy v přepravním prostoru. 

V případě potvrzení závadného stavu se o zjištěném nedostatku pořídí zápis do 

určeného dokumentu, nebo do k tomuto určeného sešitu. 

V případě, ţe nelze dodávku přetřídit tak, aby byly převzaty pouze bezpečné 

a jakostní potraviny se dodávka odmítne. 

Dodávka bude odmítnuta, pokud byl v průběhu přepravy zásadním způsobem 

porušen chladící nebo mrazírenský řetězec a nelze s jistotou předpokládat, ţe 

potravina je bezpečná. 

Dodávka bude odmítnuta, pokud obsahuje potraviny neznámého původu, bez 

příslušných průvodních dokladů. 

Dodávka bude odmítnuta, bude-li obsahovat balené potraviny buď zcela 

neoznačené, nebo označené nedostatečným způsobem, pokud nebudou 

- 185 -


příslušné podklady specifikující vlastnosti potraviny, s uvedením všech 

poţadovaných údajů, předány prodejci současně nebo před uskutečněním 

dodávky. 

Přejímka do skladovacích prostor 

Při přejímce potravin musí být dbáno především na dodrţení chladícího řetězce. I 

kdyţ jsou pro nutné manipulace při příjmu potraviny připuštěna nezbytná mírná 

zvýšení teplot oproti teplotám stanoveným výrobcem nebo předpisem, je nutné 

přejímané potraviny urychleně uloţit do chlazených prostor s poţadovanou teplotou 

úchovy. 

Při ukládání do skladových prostor se v rámci daných moţností ověřuje, zda všechny 

převzaté potraviny: 

nejeví ţádné zjevné známky poškození zdravotní nezávadnosti nebo změny 

jakosti, 

nejsou plesnivé (s výjimkou výrobků, jejichţ charakteristickou vlastností je 

přítomnost kulturních plísní), nahnilé, oklihlé, nebo nejeví jiné známky působení 

mikrobiální činnosti, 

nejsou páchnoucí s výjimkou těch potravin, u kterých je pach charakteristickou 

vlastností, 

nejsou deformované, 

nejsou nečerstvého vzhledu, 

nejsou senzoricky změněné, tzn., nejsou změněny ve vůni, chuti, barvě 

a konzistenci a vzhledu – např. zkyslé, zkvašené, zhořklé, ztvrdlé, vyschlé nebo 

nadměrně svraštělé, ztekucené, zakalené, neobsahují klky, mázdru na povrchu 

atd., 

nejsou provlhlé, pokud se nejedná o jejich charakteristickou vlastnost, 

nejsou napadeny ţivočišnými škůdci, 

jsou v obalu správně a zcela uzavřeny, 

první i případně i další balení potravin není poškozené (potrhané, popraskané, 

prosáklé, nafouklé, propíchané, potřísněné nebo spojené i s únikem potravin – 

vytékáním, sypáním nebo odkrytím části potraviny), a pod., 

- 186 -


 

 

 

 

 

 

 

 

 

potraviny vakuově balené nemají porušeno vakuum a obal těsně přiléhá k balené 

potravině, 

potraviny balené v inertní atmosféře nemají poškozený obal (musí být obvykle 

trochu nafouklý), 

nejsou znečištěny zbytky potravin, nečistotami, chemikáliemi, exkrementy 

ţivočišných škůdců apod. 

neobsahují viditelné cizí předměty, 

jsou zřetelně a čitelně označeny poţadovanými údaji, 

nemají prošlé datum pouţitelnosti nebo prošlé datum minimální trvanlivosti, 

jednotlivé kusy potravin v dodávce se viditelně neodlišují některými specifickými 

znaky od ostatních potravin obsaţených v dodávce, 

odpovídají údajům uvedeným v příslušných nabývacích dokladech, 

popř. nemají další výše nespecifikované vady. 

Potraviny nesmí být ukládány 

tak, aby se dostaly do kontaktu se stěnami, topnými tělesy, osvětlovacími tělesy, 

rozvody vody, páry nebo chladících medií, 

na místech, nad nimiţ můţe dojít ke kondenzaci vodních par a následnému 

zvlhnutí nebo promočení potraviny, 

přímo na podlahu, ale musí být uloţeny na čisté palety, podláţky nebo jiným 

vhodným způsobem, zajišťujícím ochranu před znečištěním potraviny; při 

naskladňování na palety nesmí být potraviny ukládány na palety potřísněné 

chemikáliemi, oleji, ropnými látkami, nebo jinými kontaminanty – tyto palety musí 

být neprodleně vyřazeny ze skladovacích prostor s potravinami, 

do nepřiměřeně vysokých vrstev umoţňujících deformace potravin a bránících 

správnému proudění chladného vzduchu při udrţování stanovených teplotních 

podmínek, 

společně s potravinami nebo látkami vykazujícími výrazný pach, pokud způsob 

balení ostatních uloţených potravin nevylučuje moţnou kontaminaci pachem, 

s jakýmikoli předměty nebo látkami, které by mohly potraviny kontaminovat. 

- 187 -


Kontrola potravin ve skladovacích prostorách 

Při skladování potravin musí být pravidelně prováděna kontrola, zda všechny 

skladované potraviny: 

jsou uloţeny za deklarovaných podmínek uvedených výrobcem na obalu nebo 

podmínek stanovených závazných předpisem; především je dbáno na dodrţování 

chladícího řetězce, zajištění poţadované relativní vlhkosti, zastínění proti 

přímému slunečnímu svitu apod.; 

zda data spotřeby (pouţitelnosti nebo minimální trvanlivosti) nejsou prošlá, popř. 

zda pouţitelnost nebo trvanlivost potraviny není jiţ významně omezena; 

nejeví jakékoli změny oproti stavu, ve kterém byly naskladněny, za předpokladu 

ţe byly dodrţeny všechny zásady správné přejímky do skladovacích prostor. 

5.9. PŘÍPRAVA POTRAVIN, NABÍDKA K PRODEJI A PRODEJ 

Prodej nebalených potravin, vloţených do obalu za přítomnosti spotřebitele 

obsluţným způsobem 

Tato část blíţe specifikuje obecné hygienické a další související poţadavky na 

přípravu, nabídku k prodeji a způsob prodeje nebalených potravin s krátkou dobou 

údrţnosti (převáţně označených datem pouţitelnosti), vyţadujících obvykle 

specifické podmínky úchovy. Potraviny se vyznačují vzhledem ke svému sloţení 

a technologii výroby vysokou rizikovostí a poměrně vysokým rizikem mikrobiologické 

kontaminace. Jedná se především o výrobky studené kuchyně (tzv. lahůdkářské), 

dále masné výrobky a výrobky z ryb určené k přímé spotřebě, výrobky cukrářské 

a některé druhy jemného pečiva a speciální druhy cukrovinek. 

Při přípravě, nabídce k prodeji a vlastnímu prodeji nebalených potravin je nutno 

dodrţovat následující poţadavky: 

Při vybalení a před přípravou potravin musí být u potraviny ověřeno, zda nebyla 

překročena doba spotřeby (datum pouţitelnosti i datum minimální trvanlivosti). 

Data pouţitelnosti nebo minimální trvanlivosti by měla být ze skupinového obalu, 

pokud je to moţné, odpojena, a ponechána pro případnou kontrolu, nebo opsána 

nebo zaznamenána takovým způsobem, aby následně bylo moţno identifikovat 

šarţi výrobku a stanovit odpovídající zkrácené datum spotřeby v souladu 

- 188 -


 

 

 

 

 

s poţadavkem § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb. Toto datum musí být 

uvedeno při nabídce prodeje konkrétního nebaleného výrobku. Části obalů 

(etikety s údajem o datu spotřeby) nemohou být uchovávány v prodejních 

vitrínách v kontaktu s nebalenými výrobky; mohou být zdrojem kontaminace 

dalších potravin. 

Při přípravě a uloţení potravin na prodejní plata a do prodejních nádob musí být 

potraviny senzoricky posouzeny, zda mají obvyklé vlastnosti (vzhled, barvu, vůni, 

konzistenci, popř. chuť). Při případném zjištění nedostatků se nevyhovující nebo 

podezřelé potraviny vyřadí z prodeje, zřetelně označí a uloţí odděleně od 

ostatních vyhovujících potravin. 

K nabídce prodeje a vystavení potravin vyţadujících úchovu v chladu je 

nepřijatelné pouţívat přepravní nádoby a přepravky, vzhledem k vysokému riziku 

kontaminace chlazeného prostoru a následnému riziku kontaminace ostatních 

nebalených potravin. Pokud nelze potravinu nabízet jiným vhodnějším způsobem 

neţ v původním obalu, je třeba před vloţením do chladícího nábytku zajistit 

patřičnou čistotu pouţitého přepravního obalu. 

Úprava a příprava potravin (krájení, plátkování, umísťování a aranţování na 

podnosy apod.) musí být prováděna v odpovídajících teplotních podmínkách 

nebo zabezpečena urychleně tak, aby byl udrţen chladící řetězec. Je povoleno 

krátké období s odchýlením od stanovené teploty, za předpokladu, ţe potravina 

bude co nejrychleji uloţena do chlazeného prostoru a bude dosaţeno v krátké 

době poţadované teploty úchovy. 

Při přípravě a nabídce potravin balených do skleněných obalů (např. nakládané 

sterilované zeleniny, některých výrobků studené kuchyně nacházejících 

se v nálevu nebo oleji) je zapotřebí zachovávat maximální opatrnost při 

manipulaci s obalem (zejména při jeho otevírání), aby nedošlo k odštípnutí části 

hrdla, popř. rozbití obalu, následné kontaminaci potraviny a moţnému ohroţení 

zdraví spotřebitele. V případě poškození nebo rozbití skleněného obalu 

obsahujícího nebalenou potravinu, je nutné pro zajištění její bezpečnosti vyloučit 

potravinu z oběhu, a popř. i další potraviny, které mohly být úlomky skla 

kontaminovány. 

Všechna prodejní plata a nádoby určené k nabídce prodeje musí být dokonale 

čisté a suché; nesmí obsahovat ţádné zbytky oplachové vody ani jiných kapalin. 

- 189 -


 

 

 

 

 

 

 

 

 

Při vystavování v prodejních vitrínách musí být potraviny odděleně uloţeny tak, 

aby se nemohly navzájem negativně ovlivňovat, zejména kontaminovat pachem; 

odděleně je třeba uloţit např. výrobky z ryb, výrobky obsahující čerstvou cibuli, 

česnek, popř. aromatické byliny, dále pikantní sýry s výrazným pachem. Rovněţ 

je důleţité zabránit kontaktu potravin nebalených obsahujících maz na povrchu, 

s kořeněným pokryvem, s kulturní plísní na povrchu i ve hmotě apod. s ostatními 

nebalenými potravinami. 

Při vkládání do prodejních chladících vitrín musí být dbáno, aby nedocházelo 

k jejich přeplňování, zejména ukládání do nepřiměřeně vysokých vrstev 

a ukládání na chladící mříţky, kterými ve vitríně cirkuluje chladný vzduch. Rovněţ 

je nutno ověřit teploty potravin uloţených pod nebo nad osvětlením vitríny, zda 

osvětlovací těleso nezvyšuje teplotu chlazeného prostoru a teplotu uloţené 

potraviny. 

Při nabídce prodeje nelze při označování nebalených potravin narušit jejich 

povrch vbodáváním cenovek nebo vpichových etiket do hmoty výrobků. 

Pokud je při nabídce nebalených potravin prováděna úprava nebo ozdobení 

ovocem, zeleninou nebo bylinami popř. jejich částmi, musí být před pouţitím 

upraveny takovým způsobem, aby nemohly v ţádném případě kontaminovat 

potravinu. 

Pro kaţdý sortiment je třeba zvolit vhodné podávací náčiní a pomůcky, 

odpovídající poţadavkům na předpokládané manipulace s potravinami. Musí být 

vyrobeny z materiálů odpovídajících hygienickým poţadavkům na materiály 

přicházející do styku s potravinami, které nemohou způsobit kontaminaci, 

deformaci nebo poškození potraviny. 

Je nepřípustné pouţívat jedno podávací náčiní (např. naběračku nebo lţíci) pro 

střídavé nabírání více druhů potravin. 

Krájecí pomůcky a nářezové stroje nesmí být současně pouţívány pro různé 

druhy potravin (pro masné výrobky a sýry, popř. výrobky z ryb). 

Při všech manipulacích s těmito potravinami musí být vyloučen přímý kontakt 

s rukou prodávajícího. 

Pokud jsou pouţívány ochranné pomůcky – např. plastové nebo pryţové 

(chirurgické) rukavice, mohou slouţit pouze k manipulaci s jedním druhem 

- 190 -


potraviny; nelze se rukou ve stejné rukavici dotýkat a manipulovat s různými 

charakterově odlišnými druhy potravin. 

Při doplňování prodávaného sortimentu nebalených potravin s vysokým 

mikrobiologickým rizikem je nepřípustné doplňovat obsah původního mnoţství 

potraviny na platu nebo v nádobě další potravinou, popř. promíchávat jejich 

obsah (významný nedostatek při přípravě lahůdkářských salátů a pomazánek, 

výrobků z ryb v nálevu, ale i krájených masných výrobků a dalších). Hrozí 

vysokého riziko kontaminace výrobků! 

Plata a prodejní nádoby slouţící k nabídce nebalených potravin musí být před 

kaţdým opětovným naplněním řádně vyčištěny, opláchnuty pitnou vodou 

a dokonale osušeny. 

Pokud jsou některé nebalené potraviny určené k přímé spotřebě při nabídce 

spotřebiteli ukládány přímo na kontaktní plochy chladícího zařízení (bez 

předchozího uloţení na podnosy), je třeba před kaţdým vloţením takovéto 

potraviny zajistit bezvadnou čistotu kontaktní plochy, popř. odpovídající podloţení 

vhodným materiálem – např. mikroténovou fólií. 

Potraviny musí být při prodeji vkládány do vhodných obalů splňujících platné 

hygienické poţadavky na obaly přicházející do přímého styku s potravinami. 

Nebalené potraviny při prodeji nesmí být vkládány a baleny do pouţitých kartonů 

od jiných potravin (např. ovoce nebo mraţených potravin); hrozí vysoké riziko 

kontaminace! 

Zbytky potravin (odřezky, odkrojky), včetně odstraněných technologických obalů 

potravin a prvních obalů od potravin, vznikajících v přípravně nebo při přímém 

pultovém prodeji, musí být ukládány do vhodných uzavíratelných nádob 

a pravidelně odstraňovány z prodejního prostoru nebo prostoru přípravy tak, aby 

nemohly být zdrojem kontaminace. 

Po skončení prodeje nesmí být nabídkový prostor vitríny pouţíván k pravidelné 

úchově nebalených potravin do dalšího dne, aniţ by byla zajišťována jeho 

pravidelná sanitace, dezinfekce a konečné omytí pitnou vodou. 

Čištění skleněných ploch prodejních vitrín v průběhu nabídky k prodeji musí být 

prováděno s maximální opatrností; je nepřípustné pouţívat k čištění skleněných 

ploch pouţívat chemické prostředky, které by mohly kontaminovat potraviny. 

Vnitřní plochy vitrín (pokud nejsou skla výklopná) nelze čistit bez odstranění 

- 191 -


potravin z čištěného prostoru, popř. řádného zabezpečení potravin před moţnou 

kontaminací. 

Prodej nebalených potravin samoobsluţným způsobem 

Při samoobsluţném způsobu prodeje musí být dodrţeny níţe uvedené zásady: 

Před nabídkou kaţdého druhu potraviny samoobsluţným způsobem musí být 

zváţeno kaţdé pravděpodobné riziko vyplývající z konkrétního způsobu nabídky 

k prodeji a předpokládaným manipulacím a kontaktu spotřebitele s potravinou. 

Pokud je určité riziko kontaminace při zváţení místních podmínek prodeje, 

uspořádání provozovny a prodeje specifického sortimentu zjištěno, je třeba 

upravit nabídku prodeje takovým způsobem, aby případné přetrvávající riziko bylo 

omezeno na nejmenší moţnou míru. 

Při nabídce potravin nebalených musí být spotřebiteli dány k dispozici vhodné 

pomůcky - podávací náčiní nebo ochranné pomůcky na ruce (např. jednorázové 

plastové rukavice nebo mikroténové sáčky) pro hygienické odebírání potraviny 

tak, aby byl co nejvíce omezen kontakt rukou spotřebitele s potravinou a sníţeno 

riziko kontaminace potravin. Při tom je třeba vzít v úvahu i moţnost znečištění 

rukou spotřebitele při výběru specifického sortimentu potravin (brambor 

a zeleniny) a moţnou následnou kontaminaci nečistotami ostatních 

samoobsluţně prodávaných potravin. 

Při nabídce potravin nebalených musí být dány spotřebiteli k dispozici vhodné 

obaly (sáčky, tašky, popř. přířezy obalového materiálu) odpovídající druhu, popř. 

tvaru, velikosti a hmotnosti prodávaných potravin. Všechny obaly a ochranné 

pomůcky nabídnuté spotřebiteli k samoobsluţnému výběru musí splňovat 

hygienické poţadavky na obalové materiály přicházející do přímého styku 

s potravinami. 

Na nutnost pouţití pomůcek a podávacího náčiní při výběru potraviny je třeba 

spotřebitele vhodným způsobem upozornit, např. informační tabulkou, obrázkem 

apod. 

V průběhu prodeje musí být zajištěno pravidelné doplňování obalového materiálu 

a pomůcek pro spotřebitele. 

Pokud při výběru určitého druhu potraviny v určitém úseku prodeje i přes všechna 

opatření provedená provozovatelem potravinářského podniku existuje moţné 

- 192 -


 

 

 

 

 

 

 

 

riziko kontaminace, je třeba nad tímto úsekem zabezpečit dohled prováděný 

školeným zaměstnancem provozovny (např. umístěním takovéto nabídky 

potraviny v dohledu zaměstnanců obsluţného úseku). 

Pokud nelze při prodeji nebalené potraviny omezit identifikované riziko na 

přijatelnou mez, nelze takovou potravinu nabízet k výběru samoobsluţným 

způsobem. 

Potraviny nabízené k výběru spotřebiteli samoobsluţným způsobem je třeba 

ukládat do vhodného zařízení – do prodejních regálů, na prodejní stoly apod. tak, 

aby byl spotřebiteli umoţněn pohodlný výběr a bylo maximálně omezeno jeho 

naklánění nad potravinářský sortiment a vyloučen moţný kontakt potraviny 

s oděvem spotřebitele. 

Zařízení k nabídce nebalených potravin musí pravidelně čištěno; při nadměrném 

znečištění kontaktní plochy s potravinou musí být opakovaně čištěno i v průběhu 

jednodenního prodeje. 

Nabídka nebalených potravin v přepravních obalech (především uloţených 

v několika vrstvách na sobě) je pro samoobsluţný výběr spotřebitelem nevhodná. 

Pokud spotřebitel poţaduje při výběru některých druhů potravin, aby mu bylo 

umoţněno odstranění některých částí produktu (např. listů nebo nati u některých 

druhů zeleniny), je třeba pro tento účel vyčlenit a do prodejního prostoru umístit 

vhodné nádoby nebo bedny označené účelem pouţití. Odpad musí být 

z prodejního prostoru průběţně odstraňován. 

V průběhu prodeje samoobsluţným způsobem musí být při doplňování sortimentu 

zajištěna kontrola a třídění potravin, které byly v průběhu nabídky a výběru 

poškozeny a vykazují senzorické vady, popř. jsou jakýmkoli způsobem 

kontaminovány. Tyto potraviny musí být neprodleně vyloučeny z nabídky 

spotřebiteli. 

Pokud je spotřebiteli nabízena k samoobsluţnému výběru potravina vyţadující 

specifické podmínky úchovy (např. stanovené chladírenské teploty), je třeba 

v průběhu prodeje zajistit průběţnou kontrolu dodrţování stanovených podmínek 

(dodrţení chladícího řetězce potraviny). 

Potravina, která se v průběhu nabídky prodeje ocitla mimo specifikované teplotní 

podmínky úchovy a nelze určit dobu jejího vyloučení z chlazeného prostoru, musí 

být neodkladně vyřazena z další nabídky k prodeji. Jedná se především 

- 193 -


 

 

 

o případy, kdy byla potravina odloţena spotřebitelem v průběhu nákupu mimo 

chlazený prostor vyhrazený k její nabídce. 

Do samoobsluţného prodeje nemohou být v potravinářském obchodě zařazeny 

potraviny nabízené v teplém stavu - po tepelném ohřevu nebo po ukončení 

technologického procesu pečení, roţnění, grilování nebo vaření, vyrobené 

výlučně z masa, nebo obsahující maso, popř. masné výrobky jako sloţku. 

Při nabídce k samoobsluţnému prodeji musí být nebalené potraviny uloţeny tak, 

aby bylo vyloučeno jakékoli riziko jejich kontaminace. 

V prodejních prostorách, kde je nabízen i nepotravinářský sortiment, nesmí být 

umístěny nebalené potraviny určené k samoobsluţnému prodeji v blízkosti 

drogistického zboţí nebo látek, které mají výrazný pach a mohly by být zdrojem 

kontaminace potravin. 

Prodej balených potravin 

Prodej hluboce zmrazených a zmrazených balených potravin 

Potraviny hluboce zmrazené musí být ukládány do mrazícího nábytku bez 

zbytečných prodlev tak, aby nedošlo ke zvýšení jejich teploty. Při nezbytných 

manipulacích je povoleno mírné zvýšení teploty úchovy za předpokladu, ţe nedojde 

k nadměrnému ojínění nebo orosení povrchu obalů. Za mírné zvýšení teploty je 

povaţována moţná odchylka od stanovené teploty max. + 3 °C. Změny konzistence 

potraviny (tzn. částečné nebo úplné rozmrazení) jsou nepřípustné. 

Hluboce zmrazené potraviny musí být ukládány do mrazícího nábytku (zařízení) 

v souladu s doporučeními uvedenými v technické dokumentaci výrobci těchto 

zařízení. Mrazící nábytek má být umístěn tak, aby otevřená část nebyla vystavena 

průvanu nebo nadměrnému tepelnému záření (přímému slunečnímu záření, topným 

tělesům, popř. silnému umělému osvětlovacímu zdroji). Úloţné prostory 

mrazírenského nábytku nesmí být přeplňovány nad vyznačenou úroveň plnění. Např. 

při uloţení v horizontálních mrazících vanách nesmí vrstva uloţených potravin 

přesahovat stanovenou výši, obvykle označenou barevnou ryskou na vaně. Při 

přeplnění mrazírenského prostoru se tak potravina ocitne mimo specifikované 

podmínky úchovy doporučené výrobcem zařízení. 

- 194 -


Rovněţ je při přeplňování nábytku spotřebiteli znesnadněn výběr potravin, dochází 

k přehrnování výrobků s následným rizikem, ţe jednotlivé kusy potraviny se ocitnou 

mimo stanovené podmínky úchovy po neúměrně dlouhou dobu a dojde 

k neţádoucím změnám jejich vlastností. 

Pokud je pouţíván k úchově mrazící nábytek vyţadující průběţné uzavírání úloţného 

prostoru, je třeba jeho uzavření při delších prodejních prodlevách nebo i v průběhu 

prodeje kontrolovat, aby nedocházelo k úniku chladu. 

Při prodeji musí být pravidelně prováděna kontrola teploty, a to především před 

zahájením denního prodeje, dále při naskladnění a doplňování sortimentu 

a v případě jakéhokoli déletrvajícího vybočení z mrazícího reţimu (déle neţ 30 min.), 

jako je např. přerušení dodávky elektrického proudu, selhání funkce mrazícího 

zařízení, popř. odtávání zařízení apod. 

Vnitřní plochy mrazícího nábytku (zařízení) nesmí být zcela ani zčásti pokryty 

námrazou, sniţující distribuci chladu. 

Odmrazovací reţim má být naprogramován tak, aby probíhal pokud moţno mimo 

nákupní špičku. 

Potraviny nelze ukládat do jakýmkoli způsobem znečištěných úloţných prostorů. 

Potraviny nesmí být dehydratované v důsledku nevhodného zabalení nebo 

nevhodného skladování, nesmí být rozměklé, deformované, ani jinak narušené. 

Nebalené hluboce zmrazené potraviny lze uchovávat nebo nabízet k prodeji 

v mrazícím zařízení pouze odděleně tak, aby nedošlo k jejich vzájemnému 

ovlivňování. 

Za potraviny hluboce zmrazené se nepovaţují zmrzliny, mraţené krémy a zmrazené 

máslo. 

Potraviny rozmrzlé nesmí být znovu zmrazovány. 

- 195 -


Prodej chlazených balených potravin 

Potraviny chlazené musí být ukládány do chladícího nábytku bez zbytečných prodlev 

tak, aby byl dodrţen chladící řetězec. Při prováděných nezbytných manipulacích 

můţe dojít k mírnému a časově omezenému zvýšení poţadované maximální teploty 

úchovy deklarované výrobcem na obale nebo stanovené platným právním 

předpisem. 

Chladící nábytek má být umístěn tak, aby otevřená část nebyla vystavena průvanu 

nebo nadměrnému tepelnému záření (přímému slunečnímu záření, topným tělesům, 

popř. silnému umělému osvětlovacímu zdroji). 

Ukládání do chladícího zařízení musí být prováděno v souladu s doporučeními 

výrobců zařízení, které jsou uvedeny v technické dokumentaci. Úloţné prostory 

nesmí být přeplňovány tak, aby bylo zabráněno cirkulaci chladného vzduchu, nebo 

způsobem uloţení mimo vymezený chlazený prostor. Při ukládání do prodejního 

zařízení musí být dbáno, aby potraviny nebyly uloţeny v těsném kontaktu se stěnami 

ohraničující chlazený prostor, na ventilační mříţky zabezpečujícími proudění 

chladného vzduchu, ani na předsunutá madla chladícího zařízení. Vanová chladící 

zařízení s horizontálním způsobem úchovy nesmí být naplňována nad stanovenou 

výši (vyznačenou obvykle barevnou ryskou na vnitřním plášti chladící vany). Při 

ukládání v blízkosti vnitřních osvětlovacích zdrojů chladícího zařízení je nutné ověřit, 

zda osvětlovací těleso nezvyšuje teplotu prostředí, popř. teplotu v jeho blízkosti 

uloţené potraviny. 

Při ukládání rovněţ nesmí docházet k přeplňování chladícího nábytku z důvodů 

moţných deformací a poškození potraviny a znesnadnění výběru spotřebitelem. 

Pokud je k úchově pouţíván uzavíratelný chladící nábytek (zařízení), např. vertikální 

chladící dveřové skříně, je nutné kontrolovat jejich uzavření, aby nedocházelo 

k úniku chladu. 

Při prodeji musí být prováděna kontrola teploty a funkčnosti chladícího zařízení a to 

především před zahájením denního prodeje, při doplňování sortimentu a v případě 

- 196 -


jakéhokoli déletrvajícího vybočení z chladícího reţimu jako je přerušení dodávky 

elektrického proudu, selhání funkce chladícího zařízení apod. 

V chladícím zařízení musí být chladící reţim nastaven tak, aby nedošlo k poškození 

jakosti potraviny ani v důsledku nepřiměřeně nízkých teplot úchovy, popřípadě 

zmrazení části nebo celé hmoty potraviny. Při úchově je bezpodmínečně nutné 

dodrţet stanovené rozpětí podmínek úchovy, tedy i nejniţší teploty úchovy 

stanovené výrobcem potraviny. 

Vnitřní plochy chladícího nábytku (zařízení) nesmí být pokryty námrazou nebo 

nečistotami sniţujícími distribuci chladu a moţností kontaminace obalů potravin. 

Potraviny nelze ukládat do zařízení, které má kontaktní úloţné plochy mokré nebo 

jakýmkoli způsobem znečištěné. 

Prodej potravin vyţadujících jiné specifikované podmínky úchovy 

Potraviny vyţadující úchovu bez působení přímého slunečního svitu nesmí být při 

nabídce prodeje vystavené za výlohami, popř. v částech prodejny, vystavených i po 

omezenou dobu přímému slunečnímu svitu. Výjimku tvoří plochy zastíněné proti 

účinkům záření vhodnou ochrannou fólií, popř. jiným způsobem. 

Přestoţe pojem „temno“ uváděný na obalech některých potravin není ţádnými 

právními předpisy specifikován, a není ani obecně vyţadován ţádný konkrétní 

způsob úchovy, je ţádoucí při vystavování takto označených potravin k prodeji 

zabránit alespoň působení přímého slunečního záření. 

Potraviny vyţadující úchovu při stanovené relativní vlhkosti nesmí být vystavovány 

v prostorech s vysokou vlhkostí a častým mokrým čištěním prostoru, kdy můţe dojít 

k rychlému provlhnutí potraviny a jejího obalu. 

- 197 -


Prodej ostatních potravin 

Při prodeji ostatních potravin musí být zajištěny následující základní poţadavky: 

Potraviny musí být uloţeny vhodným způsobem, aby nedošlo při manipulacích 

a výběru spotřebitelem k poškození jejich obalu, sníţení jakosti popř. poškození 

jejich zdravotní nezávadnosti 

Druhy potravin a nepotravinářského zboţí, které by mohlo negativně ovlivnit 

potraviny, je třeba ukládat prostorově odděleně. Zejména je třeba zajistit 

dostatečné oddělení potravin nebalených a potravin balených v obalech 

propustných pro plyny a těkavé látky od zboţí s výrazných pachem - 

drogistického zboţí, krmiv pro domácí zvířata balených ve vrstvených papírových 

obalech, řezaných nebo hrnkových květin v zemině, čerstvých bylin s kořenovým 

systémem apod. Při vystavování potravin je třeba vzít v úvahu kromě 

kontaminace pachem rovněţ moţnost přímé kontaminace nepotravinářským 

zboţím (z netěsnících a poškozených obalů). 

Před vystavením a při nabídce prodeje potravin je nutné sledovat, zda jsou 

dodrţeny následující poţadavky: 

Nejsou porušeny první obaly potravin – je nutné vyřadit z prodeje balené 

potraviny v papírových nebo plastových obalech, z nichţ dochází k úniku 

potravin. 

Dále vyřadit potraviny, které mají prosáklé obaly unikající sloţkami potraviny, 

např. prosáklé nebo potřísněné unikající tukovou sloţkou, vytékajícími nálevy 

apod. 

Nedochází k deformaci potravin – deformace vznikají obvykle nedodrţením 

stanovených podmínek úchovy – např. čokoládové výrobky, formované tuky 

apod. uloţené nebo přepravované v extrémně teplých podmínkách. Takovéto 

deformované potraviny je třeba vyřadit z oběhu. 

Nedochází k deformaci obalů – tzv. bombáţe; jedná se o nafouknutí, popř. 

vyboulení spodní a svrchní strany (víčka) konzervy, které nejde vmáčknout; popř. 

při zatlačení na obal dochází k úniku plynů, nebo vytékání obsahu z obalu. 

Bombáţ můţe vzniknout buď nedodrţením technologického postupu při výrobě 

potraviny, nebo v důsledku nesprávného skladování a provádění nevhodných 

manipulací s potravinou. Potravina, u které byla zjištěna bombáţ není bezpečná 

pro spotřebitele a proto při zjištění více bombáţí v dodávce je třeba celou 

- 198 -


 

 

 

 

 

dodávku neprodleně vyřadit z oběhu; u konzerv popř. polokonzerv v plechu se 

občas můţe vyskytnout i tzv. „technická bombáţ“. Jedná se o přeplnění obalu s 

následným částečným vypouknutím víčka, které obvykle lze tlakem prstů na 

místo vypouknutí vmáčknout. 

Nedochází k jiným deformacím obalů – je nutné vyřadit z prodeje veškeré 

potraviny, u nichţ došlo k jakýmkoliv deformacím; to je významné zejména 

u výrobků v plechových obalech (např. konzerv, alkoholických a nealkoholických 

nápojů, piva apod.), kdy můţe dojít v důsledku deformace k poškození těsnosti 

obalů a následným biochemickým změnám uvnitř výrobku. Např. v důsledku 

mikrotrhlin v deformované polokonzervě nebo konzervě můţe dojít k průniku 

vzdušného kyslíku pod obal, následnému pomnoţení mikrobů a zkaţení obsahu 

konzervy. Konzumace takovéto potraviny můţe vyvolat u spotřebitele váţné 

zdravotní obtíţe. 

Koroze kovových obalů nebo kovových částí obalů – jedná se především 

o polokonzervy a konzervy v plechu, o různé druhy kovových víček na skleněných 

nebo plastových obalech uloţené ve vlhku nebo kontaminované vodou apod. 

Obaly napadené korozí musí být vyloučeny z oběhu. 

Poškození skleněných obalů – při rozbití části dodávky musí být potraviny velmi 

bedlivě roztříděny, aby nemohly být prodávány potraviny v skleněných obalech 

s roztříštěným hrdlem pod uzávěrem, v prasklých obalech nebo obalech 

potřísněných skleněnými střípky - všechny tyto moţnosti poškození musí být 

identifikovány jako významné nebezpečí pro spotřebitele a to nejen při konzumaci 

potraviny. 

Kontaminace obalů nečistotami, exkrementy ţivočišných škůdců, chemikáliemi 

popř. jinými druhy kontaminantů - potraviny ve znečištěných obalech musí být 

vyloučeny z oběhu; je nutné řádně kontrolovat především potraviny v takových 

obalech, kdy při konzumaci potraviny dochází ke kontaktu dutiny ústní 

spotřebitele s povrchovou části obalu. Jedná se především o pivo, nealkoholické 

a alkoholické nápoje v taţených plechovkách nebo obdobných obalech. 

Významné nebezpečí hrozí při kontaminaci močí hlodavců, popř. ptačím trusem; 

na obalu mohou přeţívat nebezpečné druhy mikroorganismů, přenosné těmito 

ţivočichy. 

Napadení ţivočišnými škůdci - sledovat při prodeji případný výskyt různých druhů 

- 199 -


 

o zavíječů a jejich vývojových stádií u rizikových výrobků (mouka, směsi pro 

přípravu moučných jídel, trvanlivé pečivo, koření, suché plody, ovesné vločky, 

čokoládové výrobky obsahující cereálie a suché plody apod.), 

o brouků především v luštěninách a rýţi, 

o hmyzu (rusů a švábů) znečišťujícího exkrementy a vývojovými stadii potraviny 

a vyskytujícímu se především v teplých a vlhkých prostorách, 

o ohlodání obalů a potravin způsobených myšovitými hlodavci, 

o ptáků, oklovávajících potraviny, ale především kontaminujících prostředí 

potravinářského podniku trusem a přenášenými roztoči, popř. dalších. 

Při zjištění napadení škůdci je nutné okamţitě vyřadit napadenou dávku 

z prostoru, kde jsou uloţeny další potraviny. Způsob sledování škůdců 

a provádění opatření proti jejich vniku a působení je popsán v kapitole Kontrola 

ţivočišných škůdců. 

Kontrola označení potraviny 

Při převzetí potraviny je třeba zkontrolovat, zda etikety nejsou oddělené od obalů, 

uváděné údaje nejsou smazané nebo překryté, zda všechny údaje jsou dobře čitelné 

a úplné. Prodejce je schopen ověřit před prodejem úplnost některých základních 

údajů při označení potraviny na obalu; první tři níţe uvedené poţadavky mohou být 

ověřeny u kaţdé potraviny: 

název, pod nímţ je potravina uvedena do oběhu, 

jméno a adresa výrobce, nebo dovozce nebo balírny nebo prodejce, 

údaj o mnoţství, s výjimkou potravin, které mohou být prodávány po kusech, 

a dále 

údaj o datu pouţitelnosti nebo minimální trvanlivosti s výjimkou potravin 

uvedených v příloze příručky „Potraviny, u kterých nemusí být uváděno datum“, 

u potravin označených datem pouţitelnosti (spotřebujte do) i údaj o podmínkách 

skladování (úchovy), 

údaj o sloţení potraviny (i kdyţ prodejce obvykle nemůţe ověřit správnost 

uvedených sloţek), 

označení šarţe v případě, ţe není na obale vyznačeno celé datum pouţitelnosti 

nebo minimální trvanlivosti vyjádřené dnem, měsícem a popř. i rokem (tzn., ţe je 

uvedeno zkrácené datum pouţitelnosti nebo minimální trvanlivosti vyjádřené 

- 200 -


 

 

údajem např. „spotřebujte do konce měsíce…..“, nebo např. údajem „minimální 

trvanlivost do konce roku…“), 

údaj o způsobu pouţití (přípravy), pokud by při nesprávném způsobu pouţití 

mohla být poškozena jakost, popř. zdravotní nezávadnost potraviny, 

údaj o třídě jakosti potravin, u nichţ je tak předpisem stanoveno (např. 

u baleného ovoce a zeleniny, šunky apod.). 

Dále je třeba ověřit, zda údaje na obalu potraviny určené pro konečného spotřebitele 

jsou uvedeny v jazyce českém. 

Podmínky prodeje potravin s prošlou dobou minimální trvanlivosti 

Pokud se prodejce rozhodne uvádět do oběhu potraviny s prošlou dobou minimální 

trvanlivosti, musí při nabídce k prodeji takových potravin splnit poţadavky ustanovení 

§ 10 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách 

a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů. 

Dle zákonem stanovených poţadavků mohou být do oběhu uváděny potraviny 

s prošlou dobou minimální trvanlivosti, pouze pokud jsou zdravotně nezávadné, 

pokud jsou zřetelně označené jako potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti 

a pokud jsou odděleně umístěné od ostatních potravin (potravin s neprošlou dobou 

minimální trvanlivosti). 

Stanovené podmínky úchovy při uvádění do oběhu musí prodejce do ukončení 

doprodeje potravin nebo do jejich vyřazení z prodeje dodrţet. Potraviny musí být 

stále uloţeny v odpovídajících podmínkách úchovy; potraviny vyţadující úchovu 

v chladu není moţno doprodávat v nákupních vozících, nákupních koších, 

přepravních obalech apod., předsunutých před chlazené prostory, kde není 

poţadovaná teploty úchovy zajištěna. 

Nesmí být rovněţ prodávány ani potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti, 

které jsou deformované, znečištěné, s poškozenými obaly, nečitelnými údaji, 

páchnoucí apod., tedy takové, které jsou nevhodné ke spotřebě. 

- 201 -


Při nabídce potravin k prodeji s prošlou dobou minimální trvanlivosti je nepřijatelné 

zvýrazňovat údaj „akce“, „cenová bomba“, „výhodná koupě“ apod., pokud současně 

a minimálně se stejnou výrazností není uveden povinný údaj stanovený zákonem, ţe 

se jedná o potravinu s prošlou dobou minimální trvanlivosti. 

Prodejce by měl průběţně sledovat uplývající dobu trvanlivosti u jednotlivých 

potravin. Je nejvýše ţádoucí, aby prodejce nabídl spotřebiteli potraviny ještě před 

uplynutím stanovené doby minimální trvanlivosti, a to třeba i za zvýhodněných 

podmínek pro spotřebitele. Pak není nevhodné sníţenou cenu při nabídce k prodeji 

zdůraznit. 

Postup při mimořádné události nebo havárii v provozovně potravinářského 

podniku 

Pokud nastane v provozovně potravinářského podniku jakákoliv mimořádná situace 

(dlouhodobý výpadek energií - např. elektrického proudu, zaplavení vodou, poţár, 

zřícení provozních prostor nebo jejich části) je třeba, aby provozovatel 

potravinářského podniku postupoval v souladu se článkem 19 Odpovědnost za 

potraviny nařízení (ES) č. 178/2002. Provozovatel potravinářského podniku je kromě 

jiného povinen v mezích své činnosti provést takové kroky, jimiţ vyloučí z oběhu 

potraviny nesplňující poţadavky na jejich bezpečnost a zároveň musí uvědomit 

příslušené orgány o opatřeních, které přijal s cílem předejít riziku pro konečného 

spotřebitele. 

Potraviny, u nichţ není vyţadováno označení datem minimální trvanlivosti (ani 

datem pouţitelnosti) 

Čerstvé ovoce, čerstvá zelenina a konzumní brambory neloupané, nekrájené 

nebo jinak neupravené, přičemţ naklíčená semena a podobné výrobky, např. 

klíčky luštěnin musí být datem minimální trvanlivosti označeny; 

konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje s obsahem alkoholu 10 

a více % objemových, s výjimkou likérů s vaječnou. mléčnou nebo smetanovou 

sloţkou; 

vína, likérová vína, šumivá vína, aromatizovaná vína a další výrobky podle 

zvláštního předpisu (zákona č. 321/2004 Sb.), jakoţ i výrobky získané z jiného 

- 202 -


 

 

 

 

 

 

 

 

ovoce neţ z hroznů a nápoje, které spadají pod kódy celního sazebníku 

22060039 a 22062259 a jsou vyrobeny z hroznů nebo hroznového moštu; 

pekařské výrobky určené ke spotřebě do 24 hodin; 

jedlá sůl; 

přírodní sladidla v pevném stavu; 

cukrovinky vyrobené převáţně z přírodních sladidel a barviv nebo látek určených 

k aromatizaci; 

ţvýkačky a podobné výrobky určené ke ţvýkání; 

kvasný ocet; 

limonády, ovocné šťávy, ovocné nektary a alkoholické nápoje, pokud se tyto 

potraviny nacházejí v nádobách o obsahu nad 5 litrů a pokud jsou určeny pro 

provozovny stravovacích sluţeb; 

jednotlivé porce nebalené zmrzliny. 

5.10. PRÁVNÍ RÁMEC - POTRAVINY 

Platná česká legislativa vztahující se na potravinářské výrobky rostlinné 

a ţivočišné - k 30. 9. 2009 

Zkratka Plný název předpisu Platnost od 

Zák.č. 110/1997 Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových 1.9.1997 – 

Sb. v úplném výrobcích a o změně a doplnění některých 

znění 

souvisejících zákonů 

Zákon č. 

456/2004 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

326/2001 Sb. 

Úplné znění zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách 

a tabákových výrobcích a o změně a doplnění 

některých souvisejících zákonů, jak vyplývá ze změn 

provedených zákonem č. 119/2000 Sb., zákonem č. 

306/2000 Sb., 

č. 94/2004 sb. a zákonem č. 316/2004 Sb. 

Novelizován zákonem č. 224/2008 Sb., 

s účinností od 15. 5. 2008 

Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí 

§ 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 

Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a 

o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, 

ve znění pozdějších předpisů, pro maso, masné 

výrobky, ryby, ostatní vodní ţivočichy a výrobky 

z nich, vejce a výrobky z nich. 

1.9.1997 - 

1.10.2001 - 

- 203 -



Vyhl. MZe č. 

264/2003 Sb. 

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 326/2001 Sb., 1.9.2003 - 

kterou se provádí § 18 písm. a), d), g), h), i) a j) 

zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových 

výrobcích a o změně a doplnění některých 

souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, 

pro maso, masné výrobky, ryby, ostatní vodní 

ţivočichy a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich 

Novelizováno vyhláškou č. 169/2009 Sb., 

Vyhl. MZe č. 

333/1997 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

93/2000 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

268/2006 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

447/2004 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

446/2004 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

366/2005 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

132/2004 Sb. 

s účinností od 1. 7. 2009 

Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se 

provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 

110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích 

a o změně a doplnění některých souvisejících 

zákonů, pro mlýnské obilné výrobky, těstoviny, 

pekařské výrobky a cukrářské výrobky a těsta 

Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se mění 

vyhláška Ministerstva zemědělství š. 333/1997 Sb., 

kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) 



souvisejících zákonů, pro mlýnské obilné výrobky, 

těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky 

a těsta 

Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se mění 

vyhláška Ministerstva zemědělství š. 333/1997 Sb., 

kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) 



souvisejících zákonů, pro mlýnské obilné výrobky, 

těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky 

a těsta, ve znění vyhlášky č. 93/2000 Sb. 

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se 

stanoví poţadavky na mnoţství a druhy látek 

určených k aromatizaci potravin, podmínky jejich 

pouţití, poţadavky na jejich zdravotní nezávadnost 

a podmínky pouţití chininu a kofeinu 


stanoví chemické poţadavky na zdravotní 

nezávadnost jednotlivých druhů potravin 

a potravinových surovin, podmínky pouţití látek 

přídatných, pomocných a potravních doplňků – 

zrušena vyhláškou č. 185/2008 Sb., 

Vyhláška Ministerstva zemědělství o poţadavcích na 

některé zmrazené potraviny 

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví 

o mikrobiologických poţadavcích na potraviny, 

způsobu jejich kontroly a hodnocení 

Zrušena vyhláškou č. 467/2006 Sb., 

12.12.1997 - 

1.9.2000 - 

1.7.2006 - 

1.8.2004 - 

1.8.2004 - 

1.1.2006 - 

20.9.2006 - 

- 204 -



Vyhl. MZ č. Vyhláška, kterou se zrušuje vyhláška 20.9.2006 - 

467/2006 Sb. č. 132/2004 Sb., o mikrobiologických poţadavcích na 

Vyhl. MZe č. 

211/2004 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

611/2004 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

238/2005 Sb. 

Vyhl. MZe č 


Vyhl. MZ č. 

304/2004 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

152/2005 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

431/2005 Sb. 

Vyhl. MZ 

č.305/2004 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

76/2003 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

77/2003 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

133/2004 Sb. 

potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení 

Vyhláška Ministerstva zemědělství o metodách 

zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních 

vzorků za účelem zjišťování jakosti a zdravotní 

nezávadnosti potravin nebo surovin určených k jejich 

výrobě a jakosti tabákových výrobků 

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 211/2004 Sb., 

o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy 

kontrolních vzorků 



kontrolních vzorků, ve znění vyhlášky 

č. 611/2004 Sb. 



kontrolních vzorků, ve znění pozdějších předpisů 


stanoví druhy a podmínky pouţití přídatných 

a pomocných látek při výrobě potravin 


kterou se stanoví druhy a podmínky pouţití 

přídatných a pomocných látek při výrobě potravin 


kterou se stanoví druhy a podmínky pouţití 

přídatných a pomocných látek při výrobě potravin, ve 

znění vyhlášky č. 152/2005 Sb. 

Vyhláška, kterou se stanoví druhy kontaminujících 

a toxikologicky významných látek a jejich přípustné 

mnoţství v potravinách 

Vyhláška, kterou se stanoví poţadavky pro přírodní 

sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi 

kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony 

Novelizováno vyhláškou č. 43/2005 Sb., 


Vyhláška, kterou se stanoví poţadavky pro mléko, 

mléčné výrobky, mraţené krémy a jedlé tuky a oleje 

Novelizováno vyhláškami č. 124/2004 Sb., 

78/2005 Sb., poslední novela vyhlášky č. 

370/2008 Sb., s účinností od 7. 10. 2008 

Vyhláška o podmínkách ozařování potravin 

a surovin, o nejvyšší přípustné dávce záření a 

o způsobu označení ozáření na obalu 

1.5.2004 - 

24.11.2004 - 

1.9.2005 

4.11.2005 - 

20.5.2004 - 

1.5.2005 - 

1.11.2005 - 

20.5.2004 - 

1.5.2004 - 

1.7.2003 - 

30.4.2004 - 

- 205 -



Vyhl. MZe č. Vyhláška, kterou se stanoví poţadavky pro čerstvé 12.3.2004 - 

157/2003 Sb. ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce 

a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, 

houby, brambory a výrobky z nich, jakoţ i další 

způsoby jejich označování, ve znění pozdějších 

Vyhl. MZe č. 

329/1997 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

330/1997 Sb. 

Vyhl. Mze č. 

78/2003 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

331/1997 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

113/2005 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

368/2005 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

497/2005 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

147/1998 Sb. 

předpisů 


§ 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 

Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a 

o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, 

pro škrob a výrobky ze škrobu, luštěniny a olejnatá 

semena, ve znění pozdějších předpisů 




§ 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., 

o potravinách a tabákových výrobcích a o změně 

a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, 

kávu a kávoviny, ve znění pozdějších předpisů 


kterou se provádí § 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 

110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích 

a o změně a doplnění některých souvisejících 

zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny, ve znění 

pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 91/2000 

Sb. 

Vyhláška, kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) 

a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách 


některých souvisejících zákonů, pro koření, jedlou 

sůl, dehydratované výrobky a ochucovadla a hořčici , 

ve znění pozdějších předpisů 



Vyhláška Ministerstva zemědělství o způsobu 

označování potravin a tabákových výrobků 


o způsobu označování potravin a tabákových 

výrobků 


o způsobu označování potravin a tabákových 

výrobků, ve znění vyhlášky č. 368/2005 Sb. 

Vyhláška Ministerstva zemědělství o způsobu 

stanovení kritických bodů v technologii výroby 


371/2007 Sb., 127/2008 Sb., s účinností od 31. 5. 

2008 

11.12.1997 - 

11.12.1997 - 

1.7.2003 - 

11.12.1997 - 

4.3.2005 - 

25.11.2005 - 

1.12.2005 - 

1.1.1999 - 

- 206 -



Vyhl. MZe č. 

196/2002 

Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se mění 1.7.2002 - 

vyhláška Ministerstva zemědělství č. 147/1998 Sb., 

o způsobu stanovení kritických bodů v technologii 

Vyhl. MZe č. 

161/2004 Sb. 

Zák. č. 

166/1999 Sb. 

v úplném znění 

Zák. č. 

147/2006 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

200/2003 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

638/2004 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

201/2003 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

651/2004 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

202/2003 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

652/2004 Sb. 

Zák. č. 20/1966 

Sb. 

Zák. č. 

258/2000 Sb. 

Zák.č. 392/2005 

Sb. 

výroby 


o způsobu stanovení kritických bodů v technologii 

výroby, ve znění vyhlášky č. 196/2002 Sb. 

Zákon o veterinární péči a o změně některých 

souvisejících zákonů (veterinární zákon) 

Úplné znění zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární 

péči a o změně některých souvisejících zákonů 

(veterinární zákon), jak vyplývá z pozdějších změn 

Poslední úplné znění zákona je uvedeno 

v zákoně č. 332/2008 s účinnosti od 1. 7. 2008 

Vyhláška Ministerstva zemědělství o veterinárních 

poţadavcích na vaječné výrobky 


o veterinárních poţadavcích na vaječné výrobky, 

a vyhláška č. 203/2003 Sb., o veterinárních 

poţadavcích na mléko a mléčné výrobky 

Vyhláška Ministerstva zemědělství o veterinárních 

poţadavcích na čerstvé drůbeţí maso, králičí maso, 

maso zvěře ve farmovém chovu a maso volně ţijící 

zvěře 


o veterinárních poţadavcích na čerstvé drůbeţí 

maso, králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu 

a maso volně ţijící zvěře 

Novelizováno vyhláškou č. 4/2007 Sb., a 206/2007 

Sb., s účinností od 1. 9. 2007 

Vyhláška o veterinárních poţadavcích na čerstvé 

maso, mleté maso, masné polotovary a masné 

výrobky 


o veterinárních poţadavcích na čerstvé maso, mleté 

maso, masné polotovary a masné výrobky, ve znění 

vyhlášky č. 375/2003 Sb. a vyhlášky č. 201/2004 Sb. 

Novelizováno vyhláškou č. 232/2005 Sb., 4/2007 


Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, ve znění 

pozdějších předpisů 

Zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně 

některých souvisejících zákonů 

Zákon, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., 

o ochraně veřejného zdraví a o změně některých 


a některé další zákony 

1.1.2004 - 

13.7.1999 - 

20.4.2006 - 

27.3.2003 - 

1.1.2005 - 

27.6.2003 - 

1.1.2005 - 

27.6.2003 - 

1.1.2005 - 

1966 - 

1.1.2001 - 

19.8.2005 - 

- 207 -



Zák. č. 

471/2005 Sb. 

Úplné znění zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně 27.9.2005 - 

veřejného zdraví a o změně některých souvisejících 

Vyhl. MZ č. 

252/2004 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

38/2001 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

186/2003 Sb. 

Vyhl. MZe č. 

137/2004 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

127/2006 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

54/2004 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

158/2004 Sb. 

Vyhl. MZ č. 


Zákon č. 

78/2004 Sb. 

Vyhl. č. 

209/2004 Sb. 

Zák. č. 

185/2001 Sb. 

zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn 

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o ochraně 

veřejného zdraví, kterou se stanoví poţadavky na 

pitnou vodu a rozsah četnosti její kontroly 

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, o hygienických 

poţadavcích na výrobky určené pro styk 

s potravinami a pokrmy 


o hygienických poţadavcích na výrobky určené pro 

styk s potravinami a pokrmy 

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o hygienických 

poţadavcích na stravovací sluţby a o zásadách 

osobní a provozní hygieny při činnostech 

epidemiologicky závazných 

Vyhláška, kterou se zrušuje vyhláška Ministerstva 

zdravotnictví č. 347/2002 Sb., o hygienických 

poţadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení 

prodejny podle sortimentu prodávaných potravin 

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, o potravinách 

určených pro zvláštní výţivu a o způsob jejich pouţití 


473/2006 Sb., 157/2008 Sb., s účinností od 15. 5. 

2008 


stanoví maximální přípustné mnoţství rezidují 

jednotlivých druhů pesticidů v potravinách 

a potravinových surovinách 

Novelizováno vyhláškami č. 68/2005 Sb., a 


Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o způsobu 

výpočtu a uvádění výţivové (nutriční) hodnoty 

potravin a o značení údaje o moţném nepříznivém 

ovlivnění zdraví 

Zákon o nakládání s geneticky modifikovanými 

organismy a genetickými produkty, ve znění 


Novely zákonů č. 346/2005 Sb., 124/2008 Sb., a 


Vyhláška o bliţších podmínkách nakládání s 

geneticky modifikovanými organismy a genetickými 

produkty 



Zákon o odpadech a o změně některých dalších 

zákonů 

1.5.2004 - 

19.1.2001 - 

9.6.2003 - 

1.4.2004 - 

30.4.2006 - 

15.2.2004 - 

15.4.2004 - 

1.8.2004 - 

22.1.2004 – 

(část od 

1.5.2004) 

15.4.2004 - 

1.1.2002 - 

- 208 -



Zák. č. 

275/2002 Sb. 

Zákon, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., 1.1.2003 

o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve 

Zák. č. 

188/2004 Sb. 

Zák. č. 

7/2005 Sb. 

Zák. č. 

314/2006 Sb. 

Zák. č. 

477/2001 Sb. 

Zák. č. 94/2004 

Sb. 

Zák. č. 66/2006 

Sb. 

Vyhl. MPO č. 

115/2002 Sb. 

Zákon č. 

505/1990 Sb. 

Zák. č. 

119/2000 Sb. 

Vyhl. MPO 

č.328/2000 Sb. 

znění pozdějších předpisů 









znění pozdějších předpisů, a zákon č. 140/1961 Sb., 

trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 

Zákon o obalech a o změně některých zákonů 

(zákon o obalech) 


o obalech a o změně některých zákonů (zákon 

o obalech), ve znění pozdějších předpisů, zákon 

č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových 



a zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské 

a potravinářské inspekci a o změně některých 

souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 



o obalech), ve znění pozdějších předpisů 

Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu 

o podrobnostech nakládání s obaly 

Zrušena zákonem č. 66/2006 Sb., 

26. 3. 2004 – 

(část. od 1. 5. 

2004) 

16. 12. 2004 – 

(část. od 13. 8. 

2005, resp. od 

1. 1. 2009)– 

23. 5. 2006 – 

(část. od 1. 1. 


1. 4. 2007) 

1.1.2002 

29.1.2004 - 

1.2.2006 - 

22.3.2002 - 

O metrologii ve znění pozdějších předpisů 1.2.1991 - 


o metrologii, zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách 


některých souvisejících zákonů, a zákon č. 20/1993 

Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti 

technické normalizace, metrologie a státního 

zkušebnictví, ve znění zákona č. 22/1997 Sb. 

Poslední novela zákona je uvedena v zákoně č. 

481/2008 Sb., s účinností od 1. 1. 2009 


o způsobu zhotovení hotově baleného zboţí, jehoţ 

mnoţství se vyjadřuje v jednotkách hmotnosti nebo 

objemu 

1.7.2000 - 

1. 7. 2001 – 

- 209 -


Evropské předpisy 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 

2004 o hygieně potravin. 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 

2002, kterým se stanoví obecné zásady a poţadavky potravinového práva, 

zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se 

bezpečnosti potravin. 

Nařízení komise (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005 

o mikrobiologických kritériích pro potraviny. 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 

o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami. 

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 

o sbliţování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, 

jejich nabízení k prodeji a související reklamy. 

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 1995/2/ES ze dne 20. února 1995 

o potravinářských přídatných látkách jiných neţ barviva a sladidla. 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1994/36/ES ze dne 30. června 1994 

o barvivech pro pouţití v potravinách. 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1994/35/ES ze dne 30. června 1994 

o náhradních sladidlech pro pouţití v potravinách. 

Nařízení Komise (ES) 466/2001 ze dne 8. března 2001, kterým se stanoví 

maximální limity určitých kontaminantů v potravinách. 

Nařízení Rady (ES) č. 2375/2001 ze dne 29. listopadu 2001, kterým se mění 

nařízení Komise (ES) 466/2001, kterým se stanoví maximální limity určitých 

kontaminantů v potravinách. 

Nařízení Komise (ES) 221/2002 ze dne 6. února 2002 doplňující nařízení (ES) 

466/2001 stanovující maximální limity určitých kontaminantů v potravinách. 

Nařízení Komise (ES) č. 257/2002 ze dne 12. února 2002, kterým se mění 

nařízení (ES) č. 194/97, kterým se stanoví maximální limity některých 

kontaminantů v potravinách a nařízení (ES) č. 466/2001, kterým se stanoví 

maximální limity některých kontaminantů v potravinách. 

Nařízení Komise (ES) č. 2174/2003 ze dne 12. prosince 2003, kterým se mění 

nařízení (ES) č. 466/2001, pokud jde o aflatoxiny. 

- 210 -


Nařízení Komise (ES) č. 242/2004 ze dne 12. února 2004, kterým se mění 

nařízení 466/2001 co se týče neorganického cínu v potravinách. 

Nařízení Komise (ES) č. 78/2005 ze dne 19. ledna 2005, kterým se mění nařízení 

(ES) č. 466/2001, pokud jde o těţké kovy. 

Směrnice Komise 2005/4/ES ze dne 19. ledna 2005, kterou se mění směrnice 

2001/22/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy pro 

úřední kontrolu dodrţování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti a 3-MCPD 

v potravinách. 

Směrnice Rady č. 88/388/EHS ze dne 22. června 1988 o sbliţování právních 

předpisů členských států týkajících se látek určených k aromatizaci pro pouţití 

v potravinách a výchozích materiálů pro jejich výrobu. 

Směrnice Komise 91/71/EHS ze dne 16. ledna 1991, kterou se doplňuje směrnice 

Rady 88/388/EHS o sbliţování právních předpisů členských států týkajících se 

látek určených k aromatizaci pro pouţití v potravinách a výchozích materiálů pro 

jejich výrobu. 

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2232/96 ze dne 28.října 1996, 

kterým se stanoví postup Společenství pro látky určené k aromatizaci pouţívané 

nebo určené k pouţití v potravinách nebo na nich. 

Komoditní směrnice 

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2000/36/ES ze dne 23. června 2000 

o kakaových a čokoládových výrobcích určených k lidské spotřebě. 

5.11. PRÁVNÍ RÁMEC – KOSMETIKA A RYCHLOOBRÁTKOVÉ DROGISTICKÉ ZBOŢÍ 

Platná legislativa vztahující se na kosmetiku a rychloobrátkové drogistické 

zboţí – k 30. 9. 2009 


Zákon č. 

102/2001 Sb. 

Zákon o obecné bezpečnosti výrobků a o změně 

některých zákonů 

Úplné znění je uvedeno v zákoně 348/2004 Sb., 

další novely v zákonech 229/2006 Sb., 160/2007 

Sb., a 378/2007 Sb., s účinností od 31. 12. 2007 

1.7.2001 - 

(§9 aţ 12 od 

1.5.2004) 

- 211 -



Zák. č. 

277/2003 Sb. 

Zákon č. 

22/1997 Sb. 

Zák. č. 

205/2002 Sb. 

Zák. č. 

226/2003 Sb. 

NV č. 

163/2002 Sb. 

NV č. 

190/2002 Sb. 

NV č. 25/2004 

Sb. 

NV č. 

194/2001 Sb. 

Zák. č. 

258/2000 Sb. 


o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých 

zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve 

znění zákona č. 146/2002 Sb., zákon č. 22/1997 Sb., 

o technických poţadavcích na výrobky a o změně 

a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších 

předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně 

spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 

1. 5. 2004 – 

(část. od 6. 8. 

2003) 

Zákon o technických poţadavcích na výrobky 24.1.1997 - 




předpisů, a některé další zákony 




předpisů, zákon č.64/1986 Sb., o České obchodní 

inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 

505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších 

předpisů, a zákon č. 61/1988 Sb., o hornické 

činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve 


Další novely v zákoně č. 277/2003 Sb., 186/2006 

Sb., 229/2006 Sb., a 481/2008 Sb., s účinností od 

1. 1. 2009 

Nařízení vlády, kterým se stanoví technické 

poţadavky na vybrané stavební výrobky 

Novela NV č. 312/2005 Sb., s účinností od 1. 9. 

2005 


poţadavky na stavební výrobky označované CE 

Novely NV č. 251/2003 Sb., 128/2004 Sb., 



poţadavky na zdravotnické prostředky 

Zrušeno č. 336/2004 Sb., které bylo novelizováno 

č. 212/2007 Sb., s účinností od 1. 9. 2007 


poţadavky na aerosolové rozprašovače 

Novela NV č. 305/2006 Sb., s účinností od 15. 6. 

2006 

Zákon o ochraně veřejného zdraví a o změně 

některých souvisejících zákonů 

Řada novel – poslední 274/2008 Sb., a 381/2008 


1. 9. 2002 – 

(část. od 1. 5. 

2004) 

26. 6. 2003 – 

(část. od 1. 5. 

2004) 

24.4.2002 - 

1.5.2004 - 

1.5.2004 - 

1.2.2002 - 

1.1.2001- 

- 212 -



Zák. č. 

274/2003 Sb. 

Zákon, kterým se mění zákony na úseku ochrany 1. 10. 2003 – 

veřejného zdraví 

Další novely v zák. č. 426/2003 S., 316/2004 Sb., 

Zák. č. 

392/2005 Sb. 

Zák. č. 

471/2005 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

26/2001 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

268/2001 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

444/2004 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

126/2005 Sb. 

626/2004 Sb., 264/2006 Sb., 378/2007 Sb., 


o ochraně veřejného zdraví a o změně některých 


a některé další zákony 

Úplné znění zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně 

veřejného zdraví a o změně některých souvisejících 

zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn 

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o hygienických 

poţadavcích na kosmetické prostředky, 

o náleţitostech ţádosti o neuvedení ingredience na 

obalu kosmetického prostředku a o poţadavcích na 

vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu 

kosmetického prostředku (vyhláška o kosmetických 

prostředcích) 

Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva 







prostředcích) 








prostředcích), ve znění vyhlášky č. 268/2001 Sb. 








prostředcích ve znění pozdějších předpisů) 

19.8.2005 - 

27.9.2005 - 

8.1.2001 - 

12.7.2001 - 

16.7.2004 - 

16.3.2005 - 

- 213 -



Vyhl. MZ č. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva 21.3.2006 - 

104/2006 Sb. zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických 






prostředcích ve znění pozdějších předpisů), ve znění 

Vyhl. MZ č. 

260/2006 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

474/2006 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

409/2005 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

38/2001 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

186/2003 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

252/2004 Sb. 









prostředcích ve znění pozdějších předpisů), ve znění 









prostředcích ve znění, a zrušuje se vyhláška č. 

75/2003 Sb., o stanovení názvosloví ingrediencí 

kosmetických prostředků pozdějších předpisů), ve 


Novely vyhl. č. 112/2007 Sb., 230/2007 Sb., 

334/2007 Sb., 369/2008 Sb., a 99/2009 Sb., 


Vyhláška o hygienických poţadavcích na výrobky 

přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu 

vody 

Vyhláška o hygienických poţadavcích na výrobky 

určené pro styk s potravinami a pokrmy 

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 38/2001 Sb. 

o hygienických poţadavcích na výrobky určené pro 

styk s potravinami a pokrmy 

Novely vyhl. č. 207/2006 Sb., 551/2006 Sb., 

271/2008 Sb., 386/2008 Sb., a 127/2009 Sb., 


Vyhláška, kterou se stanoví hygienické poţadavky na 

pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné 

vody 

19.5.2006 - 

30.10.2006 - 

15.11.2005 - 

1.2.2001- 

24.6.2003 - 

30.4.2004 - 

- 214 -



Vyhl. MZ č. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 252/2004 Sb., 1.6.2005 - 

187/2005 Sb. kterou se stanoví hygienické poţadavky na pitnou 

a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody 

Novela vyhl. č. 293/06 Sb., s účinností od 19. 6. 

2006 

Zákon č. Zákon o chemických látkách a chemických 1. 5. 2004 – 

356/2003 Sb. 

Zák. č. 

345/2005 Sb. 

Vyhl. MPO č. 

232/2004 Sb. 

Vyhl. MPO č. 

369/2005 Sb. 

Vyhl. MPO č. 

231/2004 Sb. 

Vyhl. MPO č. 

460/2005 Sb. 

Vyhl. MŢP č. 

221/2004 Sb. 

Vyhl. MŹP č. 

109/2005 Sb. 

prostředcích a o změně některých dalších zákonů 

Zákon, kterým se mění zákon č. 356/2003 Sb. 

o chemických látkách a chemických prostředcích a 

o změně některých dalších zákonů, ve znění 


Úplné znění zákona je uvedeno v zák. č. 440/2008 


Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení 

zákona o chemických látkách a chemických 

přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se 

klasifikace, balení a označování nebezpečných 

chemických látek a chemických přípravků 

Vyhláška, kterou se mění vyhl. č. 232/2004 Sb., 

kterou se provádějí některá ustanovení zákona 

o chemických látkách a chemických přípravcích a 

o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, 

balení a označování nebezpečných chemických látek 

a chemických přípravků 

Novely vyhl. č. 28/2007 Sb., a 389/2008 Sb., 


Vyhláška, kterou se stanoví obsah bezpečnostního 

listu k nebezpečné chemické látce a chemickému 

přípravku 


kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního 

listu k nebezpečné chemické látce a chemickému 

přípravku) 

Vyhláška, kterou se stanoví seznamy nebezpečných 

chemických látek a nebezpečných chemických 

prostředků, jejichţ uvádění na trh je zakázáno nebo 

jejichţ uvádění na trh, do oběhu nebo pouţívání je 

omezeno 


kterou se stanoví seznamy nebezpečných 




omezeno 

29.7.2005 

1.5.2004 - 

1.11.2005 - 

1.5.2004 - 

9.11.2005 - 

1. 5. 2004 – 

16. 3. 2005 – 

(část. od 1. 9. 

2005) 

- 215 -



Vyhl. MŹP č. Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 221/2004 Sb., 1. 7. 2006 – 

78/2006 Sb. kterou se stanoví seznamy nebezpečných 




Vyhl. MŹP č. 

284/2006 Sb. 

Zák. č. 

120/2002 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

304/2002 Sb. 

Vyhl. MZ č. 

305/2002 Sb. 

Zák. č. 

86/2002 Sb. 

Zák. č. 

92/2004 Sb. 

Vyhl. MŢP č. 

355/2002 Sb. 

omezeno, ve znění vyhlášky č. 109/2005 Sb. 


kterou se stanoví seznamy nebezpečných 




omezeno, ve znění pozdějších předpisů 

Novely vyhl. č. 540/2006 Sb., a 135/2007 Sb., 


Zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění 

biocidních přípravků a účinných látek na trh a 

o změně některých souvisejících zákonů 

Úplné znění zákona je uvedeno v zák. č. 86/2009 

Sb., s účinností od 1. 1. 2009 

Vyhláška, kterou se stanoví podrobná specifikace 

zásad a postup hodnocení biocidních přípravků 

a účinných látek 

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 305/2002 Sb., 

kterou se stanoví obsah ţádosti a podrobná 

specifikace údajů předkládaných před uvedením 

biocidního přípravku nebo účinné látky na trh - 

účinnost od 9.7.2002 

Novela vyhl. č. 382/2007 – s účinností od 1. 1. 

2008 

Zákona, o ochraně ovzduší a o změně některých 

dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) 


o ochraně ovzduší a o změně některých dalších 

zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona 

č. 521/2002 Sb. 

Úplné znění zákona je uvedeno v zák. č. 472/2005 

Sb., poslední novela vyhláška č. 483/2008 Sb., 


Vyhláška, kterou se stanoví emisní limity a další 

podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů 

znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické 

látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla 

a ze skladování a distribuce benzinu 

Zrušena předpisem 146/2007 Sb., s účinností od 

1. 1. 2008 

1. 7. 2006 – 

1.7.2002 - 

9.7.2002 - 

9.7.2002 - 

1.6.2002 - 

3.3.2004 - 

(některá 

ustanovení od 

1.5.2004 - ) 

14.8.2002 - 

- 216 -



Zákon č. 

634/1992 Sb. 

Zákon o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších 

předpisů 

Podrobnosti – viz kapitola č. 3.1 této příručky; 

poslední novela zák. č. 36/2008 Sb., s účinností 

16.12.1992 - 

Zák. č. 

439/2003 Sb. 

Zák. č. 

217/2004 Sb. 

Zák. č. 

229/2006 Sb. 

Zákon č. 

505/1990 Sb. 

Zák. č. 

119/2000 Sb. 

Vyhl. MPO 

č.328/2000 Sb. 

Zák. č. 

477/2001 Sb. 

Zák. č. 

66/2006 Sb. 

Vyhl. MPO č. 

115/2002 Sb. 

od 12. 2. 2008 


o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších 

předpisů, a zákon a. 634/1992 Sb., o ochraně 

spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů 


o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů, 

ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1995 

Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona 

č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového 

a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, 

ve zněním pozdějších předpisů 


o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, 

a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů 

3. 12. 2003 – 

8. 4. 2004 – 

26. 4. 2006 – 

Zákon o metrologii ve znění pozdějších předpisů 1.2.1991- 


o metrologii, zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách 


některých souvisejících zákonů, a zákon č. 20/1993 

Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti 

technické normalizace, metrologie a státního 

zkušebnictví, ve znění zákona č. 22/1997 Sb. 

Novela zák., č. 481/2008 Sb., s účinností od 1. 1. 

2009 


o způsobu zhotovení hotově baleného zboţí, jehoţ 

mnoţství se vyjadřuje v jednotkách hmotnosti nebo 

objemu 

Novela vyhl. č. 404/2008 Sb., s účinností od 11. 4. 


Zákon o obalech a o změně některých zákonů 

(zákon o obalech) 



o obalech), ve znění pozdějších předpisů 


o podrobnostech nakládání s obaly 

Zrušena zák. č. 66/2006 Sb., 

1.7.2000 - 

1. 7. 2001 – 

1.1.2002 - 

1. 2. 2006 – 

22.3.2002 - 

- 217 -



Zákon č. Zákon o odpadech a o změně některých zákonů 1.1.2002 – 

185/2001 Sb. (zákon o obalech) 

(§31 odst. 5 

a §38 pdst. 

3,4,5,6,7,8 a 9 

Zák. č. 

275/2002 Sb. 

Zák. č. 

188/2004 Sb. 

Zák. č. 

7/2005 Sb. 

Zák. č. 

314/2006 Sb. 












znění pozdějších předpisů, a zákon č. 140/1961 Sb., 

trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 

Novela zák. č. 157/2009 Sb., s účinností od 1. 8. 


od 1.1.2003) 

1.1.2003 - 

26. 3. 2004 – 

(část. od 1. 5. 

2004) 

16. 12. 2004 – 

(část. od 13. 8. 


1. 1. 2009)– 

23. 5. 2006 – 

(část. od 1. 1. 


1. 4. 2007) 

- 218 -


6. PŘÍLOHY 

6.1. KONTAKTNÍ ADRESY DŮLEŢITÝCH SUBJEKTŮ PRO OBOR – ŢIVNOSTI 

Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky 

Těšnov č. 5, 110 00 Praha 1 

tel.: 224 805 158 

fax: 224 230 606 

e-mail: socr@socr.cz 

www.socr.cz 

ADMAZ – Asociace direct marketingu a zásilkového obchodu 

Paříkova 362/3; 190 00 Praha 9 

tel.: 283 890 733 

fax: 283 890 734 

e-mail: info@admaz.cz 

www.admaz.cz) 

Asociace textilního - oděvního - koţedělného průmyslu - ATOK 

Těšnov č. 5, 110 00 Praha 1 

tel.: 224 805 340 

fax: 224 805 339 

e-mail: atok@atok.cz 

www.atok.cz 

Česká obuvnická a koţedělná asociace 

Tř. T. Bati 4, 762 02 Zlín 

tel.: 577 525 230 

e-mail: coka@leatherindustry.cz 

www.coka.cz 

- 219 -


Úřad pro ochranu osobních údajů 

pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7 

tel.: 234 665 111 

fax: 234 665 444 

e-mail: info@uoou.cz 

www.uooz.cz 

Asociace Osobního Prodeje - AOP 

C/O Amway ČR spol s. r. o. 

Nad Kazankou 29, 171 00 Praha 7 

tel.:+420 220 190 821 

fax.:+420 220 190 812 

e-mail: info@osobniprodej.cz 

http://www.osobniprodej.cz/ 

Potravinářská komora České republiky 

Počernická 96/272, 108 03 Praha 10 

tel.: +420 296 411 189-93 

fax: +420 296 411 187 

e-mail: foodnet@foodnet.cz 

www.pkcr.cz 

Poznámka: 

Část informací v kapitole Vybraná odborná problematika maloobchodu se smíšeným 

zboţím byla převzata z odborné publikace Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR: 

„Příručka správné hygienické praxe“ – autor: Qualiment, pobočka České 

potravinářské společnosti. 

říjen 2009 

- 220 -

45 Maloobchod potravinami 2009 - Svaz obchodu a cestovnÃ­ho ...

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

45 Maloobchod potravinami 2009 - Svaz obchodu a cestovnÃho ...