Pohadka o detech.pdf - Webnode

Pohádka o zlobivých dětech, jak ztratily a zase našly sluníčko
Byla jedna země, ve které žilo hodně dětí.
Na první pohled vypadali docela jako vy. V noci spali, ve dne se smáli.
Ale jinak se nechovali úplně správně. Oblékali si trička naruby, ponožky si brali na ruce, chodili napůl
oblečení, rozcuchaní i špinaví. Prali se mezi sebou a vyplazovali na všechny jazyk. I na sluníčko.
Někdo ukáže sluníčko.
Až jednoho dne se mezi těmi dětmi objevila sudička a říká: „ Za to, že neposlušnost a zlost je mezi vámi, ať
vám zmizí slunce nad hlavami. Ať se den v noc změní a nic jiného tu není.“
A všichni se najednou ocitli ve tmě. Zavřít oči a přikrýt si je dlaněmi. Tápali kolem sebe rukama. Nakonec se
všichni chytli a sedli si do kruhu.
Někdo řekne: „ Co budeme dělat.“
Jiný odpoví: „Já vím. Půjdeme hledat sudičku a polepšíme se, aby nám odpustila.“
Několik dětí (hledající) se vydalo (stále zahaleni tmou – černé pláštíky + masky) na cestu.
Sudička viděla, že se děti snaží polepšit a rozhodla se, že je vyzkouší. Přečarovala ostatní (předvádějící) na
překážky a nástrahy, které děti cestou musí překonat.
1. Nejprve se hledajícím do cesty postavily stromy.
Předvádějící děti se chytnou za ruce a stojí na jedné noze. Hledající se musí proplést mezi stromy.
2. Potom se před hledajícími objevily hluboké bažiny s krokodýly.
Krokodýlové leží na břichu, ruce pod čelem a pomalu zvedají hlavu a hledají kořist.
Počkat až krokodýlové usnou, projít jen po kamenech – to jsou ježkové nebo barevné papíry.
3. Najednou se před nimi objevily vysoké hory.
Předvést hory a třeba i kroužící orly. Hory prolézt nebo přelézt.
4. Najednou se ocitli na poušti s pouštními jedovatými hady.
Předvést hady (z lehu na břiše zvednout s oporou o dlaně ). Pokud se hadi dívají, ani se nepohnout, zadržet
dech. Počkat, až se kobra nedívá, pak opatrně procházet kolem hadů.
Poušť byla dlouhá, tak museli nasednout i na velbloudy. Udělat velbloudy (záklon z kleku).
5. Pak dorazili k moři. Hledající si museli vyrobit loďky, aby mohli přeplout vodu.
V moři byla i obrovská chobotnice, která loďky chtěla zničit.
Sesednout co nejblíž k sobě. Navléknout na ruce ponožky jako chapadla a natahovat se po loďkách (ze sedu
zvednout ruce a nohy, pokud možno natažené).
Někdo z hledajících poprosí diváky, aby se nadechli a udělali jim pořádný vítr do plachet, aby mohli rychle
doplout na břeh.
Eventuálně předvést ryby (z lehu na zádech záklon hlavy s oporou na loktech).
6. Za mořem se objevila džungle. V džungli rostlo plno stromů, keřů a jiných rostlin, které tvořily
neproniknutelnou houštinu. Navíc v tom pralese žila sousta obdivuhodných a nebezpečných zvířat.
Předvádějící se propojí za ruce a mezi nimi budou zvířátka.

„Co teď?“ Hledající se rozhlíží kolem sebe, až zahlédnou slony. Předvádějící se „promění“ ve slony
(znázornit chobot nebo velké uši).
Někdo z hledajících se zeptá diváků: „Co to je za zvířata?“
Pak řeknou: „Vyšlapávají cestu džunglí, půjdeme za nimi.“
7. Až došli k chatičce, ve které byla sudička.
Hledající: „to je ta sudička, která nás potrestala.
Obrátí se k ní a prosí: „prosím, vrať nám slunce, mi už budeme hodní….
Sudička odpoví: Vidím, že jste prošli dlouhou cestu a překonali spoustu překážek. Naučím vás, jak slunce
přivolat. Cvičte to, co já – je to Pozdrav Slunce. Pomůže vám vrátit nejen Slunce, ale i zdraví a dobrou
náladu.“
Pozdrav Slunce
„To je ono. Vidíte to sluníčko? Když budete takto cvičit a mít se mezi sebou rádi, Slunce vám již nikdy
nezmizí. Tak nezapomeňte….“
Nezapomněli. Naučili vše ostatní děti a pravidelně cvičili, pomáhali si mezi sebou a měli rádi vše kolem
sebe.
Na závěr se uklonit.