Compaq Computer, s

Soudobé trendy v oblasti prostředků mobilních 

informačních a komunikačních technologií 

Narek Oganesjan 

narek@oganesjan.cz 

Abstrakt: Cílem tohoto textu je zprostředkovat pohled na oblast soudobých 

prostředků mobilních informačních a komunikačních technologií (mICT) spolu s trendy 

s nimi souvisejícími. 

Text se zabývá definicí, charakteristickými znaky a současným stavem prostředků 

mICT (typy zařízení, operační systémy). Následně jsou analyzovány klíčové soudobé 

trendy související s předmětnou oblastí, jako jsou Post-PC resp. PC+ éra, koncept 

BYOD, virtualizace (VDI), cloud computing a rozvoj broadband konektivity. 

Klíčová slova: mobilní zařízení, chytrý telefon, tablet, Post-PC éra, BYOD, 

virtualizace, VDI, cloud computing, broadband, LTE, iOS, Android, Windows Phone. 

Abstract: The aim of this text is to provide a view on contemporary means of mobile 

information and communication technologies (mICT) along with the trends associated 

with them. 

The text deals with the definition, characteristics and current situation of mICT devices 

(device types, operating systems). Subsequently, key contemporary trends related to 

the subject area, such as Post-PC or PC+ era, BYOD concept, virtualization, cloud 

computing and the development of broadband connectivity are analyzed. 

Key words: mobile device, smartphone, tablet, Post-PC era, BYOD, virtualization, 

VDI, cloud computing, broadband, LTE, iOS, Android, Windows Phone 

1. Úvod 

V současném ekonomickém prostředí, zmítaném recesí, kdy je třeba provádět veškerá 

manažerská rozhodnutí s maximálním množstvím relevantních informací, v co 

nejkratším čase, je pro organizace rychlý přístup k informacím kdykoli a odkudkoli, 

důležitější než kdy předtím. Aktuální informace, navíc získané včas, již nepředstavují 

pouhou konkurenční výhodu, nýbrž se staly doslova nutností. Ať se již jedná 

o sofistikované exekutivní činnosti manažerů či zcela „běžné“ rutinní činnosti např. 

obchodních zástupců nebo pracovníků ve skladu, všechny dnes vyžadují permanentní 

přístup k podnikovému informačnímu systému, čemuž nahrává i skutečnost, že k tomu 

nezbytné mobilní technologie doznaly za posledních několik málo let značného 

rozvoje, a to jak ve světovém, tak i tuzemském měřítku. Jedná se zejména o oblast 

mobilní datové konektivity a samotná koncová zařízení. Jako příklad lze uvést dnes 

běžně dostupnou technologii širokopásmového přístupu k Internetu prostřednictvím 

mobilní sítě HSPA+ či nastupující technologii LTE, poskytující, na rozdíl od 

předchozích generací, ještě vyšší přenosové rychlosti a v případě LTE Advanced (4G) 

i přenos hlasu plně po IP a samozřejmě nelze opomenou ani čím dál vyšší dostupnost 

těchto technologií, z hlediska na ně vynaložených nákladů. 

SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 2/2013 51


2. Prostředky mobilních ICT 

Encyklopedický slovník popisuje termín mobilní jako přenosný, schopný přemístění. 

Prostředky mICT tedy nazveme takové prostředky, které „jsou přenosné“. Tato, na 

první pohled vágní, definice má své opodstatnění, neboť význam slova mobilní je 

v čase relativně proměnlivý. Tak např. laptop používaný před bezmála pětadvaceti lety 

bychom dnes za mobilní zcela jistě neoznačili. Definujme si tedy nyní pro potřeby 

tohoto textu jednotlivé komponenty mICT – mobilní technické prostředky (zařízení), 

mobilní komunikační technologie a služby a mobilní aplikace. 

2.1 Mobilní technické prostředky (zařízení) 

Jako mobilní si pro potřeby tohoto textu označíme technický prostředek, který: 

má ideálně kapesní rozměry, případně o něco větší a hmotnost ideálně 

nepřesahující 500g, 

lze jej při obsluze držet nejlépe v jedné ruce (tj. technický prostředek není 

třeba kvůli obsluze pokládat na stůl apod.), 

k obsluze je využíváno dotykové ovládání prostřednictvím dotykového 

displeje, 

disponuje bezdrátovou konektivitou WWAN, WLAN, WPAN. 

Z výše uvedeného výčtu vlastností plyne, že pro naše potřeby jako mobilní označíme 

pouze některé technické prostředky (např. chytrý telefon nebo tablet). Notebook či 

ultrabook už v tomto kontextu uvažovat nebudeme. 

2.2 Mobilní komunikační technologie a služby 

Mobilní komunikační technologie a služby musí umožnit komunikaci (tj. výměnu dat) 

mezi jednotlivými technickými prostředky (mobilními zařízeními, servery): 

kdykoli při požadavku na komunikaci, navíc v režimu on-line, při maximální 

rychlosti a minimální latenci, 

ve vymezeném prostoru (místnost, budova, stát, jiný region apod.), tj. nesmí 

omezovat fyzický pohyb mobilního technického prostředku. 

Příkladem mobilních komunikačních technologií a služeb je bezdrátové připojení k síti 

Internet prostřednictvím WWAN (HSPA+, LTE) nebo WLAN (WiFi). 

2.3 Mobilní aplikace 

Za mobilní označíme aplikační programové vybavení, které je možné provozovat na 

mobilním technickém prostředku. Pokud aplikace vyžaduje komunikaci s jinými 

technickými prostředky, zařízení pak musí využít mobilní komunikační technologie a 

služby. Příkladem mobilních aplikací jsou např.: produkty mobilní kanceláře, 

specializované bankovní, ekonomické či OCR/OBR aplikace apod. 

2.4 Charakteristické znaky prostředků mICT 

Výhody oproti „klasickým“ prostředkům ICT: 

fyzická mobilita – umožňují fyzický pohyb s technickým prostředkem 

(zařízením), práci v terénu; uživatel nemusí být přítomen u technického 

prostředku, technický prostředek „cestuje“ s ním, 

52 

SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 2/2013

Soudobé trendy v oblasti prostředků mobilních informačních a komunikačních technologií 

komunikační mobilita – přenos dat se může uskutečňovat při fyzickém 

pohybu mobilního zařízení, 

nové, specifické způsoby ovládání akcentující mobilitu při jejich používání, 

dokonalá portabilita, tj. malé rozměry a nízká hmotnost. 

Mobilní prostředky mají pochopitelně proti těm „klasickým“ také jisté nevýhody: 

z malých rozměrů plynoucí horší ovladatelnost ve smyslu vytváření obsahu, 

což je předurčuje zejména pro jeho konzumaci, 

nižší výpočetní výkon technického prostředku plynoucí z malých rozměrů, 

nízké hmotnosti zařízení a omezeného zdroje energie, tento nedostatek však 

lze jistým způsobem kompenzovat prostřednictvím VDI, 

potřeba mobilního zdroje energie, který je kapacitně omezen a po určitém 

čase je třeba jej dobít, popřípadě vyměnit, 

o něco nižší přenosové rychlosti v rámci bezdrátové konektivity, což opět lze 

prostřednictvím VDI jistým způsobem eliminovat, 

vyšší bezpečnostní riziko spojené s jejich používáním (možnost ztráty, 

odcizení, poškození, zneužití apod.). 

3. Současný stav prostředků mICT 

Svět mobilních technologií je jedním z nejdynamičtěji se vyvíjejících odvětví vůbec, 

čemuž odpovídá i současná situace v této oblasti, a to ať už se jedná o operátory 

implementované infrastrukturní technologie a na nich postavené služby, tak zejména i 

o samotná koncová zařízení. Tato zařízení v současnosti disponují výkonnými 

hardwarovými prostředky, konkrétně čtyřjádrovými, resp. osmijádrovými procesory, 

velkým množstvím operační paměti (kolem 2GB), značným množstvím úložné 

kapacity (64GB i více) a především displeji s vysokým rozlišením (Full HD). Tyto, na 

své rozměry výkonné hardwarové prostředky, však vyžadují stále větší množství 

energie, přičemž růst kapacity akumulátorů je za použití současných technologií 

výroby značně limitován. I když výzkum v oblasti vývoje nových, alternativních 

technologií probíhá již delší dobu, jejich reálné nasazení je zatím relativně 

v nedohlednu. Například o technologii tzv. palivových článků, která se jeví jako 

perspektivní, se hovoří již více než deset let (Zadražil, 2001), ovšem reálné produkty 

zatím byly prezentovány pouze na veletrzích či výstavách, a to pouze ve formě 

přídavných zařízení nikoli však jako nativní součást prostředků mICT (ENDERLE, 

2013). Osobně se domnívám, že se vývoj bude ubírat o něco jiným směrem neboť 

rozšíření palivových článků v podobě, v jaké byly dosud prezentovány, brání jejich 

velké rozměry, relativně vysoká cena a fakt, že stále netvoří nativní součást 

prostředků mICT. 

Co se mobilních zařízení týče, současnost na jejich trhu, patří právě tzv. chytrým 

telefonům a zařízením jim příbuzným, jako jsou např. tablety. Zde není ovšem bez 

zajímavosti, že současnou konstrukcí (rozměry, ergonomie ovládání, velikost displeje, 

přítomnost operačního systému s možností snadné instalace aplikací) tato zařízení 

spíše připomínají dnes již takřka zapomenutá PDA resp. MDA (PDA s telefonními 

funkcemi) než jejich logické předchůdce, tzv. chytré telefony první generace, založené 

na operačním systému Symbian, které se začaly objevovat v produkčním nasazení již 

před, více jak deseti lety. 



Obrázek 1: Srovnání konstrukce MDA, soudobého chytrého telefonu a tzv. 

chytrého telefonu první generace. Zdroj: 

http://www.pdamobile.cz/index.php?ind=catalog&id=91 

http://prices.itreviews.com/productinfo/164562/samsung-ativ-s-i8750-silver 

http://pdadb.net/index.php?m=specs&id=894&c=nokia_9500_communicator 

Co se operačních systémů těchto zařízení týče, je třeba podotknout, že se vývoj v této 

oblasti ubíral zcela mimo původní predikce. Zatímco chytré telefony první generace 

s OS Symbian, kterým byl původně dáván velký potenciál dnes pomalu, ale jistě 

„dožívají“ a pokus o jejich symbianovou renesanci se nezdařil, ovládly tento trh zcela 

nové chytré telefony, vybavené operačními systémy Android (současná nejrozšířenější 

verze 4.0 Ice Cream Sandwich a 4.1/4.2 Jelly Bean) od společnosti Google a iOS 

(současná verze 6) od společnosti Apple. Operační systém Windows Phone 

(současná verze 8) od společnosti Microsoft a BlackBerry (současná verze 10) od 

společnosti Research In Motion (RIM) dnes obdobně jako i v minulosti zaujímají spíše 

marginální roli. Zde je nutno poznamenat, že to byla právě společnost Apple, která 

prostřednictvím inovací zhmotněných v podobě chytrého telefonu iPhone a později 

též tabletu iPad, nastartovala dnešní boom a de facto i standard ve výrobě chytrých 

mobilních zařízení. (HOLZMAN, 2013) 

Jak už bylo zmíněno, na trhu mobilních zařízení jsou v současnosti nejrozšířenější 

přístroje s operačním systémem Android, který představuje otevřenou platformu, tj. je 

implementován do zařízení různých výrobců, z nichž mezi nejvýznamnější patří 

společnost Samsung, mezi další pak např. společnosti: HTC, Sony, Motorola, LG a 

Google. Druhým nejrozšířenějším mobilním operačním systémem je v současnosti 

iOS, (poslední verze iOS6) společnosti Apple, který tvoří naopak platformu uzavřenou, 

tj. je implementován výhradně v produktech společnosti Apple, iPhone (poslední 

model iPhone 5) a iPad, (poslední model iPad Mini). Okrajovým pak zůstává operační 

systém Windows Phone společnosti Microsoft, která se v současnosti snaží zvětšit 

svůj tržní podíl strategickou alianci se společností Nokia, jejíž v minulosti úspěšný a 

dlouho používaný OS Symbian dnes již „dožívá“. Je též třeba zmínit, že krom určitého 

katalyzátoru v podobě přístroje iPhone, sehrály v procesu masového rozšíření 

soudobých chytrých mobilních zařízení jistou, neméně významnou roli i další faktory, 

54 



jako jsou dostupnost levné a rychlé datové konektivity, dostatek aplikací a služeb 

nabízených třetími stranami a v nepolední řadě i jistá vlna módních trendů. 

Obrázek 2: Podíl mobilních operačních systémů na trhu celosvětově 

za posledních 10 měsíců 

Zdroj: http://gs.statcounter.com/#mobile_os-ww-monthly-201205-201302 

3.1 Typy zařízení 

V rámci celého portfolia mobilních zařízení lze identifikovat dvě základní kritéria jejich 

členění, a to podle velikosti (úhlopříčka a rozlišení displeje) a podle v nich 

implementovaného operačního systému. 

Z hlediska velikosti můžeme rozlišit dva základní typy zařízení, a to chytrý telefon a 

tablet. Co se chytrého telefonu týče, velikost úhlopříčky jeho displeje se pohybuje 

v rozmezí od 3 do 5 palců, u tabletů pak v rozpětí od 7 do 13 palců. Hmotnosti 

jednotlivých přístrojů jsou závislé především na jejích rozměrech a použitých 

materiálech. Co se výkonových parametrů týče, jsou na tom, až na rozlišení displeje 

oba typy zařízení velmi podobně. Odlišnost obou zařízení lze též spatřovat 

v přítomnosti či absencí telefonních funkcí, přičemž chytré telefony telefonními 

funkcemi disponují vždy. V poslední době se však začínají objevovat i zařízení, která 

se rozměry svých displejů nacházení právě na pomezí mezi chytrými telefony a 

tablety, ale zůstává otázkou, zdali se takováto zařízení na trhu uchytí a případně tak 

dají tak vznik celé nové kategorii zařízení nebo po neúspěšném pokusu za nedlouho 

z trhu zmizí. 

Co se instalovaného operačního systému týče, můžeme rozlišit tři nejrozšířenější 

skupiny zařízení, a to zařízení s OS Android, iOS, a OS Windows Phone. Krom těchto 

tří jsou na trhu ještě další operační systémy, které buď již jen „dožívají“ nebo zaujímají 

zcela nevýznamný tržní podíl. Např. Symbian Belle, BlackBerry či MeeGo. 



Obrázek 3: Porovnání velikosti chytrého telefonu a tabletu. 

4. Soudobé trendy 

4.1 Post-PC éra 

Zdroj: http://sunsentinelb2b.wordpress.com/ 

S masovým rozvojem používání mobilních zařízení se v poslední době velmi často 

začíná hovořit o nástupu tzv. post-PC éry, kterou poprvé definovala společnost Apple, 

konkrétně její CEO Tim Cook. Jednoduše řečeno, post-PC éra spočívá 

v trendu postupného vytlačování PC (desktopů a notebooků) novými, mobilními 

zařízeními jakými jsou dnes tablety či chytré telefony a předpoklad je takový, že by 

PC, v podobě jak je známe dnes, měla v dohledné době nahradit zcela. 

Tato na první pohled zajímavá a revoluční myšlenka má však několik podstatných 

nedostatků, z nichž nejmarkantnějším je zejména problematika vytváření obsahu na 

těchto nových zařízeních, která jsou v současné době určena prakticky výhradně 

právě k jeho konzumaci, a to jak svou ergonomií ovládání či výkonem, tak i funkční 

výbavou. V jistém ohledu by se sice mohlo zdát, že tento fakt není až takovou 

překážkou, jelikož, v závislosti na používaných službách a aplikacích, dle (Fáborský, 

2012) okolo 1% domácích uživatelů digitální obsah aktivně vytváří, 9% obsah šíří nebo 

s ním interaguje a zbylých 90% ho pouze pasivně konzumuje. Zcela odlišná situace 

ovšem panuje ve sféře korporátních uživatelů, kde je produkce nejrůznějšího 

digitálního obsahu každodenní rutinní činností. A právě zde má PC, ať už v podobě 

desktopu či notebooku, stále nezastupitelnou roli, přičemž se zde nejedná pouze 

samotnou ergonomii ovládání, ale též o mnohem vyšší výkon, velmi rychlou 

56 



konektivitu a obrovské množství robustních ekonomických aplikací s leta vyvíjenou a 

customizovanou funkcionalitou, které jsou pro podniky nepostradatelné. Navíc 

omezené rozpočty dnes znatelně prodlužují životní cykly nakoupených informačních 

technologií, takže i více jak pět let staré aplikace nebývají ve firmách žádnou výjimkou. 

Obrázek 4: Porovnání počtu dodaných zařízení (Desktop / Notebook / 

Smartphone / Tablet) v období 2005-2015 

Zdroj: KPCB (http://blog.mainstreet-apps.com/2013/03/11/what-is-a-mobile-app-andwhy-all-the-hype/) 

Vezmeme-li v úvahu i tento úhel pohledu, začíná se post-PC éra dle (Zugec, 2011) 

spíš než jakýsi dlouhodobý trend, jevit jako jakási módní vlna, na které se pak nejvíce 

„vezou“ zejména domácí uživatelé podléhající módním trendům (tzv. early adopters), 

kteří stejně tak rychle, jak nové technologie přijímají, tak je i opět opouštějí, aniž by jim 

skutečně porozuměli. Paradoxem pak zůstává, že právě tito uživatelé, kteří často 

přijímají a odkládají nové technologie, tak jak jim to módní „slapové jevy“ diktují, 

potřebují mít svá data bezpečně a z hlediska kompatibility pro potřeby následné 

migrace dostupně uložena. To v konečném důsledku vede k tomu, že tato jejich módní 

„oscilace“ probíhá kolem pevného středobodu, kterým není nic jiného než právě PC. 

Samozřejmě, že relativně rychlá penetrace těchto nových mobilních zařízení do 

korporátní sféry, a to ať už klasickou formou, tj. plánovaným nákupem IT útvaru nebo 

formou BYOD, je faktem, který nelze popřít, ani přehlížet. Zcela jistě však v tomto 

směru nelze hovořit o jednoznačně nastupující post-PC éře v korporátním prostředí. 

Mnohem vhodnější by zřejmě bylo tuto vývojovou etapu nazvat dle (Zugec, 2011) tzv. 

PC-plus érou, pro kterou je charakteristické právě používání více různých zařízení 

uživatelem s ohledem na vhodnost jejich užití, přičemž tato zařízení disponují 



společným přístupem k datům (např. pomocí cloudových služeb, resp. osobního 

cloudu) a velmi snadnou správou. Tento pohled se jeví jako zcela logický, jelikož např. 

chytrý telefon, který vyniká svou ultra mobilitou, díky níž umožňuje svému uživateli 

přístup k firemnímu obsahu prakticky kdykoli a odkudkoli, však ani zdaleka 

nedisponuje výkonem desktopu nebo notebooku, a to už ani nemluvě o ergonomii 

ovládání v souvislosti se zadáváním dat či jinými způsoby vytváření obsahu. Zde je 

nutno poznamenat, že právě výše zmíněná problematika nedostatečného výkonu 

mobilních zařízení dala nový rozměr nástrojům virtualizace, konkrétně pak oblasti VDI 

(Virtual Dektop Infrastrukture) a v obecné rovině pak podpořila trend přesunu výkonu 

z koncových zařízení do datacenter (privátních či veřejných), což právě představuje 

jeden z hlavních hnacích motorů rozvoje cloudových služeb. 

4.2 BYOD 

Bring Your Own Device, je novým trendem v oblasti penetrace mobilních zařízení do 

korporátního prostředí. Jednoduše řečeno, spočívá v integraci privátních mobilních 

zařízení, přinesených zaměstnanci do informačního systému zaměstnavatele. Je třeba 

poznamenat, že na rozdíl od klasického schématu zavádění nových technologií 

v rámci podnikového informačního systému, kdy o tomto kroku cíleně a plánovaně 

rozhodne vnitropodnikový IT útvar v součinnosti s vedením a ostatním dotčenými 

útvary organizace, v tomto případě je tomu jinak. Je to právě tlak vyvíjený ze strany 

zaměstnanců, který vedení organizace a příslušný IT útvar k tomuto kroku přiměje. 

Samotný BYOD není dle (Onisick, 2011) až zase tak nový koncept, jak by se mohlo na 

první pohled zdát, například společnost Cisco již v minulosti umožňovala svým 

zaměstnancům přinést si svůj notebook a používat ho k práci v rámci firemního prostředí, 

ovšem nebyla jim v kontextu tohoto modelu poskytována prakticky žádná nebo jen 

minimální podpora IT útvarem, což se pozitivně odráželo v tom, že tento útvar nebyl 

zbytečně přetěžován. A právě jedním z negativ dnešního BYOD trendu je dle (Messmer, 

2012) přetěžování vnitropodnikových IT útvarů ve smyslu nadužívání technické podpory 

k privátním mobilním zařízením zaměstnanců. Nemalou roli v tom též sehrává značná 

diverzita platforem, kterou se tato zařízení vyznačují. V konečném důsledku to pak vede ke 

zvyšování nákladů spojených se službami vnitropodnikového IT. 

Výše zmíněná problematika správy těchto zařízení však nepředstavuje zdaleka jediné 

negativum BYOD trendu. Dalším, neméně závažným je pak dle (Polák, 2012) otázka 

bezpečnosti, a to nejen z hlediska komplikovanějšího nastavení a správy 

bezpečnostních politik v organizaci, ale též ve smyslu možného, snadného úniku 

firemních dat ze zařízení, chráněných vlastnickými právy uživatelů, což v konečném 

důsledku obnáší další nákladové položky vynaložené v oblasti hospodaření 

organizace. Zde je též třeba poznamenat, že nákladovou stránku zavedení BYOD 

zvyšuje i iniciativa zaměstnanců nechat si hradit náklady spojené s užíváním svých 

privátních zařízení, jako jsou poplatky za telefonické a datové služby, pozáruční servis 

těchto zařízení apod. 

Krom již zmíněných negativ je též třeba zmínit jistá pozitiva, která (Klaška, 2012) 

s sebou tento trend pro organizaci přináší. Jedná se především o úspory spojené 

s pořízením těchto zařízení a jejich následném vykazování v majetku společnosti, 

případně i jejich pozdější likvidací. Dalším, jistě nezanedbatelný přínosem BYOD je 

vyšší flexibilita a mobilita zaměstnanců, což se následně odráží i v celkové efektivitě 

jimi odváděné práce. Jistým způsobem pak BYOD může zvedat atraktivitu společnosti 

v očích nově příchozích zaměstnanců. 

58 



V rámci soudobého BYOD lze též spatřovat jistou nespojitost v nástupu tohoto trendu, 

který přichází v určitých vlnách, iniciovaných vždy existencí určitého katalyzátoru. Tak 

např. u první vlny, proběhnuvší před zhruba více než rokem byl jako tento katalyzátor 

identifikován právě chytrý telefon iPhone společnosti Apple a zajímavé je, že ti, kdo 

BYOD šíření v rámci tzv. první vlny zejména napomáhali, byli samotní firemní 

manažeři, jelikož právě iPhone pro ně představoval, přiměřeně sofistikovaný, navíc 

snadno ovladatelný a dostatečně elegantní nástroj. 

Další vlna BYOD pak, přichází nyní, a to především s masovějším užíváním tabletů a 

chytrých telefonů, zejména s implementovaným operačním systémem Android, který 

se ve verzi 2.3 resp. 4.0 a 4.1/4.2 stal již plně použitelný pro korporátní prostředí. 

Zajímavé též je, že zde se již, na rozdíl od první vlny, šiřiteli tohoto trendu stávají i 

samotní řadoví zaměstnanci. 

Z hlediska predikce budoucího vývoje je v této oblasti velmi složité stanovit nějaký 

závěr. Zřejmé je, že tento trend bude ještě nějakou dobu pokračovat, ovšem v jaké 

podobě se s ním za pár let setkáme a pokud vůbec, není v tuto chvíli zcela jasné. Je 

totiž velmi pravděpodobné, že se může obdobně jako u post-PC jednat jen o určitou 

módní vlnu na které se více či méně „povezeme“ až do doby než ji přebije vlna jiná. 

Obrázek 5: BYOD na vrcholu očekávání Hype křivky společnosti Gartner 

v horizontu 2 - 5 let. 

Zdroj: Gartner ( http://www.gartner.com ) 



4.3 Virtualizace 

V souvislosti se sílícím trendem penetrace mobilních zařízení do korporátního 

prostředí a rozšiřováním účelu jejich použití, narážejí jejich uživatelé často na 

výkonová omezení, kterými jsou tato zařízení limitována. A právě cesta virtualizace, 

konkrétně formou VDI je jedním ze způsobů jak, relativně elegantně „obejít“ tento 

určitý nedostatek dnešních mobilních zařízení, navíc za současného rozšíření jejich 

funkcionality o de facto klasické desktopové prostředí i aplikace. 

V obecné rovině virtualizace umožňuje, aby na jednom fyzickém serveru či pracovní 

stanici, tj. na jednom hardware běželo více oddělených serverů či pracovních stanic 

s vlastním operačním systémem. Fyzický server či pracovní stanice pak každému 

takovému virtuálnímu serveru zprostředkovává fyzický hardware ve formě virtuálního 

hardware (procesor, paměť, pevný disk, síťová karta, mechaniky, periferní zařízení 

apod.). To, že je server či stanice virtualizovaný, však uživatel na první pohled 

nepozná. Má svůj server či pracovní stanici s hardwarovými prostředky (procesory, 

paměť a další komponenty), na kterém běží operační systém dle jeho volby, má 

k němu plný přístup a pracuje s ním tak, jako kdyby tento operační systém běžel na 

vlastním fyzickém hardware. 

Virtualizace pak oproti klasickému řešení přináší určité výhody, které se odrážejí 

zejména ve finančních úsporách, a to jak ve smyslu pořizovacích, tak i provozních 

nákladů. Tj. cílem v rámci procesu virtualizace je, aby více virtuálních serverů či 

pracovních stanic společně sdílelo dané fyzické prostředky. V některých případech 

pak hovoříme o celých virtuálních infrastrukturách, konkrétně např. VDI. 

A právě v oblasti využití mobilních zařízení v korporátním prostředí ať už v pojetí 

klasickém či BYOD sehrává VDI zajímavou úlohu, kdy na malém, dokonale mobilním 

zařízení s omezeným výkonem může být soustředěn výkon a aplikační funkcionalita i 

několika běžných pracovních stanic. Vše ovšem není až tak jednoduché, jak by se na 

první pohled mohlo zdát. Je třeba uvědomit si dle (Group, 2011) jaké jsou CSF 

(Critical Success Factors) pro správné fungování a provozování např. takové VDI. Tím 

prvním je kvalita síťové infrastruktury (šířka pásma, stabilita, dostupnost), tj. její 

dimenzování z hlediska rozložení zátěže v čase a rovněž uvědomění si rozdílu 

v přístupu přes LAN, WAN a VPN a v souvislosti s tím i potřeby optimalizace 

přenášených dat směrem k uživateli, tak, aby byla zajištěna co nejrychlejší doba 

odezvy. Dalším je pak doba odezvy datového úložiště, tj. latence při provádění zápisu 

a čtení dat a samozřejmě též jeho spolehlivost, což je podmíněno jeho správně 

navrženou a implementovanou architekturou. V neposlední řadě také dostatečné 

dimenzování výpočetního výkonu, tj. dostupnosti procesorového času a s tím též 

související nastavení celého prostředí a načasování servisních úloh, které by jej ve 

směru k uživatelům mohly krátit. Tyto servisní úlohy jako jsou nejrůznější diagnostické 

testy, jsou důležité pro provádění analýz v reálném čase, na jejichž základě je pak 

optimalizováno fungování VDI ve směru k uživatelům. 

Krom profylaktických diagnostických nástrojů iniciovaných událostí automaticky, či 

periodicky na straně poskytované služby jsou zde i nástroje, které může iniciovat 

samotný uživatel například přímo ze svého mobilního zařízení, a to v případě 

vyskytnuvších se problémů. Tyto nástroje pak provedou záznam fungování VDI 

v daném období ve směru k uživateli a správce VDI má následně možnost tento 

záznam analyzovat a odhalit zdroj potenciálního problému ve fungování a v případě 

potřeby pak zjednat nápravu. 

60 



V souvislosti s využitím VDI v kontextu mobilních zařízení je též třeba poznamenat, že 

tato nová mobilní zařízení přinášejí nové, specifické způsoby ovládání a používání, 

které ovšem nejsou vždy, zcela ideální pro ovládání právě virtuálních desktopů. 

V těchto případech pak stojí za zvážení, zda raději nejít cestou nativních cloudových 

aplikací, speciálně navržených právě pro provoz na těchto mobilních zařízeních. Cloud 

(cloud computing) 

S již zmíněnou penetrací mobilních zařízení do korporátního prostředí, vyvstává stále 

větší potřeba nativních cloudových aplikací a služeb, které akcentují nové, specifické 

způsoby ovládání a používání, jenž tato nová zařízení přinášejí. V obecné rovině pak 

na oblast cloud computingu nepanuje zcela jednotný názor, neboť se jedná o relativně 

nový trend a tedy neexistuje mnoho dlouhodobých a spolehlivých doporučení ohledně 

jeho používání. Nezanedbatelnou roli zde samozřejmě sehrává i samotný fakt, že 

často citlivá data jsou uložena neznámo kde, navíc zpřístupněná přes Internet 

(SKÁLA, 2012). 

Mezi jeden ze základních motivů používání cloudu, by mělo patřit snižování nákladů 

na rutinní IT operace a umožnění firmám investovat více peněz do samotného core 

byznysu, což ovšem nemusí platit zcela absolutně. Pro některé organizace může 

přesun do cloudu znamenat přeprogramování podnikových aplikací tak, aby dobře 

spolupracovaly s cloudovým řešením, s tím dále souvisejí i náklady vynaložené na 

školení a změny bezpečnostních politik. Zde pak hovoříme o tzv. migračních 

nákladech. Je třeba též zmínit, že cloudová (SaaS) řešení nabízí zatím jen znatelně 

menší funkcionalitu v porovnání s klasickými desktopovými aplikacemi, navíc stabilita 

těchto online aplikací je pak krom jiného velmi závislá na kvalitě internetové 

konektivity. V některých případech může nastat i situace, kdy je poskytovatel cloud 

computingu podřízen jiné jurisdikci než jeho uživatel, z čehož pak mohou plynout další 

problémy (DONÁT, 2011). 

Stále rostoucí poptávka po cloudových službách spolu s příchodem trendu BYOD, se 

dle (M2, 2012) začíná v poslední době odrážet v podobě vzniku tzv. osobních cloudů, 

tj. cloudů, které si zaměstnanci do organizace „přinášejí“ spolu se svým mobilním 

zařízením. V této souvislosti se též začíná hovořit o tzv. BYOC (Bring Your Own 

Cloud). To zcela logicky vede i ke vzniku tzv. osobního cloudu, tj. cloudu, který 

obsahuje veškerá data a aplikace, tak, aby tím byla v rámci BYOD/C poskytnuta co 

největší podpora danému uživateli, samozřejmě při zachování uživatelské 

jednoduchosti a flexibility. S podporou osobního cloudu úzce souvisí právě zaměření 

komunikačních služeb, aplikací a síťové infrastruktury především na potřeby 

zaměstnanců, a ne jen na jejich samotná mobilní zařízení. Samozřejmě, na druhé 

straně by i konkrétní cloudové aplikace měly být dostupné pro všechny typy 

v organizaci používaných mobilních zařízení, tak aby uživatel mezi těmito zařízeními 

nemusel neustále „přepínat“. Co se bezpečnosti osobního cloudu týče je tomu do jisté 

míry obdobně jako u cloudových služeb obecně, nicméně se zde navíc též prolínají 

rizika spojená s BYOD. Co se infrastrukturních požadavků týče, osobní cloud vyžaduje 

v organizaci implementaci tzv. inteligentních sítí (AFN), které pak dokáží rozpoznat 

různé typy přenosů, zařízení a uživatelů a na základě toho následně řídit priority 

v síťovém provozu. Na druhé straně pak příchod osobního cloudu znamená, že každý 

uživatel může mít nyní neustále dostupnou, plně škálovatelnou a v podstatě téměř 

neomezenou sadu prostředků pro své pracovní činnosti. Uživatelé pak mohou i do 

jisté míry sami rozhodovat o službách, aplikacích a obsahu, který budou mít 



k dispozici, což v ideálním případě vede k posílení jejich samostatnosti i pracovních 

schopností a tím i potažmo k větší flexibilitě a výkonnosti organizace jako celku. 

Obrázek 6: Mobile Cloud Cube. 

Zdroj: http://www.purposefulclouds.com/home/Cloud-Resources/cube 

4.4 Rozvoj broadband konektivity 

Zatím, co první, zcela analogové generace mobilních sítí, vznikající od poloviny 80. let 

jako například NMT (Nordic Mobile Telephony), nebo americká AMPS (Advanced 

Mobile Phone System) si o datových přenosech mohly v podstatě jen nechat zdát, tak 

již s příchodem druhé generace tzv. celulárních mobilních sítí v první polovině 90. let, 

jako např. GSM (Global System for Mobile Communications), D-AMPS nebo Digital 

TDM začaly mobilní datové přenosy nabývat na reálné podobě. Samozřejmě se tehdy 

nejednalo ani na tu dobu o závratné rychlosti, běžná šířka pásma přenosu dat, se 

62 



tehdy pohybovala okolo dnes úsměvné rychlostí 9,6 kb/s. Nicméně běžně komerčně 

dostupné a v korporátním prostředí poměrně hojně využívané datové přenosy tu byly. 

O poznání zajímavější situace nastala dle [MMINET] s příchodem generace 2.5 a 

2.75, kdy hlavním rozdílem oproti sítím 2G bylo přidání bloků pro paketový přenos dat, 

což představovalo rozšíření o technologii GPRS (General Packet Radio Services), 

která tak přinesla do prostředí mobilních systémů IP protokol s přímým 

standardizovaným připojením k Internetu, s teoretickou rychlostí až 192 kb/s. Ještě 

o krok dál pak byla technologie EDGE (Enhanced Data For GSM Evolution), 

označovaná také jako generace 2.75, která představovala konečný vývojový stupeň 

datových komunikací v rámci standardu GSM. Rychlosti datových přenosů se u této 

technologie pohybovaly okolo 384 kb/s a na jistý čas se staly určitou „záplatou“ pro 

provozovatele GSM sítí bez licence na sítě třetí generace. Nutno též podotknout, že 

technologie GPRS a EDGE slouží v sítích současných operátorů dodnes, především 

jako alternativa v lokalitách s absencí pokrytí sítěmi 3G nebo pokročilejšími. 

S nástupem mobilních sítí třetí generace pak již hovoříme o vysokorychlostním 

přenosu dat okolo 2Mb/s, např. založeném na UMTS (Universal Mobile 

Telecommunications System). Mnohem zajímavější rychlosti přenosu dat však 

přinesly vylepšení v podobě implementovaných technologií HSDPA (High-Speed 

Downlink Packet Access) a HSUPA (High-Speed Uplink Packet Access), někdy též 

označované jako generace 3.5 a 3.75, které pak přinesly rychlosti okolo 14,4 Mb/s 

(downlink), resp. 1,4Mb/ (uplink), což v podstatě i odráží aktuální stav, především 

v ČR. Samozřejmě to, ale ani zdaleka neznamená, že je těmito rychlostmi možno 

přenášet data v rámci celé sítě daného operátora neboť procentuální pokrytí 

technologiemi HSDPA resp. HSUPA bývá relativně malé. 

V současné době probíhá v sítích mnoha mobilních operátorů implementace LTE 

(3GPP Long Term Evolution), tj. technologie určené pro vysokorychlostní přístup 

k Internetu v mobilních sítích. Formálně jde však stále o technologii spadající do 

standardu 3G, přičemž teprve její následovník LTE Advanced by měl představovat již 

plnohodnotné 4G řešení, tj. i hlasové služby by zde měly být kompletně realizovány po 

IP. Teoretická rychlost v těchto sítích by pak měla být až 172,8 (downlink) Mb/s resp. 

odesílání 57,6 Mb/s (uplink). LTE se v komerčním provozu nyní nacházejí např. 

v severských zemích či Estonsku, přičemž pokryty jsou zatím jen hustě osídlené 

oblasti. V USA je pak používání LTE předmětem zkoumání úřadů, neboť dle americké 

armády mohou vysílače firmy LightSquared rušit GPS navigaci, která pracuje 

v sousedícím pásmu. Zde je vhodné zmínit, že 12. června 2012 spustila společnost 

Telefónica Czech Republic komerční provoz LTE i v ČR, a to konkrétně v obci 

Jesenice u Prahy a za nedlouho po něm i společnost T-mobile v Mladé Boleslavi. 



Obrázek 7: Mapa pokrytí LTE Telefónica O2 

Zdroj: http://www.o2.cz 

Obrázek 8: Mapa pokrytí LTE T-Mobile 

Zdroj: http://www.t-mobile.cz 

64 



Jistou překážku v masovějším nasazování LTE v České republice pak může 

představovat zrušení aukce mobilních kmitočtů národním regulátorem (ČTÚ). Tento 

krok byl poněkud diskutabilně zdůvodněn předsedou ČTÚ Pavlem Dvořákem tím, že 

příliš vysoká cena, na kterou se aukce vyšplhala, by se následně negativně promítla 

do koncových cen služeb mobilních operátorů. (PETERKA, 2013) Ať tak či tak, tento 

fakt s největší pravděpodobností oddálí plošné spuštění sítí LTE v řádu měsíců. 

Na tomto místě je též vhodné zmínit, že dle (ZANDL, 2012) ne vždy uživatelé 

mobilních datových služeb touží jen po stále větších rychlostech přístupu k Internetu 

od daného operátora, tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. Velká většina 

uživatelů naopak, s dnešními způsoby přístupu k mobilnímu Internetu v podobě 3G a 

HSPA+, alespoň co se rychlosti týče, bohatě vystačí. To co je však trápí je uplatňování 

FUP mobilními operátory a také nedostatečná geografická dostupnost současných 

mobilních broadbandových technologií, tj. jejich pokrytí. Důvod lze spatřovat právě 

v neochotě mobilních operátorů investovat do rozšíření infrastruktury stávající mobilní 

sítě v rámci dané technologie. Naproti tomu spuštění technologie nové, umožňující 

rychlejší přístup k Internetu, byť pouze pár tisícům uživatelů a často spočívající jen 

v upgradu firmware BTS, avšak přitahující značnou mediální pozornost, je pro ně 

alternativou daleko zajímavější než investovat značné prostředky do něčeho, co už je 

považováno za samozřejmé, a to jak z pohledu zákazníka, tak i ze strany konkurence. 

5. Závěrem 

Mobilní informační a komunikační technologie prošly již relativně dlouhou etapou 

vývoje, který byl v mnoha ohledech často jen velmi obtížně predikovatelný. 

S příchodem zcela nových prostředků mobilních informačních a komunikačních 

technologií, zejména pak koncových zařízení, která s sebou přinesla pro tuto oblast 

nové vlastnosti, jako jsou způsob jejich ovládání, zobrazovací možnosti, výkon, široké 

spektrum konektivity a s tím související, nebývalý rozsah jejich funkcionality došlo 

k jejich masovému rozšíření a nasazovaní v nejrůznějších oblastech lidského konání. 

A právě penetrace těchto technologií do nejrůznějších oblastí lidské činnosti, zejména 

pak v kontextu podnikového prostředí, dává nový rozměr i technologiím jiným, s nimi 

souvisejících, což s sebou v konečném důsledku přináší jistý posunu paradigmatu ve 

smyslu nahlíženi na tyto technologie a možnosti i způsoby jejich dalšího využití. 

Použitá literatura 

Burns, C., 2012: Everything in the Cloud. Network World [online]. [cit. 2012-12-20]. 

ISSN 08877661 

Donát, J., 2011: Právní aspekty cloud computingu. 7/8 2011, Systemonline.cz [cit. 

2013-04-30]. Dostupné z: http://www.systemonline.cz/virtualizace/pravni-aspektycloud-computingu.htm 

Enderle, P., 2013: Nectar Mobile Power: Palivové články přicházejí [CES]: [online]. 

12.1.2013, Mobilmania.cz [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: 

http://www.mobilmania.cz/clanky/nectar-mobile-power-palivove-clanky-prichazejices/sc-3-a-1322621/default.aspx 



Fáborský, J., 2012: Internet Marketing Manager: Workshop o Twitteru a Facebooku 

[online]. [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.michaljanik.cz/workshop-facebooktwitter 

Gála, L., Pour, J., Toman, P., 2006: Podniková informatika, Grada Publishing, Praha. 

ISBN 80-247-1278-4 

Group of Authors, 2011: Best Practices for Maximizing VDI Success. Network World 

[online]. [cit. 2012-12-20]. ISSN 08877661 

Hammer, M., Champy, J., 1995: Reengineering – radikální proměna firmy, Manifest 

revoluce v podnikání. Management Press, Praha. ISBN 80-85603-73-X 

Holzman, O., 2013. Těšíme se na české LTE [online]. 28.3.2013, Jablickar.cz [cit. 

2013-04-25]. Dostupné z: http://jablickar.cz/apple-a-revoluce-ne-staci-inovovat/ 

Klaška, L., 2012: BYOD mění způsob, jak pracujeme. Svět sítí [online]. 25. června 

2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.svetsiti.cz/clanek.asp?cid=BYOD-menizpusob-jak-pracujeme-2562012 

M2 Presswire, 2012: The Rise of the Personal Cloud BYOD Accelerates Consumers' 

Appetite for Bring Your Own Cloud (BYOC) 

Messmer, E., 2012: BYOD Early Adopters Cite Sticker Shock. Network World [online], 

17. července 2012 [cit. 2012-12-20]. ISSN 08877661 

Peterka, J., 2013: ČTÚ zrušil aukci na mobilní kmitočty. 8. března 2013, Lupa.cz 

[cit. 2013-3-23]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/ctu-zrusil-aukci-na-mobilnikmitocty/ 

ISSN 1213-0702 

Onisick, J., 2011: BYOD - Bring Your Own Disaster. Network Computing [online]. 

[cit: 2012-12-20] 

Polák, P., 2012: Bezpečnost tabletů a smartphonů v podnikovém prostředí. Softec. 

Skála, D., 2012: Bezpečnost dat v cloudu. 26.7.2012, Workline.cz [cit. 2013-04-30]. 

Dostupné z: http://www.workline.cz/clanky/bezpecnost-dat-v-cloudu.aspx 

WIKI. Wikipedia, The Free Encyclopedia. Wikimedia Foundation, Inc. [online]. [cit: 

2012-12-20]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/ 

Zadražil, L., 2001: Motorola: Palivové články pro mobily jsou na dosah [online]. 

8.10.2001, Mobil.cz [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://mobil.idnes.cz/motorola- 

palivove-clanky-pro-mobily-jsou-na-dosah-fv6- 

/mob_tech.aspx?c=A011007_0042025_mob_ceny 

Zandl, P., 2012: Těšíme se na české LTE [online]. 19.6.2012, Lupa.cz [cit. 2012-12- 

20]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/tesime-se-na-ceske-lte/ ISSN 1213-0702 

Zugec, M., 2012: Blíží se konec éry PC? [online]. [cit. 2012-12-20]. 

Dostupné z: http://www.systemonline.cz/virtualizace/blizi-se-konec-ery-pc.htm 

JEL: L86, O33 

66

Compaq Computer, s

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?