TextovÃ¡ ÄÃ¡st LHP - NÃ¡rodnÃ park PodyjÃ

LesnÌ hospod·¯sk˝ pl·n 

s platnostÌ od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2012 

pro lesnÌ hospod·¯sk˝ celek 

N·rodnÌ park PodyjÌ 

- lesy ve vlastnictvÌ st·tu 

TEXTOV¡ 

»¡ST 

⁄stav pro v˝zkum lesnÌch ekosystÈm˘, s.r.o. ⁄nor 2003

Lesní hospodářský plán pro LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu s platností od 1.1.2003 do 31.12.2012 - 

Textová část 

OBSAH 

1. Charakteristika lesního hospodářského celku................................................................................4 

1.1 Všeobecné údaje..........................................................................................................................4 

1.1.1 Identifikace vlastníka ..........................................................................................................4 

1.1.2 Základní údaje o zadavateli.................................................................................................4 

1.1.3 Základní údaje o zpracovateli..............................................................................................4 

1.1.4 Návaznost nového LHC na předchozí LHC........................................................................4 

1.1.5 Platnost a návaznost nového LHP na předchozí LHP .........................................................4 

1.1.6 Administrativně správní příslušnost LHC a jeho vnitřní členění ........................................4 

1.1.7 Stručný popis hranic LHC...................................................................................................5 

1.1.8 Katastrální vymezení LHC..................................................................................................6 

1.1.9 Národní park Podyjí ............................................................................................................7 

2. Nové pojetí LHP ..............................................................................................................................10 

2.1 Slovo úvodem............................................................................................................................10 

2.2 Nové metodické postupy tvorby LHP na bázi provozní inventarizace .....................................12 

3. Přehled přírodních poměrů............................................................................................................15 

3.1 Přírodní podmínky.....................................................................................................................15 

3.2 Přírodní lesní oblast...................................................................................................................16 

3.3 Poměry orografické a hydrografické.........................................................................................16 

3.4 Poměry klimatické.....................................................................................................................17 

3.5 Poměry geologické....................................................................................................................18 

3.6 Poměry geomorfologické ..........................................................................................................19 

3.7 Poměry pedologické..................................................................................................................20 

3.8 Flora ..........................................................................................................................................21 

3.9 Fauna .........................................................................................................................................24 

3.10 Jiné přírodní faktory ovlivňující podmínky péče o les..............................................................29 

3.11 Sídla...........................................................................................................................................30 

4. Růstové podmínky...........................................................................................................................33 

4.1 Poměry fytocenologické............................................................................................................33 

4.2 Přehled a charakteristiky typologických jednotek.....................................................................33 

4.3 Původní lesní společenstva LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu...................................40 

5. Přehled hospodářských poměrů.....................................................................................................42 

5.1 Poměry pracovní........................................................................................................................42 

5.2 Dopravní síť ..............................................................................................................................43 

5.3 Zvláště chráněná území .............................................................................................................44 

5.4 Územní systém ekologické stability..........................................................................................44 

5.5 Myslivecké hospodaření............................................................................................................45 

5.6 Výzkumné a pokusné plochy ....................................................................................................46 

5.7 Jiné aktivity ovlivňující péči o les.............................................................................................47 

6. Rozbor péče o les za dobu platnosti minulého LHP.....................................................................48 

6.1 Zastoupení dřevin......................................................................................................................48 

6.2 Péče o les v uplynulém decenniu...............................................................................................50 

7. Východiska a zásady budoucí péče o les........................................................................................53 

7.1 Rozdělení lesa............................................................................................................................53 

7.1.1 Prostorová úprava lesa.......................................................................................................53 

7.2 Kategorizace lesa.......................................................................................................................59 

7.2.1 Podmínky pro zařazení porostů do kategorií lesa..............................................................59 

7.2.2 Lesy ochranné dle § 7, odst. 1, písm. a) lesního zákona ...................................................60 

7.2.3 Lesy zvláštního určení dle § 8, odst.1, 2 lesního zákona ..................................................60 

7.3 Typy vývoje lesa .......................................................................................................................60 

2



7.3.1 Přehled a charakteristiky typů vývoje lesa ........................................................................62 

7.4 Genetická klasifikace porostů....................................................................................................64 

7.5 Cíle péče o les............................................................................................................................68 

7.5.1 Dlouhodobé cíle - koncepce péče o les .............................................................................68 

7.6 Obecné zásady péče o les ..........................................................................................................70 

7.6.1 Zásady lesnické činnosti v typech porostů ........................................................................70 

7.7 Introdukované dřeviny ..............................................................................................................71 

7.8 Opatření ochrany lesa................................................................................................................71 

7.8.1 Opatření proti abiotickým škodlivým činitelům................................................................71 

7.8.2 Opatření proti biotickým škodlivým činitelům .................................................................71 

7.9 Opatření na podporu ostatních účelových funkcí lesa...............................................................71 

7.9.1 Ochrana biotopů ................................................................................................................71 

7.9.2 Turistika.............................................................................................................................72 

7.9.3 Styk s veřejností ................................................................................................................72 

7.10 Směrnice péče o les ...................................................................................................................73 

8. Zhodnocení porostních poměrů .....................................................................................................83 

8.1 Zastoupení typů vývoje lesa......................................................................................................83 

8.1.1 Typy porostů ....................................................................................................................87 

8.2 Údaje o stavu lesa......................................................................................................................90 

8.2.1 Výsledky provozní inventarizace ......................................................................................90 

8.2.1.1 Zastoupení dřevin ..........................................................................................................90 

8.2.1.2 Zásoba hroubí................................................................................................................96 

8.2.2 Údaje o stavu lesa šetřené mimo rámec provozní inventarizace (TVL 013)...................107 

9. Plán provozních úkolů ..................................................................................................................108 

9.1 Závazná ustanovení plánu .......................................................................................................108 

9.1.1 Maximální celková výše těžeb ........................................................................................108 

9.1.2 Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku .....................108 

9.1.3 Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin......................................................108 

9.1.4 Odvození výše těžby .......................................................................................................109 

9.2 Opatření odchylná od ustanovení zákona 289/1995 Sb. (§36 odst.1) .....................................115 

9.2.1 Holiny vzniklé v porostech ponechaných samovolnému vývoji.....................................115 

9.2.2 Prostor pro sekundární sukcesi........................................................................................115 

9.2.3 Nezalesňování ředin nad vybranými společenstvy xerotermofytů..................................115 

9.2.4 Ponechání, respektive vytvoření a udržení sníženého zakmenění nad vybranými 

společenstvy xerotermofytů ............................................................................................................116 

9.2.5 Rozšíření seznamu melioračních a zpevňujících dřevin..................................................116 

9.3 Výjimky ze zákona o lesích č. 289/95 Sb................................................................................117 

9.3.1 Výjimka dle § 33, odst. 4 – mýtní úmyslné těžby v porostech mladších 80 let ..............117 

9.3.1.1 Mýtní úmyslné těžby v porostech do 80 let..................................................................117 

9.3.1.2 Mýtní úmyslné těžby v porostech do 80 let – společenstva xerotermofytů ..................117 

9.3.2 Výjimka dle § 31, odst. 6 – obnova a výchova lesních porostů ......................................117 

9.3.2.1 Lhůty zajištění kultur ...................................................................................................117 

9.3.2.2 Lhůty pro zalesnění .....................................................................................................118 

10. Odchylky od základního protokolu .........................................................................................119 

11. Technická zpráva ......................................................................................................................122 

12. Přílohy ........................................................................................................................................124 

13. Samostatné přílohy....................................................................................................................124 

3



1. Charakteristika lesnÌho 

hospod·¯skÈho celku 

1.1 VöeobecnÈ ˙daje 

1.1.1 Identifikace vlastnÌka 

Lesní hospodářský plán (LHP) pro lesní hospodářský celek (LHC) 

Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu je vyhotoven na pozemcích 

určených k plnění funkcí lesa ve vlastnictví státu, které jsou zapsány na 

listu vlastnictví Správy národního parku Podyjí, Pozemkového fondu ČR, 

Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo k 31.7.2002. 

1.1.2 Z·kladnÌ ˙daje o zadavateli 

Správa Národního parku Podyjí 

Na Vyhlídce 5, Znojmo, PSČ 669 01 

IČO: 00837971 

1.1.3 Z·kladnÌ ˙daje o zpracovateli 

Ústav pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o. 

Strašice 299, 338 45, okres Rokycany 

Provozovna: Jílové u Prahy 1544, 254 01 Jílové u Prahy 

IČO: 00883921 

Statutární zástupce: Ing. Martin Černý, CSc. 

Licence ke zpracování LHP a lesních hospodářských osnov byla udělena 

Odborem regionálního rozvoje a zemědělství Plzeňského kraje v Plzni dne 20.2.2001 pod č.j. 

ŽPZ/313/01-les. 

Řízením a koordinací prací na vyhotovení LHP je pověřen Ing. Jaroslav Ponikelský. 

1.1.4 N·vaznost novÈho LHC na p¯edchozÌ LHC 

Předchozí lesní hospodářský celek Národní park Podyjí byl vyhlášen rozhodnutím MZe ČR č. 256/SSLH 

z 25.6.1991. Tímto rozhodnutím byly zároveň lesy v tomto LHC převedeny do kategorie "lesy zvláštního 

určení". Vlastní Národní park byl vyhlášen ke dni 20.3.1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991. Výměra 

pozemků určených k plnění funkcí lesa ve vlastnictví státu na území Národního parku Podyjí se 

v průběhu platnosti minulého plánu podstatně změnila. Důvodem změny výměry je vydání některých 

lesních pozemků na základě restitučních nároků fyzickým osobám, obcím a městu Znojmu. Soubor 

pozemků, pro který se vyhotovuje nový LHP se nazývá LESNÍ HOSPODÁŘSKÝ CELEK NÁRODNÍ 

PARK PODYJÍ - LESY VE VLASTNICTVÍ STÁTU (číslo 617000). 

1.1.5 Platnost a n·vaznost novÈho LHP na p¯edchozÌ LHP 

LHP pro LHC NP Podyjí s platností od 1.1.1992 do 31.12.2001 byl schválen Správou NP Podyjí dne 

30.11.1992 č.j. 1436/1992. Platnost LHP byla rozhodnutím MŽP ČR č.j. OOL/353/01 ze dne 2.3.2001 

prodloužena do 31.12.2002. Navazující nový lesní hospodářský plán je vyhotoven s platností od 1.1.2003 

do 31.12.2012. 

1.1.6 AdministrativnÏ spr·vnÌ p¯Ìsluönost LHC a jeho vnit¯nÌ ËlenÏnÌ 

V záležitostech lesního hospodářství na území Národního parku Podyjí je orgánem státní správy lesů 

prvního stupně Městský úřad Znojmo, Odbor životního prostředí, Náměstí armády 1213/8. Orgánem 

4



státní správy lesů druhého stupně, resp. ústředním orgánem státní správy lesů je Ministerstvo životního 

prostřední ČR, Vršovická 65, 110 10 Praha, kterému také přísluší schvalovat lesní hospodářské plány na 

území národních parků a v jejich ochranných pásmech. 

Území Národního parku Podyjí se nachází v Jihomoravském kraji. Sídlo Krajského úřadu: Brno, 

Žerotínovo náměstí 3/5. 

Vedoucím Sekce péče o les Správy NP Podyjí je Ing. Petr Vančura. Organizační složkou lesního provozu 

Správy Národního parku Podyjí je lesní správa se sídlem v Čížově, která je členěna na osm lesnických 

úseků. Vedoucím lesní správy je Ing. Milan Pořízka. 

Tab. 1-1 Organizační členění LS Čížov 

Číslo 

lesnického 

úseku 

Název 

lesnického 

úseku 

Oddělení Lesní Plocha 

(ha) 

01 Braitava 01-11 Petr Bartoš 641 

02 Lesná 12 – 16, č. 17, 18, 31-33, 91 

+1 (Obec H. Břečkov) 

03 Větrník č.17, 19 - 26, 29 – 30 

+3 A, B, C, D, E, G, H (Obec H.Břečkov) 

04 Lukov 27, 28, 35 – 41 

+ 2, 3F (Obec H. Břečkov) 

05 Nový 

Hrádek 

Josef Solař 526 

46 

Miro Ryšánek 574 

41 

Vladimír Auer 540 

31 

42-53 Karel Traxler st. 753 

06 Šobes 54 - 62 

+ 1 – 4 (Obec Mašovice) 

07 Vinohrady 70 – 72, 76 - 81 

+ č.63, č.64, 65 - 68, č.69 – úsporný 

režim (Řád Křížovníků) 

08 Devět 

Mlýnů 

Karel Traxler ml. 525 

+74 

Jiří Kučera 360 

+ 426 

82-90 Lubomír Horák 571 

Poznámka: Kurzívou psané údaje se týkají odborné správy 

1.1.7 StruËn˝ popis hranic LHC 

Pro přesné vymezení hranic lesního hospodářského celku je určující to, že lesní pozemky leží na území 

národního parku a současně jsou zapsány na listu vlastnictví Správy Národního parku Podyjí, 

Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo. Pozemky jiných vlastníků 

ležící na území Národního parku Podyjí nejsou zařazeny do LHC Národní park Podyjí – lesy ve 

vlastnictví státu a nejsou předmětem tohoto lesního hospodářského plánu. Uplatněním oprávněných 

restitučních nároků a vydáním pozemků původním majitelům došlo ke zmenšení výměry LHC oproti 

původnímu LHC Národní park Podyjí, pro který byl zpracován minulý LHP. Současně hranice LHC není 

v řadě míst spojitá jak tomu bylo u předchozího LHC, poněvadž je striktně vázána na vlastnickou hranici. 

Orientačně lze rámec LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu popsat takto: Západní okraj 

LHC je vymezen spojnicí státní hranice s Rakouskem po cestě Felling – Podmyče s křižovatkou silnic 

Podmyče – Šafov – Vranov nad Dyjí, následně je hranice vedena po silnici Vranov nad Dyjí – Lesná – 

Horní Břečkov – Lukov – Podmolí – Mašovice – Znojmo Hradiště do údolí Gránického potoka. Odtud po 

okraji městské zástavby Znojma k železničnímu mostu a pokračuje po železnici Znojmo – Šatov po 

přejezd silnice Nový Šaldorf – Havraníky. Hranice pokračuje po silnici Havraníky – Hnanice – hraniční 

přechod, odkud se již vrací po státní hranici s Rakouskem do údolí Dyje, jejímž středem se vrací 

k Vranovu nad Dyjí, kde v oblasti Braitavy státní hranice opouští údolí řeky a vrací se k výchozímu bodu 

v k.ú. Podmyče. 

5



1.1.8 Katastr·lnÌ vymezenÌ LHC 

Pozemky určené k plnění funkcí lesa, zapsané na listu vlastnictví Správy národního parku Podyjí, 

Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo, které tvoří lesní hospodářský 

celek Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu se nacházejí v 16 katastrálních územích a jsou 

zapsány na listech vlastnictví, jejichž výčet udává následující tabulka. Podrobné parcelní vymezení LHC 

včetně jeho vztahu k jednotkám rozdělení lesa je v tabulce plochové, která je přílohou této textové části 

LHP. 

Tab. 1-2 Katastrální území v nichž leží LHC 

Kód kat. území 

Název kat. území 

List 

vlastnictví 

NP 

List vl.: 10002 - Pozemk. fondu 

3456 - Povodí Moravy 

10001 - Okresní úřad 

Plocha určená 

k zařízení dle 

katastrů 

371303702 Čížov 130 10002 1116,5 

371303201 Havraniky 154 274,5 

371303501 Hnanice 108 10002 307,6 

371303701 Horní Břečkov 170 10002 2,0 

371300112 Konice u Znojma 40 10002 7,4 

371306401 Lesná u Znojma 181 5,6 

371306901 Lukov nad Dyjí 203 10002 694,2 

371307101 Mašovice u Znojma 325 108,4 

371308801 Onšov na Moravě 205 22,1 

371309401 Podmolí 173 10001, 10002 1015,3 

371309501 Podmyče 121 2,8 

371300114 Popice u Znojma 203 10001 303,8 

371307101 Sedlešovice 740 10002 46,1 

371313901 Vranov nad Dyjí 700 710,2 

371300101 Znojmo Město 5456 1,50 

371300103 Znojmo_Hradiště 3442 3456 403,2 

6



1.1.9 N·rodnÌ park PodyjÌ 

Zdroj: www.nppodyji.cz 

Rozloha NP: 63 km² 

Ochranné pásmo: 29 km² 

Délka toku Dyje v NP: 40 km 

Nejvyšší bod: 536 m.n.m. 

Nejnižší bod: 207 m.n.m. 

Lesnatost: 84 % 

Zemědělská plocha: 9 % 

Ostatní plochy: 7 % 

Počátek velkoplošné územní ochrany středního toku Dyje se datuje rokem 

1978, kdy byla na ploše 103 km² vyhlášena Chráněná krajinná oblast 

Podyjí. Její větší část byla součástí hraničního pásma a byla tedy turistické 

veřejnosti nepřístupná. Vzhledem k mimořádným přírodovědným 

kvalitám území bylo po změně politického klimatu v roce 1989 započato s 

přípravami k přehlášení Podyjí do kategorie národní park. V roce 1991 

byly vyhlášeny dva nové národní parky - Šumava a Podyjí. NP Podyjí je 

rozlohou nejmenším národním parkem v ČR - 63 km², plocha jeho 

ochranného pásma činí 29 km². NP Podyjí je situován mezi Znojmem a 

Vranovem nad Dyjí při státní hranici se sousedním Rakouskem. K 

1.1.2000 byl vyhlášen Národní park Thayatal i na pravém rakouském 

břehu Dyje, čímž vzniklo jedinečné bilaterární území evropského 

významu. 

Národní park Podyjí reprezentuje výjimečně zachovalou ukázku krajiny 

říčního údolí v pahorkatinném stupni střední Evropy. Kaňon Dyje vytváří 

unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími 

skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami. Většina obdobných říčních údolí byla u nás 

pozměněna výstavbou přehrad, komunikací a rekreačních objektů. Území vyniká vysokou pestrostí 

rostlinných a živočišných společenstev danou střídavou expozicí svahů v údolí Dyje. Přirozenou osou 

území je řeka Dyje, která na své 40 km dlouhé cestě z Vranova do Znojma vytvořila v horninách českého 

masivu kaňonovité údolí, jehož hloubka dosahuje až 220 m. Celé údolí je takřka souvisle porostlé 

přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části se najdou zbytky původních podhorských bučin s 

jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin se 

lze setkat i se vzácnějšími a pro Podyjí charakteristickými druhy. Například višní mahalebkou, dřínem 

obecným, skalníkem celokrajným a jalovcem obecným. V inverzních polohách roste klokoč zpeřený, růže 

alpská a javor klen. V teplejší jihovýchodní části parku se vyskytuje kalina tušalaj, lýkovec vonný, dub 

žlutavý, růže bedrníkolistá a galská. Pouze v Podyjí se vyskytuje endemický jeřáb muk hardeggský. 

V celém území se výrazně projevuje tzv. údolní fenomén, v jehož důsledku pronikají západním směrem 

do údolí teplomilné živočišné a rostlinné druhy z jihovýchodní teplé panonské oblasti. Naproti tomu ze 

západu migrují údolím druhy podhorské, s kterými se pak lze setkat na chladnějších a stinných severních 

svazích údolí. 

Unikátní plochy vřesoviť a stepních lad v jihovýchodní části parku vznikly ve středověku vykácením 

původních doubrav a následnou pastvou dobytka. Vřesoviště jsou významná zejména výskytem vzácných 

teplomilných druhů rostlin a hmyzu. V řece přežívá několik druhů ryb parmového pásma, které zde 

přirozeně žily před vystavěním Vranovské přehrady - ostroretka stěhovavá či parma obecná. 

7



Obr. 1-1 Situační mapka území NP Podyjí 

Území NP je rozděleno do 3 zón se zvláštním ochranným režimem: 

I. zóna (přísná přírodní) - zahrnuje zejména jádrové území NP tvořené údolním zářezem řeky Dyje a 

přítoky. Příroda je zde ve stavu nenarušeném nebo jen málo ovlivněném. Jedná se především o přirozené 

lesní porosty na svazích údolí, zahrnující skalní stepi, reliktní bory, suťové lesy a fragmenty podhorských 

pralesů. Příroda v této zóně je ponechána samovolnému vývoji, v jehož zájmu jsou veškeré lidské činnosti 

vyloučeny. Vstup a pohyb v této zóně je možný jen po vyznačených turistických cestách. V rámci 

arondace hranic byly do I. zóny zařazeny některé lesní porosty, nesplňující potřebná kritéria – zejména v 

přístupnějších částech údolí, kde bylo v minulosti možno provádět těžby s větší lesnickou mechanizací. 

Plocha pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu v I. 

zóně je 1988 ha. 

II. zóna (řízená přírodní) - zahrnuje velkou část lesního komplexu a nejhodnotnější plochy bezlesí 

(vřesoviště a louky). Cílem péče v této zóně je dosažení přírodě blízkého stavu lesních společenstev. 

Přírodovědně unikátní bezlesá stanoviště je nezbytné udržovat v žádoucím stavu odborně podloženým 

managementem (pastva, kosení a jiné biotechnické zásahy). Pravidla pro pohyb návštěvníků v této zóně 

jsou totožná jako v zóně I. Lesní společenstva jsou člověkem ovlivněna, ovšem převládá stanovištně 

příznivější dřevinná skladba s účastí cílových dřevin. Plocha PUPFL LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví 

státu ve II. zóně je 1911 ha. 

III. zóna (okrajová) - lemuje většinou druhou zónu ve vnější části národního parku. Je nejvíce 

poznamenána lidskou činností člověka. Zahrnuje zemědělsky využívané plochy především v okolí Čížova 

a Lukova a okrajové partie lesního komplexu. Je zde umožněno přiměřené využívání pro zemědělství, 

lesnictví a turistiku, které je podmíněno cíli a zájmy ochrany přírody. Lesní porosty jsou často člověkem 

velmi pozměněné. Plocha PUPFL LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu ve III. zóně je 964 ha. 

Ochranné pásmo - obklopuje celé území národního parku. Jeho hlavní funkcí je chránit území parku 

před civilizačními vlivy z okolí. Plocha PUPFL LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu v ochranném 

pásmu je 52 ha. 

Tab. 1-3 Plocha PUPFL a porostní půdy v jednotlivých zónách NP v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu 

Zóny I. zóna (ha) II. zóna (ha) III. zóna (ha) OP (ha) Celkem (ha) 

PUPFL (ha) : 1987,53 1910,57 964,39 52,12 4914,61 

Por. půda (ha): 1970,95 1846,42 936,42 42,56 4796,35 

8



Dlouhodobé trvalé neobhospodařování lučních porostů přivodilo současný stav, kdy několik desítek 

hektarů bylo sukcesními pochody změněno na mladý les. Další plochy z přírodovědeckého hlediska velmi 

cenné jsou sukcesí ohroženy. Jsou to vřesovištní a stepní plochy, které jsou ohroženy expanzí šípku, 

borovice, akátu atd. Jde například o Havranické vřesoviště a Kraví horu. Sukcesí velmi ohrožené jsou 

rovněž plochy vlhkých a slatinných luk, které zarůstají olší (údolí Klaperova potoka). Nesmírné škody 

byly způsobeny likvidací velkých rozloh těchto luk v nedávné minulosti v ochranném pásmu, ale i na 

ploše samotného národního parku (Čížovsko). Negativní změny v hydropedologickém režimu těchto 

lokalit se projevují např. letním vysycháním přítoků Dyje (Mašovický potok, Gránický potok). Ničení 

posledních zbytků slatinných stanovišť vedlo k vymizení a silnému ohrožení mnohých unikátních druhů 

rostlin. Na mnohých plochách v ochranném pásmu v západní části národního parku byly v minulosti 

zřízeny drenážní sítě. Z větší části jsou dnes již nefunkční. 

Celý komplex negativních vlivů na přírodu v národním parku představuje intenzívní rostlinná i živočišná 

výroba v ochranném pásmu a částečně i v národním parku (Čížovsko). Tento způsob využití půdy s sebou 

přinesl likvidaci krajinných struktur (cestní síť, protierozní zábrany, mozaikovitost kultur, rozptýlená 

zeleň, trvalé travní porosty atd.). Následkem užívání agrochemikálií a používání těžké mechanizace je 

útlum edafonu, utužování půdy, zhoršování fyzikálně - chemických vlastností půdy a následně i její malá 

retenční a sorpční schopnost. Důsledkem zvýšeného povrchového odtoku a horších vlastností půd jsou 

potom erozní jevy a splavování agrochemikálií do Dyje. V Národním parku Podyjí tak na rozdíl od 

horských chráněných území jsou chemikálie transportovány směrem do centra území, do jeho 

nejcennějších částí. 

Silniční síť je v území zastoupena minimálně. Ve správě OSS jsou pouze dvě silnice III. třídy. Silnice 

Horní Břečkov - Čížov - státní hranice (Hardegg) byla zbudována kolem roku 1873 přes jednu z přírodně 

nejcennějších částí národního parku. Její trasování je výrazně odlišné od staré hardeggské cesty, která 

vedla menší údolnicí přibližně 1 kilometr proti proudu Dyje od dnešní trasy. Další silnicí v národním 

parku je komunikace III. třídy Hnanice - státní hranice (Niederfladnitz). Jde o starou, historickou cestu, 

pravděpodobně v původní trase. Obě tyto komunikace jsou dnes k provozu motorových vozidel 

využívány jen účelově, veřejný provoz je zakázán. 

Obecně lze konstatovat, že ovzduší v pohraničním regionu západně od Znojma je jedno z nejčistších v 

ČR. Tato situace vyplývá z faktu, že západním a severozápadním směrem od znojemského regionu 

neexistují žádné významnější zdroje znečištění. Převládající severozápadní a západní proudění tedy 

nepřináší (ve všech sledovaných hlavních škodlivinách) výraznější znečištění (životní prostředí ČR - 

Ročenka 1990). Tento stav je lokálně porušován zejména v zimních měsících v sídlech, která jsou 

situována v inverzní poloze. Nejhorší situace bývá ve Vranově nad Dyjí a v Hardeggu, někdy i na starém 

městě ve Znojmě. 

9



2. NovÈ pojetÌ LHP 

2.1 Slovo ˙vodem 

Za účelem zdůraznění účelového poslání lesů v národních parcích, ale i 

všeobecné podpory přechodu k přírodě blízkým formám hospodaření, byla 

pod odbornou garancí odboru ochrany lesa Ministerstva životního 

prostředí ČR vyvinuta nová metodika hospodářské úpravy lesa určená 

zejména pro lesy národních parků, kde současný systém hospodářské 

úpravy lesa, založený na principu lesa věkových tříd, přestává vzhledem 

k naplňování přijatých plánů péče plně vyhovovat. 

K prvnímu provoznímu uplatnění nové metody hospodářské úpravy lesů 

dochází právě nyní při obnově lesního hospodářského plánu pro lesní 

hospodářský celek Národní park Podyjí - lesy ve vlastnictví státu. 

Vypracování lesního hospodářského plánu pro tento lesní hospodářský 

celek novým netradičním přístupem je plně v souladu se strategií plánu 

péče o lesní ekosystém Národního parku Podyjí; umožňuje ho i současná 

lesnická legislativa (§ 36 zák. č.289/1995 Sb.). 

Konečným cílem Ministerstva životního prostředí v oblasti hospodářské 

úpravy lesa, resp. v oblasti péče o lesní ekosystémy jako základní složky 

životního prostředí, je prosadit vyvinutou metodiku jako alternativu 

k současnému systému hospodářské úpravy lesů včetně jejího zakotvení do 

nové lesnické legislativy. 

Ing. Tomáš Staněk, CSc. 

ředitel odboru ochrany lesa MŽP ČR 

Přírodě blízká lesní společenstva na území NP Podyjí, charakteristická velikou druhovou pestrostí dřevin 

a prostorovou i věkovou diferenciací, jsou v relativním měřítku v NP Podyjí na největší ploše ve srovnání 

s ostatními českými národními parky. Realizace konkrétních zásahů (tzv. obnovní management) a také 

zjišťování změn ve stavu lesních porostů přinášely v průběhu minulého decennia řadu komplikací, 

spojených se standardním způsobem zařízení lesů metodou věkových tříd. Dvou- a víceetážové porosty 

s větším počtem druhů dřevin, ve kterých nižší etáže nejsou dosud nositeli hmotové produkce, jsou hůře 

uchopitelné při použití metody věkových tříd – ať z hlediska výpočtu tzv. středního kmene, středního 

věku či z hlediska zaznamenání všech (i hospodářsky nevýznamných) druhů dřevin. V průběhu decennia 

a s postupně se zvyšující plochou přírodě blízkých lesních společenstev docházelo k diskusím jak provést 

příští zařízení lesů. Bylo třeba vyřešit otázku přesnějšího zjištění stavu lesa v plošně rozsáhlejších, 

zpravidla bezzásahových porostech na svazích údolí Dyje (v I. zóně NP), ale také zařízení postupně 

prostorově členitějších porostů ve II. a III. zóně. Současně však nemohly být opomenuty dosud existující, 

původně hospodářské, téměř monokulturní a stejnověké porosty borovice, smrku a modřínu, které se 

nacházejí zejména na dobře přístupných částech plošiny nad kaňonem řeky. Díky aktivitě odboru ochrany 

lesa MŽP mohl být vývoj nové metodiky zařízení strukturálně bohatých lesů prakticky ověřen na 

relativně malém LHC, disponujícím ovšem řadou kombinací (velká stanovištní proměnlivost, desítky 

druhů dřevin, velká škála typů porostů, dvě odlišné cílové koncepce péče o les v cílových zónách I a II), 

na kterých bylo možno nejen ověřit, ale i „odladit“ praktickou aplikaci nové metody. 

Je téměř jisté, že pokud bude metoda využita i mimo národní parky, bude vždy v dohledné době muset 

řešit tzv. „přechodné období“ přeměny lesů ke strukturálně a druhově bohatším, tzn. bude se muset 

vypořádat s postupně mizejícím údajem o věku, který nelze vypustit najednou. Podstatné ovšem je, že při 

zjišťování údajů pro výpočet závazných ustanovení již není věk používán a tento základní princip časové 

úpravy lesů je vyloučen. Věk figuruje pouze jako pomocná veličina u dosud nediferencovaných porostů 

pro jejich postupnou přeměnu. Podobně porostní mapa v novém pojetí vypouští informaci o věku a 

naopak lesníkovi sděluje na jakém stanovišti pracuje a jak daleko je od svého (vlastníkem stanoveného) 

cíle. Do budoucna bude nutno řešit standardizaci typů vývoje lesa, standardizaci mapových výstupů a 

řadu dalších koncepčních materiálů, souvisejících s celým složitým systémem hospodářské úpravy lesů. 

10



Stejně jako se NP Podyjí stal prvním pokusným objektem při vývoji zpracování digitálních map v roce 

1991 (a tudíž před dokončením plánu disponoval skutečně pouze „pravěkou“ a překonanou verzí tohoto 

výstupu), stal se nyní prvním pokusným objektem, který již nemá zpracovanou alternativu v podobě 

standardního LHP. Doufejme, že za deset let bude NP Podyjí disponovat opět překonanou verzí. 

Přehršel problémů, které se kupily při tvorbě LHP, vyžadovala jak od zařizovatelů, tak od pracovní 

skupiny, zabývající se obecně vývojem nové metody, často hektické nasazení. Touto cestou bych chtěl za 

Správu NP Podyjí poděkovat za odvedenou práci jak pracovníkům dodavatelské firmy Ústavu pro 

výzkum lesních ekosystémů s.r.o.(IFER), tak ostatním členům pracovní skupiny. Byli to: Martin Černý, 

Vladislav Ferkl, Jaromír Macků, Jan Pařez, Jaroslav Ponikelský, Ladislav Řežab, Tomáš Staněk, Jiří 

Zahradníček, Vladimír Zatloukal. 

I přes řadu legislativních problémů (které při vývoji nové metody logicky vznikají) a přes další výtky, 

které lze na předloženém díle uplatnit, bychom se v našem konzervativním lesnickém prostředí měli 

pokusit o pozitivní kritiku, která povede k dalšímu zlepšování předloženého díla a neměli bychom 

upadnout do strnulého odmítání čehokoliv nového. 

Tomáš Vrška 

Správa NP Podyjí 

11



2.2 NovÈ metodickÈ postupy tvorby LHP 

na b·zi provoznÌ inventarizace 

Lesní hospodářský plán pro LHC Národní park Podyjí – lesy ve 

vlastnictví státu je prvním lesním hospodářským plánem zpracovaným 

podle nové „Metodiky hospodářské úpravy lesů na bázi provozní 

inventarizace“, která byla vyvinuta Ústavem pro výzkum lesních 

ekosystémů s.r.o. (IFER) pro zařízení přírodě blízkých lesů s bohatou 

strukturou. Netradiční pojetí plánování, postavené na zjišťování stavu lesa 

pomocí statistické provozní inventarizace, staví lesní hospodářský plán 

spíše do polohy kontroly trvalosti lesa jako takového a s tím spojené 

trvalosti jeho produkce než do polohy direktivního regulátora lesního 

provozu. Domníváme se, že tuto funkci musí plnit legislativa a kontrolní 

mechanismy státní správy lesů. Těžiště tohoto vcelku liberálního přístupu 

k plánování spočívá ve spolehlivém stanovení maximální nepřekročitelné 

výše těžeb. V blízké budoucnosti lze očekávat větší příklon lesních 

hospodářů k přírodě blízkému lesnímu hospodaření využívajícímu v 

maximální míře biologické automatizace, který je vyvolán změnou 

chápání lesa v širším společenském kontextu a v neposlední řadě pak i 

silnými ekonomickými tlaky na efektivitu provozu. Toto povede ke 

změnám způsobů hospodaření, ba dokonce v některých případech i 

k opuštění ekonomického využívání částí lesa a v konečném důsledku 

k lesům s bohatou či alespoň bohatší strukturou, u nichž je jedinou 

efektivní cestou ke spolehlivému stanovení etátu statistická provozní 

inventarizace. 

Nová metodika hospodářské úpravy lesů na bázi provozní inventarizace 

určená pro zařízení lesů s bohatou strukturou, zvláště pak lesů národních parků v České republice, 

vychází jednak ze dvou základních prací, tj. z “Anweisung zur Betriebsinventur” (Böckmann, 1999) a z “ 

Forsteinrichtung in strukturreichen Wäldern” (kolektiv autorů, 1997), jednak z celé řady dalších 

odborných prací, které se touto problematikou v posledních letech zabývaly. 

Metodický postup hospodářské úpravy lesů na bázi provozní inventarizace zjišťuje stav lesa pomocí 

statistické provozní inventarizace a opouští klasifikaci nejnižších jednotek rozdělení lesa podle věku. 

Zjednodušeně řečeno, statistická metoda zjišťování stavu lesa a odklon od časové úpravy lesa jsou hlavní 

odlišnosti oproti stávajícímu postupu zařízení lesů. Je samozřejmé, že zejména v přirozených a přírodě 

blízkých lesích národních parků, není věk porostů rozhodujícím kriteriem pro klasifikaci lesa, na které by 

měla stát jak prostorová úprava lesa, tak plánování péče či těžební úprava. V přírodě blízkých lesích nelze 

věk porostů ani spolehlivě stanovit. 

Veličiny jako průměrný věk porostů, střední porostní výška a střední výčetní tloušťka dřeviny i dřevinná 

skladba sama nabývají už v rámci nejnižších jednotek rozdělení lesa tak značného rozptylu, že jejich 

určení je obtížné a zjištěné hodnoty obtížně uchopitelné pro další úvahy. Zvoleným východiskem z této 

situace je použití statistické provozní inventarizace, která na síti trvalých inventarizačních ploch zjišťuje 

dendrometrické veličiny jednotlivých stromů a statistickým výpočtem je vztahuje na širší územní 

jednotky, t.j. na LHC, lesnické úseky, soubory porostů o stejných stanovištních podmínkách (typy vývoje 

lesa) a pokud je to možné i na soubory porostních skupin se stejným současným typem porostu. 

S postupujícím procesem přeměn porostů na porosty přírodě blízké dochází k paradoxní situaci, že 

s narůstající rozrůzněností struktury uvnitř jednotlivých porostů dochází k strukturální integraci celku. 

Tento proces vede k postupnému zániku hranic jednotlivých porostních skupin a jedinými zřetelnými 

hranicemi zůstanou oddělení a dílce. Pro diferenciaci růstových podmínek v rámci těchto 

administrativních hranic je zavedena nižší jednotka rozdělení lesa – porost, který je úzce vázaný na 

stanovištní podmínky (typ vývoje lesa). Porosty budou směřovat k tomu, aby se staly trvalými jednotkami 

rozdělení lesa se stejnými, nebo alespoň podobnými růstovými podmínkami. Pro přechodnou fázi přeměn 

12



současných lesních porostů na lesní porosty s bohatou strukturou je 

zavedena dočasná, proměnlivá nejnižší jednotka rozdělení lesa – porostní 

skupina, která slouží ke klasifikaci současných porostů podle typů 

porostů (s přihlédnutím ke stupni přirozenosti). Porostní skupina se 

využívá také k diferenciaci pěstebních opatření v rámci jednotlivých 

porostů. 

Plánování pěstebních opatření se odehrává v zásadě na třech úrovních. V 

porostních skupinách se podle jejich stavu plánuje péče o kultury (v 

ploše), výchovná těžba do 40 let věku porostů, (tzn. v porostech, které 

dosud nejsou strukturálně diferencované a svým charakterem se blíží spíše 

stejnověkým porostům) - závazné ustanovení plánu, doporučená výchova 

(nenaléhavá), zalesnění, umístěné těžby (v ploše a v objemu) a minimální 

podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů (závazné 

ustanovení plánu). Na střední plánovací úrovni, t.j. na úrovni typů vývoje 

lesa a na úrovni typů porostů se agregují hospodářská opatření plánovaná 

v jednotlivých porostních skupinách a plánuje se na základě numerických 

údajů získaných z provozní inventarizace za tyto jednotky. Pomocí údajů 

o zásobách se provádí výpočet přírůstu a následně i etátu. Na úrovni LHC 

je vedle sumarizace plánovacích ukazatelů z nižších jednotek 

nejdůležitějším ukazatelem stanovení nepřekročitelné výše těžeb. 

V podmínkách NP je toto závazné ustanovení plánu sestaveno jako suma 

jednotlivých časově diferencovaných etátů za jednotlivé typy vývoje lesa 

při zohlednění kategorizace a zonace s respektováním režimu péče o 

porosty v souladu s Koncepcí péče o les NPP. 

Základní pojmy: 

Typem vývoje lesa se rozumí soubor stanovišť s podobnou potenciální 

přirozenou vegetací a s velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa závěrečného typu. Jednotka 

trvalá. Konstrukce pomocí agregace příbuzných typologických jednotek (obdobně jako u cílových 

hospodářských souborů). 

Současné typy porostů jsou tvořeny aktuálními porosty s podobným typem hospodaření. 

Cílový typ porostů – dlouhodobý cíl pěstování lesa charakterizovaný cílovou dřevinnou skladbou, 

strukturou a pod. V podmínkách NP je cílem péče o les dosažení přirozeného typu porostu (modelový – 

potenciální přirozená vegetace). V lesích mimo NP metodika rozlišuje další cílové typy porostů (přírodě 

blízký, kulturní, degradační ). 

Segment typu porostu – společenství dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, 

stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů. (Např. konkrétní 

růstové stádium typu porostu). 

Jednotky rozdělení lesa: 

Oddělení - základní jednotka rozdělení lesa s funkcí orientační 55 

Dílec - provozně a technicky samostatná jednotka v rámci oddělení 55 B 

Porost má shodné či alespoň příbuzné stanovištní podmínky směřující k podobné potenciální přirozené 

vegetaci a určující velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. Porost je tedy 

plošně vymezená část lesa v rámci dílce, která přísluší k jednomu konkrétnímu typu vývoje lesa 

55 B c 

Porostní skupina - nejnižší jednotka rozdělení lesa. Za porostní skupinu se považuje společenství 

jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně 

přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů a které je možno přiřadit 

k jednomu v rámci zařizovaného lesního hospodářského celku vymezenému typu porostu. Porostní 

skupiny se zvláště vylišují i v případě diferenciace plánovaného pěstebního opatření, v tom případě se 

porostní skupina označí indexem vyjadřujícím druh plánovaného zásahu. 

55 B c1 nebo 55 B c1v 

13



Obr. 2-1 Pojetí typu vývoje lesa 

14



3. P¯ehled p¯ÌrodnÌch pomÏr˘ 

3.1 P¯ÌrodnÌ podmÌnky 

Národní park Podyjí má lesnatost 83%, včetně ochranného pásma pak 

58%. Celkový ráz je dán morfologií oblasti s klesající nadmořskou výškou 

k úvalu, klimatickým rozhraním i převahou kyselých hornin. V detailu je 

charakter lesních porostů dále ovlivňován členitostí území, expozicí a 

existencí inverzních poloh. Poloha území NP Podyjí na rozhraní dvou 

významných fytogeografických oblastí spolu s reliéfem terénu vytváří 

podmínky pro existenci pestrých lesních společenstev. Na údolní nivu jsou 

podle staršího oborového dokumentu CHKO Podyjí vázány lesní 

geobiocenózy a geobiocenoidy těchto skupin: vrbiny vrby bílé a křehké, 

jasanové olšiny, habrovo-jilmové jaseniny. Na bezodtoké úpady a půdy 

charakteru slatinného gleje jsou vázány březové doubravy a březové 

olšiny. Na bazálních částech svahů se většinou vyskytují lipovo-habrové 

javořiny, dubovo-babykové javořiny a lipové javořiny. V široké škále 

ekologických podmínek, se nejhojněji vyskytují doubravy osmi skupin - 

doubravy s dubem zimním, bukodoubravy, habrodoubravy, borodoubravy, 

mahalebkové doubravy, doubravy s ptačím zobem, babykové doubravy, 

šípákové doubravy. Na střední a horní části stinných svahů s chudším 

substrátem jsou vázány dubobučiny, na živnějších substrátech svahů a 

plošin pak bukové doubravy, dále dubové bučiny. Ve fragmentech se 

vyskytují typické bučiny. 

Lidskou činností došlo ke změně původní dřevinné skladby. Se 

středověkým osídlením je spojeno odlesnění v blízkosti hradů a vsí a 

tvoření polí a vinohradů. Široký pás světlých acidofilních doubrav, 

táhnoucí se jihozápadním směrem od Znojma, byl v té době přeměněn na 

pastviny. V éře pálení dřevěného uhlí došlo ke snížení zastoupení buků. 

Drobní vlastníci lesa převedli dubové lesy na lesy výmladkové, časem byl 

vnesen akát. Po opuštění vinohradů asi před 200 lety započalo opětovné šíření lesa. Ve 30. - 60. letech 

devatenáctého století byly zalesněny některé enklávy, po 2. světové válce se les náletem a cílenou 

výsadbou šířil na další rozsáhlé plochy, zejména v jihovýchodní části území. Podíl lesa nízkého, který 

dosáhl největšího rozsahu v polovině 19. století, se do poloviny 20. století vyrovnal se zastoupením lesa 

vysokého. V důsledku různých druhů převodů v 60. letech 20. století dochází k jeho dalšímu poklesu. 

Podle LHP pro LHC NP Podyjí platného k 1. 1. 1992 byly hlavními dřevinami dub (34%), borovice 

(27%), habr (12%) a smrk (8%). Významné zastoupení měl modřín (6%), lípa (3,5%) a akát (přes 3%). 

Nižší, ale podstatné zastoupení měl buk a bříza (téměř 2%) a olše (přes 1%). 

Smrk se vyskytuje převážně v západní, výše položené části NP spolu s modřínem a se zbytky původních 

bukových porostů. Dub s borovicí jsou zastoupeny po celé ploše. Habr tvoří podúroveň borových 

porostů, je zastoupen na celém území, často převládá v porostech charakteru pařezin. Akát je soustředěn 

převážně na pravém břehu Dyje na Konicku, Popicku a Havranicku. 

Ze škodlivých činitelů je rozhodující sucho, které se značně podílí na nezdaru umělé obnovy. 

V minulosti byly při výchovných zásazích ve smíšených porostech preferovány jehličnany, nevěnovala se 

pozornost buku. Vysoké stavy zvěře znemožňovaly přirozenou obnovu. Několik desetiletí byly 

vysazovány dřeviny ekologicky problematické - dub červený, borovice černá, dále pak akát, který našel 

na lesostepních lokalitách vhodné podmínky pro šíření a v současné době snižuje přírodovědnou hodnotu 

rozsáhlých ploch zejména ve východní části národního parku. 

Hospodaření Lesního závodu Znojmo vedlo bohužel i k likvidaci přírodovědecky cenných lokalit (např. 

bučiny na Braitavě). Řada cenných lokalit zůstala zachována díky odložení a nesplnění plánovaných 

úkolů minulého LHP vlivem zpracování kalamity v jiných částech LZ Znojmo, kam lesy národního parku 

organizačně patřily (jednalo se především o tzv. přestárlé porosty). 

15



3.2 P¯ÌrodnÌ lesnÌ oblast 

Celé území národního parku leží v lesní oblasti 33 - Předhůří Českomoravské vrchoviny. Úpatnicová 

hranice, která ho na spojnici Hnanice - Znojmo dělí od lesní oblasti Dyjskosvrateckého úvalu, tvoří i 

východní hranici jeho lesů. 

3.3 PomÏry orografickÈ a hydrografickÈ 

Členité území Podyjí je součástí pahorkatiny jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny, pouze 

východní okraj zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu. Pro širší území je charakteristický v podstatě 

mírně zvlněný reliéf, do kterého jsou ostře zařezány vodní toky s častým výskytem skalnatých svahů. 

Hlavní výškové body: Býčí hora 536 m.n.m., Větrník 510 m.n.m., Mufloní kopec 427 m.n.m., Gáliš 404 

m.n.m., Lipina 439 m.n.m. a Kraví hora 344 m.n.m. 

Hlavním vodním tokem je řeka Dyje, do jejíhož povodí celé území patří. Levé přítoky jsou vesměs krátké 

a převážně pramení na území národního parku. Nejvýznamnější jsou Klaperův potok, potok od Lukova, 

Žlébský potok, Hajský potok, Mašovický potok a příhraniční Gránický potok. Zprava přitékají do Dyje 

dva lesní potoky na Braitavě. Potok Daníž odvodňuje jihovýchodní cíp území, ale vlévá se do Dyje 

mimo území národního parku. Ve východní části je na řece Dyji postavena Znojemská vodní nádrž, která 

slouží jako zdroj pitné vody pro Znojmo. Průtok Dyje výrazně ovlivňuje Vranovská přehrada. 

Podle ČSN 830602 odpovídá kvalita vody v Dyji stupni IA až IB. Chemické, fyzikální i biologické 

vlastnosti vody jsou v rozhodující míře určovány existencí Vranovské údolní nádrže. Protékající voda je 

chladnější, s menším množstvím rozpuštěných chemických látek a živin. Rovněž unášených 

nerozpustných látek je méně než před výstavbou přehrady. Špičková výroba elektrické energie ve 

vranovské vodní elektrárně způsobuje denní periodické výkyvy průtoku v Dyji v podstatě z nulových 

průtočných hodnot až na průtok 52 m 3 . s -1 . K tomuto nárazovému zvýšení průtoku dochází přibližně 

během deseti minut, to působí působí velmi negativně na vodní ekosystém a na vytváření abrazních 

reliéfů a nátrží břehů. 

Pro potřebu závlah byla postavena kolem 70. let čerpací stanice u Devíti mlýnů. Jde o nežádoucí provoz v 

první zóně národního parku, který navíc nevyhovuje pro svou hlučnost a možnost úniku ropných 

produktů do Dyje. 

Potenciální zdroje bodového znečištění vod Dyje představují především provozy živočišné výroby, odtok 

splaškových vod z obcí a provoz lomu v Mašovicích. Cesta takto kontaminované vody do Dyje není 

většinou delší než 3 kilometry a malé vodní nádrže schopné částečně eliminovat vliv znečištění pod jeho 

zdroji jsou vybudovány pouze na Klaperově a Mašovickém potoce. Není možné vyloučit ani havarijní 

situaci. Například v roce 1989 došlo při údržbě rybníka v Mašovicích k poškození vypouštěcího zařízení 

a splachu kontaminovaných sedimentů do Mašovického potoka. Značná zranitelnost území havarijním 

bodovým znečištěním i znečištěním plošným z rostlinné výroby je dána směrem odtoku vody do centra 

území a jeho protáhlým tvarem. 

Dalším výrazným zásahem do přírodního prostředí národního parku je údolní nádrž Znojmo, která byla 

dokončena v roce 1966. Bylo tak zatopeno údolí v délce 5,2 km. Nádrž vyrovnává energetické průtoky z 

vranovské elektrárny a slouží i jako zdroj odběru pitné vody pro Znojmo. Touto stavbou byla likvidována 

údolní niva, přirozený úsek řeky a části svahů s lesostepní vegetací. 

16



3.4 PomÏry klimatickÈ 

Základní klimatické charakteristiky se na území národního parku mění od 

západu k východu, a to především v závislosti na klesající nadmořské 

výšce. Dochází tak ke zvyšování teplot a snižování srážek. Podle 

klimatické regionalizace (Quitt 1971) zasahují na území NP Podyjí čtyři 

klimatické oblasti: 

Západní část území (až k údolí Klaperova potoka)tvoří mírně teplá oblast 

MT 9. Střední část leží v mírně teplé oblasti MT 11. Na ni navazuje teplá 

oblast T 2 (k okrajům údolí Dyje mezi Znojmem a státní hranicí)a do 

nejvýchodnějšího okraje národního parku zasahuje teplá oblast T 4. 

Oblast MT 9 charakterizuje dlouhé, teplé, suché až mírně suché léto, 

přechodné období je krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně 

teplým podzimem, krátká mírná a suchá zima s krátkým trváním sněhové 

pokrývky. 

Oblast MT 11 má léto dlouhé teplé a suché, krátké přechodné období s 

mírně teplým jarem a podzimem, zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá 

s krátkým trváním sněhové pokrývky. 

Teplá oblast T 2 má dlouhé teplé a suché léto, velmi krátké přechodné 

období s teplým až mírně teplým jarem i podzimem, zima je zde krátká, 

mírně teplá, suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové 

pokrývky. 

Oblast T 4 je charakteristická velmi dlouhým, velmi teplým, velmi 

suchým létem, přechodné období je velmi krátké s teplým jarem a 

podzimem, zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá, s velmi 

krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt 1971). 

Charakteristika teplotních poměrů 

Průměrná roční teplota v západní části NP se pohybuje podle nadmořské výšky kolem 7 o C. Ve východní 

části, (v okolí Znojma), je již průměrná roční teplota 8,8 o C. 

Nejchladnějším měsícem je zde obvykle leden, naopak nejteplejším je červenec. V lednu bývá průměrná 

teplota západní části NP -3,4 o C, v okolí Znojma - 1,9 o C. V červenci stoupá teplota v západní části v 

průměru na 16,9 o C, východní část má pak průměrnou teplotu 19,0 o C. 

Nejvyšší teplota naměřená na území NP byla 37,2 o C, a to ve Znojmě. Letní období (charakteristické 

průměrnou denní teplotou 15 o C a více)začíná v západní části 14. června a trvá v průměru 72 dnů. Ve 

Znojmě začíná 25. května a trvá 109 dnů (Quitt 1984). 

Charakteristika srážkových poměrů 

Celý okres Znojmo, a tedy i území NP, patří mezi extrémně suché oblasti naší republiky. V chladném 

půlroce zde spadne 219 - 268 mm srážek, což je 33,9 - 35,5 % ročního úhrnu, v létě je pak srážkový úhrn 

329 - 397 mm (66,1 - 64,5 %). Nejvíce srážek obvykle spadne v letním období (v červnu), minimum 

připadá na březen. 

Průměrný roční úhrn srážek se v okolí Vranova nad Dyjí pohybuje kolem 620 mm, v okolí Znojma pak 

564 mm. 

Průměrný nástup sněhové pokrývky připadá na počátek prosince a její ukončení na první dekádu března. 

Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou se na západě pohybuje kolem 46, na východě 40. 

Charakteristika trvání slunečního svitu 

Počet jasných dnů se zvyšuje s rostoucí nadmořskou výškou. Jejich průměrný počet je v okolí Znojma 

39,5 ročně, v západní části NP už 54,2. Rozdíl vzniká především v létě a na počátku podzimu. 

Zamračených dnů je na západě v průměru 123,8, ve východní části 137,5 ročně. 

Průměrné trvání slunečního svitu je v červenci kolem 270 hodin a v prosinci 36 hodin (Quitt 1984). 

17



Mezoklimatická charakteristika 

Mezoklimatické podmínky jsou ovlivněny tvarem, členitostí terénu a 

složením aktivního povrchu. Nejvýrazněji se uplatňuje hluboko zaříznuté 

údolí Dyje (tzv. říční fenomén)a jejích přítoků, kde dochází ke vzniku 

inverzních jevů, projevují se rozdíly mezi svahy s jižní resp. severní 

expozicí, rozdíly mezi klimatem lesních porostů a orných půd bez 

zastoupení vegetace apod. Tyto místní rozdíly spolu s dalšími 

ekologickými faktory mají vliv na velikou pestrost biotopů a druhovou 

diverzitu bioty. 

Znalost rozsahu inverzních poloh má značný význam. Jezera studeného 

vzduchu (inverzní polohy)se vyznačují slabou výměnou vzduchu jak v 

horizontálním, tak ve vertikálním směru. V území NP se slabší inverze 

objevují v oblasti Vranova nad Dyjí a táhnou se údolím Dyje až pod Býčí 

horu a Větrník. 

NP jako celek je charakterizován převládajícím směrem proudění ze ZSZ 

kvadrantu (38 %). Druhý význačný směr větru je JV (11 %). V okolí 

Vranova bylo zjištěno nedostatečné až velmi slabé provětrávání. 

3.5 PomÏry geologickÈ 

Území NP Podyjí je z regionálně geologického hlediska situováno na 

jihovýchodních svazích Českého masívu, na něž ve východní části 

transgreduje neogen karpatské čelní hlubiny. 

Nejstarším a svým rozsahem i nejdůležitějším souborem hornin jsou 

metamorfity moravika dyjské klenby, s kterými jsou metamorfně spjaty 

magmatity dyjského masívu. 

Metamorfované horniny dyjské klenby jsou zastoupeny třemi jednotkami: 

od západu k východu je to vranovská jednotka (na území parku vystupuje 

velmi omezeně), dále bítešská ortorula a jednotka lukovská. Jsou od sebe 

odděleny tektonickými liniemi SV-JZ směru, ukloněnými k SZ. 

Vranovskou jednotku tvoří především masívní či břidličnatá biotitická pararula. Pararula obsahuje také 

vložky dvojslídného svoru s granáty a četné polohy granátického amfibolitu (horniny se střídají v 

centimetrových až metrových polohách), krystalického vápence, erlanu a kvarcitu (Jenček 1984). 

Na JV se vranovská jednotka stýká s bítešskou ortorulou. Ta vznikla metamorfozou porfyrických vyvřelin 

nebo, podle novějších údajů, metamorfozou vulkanosedimentárních komplexů. Bítešská ortorula 

vystupuje především jako masivní okatá dvojslídná leukokratní ortorula světlešedé barvy. Na styku s 

vranovskou jednotkou se ortorula střídá po několika milimetrech až decimetrech s biotitickým 

amfibolitem nebo muskovit-biotitickou pararulou (okrajový typ)(Jenček 1984). 

Lukovská jednotka je tvořena dvojslídnými pararulami, které se střídají s biotit-chloritickými fylity. 

Uprostřed jednotky vystupuje těleso weitersfeldské (pleissingské) ortoruly, která má granodioritové až 

tonalitové složení. Pararula obsahuje též polohy krystalických vápenců, kvarcitických fylitů a kvarcitů. 

Na styku s bítešskou ortorulou je vyvinut erlánový horizont (Mísař 1983). 

Vyvřelé horniny jsou v moraviku dyjské klenby zastoupeny ojediněle drobnými žilami křemene, 

lamprofyru, aplitu a aplopegmatitu. Pravděpodobně se jedná o paleozoické horniny spjaté se závěrečnými 

fázemi variské orogeneze. 

Do lukovské jednotky intrudoval (a vyvolal v ní kontaktní metamorfozu)dyjský masiv, který tvoří 

přibližně 1/3 podloží území NP. Z velké části je překryt sedimenty terciéru a kvartéru. Nejvíce 

zastoupený bitotitický granit v jeho západní části (na styku s lukovskou jednotkou je silněji 

usměrněn)postupně přechází do biotitického granodioritu. Ve střední části masivu vystupuje těleso biotitamfibolického 

dioritu až tonalitu. Východní část masívu tvoří jemnozrnný granodiorit s růžovými živci 

(tasovický typ)(Batík et al., 1982). 

Stáří jednotek moravika nebylo dosud jednoznačně prokázáno, ale většina autorů je považuje za 

prekambrické, nejspíše proterozoické (svědčí o tom i stáří bítešské ortoruly zjištěné Scharbertovou v r. 

18



1977 metodou Rb/Sr - 795 mil. let). Také stáří dyjského masivu je pravděpodobně proterozoické (K/Ar 

metoda - 630 mil. let). Metamorfoza moravika je nižšího stupně než je tomu u sousedního moldanubika. 

Od jihu a severu ke středu klenby můžeme pozorovat metamorfní zóny těchto minerálů: chlorit, biotit, 

granát, staurolit, někdy dokonce kyanit až sillimanit (Mísař 1983). 

Od mladšího paleozoika bylo území denudováno a postupně zarovnáváno na parovinu. Současně působilo 

až do hloubky 25m kaolinitické zvětrávání. Z období mezozoika nemáme pro geologický vývoj žádné 

konkrétní doklady. V mladším terciéru byla oblast zaplavena mořem, které transgredovalo z alpskokarpatské 

oblasti. Probíhala zde sedimentace klastického, převážně křemenného materiálu, který 

přecházel do písků, písčitých jílů a prachů. Koncem eggenburgu došlo ke spadu vulkanického popela, 

který dal vznik ryolitovým tufitům a montmorilonitovým jílům.Sedimentační prostor se v této době 

redukoval a vznikly samostatné pánvičky oddělené od moře. V průběhu ottnangu došlo zřejmě k 

postupnému zdvihu pánve, bazální sedimenty se tvořily přímo na krystaliniku. Nové poklesy v karpatu a 

na začátku spodního badenu způsobily další, i když méně rozsáhlé, mořské záplavy, jejich sedimenty 

však byly později vesměs denudovány (nepatrné relikty těchto sedimentů vystupují v okolí 

Šatova)(Čtyroký et al., 1983). 

Pro geologický vývoj mladšího miocénu a pliocénu neexistují žádné přímé doklady. Během kvartéru 

dochází k vyzvednutí a následné denudaci oblasti, takže byl obnažován starý předterciérní reliéf. Během 

pleistocénu a holocénu převažovala denudační činnost nad akumulací sedimentů, takže kvartérní pokryv 

je málo mocný a nesouvislý. Pouze v JV části NP, na okraji Dyjsko-svrateckého úvalu, se nahromadily 

větší mocnosti pleistocenních fluviálních, lakustrinních a eolických sedimentů. 

Zvláštní pozornost si zasluhují polohy spraší würmského stáří, které lemují horniny moravika a dyjského 

masívu při severní a východní hranici NP a nepravidelně se vyskytují prakticky po celém území NP. 

Společně s pruhy krystalických vápenců a erlánů (především lukovské jednotky) pozitivně ovlivňují 

diverzitu bioty. 

3.6 PomÏry geomorfologickÈ 

Národní park Podyjí leží na JV okraji provincie České vysočiny, tvořené Česko-moravskou soustavou a 

podsoustavou Českomoravské vrchoviny, která se v této oblasti dělí na Znojemskou pahorkatinu (střední 

část území)a Bítovskou pahorkatinu (západní část území). Nejvýchodnější část patří k provincii 

Západních Karpat, soustavě Vněkarpatských sníženin a podsoustavě Západní vněkarpatské sníženiny, 

která je zde tvořena Dyjsko-svrateckým úvalem, a to jeho zvýšenou částí - Jaroslavickou pahorkatinou. 

Území národního parku má charakter členité pahorkatiny vráso-zlomových struktur a hlubinných vyvřelin 

České vysočiny s kernou a hrásťovou stavbou a s rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů. Reliéf svojí 

výškovou členitostí odpovídá plochým až členitým vrchovinám. 

Tvary reliéfu jsou dány různou odolností hornin a stupněm jejich narušení. Rozdíly jsou mezi ostřejšími 

tvary vytvořenými v rulách proti zaobleným tvarům v žulách a plochým tvarům na neogenních 

sedimentech při východním okraji národního parku. 

Nejvýznamnějším tvarem reliéfu je údolí Dyje a její přítoky, které vytvářejí zaklesnuté meandry vzniklé 

jako důsledek snižování erozní báze především v neogénu. V údolí Dyje můžeme vidět významné 

periglaciální tvary reliéfu, jako jsou skalní mrazové sruby, balvanité sutě, balvanité proudy, kamenná 

moře (kol. 1985). 

Poslední období vývoje povrchu území je charakterizováno stupňujícími se vlivy a zásahy člověka. Jde 

zejména o různé druhy těžby surovin, skládek odpadů, opuštěné mlýny, jezy, náhony, v odlesněných 

oblastech velkoplošné zemědělství, v lesních porostech provádění holosečí, doprava dřeva a nadměrné 

stavy spárkaté zvěře. Růst devastace povrchu a zejména zvýšená eroze předpokládají urychlená ochranná 

opatření. 

19



3.7 PomÏry pedologickÈ 

Z celkové výměry národního parku 6 283 ha zaujímá lesní půda 5 270 ha. V lesních typech v 1. - 3. 

vegetačního stupně je zastoupeno 11 půdních typů a subtypů. Největší zastoupení zde mají oligotrofní a 

mezotrofní hnědé půdy (35,3, resp. 38,3 %). Jedná se o půdy vzniklé převážně na kyselých vyvřelých a 

metamorfovaných horninách (granity, granodiority, ruly, svory, fylity), převážně mělké - středně hluboké, 

zrnitostně písčité - hlinitopísčité, kamenité, se střední až malou zásobou živin (zvláště u oligotrofních 

hnědých půd na nezpevněných sedimentech - písky, štěrkopísky, slepence, droby). 

Dále následují s 6,4 % illimerizované půdy (sem patří i hnědozemě a parahnědozemě). Jsou to kvalitní 

hluboké půdy, hlinité až jílovitohlinité, s dobrými živinnými poměry. Vyvinuly se na spraších a 

sprašových hlínách. 

Ze skupiny hydromorfních půd se zde přibližně ve stejném plošném rozsahu (1,0 resp. 0,9 %)vyskytují 

pseudogleje a gleje na hlínách a aluviálních naplaveninách. 

Podzolové půdy (+ hnědé půdy podzolované) jsou vázány na štěrkopísky, slepence, ruly, a diority. Jde 

tedy o minerálně chudší, lehké a skeletovité, středně hluboké půdy (podíl z celkové výměry 5,9 %). 

K vývojově nejmladší skupině zde patří nevyvinuté půdy a rankery (12,2 %). Jsou vázány na ruly, 

granodiority, písky a jiné horniny. Mají převážně mělký profil, značnou skeletovitost a vysýchavost. 

V tabulce č. 3 jsou uvedeny charakteristiky nejvíce rozšířených lesních typů v NP Podyjí vzhledem k 

platnému „Morfogenetickému klasifikačnímu systému zemědělských půd“. 

Tab. 3-1 Celková výměra zemědělské a lesní půdy NPP a jednotlivých půdních skupin (zdroj Plán péče o NPP) 

Skupina půd výměra (ha) % z celk. výměry NP 

Hnědých (kambizemě) 

Ochrických (nevyvinutá půda, litozem) 

Melanických (ranker, rendzina, pararendzina) 

Illimerických (hnědozem, illimerizovaná půda) 

Podzolových (podzol) 

Hydromorfních (pseudoglej, glej, drnoglej) 

Nivních (nivní půda, tj. fluvizem) 

Zemědělská půda 

Lesní půda (včetně ostatních vlastníků) 

4610,0 

626,9 

22,3 

529,1 

313,1 

168,6 

13,0 

1013,0 

5270,0 

73,37 

9,98 

0,36 

8,42 

4,98 

2,68 

0,21 

16,12 

83,88 

Půda v NP celkem 6283,0 100,00 

20



3.8 Flora 

Jak z hlediska flóry, tak i vegetace, se Národní park Podyjí řadí k 

nejpozoruhodnějším územím ve střední Evropě. Důvodů je několik. 

Nejdůležitější z nich jsou fytogeografická poloha území, mikro a 

mezoklimatické poměry, geomorfologie území a geologické podmínky. 

Flóra Podyjí je určována především polohou území na hranici termofytika 

(oblasti teplomilné květeny) okrajových partií panonika a jeho přechodů do 

mezofytika (oblasti květeny vyšších pahorkatin a vrchovin), které již náleží 

k hercynské, tj. středoevropské lesní floře. Geomorfologie průlomového 

údolí umožňuje prolínání dvou základních vlivů; tzn. ostrožny a 

exponovaná výslunná místa hostí teplomilnou květenu, která izolovanými 

ostrůvky proniká hluboko do nitra mezofytika, naopak inverze v údolí 

dovoluje sestoupit podhorským druhům do velmi nízkých nadmořských 

výšek (Grulich 1985). Díky gradientu nadmořské výšky a 

anemoorografickým poměrům existuje výraznější západovýchodní gradient 

klimatických faktorů. V nejvýše položené západní části se setkáváme s 

vegetací podhorskou. Východní okraj národního parku se stepní a lesostepní 

teplomilnou vegetací leží ve srážkovém stínu (Grulich 1986). Území 

národního parku můžeme rozdělit, na dvě části s odlišným vegetačním 

vývojem (Vicherek et al. 1991): 

- plošinu s reliéfem mírně zvlněné pahorkatiny 

- kaňonovité údolí Dyje. 

Vegetace plošiny 

a) Přirozená vegetace 

Potenciální vegetací podstatné části plošiny jsou dubohabřiny. Ty jsou na 

značné části své původní rozlohy zachovány, místy jsou nahrazeny 

kulturními porosty s převahou borovice a modřínu, ve východní části pak 

zejména akátu. Významnou asociací plošiny je dubojedlina se svízelem 

okrouhlolistým (Galium rotundifolium), z ní jsou ale zachovány pouze roztroušené fragmenty a jedle 

samotná tvoří v současnosti méně než 1 % dřevin parku. 

Pahorkatina v JV části území nemá zachovány zbytky původní lesní vegetace, ale vedle dubohabřin lze 

předpokládat na jižních svazích pahorků dřívější výskyt teplomilné doubravy. 

Uvedené komplexy mezofilních a xerofilních lesů jsou místy přerušeny v mělkých údolích potoků 

údolními luhy; nejlépe jsou zachovány v úseku mezi Lesnou a Čížovem. V nich lze nalézt ostřici 

řídkoklasou (Carex remota), kakost bahenní (Geranium palustre), starček potoční (Senecio rivularis), 

škardu bahenní (Crepis paludosa) či bezkolenec modrý (Molinia caerulea). Vzácně jsou na lokalitách se 

stagnující vodou vyvinuty slatinné olšiny s ostřicí prodlouženou (Carex elongata). 

b) Náhradní vegetace 

Na části plošin v NP jsou dnes lesy odstraněny a přeměněny na ornou půdu, louky a extenzivní pastviny. 

V jihovýchodní části území mají pastviny přirozený charakter. Vlivem vypalování a extenzivní pastvy 

získaly tyto plochy podobu zapojeného vřesoviště. V keříčkových společenstvech je dominantním 

druhem vřes obecný (Calluna vulgaris) a kručinka chlupatá (Genista pilosa). Méně časté jsou pak čilimník 

řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis) a kručinkovec (Corothamnus procumbens). Z dalších vzácnějších 

keřů zde rostou růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia) a višeň křovinná (Cerasus fruticosa). Z velkého 

počtu bylinných druhů jmenujme ostřici nízkou (Carex humilis), kavyl Ivanův (Stipa joannis), lomikámen 

cibulkatý (Saxifraga bulbifera) atd. V jarním aspektu rozkvétá koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), 

křivatec český (Gagea bohemica), rozrazil ladní (Veronica dilenii) a orchideje - vstavač kukačka (Orchis 

morio) a prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Dalšími nápadně kvetoucími druhy jsou například 

smil písečný (Helichrysum arenarium), trávnička prodloužená (Armeria vulgaris) a na sprašových 

překryvech hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) a hvězdnice chlumní (Aster amellus). 

21



I jinde na erozí vypreparovaných skalních výchozech, na spraších a na mělkých půdách v okolí skalních 

výchozů lze nalézt xerotermní rostlinná společenstva. 

Luční vegetace je zachována především v odlesněných údolích potoků v SZ části území. K 

nejvýznamnějším druhům zde patří ostřice trsnatá (Carex caespitosa), vrba rozmarýnolistá (Salix 

rozmarinifolia), upolín evropský (Trollius altissimus) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). 

Několik malých rybníčků má většinou fragmentálně vyvinutou vodní a pobřežní vegetaci. Z vodních 

makrofyt jmenujme alespoň výskyt bublinatky (Utricularia australis) a haluchy vodní (Oenanthe aquatica) 

v rybníku „U Jejkala". 

Vegetace údolí Dyje 

a) Přirozená vegetace 

Kaňonovité údolí Dyje má velmi dobře zachovanou přirozenou vegetaci. Na hranách a horních 

konvexních částech svahů jižních expozic jsou doubravy, které proti proudu Dyje ustupují podél 

gradientů k chladnějšímu klimatu xerofilním borům. Stromové patro je tvořeno dubem letním (Quercus 

robur), na skalnatých místech je často střídán dubem žlutavým (Quercus daleschampii). Zde se vtroušeně 

objevuje i jeřáb muk a břek (Sorbus aria, Sorbus torminalis) a dřín (Cornus mas). Keřové patro je chudé a 

je místy tvořeno krušinou olšovou (Frangula alnus) a jalovcem (Juniperus communis). Z bylin se setkáme 

s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa) a bikou hajní (Luzula luzuloides). Dosti častá jsou na 

otevřených místech keříčková společenstva tvořená především vřesem (Calluna vulgaris), kručinkou 

chlupatou a německou (Genista pilosa, Genista germanica), například na Liščí skále. Na několika místech 

se v těchto společenstvech vyskytuje i vzácný lýkovec vonný (Daphne cneorum), například v okolí 

Havraníků. Po celé délce údolí se na nejexponovanějších místech objevují reliktní bory (např. šíje 

Ostrohu, Hamerské vrásy atd.). Na extrémních skalních svazích se setkáváme se společenstvy skalních 

stepí s poměrně bohatou florou. Roste zde např.: skalník celokrajný (Cotoneaster integerrima), kavyl 

vláskovitý (Stipa capillata), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), sesel sivý (Seseli osseum), česnek 

žlutý (Allium flavum), mochna písečná (Potentilla arenaria) a reliktní tařice skalní (Alyssum saxatile). 

Tato společenstva lemují údolí Dyje v celém národním parku, například na těchto lokalitách: Pašerácká 

stezka, Hamerské vrásy, šíje Ostrohu, skály pod Novým Hrádkem atd. 

Na obdobných stanovištích na krystalických vápencích u Čížova jsou zastoupeny teplomilné doubravy s 

bohatým keřovým podrostem. Nápadnými druhy skalních svahů na bazických horninách jsou třemdava 

bílá (Dictamnus albus) a oměj jedhoj (Aconitum anthora). 

Na analogických stanovištích severních svahů, která jsou chladnější a vlhčí, jsou zastoupeny chudé 

acidofilní doubravy. Ve spodních konkávních částech svahů, které jsou chladnější vlivem teplotní inverze 

a mají hlubší půdu vzhledem k akumulaci svahovin, bývají zastoupeny dubohabřiny, s častými hájovými 

bylinami, jako je např. dymnivka plná (Corydalis solida), jaterník podléška (Hepatica nobilis), prvosenka 

jarní (Primula veris). Na stinných místech roste brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), lilie 

zlatohlavá (Lilium martagon) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). 

Na severních expozicích v SZ části území (Braitava) jsou submontánní bučiny a na prudkých svazích pod 

skalami s akumulací balvanitého materiálu suťové lesy. Vyskytuje se zde kyčelnice devítilistá (Dentaria 

enneaphyllos), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). Protější 

břeh Ledovýchh slují je pozoruhodný reliktním výskytem ploštičníku evropského (Cimicifuga europaea) 

a četnou populací dealpinní růže převislé (Rosa pendulina). Na svahu Ledových slují je rovněž jeden z 

posledních zbytků životaschopných porostů jedle bělokoré (Abies alba) v národním parku. Ve svahové 

bučině na Braitavě roste přibližně dvacet autochtonních jedinců tisu (Taxus baccata). V suťových 

polohách je ještě poměrně častý jilm drsný (Ulmus glabra). 

Pro skalnaté svahy údolí Dyje je typický výskyt ostrůvků primárního bezlesí. Objevují se zde i některé 

orchideje, jako vstavač osmahlý (Orchis ustulata), vstavač vojenský (Orchis militaris) a kruštík širolistý 

(Epipactis heleborine). 

Vedle skalních výchozů jsou druhým typem stanovišť primárního bezlesí v kaňonovitém údolí Dyje 

periglaciální balvanité žulové a rulové suti. Zatímco na jižních svazích jsou porostlé pouze společenstvy 

epilitických lišejníků, na vlhčích severních svazích se na nich zvláště na kontaktu s lesem vyskytují 

druhově chudé kapradinové porosty. 

22



Aluvium Dyje je porostlé olšinami a samotný tok je lemován říčními 

rákosinami, lokálně i fragmenty vrbových křovin. V korytě Dyje jsou časté 

porosty lakušníku vzplývavého (Batrachium fluitans). 

b) Náhradní vegetace 

Lužní porosty byly v minulosti ve značné části přeměněny na kosené 

aluviální louky, které jsou druhově velmi bohaté. Dnes na mnoha těchto 

místech les regeneruje. Vyvinutý lužní porost je zachován například při 

ústí Klaperova potoka. Rostou zde mohutní jedinci jilmu (Ulmus laevis) a 

vrby bílé (Salix alba). Bylinné patro je tvořeno prvosenkou vyšší (Primula 

elatior), sněženkou (Galanthus nivalis), řeřišnicí luční (Cardamine 

pratensis) atd. Na několika místech v nivě Dyje (Ledové sluje) i v údolích 

přítoků (Klaperův potok) dnes regenerují podmáčené olšiny. 

Význam flóry a vegetace NP Podyjí z hlediska ochrany přírody 

Značná přírodní rozmanitost tohoto území podmiňuje velkou koncentraci 

rostlinných druhů na malé ploše. Z území národního parku a jeho 

ochranného pásma je dosud známo téměř 1.300 druhů vyšších rostlin 

(Vicherek et al. 1991) a další jsou každoročně objevovány. To dokládá 

značný význam oblasti z hlediska ochrany fytogenofondu. Kromě prvků 

hercynské a ponticko - panonské květeny, pro něž území NP Podyjí 

představuje migrační hranici, se zde setkáváme i s několika druhy 

perialpinními, které sem pronikly od jihu a Podyjí je jejich jedinou 

recentní lokalitou v ČR. Jde například o volovec vrbolistý (Buphthalmum 

salicifolium), prorostlík prutnatý (Bupleurum affine), bělolist žlutavý 

(Filago lutescens) a diviznu nádhernou (Verbascum speciosum). Tyto 

druhy patří v Červeném seznamu mezi kriticky ohrožené. Do této kategorie 

patří rovněž svízelka piemontská (Cruciata pedemontana), křivatec český 

(Gagea bohemica), zápalička největší (Tordylium maximum) a kýchavice 

černá (Veratrum nigrum). V území i dnes dochází k významným 

floristickým objevům. V roce 1990 byl například nalezen řebříček (Achillea tanacetifolia), jenž je novým 

druhem pro Moravu. Zcela zvláštní problematikou je pronikání invazních druhů rostlin do NP. 

Celoplošně proniká do Podyjí netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), podél vodních toků se začíná 

šířit netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), americké hvězdnice (Aster sp.) a další druhy. Byl také 

již nalezen bolševník velký (Heracleum mantegazzianum) a opletka čínská (Fallopia aubertii); tyto 

rostliny byly okamžitě zničeny. Všem invazním druhům musí být věnována mimořádná pozornost. 

23



3.9 Fauna 

Díky přírodní unikátnosti území, jež je dána zejména jeho polohou, 

klimatem a geomorfologií, je i živočišná složka biocenóz v Národním 

parku Podyjí nesmírně zajímavá a rozmanitá. 

„Faunistická jedinečnost Podyjí, zejména úzkého pruhu údolí horní Dyje, 

je dána nejen jeho lokalizací na zlomu výběžků Českého masivu do úvalů 

při severozápadním okraji Panonské nížiny, ale i tím, že hluboký kaňon 

Dyje tu vytváří rozsáhlý soubor výhodně exponovaných stanovišť 

potřebných pro rozvoj a přežití ekologicky různorodých faunistických 

prvků. Teplomilné druhy mediteránního a pontického původu tu mohou 

pronikat hluboko do oblasti původního středoevropského lesa, a naopak 

lesní prvky zase daleko do klimaticky příznivější oblasti lesostepí jižní 

Moravy. Taková situace se projevuje u několika moravských řek, údolí 

Dyje však zůstává posledním z charakteristických moravských říčních 

průlomů, kde je tento fenomén dosud zachován prakticky v celém horním a 

středním toku. 

Malá narušenost dyjského údolí antropickými vlivy je pochopitelně dána i 

tím, že Dyje tu tvoří linii státní hranice prakticky již od přemyslovských 

dob, a tak toto území bylo ušetřeno nadměrných zásahů, jež provázejí 

intenzivní hospodaření a větší pohyb obyvatelstva, zejména v průběhu 

středověké kolonizace. To vše jsou výhodné aspekty, jež vedly i k zachování 

poměrné pestrosti a rozmanitosti současné podyjské fauny." (Hanák, 

Škorpík, Vlašín 1990). 

Savci 

Z území je potvrzen výskyt 56 druhů savců, což představuje 67 % všech 

druhů savců v ČR. Toto číslo však zdaleka není konečné. Byl zde zaznamenán výskyt devíti druhů 

hmyzožravců (90% fauny ČR). Z významných představitelů jmenujme: bělozubku šedou (Crocidura 

suaveolens) a bělozubku bělobřichou (Crocidura leucodon), jež je zde na hranici svého areálu. Územím 

rovněž probíhá hranice rozšíření ježka východního (Erinaceus concolor) a ježka západního (Erinaceus 

europaeus) (kol. 1985). Výčet teplomilných druhů doplňuje nález letounů: netopýra brvitého (Miotis 

emarginatus)a vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Z většího počtu zjištěných druhů letounů 

převládá původní lesní fauna, například netopýr černý (Barbastella barbastellus). Z druhů se širokou 

ekologickou valencí je pozoruhodný například výskyt netopýra Brandtova (Miotis brandti), jež byl zjištěn 

v Ledových slujích (kol. 1985). Z bohatě zastoupené skupiny hlodavců jmenujme ochranářsky 

významného sysla obecného (Citellus citellus), který je i zde na ústupu. Dříve se pravidelně vyskytoval 

například na Havranickém vřesovišti a Kraví hoře. Zalesněné stráně v údolí Dyje jsou domovem plšíka 

lískového (Muscardinus avellanarius) a plcha velkého (Glis glis), který zde dosahuje neobvyklé populační 

hustoty. Z dalších lesních hlodavců jmenujme myšici lesní (Apodemus flavicollis) a norníka rudého 

(Clethrionomys glareolus). Stále vzácnějším druhem je i křeček polní (Cricetus cricetus), jenž byl v 

poslední době potvrzen z vývržků výra velkého (Bubo bubo) na Kozí stezce (Obuch 1991). Východním 

okrajem národního parku prochází i hranice rozšíření stepního druhu myšice malooké (Apodemus 

microps). V poslední době byl prokázán výskyt hraboše mokřadního (Microtus agrestis) a myšky drobné 

(Micromys minutus) (Obuch 1991). 

Jen občas je hlášena vydra říční (Lutra lutra). Je pravděpodobné, že přirozený a dobře zarybněný tok Dyje 

jí plně nevyhovuje pro každodenní nárazové průtoky způsobené provozem vranovské elektrárny. 

Představitelem stepní fauny je tchoř světlý (Putorius eversmanni), nebyl však již určitou dobu v území 

zjištěn (kol.1985). Za zmínku ještě stojí hojný výskyt běžně myslivecky vedených druhů, například zajíce 

polního (Lepus europaeus), prasete divokého (Sus scrofa), srnce (Capreolus capreolus), jelena evropského 

(Cervus elaphus)atd. Problematický je výskyt nepůvodního muflona (Ovis musimon), jenž má velmi 

nepříznivý vliv na xerotermní společenstva v údolí Dyje (např. Šobes, Ostroh). Nevhodný je rovněž 

výskyt nepůvodního daňka (Dama dama). Je nutno též upozornit na naprostou absenci velkých šelem. 

24



Ptáci 

Pro okres Znojmo uvádí Klejdus (1980)na 132 hnízdících druhů. Po kombinaci údajů z Oborového 

dokumentu CHKO Podyjí a pozorování Škorpíkové (ústní sdělení)je prokázaný počet hnízdících druhů na 

území národního parku a jeho ochranného pásma 99. Další zvýšení zjištěného počtu hnízdících druhů je 

ale velmi pravděpodobné, protože v území zatím nebyl prováděn systematický ornitologický výzkum. 

V minulosti se v jihovýchodní stepní části národního parku a jeho blízkém okolí vyskytovaly dnes již 

ustoupivší druhy: dytík úhorní (Burhinus oedicnemus), mandelík hajní (Coracias garrulus) a vlha pestrá 

(Merops apiaster) (Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Z pravidelně se vyskytujících srostloprstých v Podyjí 

hnízdí ledňáček říční (Alcedo atthis) a dudek chocholatý (Upupa epops). Poměrně hojně se v Podyjí 

setkáme s ťuhýkem obecným (Lanius collurio) a v posledních letech přibývá i ťuhýka šedého (Lanius 

excubitor). Početněji jsou zastoupeni šplhavci. Hojnější výskyt byl zjištěn u strakapouda velkého a 

malého (Dendrocopos major a Dendrocopos minor) a krutihlava (Jynx torquila). Vzácnější druhy 

zastupuje strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus). 

Velmi málo údajů je zatím známo o výskytu sov. Mimo běžné druhy jako například kalous ušatý (Asio 

otus) a puštík obecný (Strix aluco), hnízdí pravidelně ve skalních stěnách (Hardeggské skály, Papírna 

atd.) výr velký (Bubo bubo). V lesostepních enklávách a zanedbaných sadech (Popicko, Havranicko) byl 

několikrát v hnízdní době potvrzen výskyt výrečka malého (Otus scops) (Fiala, ústní sdělení). Na 

netypickém místě, v teplomilné doubravě u Havraníků, vyhnízdil v nedávné době sýc rousný (Aegolius 

funereus) (Tunka 1988). 

Oblast vřesovištních lad je pozoruhodná rovněž výskytem strnada lučního (Emberiza calandra), vázaného 

na nízkostébelné bylinné porosty. Na podobných stanovištích zde žil donedávna i strnad zahradní 

(Emberiza hortulana), jež byl v roce 1992 znovu pozorován (Hanák, ústní sdělení). Ve světlých 

acidofilních doubravách (Popice, Havraníky) poměrně často hnízdí i lelek lesní (Caprimulgus europaeus). 

Z měkkozobých jsou v celém území běžné oba druhy hrdliček (Streptopelia turdus a Streptopelia 

decaocto) a holub hřivnáč (Columba palumbus). Holub doupňák (Columba oenas) se vyskytuje v 

pralesovitých partiích na Braitavě. Naši běžnější dravci, káně lesní (Buteo buteo), poštolka obecná (Falco 

tinunnculus), krahujec (Accipiter nisus) a jestřáb (Accipiter gentilis), jsou častí i v Podyjí. Pravidelný 

výskyt včelojeda (Pernis apivorus) je znám z východní části údolí od Znojma po Nový Hrádek a z 

Braitavy, kde hnízdí (Solař, ústní sdělení). Do 60. let v Podyjí tradičně hnízdil na několika místech i sokol 

stěhovavý (Falco peregrinus) (vranovský hradní vrch, Vraní skála, Nový Hrádek, v Rakousku u 

Hardeggu). Poslední hnízdění je hlášeno z roku 1970 (Fiala in kol. 1985). Dnes jsou tato hnízdiště vesměs 

obsazena výrem. V posledních letech bylo také několikrát potvrzeno hnízdění raroha velkého (Falco 

cherrug) (například Kratochvíl ústní sdělení). Předpokládá se i hnízdění ostříže lesního (Falco subbuteo). 

Významné bylo pozorování orla nejmenšího (Hieraaethus pennatus) (Hudec, Škorpík 1988), rok předtím 

podle zpráv amatérských ornitologů (Kratochvíl ústní sdělení) i neúspěšně zahnízdil. V zimě se občas v 

národním parku zdržuje orel mořský (Haliaeethus albicilla). Pozorovala jej např. Škorpíková 1990 a 

Staněk 1991. V roce 1992 byl u Lukova pozorován orlík krátkoprstý (Circetus gallicus) (Škorpík ústní 

sdělení). 

Vzhledem k nedostatku a malé rozloze vodních ploch nejsou v Podyjí příliš zastoupeny druhy, jež jsou na 

toto prostředí vázány. Celý rok se v Podyjí zdržují nehnízdící jedinci volavky popelavé (Ardea cinerea). 

Pozoruhodný je nález dvou mláďat v prachovém šatu v údolí pod Vranovem. Hnízdo však nebylo 

nalezeno (Solař ústní sdělení). V rybníku u Popic byl zaznamenán výskyt volavky červené (Ardea 

purpurea) (Pelz 1991). V Podyjí hnízdí na naší i rakouské straně čáp černý (Ciconia nigra). Nedaleko za 

hranicí NP bylo zaznamenáno skalní hnízdo tohoto druhu (Hanák ústní sdělení). V letním období se na 

Dyji zdržuje pravidelně několik čápů bílých. Vrubozobí jsou zastoupeni běžnými druhy kachen, jako je 

polák chocholačka (Aythya fuligula), čírka obecná (Anas crecca) a kachna divoká (Anas platyrhynchos). 

Běžná je rovněž labuť velká (Cygnus olor), jež hnízdí například ve Vranově a na Dyji u Devíti mlýnů. 

Díky přirozenému charakteru toku se na několika místech vyskytuje skorec vodní (Cinclus cinclus); např. 

úseky řeky Pod Lipinou, pod Novým Hrádkem, pod Braitavou. Běžní jsou i konipas bílý (Motacilla alba) 

a konipas horský (Motacilla cinerea). 

Hojně je zastoupen řád pěvců. Kromě již zmíněných a zcela běžných druhů žijí na území národního parku 

i druhy méně obvyklé. V lesostepních partiích (Konice až Hnanice) hnízdí bělořit šedý (Oenanthe 

oenanthe). V blízkosti sídel (Znojmo, Havraníky) je častý chocholouš (Galerida cristata), v listnatých 

lesích východní části národního parku pak příbuzný skřivan lesní (Lullula arborea). Z Podyjí jsou známy 

25



všechny naše druhy pěnic, včetně pěnice vlašské (Sylvia nisoria). Na 

vhodných místech se vyskytuje linduška lesní (Anthus trivialis) a oba 

druhy šoupálků (Certhya familiaris a Certhya brachydactyla). Z cvrčilek 

byly prokázány cvrčilka zelená (Locustella naevia) a říční (Locustella 

fluviatilis). Z rákosníků zpěvný (Acrocephalus palustris) a obecný 

(Acrocephalus scirpaceus). Okraje lesů (Popice, Havraníky) jsou stanovištěm 

bramborníčka černohlavého (Saxicola torquata). Na většině 

území NP je hojná žluva hajní (Oriolus oriolus). Občas je hlášen i 

bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). K typickým lesním druhům patří 

lejsci šedý, bělokrký a černohlavý (Muscicapa striata, Ficedula albicollos, 

Ficedula hypoleuca). Význačným horským prvkem je na Braitavě zjištěný 

lejsek malý (Ficedula parva) (Hanák, ústní sdělení). Podle nepotvrzených 

zpráv bylo Podyjí hnízdištěm skalníka zpěvného (Monticola saxatilis). K 

ornitologickým zvláštnostem patřila do nedávné doby skalní hnízda 

rorýsů obecných (Apus apus). 

Plazi 

S výjimkou ještěrky živorodé (Lacerta vivipara) a želvy bahenní (Emys 

orbicularis) byl zaznamenán historický či současný výskyt všech druhů 

plazů žijících v České republice. Pravděpodobně reliktní je výskyt užovky 

stromové (Elaphe longissima), jež byl spolehlivě prokázán v posledních 

deseti letech, přes četné starší neurčité údaje. Na vhodných stanovištích 

byl zjištěn tento plaz od Znojma až po Vranov nad Dyjí (Znojmo - hrad, 

Hradiště, Papírna, Nový Hrádek, Vraní skála, Kozí stezka atd.). Je známá 

rovněž z rakouské strany (např. Karlslust, Umlaufberg). V celém úseku 

řeky od Vranova nad Dyjí po Znojmo je častá užovka podplamatá (Natrix 

tesselata) díky přirozenému charakteru toku a dostatečnému zarybnění. Za 

zmínku stojí rovněž nález rekordního exempláře užovky obojkové (Natrix 

natrix). Nalezl jej Vlašín (in verb) v roce 1990 u Baštova mlýna a had 

měřil 116 cm. Na lesostepních a vřesovištních lokalitách je dominujícím plazem užovka hladká 

(Coronella austriaca). Můžeme ji nalézt například na Hradišťských terasách, Kraví hoře, Havranickém 

vřesovišti, nad Papírnou atd. Zmije obecná (Vipera berus) byla opakovaně (1949,1985) zjištěna u 

Mašovic v lokalitě Vlčí jáma. Tento zřejmě reliktní výskyt je pravděpodobně dokladem šíření údolím 

Dyje od západu z Česko-moravské vysočiny a druh zde přežil díky klimatické inverzi v zalesněném údolí 

(Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Zmije se snad vyskytuje i v údolí Klaperova potoka u Čížova, odkud byla 

několikrát hlášena laiky. 

Ještěrka zelená (Lacerta viridis) je nejnápadnějším zástupcem plazů na lesostepních lokalitách, 

vřesovištích a skalních ostrožnách v údolí Dyje. Na těchto stanovištích se vyskytuje v celém území 

národního parku od Hnanic až po Vranov nad Dyjí. Určitě nejhojnějším druhem je ještěrka obecná 

(Lacerta agilis). V celé ploše národního parku je rovněž zastoupen slepýš křehký (Anguis fragilis). 

Bezesporu velmi zajímavý je údaj o historickém výskytu ještěrky zední (Lacerta muralis) v okolí Znojma 

(Adolph 1922). Zatím se jej nepodařilo potvrdit, přestože stanoviště (Znojmo - hrad, Hradiště u Znojma) 

jsou vhodná a nejbližší lokality druhu v Rakousku jsou nepříliš vzdáleny. 

Obojživelníci 

O výskytu obojživelníků existují jen velmi kusé údaje. Téměř všude se v zalesněné části v dosahu údolí 

Dyje vyskytuje celkem hojně mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Mlok zde má vhodné životní 

podmínky díky bohaté potravní nabídce a příhodnému mikroklimatu. V některých místech se vyskytuje 

opravdu velmi hojně, zejména v hluboce zaříznutých bočních údolích (Mločí údolí) a fragmentech 

pralesových porostů (Ledové sluje). Z čolků byl zatím prokázán pouze čolek obecný (Triturus vulgaris) a 

čolek velký (Triturus cristatus). Druhové spektrum obojživelníků je limitováno nedostatkem stojatých 

vod v NP. Z toho vyplývá i následující přehled bezocasých obojživelníků. 

Ropucha obecná (Bufo bufo) i ropucha zelená (Bufo viridis) jsou poměrně hojné, zejména v okolí sídel. 

Druhý druh pak především v sušší východní části NP (okolí Znojma, Popice, Hnánice). Kuňka obecná 

(Bombina bombina) se vyskytuje velmi lokálně a nehojně (např. Hradiště, Havraníky, Popice). Několikrát 

byla rovněž hlášena blatnice skvrnitá (Palabates fuscus) od Havraníků a Hnánic. Skokany zastupuje 

zejména skokan štíhlý (Rana dalmatina), který je hojný na celé ploše národního parku na všech 

26



typech stanovišť. Mnohem vzácnější je pak skokan hnědý (Rana 

temporaria). Byl zjištěn dosud jen v několika lesních tůních (např. 

Podmolí). Z jediné lokality u Čížova je zatím hlášen skokan ostronosý 

(Rana arvalis). Ze zelených skokanů byl zjištěn druh Rana esculenta u 

Havraníků a kriticky ohrožený skokan menší (Rana lessonae) v rybnících 

u Jejkala (Hanák 1991). 

Ryby 

Úsek Dyje v národním parku je výrazně poznamenán vodními díly 

Vranov nad Dyjí a Znojmo. Vybudování vodní nádrže ve Vranově nad 

Dyjí v 30. letech zapříčinilo změnu vodního ekosystému a významně 

poznamenalo druhovou skladbu a populační dynamiku ichtyofauny. 

Určitou představu o původní rybí obsádce nám může poskytnout srovnání 

s výsledky průzkumu úseku Dyje nad Vranovskou nádrží a Želetavky 

(Lusk 1991). Dnes je v celém úseku Dyje v Národním parku Podyjí 

početnost i druhové složení ryb víceméně určováno umělým 

zarybňováním a sportovním rybolovem. Vysazován je především pstruh 

obecný (Salmo trutta), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), siven 

americký (Salvelinus fontinalis) a lipan podhorní (Thymallus thymallus). 

V některých úsecích se dosud rozmnožují i druhy parmového pásma, např. 

parma obecná (Barbus barbus) a ostroretka stěhovavá (Chondrostoma 

nasus). V přirozeném toku řeky je všude hojná vranka obecná (Cottus 

gobio), jelec proudník (Leuciscus leuciscus), místně pak i jelec tloušť 

(Leuciscus cephalus) (Lusk 1991). Zoologicky významnější jsou nálezy 

hrouzka obecného (Gobio gobio), sekavce písečného (Cobitis taenia), 

ježdíka obecného (Gymnocephalus cernua) a mřenky mramorované 

(Noemacheilus barbatus) (Lusk 1991). 

Bezobratlí 

Vzhledem k obrovskému druhovému bohatství této skupiny a vzhledem k 

tomu, že v území zatím byl prováděn systematický výzkum jen u některých čeledí brouků a motýlů, 

následující faunistický přehled je jen orientační. V první řadě si všímá jen druhů zvláště chráněných, 

ochranářsky významných a některých zoogeograficky a faunisticky pozoruhodných, především z třídy 

hmyzu. 

Nápadným zástupcem řádu Mantodea na vřesovištních a lesostepních lokalitách je kudlanka nábožná 

(Mantis religiosa). Dospělci se koncem léta dají nalézt na Kraví hoře, Popických kopečcích, Havranickém 

vřesovišti, lesostepi nad Papírnou. Ootéku nalezl Škorpík v roce 1988 rovněž na Hradišti. K reliktním 

zástupcům rovnokřídlého hmyzu patřila sága (Saga pedo), která žila na stepích jižně od Znojma (Zacher 

1917). V posledních desetiletích však nebyla potvrzena. Vzhledem ke skrytému způsobu života není její 

současný výskyt vyloučen, což potvrzuje i nový nález tohoto druhu u rakouského Retzu (Horný 1992, 

ústní sdělení). Z řádu síťokřídlých jmenujme ploskoroha pestrého (Ascalaphus macaronius), který je 

rovněž vázán v Podyjí na stepní, lesostepní a vřesovištní lokality. V roce 1992 nalezli Vítek a Buchar 

(ústní sdělení) další nesmírně významný druh - pakudlanku jižní (Mantispa styriaca), pro nějž je NP 

Podyjí jednou z mála recentních lokalit v České republice. 

Dosud nebyl studován na území národního parku ani tak bohatý řád, jakým jsou blanokřídlí, včetně 

zvláště chráněných druhů mravenců (Formica) a čmeláků (Bombus). Dosud nejlépe prostudovanými řády 

hmyzu jsou motýli (Lepidoptera) a brouci (Coleoptera). Prvně jmenovaný řád je v Národním parku 

Podyjí zastoupen dvanácti zvláště chráněnými druhy. K nejvýznamnějším patří např. pestrokřídlec 

podražcový (Zerynthia polyxena), potvrzený téměř po čtyřiceti letech od Popic a ze Šobesu (Škorpík 

1987, Švestka 1987, Vítek 1985). Naproti tomu jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) má dosud v 

Podyjí silné populace a nehrozí mu zatím bezprostřední nebezpečí. Vyskytuje se v zalesněné části území 

(např. u Podmolí a Lukova) a dospělci létají na pasekách (Podmolí, Čížov) a loukách u Dyje (od Široké 

louky až po Ledové sluje). Rovněž další dva zvláště chráněné druhy motýlů - otakárek ovocný (Iphiclides 

podalirius) a otakárek fenyklový (Papilio machaon) - nejsou bezprostředně ohroženy a vyskytují se hojně 

zejména ve stepních a lesostepních lokalitách ve východní části národního parku. Nesmírně závažný je 

nález hnědáska podunajského (Melitaea britomartis) na Havranickém vřesovišti (Švestka 1986). Jde o 

27



jediné současné naleziště v celé ČR. V údolí Dyje žil rovněž endemický 

poddruh jasoně červenookého (Parnassius apollo ssp. marcomanus). Tato 

reliktní populace začala mizet na počátku minulého století a poslední 

motýl byl zjištěn u Uherčic v roce 1935. Na území národního parku se 

vyskytoval na několika lokalitách (Znojmo, Vraní skála, Hardeggské 

skály, Vranov nad Dyjí) (Švestka 1977). 

Rovněž řád brouků je v počátečním stadiu výzkumu. Přesto se podařilo 

zjistit výskyt některých, zejména zoogeograficky, pozoruhodných druhů. 

V první řadě je nutné se zmínit o některých zvláště chráněných druzích. 

Celkem hojně se ve světlých doubravách vyskytuje krajník hnědý 

(Calosoma inquisitor). Občas je hlášen ze stejných stanovišť i krajník 

pižmový (Calosoma sycophanta) (např. Popice). Ve znojemském muzeu 

je rovněž deponován dokladový materiál krajníka (Calosoma 

auropunctatum). Tento druh je indikátorem zachovalých teplých stepních 

stanovišť. Další zvláště chráněný druh - nosorožík kapucínek (Oryctes 

nasicornis) je znám především z druhotných lokalit ve Znojmě. Jeho 

výskyt v národním parku byl zjišťěn v roce 1989 u Podmolí (Škorpík). 

Častým druhem v teplých doubravách je roháč obecný (Lucanus cervus), 

jež se vyvíjí v dubových pařezech a při mýtní těžbě většího rozsahu je 

potom lokálně hojným (Mráček 1989) (např. Podmolí 1987). Tesařík 

obrovský (Cerambyx cedro) žije velmi skrytě v malé populační hustotě 

zejména v přirozených porostech dubu zimního a žlutavého na skalních 

lesostepích v údolí Dyje. Existuje starší dokladový materiál o výskytu 

tesaříka alpského (Rosalia alpina) na Vranovsku, novější údaje však 

chybí. Není ovšem vyloučeno, že přežívá ve zbytcích bučin na Braitavě. Z 

dalších význačných druhů jmenujme nálezy dvou pralesních střevlíků: 

Carabus irregularis (Škorpík 1987) a Carabus variolosus (vyskytuje se na 

rakouské straně údolí). Například čeleď krascovitých je zastoupena 77 druhy, což představuje přibližně 

74% všech druhů ČR. Z této skupiny je zoogeograficky pozoruhodný výskyt druhu Paracylindromorphus 

sabuliformis (Hradiště), jehož nejbližší lokality jsou až na jižním Slovensku. Kovaříky reprezentuje např. 

velmi vzácný dutinový druh Limoniscus violaceus, jenž zde byl zjištěn teprve koncem 80. let jako jeden z 

prvních nálezů na Moravě. 

Příležitostný průzkum ploštic (Heteroptera) potvrdil na Havranickém vřesovišti výskyt nového druhu pro 

Moravu - panonského prvku Piesma silens (Štys ex Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Buchar zjistil na stejné 

lokalitě nový druh pavouka pro ČSFR - Thanatus pictus (Buchar ústní sdělení). Z této skupiny jmenujme 

ještě stepníka rudého (Eresus niger). Tento pavouk se vyskytuje například na Havranickém vřesovišti a je 

významným indikátorem primárního bezlesí. Výzkum půdních členovců prováděla Folkmanová et al. a 

mimo jiné bylo zjištěno dvanáct nových druhů pro Moravu. 

Význam NP Podyjí z hlediska ochrany živočichů 

Pokračující inventarizační výzkumy prokazují nesmírné druhové bohatství fauny NP. Toto území je 

významné i svou polohou na styku středoevropské lesní zóny se zónou stepní (Pecina 1979). Vzhledem k 

tomu, že jde o nejlépe vyvinutý a zachovalý říční fenomén západomoravských řek má toto území velký 

význam jako refugium výskytu velkého množství citlivých a ohrožených druhů. 

28



3.10 JinÈ p¯ÌrodnÌ faktory ovlivÚujÌcÌ 

podmÌnky pÈËe o les 

Vývoj osídlení a kultivace krajiny 

Hodnocení vývoje území nedotčených člověkem stejně tak jako hodnocení 

vývoje kultivace krajiny bude na území Národního parku Podyjí 

dlouhodobým a náročných úkolem. Bude nezbytné uplatnit týmovou 

spolupráci archeologů, paleobotaniků, malakologů atd. 

Počátky ovlivnění území NP spadají až do staršího paleolitu. V 

bezprostředním kontaktu s dnešní hranicí národního parku a jeho 

ochranného pásma byla zjištěna paleolitická sídliště (např. Šatov, Hnanice, 

Lukov atd.) s bohatým nálezovým materiálem (kol.1985). Velmi 

pravděpodobné osídlení vhodných lokalit v přilehlém údolí Dyje (již 

území národního parku) potvrdil orientační archeologický průzkum 

prováděný Jihomoravským muzeem ve Znojmě. Paleolitické nálezy jsou 

známy zejména z ústí menších přítoků Dyje (kol.1985). Ovlivnění přírody 

však bylo zřejmě úměrné životnímu stylu paleolitického člověka. Sídliště 

většího rozsahu eneolitického stáří bylo prokázáno na lokalitě Šobes 

(Klíma, ústní sdělení). V tomto místě rovněž křížila údolí Dyje solná 

stezka. Charakter území umožňoval vznik výšinných hradišť např. ve 

Znojmě. Potenciální lokality bude nutno teprve prozkoumat (např. Ostroh). 

Ani období neolitu není zatím možno z hlediska vývoje kultivace krajiny 

objektivně zhodnotit, stejně tak jako další období až do raného středověku. 

V době velkomoravské existovalo na Hradišti u Znojma jedno z 

nejvýznamnějších státních center. To je již dnes dokladováno bohatým 

archeologickým materiálem. V raném středověku již prokazatelně existovala některá sídla nad údolím 

Dyje v sousedství dnešního území národního parku. Hranice lesního komplexu v oblasti dyjského údolí 

již měla pravděpodobně zhruba dnešní průběh. 

Znojemská vřesoviště 

Široký pás světlých acidofilních doubrav táhnoucí se jihozápadním směrem od Znojma byl zřejmě v 

časném středověku vyklučen a přeměněn na pastviny, jež byly využívány až do 50. let minulého století. 

Tyto plochy byly spontánně osídleny unikátními keříčkovými společenstvy s dominujícím vřesem 

obecným (Calluna vulgaris) a kručinkou chlupatou (Genista pillosa), jež jsou střídány stepními enklávami 

(kol.1985), a poskytly nové možnosti již jen v refugiích zde přežívajícím teplomilným submediteránním 

druhům. Území tzv. Znojemských vřesovišť má nesmírnou přírodovědeckou hodnotu a je pozoruhodné 

velkým množstvím druhů hmyzu a rostlin. Je příkladem druhotně stabilizovaného společenstva 

podmíněného pastvou. 

Hrady 

Vlastní údolí Dyje bylo osídleno ve středověku jen částečně. Na území dnešního národního parku byly 

postaveny pravděpodobně ve 12. století dva hrady - Vranov nad Dyjí a Nový Hrádek, které plnily funkci 

hraničních obranných pevností. V době využívání těchto hradů jako vojenských objektů (přibližně do 

konce 16. století)byly svahy pod pevností udržovány uměle, bez vzrostlých dřevin. To pravděpodobně 

přispělo k zachování některých pozoruhodných druhů rostlin na těchto lokalitách, jako např. divizny 

nádherné na Novém Hrádku. Vranovský hrad byl posléze přestavěn na barokní šlechtické sídlo, v jehož 

širším okolí byl v průběhu minulého století částečně realizován romantický přírodně-krajinářský park. To 

mělo určitý vliv na vývoj přírodního prostředí této části národního parku. Byly zde postaveny některé 

romantické stavby a propojeny sítí cest i v přírodně nejzachovalejších lokalitách. Byly rovněž prokáceny 

některé průhledy. Konfrontace dobových rytin a současného stavu těchto lokalit však ukazuje, že 

minimálně od začátku minulého století některé části přírodně-krajinářského parku pustly a postupně 

získaly přírodě blízký charakter. 

29



Mlýny 

Dalším zásahem do přírody dnešního národního parku ve středověku byla 

výstavba vodních mlýnů. Tyto stavby vznikly na několika příhodných 

místech v celém úseku řeky mezi Vranovem a Znojmem. Ke mlýnům byly 

zřízeny vozové cesty, říční ekosystém byl výrazně ovlivněn náhony a 

jezovými stavbami. V nivě Dyje kolem mlýnů vznikly pak po vyklučení 

lesa pozemky orné půdy a blíže k toku Dyje louky. V těchto místech jsou 

mnohde patrny úpravy svahů údolí terasováním. Osídlení těchto lokalit 

mělo za následek pravděpodobně i ovlivnění druhové a prostorové skladby 

lesa v blízkém okolí těchto míst, neboť provoz mlýnů vyžadoval přísun 

palivového a konstrukčního dřeva. Některé mlýny zanikly ještě ve 

středověku, např. v úseku Devíti mlýnů. Několik těchto objektů existovalo 

až do r. 1951, kdy byly násilně demolovány při zřízení hraničního pásma. 

Louky 

Brzy po vzniku středověké sídelní struktury byly na příhodných místech, 

kde to šířka údolní nivy Dyje dovolovala, zřízeny louky. Jejich přibližná 

rozloha v úseku mezi Vranovem a Znojmem byla ještě po 2. světové válce 

80 ha. Dnes je určitá část plochy luk porostlá mladým náletovým lesem. 

Floristické složení podyjských luk je závislé na úrovni hladiny podzemní 

vody a osciluje od mezofilních společenstev až téměř ke xerofilním. Z 

nejvýznamnějších rostlin jsou zde zastoupeny vstavač kukačka, vstavač 

osmahlý, trávnička obecná či černohlávek velkokvětý (Vicherek et al. 

1991). Společenstva luk jsou druhotně stabilizovaná a jejich existence je 

podmíněna sečením. 

Báňská činnost 

Ve skalní stěně Kozích stezek pod Čížovem jsou patrné dvě pokusné štoly 

středověkého stáří (Šmerda ústní sdělení) cca 20 m hluboké. Rozsáhlejší těžba zde nikdy neproběhla. V 

okolí sídel (např. Podmolí, Lukov, Čížov) byly v lesích otevřeny jámy pro těžbu lomového kamene. Tyto 

útvary jsou však již částečně zazemněné a dobře zapojené do terénu. 

3.11 SÌdla†† 

Na území Národního parku Podyjí je pouze jediné sídlo - Čížov (první zmínka o obci je z roku 1323, ještě 

v roce 1880 zde žilo 217 obyvatel - kol.1985). Dnes jde o stagnující sídlo s 62 obyvateli (1990). 

Zastavěná část obce má statut ochranného pásma NP. Většinu plochy katastru Čížova tvoří orná půda. V 

minulosti připadalo asi 60% odlesněných ploch katastru na louky a pastviny. 

V ochranném pásmu Národního parku Podyjí jsou tato sídla: 

Vranov nad Dyjí - první zmínka o obci je v Kosmově kronice z roku 1100. Osídlení je zde doloženo ze 

starší i mladší doby kamenné. Ve středověku se obec rozvíjela vedle obranného zeměpanského hradu. Ke 

šlechtickému sídlu patřil i velkostatek a posléze porcelánka (od 18. století). Dnes je ve stejném objektu 

elektrotechnická výroba. Přírodní prostředí v okolí obce bylo ovlivněno i přeměnou části lesního 

komplexu v okolí zámku na přírodně-krajinářský park. Dnes má obec 973 obyvatel (Anonymus 1990) a 

její perspektiva je především v rozvoji turistického ruchu. Jde o největší obec ochranného pásma NP, 

centrum turistiky a přirozené nástupiště do západní části NP. 

Onšov - je zmíněn v roce 1323, ale obec je pravděpodobně starší. Roku 1535 Onšov úplně zpustnul, ale 

byl během 20 let opět osídlen. Nejvíce obyvatel zde žilo v r. 1930 a to 234. Dnes má obec 93 obyvatel 

(Anonymus 1990). Určitá část domovního fondu je využívána k rekreačním účelům, což umožňuje 

poloha obce poblíž Vranovské vodní nádrže. 

Lesná - starším jménem Liliendorf. Obec byla založena roku 1794 na místě lesního komplexu, který 

propojoval lesy v Podyjí s dalším velkým lesním celkem u Vranovské vsi a Olbramkostela. Lesní plochy 

byly přeměněny na pozemky orné půdy. Na okraji zastavěné části obce je prameniště Klaperova potoka. 

30



Poblíž obce jsou dva velké provozy zemědělské výroby - hospodářský 

dvůr státního statku a drůbežárna. Dnes žije v obci 336 obyvatel 

(Anonymus 1990). 

Horní Břečkov - poblíž obce prokázáno pravěké osídlení. První zmínka o 

obci je z roku 1323 (kol.1985). Dnes jde o zemědělskou obec s 

provozovnami zemědělského družstva. Obcí prochází komunikace k 

hraničnímu přechodu Čížov - Hardegg. V Horním Břečkově žije 481 

obyvatelů (Anonymus 1990). 

Lukov - osídlení je prokázáno z mladší doby kamenné a doby bronzové. 

První zmínka o obci je z r. 1190 (kol.1985). V okolí Lukova byl lesní 

porost vyklučen až na samou hranu údolí Dyje. Obec s 251 obyvateli 

(Anonymus 1990) je východištěm turistické trasy na Nový Hrádek a 

prochází jí hlavní turistická trasa v NP Podyjí a cykloturistická stezka. 

Pracovní příležitosti jsou v provozovně zemědělského družstva. 

Podmolí - prokázané osídlení je z mladší doby kamenné, doby bronzové a 

slovanské. Prokazatelně obec existovala v roce 1358. Ještě před sto lety 

zde bylo kromě běžné zemědělské výroby značně rozšířeno dnes zaniklé 

vinohradnictví (Oborový dokument CHKO Podyjí). Dnes jde o malou 

zemědělskou obec (213 obyvatel v roce 1987). Přibližně 1 km východně 

od obce existovala pravděpodobně až do třicetileté války osada Piesky. 

Mašovice - na území obce zjištěno mnoho dokladů o osídlení ze starší i 

mladší doby kamenné a z doby bronzové, stejně jako z mladší doby 

hradištní (Oborový dokument CHKO Podyjí). První zmínka o obci 

pochází z roku 1046. Dnes převážně zemědělská obec (hospodářský dvůr a 

sídlo zemědělského družstva). Na okraji zastavěné části obce kamenolom, 

poblíž obce vojenská střelnice. Počet obyvatel se pohybuje kolem 450, v 

roce 1987 byl 443 (Anonymus 1990). 

Znojmo - Hradiště - kontinuální osídlení od paleolitu dodnes. V období velkomoravském zde existovalo 

výšinné hradiště, které představovalo jedno z center Velkomoravské říše. Svůj význam ztrácí po získání 

Moravy Přemyslovci, kdy byl založen nový hrad na protější ostrožně (mezi 1017 a 1037). Dnes je 

Hradiště součástí města Znojma. 

Konice - osídlení je doloženo z neolitu a doby bronzové. Prokazatelná zmínka o obci je z roku 1577 

(Anonymus 1990). Dnes vinařská obec, v okraji zastavěné části středisko živočišné výroby. Při sčítání v 

r. 1980 zde žilo 339 obyvatel. 

Popice - pravěké osídlení předběžně datováno do mladší doby kamenné. První zmínka o obci je z roku 

1252. Dnes zemědělsko - - vinařská obec s cennými ukázkami lidové a sakrální architektury.V roce 1980 

zde žilo 211 obyvatel. 

Havraníky - na území obce nálezy z mladší doby kamenné, bronzové, halštadské a železné. Rovněž byly 

objeveny nálezy římské a slovanské. První písemná zpráva o obci je z roku 1229. Dnes jde převážně o 

zemědělsko-vinařskou obec, prochází zde rovněž silniční tah na hraniční přechod do Hnanic. V roce 1987 

zde žilo 378 obyvatel. 

Hnanice - jsou zde doklady o osídlení v mladší době kamenné, v éře popelnicových polí, v římské době a 

je zde prokázáno i osídlení starými Slovany. První zmínka o obci je z r. 1210. Obec je však situována na 

trase prastaré solné stezky, což způsobilo, že Hnanice měly ve středověku značný význam. Byly první 

zastávkou obchodních karavan na našem území. Poutní kostel sv. Wolfganga byl vybudován na 

pohanském kultovním místě (Anonymus 1990). Později po přeložení trasy obchodní cesty Hnanice svůj 

význam ztratily. Dnes má převážně zemědělská obce 243 obyvatel (Anonymus 1990). Její význam opět 

vzrostl po otevření hraničního přechodu v r. 1990. 

31



3.12 V˝voj kultivace krajiny 

v poslednÌm obdobÌ 

Podle předběžného paleomalakologického hodnocení několika lokalit v 

národním parku (ústní sdělení Ložek)je patrné, že k ustávání intenzivnější 

lidské činnosti v údolí Dyje došlo již přibližně před 200 lety. Souvisí to 

pravděpodobně s opuštěním některých mlýnů a chorobami vinohradů v 

minulém století. Od této doby postupně docházelo k návratu některých 

částí údolí Dyje k přírodním poměrům, např. svahy pod Královým 

stolcem. Vinohrady byly opuštěny a zarostly listnatým lesem. Lokalizace 

některých mlýnů je v terénu již jen těžko patrná a dříve využívané 

pozemky jsou rovněž spontánně zalesněny. Po roce 1918 byla stará 

moravská zemská hranice jdoucí po řece Dyji znovu změněna v hranici 

dvou nezávislých států. I to mělo vliv na postupné utichání ruchu v údolí 

Dyje. Poslední velká změna nastala v roce 1951. Po spuštění „ železné 

opony „ a zřízení hraničního pásma došlo k úplnému nucenému vysídlení 

tohoto prostoru. Byly vysídleny všechny mlýny i objekt Nového Hrádku. 

Bylo znemožněno využívání půdy v soukromém vlastnictví, a to umožnilo 

nástup sukcese na některých místech v nivě Dyje a v okraji lesního 

komplexu hlavního údolí. Tím došlo na mnoha místech k posunu hranice 

lesa směrem od údolí. Pro združstevněné podniky bylo nevýhodné 

udržovat drobné nescelitelné pozemky a extenzivní sady. Podle 

předběžného odhadu téměř třetina výměry luk v údolní nivě Dyje 

podlehla sukcesním pochodům a dnes je pokryta mladým lesem. Dobře 

přístupné louky byly nadále udržovány zemědělskými družstvy a 

pohraniční stráží v přijatelném stavu. 

Vlhké a mezofilní louky v nivách přítoků (Lukovský potok, Klaperův potok), jež byly většinou v 

soukromém vlastnictví, byly opuštěny a z velké části nahrazeny olšinami. Téměř tak zmizelo jedno z 

neunikátnějších společenstev v Podyjí - vlhké a slatinné louky s charakteristickou florou a faunou. Jedna 

z posledních lokalit tohoto typu pod Čížovem byla v polovině 70. let zničena drenážním odvodněním. V 

té době byla také celá nelesní část katastru Čížova vystavena drastickému rekultivačně-melioračnímu 

zásahu. Byly odstraněny meze s přirozenými porosty křovin, louky a pastviny byly převedeny na ornou 

půdu. Jedním z nejnápadnějších důsledků tohoto zásahu je zrychlená eroze na pozemcích orné půdy. 

Pásmo stepních pastvin a vřesovišť jihozápadně od Znojma bylo podle dobových fotografií na některých 

místech ohraničeno až horní hranou údolního zářezu Dyje. Nevyužitelná skalnatá místa byla porostlá 

světlými dubovými remízky. Tento stav se výrazně změnil po 2. světové válce, kdy téměř přestal 

účinkovat udržovací faktor pastvy. Celé území je vystaveno sukcesi, zejména přes borovici lesní. 

Rozsáhlé plochy byly rovněž uměle zalesněny do značné míry velmi nevhodnou druhovou skladbou 

(smrk, modřín, dub červený, borovice černá a zejména akát). 

Obr. 3-1 Nový Hrádek kolem roku 1910, pod Novým Hrádkem je osada Milešice (zanikla po válce) 

32



4. R˘stovÈ podmÌnky 

Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ (LT). 

Lesní typ je definován (ZLATNÍK 1956) jako soubor přirozených a 

změněných biocenóz a jejich vývojových stadií včetně prostředí, t.j. 

geobiocenóz vývojově k sobě patřících. Je to jednotka s úzkým 

ekologickým rozpětím pro růst dřevin. Lesní typ je charakterizován 

význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, 

výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Jako jednotka jediného 

systému je lesní typ charakterizován svou typickou variantou. 

V jednotlivých lesních oblastech je lesní typ reprezentován příslušnou 

geografickou variantou. Mapovací jednotkou je tato geografická varianta 

lesního typu, popřípadě jeho degradační stadium. 

Vyšší typologickou jednotkou je soubor lesních typů (SLT), který spojuje 

lesní typy podle ekologické příbuznosti vyjádřené hospodářsky 

významnými vlastnostmi stanoviště. 

4.1 PomÏry fytocenologickÈ 

V zájmovém území se vyskytují následujícím lesní vegetační stupně: 

- (0) azonální bory 

- lvs 1 dubový 

- lvs 2 bukodubový 

- lvs 3 dubobukový 

4.2 P¯ehled a charakteristiky typologick˝ch jednotek 

Tab. 4-1 Přehled a charakteristiky typologických jednotek vyskytujících se v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví 

státu 

SLT 

Lesní 

typ 

Název lesního typu 

( souboru lesních typů) 

AVB 

(bonita) 

Přirozená druhová skladba 

CHS 

-- lesní vegetační stupeň - azonální – BORY 

RELIKTNÍ BOR 

0Z1 

0Z 

skalnatý 

BO 12-14 BO 9 BŘ 1 DB 

0Z2 hadcový BO 12-14 BO 10 DB keře 

1. lesní vegetační stupeň DUBOVÝ 

DŘÍNOVÁ DOUBRAVA 

1X1 

1X 

na spraši s válečkou prápořitou 

BO 18-22 DB 7 DBP 2 HB 1 BRK LP 

1X3 na rankeru-skalní stepi a tepl. sp. DB 12-14 DB 7 DBP 2 HB 1 BRK LP 

Mimořádně 

nepříznivá 

stanoviště 

1Z 

1Z1 

1Z2 

ZAKRSLÁ DOUBRAVA 

tolitová 

DB 12-14 

BO 12 

s ostřicí nízkou DB 12-14 

BO 12 

DB 9 BŘ 1 HB BO LP 

DB 9 BŘ 1 BO 

Mimořádně 

nepříznivá 

stanoviště 

1Z3 

kostřavová na chudých půdách 

slunných extrémních svahů 

DB 12-16 

BO 12-14 

DB 9 BŘ 1 HB BO 

1M 

1M2 

Borová DOUBRAVA 

metlicová na neog. štěrkopísku 

DB 14-16 

BO 14-16 

DB 6 BO 3 BR 1 JŘ HB 

Přirozená borová 

stanoviště 

33



1K 

1N 

1S 

1C 

1B 

1H 

1D 

1A 

1J 

1O 

1T 

1K1 

1K4 

1K9 

1N4 

1S1 

1S6 

1S9 

1C1 

1C2 

1C3 

1C4 

1C6 

KYSELÁ DOUBRAVA 

kostřavová 

metrlicová 

svahová 

Kamenitá DOUBRAVA 

kostřavová 

HABROVÁ DOUBRAVA 

na píscích s lipnicí úzkolistou 

na píscích-druhotná kostřavová 

svahová na píscích 

SUCHÁ HABROVÁ 

DOUBRAVA 

lipnicová 

s válečkou prapořitou 

vápencová s válečkou 

s lipnicí úzkolistou 

DB 12-20 

BO 12-20 

DB 18 

BO 18 

BO 16-18 

DB 16-18 

DB 9 BŘ 1 JŘ HB BO 

DB 9 BŘ 1 JŘ HB BO LP 

DB 9 BŘ 1 BO LP HB 

DB 16-18 

BO 18-20 DB 8 HB 1 BŘ(LP) 1 

DB 16-18 

BO 18-20 

DB 18 

BO 20-24 

DB 16-20 

BO 20-24 

DB 16-18 

BO 18-20 

DB 18-22 

BO 18-22 

DB 16-18 

BO 18-20 

DB 18 

BO 16-18 

DB 20-22 

BO 20-22 

DB 8 HB 1 BO 1 BŘ LP 



DB 8 HB 1 LP 1 BRK BO 



DB 8 LP 1 HB 1 BRK BO 


BOHATÁ HABROVÁ DB 20-22 

1B1 

DB 8 HB 1 BK 1 LP 

DOUBRAVA lipnicová s ostřicí 

1B4 srhová DB 20-22 DB 8 HB 1 LP 1 BK 

1H1 

SPRAŠOVÁ HABROVÁ 

DOUBRAVA s válečkou prap. 

DB 20-24 

DB 8 HB 2 LP 

1H2 s lipnicí úzkolistou DB 20-22 DB 8 HB 2 LP 

1H3 s ostřicí horskou DB 22 DB 8 HB 1 LP 1 

1H4 válečková ve žlebech DB 20-24 DB 8 HB 1 LP 1 

1D1 

1A2 

1A3 

1J1 

1J3 

1J4 

1J6 

1O5 

1T2 

OBOHACENÁ HABROVÁ 

DOUBRAVA s válečkou prap. 

JAVOROHABROVÁ 

DOUBRAVA strdivková 

ptačincová 

HABROVÁ JAVOŘINA 

lipnicová 

kakostová 

hluchavková 

stržová 

LIPOVÁ DOUBRAVA s metlicí 

trsnatou 

BŘEZOVÁ OLŠINA 

OSTŘICOVÁ 

DB 24 

DB 16-20 

BO 18-20 

DB 20-22 

BO 18-22 

DB 12-16 

HB 10-12 

DB 12-16 

HB 10-12 

DB 20-24 

LP 22-26 

DB 16-18 

HB 10-16 

DB 20-24 

DB 7 HB 1 LP 1 JV 1 JS 

DB 7 LP 1 HB 1 JV 1 

BRK 

DB 7 LP 1 HB 1 JV 1 

BRK 

DB 3 LP 2 JV2 HB 2 BRK 

1 


1 


1 JS 

DB 4 LP 2 JV2 HB 2 

DB 8 HB 1 LP 1 OS BŘ 

OL 18-20 

BR 12-20 OL 8 BR 1 SM 1 

Kyselá stanovistě 

nižších poloh 

Exponovaná 

stanoviště nižších 

poloh 

Kyselá stanovistě 


Exponovaná 


poloh 

Živná stanoviště 


Exponovaná 


poloh 

Mimořádně 

nepříznivá 

stanoviště 

Oglejená chudá 

stanoviště nižších a 

středních poloh 

OL stanoviště na 

podmáčených 

půdách 

34



2.lesní vegatační stupeň – BUKODUBOVÝ 

2Z 

2M 

2K 

2N 

2S 

2Z3 

2Z4 

2M1 

2K1 

2K3 

2K4 

2K6 

2K9 

2N1 

2S2 

2S4 

ZAKRSLÁ BUKOVÁ 

DOUBRAVA se třtinou 

rákosovitou 

s válečkou prapořitou 

CHUDÁ BUKOVÁ 

DOUBRAVA mechová 

KYSELÁ BUKOVÁ 

DOUBRAVA metlicová 

biková 

kostřavová 

metlicová na štěrkopíscích 

svahová 

KAMENITÁ KYSELÁ 

BUKOVÁ DOUBRAVA se 

třtinou rákos. 

SVĚŽÍ BUKOVÁ 

DOUBRAVA 

biková s ostřicí 

biková s lipnicí 

BO 12-16 

DB 12-14 

BO 16-18 

DB 16 

BO 12-18 

DB 16-18 

BO 20-22 

DB 20 

DB 18-22 

BO 18-22 

DB 18-20 

BO 18-20 

DB 18-20 

BO 18-20 

DB 18-20 

BO 18-20 

BO 18-22 

DB 16-18 

DB 7 BK 2 BŘ 1 BO 

DB 7 BK 1 BŘ 1 (LP HB)1 

BO 

DB 7 BK 2 BŘ 1 BO 

DB 7 BK 3 JŘ 

DB 7 BK 3 JŘ 

DB 7 BK 3 JŘ 

DB 7 BK 3 JŘ 

DB 7 BK 3 JŘ 

DB 7 BK 3 LP 

DB 20-22 

BO 20-24 DB 6 BK 3 HB 1 

BO 20-22 

DB 20-22 

DB 6 BK 3 HB 1 

Mimořádně 

nepříznivá 

stanoviště 

Kyselá stanoviště 


Exponovaná 


poloh 



2S6 

černýšová 

DB 18-20 

BO 18-20 

DB 6 BK 3 HB 1 

2C 

2C2 

VYSÝCHAVÁ BUKOVÁ 

DOUBRAVA lipnicová 

BO 20-22 

DB 20-22 DB 7 BK 2 HB 1 

Exponovaná 


poloh 

2B1 

BOHATÁ BUKOVÁ 

DOUBRAVA lipnicová s 

mařinkou 

DB 20-24 

BK 24-28 

DB 6 BK 3 HB 1 LP 



2B2 

strdivková 

DB 20-24 

BK 24-28 


2B 

2B5 

s ostřicí chlupatou 

DB 22-24 

BK 24-28 


2B6 

javorová s bažankou 

DB 20-24 

BK 24-28 

DB 6 BK 3 HB 1 LP JV 

2B9 

svahová 

DB 18-20 

BK 24-28 


2H2 

HLINITÁ BUKOVÁ 

DOUBRAVA s ostřicí chlupatou 

DB 22-26 

BK 24-26 


2H 

2H5 

biková s ostřicí horskou 

DB 20-24 

BK 24-26 


2H7 

oglejená 

DB 24-26 

BK 24-26 


2D 

2D1 

OBOHACENÁ BUKOVÁ 

DOUBRAVA hluchavková 

DB 24-26 

DB 6 BK 1 HB 1 LP 1 JV 

1 JL 

2D2 

v hlinitých žlebech 

DB 22 

AK 16 


1 JL 

35



2A 

2L 

2O 

2D4 

2A2 

2L1 

2L2 

2O6 


JAVOROBUKOVÁ 

DOUBRAVA strdivková 

POTOČNÍ LUH 

PAHORKATINNÝ 

na údolních dnech 

s kopřivou a válečkou 

3. lesní vegetační stupeň - DUBOBUKOVÝ 

3Z 

3Y 

3M 

3K 

3N 

3S 

3C 

3B 

3H 

3Z4 

3Y1 

3M1 

3K3 

3K9 

3N2 

3S1 

3S2 

3S3 

3S6 

3S9 

3C2 

3B1 

3B2 

3B5 

3B6 

3H1 

JEDLOBUKOVÁ DOUBRAVA 

s metlicí trsnatou 

ZAKRSLÁ DUBOVÁ 

BUČINA 

skeletovitá se třtinou 

rákosovitou 

SKELETOVITÁ DUBOVÁ 

BUČINA na sutích 

CHUDÁ DUBOVÁ BUČINA 

mechová 

KYSELÁ DUBOVÁ BUČINA 

biková 

na příkrých svazích 

KAMENITÁ KYSELÁ 

DUBOVÁ BUČINA 

se třtinou rákosovitou 

SVĚŽÍ DUBOVÁ BUČINA 

šťavelová 

se svízelem drsným 

s ostřicí prstnatou 

biková s mařinkou 

svahová 

VYSÝCHAVÁ DUBOVÁ 

BUČINA lipnicová 

BOHATÁ DUBOVÁ BUČINA 

strdivková 

mařinková 


javorová 

HLINITÁ DUBOVÁ BUČINA 

šťavelová s ostřicí chlupatou 

DB 24-26 

BK 24-26 

DB 18-22 

BO 18-22 

DB 24-26 

JS 26-28 

DB 26 

JS 26-28 

DB 22 

BK 20-22 

BK 16-18 

BO 16 

BK 20 

BO 12-16 

BK 16-20 

BO 16-18 

BK 22 

BO 20-24 

BO 20 

BK 22 

BO 22 

JD 22 

BK 24-26 

DB 24-26 

BK 24-26 

DB 24-26 

BK 24 

DB 22 

BK 24 

DB 22 


1 JL 


1 

DB 5 JS 3 JL 1 JV 1 OL LP 

DB 5 JS 2 JL 1 JV 1 LP 

DB 6 BK 2 JD 2 LP HB 

BK 5 DB 4 BŘ 1 BO 



BK 6 DB 3 JD 1 BO 

BK 6 DB 3 JD 1 BO BŘ 

BK 6 DB 3 JD 1 LP KL BO 

BK 7 DB 3 HB 

BK 7 DB 3 HB 

BK 7 DB 3 HB 

BK 7 DB 3 HB 

BK 24 

DB 22-22 BK 7 DB 3 HB 

DB 22-24 

BK 20-24 

BK 24-26 

SM 24-30 

BK 24-26 

DB 24-26 

BK 24-26 

SM 24-30 

BK 6 DB 3 LP 1 

BK 6 DB 3 HB 1 JD 



Exponovaná 


poloh 

Lužní stanoviště 

Oglejená chudá 

stanoviště nižších a 


Mimořádně 

nepříznivá 

stanoviště 





Exponovaná 

stanoviště středních 

poloh 



Exponovaná 


poloh 

Vysýchavá a sušší 

acerózní a bazické 


poloh 



SM 24-30 

BK 6 DB 2 HB 1 JV 1 JD 

BK 24-26 

BK 24 

SM 26-28 BK 6 DB 3 HB 1 JD Živná stanoviště 


36



3D 

3A 

3J 

3L 

3U 

3V 

3O 

3H2 

3H5 

3D7 

3D8 

3A1 

3J2 

3J9 

3L0 

3L1 

3U1 

3V1 

3O4 


oglejená 

4. lesní vegetační stupeň - BUKOVÝ 

4D 

4D4 

kapradinová 

netýkavková 

LIPODUBOVÁ BUČINA 

bažanková 

LIPOVÁ JAVOŘINA 

lkapradinová 

ROKLINOVÁ (LIPOVÁ) 

JAVOŘINA 

JASANOVÁ OLŠINA potoční 

na mokřadech a prameništích 

potoční a prameništní 

JAVOROVÁ JASENINA 

bršlicová 

VLHKÁ DUBOVÁ BUČINA 

netýkavková 

JEDLODUBOVÁ BUČINA 


OBOHACENÁ BUČINA 

kapradinová 

BK 24 

SM 26-28 

BK 24 

SM 26-28 



BK 26 

SM 26-28 BK 6 LP 2 DB 2 JV JD Exponovaná 


poloh 

BK 26 

SM 26-28 BK 6 LP 2 DB 2 JV JD Živná stanoviště 


BK 24 

LP 26 BK 5 LP 2 DB 1 JV 1 JD 1 

BK 

LP 

24 

KL 

BK 18-20 

LP 18-22 

KL 20 

OL 22-24 

JS 26-28 

SM 26-30 

JS 26-34 

OL 30 

JS 18-28 

SM 30-38 

SM 30-38 

BK 26 

JD 22-26 

DB 24 

BK 26-30 

SM 26-30 

BK 4 LP 3 JV 2 JD 1 JL JS 

BK 4 LP 3 JV(KL) 2 JS 1 

HB JD 

OL 7 JS 3 SM 

OL 7 JS 3 SM 

JS 4 BK 3 JD 2 JV1 SM 

DB KL JL 

BK 3 DB 3 JD 3 JV 1 KL 

(SM) 

BK 3 DB 3 JD 4 LP 

BK 6 JV 1 LP 2 JD 1 KL 

Exponovaná 


poloh 

Mimořádně 

nepříznivá 

stanoviště 

OL stanoviště na 

podmáčených 

půdách 

lužní stanovišě 

Oglejená stanoviště 


Exponovaná 


poloh 

2S2 

12% 

3B2 

7% 

2K3 

9% 

ostatni 

40% 

2B2 

7% 

2C2 

6% 

1K4 

5% 

1Z1 

4% 

3S3 

4% 

2N1 

3% 

1N4 

3% 

Graf 4-1 Zastoupení hlavních lesních typů (s výskytem nad 3%) 

37



Tab. 4-2 Zastoupení typologických jednotek v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu (porostní půda). 

LT 

TVL 

Plocha 

(ha) LT TVL 

Plocha 

(ha) LT TVL 

Plocha 

(ha) 

0Y1 013 0,3 1K1 22 5,87 2O6 24 0,06 

0Z1 013 76,04 1K2 22 2,21 3I1 24 1,56 

1X1 015 3,78 1K3 22 0,74 1T2 28 5,28 

1X3 015 35,34 1K4 22 251,1 2L1 28 15,02 

1Y3 015 0,39 1M2 22 2,81 2L2 28 0,81 

1Z1 015 208,5 1S1 22 15,91 3L0 28 63,13 

1Z2 015 97,29 1S6 22 3,34 3L1 28 0,47 

1Z3 015 1,36 2K1 22 14,26 3U1 28 5,17 

2Z3 015 14,77 2K2 22 4,63 3A1 40 55,82 

2Z4 015 8,2 2K3 22 430,54 3C2 40 5,67 

3Y1 015 21,28 2K4 22 0,79 3K9 40 9,55 

3Z4 015 1,93 2K6 22 0,73 3N1 40 0,41 

3Z0 015 0,43 2M1 22 0,53 3N2 40 10,75 

1J1 016 15,48 2S2 22 565,21 3S9 40 0,43 

1J3 016 1,91 2S4 22 30,51 3B1 44 118,85 

1J4 016 6,22 2S6 22 28 3B2 44 329,24 

3J1 016 0,2 3K3 22 31,63 3B5 44 28,68 

3J2 016 83,22 3M5 22 1,16 3B6 44 73,8 

3J9 016 4,38 1O5 24 1,23 3H1 44 11,49 

1A1 20 2,78 1B1 24 3,47 3H2 44 47,79 

1A2 20 12,51 1B4 24 7,6 3S1 44 41,26 

1A3 20 9,1 1D4 24 1,98 3S2 44 4,92 

1C1 20 0,77 1H1 24 2,45 3S3 44 173,13 

1C2 20 74,04 1H2 24 0,38 3S6 44 9,96 

1C3 20 19,23 1H3 24 13,89 3D3 46 1,53 

1C4 20 1,18 1H4 24 2,11 3D4 46 0,49 

1C6 20 42,41 1O5 24 13,5 3D7 46 125,4 

1H9 20 0,88 1O6 24 0,4 3D8 46 25,64 

1K9 20 28,13 2B1 24 51,5 3H5 46 34,41 

1N1 20 1,43 2B2 24 326,3 3O4 46 25,76 

1N4 20 147,41 2B4 24 0,62 3V1 46 4,62 

1S9 20 1,31 2B5 24 1,81 4D4 46 3,06 

2A1 20 3,83 2B6 24 25,48 

2A2 20 69,19 2D1 24 2,38 

2B9 20 13,17 2D2 24 23,27 

2C2 20 279,68 2D4 24 61,16 

2K9 20 66,91 2H2 24 9,64 

2N1 20 157,6 2H5 24 28,76 

2S9 20 71,7 2H7 24 9,54 

3N1 20 0,3 2O1 24 0,17 Celkem: 4796,35 

38



44 

18% 

46 

5% 

13 

15 

2% 

8% 

16 

2% 

40 

2% 

28 

2% 

20 

21% 

24 

12% 

22 

28% 

Graf 4-2 Potenciální zastoupení TVL 

39



4.3 P˘vodnÌ lesnÌ spoleËenstva LHC NP 

PodyjÌ ñ lesy ve vlastnictvÌ st·tu 

Bory: 

Mají zvláštní postavení ve vývoji a stupňovitosti vegetace. V otázce 

kompetičního soužití borovice s jinými dřevinami byla důležitým 

momentem její priorita osídlení většiny krajiny v poledových dobách. 

Později byla borovice zatlačována na půdy, které ostatním dřevinám 

nevyhovovaly. Tak lze objasnit i její autochtonní výskyt na minerálně 

chudých a suchých píscích. Na suchých píscích vznikaly častěji požáry, což 

je dalším faktorem osidlování krajiny borovicí. V LHC se nacházejí 

přirozené bory jako reliktní zbytky na skalních výchozech a příkrých 

svazích (SLT: 0X, 0Z). Platí, že čím sušší a chudší stanoviště, tím lepší 

přirozená obnova borovice (a více požárů v minulosti) a tím je i větší její 

dřívější původní přirozené zastoupení. 

Původní zastoupení borovice v určitých procentech bylo možno dále také 

předpokládat obecně na edafických kategoriích: M a Z, kde pravidelně 

vystupovala v různých ekotypech a dále se místy přirozeně objevovala na 

SLT 1K. 

Doubravy: 

Jedná se o společenstva, kde v původní přirozené dřevinné skladbě 

převládal především dub zimní, který se převážně vyskytuje v nížinách a 

pahorkatinách na půdách propustných, čerstvě vlhkých až suchých, často i 

mělkých a kamenitých. Vystupuje do 3. dubobukového lvs. Dub letní se 

vyskytuje ve směsi s dubem zimním na chudších, sušších a výslunných půdách, souvisleji osidluje 

úrodné, hluboké hlinité až jílovité čerstvé vlhké a mokré půdy a zaplavované nivních půdy. Na 

oglejených a podmáčených půdách vystupuje výše než dub zimní. Do území zasahuje svým přirozeným 

rozšířením i dub cer. Vyskytuje se jednotlivě, především v nejteplejších polohách. Největší zastoupení 

mají duby v 1. a 2. lvs, ale jejich produkční optimum se nachází v 3. lvs (příznivější vlhkostní poměry 

+ dostatečná vegetační doba) i na zamokřovaných a oglejených stanovištích . 

V LHC jsou zastoupeny především dřínové doubravy (1X), zakrslé doubravy (1Z), kyselé a borové 

doubravy (1K, M), habrové doubravy (1S, C, B, H), bukové doubravy (2Z, M, K, N, I, S, C, B, H, D, A). 

Bučiny: 

Na styku s doubravami se vyskytují zakrslé a skeletové dubové bučiny (3Z, Y). Dubové bučiny - 

především svěží (3S), kyselé (3K), bohaté (3B) a hlinité (3H) se vyskytují především v západní části 

LHC. 

Olšiny: 

Především se jedná o azonální společenstva v okolí vodotečí (L). Současná druhová skladba se zpravidla 

blíží přirozené. 

Luhy: 

Jsou specifickými společenstvy v údolních dnech (1-2L) na alluviích nejnižších poloh. Současná druhová 

skladba se zpravidla blíží přirozené. 

Javořiny: 

Jsou to azonální společenstva humusem a půdním ronem obohacených stanovišť sutí či zahliněných sutí 

s nitrofilní vegetací (kategorie J, zčásti A a U). Zpravidla se u nich stávající druhová skladba blíží 

přirozené. 

V podstatě celé údolí je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části 

najdeme zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají 

dubohabrové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin se setkáme i se vzácnějšími a pro Podyjí 

charakteristickými druhy. Například višní mahalebkou, dřínem obecným, skalníkem celokrajným a 

jalovcem obecným. V inverzních polohách roste klokoč zpeřený, růže alpská a javor klen. V teplejší 

40



jihovýchodní části parku se vyskytuje kalina tušalaj, lýkovec vonný, dub žlutavý, růže bedrníkolistá a 

galská. Pouze v Podyjí se vyskytuje endemický jeřáb muk hardeggský. Za přirozený výskyt smrku je 

považován jeho výskyt v několika exemplářích v prostoru Ledových slují. 

41



5. P¯ehled hospod·¯sk˝ch pomÏr˘ 

5.1 PomÏry pracovnÌ 

Odbornou správu a lesnický provoz na lesních pozemcích ve vlastnictví 

státu zajišťuje Sekce péče o les. Vlastní provoz zabezpečuje Lesní správa 

Čížov, která je organizačně členěna na 8 lesnických úseků (viz tab. 5-1). 

V pracovním poměru v rámci sekce je 15 THP (2 na ústředí S NP + 5 na 

LS + 8 lesních) a 3 dělníci obsluhující přibližovací techniku. Veškeré 

ostatní činnosti jsou zajišťovány dodavatelsky prostřednictvím fyzických 

osob, vykonávajících práce v lese na základě živnostenského oprávnění - 

jejich počet se pohybuje mezi 40 až 45. 

Oblast semenářství zahrnuje odhad úrody, určení kvality osiva před 

případným sběrem, sběr osiva dle potřeby a dle možnosti pěstování 

sadebního materiálu, jednoduché skladování, předosevní přípravu a 

evidenci. Tyto činnosti zajišťují lesní na jednotlivých lesnických úsecích 

(LÚ), sumární evidenci vede na LS referent pro provoz. 

Oblast školkařství – provoz školek a semenišť je zajišťován extenzivními 

postupy. Doposud byly vybudovány 3 lesní školky menšího rozsahu – 

lesní školka Braitava (0,54 ha), lesní školka Lesná (0,16 ha) a lesní školka 

Podmolí (0,44 ha). Na jednotlivých lesnických úsecích jsou současně 

vybudována dočasná semeniště ve vhodných půdních podmínkách a na 

provozně přístupných lokalitách. Předmětem pěstebního zájmu jsou jednak 

dřeviny hlavní a jednak tzv. „dřeviny lesnicky méně významné“ – třešeň 

ptačí, jeřáb břek, jeřáb muk, dub cer, dub jadranský a další. Práce ve 

školkách a na semeništích řídí lesní na příslušných LÚ, sumárně vede a řídí referent pro provoz. 

Zalesňování je plánováno a prováděno v souladu s dlouhodobými cíli při respektování právních předpisů 

a plánu péče. Uplatňují se zde obnova na holinu, zalesnění nelesních ploch, vylepšování a to sadbou, síjí i 

podsíjí. Neopomenutelnou součástí obnovy je podpora přirozené obnovy cílových dřevin v maximálním 

možném rozsahu. 

Péče o mladé lesní porosty za účelem zajištění kultur a nárostů ve lhůtách stanovených zákonem je řešena 

prostřednictvím ožínacích a výsekových prací, zimních nátěrů proti okusu zvěří a instalací oplocenek. 

Pokud umožní finanční situace, je do pečovacích prací zařazen i letní nástřik proti okusu zvěří. 

Při veškerých výchovných zásazích je respektován princip preference původních a stanovištně 

příslušných druhů. Mimo prořezávek jsou zásahy předem vyznačeny. 

Obnovní těžby jsou prováděny za účelem jednak úpravy druhové diverzity a jednak za účelem prostorové 

a věkové úpravy porostů. Při těžbě dříví se významně uplatňuje sortimentová metoda. Roční výše celkové 

těžby se pohybovala okolo 11 tis. m 3 . Výše nahodilé těžby se v posledních letech výrazně snížila a v r. 

1999 činila 12 % z celkové výše těžeb. Odbyt dříví si zajišťuje Správa NP sama na odvozním místě se 

snahou o maximální zpeněžení (v r. 1998 to bylo 1078 Kč/ m 3 ). Je vyloučen prodej dříví na stojato. 

Při všech činnostech je použito zavedených provozních technologií, za zmínku stojí dnes neobvyklé 

vyzvedávání a přesazení semenáčků v porostech, letní nástřik proti okusu a přibližování prostřednictvím 

malých, pásových vyvážecích souprav při uplatnění metody standardních výřezů, popř. metody 

sortimentové. 

LS disponuje čtyřmi přibližovacími prostředky, z toho 2 UKT s lesnickou nástavbou a 2 vyvážecí 

soupravy TERRI. Navíc bývá využita kapacita jednoho soukromého UKT s lesnickou nástavbou a tří 

koňských potahů. Při ostatních mechanizovaných činnostech jsou využívány dva UKT agro vlastní 

s adaptéry a jeden malotraktor s adaptéry. 

Ostatní činnosti lesnického provozu, které zajišťuje LS jsou LHE, evidence mezd, odměn a výroby, 

evidence skladového hospodářství, prodej dříví, prodej zvěřiny, prodej ostatní, myslivost, ochrana lesa, 

oprava a údržba lesní dopravní sítě (LDS) a lesních staveb, investiční činnost v oblasti LDS a lesních 

staveb, podklady pro čerpání dotací na lesnické zásahy. 

42



Kromě lesnického provozu zajišťuje LS i péči o nelesní plochy, údržbu a investiční činnost na budovách a 

zařízeních, podklady pro čerpání dotací na ostatní tituly. 

Tab 5-1 Plochy PUPFL a porostní půdy dle LÚ 

Lesnický úsek PUPFL (ha) Por. půda (ha) 

Braitava 640,91 628,71 

Lesná 525,51 512,63 

Větrník 573,77 566,43 

Lukov 539,75 532,47 

Nový Hrádek 752,67 740,95 

Šobes 525,48 517,29 

Vinohrady 785,54 745,09 

Devět Mlýnů 570,98 552,78 

Celkem (ha) 4914,61 4796,35 

5.2 DopravnÌ sÌù 

Současná lesní dopravní síť využívá nejen historickou dopravní síť, ale i v minulosti vybudované 

obslužné komunikace ženijně technických zátaras a upravené staré cesty, které jsou dnes v převážné míře 

zatříděné do kategorie 1- 2L. Z hlediska klasifikace terénu se vyskytují v LHC na 54% plochy rovinatý 

únosný terén se sklonem do 25%, na 13% plochy LHC se vyskytují terény se sklonem 26 – 40% a na 

33% plochy se vyskytuje trén se sklonem nad 40%. 

Klasifikace cest kategorie 1L, 2L1 a 2L2 byla částečně provedena dle mapy klasifikace cestní sítě 

převzaté z OPRL, při venkovním šetření byla upravena dle skutečného stavu. Ostatní kategorie cest (3L, 

4L) byly šetřeny při terénním šetření a klasifikovány dle následující tabulky. 

Tab 5-2 Klasifikace lesních cest 

Klasifikace Šířka v terénu Skutečný stav Druh PUPFL Značka v mapě 

1L > 4m asfalt jiný pozemek (500) dvoučará cesta 

2L1 > 4m štěrk jiný pozemek (500) dvoučará cesta 

2L2 > 4m uježděná bezlesí (100) dvoučará cesta 

3L < 4m porostní půda jednočará cesta 

4L < 4m porostní půda jednočará cesta 

Tab 5-3 Soupis současných odvozních cest (dle OPRL 33) 

LHC 

Lesní cesty (km) Veřejné cesty (km) Cesty celkem (km) 

L1L L2L1 L2L2 Suma V1L V2L1 Suma L1L+V 

1L 

L2L1+V2 

L1 

L2L2 Suma 

NP Podyjí 43.1 24.4 15.1 82.6 5.9 0.6 6.5 49.1 24.9 15.1 89.1 

43



5.3 Zvl·ötÏ chr·nÏn· ˙zemÌ 

Maloplošná zvláště chráněná území v NP Podyjí nejsou zřízena, protože intenzivní ochrana území je 

zajištěna jiným způsobem (zonace). Níže uvedená MZCHÚ leží v těsné blízkosti Národního parku Podyjí. 

• Cínová hora - (přírodní památka) - lokalita bývalého lomu s výskytem chráněných druhů 

suchomilných rostlin a živočichů. 

• Červený rybníček - (přírodní památka) - mělká deprese umělého původu. Výskyt žábronožek 

Streptocephalus torvicornis a Pristicephalus carnutatus na severní hranici svého rozšíření (0,14 

ha). 

• Pustý kopec (Suchý vrch) - (přírodní památka) - stepní žulový kopec s výskytem chráněných 

druhů rostlin a živočichů (1,57 ha). 

• Skalky - (přírodní památka) - stepní lokalita s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů 

(1,52 ha). 

• Šafářka - (přírodní památka) - louka s přirozenou vegetací včetně zvláště chráněných druhů 

rostlin. 

5.4 ⁄zemnÌ systÈm ekologickÈ stability 

Podle podkladů dodaných Správou Národního parku Podyjí a mapy dlouhodobých opatření ochrany lesa 

v měřítku 1 : 20 000, která je dílčím výstupem OPRL, tvoří většina plochy LHC NP Podyjí – lesy ve 

vlastnictví státu nadregionální biocentrum „Národní park Podyjí“. Prvky ÚSES lokální úrovně v rámci 

tohoto nadregionálního biocentra jsou částečně obsaženy pouze v mapě dlouhodobých opatření ochrany 

(OPRL). Většina biocenter však leží mimo porostní půdu a je znázorněna jako plošně vymezená, ale 

nefunkční. Jediné plošně vymezené a funkční biocentrum na pozemcích určených k plnění funkcí lesa je 

biocentrum „Hamerské vrásy“. Pro ekologickou stabilitu krajiny jsou v tomto území významnější 

biokoridory vlhké hydrické řady v podobě společenstev podmáčených olšin až lužních společenstev podél 

potoků směřujících do kaňonu Dyje. Tyto biokoridory zajišťují interakci jádrového území parku s okolní 

převážně zemědělskou krajinou. 

V prvcích ÚSES nejsou vzhledem k poslání národního parku uplatňována odlišná pěstební opatření oproti 

zbývající části LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu a z tohoto důvodu není ani jejich přítomnost 

zvláštně indikována v popisu jednotlivých porostních skupin. 

Obr. 5-1 Vymezení nadregionálního biocentra NP Podyjí 

44



5.5 MysliveckÈ hospoda¯enÌ 

Území NP Podyjí bylo již ve středověku využíváno jako lovecký revír, 

což dokládá např. historie Nového Hrádku. Poměrně překvapivá je však 

informace, že na Čížovsku a u Podmolí existovaly až do padesátých let 

minulého století dvě intenzivní obory pro chov zejména jelení zvěře 

(Čírtek ústní sdělení). Chov jelena zde byl zaveden již v 18. století. Od 

roku 1932 byl v oboře u Podmolí chován i muflon (Čírtek ústní sdělení). 

Dodnes dokládají existenci obor i názvy některých místních tratí, např. “U 

Vranovské brány". Vliv na vývoj přírodního prostředí (skladbu lesních 

porostů atd.) bude nutno teprve vyhodnotit. 

Myslivost (péče o zvěř) na území NP je prováděna v souladu s posláním 

NP spočívajícím v uchování a zlepšení přírodního prostředí, v ochraně a 

obnově samořídících funkcí přírodních ekosystémů, v přímé ochraně 

volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a v zachování typického 

vzhledu krajiny. Posláním péče o zvěř (výkonu práva myslivosti) na 

území NP je dosažení vyváženého stavu mezi přírodním prostředím a 

životními potřebami zvěře. 

Výkon práva myslivosti se mimo obecně platných právních předpisů řídí 

Instrukcí MŽP o mysliveckém hospodaření na území národních parků. 

Převážná většina pozemků ve vlastnictví státu tvoří režijní honitbu Správy 

Národního parku Podyjí s celkovou rozlohu 5790 ha. Pouze v okrajových 

částech byly z důvodu vyrovnání hranic za účelem vytvoření myslivecké 

hranice některé pozemky výměnou přičleněny k sousedním honitbám. 

Na území parku se nachází zvěř srnčí, jelení, černá, mufloní a ojediněle i 

zvěř daňčí. Zvěř mufloní a daňčí je považována za geograficky nepůvodní 

druhy a jako cílový stav je stanoveno úplné vyloučení obou druhů z území. 

Výkon práva myslivosti zajišťují téměř výhradně pracovníci Správy NP Podyjí. Odstřel je prováděn 

především formou individuálního lovu a je zaměřen na průběrný a sanitární odlov. Současně za použití 

medikamentů je kladen důraz na potlačení chorob zvěře a zlepšení jejího zdravotního stavu. 

V posledních letech jsou již patrné výsledky tohoto snažení - zvěř je kvalitnější po zdravotní i trofejové 

stránce (např. u zvěře srnčí došlo za poslední tři ke zvýšení průměrné hmotnosti z 9 kg na 11,5 kg - 

ulovený kus po vyvržení). 

Během uplynulých let v honitbě proběhla revize mysliveckých zařízení. Byla odstraněna nevhodně 

umístěná a stará myslivecká zařízení a postupně jsou nahrazována novými s ohledem na potřeby zajištění 

péče o zvěř i jejího lovu. Veškeré stavby musí splňovat především podmínky bezpečnosti a estetické 

kritérium. Myslivecká zařízení nejsou umísťována v bezprostřední blízkosti turistických cest. 

Velmi citlivou otázkou péče o zvěř na území NP je přikrmování zvěře. Na území I. zóny, kde se 

nacházejí nejcennější společenstva je přikrmování zvěře zcela vyloučeno, protože je nutné, aby se na 

těchto lokalitách zvěř nezdržovala a nepůsobila škody. Ve druhé zóně se přikrmuje jen lokálně. Veškeré 

přikrmování je proto soustředěno do okrajových částí parku, kde je pak možné zvěř lépe kontrolovat, 

lovit a zjišťovat její početní stavy. 

Škody na lesních porostech způsobuje především zvěř srnčí. Tlak zvěře mufloní již není tak markantní 

jako v době vyhlášení NP, neboť stavy této zvěře byly výrazně sníženy. Škody na zemědělských 

plodinách má na svědomí zvěř černá, jejíž stavy se v posledních letech několikanásobně zvýšily. 

Vzhledem ke své poloze, bohaté rozmanitosti lesních dřevin, keřového patra i bylinného podrostu působí 

NP Podyjí jako magnet pro spárkatou zvěř, která se stahuje z okolí neboť zde nachází úkryt a dostatek 

pestré potravy. 

V NP Podyjí chybí velký predátor. Je to dáno malou rozlohou lesních komplexů na české i rakouské 

straně. Mimoto jsou v sousedství obou parků jsou velké chatové oblasti nebo se v okolí intenzivně 

zemědělsky hospodaří. Občas se zde objeví rys, pravděpodobně mladý jedinec ze šumavské populace, 

který hledá své teritorium. O programovém vypouštění rysů se zatím neuvažuje. 

45



Tab. 5-4 Vývoj odstřelu jednotlivých druhů zvěře v letech 1993 - 2002 

Jelen evropský Srnec obecný Daněk skvrnitý Muflon Prase divoké 

1993 52 182 8 107 103 

1994 52 182 8 107 103 

1995 30 87 3 87 68 

1996 40 48 1 83 64 

1997 31 56 0 89 120 

1998 25 63 0 101 299 

1999 33 99 3 93 360 

2000 26 195 0 67 282 

2001 30 188 0 94 282 

2002 19 187 1 61 351 

Z hlediska potřeby obnovit, resp. udržet přirozený vývoj lesních porostů, rostlinných a živočišných 

společenstev, je nepochybné, že území národního parku musí být trvale myslivecky obhospodařováno a 

stavy zvěře, zejména srnčí, černé a mufloní musí být udržovány na jasně stanovených únosných stavech. 

5.6 V˝zkumnÈ a pokusnÈ plochy 

Plochy TZP a PVP 

V LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu nebyly založeny žádné poloprovozní výzkumné plochy 

(PVP) a žádné trvalé zkusné plochy (TZP). 

Monitorační plochy pro sledování zdravotního stavu lesa 

Posláním monitoringu lesních porostů je pravidelné získávání informací o (zdravotním) stavu lesních 

porostů, pro analýzu zdravotního stavu lesních ekosystémů. Program regionálního monitoringu stavu 

lesních porostů je založen na sledování parametrů zdravotního stavu lesních porostů na monitoračních 

plochách kruhového tvaru o poloměru 16 m (800 m 2 ) rozmístěných v síti 1x1 km. V LHC NP Podyjí – 

lesy ve vlastnictví státu je založeno 36 monitoračních ploch. 

Sledování na monitoračních plochách provádí Ústav pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o. (IFER), 

šetření probíhá jednou ročně, ve druhé polovině vegetačního období. Základní sledovanou 

charakteristikou je defoliace - parametr, který byl již mnohokrát diskutován i kritizován, stále je však 

považován za nejsnáze zjistitelný ukazatel stavu stromu i celého porostu (viz například Lorenz, 1995; 

Matějka, 1993, 1994, 1995; Oszlanyi, 1997; Szepesi, 1997). 

Monitoring zdravotního stavu v NP Podyjí metodicky váže na řešení projektu GA/518/93, 

PPŽP/620/6/96, PPŽP/620/2/97 a PPŽP/620/2/98 "Monitoring a modelování reakce lesa na znečištění 

ovzduší a acidifikaci půd" řešeného Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů v letech 1993-1999. 

Obdobný přístup se používá v současnosti i při hodnocení zdravotního stavu porostů na trvalých 

zkusných plochách (projekt „Vytváření a provoz informačního systému na bázi trvalých zkusných a 

poloprovozních ploch“, zadavatel Ministerstvo zemědělství, 1994-2004). 

46



# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

# 

Obr. 5-2 Rozmístění monitoračních ploch zdravotního stavu lesa 

Geologické, geomorfologické, speleologické zoologické, botanické a ostatní výzkumy 

Na území NP Podyjí byla zpracována řada výzkumných prací a další výzkumy v současnosti probíhají. 

Blíže Plán péče o NPP, www.nppodyji.cz a další odborné publikace. 

5.7 JinÈ aktivity ovlivÚujÌcÌ pÈËi o les 

Ženijně – technické zátarasy 

Budování ženijně - technických zátarasů bylo zahájeno v roce 1951 a zrušeny byly v roce 1990. Linie této 

stavby byla několikrát přesunována směrem do vnitrozemí. V poslední verzi šlo o přibližně 20 m širokou 

linii s drátěným zátarasem, oraným pásem ošetřovaným totálními herbicidy a obslužnou asfaltovou 

komunikací. Rovněž k této linii patřila různá přídavná ženijní zařízení (ježkové a jehlancové zátarasy, 

dělobuchy, osvětlovací rampy, strážní věže atd.). Tento komplex zařízení znamenal značný zásah do 

přírody a krajiny území. V lesních úsecích byly odstraněny stromy, půda byla soustavně promořována 

totálními herbicidy, takže i po mnoha letech jsou dosud některá místa bez vegetace. Ve svažitých úsecích 

došlo po skončení kultivace oraného pásu k silné vodní erozi tak, že v některých partiích (Ledové sluje)je 

půdní profil odnesen a erozní rýhy jsou vyhloubeny až na skalní podklad. Půda byla splavena do Dyje a v 

pomaleji tekoucích úsecích řeky se usadila. Při vyšších průtocích bylo ještě po roce možno pozorovat 

žlutavé zbarvení vody způsobené opětovně transportovanou zeminou. Konečné místo sedimentace těchto 

zemin je Znojemská nádrž. Existence ženijně - technických zátarasů včetně doprovodných objektů byla v 

novodobé historii území nepochybně nejvážnějším zásahem, který v mnoha směrech negativně ovlivnil 

krajinu a přírodu Podyjí. V současnosti, tedy po třinácti letech od zrušení těchto ženijně-technických 

zátaras, lze konstatovat, že následky těchto násilných zásahů do krajiny z období totality již postupně 

mizí, jak spontánním náletem dřevin, tak umělou obnovou. Jejich pozůstatky budou však ještě patrné řadu 

let. 

47



Bývalá vojenská střelnice Mašovice 

Střelnice byla situována na hranici národního parku v ochranném pásmu. Od roku 1996 byl omezen 

provoz vojenské střelnice a v roce 1997 (v souvislosti s vymístěním vojenské posádky) ze Znojma byl 

ukončen provoz celé střelnice. V současnosti je toto zařízení armádou opuštěno a celý areál postupně 

zarůstá náletem dřevin a má podobu travinnobylinných lad. Provoz střelnice způsoboval značné hlukové 

zatížení na velké vzdálenosti. Oficiálně vymezený prostor ohrožený střelbou zasahoval až k zastavěné 

části obcí Konice a Popice, ležících na pravém břehu Dyje. V době střeleb byl znemožněn pohyb 

návštěvníků v tomto prostoru. Dopadová plocha i širší okolí jsou kontaminovány střelami, jejichž plášť 

byl při dopadu poškozen. 

Vojenské obranné stavby 

Na sklonku třicátých let minulého století byly na území Národního parku Podyjí a jeho ochranného 

pásma vybudovány (podobně jako i jinde v českém pohraničí) vojenské obranné stavby. Díky značné 

členitosti terénu se jejich počet jenom na území národního parku blíží stovce. Tyto objekty jsou v 

současné době předmětem studia (Koláček, ústní sdělení). Vliv na přírodní prostředí existoval v průběhu 

jejich výstavby, dnes jsou většinou dobře zapojeny do prostředí. Vodorovné konstrukce jsou překryty 

zeminou a porostlé vegetací. Potenciální nebezpečí vyplývá z toho, že některé z těchto pevnůstek 

posloužily v poválečných letech jako sklady agrochemikálií. 

6. Rozbor pÈËe o les za dobu platnosti minulÈho LHP 

V období od 1.7.1991 do 1.1.1994 probíhala lesnická činnost v rámci tehdejší organizační struktury 

státních lesů. Se vznikem Správy NP Podyjí (1.7.1991) byly lesy na území NP Podyjí organizačně 

zařazeny pod jednu lesní správu – Čížov. Ta byla do poloviny roku 1992 součástí podniku Jihomoravské 

státní lesy – Lesní závod Znojmo. Poté, v rámci transformace státních lesů, byla Lesní správa Čížov 

přičleněna jako detašované pracoviště Lesního závodu Židlochovice podniku Lesy České republiky. 

Od 1.1.1994 byla Lesní správa Čížov organizačně přičleněna ke Správě NP Podyjí. Souběžně proběhla 

delimitace pracovníků i hmotného a nehmotného majetku. 

6.1 ZastoupenÌ d¯evin 

Celé období před delimitací bylo charakteristické zejména hledáním nového modelu péče o les s ohledem 

na poslání národního parku. Zásadním způsobem musely být změněny zejména obnovní postupy, které se 

do té doby omezovaly pouze na holosečné prvky větších rozměrů s následnou obnovou borovice, smrku a 

modřínu. 

Počáteční období lesního hospodaření Správy NP Podyjí bylo spojeno s nedostatkem sadebního materiálu 

místního původu a s metodickými nejasnostmi způsobenými teprve se tvořící koncepcí managementu NP. 

Obecná koncepce byla zakomponována do Plánu péče o národní park a jeho ochranné pásmo, který byl 

schválen MŽP č.j. OOP/2849/94 dne 1.7.1994. 

Změnu v uplatnění dřevin při obnově lesních porostů v prvních pěti letech po vzniku NP dokumentuje 

Graf 6-2. 

48



Umělá obnova - období 1986 - 1991 

Podíl dřevin při zalesnění (%) 

% 

80 

70 

60 

50 

40 

30 

20 

10 

0 

70 

20 

5 

3 

2 

Borovice Modřín Smrk Duby Buk 

Dřevina 

Graf 6-1 Druhová skladba dřevin při umělé obnově lesa v NP Podyjí (není uvedena přirozená obnova lesa, při 

které se uplatňují pouze stanovištně odpovídající druhy dřevin) 

Umělá obnova - období 1992 - 1997 

Podíl dřevin při zalesnění (%) 

60 

50 

53 

% 

40 

30 

20 

10 

0 

34 

9 

2 

2 

Lípa Javory Jilmy Duby Buk 

Dřevina 

Graf 6-2 Druhová skladba dřevin při umělé obnově lesa v NP Podyjí (není uvedena přirozená obnova lesa, při 

které se uplatňují pouze stanovištně odpovídající druhy dřevin) 

49



6.2 PÈËe o les v†uplynulÈm decenniu 

Se zjednodušením organizace lesního managementu od 1.1.1994, kdy byla 

Lesní správa Čížov organizačně přičleněna ke Správě NP Podyjí, nastal 

poněkud dynamičtější obrat v oblasti ochrany lesa. V roce 1994 se 

projevily vlivy dlouhodobých srážkových deficitů z období 1988-1993. 

Snížení vitality lesních porostů se projevilo zejména u borovice lesní 

v porostech na zvlněné plošině nad kaňonem řeky Dyje v oblasti Mašovic, 

Konic a Hnanic, částečně i ve vyšších polohách NP. Jedná se o porosty, 

které byly na přelomu 19. a 20. století a v prvních dvou desetiletích 20. 

stol. velkoplošně přeměňovány ze starých habro-dubových pařezin na 

borové monokultury. Zmíněné borové porosty, primárně oslabené suchem, 

byly sekundárně napadeny lýkožroutem vrcholkovým (Ips acuminatus). 

Vzhledem k jejich plošnému rozsahu a celkovému snížení vitality došlo ke 

kalamitnímu přemnožení lýkožrouta vrcholkového. Menší množství 

poznatků o bionomii tohoto druhu podkorního hmyzu a především 

dosavadní neexistence komplexního systému ochrany lesa proti lýkožroutu 

vrcholkovému vyvolaly potřebu silnějších zásahů jako prevenci proti 

absolutní gradaci uvedeného druhu. To, že 65 % celkové výše doposud 

realizovaných těžeb bylo buď kalamitních nebo nahodilých jasně 

dokumentuje situaci, která nastala zejména v období 1994-1996, kdy 

nahodilé a kalamitní těžby dosahovaly téměř 100% (Tab. 6-1). 

Většina napadených a těžených porostů však měla vytvořenu druhou, 

případně i třetí etáž (což nebylo v LHP již při jeho tvorbě zohledněno), 

tvořenou výmladkovými habry a duby smíšenými s generativně vzniklými 

nárosty dubu, lípy, habru, příp. dalších stanovištně odpovídajících dřevin. 

To bylo umožněno nižším zakmeněním hlavní borové etáže (trvale 

nepříznivé stanovištní podmínky a nevhodná provenience osiva). Tuto situaci Správa NP využila ve 

prospěch budoucích porostů a spodní listnaté etáže byly maximálně zašetřovány, takže nedošlo ke vzniku 

velkých holin. Těžby úmyslné (z nich v převážné většině těžby obnovní) proto musely být odsunuty na 

pozdější roky decennia. 

Navíc 18.12.1995 došlo k rozvrácení plošně kompaktních porostů borovice ve věku 20-30 let zejména v 

oblasti Braitavy, Lesné a Čížova. Tento rozpad byl způsoben silným přívalem mokrého, tajícího sněhu, 

který napadl do již zasněžených porostů. Tyto nevydržely silný tlak a rozlámaly se v nahodilých 

skupinách (velikostí i distribucí ploch velmi nahodilý rozvrat). V následujících pěti letech došlo postupně 

k rekonstrukci těchto ploch, přičemž okraje nebyly zarovnávány do pravidelných geometrických tvarů a 

pro obnovu bylo využito výhradně stanovištně odpovídajících dřevin. Rozsah této nahodilé události 

předčil svým rozsahem i nejsmělejší plány na rekonstrukce nepůvodních borových tyčkovin a tyčovin a 

jasně ukázal na velmi nízkou porostní stabilitu přeštíhlených borových monokultur. Z toho důvodu se 

výrazně zvýšila i celková plocha obnov (Tab. 6-2). 

V současné době, po příznivě srážkových letech 1996 a 1997 a po silných semenných letech (1995 - buk, 

1996,1997 - dub, 2001 - buk), došlo na rozsáhlých plochách zejména starších, věkově nerozčleněných 

porostů s dominancí borovice lesní v hlavní úrovni k silnému přirozenému zmlazení cílových dřevin 

(zejména dub, dále lípa, javor atd.). Stejná situace nastala též ve starých předržených pařezinách (habrodubových), 

kde fyzický věk jedinců (kořenových systémů) dosahuje mnohde 300 let. Proto po překonání 

kalamitní situace začala Správa NP realizovat systém postupného rozpracování a obnov starších 

velkoplošných kompaktních porostů aby využila jednak při kalamitě vzniklé obnovní plochy s nárosty 

cílových dřevin a také novou generaci zmlazení cílových dřevin z posledních semenných roků. Tento 

systém rozpracování porostů je plně v souladu s platným Plánem péče o Národní park Podyjí a jeho 

ochranné pásmo, kde jedním z prioritních úkolů je věkově, prostorově a druhově diferencovat původně 

hospodářské porosty a přiblížit jejich stav modelovým, přírodě blízkým porostům. 

V roce 1996 byla zpracována podrobná Strategie péče o les v NP Podyjí, která rozpracovává základní 

rozhodnutí do podrobnosti porostní skupiny. Tím byl dán přesný rámec péče o lesy pro další období. V 

novém LHP bude tato strategie začleněna již v rámcových směrnicích péče o les. 

50



Období po odeznění kůrovcové kalamity je charakterizováno těžební vyrovnaností a systematickou péčí 

v lesních porostech, které dosud nedosáhly cílových parametrů (přírodě blízká dřevinná skladba, 

prostorová a věková rozrůzněnost), viz Tab.6-1. V prořezávkách původně borových či modřínových 

monokultur se prioritně uvolňují vtroušené listnaté dřeviny bez ohledu na jejich potenciální hospodářské 

využití, prioritou je změna druhové skladby při zachování stability lesních porostů. V probírkových 

porostech se zlepšenou dřevinnou skladbou probíhají strukturální zásahy, směrující porosty k větší 

prostorové diferenciaci (Tab. 6-3). Výrazný nárůst výše probírek ke konci decennia byl ovlivněn potřebou 

opakovaných zásahů ve výchovně zanedbaných porostech z minulých období (způsobeno také již 

komentovanou gradací Ips acuminatus). Veškeré naléhavé výchovné zásahy byly provedeny. Při 

obnovních těžbách je zašetřována hlavní úroveň i podúroveň cílových listnatých dřevin, jsou voleny 

menší prvky a vnášeny chybějící dřeviny. Zvláštní pozornost je věnována zvyšování zastoupení buku, 

který zejména v SZ polovině NP citelně chybí. Ve vyšších polohách NP je v obnově uplatňována též jedle 

bělokorá. 

Vzhledem k silné migraci zvěře z okolí směrem do NP (dostatek přirozené potravy a klid) dochází stále 

k silnému poškození mladých výsadeb zejména zimním a letním okusem. I přes velmi intenzivní odlov 

zvěře musejí být prováděna poměrně nákladná opatření v ochraně lesa (Tab. 6-4). Zvýšení plochy 

chráněné proti okusu zvěří jak formou postřiků či nátěrů repelenty tak stavbou oplocenek je dáno 

rozsáhlou a velmi členitou soustavou malých obnovních prvků vytvořených v lesních porostech s cílem 

přiblížení lesních porostů přirozenému stavu. 

Obnova porostů byla během decennia prováděna výhradně stanovištně odpovídajícími dřevinami dle 

modelů potenciální přirozené vegetace pro jednotlivé soubory lesních typů. Od roku 1999 provozuje 

Správa NP systém semenišť na pěstování vzácnějších druhů dřevin v jejich přirozeném prostředí (jedle 

bělokorá, jeřáb břek, muk, jilm vaz apod.). Souběžně byly postupně založeny tři lesní školky – 1999 

Lesná, 2000 Podmolí, 2001 Braitava – jejichž cílem je produkovat většinu potřebného sadebního 

materiálu pro obnovu porostů výhradně z vlastní produkce a z ověřených zdrojů na území NP. 

Tab. 6-1 Vývoj těžby dříví v období 1992-2002 

Období 

LHP - roční 

podíl 

provedená těžba 

jehličnatá listnatá celkem 

z toho kalamitní a nahodilá 

m 3 m 3 m 3 m 3 m 3 % 

1992 11 359 8 894 2 123 11 017 7 064 64,1 

1993 11 359 8 076 1 555 9 631 7 792 80,9 

1994 11 359 15 436 955 16 391 16 226 99,0 

1995 11 359 22 239 1 812 24 051 24 009 99,8 

1996 11 359 20 288 1 191 21 479 19 976 93,0 

1997 11 359 9 136 2 737 11 873 5 645 47,5 

1998 11 359 9 024 1 369 10 393 3 569 34,3 

1999 14 105 8 746 1 538 10 284 1 386 13,5 

2000 14 105 8 715 2 393 11 108 800 7,2 

2001 14 105 6 534 1 242 7 776 472 6,1 

2002 14 105 6 929 1 078 8 007 552 6,9 

1992-2002 139 993 124 017 17 993 142 010 87 491 61,9 

51



Tab. 6-2 Přehled obnovy lesních porostů v období 1992-2002 

Období 

1. zalesnění 

Vylepšení Zalesnění celkem 

Umělá obnova Přirozená obnova Celkem 

(z toho síje) ha ha % ha ha ha 

1992 18,77 - 18,77 20,12 38,89 

1993 2,32 - 2,32 1,00 3,32 

1994 8,41 - 8,41 24,15 32,56 

1995 11,70 (0,20) 0,30 2,5 12,00 26,91 38,91 

1996 18,60 0,47 2,5 19,07 10,19 29,26 

1997 27,98 (0,80) 2,18 7,2 30,16 9,17 39,33 

1998 27,98 2,72 8,9 30,70 7,97 38,67 

1999 23,35 7,42 24,1 30,77 8,73 39,50 

2000 24,28 13,76 36,2 38,04 11,06 49,10 

2001 17,03 6,66 28,1 23,69 9,95 33,64 

2002 24,64 (0,85) 14,04 36,3 38,68 9,25 47,93 

1992-2002 205,06 (1,85) 47,55 52,0 252,61 138,5 391,11 

Tab. 6-3 Přehled výchovných zásahů v období 1992-2002 

Období Prořezávky Probírky do 40 let Probírky nad 40 let Probírky celkem 

Ha ha ha ha 

1992 147,97 12,52 208,98 221,50 

1993 53,32 20,84 99,52 120,36 

1994 105,68 4,80 3,31 8,11 

1995 83,41 - - - 

1996 153,45 204,13 4,36 208,49 

1997 74,81 127,73 368,71 496,44 

1998 70,33 112,57 319,34 431,91 

1999 73,42 107,68 276,92 384,60 

2000 70,30 193,91 200,85 394,76 

2001 70,30 213,97 137,74 351,71 

2002 96,53 107,85 68,76 176,61 

1992-2002 999,52 1106 1688,49 2794,49 

Tab. 6-4 Přehled vybraných činností v ochraně nárostů a kultur v období 1992-2002 

Období Nátěry Ožínání Oplocenky 

(z toho letní) ha ha ha 

1992* 56 194 - 

1993* 109 140 - 

1994 170 113 7,87 

1995 126 138 10,24 

1996 121 138 15,14 

1997 163 169 4,90 

1998 179 137 0,58 

1999 196 (20) 163 3,52 

2000 327 (162) 143 8,20 

2001 313 (141) 173 9,35 

2002 248,94 (74,22) 170,53 9,73 

1992-2002 2 008,94 (397,22) 1 678,53 69,53 

* nepotvrzené údaje 

52



7. V˝chodiska a z·sady 

budoucÌ pÈËe o les 

7.1 RozdÏlenÌ lesa 

7.1.1 Prostorov· ˙prava lesa 

Při práci na obnově LHP byla v zásadě přejata stávající rozdělovací síť, 

která svým pojetím vyhovuje požadavkům lesního provozu. Ve většině 

případů je rozdělovací síť v terénu zřetelná. Vzhledem ke složitým 

terénním a porostním podmínkám první zóny národního parku dochází 

pomístně k zániku umělých rozdělovacích linií. Pro následující decennium 

postačí udržovat systém značení rozdělovacích linií. V budoucnu je však 

nutno počítat s revizí rozdělení lesa ve smyslu přechodu na větší územní 

celky s výraznými přirozenými hranicemi. Tyto změny se budou zpočátku 

týkat první zóny a poté se rozšíří i na první cílovou zónu (dlouhodobý cíl 

péče o les). 

Prostorové rozdělení v LHP pro LHC Podyjí - lesy ve vlastnictví státu 

tvoří oddělení, dílce, porosty a porostní skupiny. 

Oddělení 

Oddělení jsou trvalé jednotky prostorového rozdělení lesa s převažující 

orientační funkcí. Tam, kde nedošlo k výrazným majetkovým změnám, 

jsou hranice nových oddělení totožné s hranicemi minulých oddělení. 

Oddělení jsou označeny dvojmístnými arabskými číslicemi vzestupně od 

1. Graficky jsou oddělení v mapách označeny značkou dle přílohy č.2 vyhlášky č. 84/1996 Sb. 

Příklad označení oddělení ..........................................................55 

Dílce 

Dílce jsou trvalé jednotky prostorového rozdělení lesa s převažující orientační funkcí. Dílce převážně 

respektují vymezené zóny cílové (rámcem pro stávající zonaci je porost). Dílce jsou označeny velkými 

písmeny, počínaje písmenem A, při vynechání písmen I, CH a Q. Graficky jsou dílce v mapách označeny 

značkou dle přílohy č.2 vyhlášky č. 84/1996 Sb. 

Příklad označení dílce ................................................................55 D 

Porosty 

Porost má shodné či alespoň příbuzné stanovištní podmínky směřující k podobné potenciální přirozené 

vegetaci, které určují velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. Porost je tedy 

plošně vymezená část lesa v rámci dílce, která přísluší k jednomu konkrétnímu typu vývoje lesa. Porost je 

jednotka trvalá. Trvalost této jednotky je podmíněna mírou generalizace typologických jednotek do typů 

vývoje lesa (porostů) při venkovním šetření. Porosty tvoří rámec pro kategorie lesa. Výměra porostů 

neklesá pod 0,20 ha, nejedná-li se o les ve vlastnictví různých subjektů. Porosty jsou označeny malým 

písmenem, které vyjadřuje příslušný typ vývoje lesa (jsou použita písmena v abecedním pořadí počínaje 

písmenem a). 

Příklad označení porostu ........................................................... ..55 D c 

53



Tab. 7-1 Význam označení jednotlivých porostů podle TVL 

Označení porostu 

a 

b 

c 

d 

e 

f 

g 

h 

j 

k 

Název typu vývoje lesa 

013 - reliktní bory 

015 - smíšené lesy extrémních stanovišť s převahou dubu 

016 - habro-lipové javořiny 

20 - kamenité a vysýchavé habrové doubravy s bukem 

22 - kyselé habrové doubravy s bukem 

24 - bohaté bukové doubravy s habrem 

28 - podmáčené olšiny a lužní společenstva 

40 - lipo-dubové bučiny s habrem 

44 - bohaté dubové bučiny s habrem 

46 - humusem obohacené a oglejené dubové bučiny 

Porostní skupiny 

Porostní skupina je dočasná proměnlivá nejnižší jednotka rozdělení lesa. Za porostní skupinu se považuje 

společenství jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, 

stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů, a které je možno 

přiřadit k jednomu v rámci zařizovaného lesního hospodářského celku vymezenému typu porostu. Pro 

označení jsou použita jednomístná čísla počínaje 1, která vyjadřují příslušný typ porostu. V případě, že je 

nutno vymezit v rámci porostu další porostní skupinu, která přísluší stejnému typu porostu (např. z 

důvodů rozdílné genetické klasifikace lesních porostů nebo průběhu katastrální hranice), použije se 

zdvojeného označení (místo 1 se požije 11, 12, 13...). Každý porost obsahuje nejméně jednu porostní 

skupinu. Výměra porostní skupiny by neměla klesnout pod 0,04 ha. 

Příklad označení porostní skupiny..................................................55 D c1 (55 D c11) 

Pro potřeby diferenciace pěstebních opatření v rámci porostu je zavedeno označení druhu plánovaného 

zásahu pomocí indexů. Jsou použity indexy v podobě malých písmen latinské abecedy a, v, x, y, z. 

Index a je skrytý index uváděný pouze uvnitř databáze, v knize a ani v mapě uveden není. 

Příklad označení porostní skupiny s plánovaným zásahem.............55 D c1x (55 D c11x) 

Tab. 7-2 Význam číselného označení porostní skupiny 

Označení porostní 

skupiny 

Typ porostu: 

1 Porosty cílové 

2 Porosty přechodné 

3 Porosty jehličnaté 

4 Porosty akátové 

Kritéria pro vylišování porostních skupin podle jejich příslušnosti k typu porostu: 

1. TP (typ porostu) "cílový" - lesní porosty s potenciální přirozenou dřevinnou skladbou nebo 

skladbou blízkou s ojedinělým výskytem (např. při okrajích cest apod.) stanovištně nebo 

geograficky nepůvodních dřevin (jehličnany do 5% vtroušeně nebo v malých hloučcích, v cílové 

zóně II. se připouští příměs jehličnanů do 10%). 

2. TP "přechodný" - lesní porosty s podstatným zastoupením cílových dřevin dle modelů potenciální 

přirozené vegetace, avšak s příměsí stanovištně nepůvodních dřevin, případně se zcela 

nevhodným poměrem cílových dřevin (např. habrové pařeziny na stanovištích vysýchavých 

bukových doubrav). Zastoupení jehličnanů nejvýše do 60 %. Porostní struktura i textura jsou 

vyvinuty pomístně nebo v náznacích, věková diferenciace není výrazná, ale je patrná. 

54



3. TP "jehličnatý" – porosty, jejichž dřevinná skladba, struktura, textura i věková diferenciace 

nesplňují kritéria pro zařazení do skupin „cílové“ a „přechodné“. Zastoupení jehličnanů přesahuje 

60 %. Strukturálně i věkově převážně uniformní nebo málo diferencované porosty. 

4. TP "akátový" – Porosty, jejichž dřevinná skladba je výrazně ovlivněna účastí akátu – nebo 

zastoupení je vyšší než 25 %. Vyšší zastoupení akátu podmiňuje dlouhodobou přeměnu těchto 

porostů. Strukturálně i věkově převážně uniformní nebo málo diferencované porosty. 

Tab. 7-3 Význam jednotlivých indexů pro specifikaci plánovaného pěstebního zásahu v porostní skupině 

Druh indexu 

v 

x 

y 

z 

Druh plánovaného zásahu 

Výchovné zásahy doporučené, plánované v ploše (v I. zóně NP a lesích 

ochranných i v m 3 ) k přípravě porostů pro přirozenou obnovu, zlepšující 

zdravotní stav a kvalitu porostu. 

porostní skupiny, které splňují podmínku pro uplatnění závazného ustanovení 

lesního hospodářského plánu – minimální plošný rozsah výchovných zásahů 

v porostech do 40 let věku dle § 9 vyhl. 84/1996 Sb. 

porostní skupiny, ve kterých se uskuteční péče o kultury. 

potřeba zalesnění v ploše pro holiny zjištěné a holiny z nesouladů evidence. 

Porostní vrstvy 

Porostní vrstvy slouží k vyjádření vertikálního členění porostních skupin. V rámci popisu porostů se v 

každé porostní skupině šetří přítomnost porostních vrstev. 

Tab. 7-4 Porostní vrstvy šetřené v jednotlivých porostních skupinách 

Označení a název porostní vrstvy 

Popis porostní vrstvy: 

1 -Vrstva hlavního porostu Hlavní porost tvoří střednědobé až dlouhodobé těžiště pěstební, 

ekologické a výchovné lesnické činnosti. Vrstva hlavního porostu 

plní většinu funkcí lesa; zpravidla se rozprostírá po celé ploše 

porostu a definuje tak celou plochu krytou lesem. 

2 - Střední porostní vrstva Je tvořena stromy, které již dosáhly výčetní tloušťky hroubí (7,0 

cm s kůrou) a nejméně jedné poloviny průměrné výšky hlavního 

porostu. 

3 - Spodní porostní vrstva Je tvořena obnovou (umělou či přirozenou) pod starším hlavním 

porostem, popř. ještě pod střední porostní vrstvou. Tvoří ji jedinci, 

kteří netvoří hroubí (d 1,3 do 6,9 cm s kůrou). Podle potřeby je 

možno spodní vrstvu ještě dělit, a to na jedince pod 1,3 m výšky a 

nad 1,3 m výšky. 

4 - Výstavky Jsou ponechané jednotlivé stromy nebo skupiny stromů bývalého 

hlavního porostu s cílem věkově a prostorově diferencovat 

obnovované porosty nebo z důvodů ochrany přírody či zachování 

genofondu. Zápoj výstavků je roven nebo menší než 30%. 

Jednotlivé stromy (včetně stojících souší), které se podílejí na výstavbě porostu, se podle svého postavení 

v porostu klasifikují při provozní inventarizaci (Dle Zlatníka a Konšela) následovně: 

1 Nadúrovňové stromy (stromy charakteru výstavků s nesouvislým zápojem) 

2 Stromy hlavní etáže 

3 Stromy vrůstavé (od ½ výšky stromů hlavní etáže) 

4 Stromy zastíněné (od 1,3 m do ½ výšky stromů hlavní etáže) 

5 Obnova (stromy do 1,3 m výšky) 

55



Obr. 7-1 TP 1 Obr. 7-2 TP 1 

Obr. 7-3 TP 1 Obr. 7-4 TP 1 

56



Obr. 7-5 TP 2 Obr. 7-6 TP 2 

Obr. 7-7 TP 2 Obr. 7-8 TP 2 

57



Obr. 7-9 TP 3 Obr. 7-10 TP 3 

Obr. 7-11 TP 4 

58



7.2 Kategorizace lesa 

7.2.1 PodmÌnky pro za¯azenÌ porost˘ 

do kategoriÌ lesa 

Při kategorizaci lesa byl zohledněn vlastní statut národního parku, 

kategorizace dle Oblastního plánu rozvoje lesů (OPRL) zpracovaného 

ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Brno a dále návrhy Správy 

Národního parku Podyjí. Nová kategorizace vznikla na podkladě 

venkovního šetření zařizovatelů, při kterém byly v terénu vzaty v úvahu 

výše uvedené zdroje. 

Kategorizace lesů se týká pozemků určených k plnění funkcí lesů 

(PUPFL), tj. pro pozemků zařazených do porostní půdy, bezlesí a jiných 

pozemků. 

Do kategorie lesů ochranných dle § 7, odst.1, písm a) lesního zákona - 

lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích jsou zařazeny porosty, 

nacházející se na mimořádně nepříznivých stanovištích s převažujícími 

soubory lesních typů vyjmenovanými v příloze č. 4, vyhlášky č. 83/1996 

Sb. Při venkovním šetření byl návrh lesů ochranných uvedený v 

Základním protokolu revidován. Rámcem pro kategorii lesů ochranných je 

porost. Lesy ochranné jsou vyhlášeny převážně na odpovídajících 

stanovištích a nedochází k tak velké generalizaci jako při předchozí 

kategorizaci. 

Kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona - 

lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně byla 

vyhlášena v podstatě v původním rozsahu, poněvadž nedošlo k očekávaným změnám ve vylišení pásem 

hygienické ochrany I. stupně vodní nádrže Znojmo, které avizovalo Povodí Moravy s.p., Dřevařská 11, 

Brno. Změny vylišení pásem hygienické ochrany vodních zdrojů v návaznosti na nový zákon o vodách 

proběhnou zřejmě až v roce 2003 a proto nemohou být zapracovány do tohoto LHP. Předpokládá se, že 

nové PHO 1 Vodní nádrže Znojmo bude vylišeno pouze do výše maximálního vzdutí vodní hladiny, což 

znamená, že nezasáhne do přilehlých lesních porostů LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu. 

Na PUPFL tvořící území Národního parku Podyjí je mimo kategorii lesů ochranných v souladu s § 8, 

odst.1, písm. c) lesního zákona vyhlášena subkategorie lesů zvláštního určení – lesy na území národních 

parků. 

Nad rámec návrhu kategorizace lesů dle ZP byla navržena a vyhlášena subkategorie lesů zvláštního 

určení dle § 8, odst. 2, písm. f), lesního zákona – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti. 

Lesy této subkategorie se rozkládají výhradně v ochranném pásmu NP Podyjí. 

59



7.2.2 Lesy ochrannÈ dle ß 7, odst. 1, pÌsm. a) lesnÌho z·kona 

PUPFL o výměře 628,70 ha jsou rozhodnutím Ministerstva životního prostředí č.j. 620/2656/03 ze dne 

23.4.2003 zařazeny pro období platnosti lesního hospodářského plánu (od 1.1.2003 do 31.12.2012) do 

kategorie lesů ochranných dle § 7, odst.1, písm. a) lesního zákona - lesy na mimořádně nepříznivých 

stanovištích. Současně je část těchto porostů (617,06 ha) zařazena do kategorie lesů zvláštního určení 

dle§ 8, odst.1, písm. c) lesního zákona - lesy na území národních parků. Část porostů (31,00 ha) je 

současně zařazena do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona - lesy 

v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně. Jedná se tedy o překryv subkategorií 21a, 31a a 

31c. 

7.2.3 Lesy zvl·ötnÌho urËenÌ dle ß 8, odst.1, 2 lesnÌho z·kona 

Subkategorie 31a - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně 

PUPFL o výměře 64,86 ha jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm a) 

lesního zákona - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně. Současně je část těchto 

porostů (33,86 ha) zařazena do kategorie lesů zvláštního určení dle§ 8, odst.1, písm. c) lesního zákona - 

lesy na území národních parků. Jedná se tedy o překryv subkategorií 31a a 31c. 

Subkategorie 31c - lesy na území národních parků 

PUPFL o výměře 4245,43 ha jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm c) - 

lesy na území národních parků. Část těchto porostů o výměře 33,86 ha je současně zařazena do 

subkategorie dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů 

I.stupně, u nichž se jedná tedy o překryv subkategorií 31a a 31c. 

Subkategorie 32f – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti 

Na PUPFL rozkládajícich v ochranném pásmu NP Podyjí je vyhlášena subkategorie lesů zvláštního 

určení dle § 8, odst. 2, písm. f) lesního zákona – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti. 

Plocha této subkategorie se je 40,48 ha. 

Seznamy jednotek rozdělení lesa v členění dle kategorií lesa jsou uvedeny v příloze jako součást 

rozhodnutí orgánu SSL o kategorizaci. 

7.3 Typy v˝voje lesa 

Přehled typů vývoje lesa vychází z Rámcového katalogu typů vývoje lesa ČR (Macků, 2002) a 

zohledňuje místní podmínky LHC při agregaci typologických jednotek do konkrétních typů vývoje lesa. 

TVL je soubor stanovišť s podobnou potenciální přirozenou vegetací a velmi podobným vývojovým 

cyklem přírodního lesa (podrobněji v kapitole 2.2). Typy vývoje lesa jsou konstruovány pomocí 

agregace typologických jednotek podobně jako cílové hospodářské soubory (vyhl. č. 83/96 Sb.). 

60

Tab. 7-5 Přehled typů vývoje lesa 

Poloha typů vývoje lesa v ekologické síti 

extrémní exponovaná kyselá žvná obohacená podmáčená 

0Z1 1X1 1J1 1A1 1A2 3N1 3A1 1M2 1K1 1S1 1B1 1D1 3S1 3D3 3V1 2L1 3L0 

0Z2 1X3 1J3 1N1 1A3 3N2 3C2 2M1 1K2 1S6 1B4 2D1 3S2 3D4 3O4 3L2 3L1 

1Z1 1J4 1N4 1C1 3K9 3M5 1K3 2S2 2B1 2D2 3S3 3D7 3U1 1T2 

lesní typ 1Z2 3J1 2N1 1C2 3S9 1K4 2S4 2B2 2D4 3S6 3D8 

2Z3 3J2 1K9 1C3 2K1 2S6 2B4 2H2 3B1 3H5 

2Z4 3J9 2K9 1C4 2K2 2B5 2H5 3B2 4D4 

3Z4 1S9 1C6 2K3 2B6 2H7 3B5 

3Y1 2S9 2A1 2K4 1H1 1O5 3B6 

1H9 2A2 2K6 1H2 1O6 3H1 

2C2 3K3 1H3 2O1 3H2 

2B9 1H4 2O6 

TVL 013 015 016 20 40 22 24 44 46 28 

označení porostu a b c d h e f j k g 

plocha (ha): 4796 47 498 81 981 56 1458 572 877 151 75 

Zastoupení typů porostů v jednotlivých TVL 

jehličnatý 0153 203 403 223 (221) 243 443 

přechodný (smíšený) 0154 0164 204 404 224 244 444 464 284 

cílový 0135 0155(7) 0165(7) 205(7) 405(7) 225(6) 245(6) 445(6) 467 287 

akátový 0138 0158 208 228 248 448 468 288 

Typy vývoje lesa 

013 - reliktní bory 24 - bohaté bukové doubravy s habrem 

015 - smíšené lesy extrémních stanovišť s převahou dubu 28 - podmáčené olšiny a lužní společenstva 

016 - habro-lipové javořiny 40 - lipo-dubové bučiny s habrem 

20 - kamenité a vysýchavé habrové doubravy s bukem 44 - bohaté dubové bučiny s habrem 

22 - kyselé habrové doubravy s bukem 46 - humusem obohacené a oglejené dubové bučiny

7.3.1 P¯ehled a charakteristiky typ˘ v˝voje lesa 

Tab. 7-6 Přehled a charkteristiky TVL 

typ vývoje lesa: 013 – RELIKTNÍ BORY výměra: 47 ha 

lesní typy: 0Z1, 0Z2 kategorie lesa: les ochranný 

cíl. dřevinná skladba: 

cílový stav-cílová zóna I: 

BO 8-9, DB 0-2, BR 0-1, BRK+, MK+ 

Rozvolněná společenstva na skalních výchozech a jejich okrajích, člověkem téměř neovlivňovaná, 

porostní struktura jednovrstevná, u dubu častá výmladnost a tvorba polykormonů. 

- cílová zóna II: Společenstva se v c.z. II nenacházejí. 

typ vývoje lesa: 015 – SMÍŠENÉ LESY EXTRÉMNÍCH 

STANOVIŠŤ S PŘEVAHOU DUBU 

výměra: 

498 ha 

lesní typy: 1X1, 1X3, 1Z1, 1Z2, 2Z3, 2Z4, 3Z4, 3Y1 kategorie lesa: les ochranný 


DB 6-8, BO 0-2, HB 0-1, BR 0-1, LP+, BK+, JD+ 

cílový stav-cílová zóna I: Teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou a většinou neúplným zápojem. Na SLT 1X 

s příměsí LP, BRK, MK, na stinnějších místech příměs BK, na SLT 3Y naopak výraznější účast BO 

a BR. 

- cílová zóna II: Dtto cílová zóna I 

typ vývoje lesa: 016 – HABRO-LIPOVÉ JAVOŘINY výměra: 81 ha 

lesní typy: 1J1, 1J3, 1J4, 3J1, 3J2, 3J9 kategorie lesa: les ochranný 


DB 2-3, BK 0-2, LP 2-3, JV 2-3, HB 1-2, JD+, 

BRK+, JL+, JS+, TS+ 

cílový stav-cílová zóna I: Typické suťové lesy s neúplným zápojem a nevyvinutým půdním profilem. Porostní struktura 

zpravidla vícevrstevná. Pestrá směs dřevin bez výrazné dominanty. Na stinných svazích přimíšen 

TS, JD, JL. 

- cílová zóna II: Společenstva se v c.z. II nenacházejí 

typ vývoje lesa: 

20 – KAMENITÉ A VYSÝCHAVÉ HABROVÉ 

DOUBRAVY S BUKEM 

lesní typy: 1N1, 1N4, 2N1, 1K9, 2K9, 1S9, 2S9, 1H9, 1C1, 

1C4, 1C2, 1C3, 1C6, 2C2, 2B9, 1A2, 1A3, 2A2, 

1A1, 2A1, 



DB 7-9, HB 0-1, LP 0-1, BK+, BO+, BR+, JL+, 

JV+, BRK+ 

výměra: 

kategorie lesa: 

981 ha 

les zvláštního určení 

Převážně teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou. Na kamenitých výchozech přirozeně 

BO a BR, s postupným obohacováním půdního profilu přibývá postupně HB, LP, BRK, BK (SLT 

2C, 2B, 1A a 2A). HB většinou podúrovňový. Přirozené střídaní generací HB a DB. 

- cílová zóna II: Doubravy s vtroušenou LP a podúrovní HB, mírně věkově diferencované, na kamenitých svazích 

s účastí BK, JL, JV. Textura mírně členitá, zmlazení pomístné, řidší. 

typ vývoje lesa: 22 – KYSELÉ HABROVÉ DOUBRAVY 

S BUKEM 

lesní typy: 1M2, 2M1, 3M5, 1K1, 1K2, 1K3, 1K4, 2K1, 2K2, 

2K3, 2K4, 2K6, 3K3,1S1, 1S6, 2S2, 2S4, 2S6 

cíl. dřevinná skladba: DB 6-8, HB 1-2, LP 0-1, BK 0-1, BR 0-1, BO 0-1, 

BRK + 

výměra: 


1458 ha 


cílový stav-cílová zóna I: Společenstva s dominantním dubem a příměsí dalších dřevin v gradientu od chudších na štěrcích 

(1M, 2M) po bohatší (2S) v pořadí BO, BR, HB, BRK, BK, LP. Často dvouetážové porosty. 

- cílová zóna II: Doubravy s podúrovní HB a vtroušenou LP, BR, BO a příp. BK. Na chudších stanovištích místy 

rozvolněný zápoj s dobrými světelnými podmínkami pro přirozenou obnovu DB.



typ vývoje lesa: 24 – BOHATÉ BUKOVÉ DOUBRAVY 

S HABREM 

lesní typy: 1B1, 1B4, 2B1, 2B2, 2B4, 2B5, 1H1, 1H2, 1H3, 

1H4, 2H2, 2H5, 2H7, 2B6, 1D1, 2D1, 2D2, 2D4, 

1O5, 1O6, 2O1, 2O6 


DB 6-8, BK 0-2, HB 0-2, LP 0-1, JV 0-1, JS+, JL+, 

BRK+ 

výměra: 


572 ha 


cílový stav-cílová zóna I: Doubravy ve směsi s BK, LP, a HB, často dvouetážové s dobrými podmínkami pro přimíšené 

dřeviny. Na stinnějších místech s dobrým prohumózněním je DB konkurenčně slabší a ustupuje BK, 

JV, LP. 

- cílová zóna II: Doubravy s příměsí zejména BK na stinnějších místech a hlubších půdách, HB podúrovňový, tvořící 

dobré mikroklima pod porostem. Přirozená obnova bezproblémová. 

typ vývoje lesa: 28 – PODMÁČENÉ OLŠINY A LUŽNÍ 

SPOLEČENSTVA 

výměra: 

lesní typy: 2L1, 2L2, 3U1, 3L0, 3L1, 1T2 kategorie lesa: les zvláštního určení 

cíl. dřevinná skladba: OL 5-7, JS 2-3, DB 0-1, JL 0-1, JV 0-1, BR 0-1, 

LP+, JD+, OS+, 

cílový stav-cílová zóna I: Refugia lužních společenstev v nivách potoků (2L,3L) (zejména Klaperův potok), charakteristická 

dominancí olše, s příměsí dalších dřevin. Strukturálně jednoduché porosty, spíše náhlý rozpad a 

náročnost hlavních dřevin na světlo neumožňují existenci složitějších porostních útvarů. Na plošině 

malé bezodtoké deprese (1T), zpravidla využívané jako kaliště – velmi cenné lokality z hlediska 

biodiverzity území. 

- cílová zóna II: Dtto c.z.I – žádné hospodářské využití. 

typ vývoje lesa: 40 – LIPO-DUBOVÉ BUČINY S HABREM výměra: 56 ha 

lesní typy: 3N1, 3N2, 3K9, 3A1, 3C2, 3S9 kategorie lesa: les zvláštního určení 

cíl. dřevinná skladba: BK 5-6, DB 1-3, JD 0-2, LP 0-2, HB 0-1, JV 0-1, 


75 ha 

Bučiny s příměsí DB, JD, LP, prostorově diferencované. Pomístně rozvolněný zápoj (3N, 3A). HB 

podúrovňový. Ostrůvkovitý výskyt na svazích či temenech kopců. 

- cílová zóna II: Bučiny s příměsí, která přechází od HB (3N, 3C) přes DB (3N, 3C, 3A) po JD (3A, 3S). Přirozená 

obnova bezproblémová, terén pro zásahy složitější. 

typ vývoje lesa: 44 – BOHATÉ DUBOVÉ BUČINY S HABREM výměra: 877 ha 

lesní typy: 3S1, 3S2, 3S3, 3S6, 3B1, 3B2, 3B5, 3B6, 3H1, 3H2 kategorie lesa: les zvláštního určení 



typ vývoje lesa: 

BK 5-6, DB 2-3, LP 0-2, HB 0-1, JD 0-1, JV+, TS+ 

Bučiny s příměsí DB,LP a dalších dřevin, prostorově mírně diferencované. Ve stadiu optima se 

zjednodušenou strukturou. HB vždy podúrovni, JD vtroušeně. Plný zápoj, textura porostu mírně až 

plně rozvinutá. 

- cílová zóna II: Porosty s dominancí BK a s nejvyšší hektarovou zásobou na území NP. Přirozená obnova plně 

uplatnitelná, podrostní způsob hospodaření bezproblémový. 

46 – HUMUSEM OBOHACENÉ A OGLEJENÉ 

DUBOVÉ BUČINY 

výměra: 

151 ha 

lesní typy: 3D3, 3D4, 3D7, 3D8, 3H5, 4D4, 3V1, 3O4 kategorie lesa: les zvláštního určení 


BK 4-6, DB 1-3, LP 0-2, JD 0-3, HB 1-2, JV 0-1, JS 

0-1, JL+ 

cílový stav-cílová zóna I: Strukturálně silně diferencované porosty s dominancí buku a významnou příměsí DB, LP, JD. JD se 

pomístně přirozeně zmlazuje, často využívá obnažený povrch na pomístných erozních plochách 

v deluviích potoků. HB je výrazně podúrovňový. Samovolný vývoj je ovlivněn pomístným náhlým 

rozpadem na vodou ovlivňovaných plochách. 

- cílová zóna II: Převážně bučiny s příměsí DB, LP, JD, jejíž zastoupení stoupá na oglejených stanovištích. Plošně 

menší porosty. Prostorově výrazně diferencované s možností využít plastičnosti BK a JD při jejich 

účasti v nižších etážích. 

63



7.4 Genetick· klasifikace porost˘ 

Potřebu zcela nové genetické klasifikace vyvolala razantní změna 

v hospodaření v lesích Národního parku Podyjí. Součástí předešlého 

LHP pro LHC NP Podyjí byl seznam uznaných, převážně jehličnatých 

porostů, který zcela nevyhovuje potřebám současného přírodě blízkého 

lesního hospodaření, při kterém je k obnově porostů využíváno 

výhradně dřevin přirozené skladby. 

Seznam lesních porostů fenotypové kategorie A a B navržených 

k uznání ke sběru osiva byl zpracován Správou Národního parku Podyjí 

ve spolupráci s VÚLHM – VS Uherské Hradiště. Tento seznam byl 

zpracovatelem částečně revidován při venkovním šetření a doplněn o 

nové označení porostních skupin. V září 2002 byl předložen ke 

zpracování závěrečného posudku na VÚLHM VS Uherské Hradiště a 

postoupen ke schválení referátu životního prostředí Okresního úřadu 

Znojmo jako v té době příslušnému orgánu státní správy lesů. 

Porosty fenotypové kategorie A a B byly vytypovány v souladu se 

zněním vyhlášky č. 82/1996 Sb. 

Nebyly vytypovány tzv. výběrové stromy, které jsou ke sběru osiva 

využívány jen výjimečně, neboť je nutné zajistit sběr z většího počtu 

jedinců, aby nedocházelo k snižování genetické variability. 

Zajištění osiva ostatních dřevin (javory, jilmy, jeřáby, třešeň ptačí, tis, 

jedle bělokorá, olše, bříza,) je potřeba řešit individuálně s ohledem na 

semenné roky jednotlivých dřevin. 

Zvláštní kapitolou je problematika rodu Quercus. V případě rodu 

Quercus se na území NP Podyjí vyskytuje jeden zásadní problém, a to 

smíšené porosty dubu zimního a dubu letního, kdy dub letní je vtroušen v porostech tvořených 

agregátem dubu zimního téměř na celém území NP (jediným místem, kde nebyl dub letní zjištěn, je 

lokalita Šobes). Přesto lze navržené porosty považovat za porosty dubu zimního, respektive agregátu 

dubu zimního, bez toho, že by bylo možno jednoznačně vylišit porosty určené pro sběr semen 

jednotlivých druhů tohoto agregátu, tj. dubu zimního, dubu mnohoplodého a dubu žlutavého. Dub 

letní se vyskytuje převážně jako vtroušená dřevina a ke sběru se nyní v provozní praxi využívají 

jednotlivé vytypované stromy označené v terénu. 

Okresní úřad Znojmo rozhodl podle § 29 odst. 2 lesního zákona dne 11.12.2002 pod. č.j. Les 1441 

NP/221-1k/2002 – Ing.TK o uznání zdrojů reprodukčního materiálu. Uznány jsou lesní porosty 

fenotypové kategorie A ke sběru semen dubu zimního, dubu ceru, buku lesního, lípy malolisté a 

lípy velkolisté a lesní porosty fenotypové kategorie B ke sběru semen dubu zimního, buku lesního, 

lípy malolisté, javoru klenu, olše lepkavé a třešně ptačí. Seznam těchto porostů je uveden 

v následujících tabulkách. Kopie rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo a kopie Uznávacího listu č. 

1/2002 jsou uvedeny v příloze textové části LHP. 

64



Tab. 7-7 Seznam uznaných zdrojů reprodukčního materiálu 

Číslo uznané jednotky, 

porostu 

Oddělení 

Dílec 

Porost 

PS 

Fenotypová kategorie 

Dřevina 

Věk 

Výměra celé 

skupiny [ha] 

Výměra zastoupené 

dřeviny [ha] 

B-BK-001-33-3-ZN 01 C f 1 A BK 104 1,27 1,18 3 24 762 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 03 A j 1 B DBZ 117 5,10 2,81 3 44 1251 15 

B-DBZ-011-33-3-ZN 03 B j 1 A DBZ 134 13,45 6,73 3 44 3465 - 

B-LP-004-33-3-ZN 03 B j 1 A LP 134 13,45 4,71 3 44 1882 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 03 F j 1 B DBZ 117 4,72 3,30 3 44 1366 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 05 C k 1 B DBZ 143 1,54 1,23 3 46 418 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 06 B j 1 B DBZ 102 3,16 0,95 3 44 411 5 

B-LP-006-33-3-ZN 06 B j 1 B LP 102 3,16 0,95 3 44 483 - 

B-BK-008-33-3-ZN 06 C j 22 B BK 89 2,84 0,63 3 44 368 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 06 C j 22 B DBZ 89 2,84 0,70 3 44 325 - 

B-LP-006-33-3-ZN 06 C j 22 B LP 89 2,84 0,70 3 44 353 - 

B-BK-002-33-3-ZN 07 A j 1 A BK 135 6,51 1,91 3 44 898 - 

B-DBZ-012-33-3-ZN 07 A j 1 A DBZ 135 6,51 4,22 3 44 1925 - 

B-LP-005-33-3-ZN 07 A j 1 A LP 135 6,51 0,33 3 44 151 - 

B-BK-004-33-3-ZN 07 C j 1 A BK 95 2,17 1,52 3 44 950 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 07 C j 1 B DBZ 95 2,17 0,44 3 44 179 - 

B-BK-008-33-3-ZN 07 D j 2 B BK 103 3,98 1,19 3 44 515 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 07 D j 2 B DBZ 103 3,98 1,00 3 44 407 5 

B-BK-003-33-3-ZN 07 Z j 1 A BK 107 6,66 0,33 3 44 177 - 

B-DBZ-013-33-3-ZN 07 Z j 1 A DBZ 107 6,66 3,53 3 44 1834 - 

B-LPV-007-33-3-ZN 07 Z j 1 A LP 107 6,66 2,00 3 44 992 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 08 A h 1 B DBZ 118 3,03 1,67 3 40 590 - 

B-LP-006-33-3-ZN 08 A h 1 B LP 118 3,03 0,76 3 40 220 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 08 A j 11 B DBZ 118 3,02 1,66 3 44 585 - 

B-LP-006-33-3-ZN 08 A j 11 B LP 118 3,02 0,76 3 44 210 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 08 B e 1 B DBZ 138 2,77 2,11 2 44 686 - 

B-BK-005-33-3-ZN 09 Z j 1 A BK 138 1,79 1,61 3 44 1083 - 

B-BK-006-33-3-ZN 09 D j 1 A BK 100 6,45 2,58 3 44 1249 15 

B-DBZ-014-33-3-ZN 09 D j 1 A DBZ 100 6,45 1,87 3 44 710 - 

B-LP-006-33-3-ZN 09 D j 1 B LP 100 6,45 1,29 3 44 520 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 10 B j 11 B DBZ 114 7,13 5,63 3 44 1983 30 

B-LP-006-33-3-ZN 10 B j 11 B LP 114 7,13 1,03 3 44 345 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 10 D j 1 B DBZ 118 3,81 2,29 3 44 772 12 

B-LP-006-33-3-ZN 10 D j 1 B LP 118 3,81 0,50 3 44 157 - 

B-BK-008-33-3-ZN 10 E j 11 B BK 127 11,78 1,77 3 44 652 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 10 E j 11 B DBZ 127 11,78 7,66 3 44 2579 40 

Lesní vegetační stupeň 

Typ vývoje lesa 

Zásoba dřeviny[m 3 ] 

Návrh výše obnovní 

těžby [m 3 ] 

65



B-LP-006-33-3-ZN 10 E j 11 B LP 127 11,78 1,18 3 44 395 - 

B-BK-007-33-3-ZN 13 C j 2 A BK 120 3,19 0,64 3 44 499 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 14 B e 1 B DBZ 120 6,22 5,29 2 24 1991 15 

B-LP-003-33-2-ZN 14 B e 1 B LP 120 6,22 0,32 2 24 119 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 15 A j 1 B DBZ 115 3,55 2,13 3 24 880 10 

B-DBZ-010-33-2-ZN 15 B e 2 B DBZ 94 7,34 4,77 2 22 1808 15 

B-DBZ-010-33-2-ZN 16 D f 11 B DBZ 93 2,68 1,07 2 24 500 - 

B-LP-003-33-2-ZN 16 D f 11 B LP 93 2,68 1,07 2 24 535 - 

B-KL-001-33-3-ZN 20 A j 1 B KL 127 1,89 0,60 3 44 105 - 

B-TR-001-33-3-ZN 20 A j 1 B TR 127 1,89 0,30 3 44 49 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 24 A d 1 B DBZ 136 2,45 2,20 2 20 754 8 

B-DBZ-010-33-2-ZN 24 B f 1 B DBZ 121 1,90 1,23 2 24 380 6 

B-DBZ-010-33-2-ZN 25 A e 1 B DBZ 107 11,54 9,81 2 22 3139 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 25 E d 1 B DBZ 107 4,30 1,51 2 20 547 - 

B-LP-003-33-2-ZN 25 F f 1 B LP 106 4,20 2,94 2 22 1176 - 

B-OL-001-33-3-ZN 31 F g 1 B OL 53 1,93 1,70 3 28 489 - 

B-BK-008-33-3-ZN 32 G j 1 B BK 116 3,31 1,49 3 44 844 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 32 G j 1 B DBZ 116 3,31 1,49 3 44 704 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 37 E e 2 B DBZ 117 2,23 0,56 2 22 151 3 

B-DBZ-010-33-2-ZN 37 E e 1y B DBZ 117 1,41 1,13 2 22 122 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 37 F e 2 B DBZ 95 13,20 5,28 2 22 1758 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 37 F k 2 B DBZ 95 2,30 1,04 2 46 410 5 

B-DBZ-010-33-2-ZN 38 B f 1 B DBZ 103 3,43 2,92 2 22 933 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 38 C f 1 B DBZ 103 2,74 1,91 2 24 574 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 38 F j 1 B DBZ 109 6,54 2,81 2 44 926 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 39 D e 1 B DBZ 131 4,10 4,10 2 22 1174 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 39 K d 1 B DBZ 107 1,24 1,18 2 20 301 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 39 K f 1 B DBZ 107 7,70 2,68 2 24 850 - 

B-DBZ-015-33-3-ZN 40 E k 1 B DBZ 110 1,83 0,40 3 46 146 3 

B-DBZ-010-33-2-ZN 41 F f 2 B DBZ 113 2,99 1,95 2 24 849 10 

B-DBZ-010-33-2-ZN 41 H e 1 B DBZ 92 4,17 2,92 2 22 879 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 41 J f 1 B DBZ 92 4,31 4,01 2 24 1084 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 41 K f 1 B DBZ 95 3,55 2,13 2 24 598 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 42 Z f 1 B DBZ 94 4,57 3,43 2 24 1296 - 

B-DBZ-009-33-1-ZN 42 C f 1 B DBZ 94 3,25 1,95 1 24 734 10 

B-DBZ-009-33-1-ZN 42 C f 2 B DBZ 93 2,52 1,76 1 24 578 8 

B-DBZ-010-33-2-ZN 43 B f 1 B DBZ 108 4,56 2,28 2 24 689 12 

B-DBZ-010-33-2-ZN 43 D d 1 B DBZ 100 0,53 0,34 2 20 121 2 

B-DBZ-010-33-2-ZN 43 D f 1 B DBZ 100 1,10 0,88 2 24 308 8 

B-DBZ-010-33-2-ZN 43 D f 2 B DBZ 100 1,99 1,19 2 24 376 10 

B-DBZ-010-33-2-ZN 45 B f 1 B DBZ 123 3,44 1,58 2 24 475 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 46 D f 1 B DBZ 92 4,23 3,17 2 24 1031 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 46 F d 1 B DBZ 129 4,22 2,32 2 20 706 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 50 D d 1 B DBZ 109 6,01 4,21 2 20 920 - 

B-LP-003-33-2-ZN 51 A d 1 B LP 102 3,85 0,39 2 20 77 - 

66



B-LP-003-33-2-ZN 51 A e 1 B LP 102 3,28 0,98 2 22 229 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 51 D d 1 B DBZ 102 9,22 6,45 2 20 1481 - 

B-LP-003-33-2-ZN 51 D d 1 B LP 102 9,22 0,92 2 20 206 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 51 F e 1 B DBZ 96 5,23 1,57 2 22 326 8 

B-LP-003-33-2-ZN 51 F e 1 B LP 96 5,23 2,56 2 22 664 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 51 F f 1 B DBZ 96 3,12 0,59 2 24 152 3 

B-LP-003-33-2-ZN 51 F f 1 B LP 96 3,12 2,18 2 24 564 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 52 A d 1 B DBZ 95 9,24 5,54 2 20 1241 - 

B-LP-003-33-2-ZN 52 A d 1 B LP 95 9,24 1,85 2 20 411 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 52 C d 1 B DBZ 92 4,20 2,52 2 20 564 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 52 D d 1 B DBZ 92 7,63 5,34 2 20 1034 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 52 F f 1 B DBZ 116 6,22 3,30 2 24 600 - 

B-LP-003-33-2-ZN 52 F f 1 B LP 116 6,22 1,80 2 24 341 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 52 G f 1 B DBZ 116 4,36 2,62 2 24 502 12 

B-LP-003-33-2-ZN 52 G f 1 B LP 116 4,36 0,86 2 24 180 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 53 C d 1 B DBZ 116 1,89 1,23 2 20 274 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 54 A d 1 B DBZ 95 3,36 1,21 2 20 256 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 54 C e 1 B DBZ 112 1,46 1,32 2 22 214 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 55 J e 1 B DBZ 95 5,95 5,65 2 22 1627 - 

A-CER-001-33-2-ZN 56 C e 1 A CER 97 11,60 4,64 2 22 1392 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 59 E e 1 B DBZ 104 8,67 6,94 2 22 1403 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 64 C e 1 B DBZ 122 6,36 5,41 2 22 954 - 

B-DBZ-010-33-2-ZN 69 D d 1 B DBZ 122 7,03 6,96 2 20 1773 30 

67



7.5 CÌle pÈËe o les 

7.5.1 DlouhodobÈ cÌle - koncepce pÈËe o les 

Koncepce péče o les vychází z mezinárodních kritérií IUCN pro 

národní parky a jejich management a v širším rámci je dána posláním 

národních parků, definovaným zákonem č. 114/1992, o ochraně 

přírody a krajiny. Konkrétní strategie péče (management) 

v jednotlivých lesních porostech vychází ze současného, ale především 

cílového zařazení v zóně ochrany přírody, z hodnocení současného 

stavu porostu a následně jeho zařazení do stupně přirozenosti, resp. 

provozní jednotky (viz níže). 

Současně platná třístupňová zonace není trvalou a s postupným 

přibližováním porostů přírodě blízkému stavu se bude vyvíjet a 

výsledkem bude vytvoření zón dvou a to cílové zóny I a cílové zóny II. 

Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma zónami spočívá v dlouhodobém 

strategickém cíli – v cílové zóně I je dlouhodobým strategickým cílem 

umožnění samovolných přírodních vývojových procesů lesních 

společenstev, v cílové zóně II tímto cílem je trvalý management 

lesních porostů s uplatněním principů přírodě blízkého hospodaření. 

Tab. 7-8 Členění plochy LHC NPP – lesy ve vlastnictví státu na cílové zóny 

Cíl. zóny I. cíl. zóna (ha) II. cíl.zóna (ha) Celkem (ha) 

PUPFL (ha) : 3538,06 1376,55 4914,61 

Por. půda (ha): 3502,81 1293,54 4796,35 

III. zóna 

20% 

OP 

1% 

I. zóna 

41% 

ost.zóny 

27% 

II. zóna 

38% 

I.cíl. zóna 

73% 

Graf. 7-1 Členění porostní půdy podle stávající 

zonace NPP 

Graf. 7-2 Dlouhodobý cíl péče o les – členění porostní 

půdy podle cílové zonace NPP 

Pro klasifikaci současného stavu byl zpracován podrobný historický průzkum lesů na celém území NP 

a provedeno podrobné terénní šetření aktuálního stavu porostů, byla vytvořena pětistupňová 

klasifikační řada tzv. stupňů přirozenosti a každé porostní skupině (bylo jich přes 2000) byl přiřazen 

68



určitý stupeň přirozenosti. Pro jednodušší provozní aplikaci, která by 

umožňovala každodenní práci lesníka byl zpracován třístupňový 

model pro přiblížení porostů přírodnímu stavu, pomocí něhož byla 

klasifikována každá porostní skupina. Tento model zahrnuje 

požadavky na dřevinnou skladbu, prostorovou a věkovou strukturu 

porostu, včetně postupu při ponechávání odumřelého dřeva. Pro 

každou porostní skupinu je kromě současné dřevinné skladby 

zpracována cílová dřevinná skladba. Pro hodnocení struktury a textury 

porostů slouží jako srovnávací báze výsledky výzkumu přirozených a 

přírodních lesů na srovnatelných stanovištích. Podle stupně 

přirozenosti, pak v rámci cílové zóny I. rozlišujeme: 

- Porosty přírodní nebo tomuto stavu blízké, tzv. „na věčnost“ 

Jde o porosty s dřevinnou skladbou blízkou cílové dřevinné skladbě, se 

zcela nebo částečně (pomístně) vyvinutou prostorovou strukturou a 

texturou a s výraznou věkovou diferenciací. Ve výjimečných 

případech lze zařadit do této skupiny i porosty, které zcela nesplňují 

uvedená kritéria, např. z důvodů výzkumných, arondace souvislých 

celků apod. Tyto porosty jsou ponechány samovolnému vývoji a 

ponechává se v nich veškeré ležící i stojící dřevo (živé i odumřelé). V 

ojedinělých a odůvodněných případech je možno v těchto porostech 

provádět lesnické zásahy za účelem podpory prostorové diferenciace 

porostů, podpory přirozeného zmlazení slabě zastoupených cílových 

dřevin, doplnění chybějících ohrožených či vzácných druhů dřevin 

formou síje či podsadby, eliminace sekundárních entropických vlivů, 

např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy zvěře (ochrana nárostů) 

apod. Vždy se jedná o výjimečná opatření. V LHP jsou tyto porosty 

zařazeny do typu porostu cílového. 

- Porosty kulturní až přirozené, tzv. „v přechodu“ 

Jde o porosty s podstatným zastoupením cílových dřevin, avšak s příměsí stanovištně nepůvodních 

dřevin, příp. se zcela nevhodným poměrem cílových dřevin (např. habrové pařeziny) a pouze 

s pomístně vyvinutou prostorovou strukturou. Cílenými lesnickými zásahy jsou tyto porosty 

směrovány k modelu přírodního lesa, diferencovaného podle stanovištních poměrů (přechod do 

cílových prostů). Ponechává se v nich odumřelá dřevní hmota, vyjma odumřelé hmoty stanovištně 

nepůvodních druhů dřevin. do této skupiny lze výjimečně zařadit i porosty, které zcela nesplňují 

uvedená kritéria, zejména z důvodů arondace souvislých celků. Lesnické zásahy jsou prováděny za 

účelem dosažení, resp. přiblížení se potenciální přirozené dřevinné skladbě, podpory prostorové 

diferenciace porostů, podpory přirozeného zmlazení nedostatečně zastoupených cílových dřevin (např. 

prosvětlením), doplnění chybějících, ohrožených či vzácných druhů formou síje či podsadby, 

eliminace sekundárních entropických vlivů, např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy zvěře 

(ochrana nárostů) apod. V LHP jsou tyto porosty zpravidla zařazeny do typu porostu přechodného. 

- Porosty nepůvodní 

Porosty, nesplňující svým charakterem podmínky pro zařazení do jedné ze dvou uvedených skupin, 

budou postupnými lesnickými zásahy směrovány tak, aby posléze mohly být zařazeny do porostů 

skupiny 2. a následně 1. Prioritou je úprava dřevinné skladby. V LHP jsou tyto porosty zpravidla 

zažazeny do typu porostu jehličnatého nebo akátového. 

Obdobně jsou podle stupně přirozenosti diferencovány lesní porosty i v rámci cílové zóny II, kde 

s ohledem na dlohodobý strategický cíl rozlišujeme: 

- Porosty přírodě blízké s trvalým uplatněním principů přírodě blízkého hospodaření 

V porostech jsou prováděny lesnické zásahy umožňující určitou produkci dřevní hmoty, zachovávající 

současně přírodě blízký charakter porostů. Obnova se provádí maloplošnými prvky, v nejvíce 

diferencovaných porostech probíhá trvalý výběr jednotlivých mýtně zralých stromů. Přednostně jsou 

69



odstraňováni jedinci nepůvodních druhů dřevin, je podporováno zmlazení cílových druhů apod. 

V porostech je ponecháváno určité množství odumřelé dřevní hmoty (do 10% z celkového množství). 

- Porosty přeměněné s kombinovaným hospodařením 

Lesnické zásahy jsou prováděny za účelem dosažení, resp. přiblížení se potenciální přirozené dřevinné 

skladbě, podpory prostorové diferenciace porostů, podpory přirozeného zmlazení nedostatečně 

zastoupených cílových dřevin, doplnění chybějících, ohrožených či vzácných druhů formou síje či 

podsadby, eliminace sekundárních antropických vlivů, např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy 

zvěře (ochrana nárostů) apod. tak, aby mohly být následně přeřazeny do vyšší kategorie. 

V porostech jsou ponechávány jenotlivé odumřelé stromy, které nebrání provádění dalších zásahů. 

- Porosty nepůvodní s intenzivním hospodařením 

Lesnické zásahy jsou prováděny za účelem postupného splnění kritérií pro zařazení do vyšší kategorie. 

Prioritně se jedná o úpravu dřevinné skladby, následuje věková a prostorová diferenciece. 

7.6 ObecnÈ z·sady pÈËe o les 

Péče o les v porostech v zásadě řídí směrnicemi péče o les, které jsou zpracovány pro jednotlivé typy 

vývoje lesa a jejich typy porostů. 

7.6.1 Z·sady lesnickÈ Ëinnosti 

v†typech porost˘ 

- Typ porostu cílový – TP1 (dle Koncepce péče o les porosty přírodní nebo tomuto stavu blízké) - 

jedná se o porosty přirozené až přírodě blízké dřevinné skladby, různověké nebo alespoň s vyvinutými 

etážemi, často přirozená společenstva odpovídající danému stanovišti. Část porostů, je možno 

ponechat přirozenému vývoji. U zbylé části porostů je třeba vytvořit a podporovat prostorovou a 

věkovou diferencovanost a jejich stabilitu. Do porostů je nutno vnést chybějící dřeviny přirozené 

skladby. V druhé cílové zóně směřovat porosty k výběrnému způsobu hospodaření, v první cílové 

zóně porosty výhledově ponechat přirozenému vývoji. Již nyní v nich simulovat přírodě blízké 

podmínky (ponechat souše, vývraty). 

- Typ porostu přechodný – TP2 (dle Koncepce péče o les porosty kulturní až přirozené) - porosty 

s přijatelnou dřevinnou skladbou, avšak se zastoupením nepůvodních dřevin, nebo nedostatečné 

věkové a prostorové rozrůzněnosti. U porostů vyžadujících výchovné nebo obnovní zásahy postupně 

měnit dřevinnou skladbu vnášením chybějících dřevin přirozené skladby. Zakládáním menšíchi 

obnovních prvků porosty věkově diferencovat a připravovat pro přechod do TP1. 

- Typ porostu jehličnatý – TP3 (dle Koncepce péče o les porosty nepůvodní) - porosty 

s nevyhovující dřevinnou skladbou (převážně jehličnatou). Porosty budou v zásadě dopěstovány 

běžným způsobem, v průběhu obmýtí bude připravována pro obnovu na les přírodě blízký (vhodná 

dřevinná skladba, prostorová a věková diferencovanost). Při obnovách bude využíváno předsunutých 

skupinových sečí a maloplošných holých sečí pro dřeviny cílové skladby. 

- Typ porostu akátový – TP4 (dle Koncepce péče o les porosty nepůvodní) 

V těchto porostech budou prováděny přeměny s využitím maloplošných holosečných prvků. V první 

zóně je nutno využívat šetrnějších postupů likvidace, např. kroužkování. Pořadí bude závislé na míře 

expanzívního zmlazování akátu a lokalizaci porostu. Do provedení přeměn budou případné cenné části 

porostů (TP1, TP2, popř. i TP3) chráněny před šířením agresivního akátu. Při přeměnách akátu lze v 

případě nezbytnosti mimo první zóny použít Roundup. V zájmu urychlené přeměny těchto porostů je 

schválena výjimka dle § 33 odst.4 lesního zákona, která umožňuje předčasnou obnovu akátových 

porostů dle směrnice péče o les. 

70



7.7 IntrodukovanÈ d¯eviny 

V souladu s posláním národního parku a se zásadami plánu péče o 

Národní park Podyjí není přípustné zalesňování geograficky 

nepůvodními dřevinami. 

Zejména v lesnickém úseku Vinohrady a Devět Mlýnů se vyskytuje 

poměrně velký podíl akátových porostů, což je jedno z největších rizik 

lesního hospodaření v LHC. Přeměny akátových porostů je nutno řešit 

razantně skupinovou až holou sečí a mimo I. zónu případně i za použití 

schválených chemických arboricidů. V první zóně je nutno využívat 

šetrnějších postupů likvidace jako je například kroužkování. 

Razantním přeměnám akátových porostů by měla napomoci schválená 

výjimka dle § 33, odst. 4 – mýtní úmyslné těžby v porostech mladších 

80 let, která umožňuje předčasnou obnovu akátových porostů podle 

směrnic péče o les bez nutnosti žádat o výjimky orgán SSLH. 

Směrnice péče o les stanovují pro všechny typy vývoje lesa posun 

obmýtí akátových typů porostů na 50 let při obnovní době 30 let a 

s počátkem obnovy ve 31 letech. 

7.8 Opat¯enÌ ochrany lesa 

7.8.1 Opat¯enÌ proti abiotick˝m 

ökodliv˝m Ëinitel˘m 

Intenzívní přeměny jehličnatých, zejména borových porostů na 

smíšené listnaté porosty, snižují rozsah případných škod při 

kalamitním výskytu škodlivých činitelů jako je sucho a námraza či mokrý sníh. Zbylé starší borové 

porosty jsou natolik proředěny díky trvale nepříznivým stanovištním podmínkám, že pod nimi probíhá 

spontánní obnova listnatých dřevin. 

Škody větrem se projevují ve zbytcích převážně smrkových porostů v lesnických úsecích Braitava a 

Lesná. Riziko ohrožení větrem se také snižuje postupnou přeměnou dřevinné skladby porostů. 

7.8.2 Opat¯enÌ proti biotick˝m ökodliv˝m Ëinitel˘m 

Riziko podobné hmyzí kalamity, která proběhla v roce 1994 napadením suchem oslabených borových 

porostů lýkožroutem vrcholkovým (Ips acuminatus), je již nižší a postupně s přeměnou dřevinné 

skladby se dále snižuje. 

Nebezpečí silného poškození mladých výsadeb zejména zimním a letním okusem je stále velké. Vedle 

velmi intenzivního odlovu zvěře musejí být prováděna poměrně nákladná opatření v ochraně lesa. 

Nadále je nutno počítat s velkými náklady na ochranu proti okusu zvěří jak formou postřiků či nátěrů 

repelenty tak stavbou oplocenek. 

7.9 Opat¯enÌ na podporu ostatnÌch ˙Ëelov˝ch funkcÌ lesa 

7.9.1 Ochrana biotop˘ 

V souladu s posláním národního parku, s plánem péče o národní park a s dlouhodobou strategií péče o 

les je cílem péče o les obnova stabilních lesních společenstev blížících se dřevinnou skladbou skladbě 

potenciální přirozené vegetace. Na přirozené či přírodě blízké lesní porosty různých stanovišť je vázán 

výskyt specifických společenstev rostlin a živočichů, které společně s těmito porosty vytvářejí 

přirozená či přírodě blízká ekologicky stabilní lesní společenstva. 

71



Nové pojetí zařízení lesů, podle něhož je zpracován tento plán, pracuje s typy vývoje lesa 

(potenciálními přirozenými lesními biotopy) jako s hlavním kritériem podle něhož jsou vymezovány 

porosty jako jednotky rozdělení lesa. Dalším znakem ke klasifikaci porostů je současný typ porostu, 

který odráží míru přiblížení se současného porostu k přirozenému stavu. Nový LHP tedy zviditelňuje 

lesnímu hospodáři potenciální přirozené lesní biotopy a současné typy porostů a současně podřizuje 

veškeré plánování v rámci výše popsaných jednotek co nejefektivnější přeměně současných porostů na 

přírodě blízké lesní porosty. 

Vedle obecných zásad péče o les včetně zásad nasazení techniky ve specifických podmínkách 

jednotlivých lesních společenstev bylo za účelem ochrany cenných společenstev přijato několik 

odchylných opatření a výjimek z ustanovení lesního zákona (viz kapitola 9.3). Odchylná ustanovení se 

týkají ochrany především cenných xerotermních společenstev rostlin tím, že v porostech 

v bezzásahovém režimu prvních zón NP nebudou zalesňovány holiny nad 0,04 ha a řediny nad těmito 

společenstvy. Jako opatření na podporu původních společenstev lze chápat i snížení obmýtí akátových 

porostů, tak aby byla urychlena jejich přeměna. Pro podporu pestrosti dřevinné skladby lesních 

společenstev byl rozšířen seznam melioračních a zpevňujících dřevin o druhy vyskytující se 

v podmínkách NP vtroušeně až ojediněle. 

7.9.2 Turistika 

Posláním národního parku je kromě uchování a zlepšení přírodního prostředí daného území, rovněž 

využití tohoto území k ekologicky únosné turistice. 

Národní park Podyjí se nachází v turisticky velmi zajímavé oblasti středního Podyjí. Kromě období 

1950 - 1990, kdy byla velká část území dnešního národního parku v tzv. hraničním pásmu, a tudíž 

nepřístupná, bylo toto území intenzivně turisticky využíváno již od poloviny 19. stol. Zřízením 

Národního parku Podyjí vznikla potřeba regulace pohybu a chování návštěvníků na tomto území tak, 

aby nedocházelo k poškozování přírodního prostředí, a zároveň aby toto území bylo přístupné nejširší 

veřejnosti za účelem rekreace a poznávání přírodních hodnot. 

Pohyb návštěvníků na území NP Podyjí a jeho ochranného pásma se řídí návštěvním řádem. Na celém 

území NP je zakázáno: 

- tábořit, bivakovat a rozdělávat ohně, 

- vjíždět a setrvávat motorovými vozidly, 

- pořádat a organizovat hromadné sportovní a turistické akce, 

- provozovat vodní sporty a vodní turistiku na řece Dyji, 

- jezdit na kolech mimo silnice a vyznačené turistické trasy. 

V I. a II. zóně je dále zakázáno: 

- vstupovat a pohybovat se mimo turistické cesty, 

- koupat se v řece Dyji a rybnících, 

- provozovat zimní lyžařskou turistiku mimo vyznačené stezky. 

7.9.3 Styk s†ve¯ejnostÌ 

Správa NP Podyjí pro návštěvníky Národního parku zřídila a udržuje tato turistická a informační 

zařízení: 

- Návštěvnické středisko Čížov, 

- 14 panelů terénního informačního systému s informacemi o jednotlivých významných lokalitách, 

- Informační panely s turistickou mapou umístěné v obcích ochranného pásma, 

- 6 dřevěných přístřešků k úkrytu před nepohodou, 

- Označené studánky s pitnou vodou, jejíž kvalita je pravidelně sledována. 

72



7.10 SmÏrnice pÈËe o les 

typ vývoje lesa: 013 – RELIKTNÍ BORY výměra: 47 ha 

lesní typy: 0Z1, 0Z2 kategorie lesa: les ochranný 

cíl. dřevinná skladba: BO 8-9, DB 0-2, BR 0-1, BRK+, MK+ 

cílový stav 

- cílová zóna I: 

Rozvolněná společenstva na skalních výchozech a jejich okrajích, člověkem téměř neovlivňovaná, 

porostní struktura jednovrstevná, u dubu častá výmladnost a tvorba polykormonů. 

- cílová zóna II: Společenstva se v c.z. II nenacházejí. 

typ porostu: a1 – cílový a4 - akátový 

standard. označení 0135 0138 

tvar lesa: vysoký, střední vysoký, střední 

obmýtí / obnovní doba: ----- 50/30 

počátek obnovy: ----- 31 

obnovní způsob: ----- V, n 

systém obnovy: ----- individuální likvidace 

jedinců, využít 

kroužkování, 

minim. podíl MZD: 10% 10% 

min. počty prostokoř. ----- ----- 

sadebního mat. v tis. 

ks/ha: 

zalesnění: ----- individuální vnášení 

cílových dřevin – síje BR 

do štěrbin, příp. DB a 

BO. 

kultury: ----- 

mlaziny: ----- 

dospívající porosty: ----- postupný jednotlivý 

výběr, preference 

vtroušených cílových 

dřevin na úkor AK 

diferencované porosty 

(věkově i prostorově) 

v cílové zóně I: 

odumřelé dřevo: 

ponechat samovolnému 

vývoji 

kompletně ponechávat v 

porostu 

ponechávat v porostu, 

pouze na přístupných 

místech možnost 

likvidace AK 

ohrožení: mufloní zvěř mufloní zvěř 

technologie: ----- ruční manipulace, bez 

mechanizace 

73



typ vývoje lesa: 015 – SMÍŠENÉ LESY EXTRÉMNÍCH STANOVIŠŤ výměra: 498 ha 

S PŘEVAHOU DUBU 

lesní typy: 1X1, 1X3, 1Z1, 1Z2, 2Z3, 2Z4, 3Z4, 3Y1 kategorie lesa: les ochranný 

cíl. dřevinná skladba: DB 6-8, BO 0-2, HB 0-1, BR 0-1, LP+, BK+, JD+ 

cílový stav 


Teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou a většinou neúplným zápojem. Na SLT 1X 

s příměsí LP, BRK, MK, na stinnějších místech příměs BK, na SLT 3Y naopak výraznější účast BO a 

BR. 

- cílová zóna II: Dtto cílová zóna I 

typ porostu: b3 - jehličnatý b2 – přechodný 

b1 - cílový 

b4 – akátový 

(smíšený) 

standard. označení 0153 0154 0155(7) 0158 

tvar lesa: vysoký vysoký, střední střední, vysoký vysoký 

obmýtí / obnovní doba: 120/40 ----- ----- 50/30 

počátek obnovy: 91 ----- ----- 31 

obnovní způsob: n p, V ----- n, P, H 

systém obnovy: odstranění nevhodných 

dřevin (BOC, MD) 

formou předsunutých 

kotlíků, vnášení 

chybějících cílových 

dřevin do souvislejších 

skupin BO 

jednotlivý výběr 

nevhodných dřevin (AK, 

BOC, MD), uvolnění 

hloučků přirozeného 

zmlazení cílových dřevin 

formou malých kotlíků 

(do 0,05 ha) 

----- formou maloplošných 

prvků (do 0,10 ha), po 

těžbě nechat obrazit 

kořenové výmladky a 

provést jejich likvidaci 

Roundupem, 

ponechávat veškeré 

jedince vtroušených 

cílových dřevin 

minim. podíl MZD: 80% 

min. počty prostokoř. 


ks/ha: 

DB - 8, BO - 8, LP - 6, BK - 8 

zalesnění: 

převážně DB, BO, 

vylepšení vtroušenými 

cílovými dřevinami 

(LP, na stinných sutích 

možno i obalované BK, 

JD) 

doplnění malých skupin 

po těžbě o chybějící či 

málo zastoupené cílové 

dřeviny 

----- převážně DB, příp. LP, 

vylepšení vtroušenými 

cílovými dřevinami 

(zejména LP) 

kultury: 

mlaziny: 

dospívající porosty: 

intenzivní ochrana proti 

okusu 

preference (i netvárných 

jedinců) vtroušených 


uvolňování přimíšených 

jedinců cílových dřevin 

v úrovni (podúroveň – 

zejm. HB – 

nevyřezávat) a při jejich 

dostatečném zastoupení 

intenzivní ochrana proti 

okusu 

intenzivní výběr 

nevhodných dřevin ve 

směsi s cílovými 

dřevinami 

po dosažení alespoň 

částečné diferenciace 


vývoji 

----- ----- 

----- ----- 

----- uvolňování jednotlivě 


dřevin i BO a MD (i 

když není cílový) 






v cílové zóně II: 


ponechávat odumřelé 

dřevo cílových dřevin 

ohrožení: sucho, zvěř sucho, zvěř zvěř 

technologie: ruční manipulace, kůň, přístupné polohy TERRI 


vývoji 


vývoji 

kompletně ponechávat v 

porostu 

74



typ vývoje lesa: 016 – HABRO-LIPOVÉ JAVOŘINY výměra: 81 ha 

lesní typy: 1J1, 1J3, 1J4, 3J2, 3J9 kategorie lesa: les ochranný 

cíl. dřevinná skladba: DB 2-3, BK 0-2, LP 2-3, JV 2-3, HB 1-2, JD+, BRK+, 

JL+, JS+, TS+ 

cílový stav 


Typické suťové lesy s neúplným zápojem a nevyvinutým půdním profilem. Porostní struktura zpravidla 

vícevrstevná. Pestrá směs dřevin bez výrazné dominanty. Na stinných svazích přimíšen TS, JD, JL. 

- cílová zóna II: Společenstva se v c.z. II nenacházejí 

typ porostu: 

c2 – přechodný 

c1 – cílový 

(smíšený) 

standard. označení 0164 0165(7) 

tvar lesa: vysoký, střední vysoký, střední 

obmýtí / obnovní doba: ----- ----- 

počátek obnovy: ----- ----- 

obnovní způsob: V ----- 

systém obnovy: výběr jednotlivých ----- 

stromů nevhodných 

druhů dřevin 


min. počty prostokoř. DB - 8, BK - 8, LP - 6, JV - 6, JL - 6, 


ks/ha: 

zalesnění: ----- ----- 

kultury: ----- ----- 

mlaziny: ----- ----- 

dospívající porosty: ----- ----- 





vývoji, 

výjimečně těžba nebo 

kroužkování 

jednotlivých stromů pro 


kompletně ponechávat 

v porostu 

ohrožení: zvěř zvěř 

technologie: 

ponechání hmoty na 

místě, příp. přibližování 

lanem z okraje porostu 

----- 

uvolnění tisu 


v porostu 

75



Typ vývoje lesa: 

20 – KAMENITÉ A VYSÝCHAVÉ HABROVÉ 

DOUBRAVY S BUKEM 

lesní typy: 1N1, 1N4, 2N1, 1K9, 2K9, 1S9, 2S9, 1H9, 1C1, 1C2, 1C3, 1C4, 

1C6, 2C2, 2B9, 1A1, 1A2, 1A3, 2A1, 2A2, 

cíl. dřevinná skladba: DB 7-9, HB 0-1, LP 0-1, BK+, BO+, BR+, JL+, JV+, 

BRK+ 

cílový stav 


výměra: 


981 ha 


Převážně teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou. Na kamenitých výchozech přirozeně BO a 

BR, s postupným obohacováním půdního profilu přibývá postupně HB, LP, BRK, BK (SLT 2C, 2B, 1A a 

2A). HB většinou podúrovňový. Přirozené střídaní generací HB a DB. 

- cílová zóna II: Doubravy s vtroušenou LP a podúrovní HB, mírně věkově diferencované, na kamenitých svazích s účastí 

BK, JL, JV. Textura mírně členitá, zmlazení pomístné, řidší. 

typ porostu: d3 - jehličnatý d2 – přechodný 

d1 - cílový 

d4 – akátový 

(smíšený) 


tvar lesa: vysoký vysoký, střední, nízký vysoký, střední vysoký 



obnovní způsob: n, N, H n, P, (V) P, (V) n, P, H 

systém obnovy: 

větší plochy 

rozpracovat formou 

náseků příp. holin do 

0,20 ha, předsunuté 

kotlíky pro DB, LP, 

stinné polohy přimíšeně 

BK, JL, JV, 

na kamenitých výchozech 

předsunuté kotlíky ve 

skupinách nevhodných 

dřevin (MD,BO), využití 

přirozené obnovy cílových 

dřevin pro diferenciaci 

struktury, jednotlivý 

výběr nevhodných 

dřevin (AK, BOC,) 

c.z.II – maloplošný 

podrostní způsob, ve 

strukturálně bohatších 

partiích výběr 

jednotlivých stromů 

formou maloplošných 

prvků, po těžbě nechat 

obrazit kořenové 

výmladky a provést jejich 

likvidaci Roundupem, 


jedince vtroušených 


zachovat BO !!! 

na obnovovaných plochách 

ponechávat maximum 

jedinců cílových 

druhů dřevin 

na kamenitých výchozech 

zachovat BO!!! 


min. počty prostokoř. sa- 

DB - 8, BK - 8, LP - 6, JV - 6, JL - 6, 

debního mat. v tis. ks/ha: 

zalesnění: 

převážně DB, menší 

plošky LP, vylepšení 

LP, BK, JV, JL, 

v okolí výstupů matečné 

horniny BO 

zalesnění kotlíků DB, 

LP, stinné polohy 

přimíšeně BK, JL, JV 

c.z.II – přirozená 

obnova, doplnění málo 

zastoupených cílových 

dřevin formou podsadeb 

kultury: ochrana proti okusu ochrana proti okusu 

mlaziny: 

uvolňování jednotlivě 


dřevin, odstraňování 

předrostlíků BO 

preference cílových 

dřevin 

c.z.II - preference méně 


dřevin 









dlouhodobá preference 


dřevin i v podúrovni, 

preference jehličnanů 

s vyvinutou korunou. 

Při vyšším zastoupení 


výběr vtroušených 

nevhodných dřevin a 

výběr stromů za účelem 

strukturální diferenciace 

porostů 

c.z.I - ponechávat 

veškeré odumřelé stromy 


c.z.II - ponechávat cca 8- 

10% zásoby porostu 

c.z.II - jednotlivý výběr 

za účelem strukturální 

diferenciace 


vývoji 

uplatnit uvedený model 

péče 

c.z.I – kompletně 

ponechávat v porostu 

c.z.II – ponechávat cca 

8-10% aktuální zásoby 

porostu 

DB – 10 tis. ks/ha 

vylepšení LP 



dřevin i BO a MD 

ohrožení: sucho, zvěř sucho 

technologie: kůň, převážně TERRI, na svazích UKT - přibližování lanem z okraje porostu 

76



typ vývoje lesa: 22 – KYSELÉ HABROVÉ DOUBRAVY S BUKEM výměra: 1458 ha 

lesní typy: 1M2, 2M1, 3M5, 1K1, 1K2, 1K3, 1K4, 2K1, 2K2, 2K3, 2K4, kategorie lesa: 

2K6, 3K3, 1S1, 1S6, 2S2, 2S4, 2S6 


cíl. dřevinná skladba: DB 6-8, HB 1-2, LP 0-1, BK 0-1, BR 0-1, BO 0-1, BRK + 

cílový stav 


Společenstva s dominantním dubem a příměsí dalších dřevin v gradientu od chudších na štěrcích (1M, 2M) 

po bohatší (2S) v pořadí BO, BR, HB, BRK, BK, LP. Často dvouetážové porosty. 

- cílová zóna II: Doubravy s podúrovní HB a vtroušenou LP, BR, BO a příp. BK. Na chudších stanovištích místy 

rozvolněný zápoj s dobrými světelnými podmínkami pro přirozenou obnovu DB. 

typ porostu: e3 – jehličnatý e2 – přechodný 

e1 - cílový 

e4 – akátový 

(smíšený) 

standard. označení 223 (221) 224 225(6) 228 

tvar lesa: vysoký vysoký, střední, nízký vysoký, střední vysoký 



obnovní způsob: n, H n, P P, V N, H 



holosečných prvků s ponecháním 

vtroušených 

cílových dřevin i 

netvár-ného vzrůstu. 

Případnou habrovou 

podúroveň po-nechávat 

u skupin MD, BO apod. 

použít maloplošné 

holosečné prvky do 0,20 

ha, 

jednotlivý výběr nevhodných 

dřevin 

c.z.II – jednotlivý výběr 

nebo maloplošná seč 

clonná 


prvků s ponecháním 

veškerých vtroušených 

cílových dřevin, po těžbě 

nechat obrazit kořenové 


likvidaci Roundupem 

v životaschop-ných 

skupinách či hlou-čcích 


min. počty prostokoř. DB - 8, BK - 8, LP - 6, JV - 6, JL - 6, 

sadeb. mat. v tis. ks/ha: 

zalesnění: 

převážně DB, na SLT 

2S a 2K také BK, 

doplnění LP, BRK 

apod. dle stanoviště 

na SLT 2S a 2K vnášet 

BK, DB, – 10 tis. ks/ha 

doplnění LP, BO, BK, 

BRK dle stanoviště 





převážně DB a LP, 

vylepšení LP, BK, BRK 

kultury: 

mlaziny: 


uvolňování veškerých 

přimíšených cílových 

dřevin, redukce jehličnanů 

v pořadí SM-MD- 

BO 

podpora veškerých 

přimíšených cílových 

dřevin 

důsledná ochrana proti 

zvěři, vylepšování málo 

zastoupenými cílovými 

dřevinami 

ponechávat přimíšený 

HB z výmladků, uvolňování 


podle jejich zastoupení 

postupná strukturní 

diferenciace, těžba 

posledních jedinců 

nepůvodních dřevin 

c.z.II - ochrana 

vtroušených 

„doplňkových dřevin“ 

c.z.II – podporovat tvorbu 

více etáží, využít i výmladkový 

HB, preferovat 

doplňkové dřeviny, 

odstraňovat předrůstající 

DB 













cílových dřevin c.z.IIponechávat 

cca 8-10% 

zásoby porostu 

ohrožení: sucho sucho, zvěř 

technologie: kůň, převážně TERRI, případně UKT 


vývoji 

zásahy omezit na podporu 

vtroušených dřevin 

a přípravu k obnově při 

semenných letech a dále 


c.z.I–kompletně ponechávat 

v porostu c.z.II 

–ponechávat cca 8-10% 

aktuální zasoby porostu 

77



typ vývoje lesa: 24 – BOHATÉ BUKOVÉ DOUBRAVY S HABREM výměra: 572 ha 

lesní typy: 1B1,1B4, 2B1, 2B2, 2B5, 1H1, 1H2, 1H3, 1H4, 2H2, 2H5, 2H7, kategorie lesa: les zvláštního určení 

2B6, 1D1, 2D1, 2D2, 2D4, 1O5, 1O6, 2O1, 2O6, 

cíl. dřevinná skladba: DB 6-8, BK 0-2, HB 0-2, LP 0-1, JV 0-1, JS+, JL+, BRK+ 

cílový stav 


Doubravy ve směsi s BK, LP, a HB, často dvouetážové s dobrými podmínkami pro přimíšené dřeviny. Na 

stinnějších místech s dobrým prohumózněním je DB konkurenčně slabší a ustupuje BK, JV, LP. 

- cílová zóna II: Doubravy s příměsí zejména BK na stinnějších místech a hlubších půdách, HB podúrovňový, tvořící dobré 

mikroklima pod porostem. Přirozená obnova bezproblémová. 

typ porostu: f3 - jehličnatý f2 – přechodný 

f1 – cílový 

e4 – akátový 

(smíšený) 


tvar lesa: vysoký vysoký, střední, nízký vysoký vysoký 



obnovní způsob: n, H h, P, V P, V N, H 



holosečných prvků 

s ponecháním 


dřevin i netvárného 

vzrůstu. Případnou 

habrovou podúroveň 

formou kotlíků obnova 

zbývajících skupin BO, 

MD atd. 


vtroušených nevhodných 

dřevin (BO, SM, MD, 

c.z.II - výběr 

jednotlivých stromů 

cílových dimenzí, příp. 

maloplošná clonná seč 


prvků s ponecháním 

veškerých vtroušených 

cílových dřevin, po těžbě 

nechat obrazit kořenové 


likvidaci Roundupem 

ponechávat 

v životaschopných 

skupinách či hloučcích 

AK) 


min. počty prostokoř. DB - 10, BK - 9, LP-6, JV - 6, JL - 6, 

sadebního mat. v tis. ks/ha: 

zalesnění: 

preference DB, 

vylepšení LP, BO, BK, 

BRK dle stanoviště 

preference DB, vylepšení 

LP, BO, BK, BRK dle 

stanoviště 





převážně DB s příměsí 

BK, vylepšení LP, BK, 

BRK 

kultury: ochrana proti okusu c.z.II - ochrana 

vtroušených 

„doplňkových dřevin“, 

příp. skupin zmlazení 

cílových dřevin – nátěr, 

oplocení 

mlaziny: 


uvolňovat vtroušené 

cílové dřeviny – i 

netvárné jedince 

postupující uvolňování 


výběr nevhodných dřevin 

(SM, MD, BO) 

poslední úpravy druhové 

skladby i prostorové 

výstavby 

c.z.II – podpora 


dřevin 

c.z.II - postupná 

strukturální diferenciace, 

podpora vznikající 

podúrovně 




Diferencované porosty 







ponechávat jednotlivé 

stromy cílových druhů 






buřeň, zvěř, v deluviích 

eroze 

ohrožení: 

buřeň, zvěř, v deluviích 

eroze 

technologie: kůň, převážně TERRI, případně UKT 


vývoji 

postupovat dle 

uvedeného modelu 




8-10% zásoby porostu 

78



typ vývoje lesa: 28 – PODMÁČENÉ OLŠINY A LUŽNÍ výměra: 75 ha 

SPOLEČENSTVA 

lesní typy: 2L1, 2L2, 3U1, 3L0, 3L1, 1T2 kategorie lesa: les zvláštního určení 

cíl. dřevinná skladba: OL 5-7, JS 2-3, DB 0-1, JL 0-1, JV 0-1, BR 0-1, LP+, 

JD+, OS+, 

cílový stav 


Refugia lužních společenstev v nivách potoků (2L,3L) (zejména Klaperův potok), charakteristická 

dominancí olše, s příměsí dalších dřevin. Strukturálně jednoduché porosty, spíše náhlý rozpad a náročnost 

hlavních dřevin na světlo neumožňují existenci složitějších porostních útvarů. Na plošině malé bezodtoké 

deprese (1T), zpravidla využívané jako kaliště – velmi cenné lokality z hlediska biodiverzity území. 

- cílová zóna II: Dtto c.z.I – žádné hospodářské využití. 

typ porostu: g2 – přechodný (smíšený) g1 – cílový g4 - akátový 

standard. označení 284 287 288 

tvar lesa: vysoký, střední vysoký, střední vysoký 

obmýtí / obnovní doba: ----- ----- 50/30 

počátek obnovy: ----- ----- 31 

obnovní způsob: N,V ----- H 


těžba malých skupin 

nevhodných dřevin (do 

0,10 ha), 


nevhodných dřevin 

----- menší skupiny (do 0,15 

ha) obnovovat 

jednorázově, větší 

členit na části, po 

zajištění kultury 


min. počty prostokoř. OL - 4, JS - 6, DB - 10 JL - 6, JV – 6, JD - 5 

sadebního mat. v tis. ks/ha: 

zalesnění: 

doplnit lokálně chybějící 

nebo málo zastoupené 

cílové dřeviny 

----- převážně OL, doplněná 

JS, na peridocky 

zamokřených plochách 

výsadba DBL, JL, JV, 

JD 

kultury: po zajištění kultury ----- 

mlaziny: ----- ----- 

dospívající porosty: dokončit úpravu dřevinné 

skladby výběrem 

nevhodných dřevin 

----- uvolňovat přimíšené 

cílové dřeviny 









odumřelé dřevo cílových 

dřevin 

ponechat 

samovolnému vývoji 

ponechat 

samovolnému vývoji 


v porostu 

ohrožení: 

technologie: UKT – lanem z okraje porostu, nebo TERRI na zamrzlé půdě! 

79



typ vývoje lesa: 40 – LIPO-DUBOVÉ BUČINY S HABREM výměra: 56 ha 

lesní typy: 3N1, 3N2, 3K9, 3A1, 3C2, 3S9 kategorie lesa: les zvláštního určení 

cíl. dřevinná skladba: BK 5-6, DB 1-3, JD 0-2, LP 0-2, HB 0-1, JV 0-1, 

cílový stav 


Bučiny s příměsí DB, JD, LP, prostorově diferencované. Pomístně rozvolněný zápoj (3N, 3A). HB 

podúrovňový. Ostrůvkovitý výskyt na svazích či temenech kopců. 

- cílová zóna II: Bučiny s příměsí, která přechází od HB (3N, 3C) přes DB (3N, 3C, 3A) po JD (3A, 3S). Přirozená 

obnova bezproblémová, terén pro zásahy složitější. 

typ porostu: h3 - jehličnatý h2 - přechodný h1 – cílový 

standard. označení 403 404 405(7) 

tvar lesa: vysoký vysoký, střední vysoký, střední 

obmýtí / obnovní doba: 110/30 ----- ----- 

počátek obnovy: 91 ----- ----- 

obnovní způsob: N, h h, P V 


formou úzkých náseků 

či kotlíků (do 0,20 ha) 

s ponecháním 

vtroušených listnáčů 

těžba skupin nevhodných 

dřevin formou kotlíků 

(BO, MD, SM) – plošky 

do 0, 20 ha 


nevhodných dřevin, 

podpora strukturální 

diferenciace 


min. počty prostokoř. DB - 8, BK - 8, LP-6, JV - 6, JL - 6, JD - 5 


ks/ha: 

zalesnění: 

preferovat BK, 

vylepšovat chybějícími 

cílovými dřevinami, 

podsadba JD 

preference BK i DB, 

vylepšení LP, JV, 

podsadba JD 

c.z.II – preference 

jednotlivého výběru, 

popřípadě podrostní 

způsob v malých 

skupinách (do 0,15 ha) 





kultury: ochrana proti okusu c.z.II - ochrana 

vtroušených 

„doplňkových dřevin“, 

příp. skupin zmlazení 

cílových dřevin – nátěr, 

oplocení 

mlaziny: 









uvolňování vtroušených 

cílových dřevin – i 

netvárných 

-postupující uvolňování 

cílových dřevin a při 

jejich dostatečném 

zastoupení 

-u souvislých skupin 

SM preference jedinců 

s delší korunou 

ponechávat jednotlivé 

odumřelé stromy 


výběr stanovištně 

nepůvodních dřevin 

(SM, MD, BO) 


péče o podúroveň, těžba 

zbytků nepův. dřevin 






c.z.II – preference méně 


dřevin 

c.z.II - podpora 


péče o podúroveň 


vývoji 







ohrožení: sucho, zvěř, eroze sucho, zvěř sucho, zvěř, eroze 

technologie: TERRI - na svazích UKT – lanem z okrajů linek či porostů 

80



typ vývoje lesa: 44 – BOHATÉ DUBOVÉ BUČINY S HABREM výměra: 877 ha 

lesní typy: 3S1, 3S2, 3S3, 3S6, 3B1, 3B2, 3B5, 3B6, 3H1, 3H2 kategorie lesa: les zvláštního určení 

cíl. dřevinná skladba: BK 5-6, DB 2-3, LP 0-2, HB 0-1, JD 0-1, JV+, TS+ 

cílový stav 


Bučiny s příměsí DB,LP a dalších dřevin, prostorově mírně diferencované. Ve stadiu optima se 

zjednodušenou strukturou. HB vždy podúrovni, JD vtroušeně. Plný zápoj, textura porostu mírně až plně 

rozvinutá. 

- cílová zóna II: Porosty s dominancí BK a s nejvyšší hektarovou zásobou na území NP. Přirozená obnova plně 

uplatnitelná, podrostní způsob hospodaření bezproblémový. 

typ porostu: j3 - jehličnatý j2 – přechodný 

j1 – cílový 

j4 – akátový 

(smíšený) 


tvar lesa: vysoký vysoký, střední vysoký vysoký 



obnovní způsob: N N,P P,V H 

systém obnovy: formou menších 

obnovních prvků (do 

0,25 ha) s ponecháním 

vtroušených listnáčů 

v úrovni 

těžba skupin nevhodných 

dřevin (SM, BO, MD), 

plochy do 0,20 ha 


nevhodných dřevin a 

následná strukturální 

diferenciace porostu 

c.z.II – podrostním 

způsobem v méně 

diferencovaných 

porostech, jednotlivým či 

skupinovým výběrem ve 

strukturálně dif. 

porostech 




výmladky a provést 

jejich likvidaci 

Roundupem, 


jedince cílových dřevin 


min. počty prostokoř. DB - 10, BK - 9, LP-6, JV - 6, JD - 5, KL - 6, 


ks/ha: 

zalesnění: 


vylepšovat přimíšenými 

cílovými dřevinami, 

podsadby JD 


vylepšovat cílovými 

dřevinami, podsadby JD 





preference BK, 

vylepšení JV, JD, KL, 

LP 

kultury: 

mlaziny: 


uvolňování přimíšených 

cílových dřevin, ve SM 

částech preference 

jedinců s delšími 

korunami 

postupné uvolňování 

cílových dřevin a při 

jejich dostatečném 

zastoupení 

ochrana proti okusu a 

buřeni 

výběr nevhodných dřevin 

(SM, MD, BO), 


péče o podúroveň 

c.z.II - ochrana proti 

zvěři 

c.z.II – v nárostech 

preference málo 


dřevin 

c.z.II – pouze jemná 

strukturální diferenciace 











Ponechávat jednotlivé 

odumřelé stromy 

cílových druhů 






Ponechat samovolnému 

vývoji 







porostu 

ohrožení: buřeň, zvěř buřeň, zvěř buřeň, zvěř 

technologie: 

UKT, kůň 

81



typ vývoje lesa: 46 – HUMUSEM OBOHACENÉ A OGLEJENÉ výměra: 151 ha 

DUBOVÉ BUČINY 

lesní typy: 3D3, 3D4, 3D7, 3D8, 3H5, 4D4, 3V1, 3O4 kategorie lesa: les zvláštního určení 

cíl. dřevinná skladba: BK 4-6, DB 1-3, LP 0-2, JD 0-3, HB 1-2, JV 0-1, JS 0-1, 

JL+ 

cílový stav 


Strukturálně silně diferencované porosty s dominancí buku a významnou příměsí DB, LP, JD. JD se 

pomístně přirozeně zmlazuje, často využívá obnažený povrch na pomístných erozních plochách 

v deluviích potoků. HB je výrazně podúrovňový. Samovolný vývoj je ovlivněn pomístným náhlým 

rozpadem na vodou ovlivňovaných plochách. 

- cílová zóna II: Převážně bučiny s příměsí DB, LP, JD, jejíž zastoupení stoupá na oglejených stanovištích. Plošně menší 

porosty. Prostorově výrazně diferencované s možností využít plastičnosti BK a JD při jejich účasti 

v nižších etážích. 

typ porostu: 

k2 – přechodný 

k1 – cílový 

k4 – akátový 

(smíšený) 

standard. označení 464 467 468 

tvar lesa: vysoký, střední vysoký vysoký 

obmýtí / obnovní doba: ----- ----- 50/30 

počátek obnovy: ----- ----- 31 

obnovní způsob: P,n P, V H 

systém obnovy: výběr skupin BO,SM a 

dalších nevhodných 

dřevin 

texturní diferenciace 

formou uvolnění skupin 

přirozeného zmlazení 


c.z.II – uvolňování 

malých skupin 

přirozeného zmlazení, 

pomístně výběr 

jednotlivých stromů za 

účelem větší prostorové 

diferenciace 




výmladky a provést 

jejich likvidaci 

Roundupem, ponechávat 

veškeré jedince cílových 

dřevin 


min. počty prostokoř. BK – 9, DB –10, LP –6, JD – 5, KL – 6 


Ks/ha: 

zalesnění: 

využít k úpravě 

zastoupení cílových 

dřevin, zejména vnášení 

BK a JD 





kultury: 

mlaziny: 


ochrana proti buření, 

preference JD na 

oglejených stanovištích 

preference cílových 

dřevin formou 

pozitivního výběru 


nevhodných dřevin, 

snaha o strukturální 

diferenciaci 

(JD, BK) 

ochrana podsadeb proti 

okusu 

c.z.II – preference málo 


dřevin 

c.z.II – zjemňování 

struktury, péče o 

podúroveň a preference 

vtroušených druhů 

(JD,JL apod.) 

preference BK, vylepšení 

LP, JD, KL 











c.z.I – ponechávat 

veškeré odumřelé 

stromy cílových dřevin 




vývoji 






porostu 

ohrožení: buřeň, eroze, zvěř buřeň, zvěř buřeň, zvěř, eroze 

technologie: UKT – lanem z okrajů porostů, kůň 

82



8. ZhodnocenÌ porostnÌch pomÏr˘ 

8.1 ZastoupenÌ typ˘ v˝voje lesa 

Tab. 8-1 Plochy (ha) TVL dle lesnických úseků 

Lesnický úsek 

TVL 1 2 3 4 5 6 7 8 Celkem (ha) 

013 0 1,99 0 0 19,93 15,09 10,1 0 47,11 

015 22,27 18,83 82,37 18,44 110,26 103,41 68,66 73,93 498,17 

016 44,26 3,88 3,36 8,99 20,22 0 0 0 80,71 

20 19,21 69,14 75,72 32,7 274,97 106,87 231,65 170,73 980,99 

22 18,34 95,39 137 186,2 103,06 271,98 368,42 287,25 1458,64 

24 34,45 27,35 122,92 122,68 188,6 6,9 52,29 17,04 572,23 

28 9,27 8,98 24,07 14,13 3,23 5,89 3,43 5,64 74,64 

40 28,22 0,36 1,7 9,2 0 0 10,54 5,78 55,8 

44 407,36 254,89 106,63 107,6 0,77 0 0 0 877,25 

46 45,33 31,82 12,66 32,53 19,91 7,15 0 1,41 150,81 

Celkem 628,71 512,63 566,43 532,47 740,95 517,29 745,09 552,78 4796,35 

ha 

1600 

1400 

1200 

1000 

800 

600 

400 

200 

0 

1459 

981 

877 

498 

572 

47 81 

75 56 

151 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

TVL 

Graf 8-1 Plošné zastoupení TVL v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu 

83



Potenciální zastoupení TVL 

Zastoupení TVL dle LHP 

40 

2% 

28 

2% 

44 

18% 

24 

12% 

46 

5% 

013 

2% 

22 

28% 

015 

016 

8% 

2% 

20 

21% 

44 

18% 

40 

1% 

28 

2% 

24 

12% 

46 

3% 

013 

1% 

22 

31% 

015 

10% 

016 

2% 

20 

20% 

Graf 8-2 Zastoupení TVL potenciální a dle LHP 

ha 

450 

400 

350 

300 

250 

200 

150 

100 

50 

0 

407,36 

44,26 

34,45 

45,33 

0 

22,27 

19,21 18,34 

9,27 28,22 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

TVL 

Graf 8-3 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Braitava 

300 

250 

254,89 

200 

ha 

150 

100 

50 

0 

95,39 

69,14 

1,99 

18,83 3,88 

27,35 

8,98 0,36 

31,82 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

TVL 

Graf 8-4 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Lesná 

84



ha 

160 

140 

120 

100 

80 

60 

40 

20 

0 

137 

122,92 

106,63 

82,37 

75,72 

24,07 

12,66 

0 

3,36 

1,7 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

TVL 

Graf 8-5 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Větrník 

ha 

200 

180 

160 

140 

120 

100 

80 

60 

40 

20 

0 

186,2 

122,68 

107,6 

32,7 

18,44 

32,53 

14,13 

0 

8,99 

9,2 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

TVL 

Graf 8-6 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Lukov 

300 

274,97 

250 

200 

188,6 

ha 

150 

100 

110,26 

103,06 

50 

0 

19,93 

20,22 

3,23 0 0,77 

19,91 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

TVL 

Graf 8-7 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Nový Hrádek 

85



300 

271,98 

ha 

250 

200 

150 

100 

103,41 

106,87 

50 

0 

15,09 

0 

6,9 5,89 0 0 7,15 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

TVL 

Graf 8-8 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Šobes 

ha 

400 

350 

300 

250 

200 

150 

100 

50 

0 

368,42 

231,65 

68,66 

52,29 

10,1 

0 

3,43 10,54 0 0 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

TVL 

Graf 8-9 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Vinohrady 

300 

278,25 

250 

200 

170,73 

ha 

150 

100 

50 

0 

73,93 

0 

0 

17,04 

5,64 5,78 0 1,41 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

TVL 

Graf 8-10 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Devět Mlýnů 

86



8.1.1 Typy porost˘ 

V následující tabulce je uvedeno plošné zastoupení jednotlivých typů porostů v členění dle lesnických 

úseků a typů vývoje lesa. Grafy znázorňují poměr jednotlivých typů porostů v lesnických úsecích. 

Tab. 8-2 Zastoupení TP dle TVL a lesnických úseků (ha) 

l.ú. TP 013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 Celkem (ha) 

1 1 22,27 44,26 12,58 3,22 6,3 9,27 22,48 117,9 11,17 249,42 

2 5,35 9,25 22,73 4,79 170,6 15,47 228,14 

3 0,22 5,61 4,42 0,95 118,9 18,69 148,83 

4 1,06 0,26 1 2,32 

2 1 1,99 16,97 40,84 29,03 4,01 8,5 0,36 17,6 5,03 124,33 

2 0,38 3,88 17,78 34,46 18,35 0,48 109,3 11,88 196,54 

3 0,78 10,36 31,9 4,99 128 14,91 190,90 

4 0,7 0,16 0,86 

3 1 82,37 3,36 62,49 43,85 38,26 14,72 17,5 7,59 270,14 

2 6,54 44,17 53,79 9,35 0,35 43,51 4,61 162,32 

3 6,69 48,98 30,87 1,35 45,62 0,46 133,97 

4 0 

4 1 17,63 8,99 23,93 56,42 47,47 13,56 2,23 25,69 19,16 215,08 

2 0,81 6,59 78,66 56,91 0,52 6,97 64,9 8,58 223,94 

3 2,18 51,12 18,3 0,05 16,79 4,79 93,23 

4 0,22 0,22 

5 1 19,93 110,3 20,22 162,5 40,58 113,1 3,23 0,23 18,49 488,44 

2 63,91 41,93 56,83 0,05 1,42 164,14 

3 48,2 20,55 18,72 0,49 87,96 

4 0,41 0,41 

6 1 15,09 100,1 45,62 57,1 1,66 3,13 3,46 226,19 

2 3,28 45,07 158,1 5,24 2,76 1,56 216,05 

3 16,18 56,74 2,13 75,05 

4 0 

7 1 8,8 59,88 161,6 169,2 16,14 3,43 10,47 429,52 

2 5,29 41,71 124,9 28,86 200,75 

3 19,58 63,04 3,27 85,89 

4 1,3 3,49 8,73 11,32 4,02 0,07 28,93 

8 1 68,19 62,53 75,63 6,15 4,56 5,1 222,16 

2 36,31 97,76 5,01 0,26 139,34 

3 18,99 68,64 3,45 91,08 

4 5,74 52,9 36,22 2,43 0,82 0,68 1,41 100,20 

47,11 498,20 80,71 981 1459 572,2 74,64 55,80 877,3 150,80 4796,4 

87



ha 

300 

250 

200 

150 

100 

50 

0 

249,42 

228,14 

148,83 

2,32 

1 2 3 4 

TP 

Graf 8-11 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Braitava 

ha 

250 

200 

150 

100 

124,33 

196,54 

190,9 

50 

0 

0,86 

1 2 3 4 

TP 

Graf 8-12 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Lesná 

ha 

300 

250 

200 

150 

100 

50 

0 

270,14 

162,32 

133,97 

0 

1 2 3 4 

TP 

Graf 8-13 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Větrník 

250 

200 

215,08 

223,94 

ha 

150 

100 

50 

0 

93,23 

0,22 

1 2 3 4 

TP 

Graf 8-14 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Lukov 

88



ha 

600 

500 

400 

300 

200 

100 

0 

488,44 

164,14 

87,96 

0,41 

1 2 3 4 

TP 

Graf 8-15 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Nový Hrádek 

250 

200 

150 

226,19 

216,05 

ha 

100 

50 

0 

75,05 

0 

1 2 3 4 

TP 

Graf 8-16 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Šobes 

500 

400 

429,52 

ha 

300 

200 

100 

0 

200,75 

85,89 

28,93 

1 2 3 4 

TP 

Graf 8-17 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Vinohrady 

250 

222,16 

ha 

200 

150 

100 

139,34 

91,08 

100,2 

50 

0 

1 2 3 4 

TP 

Graf 8-18 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Devět Mlýnů 

89



8.2 ⁄daje o stavu lesa 

8.2.1 V˝sledky provoznÌ inventarizace 

Podrobné výsledky provozní inventarizace včetně metodiky zjišťování veličin jsou uvedeny 

v samostatné příloze textové části LHP. Hodnoty uvedené v následujících tabulkách a grafech 

kapitoly 8.2 jsou uvedeny be z intervalu spolehlivosti počítaném pro hladinu ∝ = 0,1. Interval 

spolehlivosti v našem případě udává, že sledovaná veličina leží s 90% pravděpodobností v uvedeném 

intervalu. Všechny uvedené hodnoty je tedy nutno chápat jako středy různě velkých intervalů a ne jako 

absolutní hodnoty. 

8.2.1.1 ZastoupenÌ skupin d¯evin v typech v˝voje lesa 

Následující tabulka uvádí souhrnné údaje o zastoupení skupin dřevin v jednotlivých typech vývoje 

lesa. Grafy znázorňují měnící se poměr zastoupení skupin dřevin v jednotlivých TVL. 

Tab. 8-3 Rozloha skupin dřevin (ha) dle typů vývoje lesa 

Skup. dřevin/TVL 013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

Celkem 

(ha) 

Smrk ztepilý (JD, DG) 0 0,6 0 13,4 68,8 21,7 0 0,7 137,1 23,6 265,9 

Borovice (všechny 

dr.) 2 16,7 3,2 128 266,5 48,7 1 2,3 117,9 21,4 607,7 

Modřín evropský 0 0 0 25,9 64,5 34,6 0 0 100,3 5,6 230,9 

Dub (všechny druhy) 32,6 282,3 5,6 448,4 657,3 167,9 5,7 10,2 110,3 25,6 1745,9 

Buk lesní 0 10,7 15,8 5,6 12,6 8,8 2,7 3,3 73,4 7,3 140,2 

Habr obecný 7,7 84,5 28,9 231,7 263,9 205,9 14 13,7 198,1 41,1 1089,5 

Trnovník akát 0,8 9,1 0,1 23,2 36 3 0 0,2 0 0,7 73,1 

Lípa (všechny druhy) 3,7 32,2 23,7 56,7 28,4 42,3 4,2 13,2 66,9 8,2 279,5 

Ostatní listnaté 0 62,2 3,4 48,1 60,8 39,4 47 12,3 73,2 17,3 363,7 

Celkem (ha) 46,8 498,3 80,7 981 1459 572,3 74,6 55,9 877,2 150,8 4796,4 

ha 

2000 

1800 

1600 

1400 

1200 

1000 

800 

600 

400 

200 

0 

265,9 

Smrk ztepilý (JD, DG) 

607,7 

Borovice 

230,9 

Modřín evropský 

1745,9 

140,2 

Duby 

Buk lesní 

1089,5 

Habr obecný 

73,1 

Trnovník akát 

279,5 363,7 

Lípy 

Ostatní listnaté 

22% 

6% 

2% 

8% 

6% 

13% 

3% 35% 

5% 

Dřevina 

Graf 8-19 Rozloha skupin dřevin – LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu 

90



ha 

35 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

0 

2 

0 

32,6 

0 

7,7 

0,8 

3,7 

0 

16% 

0% 

8% 

2% 

4% 

70% 

Smrk ztepilý (JD, 

DG) 

Borovice 


Duby 

Buk lesní 

Habr obecný 


Lípy 


Dřevina 

Graf 8-20 Rozloha skupin dřevin – TVL 013 

12% 

3% 

300 

250 

282,3 

6% 

2% 

ha 

200 

150 

100 

50 

0 

0,6 

16,7 

0 

10,7 

84,5 

9,1 32,2 

62,2 

17% 

2% 

58% 

Smrk 

ztepilý 

Borovice 

Modřín 

evropský 

Duby 

Buk lesní 

Habr 

obecný 

Trnovník 

akát 

Lípy 

Ostatní 

listnaté 

Dřevina 

Graf 8-21Rozloha skupin dřevin – TVL 015 

ha 

35 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

0 

3,2 

0 

5,6 

15,8 

28,9 

0,1 

23,7 

3,4 

29% 

4% 4% 7% 

20% 

36% 


DG) 

Borovice 


Duby 

Buk lesní 

Habr obecný 


Lípy 


Dřevina 


91



ha 

500 

450 

400 

350 

300 

250 

200 

150 

100 

50 

0 

13,4 

128 

25,9 

448,4 

5,6 

231,7 

23,2 

56,7 48,1 

24% 

5% 

6% 

2% 

1% 

1% 

13% 

3% 

45% 


DG) 

Borovice 


Duby 

Buk lesní 

Habr obecný 


Lípy 


Dřevina 

Graf 8-23 Rozloha skupin dřevin –TVL 20 

ha 

700 

600 

500 

400 

300 

200 

100 

0 

68,8 


DG) 

266,5 

Borovice 

64,5 


657,3 

Duby 

12,6 

Buk lesní 

263,9 

Habr obecný 

36 


28,4 

Lípy 

60,8 


18% 

1% 

2% 2% 

4% 5% 

46% 

18% 

4% 

Dřevina 


250 

200 

167,9 

205,9 

7% 

1% 

7% 

4% 

9% 

6% 

150 

ha 

100 

50 

0 

21,7 


DG) 

48,7 

Borovice 

34,6 


Duby 

8,8 

Buk lesní 

Habr obecný 

3 


42,3 39,4 

Lípy 


35% 

2% 

29% 

Dřevina 


92



ha 

50 

45 

40 

35 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

0 

1 

0 

5,7 

2,7 

14 

0 

4,2 

47 

62% 

1% 8%4% 

19% 

6% 


Borovice 


Duby 

Buk lesní 

Habr obecný 


Lípy 


Dřevina 


ha 

16 

14 

12 

10 

8 

6 

4 

2 

0 

0,7 2,3 


Borovice 

0 


10,2 

Duby 

3,3 

Buk lesní 

13,7 

Habr obecný 

0,2 


13,2 12,3 

Lípy 


24% 

22% 

1% 

4% 

18% 

6% 

25% 

Dřevina 


250 

200 

150 

100 

50 

0 

137,1 

117,9 

100,3 

110,3 

73,4 

198,1 

0 

66,9 

73,2 


DG) 

Borovice 


Duby 

Buk lesní 

Habr obecný 


Lípy 

ha 


8% 16% 

8% 

13% 

23% 

11% 

8% 13% 

Dřevina 


93



11% 

16% 

ha 

45 

40 

35 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

23,6 

21,4 

5,6 

25,6 

7,3 

41,1 

0,7 

8,2 

17,3 

5% 

28% 

5% 

14 

4% 

17% 


DG) 

Borovice 


Duby 

Buk lesní 

Habr obecný 


Lípy 


Dřevina 


8.2.1.2 ZastoupenÌ d¯evin v jednotliv˝ch lesnick˝ch ˙secÌch 

Následující tabulka uvádí procentické údaje o zastoupení dřevin v podle zón a lesnických úseků. 

Grafy znázorňují měnící se poměr zastoupení dřevin v jednotlivých lesnických úsecích. 

94

Tab. 8-4 Procentické zastoupení dřevin dle zón a lesnických úseků 

Lesnický úsek Braitava Lesná Větrník Lukov Nový Hrádek Šobes Vinohrady Devět Mlýnů LHC 

Zóna 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 

dřevina % % % % % % % % % 

Smrk ztepilý 5,8 14,8 11 6 19,6 15,5 1,7 7,9 4,6 5,2 7,1 6,5 0,3 3,5 1,3 0 4,9 2,2 3,4 1,5 2,4 0 0,3 0,3 2,5 7,8 5,5 

Jedle bělokorá 0,2 0,4 0,3 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,02 0,06 0,04 

Douglaska tisolistá 0 0 0 0 0,7 0,5 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,09 0,05 

Borovice lesní 2,8 12,8 8,6 10,6 11,4 11,1 4,6 20,7 12,2 8,3 19,1 15,7 5,2 12,1 7,2 1,8 21,8 11 9,2 25,1 17,2 13,5 18,4 17,3 6,1 17,7 12,5 

Borovice černá 0 0 0 0 0 0 0 0,9 0,4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,3 0,4 0,3 0 0,6 0,5 0,04 0,2 0,1 

Modřín evropský 3,6 9,9 7,2 1 11,4 8,3 2,6 9,3 5,7 0,4 8,6 6 1,3 4 2,1 1,1 4,9 2,8 1,1 4 2,6 1,6 4,1 3,5 1,6 7,4 4,8 

Duby (všechny druhy) 14,7 15,7 15,3 39,3 14,6 21,9 28 19,9 24,2 26,3 28 27,5 45 37,1 42,7 83,6 37,8 62,7 66,2 51,8 59 35,4 54 49,5 42,6 31,6 36,5 

Buk lesní 14,4 13 13,6 7 3,5 4,6 5,6 2,8 4,3 1,2 0,7 0,8 0,8 0,2 0,6 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3,4 2,6 2,9 

Habr obecný 25,4 15,7 19,7 26,4 23,8 24,8 34 28,6 31,7 46,2 27,3 33,3 29,9 30,4 30,1 8,8 26,1 16,8 10,4 3,7 7 2,5 5 4,4 25,7 20,3 22,7 

Javor mléč 2,2 1,5 1,8 0 0,08 0,06 1,1 0,09 0,6 0 0 0 1 0 0,7 0 0 0 0,06 0,3 0,2 0 0 0 0,7 0,2 0,4 

Klen 0,7 2,2 1,6 0,5 0 0,1 0,8 0,2 0,5 2 0,3 0,8 1 0,9 0,9 0,08 0,8 0,4 0,5 2 1,2 0 0,3 0,2 0,8 0,7 0,8 

Babyka 1 0 0,4 1,6 0,8 1 2,4 0,4 1,4 1,4 1 1,1 3,1 0,2 2,3 0,3 0,5 0,4 0,4 2,6 1,5 5,1 0,6 1,6 1,9 0,8 1,3 

Javor jasanolistý 0 0,1 0,09 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,02 0,01 

Jasan ztepilý 2,8 0,5 1,5 0 0,2 0,1 1,3 1,4 1,3 0,7 0,6 0,6 0 1,1 0,3 0,07 0 0,04 0 1,6 0,8 5,2 0,9 1,9 0,9 0,7 0,8 

Jilmy (všechny druhy) 1,6 0,6 1 0 0 0 0 1,2 0,5 0,5 0,03 0,22 0,1 0 0,07 0 0 0 0 0,4 0,2 2,7 0 0,6 0,4 0,27 0,3 

Akát trnovník 0 0 0 0 0,02 0,01 0 0 0 0 0,03 0,02 0,3 0,4 0,3 0 0 0 0,7 4,7 2,8 15,1 11,2 12,1 0,9 2 1,5 

Bříza bradavičnatá 0,7 2,8 1,9 0,2 3,8 2,7 1 1,6 1,3 2,7 3,2 3,1 1,2 2,4 1,6 0,3 0,7 0,5 0,4 0,2 0,3 8,4 1,3 3 1,4 2,2 1,9 

Jeřáb ptačí 0 0,07 0,04 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,2 0,1 0 0,3 0,3 0 0,08 0,04 

Břek 0,2 0,09 0,2 0 0 0 0,1 0 0,05 0,2 0,07 0,1 0,3 0 0,2 0,2 0 0,1 0 0 0 0 0 0 1 0,03 0,08 

Muk 0 0 0 0 0 0 0 0,8 0,04 0 0,01 0 0 0 0 0 0 0 0 0,2 0,09 0 0 0 0 0,03 0,02 

Ořešák černý 0,09 0 0,04 0,2 0 0,05 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,2 0,2 0,02 0,03 0,02 

Třešeň ptačí 0,07 0 0,03 0,1 0,3 0,2 0 1,5 0,7 0 0,4 0,3 0,1 0 0,09 0 0 0 0,1 0,2 0,2 0,8 0,8 0,8 0,1 0,4 0,3 

Hrušeň 0 0 0 0 0,04 0,02 0,06 0 0,03 0 0,06 0,04 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,01 0,02 0,01 

Jabloň 0 0 0 0 0 0 0,03 0 0,01 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 

Střemcha pozdní 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1,2 0 0,3 0,06 0 0,03 

Lípa srdčitá 21,4 8,4 13,9 7,1 5,4 5,9 13,5 2,7 8,4 1,1 2,8 2,2 9 7,7 8,6 3,7 0,9 2,4 5,3 0,2 2,7 5,1 0,5 1,6 8,7 3,4 5,8 

Lípa velkolistá 0,4 0 0,2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,9 0 0,2 0,09 0 0,04 

Olše lepkavá 0,9 0,6 0,7 0 3,8 2,7 2,6 0 1,4 3,6 0,2 1,3 0,2 0 0,1 0,06 1,3 0,6 1,9 0,7 1,3 0 0,9 0,7 1,3 0,9 1,1 

Osika 0 0 0 0 0,05 0,04 0,3 0,4 0,3 0 0,2 0,1 0,3 0 0,2 0 0 0 0 0,2 0,08 0 0,09 0,07 0,1 0,1 0,01 

Topoly ostatní 0 0 0 0 0,3 0,2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,04 0,02 

Jíva 0,4 0,08 0,2 0 0,2 0,2 0 0 0 0,03 0,3 0,2 0,1 0 0,08 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,07 0,1 0,09 

Vrby ostatní 0,1 0,8 0,5 0 0 0 0 0 0 0,2 0 0,06 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,04 0,1 0,07 

Jírovec maďal 0,5 0 0,2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,06 0 0,03 

Dřín obecný 0 0 0 0 0 0 0,3 0,3 0,3 0 0 0 0,1 0 0,1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,07 0,03 0,05 

Hloh (všechny druhy) 0 0 0 0 0 0 0 0,06 0,03 0 0 0 0,3 0 0,2 0 0 0 0 0 0 2,5 0,5 0,9 0,2 0,07 0,1

Zastoupení dřevin v LHC 

celkem ostatní zóny I. zóna 

45 

40 

35 

30 

% 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

Smrk ztepilý 

Jedle bělokorá 

Douglaska tisolistá 

Borovice lesní 

Borovice černá 


Duby (všechny druhy) 

Buk lesní 

Habr obecný 

Javor mléč 

Klen 

Babyka 

Javor jasanolistý 

Jasan ztepilý 

Jilmy (všechny druhy) 

Akát trnovník 

Bříza bradavičnatá 

Jeřáb ptačí 

Břek 

Muk 

dřevina 

Ořešák černý 

Třešeň ptačí 

Hrušeň 

Jabloň 

Střemcha pozdní 

Lípa srdčitá 

Lípa velkolistá 

Olše lepkavá 

Osika 

Topoly ostatní 

Jíva 

Vrby ostatní 

Jírovec maďal 

Dřín obecný 

Hloh (všechny druhy) 

I. zóna 

ostatní zóny 

celkem 

Graf 8-30 Zastoupení dřevin dle zón v LHC 

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Braitava 


30 

25 

20 

% 

15 

10 

5 

I. zóna 

0 

celkem 

Smrk ztepilý 







Buk lesní 

Habr obecný 

Javor mléč 

Klen 

Babyka 







Břek 

Muk 

dřevina 



Hrušeň 

Jabloň 





Osika 


Jíva 

Vrby ostatní 




Graf 8-31 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Braitava



Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Lesná 


40 

35 

30 

25 

% 

20 

15 

10 

5 

0 

Smrk ztepilý 







Buk lesní 

Habr obecný 

Javor mléč 

Klen 

Babyka 







Břek 

Muk 

dřevina 



Hrušeň 

Jabloň 





Osika 


Jíva 

Vrby ostatní 




I. zóna 


celkem 

Graf 8-32 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Lesná 

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Větrník 


35 

30 

25 

% 

20 

15 

10 

5 

0 

I. zóna 


celkem 

Smrk ztepilý 







Buk lesní 

Habr obecný 

Javor mléč 

Klen 

Babyka 







Břek 

Muk 

dřevina 



Hrušeň 

Jabloň 





Osika 


Jíva 

Vrby ostatní 




Graf 8-33 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Větrník 

97



Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Lukov 


50 

45 

40 

35 

% 

30 

25 

20 

15 

10 

I. zóna 

5 

0 

celkem 

Smrk ztepilý 







Buk lesní 

Habr obecný 

Javor mléč 

Klen 

Babyka 







Břek 

Muk 

dřevina 



Hrušeň 

Jabloň 





Osika 


Jíva 

Vrby ostatní 




Graf 8-34 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Lukov 

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Nový Hrádek 


45 

40 

35 

30 

% 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

I. zóna 


celkem 

Smrk ztepilý 







Buk lesní 

Habr obecný 

Javor mléč 

Klen 

Babyka 







Břek 

Muk 

dřevina 



Hrušeň 

Jabloň 





Osika 


Jíva 

Vrby ostatní 




Graf 8-35 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Nový Hrádek 

98



Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Šobes 


% 

85 

80 

75 

70 

65 

60 

55 

50 

45 

40 

35 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

celkem 

I. zóna 

Smrk ztepilý 







Buk lesní 

Habr obecný 

Javor mléč 

Klen 

Babyka 







Břek 

Muk 

dřevina 



Hrušeň 

Jabloň 





Osika 


Jíva 

Vrby ostatní 




Graf 8-36 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Šobes 

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Vinohrady 


% 

70 

65 

60 

55 

50 

45 

40 

35 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

celkem 

I. zóna 

Smrk ztepilý 







Buk lesní 

Habr obecný 

Javor mléč 

Klen 

Babyka 







Břek 

Muk 

dřevina 



Hrušeň 

Jabloň 





Osika 


Jíva 

Vrby ostatní 




Graf 8-37 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Vinohrady 

99



Zastoupení dřevin v lesnickém úseku devět Mlýnů 


55 

50 

45 

40 

35 

% 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

I. zóna 


celkem 

Smrk ztepilý 







Buk lesní 

Habr obecný 

Javor mléč 

Klen 

Babyka 







Břek 

dřevina 

Muk 



Hrušeň 

Jabloň 





Osika 


Jíva 

Vrby ostatní 




Graf 8-38 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Devět Mlýnů 

8.2.1.3 Z·soba hroubÌ 

Následující tabulka udává přehled o členění výše zásoby v m 3 b.k. dle skupin dřevin. Grafy znázorňují 

poměry zásob skupin dřevin v jednotlivých lesnických úsecích. 

Tab. 8-5 Zásoba skupin dřevin dle lesnických úseků 

Dřevina/lesnický úsek 1 2 3 4 5 6 7 8 

Celkem 

(m 3 b.k.) 

Smrk ztepilý (JD, DG) 25791 34329 8655 12656 3783 7523 3676 587 97000 

Borovice (všechny dr.) 24921 19352 20838 34690 12908 12243 27526 19798 172276 

Modřín evropský 18482 14821 9271 10509 3922 3414 4716 2689 67824 

Dub (všechny druhy) 22185 31890 31234 43089 72797 54425 67103 40510 363233 

Buk lesní 26253 6084 6178 2823 1068 0 0 0 42406 

Habr obecný 21789 16814 21237 23923 30038 11543 6571 1717 133632 

Trnovník akát 0 0 0 74 138 0 2820 7352 10384 

Lípa (všechny druhy) 15773 4347 5528 1442 5767 1356 3881 1388 39482 

Ostat. Listnaté 7949 3903 5692 7020 7302 3827 6617 4855 47165 

Celkem (m 3 b.k.) 163143 131540 108633 136226 137723 94331 122910 78896 973402 

m 3 b.k./ha 259,5 256,6 191,8 255,8 185,9 182,4 165 142,7 203,9 

100



m 3 

400000 

350000 

300000 

250000 

200000 

150000 

100000 

50000 

0 

97000 

Smrk 

ztepilý 

(JD, DG) 

172276 

Borovice 

67824 

Modřín 

evropský 

363233 

42406 

133632 

Duby Buk lesní Habr 

obecný 

10384 

Trnovník 

akát 

39482 

Lípy 

47165 

Ostatní 

listnaté 

Dřevina 

Graf 8-39 Zásoba skupin dřevin za LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu 

m 3 

30000 

25000 

20000 

15000 

10000 

5000 

0 

25791 24921 

Smrk 

ztepilý 

(JD, DG) 

Borovice 

18482 

Modřín 

evropský 

22185 

26253 

21789 


obecný 

0 

Trnovník 

akát 

15773 

Lípy 

7949 

Ostatní 

listnaté 

Dřevina 

Graf 8-40 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Braitava 

m 3 

40000 

35000 

30000 

25000 

20000 

15000 

10000 

5000 

0 

34329 

Smrk 

ztepilý 

(JD, DG) 

19352 

Borovice 

14821 

Modřín 

evropský 

31890 

6084 

16814 


obecný 

0 

Trnovník 

akát 

4347 

Lípy 

3903 

Ostatní 

listnaté 

Dřevina 

Graf 8-41 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Lesná 

101



m 3 

35000 

30000 

25000 

20000 

15000 

10000 

5000 

0 

8655 

Smrk 

ztepilý 

(JD, DG) 

20838 

Borovice 

9271 

Modřín 

evropský 

31234 

6178 

21237 


obecný 

0 

Trnovník 

akát 

5528 5692 

Lípy 

Ostatní 

listnaté 

Dřevina 

Graf 8-42 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Větrník 

50000 

43089 

m 3 

40000 

30000 

20000 

10000 

0 

12656 

Smrk 

ztepilý 

(JD, DG) 

34690 

Borovice 

10509 

Modřín 

evropský 

2823 

23923 


obecný 

74 

Trnovník 

akát 

1442 

Lípy 

7020 

Ostatní 

listnaté 

Dřevina 

Graf 8-43 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Lukov 

m 3 

80000 

70000 

60000 

50000 

40000 

30000 

20000 

10000 

0 

3783 

Smrk 

ztepilý 

(JD, DG) 

12908 

Borovice 

3922 

Modřín 

evropský 

72797 

1068 

30038 


obecný 

138 

Trnovník 

akát 

5767 7302 

Lípy 

Ostatní 

listnaté 

Dřevina 

Graf 8-44 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Nový Hrádek 

102



m 3 

60000 

50000 

40000 

30000 

20000 

10000 

0 

7523 

Smrk 

ztepilý 

(JD, DG) 

12243 

Borovice 

3414 

Modřín 

evropský 

54425 

0 

11543 


obecný 

0 

Trnovník 

akát 

1356 

Lípy 

3827 

Ostatní 

listnaté 

Dřevina 

Graf 8-45 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Šobes 

m 3 

80000 

70000 

60000 

50000 

40000 

30000 

20000 

10000 

0 

3676 

Smrk 

ztepilý 

(JD, DG) 

27526 

Borovice 

4716 

Modřín 

evropský 

67103 

0 


obecný 

6571 2820 3881 6617 

Trnovník 

akát 

Lípy 

Ostatní 

listnaté 

Dřevina 

Graf 8-46 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Vinohrady 

m 3 

50000 

40000 

30000 

20000 

10000 

0 

587 

Smrk 

ztepilý 

(JD, DG) 

19798 

Borovice 

2689 

Modřín 

evropský 

40510 

0 

1717 


obecný 

7352 

Trnovník 

akát 

1388 

Lípy 

4855 

Ostatní 

listnaté 

Dřevina 

Graf 8-47 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Devět Mlýnů 

103



8.2.1.4 Objem odum¯elÈho d¯eva a souöÌ 

Následující tabulky udávají přehled o objemu odumřelého dřeva a stojících souší v porostech první a 

ostatních zón členěný podle jednotlivých typů vývoje lesa. 

Tab. 8-6 Objem odumřelého dřeva 

TVL/zóna I. zóna (m 3 ) Objem / ha 

m 3 /ha 

Ostatní zóny 

(m 3 ) 

Objem / ha 

m 3 /ha 

Celkem (m 3 ) 

Objem / ha 

m 3 /ha 

013 830 17,6 0 0,0 830 17,6 

015 4618 9,3 30 0,1 4648 9,3 

016 1338 16,6 0 0,0 1338 16,6 

20 4317 4,4 1451 1,5 5768 5,9 

22 1852 1,3 3093 2,1 4946 3,4 

24 855 1,5 981 1,7 1836 3,2 

28 147 2,0 408 5,5 555 7,4 

40 710 12,7 142 2,5 853 15,3 

44 1991 2,3 2257 2,6 4249 4,8 

46 484 3,2 867 5,7 1351 9,0 

Celkem 17142 8,7 9229 3,3 26374 5,5 

5000 

4000 

4618 

4317 

m3 

3000 

2000 

1000 

0 

1852 

1991 

1338 

830 

855 

710 

484 

147 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 TVL 

Graf 8-48 Objem odumřelého dřeva v porostech první zóny dle TVL 

m3 

3500 

3000 

2500 

2000 

1500 

1000 

500 

0 

3093 

2257 

1451 

981 

867 

408 

0 30 0 

142 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 TVL 

Graf 8-49 Objem odumřelého dřeva v porostech ostatních zón (mimo první) dle TVL 

104



Tab. 8-7 Objem stojících souší dle TVL 

TVL celkem (m 3 ) Objem / ha 

m 3 /ha 

013 0 0,0 

015 4830 9,7 

016 1193 14,8 

20 7569 7,7 

22 3461 2,4 

24 2059 3,6 

28 165 2,2 

40 576 10,3 

44 2796 3,2 

46 1081 7,2 

Celkem 23730 4,9 

m3 

8000 

7000 

6000 

5000 

4000 

3000 

2000 

1000 

0 

7569 

4830 

3461 

2796 

2059 

1193 

1081 

0 

165 

576 

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

TVL 

Graf 8-50 Objem stojících souší dle TVL 

Tab. 8-8 Objem stojících souší dle zón 

zóna celkem (m 3 ) Objem / ha 

m 3 /ha 

I. zóna 16396 8,3 

ostatní zóny 6407 2,3 

celkem 22803 4,8 

6407 

I. zóna 

ostatní 

zóny 

16396 

105



8.2.1.5 AbsolutnÌ v˝ökov· bonita 

Následující tabulka uvádí absolutní výškové bonity hlavních dřevin dle typů vývoje lesa zjištěné na 

setříděném souboru stromů, který byl měřen při provozní inventarizaci. Tabulka není úplná, protože 

některé dřeviny nebyly v rámci některých typů vývoje lesa dostatečně zastoupeny. Tabulka je 

zpracována na vyžádání objednatele LHP a má sloužit potřebám lesního provozu v Národním parku 

Podyjí. 

Tab. 8-9 Absolutní výškové bonity hlavních dřevin dle typů vývoje lesa 

TVL 013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 

SM - - - 22 28 30 - - 30 32 

BO - 16 26 20 22 24 24 24 26 26 

MD - - - 24 28 28 - - 30 32 

DB 12 12 20 18 18 22 22 18 24 22 

BK - 16 26 20 22 26 26 22 28 28 

HB 14 14 16 16 16 18 22 22 18 18 

AK - 14 - 14 14 18 - - - - 

BR - 10 20 18 20 22 24 24 26 24 

LP 14 18 24 18 24 26 30 26 28 22 

OL - - - - - - 26 32 26 - 

JD - - - - - - - 20 26 28 

106



8.2.2 ⁄daje o stavu lesa öet¯enÈ mimo r·mec provoznÌ 

inventarizace (TVL 013) 

V souladu se základním protokolem byly údaje nutné pro výpočet zásob porostů náležejících k TVL 

013 zjištěny standardním hospodářskoúpravnickým postupem. Přehled těchto údajů poskytuje 

následující tabulka. 

Tab. 8-10 Údaje pro odvození zásoby TVL 013 zjištěné pomocí klasického hospodářskoúpravnického postupu. 

TVL 

Plocha por. sk.(ha) 

Oddělení 

Dílec 

Porost 

Por. skupina 

Zóna NP 

Lesní typ 

Kategorie 

Zvláštní statut 

Katastrální území 

Věk 

Zakmenění 

Dřevina 

Zastoupení (%) 

Výč. tloušťka (cm) 

Výška (m) 

AVB 

Gen. klasifikace 

Zásoba (m 3 b.k.) 

013 4,49 43 E a 1a 1 0Z1 21a 4 Lukov na Moravě 102 6 DBZ 45 22 7 12 C 117 

BO 10 24 7 12 C 17 

BRK 1 18 6 12 C 1 

LP 3 18 7 16 C 5 

DB 1 20 12 12 C 3 

HB 40 18 9 10 C 70 

013 14,82 51 E a 1a 1 0Z1 21a 4 Podmolí 94 8 DBZ 50 24 18 18 C 1236 

HB 30 12 12 12 C 329 

LP 20 22 18 18 C 515 

013 0,62 51 E a 1y 1 0Z1 21a 4 Podmolí 36 9 DBZ 60 1 1 12 0 

HB 30 1 1 10 0 

LP 10 1 1 16 0 

013 15,09 56 B a 1a 1 0Z1 21a 4 Podmolí 105 6 DB 93 18 10 16 C 870 

LP 3 22 16 16 C 51 

HB 2 22 16 16 C 30 

BO 1 22 15 14 C 17 

OL 1 26 16 24 C 12 

013 1,30 65 J a 4a 1 0Z1 21a 4 Znojmo-Hradiště 115 7 AK 60 18 12 12 C 43 

BO 20 22 14 14 C 32 

DBZ 20 22 15 14 C 30 

013 8,80 66 B a 1a 1 0Z1 21a 4 Znojmo-Hradiště 92 7 DBZ 80 18 14 14 C 807 

BO 10 24 15 16 C 130 

HB 9 16 15 16 C 90 

LP 1 22 17 18 C 14 

013 1,99 91 A a 1a OP 0Z1 21a 4 Onšov na Moravě 112 6 DBZ 70 14 12 12 C 91 

BO 15 16 12 12 C 24 

HB 10 12 10 10 C 8 

AK 3 12 10 10 C 2 

LP 2 16 13 16 C 3 

107



9. Pl·n provoznÌch ˙kol˘ 

9.1 Z·vazn· ustanovenÌ pl·nu 

9.1.1 Maxim·lnÌ celkov· v˝öe tÏûeb 

Maximální celková výše těžeb je stanovena na .............................................................. 93 686 m 3 b.k. 

9.1.2 Minim·lnÌ ploön˝ rozsah v˝chovn˝ch z·sah˘ v†porostech do 40 let 

vÏku 

Minimální plošný rozsah výchovy do 40 let..........................................................................508,56 ha 

V I. zóně...................................................................................................................65,34 ha 

V ostatních zónách.................................................................................................433,22 ha 

9.1.3 Minim·lnÌ podÌl melioraËnÌch a zpevÚujÌcÌch d¯evin 

Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů je stanoven takto: 

a) pro jednotlivé TVL: 

TVL min. podíl MZD 

013 10 % 

015 80 % 

016 80 % 

20 80 % 

22 80 % 

24 80 % 

28 80 % 

40 80 % 

44 80 % 

46 80 % 

b) U všech porostních skupin starších 80 let a porostních skupin mladších, pokud do nich plán 

umisťuje obnovu nebo tam obnovu připouští a pro holiny zjištěné při obnově plánu je 

stanoven minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin, který je uveden v hospodářské 

knize. 

108



9.1.4 OdvozenÌ v˝öe tÏûby 

Maximální celková výše těžeb pro I. zónu Národního parku Podyjí o 

ploše 1970,95 ha porostní půdy (včetně lesů ochranných subkategorie 

21a o ploše 609,32 ha) a pro část lesů ochranných subkategorie 21a 

ležících mimo I. zónu o ploše 16,67 ha porostní půdy (6,17 ha II. a 

III.zóna a 10,5 ha OP) ha je odvozena induktivně ve výši 13996 m3 

b.k. (0,7 m 3 b.k./ha/rok). Účelové těžby v těchto lesních porostech jsou 

umístěny v každé porostní skupině v objemu zásahu (m 3 ) a v ploše (ha) 

v souladu s rámcovými směrnicemi péče o les a pěstebními cíli. 

Výsledná maximální celková výše těžeb pro celkovou plochu 1987,62 

ha porostní půdy je součtem jednotlivých účelových těžeb za 

jednotlivé porostní skupiny. V hospodářské knize je charakter účelové 

těžby (charakter těžby výchovné a těžby obnovní) indikován 

označením porostní skupiny indexem. Účelové těžby v porostních 

skupinách označených indexem x (naléhavá výchova do 40 let věku 

porostu) a v porostních skupinách označených indexem v (doporučená 

výchova) mají charakter výchovných těžeb. Účelové těžby v 

porostních skupinách bez indexu (skrytý index a) mají charakter 

obnovních těžeb. Výslednou maximální celkovou výši těžeb 

stanovenou induktivně lze při vědomí nepřesnosti při jejím členění 

rozdělit na 1241,0 m 3 b.k. charakteru těžby výchovné a na 12755,0 

m 3 b.k. charakteru těžby obnovní. 

Maximální celková výše těžeb pro zbývající území Národního parku 

Podyjí o ploše 2808,73 ha, kde není povinnost umisťovat těžbu 

induktivně, je odvozena deduktivně od zásoby hroubí b.k. 

pro jednotlivé typy vývoje lesa zjištěné pomocí provozní inventarizace 

a od výše periodického celkového běžného přírůstu zjištěného pomocí růstového modelu. Pro výpočet 

celkové maximální výše těžeb je použit vzorec z přílohy č.5 vyhlášky MZe ČR č. 84/1996 Sb. - pro 

výpočet celkové výše těžeb pro lesy obhospodařované hospodářským způsobem výběrným (při 

vědomí často nevyhovující struktury zásob porostů). Zásoba pro výpočet etátu a přírůst jsou na rozdíl 

od ostatních charakteristik počítány pouze z inventarizačních ploch ležících na tomto území s tím, že 

jsou z výpočtu etátu navíc vypuštěny porostní skupiny a inventarizační plochy v nich ležící, které jsou 

zařazeny do typu porostu cílového (TP 1), a které současně leží v první cílové zóně (dle Strategie péče 

o les) a u nichž se předpokládá již nyní bezzásahový režim (plocha těchto porostů je 420,54 ha). 

Specifikem péče o les v podmínkách národního parku je to, že hlavním cílem je postupný převod 

porostů první cílové zóny do bezzásahového režimu. To se odrazí v postupném snižování objemu 

účelových těžeb (bude se snižovat „produkční plocha“) až se v cílovém stavu bude trvale účelově 

hospodařit pouze na území dnešní druhé cílové zóny. Podle zkušeností a evidence pracovníků Správy 

Národního parku Podyjí bylo za poslední decennium převáděno ročně 80 ha porostů do 

bezzásahového režimu. Předpokládá se, že toto tempo převodů bude v následujícím decenniu 

zachováno a proto je nutno tento fakt zohlednit při konstrukci etátu. Přistoupili jsme proto ke 

stanovení časově regresívně strukturovaného etátu. Etát pro území mimo první zónu (s vyloučením 

ochranných lesů na území dalších zón a OP a porostů v bezzásahovém režimu na území první cílové 

zóny) je počítán pro každý rok platnosti LHP zvlášť s pravidelným snižováním plochy podléhající 

péči. Úměrně zmenšující se ploše podléhající péči jsou snižovány zásoby skutečné, cílové, celkový 

běžný přírůst a s postupem let i doba vyrovnávací. Pro první rok decennia je etát spočten pro plochu 

2388,19 ha ve výši 12470 m 3 b.k./rok a pro poslední rok decennia pro plochu 1668,19 ha ve výši 

7474 m 3 b.k./rok. Spočtená výše decennálního etátu pro území ležící mimo první zónu NP Podyjí je 

99612 m 3 b.k.. Vzhledem k tomu, že se jedná o první statistickou provozní inventarizaci území a 

pCBP je spočten pomocí růstového modelu a ne pomocí rozdílu dvou inventarizací, doporučuje 

odborná literatura i metodika IFERu použít koeficient 0,8 pro redukci vypočteného disponibilního 

109



etátu. Upravená výše decennálního etátu pro území ležící mimo první zónu NP Podyjí je tedy 

79690 m 3 b.k.. 

Maximální celková výše těžeb pro LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu je 

součtem induktivního etátu pro první zónu (a část ochranných lesů v dalších zónách a OP) a 

deduktivního etátu pro zbytek území ležící mimo první zónu. Jeho výše je 93686 m 3 b.k./decennium, 

což za předpokladu vyrovnanosti těžeb odpovídá 9369 m 3 b.k./rok. 

Tab. 9-1 Etát pro první zónu a ochranné lesy mimo první zónu (1987,62 ha) – stanoven induktivně 

TVL 

plocha (ha) 

celkem 

TV 

plocha (ha) 

plocha por. 

skupin (ha) 

TO 

plocha 

zásahu (ha) 

Účelová těžba 

TV 

(m 3 b.k.) 

TO 

(m 3 b.k.) 

TC I. zóna 

(m 3 b.k.) 

013 1,3 1,3 20 20 

015 42,38 42,38 535 535 

016 3,88 3,88 60 60 

20 135,21 33,21 102 207 1675 1882 

22 110,98 27,12 83,86 257 2940 3197 

24 83,14 46,02 37,12 371 2300 2671 

28 4,7 1,77 2,93 2 80 82 

40 6,96 0,44 6,52 3 220 223 

44 114,41 37,74 76,67 335 4150 4485 

46 10,27 6,17 4,10 66 775 841 

513,23 152,47 360,76 1241 12755 13996 

Tab. 9-2 Časově strukturovaný výpočet etátu pro druhou zónu (2808,73 ha) - výpočet podle zásob a přírůstu jen 

z ploch v II. zóně bez TP 1 v I. cílové zóně a ochranných lesů. 

TVL 

plocha (ha) 

pCBP 

(m 3 b.k.) 

Zs 

(m 3 b.k.) 

Zc 

(m 3 b.k.) a t 

zásoba TP 

1/ha 

(m 3 b.k.) 

TC 1 rok 

(m 3 b.k.) 

20 368,51 2173 51424 87750 30 1 238,1 962 

22 952,06 6294 180324 207619 30 1 218,1 5384 

24 279,44 1811 51623 69174 30 1 247,5 1226 

28 32,34 331 8765 8907 30 1 275,4 326 

40 5,99 36 138 1889 30 1 315,3 0 

44 655,09 5348 171990 220093 30 1 336,0 3745 

46 94,76 774 30633 29072 30 1 306,8 826 

2388,19 16768 494897 624504 12470 

TVL 

plocha (ha) 

pCBP 

(m 3 b.k.) 

Zs 

(m 3 b.k.) 

Zc 

(m 3 b.k.) a t 

zásoba TP 

1/ha 

(m 3 b.k.) TC 2 rok (m 3 b.k.) 

20 355,91 2099 49666 84749 29 1 238,1 889 

22 920,06 6083 174263 200641 29 1 218,1 5173 

24 270,14 1751 49905 66872 29 1 247,5 1166 

28 31,34 321 8494 8632 29 1 275,4 316 

40 5,79 35 133 1826 29 1 315,3 0 

44 633,39 5171 166292 212802 29 1 336,0 3568 

46 91,56 748 29599 28090 29 1 306,8 800 

2308,19 16207 478352 603612 11912 

110



TVL 

plocha (ha) 

pCBP 

(m 3 b.k.) 

Zs 

(m 3 b.k.) 

Zc 

(m 3 b.k.) a t 

zásoba TP 

1/ha 

(m 3 b.k.) TC 3 rok (m 3 b.k.) 

20 343,31 2025 47908 81749 28 1 238,1 816 

22 888,06 5871 168202 193662 28 1 218,1 4962 

24 260,84 1691 48187 64570 28 1 247,5 1106 

28 30,34 310 8223 8356 28 1 275,4 306 

40 5,59 34 129 1763 28 1 315,3 0 

44 611,69 4994 160595 205512 28 1 336,0 3390 

46 88,36 722 28564 27109 28 1 306,8 774 

2228,19 15646 461808 582721 11353 

TVL 

plocha (ha) 

pCBP 

(m 3 b.k.) 

Zs 

(m 3 b.k.) 

Zc 

(m 3 b.k.) a t 

zásoba TP 

1/ha 

(m 3 b.k.) TC 4 rok (m 3 b.k.) 

20 330,71 1950 46150 78749 27 1 238,1 743 

22 856,06 5660 162141 186684 27 1 218,1 4751 

24 251,54 1631 46469 62268 27 1 247,5 1045 

28 29,34 300 7952 8081 27 1 275,4 295 

40 5,39 32 124 1699 27 1 315,3 0 

44 589,99 4817 154898 198221 27 1 336,0 3212 

46 85,16 696 27530 26127 27 1 306,8 748 

2148,19 15085 445263 561829 10794 

TVL 

plocha (ha) 

pCBP 

(m 3 b.k.) 

Zs 

(m 3 b.k.) 

Zc 

(m 3 b.k.) a t 

zásoba TP 

1/ha 

(m 3 b.k.) TC 5 rok (m 3 b.k.) 

20 318,11 1876 44391 75748 26 1 238,1 670 

22 824,06 5448 156080 179706 26 1 218,1 4539 

24 242,24 1570 44751 59966 26 1 247,5 985 

28 28,34 290 7681 7806 26 1 275,4 285 

40 5,19 31 119 1636 26 1 315,3 0 

44 568,29 4640 149201 190930 26 1 336,0 3035 

46 81,96 669 26495 25145 26 1 306,8 721 

2068,19 14525 428719 540937 10236 

TVL 

plocha (ha) 

pCBP 

(m 3 b.k.) 

Zs 

(m 3 b.k.) 

Zc 

(m 3 b.k.) a t 

zásoba TP 

1/ha 

(m 3 b.k.) TC 6 rok (m 3 b.k.) 

20 305,51 1802 42633 72748 25 1 238,1 597 

22 792,06 5236 150019 172727 25 1 218,1 4328 

24 232,94 1510 43033 57663 25 1 247,5 925 

28 27,34 280 7410 7530 25 1 275,4 275 

40 4,99 30 115 1573 25 1 315,3 0 

44 546,59 4463 143504 183640 25 1 336,0 2857 

46 78,76 643 25461 24163 25 1 306,8 695 

1988,19 13964 412175 520044 

111



TVL 

plocha (ha) 

pCBP 

(m 3 b.k.) 

Zs 

(m 3 b.k.) 

Zc 

(m 3 b.k.) a t 

zásoba TP 

1/ha 

(m 3 b.k.) TC 7 rok (m 3 b.k.) 

20 292,91 1727 40875 69748 24 1 238,1 524 

22 760,06 5025 143958 165749 24 1 218,1 4117 

24 223,64 1450 41315 55361 24 1 247,5 864 

28 26,34 269 7138 7255 24 1 275,4 265 

40 4,79 29 110 1510 24 1 315,3 0 

44 524,89 4285 137806 176349 24 1 336,0 2680 

46 75,56 617 24426 23182 24 1 306,8 669 

1908,19 13403 395630 499154 9119 

TVL 

plocha (ha) 

pCBP 

(m 3 b.k.) 

Zs 

(m 3 b.k.) 

Zc 

(m 3 b.k.) a t 

zásoba TP 

1/ha 

(m 3 b.k.) TC 8 rok (m 3 b.k.) 

20 280,31 1653 39116 66748 23 1 238,1 452 

22 728,06 4813 137898 158770 23 1 218,1 3906 

24 214,34 1389 39597 53059 23 1 247,5 804 

28 25,34 259 6867 6979 23 1 275,4 254 

40 4,59 28 106 1447 23 1 315,3 0 

44 503,19 4108 132109 169059 23 1 336,0 2502 

46 72,36 591 23392 22200 23 1 306,8 643 

1828,19 12842 379085 478262 8561 

TVL 

plocha (ha) 

pCBP 

(m 3 b.k.) 

Zs 

(m 3 b.k.) 

Zc 

(m 3 b.k.) a t 

zásoba TP 

1/ha 

(m 3 b.k.) TC 9 rok (m 3 b.k.) 

20 267,21 1576 37288 63628 22 1 238,1 379 

22 694,76 4593 131590 151509 22 1 218,1 3688 

24 204,64 1327 37805 50658 22 1 247,5 742 

28 24,24 248 6569 6676 22 1 275,4 243 

40 4,39 26 101 1384 22 1 315,3 0 

44 480,59 3924 126176 161466 22 1 336,0 2320 

46 72,36 591 23392 22200 22 1 306,8 645 

1748,19 12285 362922 457521 8017 

TVL 

plocha (ha) 

pCBP 

(m 3 b.k.) 

Zs 

(m 3 b.k.) 

Zc 

(m 3 b.k.) a t 

zásoba TP 

1/ha 

(m 3 b.k.) TC10 rok (m 3 b.k.) 

20 254,11 1499 35460 60509 21 1 238,1 306 

22 661,46 4373 125283 144247 21 1 218,1 3470 

24 194,94 1264 36013 48257 21 1 247,5 681 

28 23,14 237 6271 6373 21 1 275,4 232 

40 4,19 25 96 1321 21 1 315,3 0 

44 457,99 3739 120242 153873 21 1 336,0 2138 

46 72,36 591 23392 22200 21 1 306,8 648 

1668,19 11727 346758 436779 7474 

112



Etát: I.zóna-induktivně.................................................................................................13996 m 3 b.k. 

II.zóna (mínus TP1 v CZ I. a ochr.) časově strukturovaný etát: 99612 m 3 b.k. 

II.zóna (mínus TP1 v CZ I.a ochr.) snížen o 20% .............................................. 79690 m 3 b.k. 

TC (na decennium) .......................................................................................... 93686 m 3 b.k. 

Etát/rok ............................................................................................................... 9369 m 3 b.k. 

Odvození účelové těžby výchovného charakteru: 

Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku je stanoven pro každou 

porostní skupinu v ploše (ha) v souladu s rámcovými směrnicemi péče o les a pěstebními cíli a je 

uveden v hospodářské knize. V souladu s právními předpisy jsou v porostních skupinách na území I. 

zóny a v lesích ochranných mimo první zónu umístěny účelové těžby výchovného charakteru mimo 

jejich plochu i v objemu hroubí v m 3 b.k. a to podle stavu porostu a v souladu s rámcovými 

směrnicemi péče o les. Vzhledem ke způsobu zjišťování stavu lesa jsou účelové těžby výchovného 

charakteru mimo první zónu plánovány pouze v ploše a etát je počítán celkově bez rozlišení těžeb na 

předmýtní a mýtní. 

Minimální plošný rozsah výchovy do 40 let.........................................................................508,56 ha 

V I. zóně a v kat. 21a mimo I. zónu .............................................................................65,34 ha 

Z toho prořezávky (plánovány jen v ploše) ...........................................................14,93 ha 

Z toho probírky (plánovány v ploše a objemu) 536 m 3 b.k....................................50,41 ha 

V ostatních zónách mimo první .................................................................................443,22 ha 

Doporučená výchova .............................................................................................................625,86 ha 

V I. zóně a v kat. 21a mimo I. z. (plánována v ploše a objemu) 705 m 3 b.k................87,13 ha 

Z toho prořezávky v I. zóně (plánovány jen v ploše) .............................. .............. 2,29 ha 

Probírky v I. zóně (plánovány v ploše a objemu) ................................................. 83,51 ha 

V ostatních zónách mimo první a kat. 21a (plánována jen v ploše)....................... ..538,73 ha 

113



9.1.5 Bilance provoznÌch ˙kol˘ 

Tab. 9-3 Bilancovaný etát 

TVL 

decenální etát 

(m 3 b.k.) 

roční etát 

(m 3 b.k.) 

013 20 0,2 

015 535 54 

016 60 6 

20 6953 696 

22 38651 3865 

24 10307 1031 

28 2319 232 

40 223 22 

44 28042 2804 

46 6576 658 

roční etát/ha 

(m 3 b.k/ha/rok.) 

Celkem: 93686 9369 1,95 

Tab. 9-4 Bilance minimálního plošného rozsahu výchovných těžeb do 40 let věku 

Lesnický úsek Výchova do 40 let (ha) 

Braitava 70,23 

Lesná 99,65 

Větrník 79,11 

Lukov 57,33 

Nový Hrádek 81,49 

Šobes 47,33 

Vinohrady 37,7 

Devět mlýnů 35,72 

Celkem 508,56 

Tab. 9-5 Bilance umístěných účelových těžeb 

Lesnický úsek 

Umístěné účelové těžby 

(charakter TV) m3 

Umístěné účelové těžby 

(charakter TO) m3 

Braitava 301 3350 

Lesná 72 1610 

Větrník 268 970 

Lukov 168 2640 

Nový Hrádek 170 940 

Šobes 110 950 

Vinohrady 117 1095 

Devět mlýnů 35 1200 

Celkem 1241 12755 

114



9.2 Opat¯enÌ odchyln· od ustanovenÌ 

z·kona 289/1995 Sb. (§ 36 odst.1) 

Ve prospěch hospodaření v LHC Národní park Podyjí - lesy ve 

vlastnictví státu se zavádějí tato odchylná opatření od ustanovení 

lesního zákona: 

9.2.1 Holiny vzniklÈ v†porostech ponechan˝ch 

samovolnÈmu v˝voji 

V porostech lesů ochranných subkategorie 21a a porostech lesů 

zvláštního určení subkategorie 31c, náležejících k typům porostů 

cílovým (TP 1), které se nacházejí v cílové zóně I, neplatí povinnost 

zalesnění holin o velikosti nad 0,04 ha. Tyto porosty jsou již 

ponechány samovolnému vývoji a nepočítá se zde s žádnými 

lesnickými zásahy ani v případě vzniku holin v důsledku rozpadu částí 

těchto porostů. 

9.2.2 Prostor pro sekund·rnÌ sukcesi 

Pro podporu uplatnění kompletní sukcesní série, včetně zastoupení 

vývojových stádií přípravného lesa, je možno ponechat část 

obnovované plochy (nejen v případě umělé, ale i přirozené obnovy 

cílových dřevin) jako prostor pro zastoupení tzv. pionýrských dřevin 

(BR, OS, VR, atd.). Tento podíl nesmí přesáhnout 20% obnovované 

plochy, nejvýše však může dosahovat 0,1 ha z obnovované plochy. 

9.2.3 NezalesÚov·nÌ ¯edin nad vybran˝mi spoleËenstvy xerotermofyt˘ 

V porostních skupinách lesů ochranných subkategorie 21a a porostních skupinách lesů zvláštního 

určení subkategorie 31c nebudou zalesňovány řediny (porosty se zakmeněním nižším než 7) s 

výskytem společenstev xerotermních rostlin, které jsou zde předmětem ochrany (viz Tab.9-6). 

Tab. 9-6 Seznam dotčených porostních skupin, kde nebudou zalesňovány řediny 

Parcela č. - původ k.ú. JPRL 

plocha PSK / 

plocha se zakm. 

pod 7 [ha] 

Důvod udržování ředin 

345/1č., 335/10č. Vranov n.D. 12Ab1 3,48 / 2,54 stepní společenstva v okolí ptygmatických vrás 

1469č.-PK Čížov 24Fb1 4,58 / 4,58 vzácné lesostepní společenstvo 

136/1, 136/2, 147/3, Znojmo - Hradiště 70Cb41 1,34/ 1,34 vzácná společenstva lesostepí a starých zahrad 

161/1, 161/2, 161/3, 

155/23, 136-PK, 140-PK 

157/2 Znojmo - Hradiště 70Cb42 0,11 / 0,11 vzácná společenstva lesostepí a starých zahrad 

204/1, 206-PK Znojmo - Hradiště 70Cb43 0,65 / 0,65 vzácná společenstva lesostepí a starých zahrad 

968-GP Popice 77Fe1 2,44 / 2,44 výskyt chráněných rostlin 

968-GP Popice 82Fe21 1,44 / 1,44 biotop vzácných živočichů, stepní společenstvo 

531č., 534č. Havraníky 82Ed4 12,76 / 0,70 biotop vzácných živočichů, stepní společenstvo 

529č. Havraníky 82Cd2 2,63 / 2,63 vzácné vřesovištní společenstvo 

529č. Havraníky 82Cd2v 0,14 / 0,14 vzácné vřesovištní společenstvo 

529č. Havraníky 82Cd2y 1,22 / 0,25 vzácné vřesovištní společenstvo 

529č. Havraníky 82Cd3 4,59 / 3,20 vzácné vřesovištní společenstvo 

115



529č. Havraníky 83Bd1, 2, 3, 4 4,66 / 2,60 vzácné vřesovištní společenstvo 

81382č.-PK, 81383-PK Hnanice 85Ae2 0,46 / 0,46 vzácné stepní společenstvo 

81380-PK, 81381-PK 

81379-PK, 81377č.-PK 

81377č.-PK 

509/1 Hnanice 86Bd11 8,25 / 3,01 výskyt vzácných a chráněných rostlin a živočichů 

499/1č., 509/1č. 5273-PK Hnanice 86E 3,08 / 3,08 výskyt vzácných a chráněných rostlin a živočichů 

9.2.4 Ponech·nÌ, respektive vytvo¯enÌ a udrûenÌ snÌûenÈho zakmenÏnÌ 

nad vybran˝mi spoleËenstvy xerotermofyt˘ 

V porostních skupinách lesů ochranných subkategorie 21a a porostních skupinách lesů zvláštního 

určení subkategorie 31c bude ponecháno, resp. vytvořeno a udržováno snížené zakmenění nad 

vybranými společenstvy xerotermních rostlin. Doposud bylo toto opatření řešeno Rozhodnutím OkÚ 

Znojmo o ponechání, resp. vytvoření a udržení sníženého zakmenění ve vybraných porostech č.j. Les 

1481/221-1p/1997 Ing.TK ze dne 2.9.1998. Seznam dotčených porostních skupin je uveden v Tab.9-5 

a je totožný se seznamem v kapitole 9.2.3. 

9.2.5 RozöÌ¯enÌ seznamu melioraËnÌch a zpevÚujÌcÌch d¯evin 

Vzhledem ke specifickému poslání lesů Národního parku Podyjí (subkategorie 21a, 31c a 32f) se nad 

rámec vyhlášky č. 83/1996 Sb. považují za meliorační a zpevňující dřeviny následují druhy: 

Tab. 9-7 Seznam dřevin rostoucích v LHC NP Podyjí - lesy ve vlastnictví státu o které se rozšiřuje seznam 

MZD nad rámec vyhlášky 83/1996 Sb. 

Vědecký název 

Cerasus avium (L.) Moench 

Cerasus mahaleb (L.) Miller 

Malus sylvestris Mill. 

Padus avium Mill. 

Pyrus communis L. emend. Gearten. 

Pyrus pyraster (L.) Burgsd. 

Quercus cerris L. 

Quercus dalechampii Tenore 

Quercus frainetto Tenore 

Quercus polycarpa Schur 

Quercus pubescens Willd. 

Quercus virgiliana (Tenore) Tenore 

Rhamnus catharticus L. 

Sorbus aria (L.) Crantz 

Sorbus aucuparia L. emend. Hedl. 

Sorbus austriaca (G. Beck) Hedl. 

Sorbus carpatica Borb in C.K. Schneid. 

Sorbus danubialis (Jávorka) Kárpáti 

Sorbus domestica L. 

Sorbus gracea (Spach) Kotschy in Unger et Kotschy 

Sorbus hardeggensis Kovanda 

Sorbus torminalis (L.) Crantz 

Taxus baccata L. 

Český název 

třešeň ptačí 

mahalebka obecná 

jabloň lesní 

střemcha hroznovitá 

hrušeň obecná 

hrušeň polnička 

dub cer 

dub žlutavý 

dub uherský 

dub mnohoplodý 

dub pýřitý 

dub jadranský 

řešetlák počistivý 

muk obecný 

jeřáb ptačí 

muk rakouský 

muk karpatský 

muk dunajský 

oskeruše domácí 

muk krétský 

muk hardeggský 

břek obecný 

tis obecný 

116



9.3 V˝jimky ze z·kona o lesÌch Ë. 289/95 Sb. 

9.3.1 V˝jimka dle § 33, odst. 4 ñ m˝tnÌ ˙myslnÈ tÏûby v†porostech 

mladöÌch 80 let 

9.3.1.1 M˝tnÌ ˙myslnÈ tÏûby v†porostech do 80 let 

Důvodem pro mýtní úmyslné těžby v porostech do 80 let jsou přeměny nevhodných druhových 

skladeb porostů. Tyto přeměny se týkají akátových typů porostů u všech typů vývoje lesa s výjimkou 

TVL 016 a 40. Směrnice péče o les předpokládají posun obmýtí akátových typů porostů na 50 let při 

době obnovní 30 let, s počátkem obnovy ve 31 letech. Směrnice péče o les dočené tímto návrhem jsou 

součástí textové části. Dále je navržena účelová těžba v porostech přechodných a jehličnatých typů 

porostů v I. zóně NP. Seznam těchto porostů je uveden v následující tabulce. 

Tab. 9-8 Seznam porostů na výjimku pro provádění těžby v porostech mladších 80 let (dle § 33, odst. 4 lesního 

zákona) 

Oddělení 

Dílec 

Porost 

Psk 

Věk 

Plocha Psk [ha] 

Plocha těžby [ha] 

Způsob těžby 

Zóna NP 

Kategorie lesa 

3 A j 3 71 0,27 0,27 clonná seč 1 31c 

12 A d 2 71 2,80 1,00 clonná seč 1 31c 

16 C f 3 75 0,35 0,15 násek 1 31c 

24 E e 2 61 0,30 - jednotlivý výběr 1 31c 

25 B f 3 72 0,35 0,35 holá seč 1 31c 

27 F f 3 69 0,09 0,09 násek 1 31c 

38 E f 2 62 2,84 - jednotlivý výběr 1 31c 

38 E f 3 62 0,50 0,30 holá seč 1 31c 

43 C f 3 46 0,14 0,14 holá seč 1 31c 

62 A e 3 69 0,99 0,70 holá seč 1 31c 

63 G e 2 62 1,71 0,30 skupinová seč 1 31c 

63 J e 2 62 0,95 - jednotlivý výběr 1 31c 

83 B d 2 77 0,90 - jednotlivý výběr 1 31c 

83 B d 3 65 1,96 0,50 násek 1 31c 

9.3.1.2 M˝tnÌ ˙myslnÈ tÏûby v†porostech do 80 let ñ spoleËenstva 

xerotermofyt˘ 

Uvolňování společenstev xerotermofytů (viz tabulka č.9-6 v kapitole 9.2.3) výřezem náletových 

dřevin není považováno za těžbu mýtní úmyslnou v porostech mladších 80 let. 

9.3.2 V˝jimka dle § 31, odst. 6 ñ obnova a v˝chova lesnÌch porost˘ 

9.3.2.1 Lh˘ty zajiötÏnÌ kultur 

Pro všechny typy vývoje lesa v subkategorii 31c a 32f je navrženo prodloužení doby od vzniku holiny 

do zajištění kultur diferencovaně dle typů vývoje lesa z důvodu zalesňování výhradně listnatými 

117



dřevinami a jedlí, odpovídajícími skladbě potenciální přirozené vegetace, jež pomalu odrůstají buřeni 

a jsou vysazovány často na exponovaných či extrémních stanovištích. Návrh prodloužení doby od 

vzniku holiny do zajištění kultur je uveden v následující tabulce. 

Tab. 9-9 Prodloužení lhůty pro zajištění kultur dle typů vývoje lesa. 

Typ vývoje lesa 

Prodloužení (let) 

013 - reliktní bory +5 

015 - smíšené lesy extrémních stanovišť s převahou dubu +5 

016 - habro-lipové javořiny +5 

20 - kamenité a vysýchavé habrové doubravy s bukem +5 

22 - kyselé habrové doubravy s bukem +5 

24 - bohaté bukové doubravy s habrem +3 

28 – podmáčené olšiny a lužní společenstva +3 

40 - lipo-dubové bučiny s habrem +2 

44 - bohaté dubové bučiny s habrem +2 

46 - humusem obohacené a oglejené dubové bučiny +2 

9.3.2.2 Lh˘ty pro zalesnÏnÌ 

Při provádění mýtní úmyslné těžby formou clonné seče se při očekávání přirozené obnovy prodlužuje 

lhůta pro zalesnění o dva roky nad lhůtu stanovenou zákonem. 

118



10. Odchylky od z·kladnÌho protokolu 

V průběhu zpracování LHP došlo k následujícím odchylkám od základního protokolu (ZP) 

schváleného dne 25.4.2003: 

Kategorizace lesů – subkategorie 32f 

Nad rámec návrhu kategorizace lesů dle ZP byla navržena a vyhlášena subkategorie lesů zvláštního 

určení dle § 8, odst. 2, písm. f), lesního zákona – lesy potřebné pro zachování biologické 

různorodosti. Lesy této subkategorie se rozkládají výhradně v ochranném pásmu NP Podyjí na ploše 

40,48 ha. 

Kategorizace lesů – subkategorie 31a 

Subkategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 1, písm. a), lesního zákona – lesy v pásmech 

hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně byla vyhlášena v podstatě v původním rozsahu, tzn. 

dle schváleného zákresu linie PHO 1 z OPRL. Důvodem je skutečnost, že nedošlo k očekávaným 

změnám ve vylišení pásem hygienické ochrany I. stupně vodní nádrže Znojmo, které avizovalo Povodí 

Moravy, Dřevařská 11, Brno. Změny vylišení pásem hygienické ochrany vodních zdrojů v návaznosti 

na nový zákon o vodách proběhnou zřejmě až v roce 2003 a proto nemohou být zapracovány do 

tohoto LHP. Předpokládá se, že nové PHO 1 Vodní nádrže Znojmo bude vylišeno pouze do výše 

maximálního vzdutí vodní hladiny, což znamená, že nezasáhne do přilehlých lesních porostů LHC 

Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu. 

Pozemková evidence 

Nad rámec návrhu ZP a v souvislosti s projednáváním ZP pro LHP zpracovávané pro majetky obcí 

zasahující do NP a jeho ochranného pásma ze dne 10. 9. 2002 byly při identifikaci majetku 

respektovány následující změny: 

• do parcelní mapy vyhotovované jako podklad pro obnovu LHP byly doplněny parcely na LV 

Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo rozkládající se na 

území NP a jeho ochranného pásma. 

• odsouhlasení styků hraničních parcel a odstranění překryvů s lesními majetky, pro které 

zpracovával LHP, popř. LHO jiný zařizovatelský subjekt (Lesprojekt Brno, a.s.) 

Další podrobnosti jsou uvedeny v technické zprávě. 

Prostorové rozdělení lesa – definice porostu a porostní skupiny 

V souvislosti s vývojem „Směrnic pro tvorbu LHP na podkladu provozní inventarizace“ bylo 

v průběhu zpracování LHP použito následujících definic porostu a porostní skupiny, které více 

korespondují s cílem nové metody zařízení lesů: 

- Porost má shodné či alespoň příbuzné stanovištní podmínky směřující k podobné potenciální 

přirozené vegetací a které určují velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. 

Porost je tedy plošně vymezená část lesa v rámci dílce, která přísluší k jednomu konkrétnímu typu 

vývoje lesa. Porost je jednotka trvalá. Porosty tvoří rámec pro kategorie lesa. Výměra porostů neklesá 

pod 0,20 ha, nejedná-li se o les ve vlastnictví různých subjektů. Porosty jsou označeny malým 

písmenem, které vyjadřuje příslušný typ vývoje lesa. 

- Porostní skupina je dočasná proměnlivá nejnižší jednotka rozdělení lesa. Za porostní skupinu se 

považuje společenství jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, 

skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů 

a které je možno přiřadit k jednomu v rámci zařizovaného lesního hospodářského celku vymezenému 

typu porostu. Pro označení jsou použita jednomístná čísla počínaje 1, která vyjadřují příslušný typ 

porostu. Každý porost obsahuje nejméně jednu porostní skupinu. Výměra porostní skupiny by neměla 

119



klesnout pod 0,04 ha. Pro potřeby diferenciace pěstebních opatření v rámci porostu je u porostních 

skupin zavedeno označení druhu plánovaného zásahu pomocí indexů. Jsou použity indexy v podobě 

malých písmen latinské abecedy a, v, x, y, z. 

Prostorové rozdělení lesa – stanovení rámce zonace 

V návaznosti na změnu chápání porostu jako jednotky rozdělení lesa v nové metodě tvorby LHP (viz. 

směrnice pro tvorbu LHP na podkladu provozní inventarizace), kdy porost jednoznačně plošně 

vyjadřuje TVL (tudíž v rámci dílce nemusí být vždy plošně souvislý) byl porost využit jako rámec pro 

stávající zonaci NP. 

V základním rozdělení lesa jsou v několika případech nově zavedeny dílce označené písmeny X, Y, Z. 

Jedná se o dílce dočasného charakteru, které vznikly v reakci na skutečnost, že při konstrukci stávající 

zonace NP (především pak 1. zóny) nebylo vždy využito základních jednotek rozdělení lesa nebo 

dalších jiných hranic trvalého charakteru. Jelikož cílová zonace vždy respektuje stávající základní 

jednotky rozdělení lesa, při přechodu na cílovou zonaci NP ztratí dočasné dílce X, Y, Z opodstatnění 

a bude možné opět používat označení dílců původních. 

Tab. 10-1 Dočasné dílce X, Y, Z zavedené z důvodu průběhu stávající I. zóny 

Dočas. dílec Původ. dílec Dočas. dílec Původ. dílec 

7Z 7B 27X 27D 

8Z 8A 27Y 27C 

9Z 9B,E 27Z 27A 

18Y 18C 42Z 42A 

18Z 18B 46Y 46E 

22Y 22E 46Z 46J 

22Z 22C 86Z - 

26Z 26C 

Zjišťování stavu lesa – provozní inventarizace 

Oproti ZP byl upraven seznam hodnocených indikátorů šetřených při provozní inventarizaci (Tab. 11, 

ZP 2002). Přehled o rozsahu vyhodnocovaných úloh provozní inventarizace udává obsah vyhodnocení 

provozní inventarizace v příloze LHP. 

Zjišťování stavu lesa – zvláštní případy 

Pro popis porostů TVL 013 - reliktní bory (plocha 47,11 ha) bylo použito standardního hospodářskoúpravnického 

postupu (dle §§ 4, 7 vyhlášky č. 84/1996 Sb.). Důvodem byla nedostatečná přesnost 

vyhodnocených veličin statistické provozní inventarizace, jejíž příčinou byl nízký počet změřených 

inventarizačních ploch oproti plochám původně vygenerovaným v tomto TVL. Vlivem konfigurace 

terénu byla téměř polovina ploch navržených k měření prohlášena za plochy “neschůdné” (dle 

metodiky provozní statistické inventarizace, IFER, 2003) a případné doměření potřebného počtu inv. 

ploch bylo značně problematické a nezaručovalo reprezentativní výsledky neboť by se měřilo opět na 

přístupných částech TVL, které reprezentují značně odlišné růstové podmínky oproti částem 

nepřístupným. 

Podrobné plánování 

V rámci podrobného plánování nebylo oproti návrhu ZP využito označení porostních skupin indexy t 

a u. Plocha, popř. výše umístěné těžby (bez rozlišení na předmýtní a mýtní) jsou uvedeny u dotčených 

porostních skupin (pouze v 1. zóně NP a v lesích ochranných) v hospodářské knize. Označení 

porostních skupin indexem v bylo použito pouze pro plánování doporučených výchovných zásahů 

v ploše (v 1. zóně NP a v lesích ochranných i v m 3 ). 

120



Odvození závazných ustanovení LHP – max. celková výše těžeb 

Při odvození etátu bylo nad rámec základního protokolu použito při výpočtu časové strukturace. 

Podrobněji v kap. 9.1.4. 

Územní systém ekologické stability (ÚSES) 

V prvcích ÚSES nejsou vzhledem k poslání národního parku uplatňována odlišná pěstební opatření 

oproti zbývající části LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu a z tohoto důvodu není ani jejich 

přítomnost zvláštně indikována v popisu jednotlivých porostních skupin. 

Tvorba typů vývoje lesa 

V souvislosti s vývojem Směrnice pro tvorbu LHP na podkladu provozní inventarizace došlo 

v průběhu zpracování LHP k metodickému konsensu v otázce definování TVL a konstrukci jeho 

subjednotek (i v návaznosti na katalogizaci TVL). Z důvodu zachování metodické kompatibility byly 

tyto změny zpětně promítnuty do výstupů předkládaného LHP, viz následující definice: 

- Současné typy porostů (TP) jsou tvořeny aktuálními porosty s podobným typem hospodaření. TP 

charakterizuje podobná druhová skladba a prostorová struktura vedoucí v podobná pěstebně technická 

opatření (typ hospodaření, opatření, péče). 

- Segment typu porostu je společenství dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby 

dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů. (Např. 

konkrétní růstové stádium typu porostu). Jedná se o dočasnou jednotku pro diferenciaci plánovaných 

pěstebních opatření. Porostní skupiny jsou konstruovány podle segmentů typů porostů. 

Oproti návrhu ZP nebyl vylišován typ porostu 5 – pařeziny, jelikož Správa NP v průběhu zpracování 

LHP nezískala právo hospodaření k cca. 20 ha panonských pařezin. 

Rámcové směrnice péče o les 

V reakci na terénní šetření byly do Rámcových směrnic péče o les doplněny pěstební zásady pro 

akátové typy porostů (týká se všech TVL mimo 016 a 40). 

121



11. Technick· zpr·va 

Předložený LHP pro lesní hospodářský celek Národní park Podyjí - lesy ve vlastnictví státu byl 

vypracován podle ustanovení základního protokolu ze dne 24.5.2002 a v souladu s něm citovanými 

právními předpisy. Odchylky od základního protokolu jsou uvedeny v kap. 10. 

Pozemková evidence 

Jako podklad pro identifikaci parcel zahrnutých do LHP byla použita aktualizovaná katastrální mapa 

digitalizovaná, včetně zavedených parcel zjednodušené evidence. Při identifikaci parcel bylo dodržen 

požadavek na soulad v hraničních liniích sousedících lesních majetků, pro které byly vypracovány 

LHP, popř. LHO. V průběhu identifikace majetku byly zohledněny změny v použitých podkladech, 

které vznikly z důvodu, zpětného vykupování pozemků od restituentů, dodatečným dělením parcel 

geometrickými plány, dohledání a dosnímání parcel chybějících v KMD, oprav chybných parcelních 

čísel v KMD a zavedením parcel na LV Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního 

úřadu Znojmo. Závěrečná zpráva k identifikaci majetku NP Podyjí včetně tabelárních příloh je 

zařazena v přílohách textové části LHP. 

Tvorba skupin parcel 

Při tvorbě podkladové vrstvy skupin parcel byla respektována ustanovení ZP. Po dohodě se 

zadavatelem LHP byly vytvořeny plošně nesouvislé skupiny parcel uvedené v přiloženém seznamu. 

Pro výpočty LHP byla na celém LHC použita plocha, a to z důvodů překročení odchylky dle § 7, 

písm.b, vyhl. č. 84/1996 Sb. nebo zařazení parcel zjednodušené evidence do skupin parcel. 

Využití leteckých snímků 

Pořízení a zpracování obrazového materiálu pro území Národního parku Podyjí zajistila firma Geodis 

Brno, s.r.o. Digitální plán náletu byl vytvořen v prostředí Microstation. Z tohoto plánu byly odečteny 

souřadnice lomových bodů lokalit na digitálních TM 1: 50 000 mapách a tyto souřadnice byly 

přetransformovány do systému WGS 84 a nahrány do palubního počítače letadla, který pomocí 

příjmu signálů z družic GPS zabezpečil provedení přibližovacího manévru v lokalitě a přesné 

exponování jednotlivých snímků v předem určeném místě. Mise byla vedena pro úsporu počtu přímo 

signalizovaných bodů jako mise DGPS s bázovou stanicí v lokalitě. Nadmořské výšky terénu byly 

odečteny z topografických map a byly vypočteny výšky letu na jednotlivých náletových osách. 

Snímkování bylo provedeno kamerou RMK TOP 15 od firmy Carl Zeiss závod Oberkochen dne 

13.8.2001. 

Filmový materiál byl vyvolán na speciálním vyvolávacím stroji COLENTA 30 9tank procesem C-41. 

Po vyvolání byl pás negativů leteckých snímků nařezán na jednotlivé letecké měřické snímky a těmto 

snímkům byla přiřazena archivační čísla a vyhotovena digitální přehledka lokality. Snímky byly 

skenovány na skeneru PhotoScan TD1 na hustotu 21 mikrometrů tj. cca 1200 dpi, tj. při měřítku 

snímkování 1 : 10 000 je g.e. 21cm. Po naskenovaní snímků byla provedena IO a RO a spočtena AAT 

se známými středy projekcí. Ortogonalizované snímky byly barevnostně korigovány a byly stanoveny 

meze pro použití jednotlivých snímků do výsledné mozaiky (seamlines). Poloautomaticky pak bylo 

provedeno mozaikování do celkové ortofotomapy. 

Z obdržených leteckých snímků byl pomocí programu Erdas Imagine – OrthoBase Block Tool 

vytvořen stereoblok leteckých snímků pro vyhodnocení lesnického detailu. Ortofotomapy se využilo 

jako podkladu pro některé malé úpravy po vyexportování vektorů ze Stereo Analystu. Po 

zkomprimování se ortofotomapy využilo při venkovních šetřeních zařizovatele. Metoda hodnocení z 

leteckých snímků ve Stereo Analystu využívá tzv. stereovidění; k tomuto vjemu dochází v průniku 

dvou snímků, které se překrývají. 

122



Vyhodnocení hranic trvalého rozdělení lesa a lesnického detailu 

Výchozími podklady pro vyhodnocení lesnického detailu byla digitální vrstva skupin parcel, která 

vznikla na podkladu katastrální mapy digitalizované a vrstva hranic trvalých jednotek rozdělení lesa a 

lesnického detailu dle minulého LHP. V programu ArcView byly mapové vrstvy vyexportovány do 

liniových vrstev stávajících hranic oddělení, dílců a porostního detailu. Tyto liniové vrstvy byly 

následně použity jako podklad pro vyhodnocení skutečného stavu. Ve Stereo Analystu 1.1. byl 

vytvořen projekt se stereoblokem leteckých snímků a s novými vektorovými vrstvami: vrstva hranice 

majetku NP Podyjí, vrstva cest, vrstva typů porostů, oddělení, dílce a vrstva detailu. Tyto vektorové 

vrstvy byly zařazeny do podkladových map v FM projektu “Taxace” a s využitím ortofotomapy byly 

v terénu konfrontovány se skutečným stavem v terénu. Po případné editaci se tak staly výchozím 

podkladem pro tvorbu lesnické mapy. 

Technologie využité při venkovních šetřeních 

Taxační data byla při venkovním šetření zařizovatele shromažďována pomocí softwaru Field-Map 

v projektu “Taxace“. Veškeré podkladové informační vrstvy (typologická mapa, porostní mapa 

minulého LHP, letecký snímek, vrstvy vyhodnocení leteckého snímku a k nim připojené databáze, 

zonace NP) byly součástí projektu “Taxace” a sloužily jako podklad v rozhodovacím procesu 

zařizovatele v konkrétním porostu. Rovněž pro venkovní šetření provozní inventarizace byl využit 

software Field-Map (více v části Vyhodnocení provozní inventarizace). 

Personální zajištění prací na LHP 

Venkovní šetření provozní inventarizace provedli pracovníci inventarizačních skupin pod vedením 

Ing. Miroslava Michalce a Ing. Ladislava Řežaba v termínu od 1.11. 2001 do 20.5.2002. 

Popis lesních porostů provedli v termínu od 1.6.2002 do 20.11.2002 níže uvedení projektanti HÚL: 

Ing. Jaroslav Ponikelský – l.ú. Lesná – část (odd. 13, 14, 31 – 33, 91), l.ú. Šobes (odd. 54 – 60, 61), 

l.ú. Devět Mlýnů – část (odd. 82 – 84, 85č.), 

Ing. Ladislav Řežab – l.ú. Lesná - část (odd. 12, 15 – 18), l.ú. Větrník - část (odd. 22č, 25 – 26), l.ú. 

Lukov – část (odd. 27 – 41), 

Ing. Jiří Zahradníček - l.ú. Braitava (odd. 1 – 11), l.ú. Větrník - část (odd. 22č., 23, 24), l.ú. Nový 

Hrádek (odd. 42 – 53), l.ú. Šobes – část (odd. 61), l.ú. Vinohrady (odd. 63 – 81), l.ú. Devět Mlýnů – 

část (odd. 85č., 86 – 90). 

Na přípravě podkladů a kancelářském zpracování LHP se podíleli: 

Ing. Martin Černý CSc. - příprava a vyhodnocení provozní inventarizace, 

Ing. Viktor Nimrichtr – programování, 

Ing. Jan Pařez CSc. - vyhodnocení provozní inventarizace, 

Ing. Jaroslav Ponikelský – koordinace prací, sestavení náležitostí a výpočty LHP, 

Ing. Miloš Sedláček – GIS, identifikace majetku, kartografické výstupy, 

Ing. Ladislav Řežab – sestavení náležitostí a výpočty LHP, 

Ing. Jiří Zahradníček - sestavení náležitostí a výpočty LHP, 

Pracovní kolektiv Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů, s.r.o. – dílčí spolupráce. 

Poděkování: 

Poděkování zpracovatelů LHP za spolupráci a pomoc zasluhují: 

Dr. Ing. Tomáš Vrška, Ing. Petr Vančura, Ing. Milan Pořízka, pracovníci Lesní správy Čížov, Martina 

Lazárková, Ing. Martin Kouřil, Jaroslav Svoboda, bratranci Jelínkovi, Ing. Vladimír Zatloukal, 

Dr.Ing. Jaromír Macků. 

123



12. P¯Ìlohy 

Tabulka plochová 

Základní protokol 

Závěrečná zpráva k identifikaci majetku Národního parku Podyjí 

Rozhodnutí o kategorizaci 

Rozhodnutí o uznání zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin 

Průvodní list LHP 

Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody 

Závěrečný protokol 

Rozhodnutí o schválení LHP 

13. SamostatnÈ p¯Ìlohy 

Příloha č. 1 

Příloha č. 2 

Vyhodnocení provozní inventarizace 

Metodika terénního šetření provozní inventarizace 

124

TextovÃ¡ ÄÃ¡st LHP - NÃ¡rodnÃ­ park PodyjÃ­

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

TextovÃ¡ ÄÃ¡st LHP - NÃ¡rodnÃ park PodyjÃ