Äesky - Divadlo J.K.Tyla v Plzni

Česky

Kontakt 

Obchodní útvar 

O d d . p r o d e j e a s l u ž e b 

Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň 

tel.: +420 378 038 185, 378 038 186 

fax: +420 377 220 919 

P o k l a d n a p ř e d p r o d e j e 

Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň 

tel.: +420 378 038 190 

D e n n í p o k l a d n y 

Velké divadlo (hodinu před otevřením) 

tel. +420 378 038 128 

Komorní divadlo (hodinu před otevření) 

tel. +420 378 038 059 

O d d . p r o p a g a c e a m a r k e t i n g u 

Bezručova 26, 301 00 Plzeň 

tel.: +420 378 038 181 

fax: +420 377 220 919 

Z a h r a n i č n í a t u z e m s k é z á j e z d y 

Bezručova 26, 301 00 Plzeň 

tel.: + 420 378 038 183 

fax: + 420 377 220 919 

Ředitelství 

Prokopova 14, 301 00 Plzeň 

tel.: +420 378 038 048 

fax: +420 377 330 653

Obsah 

Úvodní slovo 4 

Opera 6 

Balet 32 

Činohra 52 

Muzikál a opereta 84 

Nominace na ceny a ocenění 2005–06 108

Úvodní slovo 

Vážení a milí divadelní přátelé! 

Jistě není náhodou, že jedním z pouhých dvou zachovaných čtyřsouborových divadel v naší republice 

je právě plzeňské divadlo. Dnešní podoba Divadla J. K. Tyla je výslednicí dlouhého a souvislého 

vývoje, kdy se v souladu s kulturními potřebami vzkvétajícího města konstituovaly a profilovaly 

jednotlivé soubory – od činohry a opery, založených v šedesátých letech předminulého století, 

přes balet cílevědomě budovaný ředitelem Budilem od počátku 20. století, který se plně emancipoval 

po r. 1945, až po operetní soubor, samostatně se rozvíjející od r. 1954, jenž v souladu se soudobými 

trendy hudebního divadla dělí své síly rovnoměrně mezi produkci operetní a muzikálovou. 

Díky tomu může Divadlo J. K. Tyla ve své přirozené pozici kulturního centra celého regionu plnit 

svůj prvořadý úkol, za nějž považujeme vytvoření široké repertoárové nabídky různých stylů 

a žánrů. Tituly vybrané z pokladnice světového divadla jsou vyvažovány novinkami světové dramatiky 

i autorskými inscenacemi, které byly vytvořeny přímo pro naše divadlo. 

Patří rovněž k tradici plzeňského divadla, že se mu daří ve všech souborech nacházet a vychovávat 

nové talenty, které jsou spolu se stálicemi naší scény zárukou vyrovnané profesionální úrovně 

jeho produkce. Jsme přesvědčeni, že každý milovník divadla najde v naší repertoárové nabídce 

inscenace, které mu přinesou hluboký a trvalý umělecký zážitek. 

doc. MgA. Jan Burian 

ředitel Divadla J. K. Tyla

Úvod

opera

Opera 

Vážení přátelé plzeňské opery, 

poslední premiérou uplynulé sezony – Smetanovým Daliborem, skončilo 

dvouleté období, kdy v čele plzeňské opery stál významný dirigent Jan Zbavitel. 

Od nové sezony je vedení naší opery svěřeno novému šéfovi Jiřímu 

Pánkovi, dlouholetému koncertnímu mistrovi našeho operního orchestru, 

a dirigentu Ivanu Paříkovi, který je plzeňskému publiku dobře znám ze svých 

předchozích angažmá. 

Sezonu 2005–06 připravil ještě šéf Jan Zbavitel, nové vedení v již připravené sezoně provedlo 

některé retuše. Obě vedení ovšem měla na zřeteli jediné: sestavit zajímavý dramaturgický plán čtyř 

atraktivních operních titulů, jejichž realizace je svěřena významným českým dirigentům a režisérům. 

V obsazení všech nově studovaných oper by se měli plzeňskému publiku představit nejen 

kmenoví sólisté plzeňské opery, ale i přední pěvci našich operních scén a řada mladých nadějných 

absolventů našich pěveckých škol. Přejeme si, aby si každý z návštěvníků naší opery vybral ten 

svůj titul a aby všichni odcházeli z našich představení spokojeni. 

První premiérou nové sezony se do našeho repertoáru po letech znovu vrací Dvořákova oblíbená 

operní pohádka Rusalka, která by měla být jakýmsi rodinným představením pro všechny generace 

našich diváků. Rusalku chceme inscenovat jako pohádkovou operu s maximálním využitím nejmodernější 

jevištní techniky, aby pohádková iluze byla naprosto dokonalá. 

Ve všech operních divadlech na celém světě patří k nejoblíbenějšímu repertoáru italská opera. 

Z množství italských operních titulů jsme pro příští sezonu vybrali dva: nejprve v Plzni dlouho 

nehranou Pucciniho operu Manon Lescaut, která velice emotivním způsobem zpracovává příběh 

marnivé Manon a rytíře des Grieuxe, známý z mnoha jevištních podob činoherních, operních 

i baletních. Druhou italskou operou je Verdiho Nabucco, z níž populární sbor Židů patří k nejkrásnějším 

sborům v celé světové operní literatuře. Ten právě zajistil Nabuccu pevné místo v operním 

repertoáru všech operních scén. 

Dramaturgii ještě doplní nesmrtelná Mozartova Figarova svatba, jejíž inscenací bychom chtěli 

zdůraznit, že Mozartovy opery patří ke kmenovému repertoáru plzeňské opery a chceme je uvádět 

i mimo rok slavného Mozartova výročí. Figarova svatba patří k nejhranějším dílům salcburského 

mistra a věříme, že její nová inscenace potěší všechny milovníky opery. Zejména v této inscenaci

se představí naši mladí operní pěvci, protože vyhledávání nových pěveckých talentů je jedním 

z hlavních úkolů plzeňské opery. 

Vážení a milí operní diváci, plzeňská opera hraje pro Vás. Proto přijďte na naše představení, 

těšíme se na Vás! 

Zbyněk Brabec 

dramaturg opery 

Jiří Pánek 

šéf opery 

 

Opera

Modest Petrovič 

Musorgskij 

D i r i g e n t 

Jan Zbavitel 

R e ž i e 

Zdeněk Kaloč 

S c é n a 

Albert Pražák 

K o s t ý m y 

Libuše Pražáková 

Boris Godunov 

I I . d i r i g e n t 

Jiří Štrunc 

S b o r m i s t r 

Zdeněk Vimr 

Modest Petrovič Musorgskij označil svou operu Boris Godunov jako 

národní hudební drama. Je to historická freska, líčící historické 

události v Rusku na přelomu 16. a 17. století, kdy se po smrti cara 

Ivana Hrozného a jeho slabomyslného syna Fjodora stal v roce 1598 

carem Boris Godunov, později nařčený z vraždy Fjodorova mladšího 

bratra careviče Dimitrije – následníka trůnu. Opera líčí Borisův vstup 

na carský trůn a celé období jeho vlády, v jejímž závěru se v roce 

1604 objevil v Polsku zběhlý moskevský mnich Grigorij Otrepěv, 

který se za podpory polské šlechty a katolické církve prohlásil za 

nejmladšího syna cara Ivana Hrozného Dimitrije a činil si nárok na 

carský trůn. Musorgského opera kreslí především postavu cara Borise 

Godunova – vládce Rusi i milujícího otce svých dětí. Zároveň přináší 

celou řadu dalších historických i smyšlených postav. Významné 

místo v opeře mají velké sborové scény. 

D r a m a t u r g i e 


C h o r e o g r a f i e 

Jiří Pokorný 

(Premiéra 6. května 2006 ve Velkém divadle) 

10

„Volba padla na Borise Godunova mimo jiné proto, že v Plzni 

se tato opera nehrála již téměř půl století, že je to jedna 

z nejkrásnějších oper celé světové literatury a že pro 

titulní roli máme výborného basistu Jevhena Šokala.“ 

P. Dvořák, Plzeňský deník, 5. května 2006 

„Boris Godunov je námětem natolik silným, 

že i dnes dokáže k publiku hovořit bez 

jakýchkoli extravagancí. Má stále co říci. 

Výčitky svědomí vrcholného politika, to je 

úkaz, který v běžném životě nenajdeme. 

A druhým silným motivem je, že obyčejní 

lidé jsou stále manipulováni těmi 

několika nahoře,“ uvažuje Zdeněk Kaloč. 

M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 

6. května 2006 

„Příběh Borise Godunova jsem znal 

trochu z dějepisu. Věděl jsem, že 

to bylo pro Rusko těžké období, 

hlad, mor. A Boris byl dobrý 

car, dělal pro národ hodně. Ta 

postava je napsaná zajímavě, 

není ani dobrý, ani zlý, má 

v sobě svár, takže na konci 

je většině lidí Borise líto,“ 

říká Jevhen Šokalo, který 

se představí v titulní roli. 

M. Čekanová, Mladá 

fronta DNES, 

6. května 2006 

11 

Boris Godunov

Georges Bizet 



R e ž i e 

Jan Burian 

S c é n a 

Karel Glogr 

Carmen 


Dana Svobodová 


Zdeněk Vimr 

Bizetova Carmen patří k největším repertoárovým stálicím operních 

divadel. Libreto napsala zkušená dvojice H. Meilhac a L. Halévy podle 

Prospera Mériméa, který prý zpracoval pro svou novelu skutečný 

příběh. 

Bizet zemřel tři měsíce po neúspěšné premiéře Carmen a nedožil se 

jejích pozdějších úspěchů. Na své současníky působila zcela nově, 

neboť opera realisticky zpracovává příběh nešťastné lásky dona 

Josého k cikánce Carmen, která vyprovokuje svým vzplanutím k toreadoru 

Escamillovi v Josém žárlivost, vedoucí k vraždě. Režisérem 

plzeňské Carmen je současný ředitel DJKT Jan Burian. 




Zdeněk Prokeš 

P o h y b o v á 

s p o l u p r á c e 

Karel Basák 

Po své předcházející nonkonformní inscenaci Dvořákovy Rusalky 

tentokrát zvolil bezprostřední, realističtější výraz. Divák má možnost 

nechat se unést atmosférou rozpálené letní Sevilly, tvořící pozadí 

příběhu plného vášní. 

(Premiéra 17. června 2000 ve Velkém divadle) 

12

„Hudbu plnou vášně, bolesti i něhy hrál orchestr pod inspirující taktovkou 

dirigenta Jiřího Štrunce se žádoucím jižním koloritem.“ 

J. Fiala, Plzeňský deník, 26. června 2000 

„Pokusil jsem se o návrat k základu dnešního moderního divadla, jímž 

je realistický přístup skrze osobnostní jedinečnost herce – zpěváka,“ 

charakterizoval svůj záměr tvůrce režie Jan Burian. 

P. Dvořák, Plzeňský deník, 19. června 2000 

„Dosud nikdy se v plzeňském Velkém divadle nehrála opera ve francouzském 

originále, poprvé je využito i nově instalované titulkovací zařízení.“ 


13 

Carmen

Bedřich Smetana 


Pavel Šnajdr 

R e ž i e 

Karla Štaubertová 

S c é n a 

Ján Zavarský 


Zuzana Rusínová 

Dalibor 


Zdeněk Vimr 



Oblíbená Smetanova opera Dalibor vznikla po Braniborech v Čechách 

a Prodané nevěstě. Autoři v idealizované podobě líčí příběh z historických 

kronik o rytíři Daliboru z Kozojed, který byl nespravedlivě 

odsouzen a uvězněn ve věži Pražského hradu, později po něm nazývané 

Daliborka. Za Daliborem se do vězení dostane v chlapeckém 

převlečení jeho žalobkyně Milada z Ploškovic, která – pohnuta Daliborovou 

mužnou obhajobou před králem Vladislavem – se rozhodla 

odsouzeného rytíře zachránit. Daliborův chystaný útěk je ovšem 

prozrazen a rytíř umírá pod mečem velitele královské hradní stráže 

Budivoje, když krátce před tím zemřela v boji za jeho osvobození 

milovaná Milada. Smetanův Dalibor patří do zlatého fondu české 

opery a pravidelně se vrací do repertoáru každé české operní scény. 

(Premiéra 24. června 2006 ve Velkém divadle) 

14

„Myslím si, že inscenovat dnes Dalibora jako středověkou rytírnu je sice 

možné, ale daleko zajímavější než historická fakta, která jsou právě zde velmi 

sporná, je hledat v něm nadčasový rozměr ve smyslu obecné morálky, lidských 

vztahů a psychologie lásky a nenávisti,“ sdělil dirigent Pavel Šnajdr. 

„Rád bych, aby se přišlo podívat co nejvíce diváků, aby zanechali doma všechny 

předsudky, aby na sebe nechali působit krásnou Smetanovu hudbu a zkusili se aktivně 

zamyslet nad obsahem a poselstvím této opery, která zdaleka není jen citací pověsti 

o poctivém rytíři. Myslím, že zde ve velké míře jde o čest, o spravedlnost, která je velmi 

relativní, a o zodpovědnost člověka za jeho konání,“ řekl dirigent Pavel Šnajdr. 


15 

Dalibor

Wolfgang Amadeus 

Mozart 


Ivan Pařík 

R e ž i e 

Magdalena Švecová 

S c é n a a k o s t ý m y 

v jednání 

Figarova svatba 

Po úspěšné inscenaci Mozartovy opery Così fan tutte přichází soubor 

opery DJKT s dalším Mozartovým operním dílem – Figarovou svatbou. 

Při práci na této opeře se Mozart poprvé setkal s vynikajícím 

libretistou Lorenzem da Pontem, který v operní libreto pro Mozarta 

zpracoval tehdy známou a skandální hru francouzského dramatika 

Pierra Carona de Beaumarchaise Bláznivý den aneb Figarova svatba 

z roku 1778. Hra, poznamenaná ovzduším blížící se francouzské 

revoluce, byla zakázána, protože v ní autor nechá zvítězit komorníka 

nad šlechticem, což se pochopitelně tehdejší vládnoucí šlechtě nelíbilo. 

Lorenzo da Ponte svou obratnou politikou získal u císaře povolení 

k uvedení této hry v operní podobě. Mozartova Figarova svatba se 

stala jedním z nejúspěšnějších operních děl světového repertoáru. 

Uvádíme v italském originále 

Premiéra poslední inscenace v Plzni 25. června 1988 

Premiéra 5. května 2007 ve Velkém divadle 

16

„Každé číslo v Mozartově Figarovi je 

pro mne zázrak; je pro mě absolutně 

nepochopitelné, jak mohl někdo stvořit 

něco tak dokonalého; už nikdy to nikdo 

znovu neudělal, ani Beethoven ne.“ 

Johannes Brahms 

17 

Figarova svatba

Bohuslav Martinů 


Jan Zbavitel 

Hry o Marii 

R e ž i e 

Jiří Nagy 

S c é n a 

Martin Víšek 

Hry o Marii psal Bohuslav Martinů v Paříži mezi květnem r. 1933 a červencem 

r. 1934. Hledal způsob, jak se vyhnout tradičnímu opernímu 

tvaru, a vrátil se ke starým lidovým hrám, které za pomoci vypravěčů 

a statických scén předváděly příběhy ze života svatých. Cyklus čtyř 

Her o Marii, které svými náměty spolu jen volně souvisejí, obsahuje: 

1. Prolog. Panny moudré a panny pošetilé 

(text: Vítězslav Nezval podle starofrancouzské liturgické hry) 

2. Mariken z Niméque 

(text: Hénri Ghéon podle vlámské balady, český překlad Vilém Závada) 

3. Narození Páně 

(tradiční pastorále podle moravské lidové poezie) 


Iva Malíková 


Pavel Šnajdr 


Zdeněk Vimr 




Jiří Kyselák 

4. Sestra Paskalina 

(text: Julius Zeyer podle španělského námětu a podle lidové poezie) 

Režií byl pověřen mladý a velmi nadaný režisér Jiří Nagy, který absolvoval 

brněnskou JAMU pod vedením jedné z nejvýznamnějších osobností 

české operní režie Václava Věžníka, a hudebním nastudováním 

dirigent a šéf opery DJKT Jan Zbavitel. 

(Premiéra 22. října 2005 ve Velkém divadle) 

18

„Je to krásná inscenace, opravdu krásná. 

Máte výborný dámský sbor, výkony 

sólistů se mi také líbily a hlavně pan 

dirigent Zbavitel je skvělý! Hry o Marii 

jsem ještě nikdy neviděla, jsem velmi 

ráda, že jsem přijela,“ svěřila se se 

svými prvními dojmy světově proslulá 

česká pěvkyně Soňa Červená. 

P. Dvořák, Plzeňský deník, 3. února 2006 

„Nechtěl bych užívat toho termínu 

,opera´, jenž příliš zkresluje můj cyklus 

definovaný již názvem, jsou to hry. Přišel 

jsem v nich ke skutečnému středověkému 

divadlu, primitivnímu, bez romantických 

okras. Jsou to hry komorní, na rozhraní 

mezi operou a oratoriem. Jako forma 

divadelní je to skutečně nové. Z té 

operní rutiny tam zbylo málo,“ řekl 

o svém díle sám Bohuslav Martinů. 

S. Hernandezová, Právo, 21. října 2005 

„Dílo jako celek působí i po více než 

sedmdesáti letech od svého vzniku 

vskutku jako moderní divadlo, ale 

s neobyčejnými realizačními nároky.“ 

M. Mrázek, Kultura/divadlo, srpen 2005 

19 

Hry o Marii

Giacomo Puccini 



R e ž i e 

Jan Kačer 


v jednání 

Manon Lescaut 

Svou třetí operu napsal Giacomo Puccini podle románu Abbé Prévosta 

Histoire de Manon Lescaut et du Chevalier Des Grieux z roku 1731. 

Puccini nic nedbal skutečnosti, že dle tohoto románu vzniklo již 

několik oper, z nichž opera Julese Masseneta z roku 1884 se těšila 

obrovské popularitě na operních jevištích celého světa. Puccinimu to 

nevadilo, protože měl svou vlastní originální představu o zhudebnění 

tohoto příběhu. Řekl, že „Massenet to cítí jako Francouz s pudrem 

a menuetem. Já jako Ital v tom cítím prudkou vášeň.“ Premiéra opery 

1. února 1893 v Turíně byla patrně jeho největším operním úspěchem 

v životě a rázem jej zařadila mezi nejžádanější italské operní 

komponisty. Připomeňme, že naši divadelní návštěvníci také dobře 

znají tento příběh v půvabném zpracování Vítězslava Nezvala. 


Premiéra poslední inscenace v Plzni 14. června 1969 

Premiéra 27. ledna 2007 ve Velkém divadle 

20

21 Manon Lescaut

Giuseppe Verdi 


Pavel Šnajdr 

R e ž i e 

Darius Etemadieh 


Sylva Marková 

Nabucco 

Verdi začal komponovat operu Nabucco v době těžké osobní krize, 

kdy pochoval nejen obě své děti, ale i choť Margheritu. Fiasko, které 

potkalo o premiéře jeho operu Jeden den králem, jej přimělo k rozhodnutí, 

již více opery nekomponovat. Impresário milánské La Scaly 

Merelli, který byl o jeho talentu skálopevně přesvědčen, mu doslova 

vnutil libreto k opeře Nabuchodonosor. Text Verdiho nesmírně zaujal 

a rozhodl se ještě jednou zkusit štěstí jako operní skladatel. Úspěšná 

premiéra Nabucca ve Scale 9. března 1842 rozhodla o dalším Verdiho 

osudu a operní milovníci tak získali jednoho z nejúspěšnějších operních 

tvůrců. Premiérová sláva Nabucca do dnešních dnů nepohasla. 

Biblický příběh o králi Nabuchodonosorovi a utiskovaném židovském 

národu se dodnes těší pozornosti operního publika. Sbor Židů „Va, 

pensiero, sull´ali dorate“ patří k nejkrásnějším sborům celé operní 

literatury. 


Premiéra poslední inscenace v Plzni 24. září 1983 

Premiéra 23. června 2007 ve Velkém divadle 

22

„Nabucco je dílo mládí, je to však dílo kupodivu zralé 

a sebejisté. Je v něm spousta konvence, je však na 

něm patrná ruka skutečného dramatika a jsou v něm 

i zřetelné známky příštího osobitého slohu Verdiho.“ 

Úryvek z monografie Josefa Bachtíka: 


23 

Nabucco

Bedřich Smetana 



R e ž i e 

Daniel Balatka 


Tom Ciller 


Pavel Šnajdr 


Zdeněk Vimr 



Prodaná nevěsta 


Daniela Stavělová 

N á c v i k 

k o u z e l n i c k é h o 

v ý s t u p u 

Josef Kaiser 

Smetanova Prodaná nevěsta patří v českých divadlech k jakémusi kultovnímu 

dílu, které se inscenuje v muzeálním, vesnickém hávu. I nová 

plzeňská inscenace vychází z plzeňských krojů (v našem divadle tradičně 

užívaných). Scénograficky se vrací k počátku našeho století 

k Alšovským malovaným prospektům. Inscenace se pokouší nalézt 

klíč ke spojení velice lidové, humorné a cituplné hudby s libretem, 

které představuje českou vesnici vlastně jako spolek vypočítavých 

vesničanů. 

(Premiéra 12. října 2002 ve Velkém divadle) 

24

„Nynější plzeňská Prodaná nevěsta získala na festivalu Opera 2003 v Praze cenu za nejlepší 

inscenaci. Zbyněk Brabec – tehdy jako představitel Vaška – byl v rámci této celostátní 

konfrontace operních domů nominován na cenu za mimořádný jevištní výkon.“ 

P. Dvořák, Plzeňský deník, 29. prosince 2005 

Kritik Josef Herman (Divadelní noviny) s nejvyšším uznáním kvitoval výkon Kecala 

v podání Jevhena Šokala v plzeňské inscenaci Prodané nevěsty: „V Plzni se patrně konečně 

našel pokračovatel Eduarda Hakena, a co na tom, že není z Čech, ale z Ukrajiny!“ 

E. Ichová, Právo, 9. března 2006 

25 

Prodaná nevěsta

Antonín Dvořák 


Ivan Pařík 

R e ž i e 

Jiří Nagy 

S c é n a 

Sylva Marková 


Iva Malíková 

Rusalka 



V i d e o p r o j e k c e 

Tomáš Hrůza 

Z bohatého operního odkazu Antonína Dvořáka se na našich jevištích 

udržela do současnosti především tři díla – Jakobín a dvě pohádkové 

opery – veselá Čert a Káča a lyrická Rusalka. Ta představuje 

vrchol operní tvorby Antonína Dvořáka. Libretista Jaroslav Kvapil 

zpracoval známý příběh o vodní víle, která se zamiluje do člověka, 

mnohokrát v činoherní, baletní i operní podobě před i po Dvořákovi 

ztvárněný. V českých operních divadlech Dvořákova opera nikdy 

nemůže delší dobu chybět na repertoáru. Je dostatečně známá, 

a proto ji není zapotřebí příliš představovat. V kontextu repertoáru 

plzeňské opery chce být Rusalka typicky rodinným představením 

pro všechny generace našich diváků. 

Premiéra poslední inscenace v Plzni 10. října 1998 

Premiéra 4. listopadu 2006 ve Velkém divadle 

26

27 Rusalka




R e ž i e 

Jan Burian 

S c é n a 

Karel Glogr 

k o s t ý m y 


Trubadúr 


Pavel Šnajdr 


Zdeněk Vimr 

Slavný vídeňský tenorista počátku minulého století Leo Slezak byl 

vynikajícím představitelem trubadúra Manrica. Proslulý je jeho 

výrok: „Zpíval jsem Trubadúra nejméně stokrát, ale přesto nemám 

nejmenší tušení, o co v této opeře jde!“ Je to jistě mírně nadsazené, 

protože při dobré vůli se divák v ději může orientovat. Trubadúr je 

typicky romantické dílo 19. století, dějově notně zamotané a dnešnímu 

diváku vzdálené. Nicméně nad všemi romantickými rekvizitami 

a nepravděpodobnými dějovými fabulacemi ční nesmrtelná Verdiho 

hudba, která toto dílo povýšila do pomyslného operního Olympu. 

Divák, který Verdiho miluje, jistě přijme konvenční libreto a nechá se 

unést silou jeho hudby. Trubadúr, spolu s La Traviatou a Rigolettem, 

byl prvním vrcholem ve skladatelově tvorbě a dodnes tato trojice 

oper láme rekordy v počtu představení a návštěvnosti v operních 

divadlech na celém světě. Věříme, že inscenací Trubadúra potěšíme 

věrné plzeňské operní diváky. 





Karel Basák 

(Premiéra 5. března 2005 ve Velkém divadle) 

28

„Chřipková epidemie a mrazivé počasí, které provázejí plzeňskou premiéru, jsou 

zanedbatelné ve srovnání s nepřízní živlů, ohrožující římskou premiéru Trubadúra 

před 152 lety. V den premiéry zaplavila Tibera ulice v blízkosti divadla. Diváci se 

ale odradit nedali, už od rána se brodili vodou a obléhali divadelní pokladnu.“ 

Plzeňský deník, 4. března 2005 

„Světoznámá sopranistka Eva Urbanová byla v sobotu 5. března 2005 přítomna 

na premiéře opery G. Verdiho Trubadúr v plzeňském Velkém divadle.“ 


„Hrabě Luna patří k nejobávanějším rolím barytonového repertoáru. Dlouho jsem 

se mu vyhýbal jako čert kříži a teď s ním statečně bojuji,“ říká na adresu svého 

padoucha Dalibor Tolaš a hlavně doufá, že ho na poslední chvíli neskolí chřipka. 

M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 5. března 2005 

„Verdiho Trubadúr je romantický horor,“ říká režisér Jan Burian. 

I. Blažek, Právo, 4. března 2005 

29 

Trubadúr

Johann Strauss 


Pavel Šnajdr 

R e ž i e 

a c h o r e o g r a f i e 

Gustav Skála 

S c é n a 

Vladimír Šrámek 


Josef Jelínek 

Vídeňská krev 


Pavel Kantořík 

Přestože operety Johanna Strausse jsou v Plzni velice oblíbené, je 

s podivem, že Vídeňská krev zde dosud nikdy nebyla inscenována. 

Přitom se nejedná o žádné okrajové dílo ve Straussově tvorbě, je 

to naopak opereta, vzniklá na samém konci skladatelovy tvůrčí 

činnosti. Osud mu již nedopřál ji dokončit, a tak se tohoto čestného 

úkolu ujal kapelník Adolf Müller. Děj operety nás zavede do Vídně na 

počátku 19. století, kde se koná kongres národů. Hlavním hrdinou je 

vyslanec tehdy skutečně existujícího malého knížectví Reuss-Schleiz- 

-Greiz, který se oženil s Vídeňačkou, s níž momentálně pro neshody 

nežije, pořídil si milenku – tanečnici Franciscu Cagliari a uvažuje 

o další – modelce Pepi. Vtipně napsaný děj zkušených libretistů 

Victora Léona a Leo Steina se na konci očekávaně rozuzlí tak, jak na 

to byli diváci v operetách před příchodem Franze Lehára zvyklí. Opereta 

je bohatá na typicky vídeňské straussovské melodie a jistě potěší 

všechny příznivce tohoto stále oblíbeného divadelního žánru. 


Zdeněk Vimr 



(Premiéra 22. ledna 2005 ve Velkém divadle) 

30

„Základní hodnotou Vídeňské krve je ovšem hudba, plná 

melodického kouzla a rytmického bohatství.“ 

V. Bokůvková, Kultura/divadlo, srpen 2005 

„Dělám jen krvavé operety, … první byla Polská krev,“ 

směje se sympatický režisér Gustav Skála. 

M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 24. ledna 2005 

31 

Vídeňská krev

Balet

Balet 

Jsem upřímně rád, vážení návštěvníci, že Vás mohu na těchto stránkách opět přivítat do nové 

sezony baletního souboru Divadla J. K. Tyla. A mohu-li se Vám svěřit, to jméno našeho velkého divadelníka 

zde vyslovuji s velikou úctou, zvláště letos, kdy uplynulo 150 let od jeho odchodu z prken 

tohoto světa. Není důležité, že Tylův talent nespojujeme s tanečním uměním, ale připadá mi více 

než příkladná jeho oddanost divadlu. Ano, slovo oddanost je pro tanečníka zcela na místě, chce-li 

dostát nárokům, které na něho klade současný vývoj tanečního umění, aby Vás, naše publikum, 

repertoár baletu zaujal. 

A tak se s tímto vědomím oddanosti, ale i odpovědnosti dáváme na cestu nadcházející sezonou, 

abyste v ní nalezli vše, co by baletní představení velkých divadel měla nabídnout – od romantiky 

bílých baletů až po expresivní přetlumočení lidských emocí a vášní. 

V té prvé řadě klasických baletů Vás budeme provázet pohádkovými příběhy Labutího jezera 

a Louskáčka, snad nejznámějšími díly P. I. Čajkovského, jejichž hudba a choreografie se již staly 

téměř posvátným, více než stoletým dědictvím. Na druhém pólu tanečního rejstříku, v onom 

přetlumočení lidských emocí a vášní, nabízíme Shakespearova Macbetha s Verdiho hudbou, dílo 

svým způsobem originální choreograficky i režijně, které mimo jiná uznání dalo příležitost sólistce 

našeho souboru Ivoně Jeličové získat řadu ocenění i nominaci na Cenu Thálie. 

Zajímavým opusem, v němž se snoubí filozofický podtext s atraktivním mytologickým příběhem, je 

Prométheus, který diváka od prvních tónů – Igora Stravinského – vtáhne do strhujícího děje, aby 

mu v závěru položil zcela aktuální otázku. Choreografie a režie Igora Holováče se tu mohla spolehnout 

na vysokou úroveň sólistů i sboru. Neméně náročnými tanečními party vyniká i poslední 

premiérový titul minulé sezony Radúz a Mahulena, jehož pohádkový příběh s kouzelnou Sukovou 

hudbou je naplněn všemi atributy odvěkého zápasu dobra a zla, kruté nenávisti a bolesti, ale také 

hluboké lásky překonávající nástrahy lidské zloby. 

Na repertoáru zůstává mimořádně úspěšná Edith Piaf, originálně pojaté dílo Libora Vaculíka 

a skladatele Petra Maláska, které na českou scénu přineslo formu tanečního muzikálu, navíc 

atraktivního důmyslným prolnutím choreografické a pěvecké složky. Více než 100 repríz a často 

žádaná hostující představení, dokonce i v cizině, dosvědčuje, že jímavý životní příběh známé 

zpěvačky zdaleka není naplněn jen sentimentem, ale též prostým, možná až příliš obyčejným 

lidským citem. 

34

Jako každoročně i do nadcházející sezony přináší balet DJKT dvě premiéry. Tou první bude Zahrada 

na motivy plzeňského rodáka Jiřího Trnky s choreografií Aleny Peškové a v režii Jiřího Středy, 

půvabné dílko určené zejména rodinám s dětmi a mající svůj předobraz v animovaném filmu. 

Spolu s Čajkovského Louskáčkem, který má ovšem své repertoárové nasazení v čase vánočním, má 

tento titul zaujmout i malé diváky pro ně srozumitelným dějem a možná je i inspirovat ke kultivovanému 

tanečnímu projevu. Je totiž úsměvné i krásné pozorovat nejmladší publikum o přestávce 

nebo po představení, jak je právě zhlédnutý příběh dokáže roztančit. A přiznejme si, že jim někdy 

takovou spontánnost dlužíme. 

Druhým premiérovým titulem bude příběh Čachtické paní, jehož převyprávění nikoliv z pohledu 

podbízející se senzačnosti, ale s promítnutím historických událostí do psychologického dramatu, 

se ujali Libor Vaculík a Petr Malásek. Choreografie čerpá z baletní klasiky a obohacuje taneční party 

o náročné výrazové prvky moderního tance, což sólistům i celému souboru dává příležitost dále 

rozvíjet nabyté zkušenosti i osobité přístupy k tanečnímu vymodelování psychologicky složitých 

postav. 

Přeji Vám, vážení návštěvníci, abyste v baletech našeho souboru nalezli ten pravý umělecký zážitek 

a mohu-li si přát něco navíc, pak i povědomí, že iniciály JKT v názvu našeho divadla jsou pro 

nás v té oddanosti divadlu opravdu zavazující. 


šéf baletu 

35 

Balet

Petr Malásek 

Libor Vaculík 

R e ž i e 

a c h o r e o g r a f i e 


S c é n a 

v jednání 


Roman Šolc 

Čachtická paní 

Baletní soubor přichází opět s taneční lahůdkou – tentokrát se jedná 

o taneční muzikál, jehož autorem hudby je Petr Malásek – Čachtická 

paní. V hlavní roli se představí Radka Fišarová známá jako Edith Piaf. 

Režisér, choreograf a libretista Libor Vaculík se nechal inspirovat 

románem Joža Nižnánského Čachtická paní. Děj románu se odehrává 

na rozhraní 16. a 17. století a čerpá látku ze skutečných událostí. 

V té době vládne Čachticím hraběnka Alžběta Báthoryová. O hraběnce 

kolují zvěsti, že vraždí mnoho nevinných dívek a vyžívá se v jejich 

mučení jen proto, aby se mohla koupat v jejich krvi, a tím si zachovala 

mládí a krásu. Příběh jako stvořený pro tanečně muzikálové 

zpracování, který zcela jistě zaujme náročného diváka a doufejme, že 

se tak jako Edith – vrabčák z předměstí stane nejen pro plzeňského 

diváka divadelním bestsellerem. Pro úplnost dodejme, že texty písní 

jsou z pera Václava Kopty. 

Premiéra 17. března 2007 v Komorním divadle 

36

Otázka pro Olenu Papku: 

Stojí baletní dřina za všechno to odpírání 

„Moci stát na jevišti za to určitě stojí. To 

si ani neuvědomíte, že Vás někde bolí. 

Samozřejmě mrzí, když se něco nepovede. 

Když je však divák spokojený, tleská, usmívá 

se, to se člověk cítí jako v nebi …“ 

37 

Čachtická paní

Petr Malásek 



a r e ž i e 



Jan Dušek 

A s i s t e n t 

c h o r e o g r a f i e 

Miroslava 

Pešíková-Fialová 

H l a s o v ý p o r a d c e 

Eduard Klezla 

Edith – vrabčák z předměstí 

Tvůrci tohoto baletu se snaží divákovi nabídnout maximum pravdy 

o životních úskalích a peripetiích krásné a závratné Edithiny nedlouhé 

cesty životem, od prvních písniček na pařížských ulicích přes slavné 

kabarety až po triumfální vystoupení v Olympii. Od tuláckého dětství, 

přes bouřlivé mládí, po zralý věk ve světě show-businessu, kdy 

Edith poznala, jak chutná sláva zaplacená nadlidskou dřinou, a při 

tom všem pořád bojovala s alkoholem, drogami a zákeřnou chorobou, 

které nakonec předčasně podlehla. Je to příběh Edith Piaf – vrabčáka, 

pro kterého zpívat znamenalo žít – žít naplno až do konce. 

(Premiéra 27. května 2000 v Komorním divadle) 

38

„Edith se hraje již pět let. Toto dílo převzala i další 

tři divadla, v nichž se hraje s velkým úspěchem.“ 


Zpěvačka je na jevišti slavné šansoniérce 

hodně podobná. „Narodila jsem se i ve stejný 

den jako ona, také 19. prosince. Snažila 

jsem se proto najít v našich osudech nějaké 

podobnosti, ale naštěstí její tragický osud 

nesdílím,“ usmívá se Radka Fišarová. 


23. března 2005 

„Je to vůbec poprvé v historii tohoto 

divadla, kdy takovou úspěšnost 

prokázal taneční titul - 100. 

repríza a naprostá většina repríz 

byla beznadějně vyprodána,“ 

podotkl šéf baletního 

souboru Jiří Pokorný. 

V. Sladký, Plzeňský deník, 

21. března 2005 

39 

Edith – vrabčák z předměstí

Petr Iljič Čajkovskij 


a r e ž i e 

Jiří Němeček, ml. 


Pavel Šnajdr 





Jan Kadlec 

Labutí jezero 

Labutí jezero patří mezi stěžejní díla velikána novoromantického 

údobí ruské hudby P. I. Čajkovského, žáka petrohradské konzervatoře 

a učitele hudební teorie na moskevské konzervatoři, autora řady 

symfonií, suit, několika orchestrálních fantazií, deseti oper a tří baletů. 

Premiéru mělo v Moskvě 20. dubna 1877 v choreografii pozdějšího 

baletního mistra Národního divadla v Praze Václava Reisingera na 

libreto V. P. Begičeva a F. V. Gelcera. V Plzni bylo Labutí jezero poprvé 

uvedeno v roce 1940 Josefem Juglem, podruhé 25. června 1955 

v choreografii a režii šéfa baletu Jiřího Němečka, který v plzeňském 

divadle úspěšně působil šest sezon. Není tedy náhodou, že jeho syn 

J. Němeček, ml. přijal s radostí naši nabídku k novému nastudování 

tohoto čarovného pohádkového příběhu, který je dnes nejhranějším 

klasickým baletem, uváděným na všech baletních scénách světa. 

(Premiéra 16. listopadu 2002 ve Velkém divadle) 

40

„Je to nejtěžší úkol, jaký mi 

dosud připadl. Zvlášť obtížné 

je střídání dvou rozdílných 

poloh – bílá labuť nesmírně jemná 

a lyrická, černá je pravý opak … je 

hezké, když člověk dokáže přesvědčit 

diváky, že jde o dvě rozdílné bytosti,“ říká 

představitelka Odetty i Odilie Ivona Jeličová. 

E. Skrývalová, Plzeňské noviny, 31. ledna 2006 

„Labutí jezero končí v různých provedeních odlišně. 

Tentokrát vyhrála šťastnější možnost. Je to pohádka 

a ta musí končit dobře. Jsem rád, že je zlo zničeno, 

láska a odpuštění žijí navěky,“ svěřil se Pavel Ďumbala. 

P. Dvořák, Plzeňský deník, 18. listopadu 2002 

41 

Labutí jezero

Petr Iljič Čajkovskij 


a r e ž i e 



Pavel Šnajdr 



Louskáček 

A s i s t e n t i 


Jan Kadlec 

Ondřej Boháč 

Michaela Musilová 

Michaela 

Koutníková 

Po úspěšném uvedení Labutího jezera se baletní soubor DJKT opět 

obrací k dílu P. I. Čajkovského a přináší baletní pohádku Louskáček. 

Na rozdíl od čistě romantického Labutího jezera je Louskáček odrazem 

dětské fantazie, alespoň té generace, jež podléhala čaromoci 

pohádek o krásných princeznách a statečných princích, o proměnách 

věcí nebo o kouzelných bytostech. Avšak pohádkový příběh 

o proměně obyčejného louskáčku ve statečného prince a malého 

děvčátka v půvabnou princeznu jistě upoutá i dnešního dětského 

diváka, který je již asi přemíru saturován počítačovými superhrami. 

Romantické melodie a půvaby klasického tance určitě potěší i dospělého 

diváka, kterému připomenutí dětských snů a představ může 

být příjemným vytržením z uspěchané reality. Zhlédnout Louskáčka 

znamená vydechnout uprostřed shonu a nechat se alespoň na chvíli 

unést romantikou, která přece jen do našeho života patří. 


42

„Ohlas v publiku naznačil, že vánočnímu tajemství ráda propadne i dnešní 

generace dětí, obdivujících v literatuře třeba Harryho Pottera.“ 


„Divadlo J. K. Tyla nedodržuje častý zvyk hrát Louskáčka jen v adventním čase a během 

Vánoc. Je dobře, že bude divákům vracet sváteční kouzlo i po celý příští rok.“ 


43 

Louskáček





L i b r e t o a r e ž i e 


Macbeth 

S c é n a 

Jan Dušek 



Dramatický příběh čerpá ze slavného dramatu W. Shakespeara, které 

již mnohokrát inspirovalo umělce snad všech uměleckých žánrů 

a odvětví. Příběh je svou dramatickou bohatostí a epičností předurčen 

k tlumočení do barvité řeči tanečního divadla. Dramatický děj 

je plný náhlých zvratů a intrik, nepostrádá motivy lásky, přátelství, 

věrnosti, ale i zrady a nenávisti. Osudy ctižádostivého Macbetha, 

jehož cesta k moci je dlážděna intrikami a úkladnými vraždami, 

mohou být – a myslím si, že i jsou – do určité míry zrcadlem naší 

doby. Jako autor tanečního libreta však nechci v žádném případě 

děj transponovat a inscenovat ho v naší současnosti. Chci se jen 

zamyslet a upozornit na zrůdnosti světa, které přetrvávají. Touto 

inscenací bych rád navázal na svá představení, která jsem vytvořil 

v minulosti pro baletní soubor Divadla J. K. Tyla a která se dočkala 

pozitivního ohlasu jak u diváků, tak i u odborné kritiky – Edith 

– vrabčák z předměstí, Dáma s kaméliemi. Známá opera G. Verdiho, 

která je hudební kostrou, zcela určitě umocní celkové vyznění tohoto 

tanečního dramatu. Výtvarné řešení prof. Jana Duška a Josefa 

Jelínka je zárukou, že na komorní scéně Divadla J. K. Tyla je inscenace, 

která jistě zaujme, potěší a přinutí k zamyšlení i toho nejnáročnějšího 

– „nebaletního“ diváka. (Libor Vaculík) 

H u d e b n í s p o l u p r á c e 

Petr Malásek 




Jan Kadlec 

(Premiéra 19. března 2005 v Komorním divadle) 

44

„Touha po moci, chorobná 

ctižádost, cesta k trůnu lemovaná 

vraždami a nakonec šílenství.“ 

„Traduje se, že každé nastudování 

tohoto dramatu provázejí 

nečekané obtíže, komplikace 

či dokonce tragédie.“ 


19. března 2005 

„Vždy se snažím najít nějakou svoji 

cestu, i kdyby měla skončit ve slepé 

uličce. Snažím se přicházet s něčím 

novým, neokoukaným, se svým 

náhledem na věc,“ říká L. Vaculík 

na vysvětlenou, proč se na jevišti 

objevuje např. čarodějnice „při těle“. 


19. března 2005 

45 

Macbeth

Igor Stravinskij 

Rastislav Dubovský 


a r e ž i e 

Igor Holováč 


Pavel Šnajdr 

S c é n a 

Pavol Andraško 

Prométheus 


Peter Čanecký 



Zuzana Pokorná 

Tam, kdysi, za úsvitu věků, pod vrcholky ostrých štítů se setkává 

zvláštní dvojice … Jeden z nich je člověk – chudý, zbídačelý, třesoucí 

se zimou. Druhý je krásný, svalnatý s přímým a moudrým pohledem. 

Ale není to člověk, jistěže ne … je to titán. Titán Prométheus, učitel, 

přítel všech živých tvorů. Na dlaních má popáleniny od ohně, který 

ukradl pro pozemšťany na Olympu. Hruď má rozdrásanou ostrými 

zobáky orlů, kteří mu vyklovávali srdce. Kráčí nejistě, vždyť po celé 

roky byl připoután ke skalám Kavkazu na rozkaz samotného Dia, 

vládce Olympu. Přemáhá ho slabost, ale jeho myšlenky patří jeho 

lásce, pozemšťance Antheie. Poklesne v kolenou a jeho společník 

– člověk – ho zachytí a podává mu vodu … Prométheus vrávorá na 

zesláblých nohách, klesá k zemi a ani neslyší, jak mu náčelník lidí 

šeptá třesoucím se hlasem, sotva linoucím se z úst: „Děkuji, děkuji, 

děkuji …“ 


46

„Drama s přimyšlenou ženou Antheiou tak vypovídá o tom, že 

lásku, obětavost a nevděk najdeme na světě dodnes.“ 


„O Prométheovi je velice málo literatury, kde by byl nějak víc popsán. My jsme 

museli vlastně celý příběh vytvořit. Přidali jsme mu lásku – tedy důvod, proč 

tolik miloval lidi a proč se pro ně obětoval,“ vysvětluje Nikita Slovák. 

M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 19. listopadu 2005 

„Choreograf dokázal balet oživit i zvuky úderů holí, tleskání a výkřiků.“ 

B. Brůhová, Plzeňský deník, 29. listopadu 2005 

47 

Prométheus

Josef Suk 

Julius Zeyer 


a r e ž i e 

Jiří Horák 

Radúz a Mahulena 

Scénická hudba k Zeyerově hře Radúz a Mahulena, kterou Suk napsal 

ve svých dvaadvaceti letech v opojení hlubokým milostným citem, 

ale i jeho další skladby nabízejí téměř dokonalé nosné plochy pro 

taneční interpretaci. Již před třiceti lety, v roce 1976, se této výzvy 

ujali choreograf Miroslav Kůra a režisér Petr Weigl a pro Národní 

divadlo v Praze vytvořili baletní podobu Radúze a Mahuleny. Nyní se 

k Zeyerově pohádce vrací baletní soubor DJKT, aby v novém ztvárnění 

libreta a zejména v současném choreografickém a režijním pojetí 

Jiřího Horáka nechal znovu ožít dramatický příběh lásky a nenávisti, 

kterému Sukova hudba dodává silný emocionální akcent. Vysoká 

profesionální vyspělost souboru, prověřená psychodramatickými 

balety posledních sezon jako Malý pan Friedemann – Psycho nebo 

Macbeth, umožňuje uplatnit náročné sólové party i sborové scény. 

Představení upoutá diváka sdělností tanečního projevu, v němž se 

účelně a v obdivuhodném souladu s hudební předlohou snoubí prvky 

klasické techniky s expresivní taneční partiturou. To vše, hudba, 

choreografie i režie, je umocněno výtvarným efektem kostýmů a scény, 

jejíž prostor je modelován bohatým světelným rejstříkem. Baletní 

příběh Radúze a Mahuleny není únikem do pohádkové fantazie, ale 

svým vyzněním je zamyšlením nad hodnotami věrné lásky překonávající 

zlobu a nenávist. Což není téma vzdálené současnosti. 


Tomáš Kypta 



Zuzana Pokorná 


(Premiéra 25. března 2006 v Komorním divadle) 

48

„Vynikající jevištní provedení vyprávějící o lásce vítězící nad zlem měnilo taneční gesta 

do živého jazykového sdělení. Publikum ocenilo premiéru nekonečným potleskem.“ 

B. Brůhová, Plzeňský deník, 31. března 2006 

„V dnešní přehršli dryáčnických výkřiků je tento poetický příběh pohlazením po duši, 

které v nynější uspěchané době více než schází,“ vzkazuje divákům Jiří Pokorný. 

P. Dvořák, Plzeňský deník, 27. března 2006 

„Příběh Radúze a Mahuleny mě okouzlil a inspiroval již od dětství. Láska, ta nejčistší 

podoba lidského citu, je tu vystavena řadě dramatických střetů, lsti, nenávisti, utrpení 

a ponižování,“ říká k pohnutkám tuto látku zpracovat režisér a choreograf Jiří Horák. 

S. Hernandezová, Právo, 24. března 2006 

49 

Radúz a Mahulena

Zbyněk Matějů 

Jiří Středa 


Alena Pešková 

R e ž i e 

Jiří Středa 


Pavel Šnajdr 


Doc. Pavel Kalfus 

Zahrada 

Baletní představení Zahrada na hudbu Zbyňka Matějů vzniklo podle 

stejnojmenné knihy významného plzeňského rodáka Jiřího Trnky, ilustrátora 

a světově proslulého tvůrce animovaných filmů, která se od 

prvního vydání v roce 1962 stala jednou z nejčtenějších knih moderní 

literatury pro děti. Stejně jako kniha, tak nás i toto baletní zpracování 

vtáhne do vzrušivě tajemné zahrady, kde pětice kluků prožívá 

neopakovatelná dobrodružství s kocoury, sádrovým trpaslíkem, se 

slony, velrybou a řadou dalších postav, které do děje vstupují jako do 

krásného dětského snu, a my si jen přejeme, aby ten sen neskončil. 

Premiéra 25. listopadu 2006 ve Velkém divadle 

50

51 Zahrada

Činohra

Činohra 

Milí věrní diváci, 

už v tom oslovení je vyjádřena naše vděčnost, že přes drsný atak filmu 

a především televize, zůstáváte s námi. Bez Vás by divadlo nemohlo existovat. 

Svou pozorností, citlivostí a spontánností spoluvytváříte kvalitu našich 

představení. Proto se snažíme vybírat pro Vás tituly se vší odpovědností. 

Není to lehké, protože vnímání umění se mění s věkem, a my chceme hrát jak 

pro mladé, tak pro ty, kteří již něco z historie našeho souboru pamatují. 

V nové sezoně 2006–07 se snažíme o zachování žánrové pestrosti. Z pěti titulů budou tři uvedeny 

jako novinky. Ve světové premiéře bude uvedena komedie Celebrity s.r.o. od našeho autora Antonína 

Procházky. Jako vždy píše svou hru s konkrétní představou herců plzeňského činoherního 

souboru. Na inscenaci Celebrit s.r.o. se bude podílet také jako režisér a herec. V české premiéře 

uvedeme hru současného amerického autora Neila La Buta Návraty hříšníka. Autor byl zatím hrán 

pouze v malých pražských divadlech. V české premiéře bude uvedeno i drama jiného současného 

amerického autora Davida Foleye Vymítání ďábla. Vzhledem k tomu, že na překladu se ještě 

pracuje, neuzavíráme se možnosti změny. Náhradní titul je Pohled s mostu Arthura Millera, ze 

stejné žánrové oblasti. Klasiku zastupují tituly známé, neztrácející léty svoji uměleckou působivost. 

Z české provenience je to Třetí zvonění Václava Štecha, z oblasti světové produkce Cyrano 

z Bergeracu Edmonda Rostanda. Neuzavíráme se ani další práci v divadelním klubu. Ale titul, který 

není vázán předplatným systémem, vznikne operativně až v průběhu sezony. 

Chceme pro Vás dělat především dobré divadlo. Buďte shovívaví, kdyby se něco nepovedlo, a dejte 

znát, až se Vám bude naše hraní líbit. 

Marie Caltová 

dramaturg činohry 

54

Pavel Pavlovský 

šéf činohry 

55 Činohra

David Drábek 

R e ž i e 

Vilém Dubnička 

S c é n a 

Matěj Němeček 


Lenka Polášková 


Irena Bartošová 



Akvabely 

Hlavními hrdiny Drábkovy komedie ze současnosti jsou tři přátelé: 

Kajetán – televizní bavič s univerzitním vzděláním, Pavel – vysokoškolský 

profesor, kterému ukradli jeho sametovou revoluci, a Filip – 

milovník vody, který právě prodělává podivuhodnou proměnu. Dále 

se setkáme s Kajetánovou okouzlující přítelkyní Edit, která k životu 

potřebuje paparazzi a polyká SIM karty, a s Kajetánovým něžným přítelem 

Ivanem. Seznámíme se s Pavlovou rodinou, která touží nejen 

po návštěvě kina, a také s jednou paní učitelkou – ta pro změnu sní 

o kariéře zpěvačky. Synchronizované plavání je sport, díky němuž 

se naši tři přátelé ještě vůbec dokáží setkat … David Drábek získal 

za text Akvabel v roce 2004 cenu Nadace Alfréda Radoka v kategorii 

Nejlepší původní česká divadelní hra. 

(Premiéra 10. ledna 2006 v Divadle v klubu) 

56

„Pro plzeňské diváky mohou být Akvabely vítanou novinkou. 

Jednak je to hra mladého současného dramatika. Dále po dlouhé 

době vznikla inscenace pro kdysi oblíbený divadelní klub, kam se 

chodívalo na vyhlášené divadelní kusy. Už dlouho se tam ale nehrálo 

a mnohým divákům typ kontaktních představení chybí.“ 

P. Kosová, Mladá fronta DNES, 23. prosince 2005 

„Akvabely jsou současnou hrou, která řeší problémy dneška – například vliv 

médií na naše myšlení či náš vztah ke konzumu,“ zdůvodňuje Vilém Dubnička. 

P. Dvořák, Plzeňský deník, 6. ledna 2006 

„Nad hradeckou inscenací stojí plzeňská s chvályhodnou 

srozumitelností a také důvěryhodnějším zvládnutím pohybu, 

ve vodě´. Rohlíček, Štěrba a Kotiš předvádějí opravdové figury.“ 

J. P. Kříž, Právo, 23. února 2006 

„Svědky zázraku jsme se stali v klubu Divadla J. K. Tyla. 

Plzeňští herci v režii Viléma Dubničky uvedli Akvabely.“ 

V. Viktora, Plzeňský deník, 25. ledna 2006 

57 

Akvabely

Antonín Procházka 

R e ž i e 


S c é n a 

David Bazika 


Lenka Tesařová 

Celebrity s.r.o. 

Svoji zatím poslední komedii napsal herec, autor a režisér Antonín 

Procházka pro plzeňskou činohru. Jako obvykle čerpá tematiku „celebrit“ 

z aktuálních problémů, kterými žijí naši současníci. V prostředí 

televizního studia, kde se natáčejí nekonečné seriály, dojde ke kriminálnímu 

činu a náhodným svědkem se stane jeden z herců seriálu. 

Jeho život v ohrožení se změní od základů. Antonín Procházka s vtipem 

vypovídá o povrchnosti dnešní doby, kde úspěch určuje reklama 

a procento sledovanosti. Proti tomu staví cenu vztahu, postaveném 

na opravdovém citu. 

Světová premiéra 10. února 2007 v Komorním divadle 

58

59 Celebrity s.r.o.

Edmond Rostand 

P ř e k l a d 

Jindřich Pokorný 

R e ž i e 

Jan Burian 


Karel Glogr 

Cyrano z Bergeracu 

Pařížská premiéra Cyrana z Bergeracu v roce 1897 zaznamenala 

neslýchaný divácký ohlas. Úspěch ale provází tuto velkou, lesklou, 

romantickou veršovanou tragikomedii do dnešních dnů. V osobě 

Cyrana se totiž spojuje fanfaronství s jiskřením ducha a ryzím 

citem. Cyrano je bouřlivák, který se otevřeně vzepře každé špinavosti, 

obětavý přítel i něžný milenec, který svou lásku halí maskou 

cynika, samotář uprostřed davu, posměváček skrývající svůj smutek. 

Edmond Rostand napsal ve svých necelých třiceti letech hru plnou 

dramatického napětí, velkých citů a myšlenek i chytrého humoru. 

Premiéra 16. prosince 2006 ve Velkém divadle 

60

„Dialog duší, srdce 

a rozumu – tak kdysi 

charakterizoval herec 

a šéf plzeňské činohry 

Pavel Pavlovský 

vztah mezi hercem 

a divákem.“ 

„Herectví je zvláštní 

druh umění. Žijete 

v roli a v srdci diváka 

jen pár hodin.“ 

Monika Švábová 

61 

Cyrano z Bergeracu

Henrik Ibsen 


František Fröhlich 

R e ž i e 

Jan Burian 


Karel Glogr 


Johana Kudláčková 

Divoká kachna 

Sžíravá kritika měšťácké morálky vzbudila v Norsku roku 1885 

patřičný rozruch – má snad otec dál milovat dítě, když vyjde najevo, 

že není jeho Polemiku o smyslu milosrdných lží, iluzí, sebeklamů 

a zničujícím účinku nahé pravdy vtělil otec moderního dramatu 

do psychologicky složitých a rozporných postav, bránících se 

ztrátě své důstojnosti. Jejich zápas připomíná frašku s tragickými 

následky nebo tragédii s fraškovitým průběhem, jak vystihl G. B. 

Shaw: „Sedíte v hledišti a pronikáte hloub a hloub do té domácnosti 

Ekdalových a zároveň pronikáte hloub a hloub do svého vlastního 

života, až nakonec zapomenete, že jste v divadle. Sledujete s hrůzou 

a soucitem hlubokou tragédii a celou tu dobu se otřásáte smíchem 

nad neodolatelnou komedií. Vyjdete ven, ne rozptýleni, nýbrž 

s hlubším zážitkem, než skutečný život poskytuje většině lidí …“ 

(Premiéra 17. prosince 2005 ve Velkém divadle) 

62

„Potěšil mne fakt, že v dnešní rychlé době, kdy divadlo bojuje o své místo na slunci, 

v konkurenci s reality show, v tom klipovém rytmu, který je do nás tlačen, je tohle 

představení pohlazením po duši,“ sdělila v reakci na představení Barbora Munzarová. 

Anketa LhB, Plzeňský deník, 22. prosince 2005 

„Ve snaze mít ve všem jasno, ve snaze každému poradit, jak je svět jednoduchý, 

můžeme totiž ohrozit to nejdůležitější, co je konec konců základním smyslem 

našeho bytí – pokračování našeho života v dětech, protože v nich je naše 

jediná definitivní naděje,“ shrnul své pojetí inscenace režisér Jan Burian. 

S. Hernandezová, Právo, 16. prosince 2005 

„Divoká kachna ani tentokrát neopustila po premiéře jeviště se 

zplihlými křídly, ale jako stále velmi silná hra. Nabídla cestu do 

severské přemýšlivosti, která ví o světě a životě hodně.“ 

P. Dvořák, Plzeňský deník, 19. prosince 2005 

63 

Divoká kachna

Oscar Wilde 


Jiří Zdeněk Novák 

Ú p r a v a 

Jiří Záviš 

R e ž i e 



Jana Zbořilová 

S c é n i c k á h u d b a 

Martin Dohnal 

Jak je důležité míti Filipa 



V únoru 1895 přivítalo londýnské publikum bouřlivými ovacemi premiéru 

Wildeovy komedie Jak je důležité míti Filipa. Autorova poslední 

hra byla nejúspěšnější nejen v době svého vzniku, ale i v letech 

pozdějších. „Salonní společenská komedie je o nedorozuměních, která 

způsobí výmysly dvou přátel, hodlajících zasnoubením ukončit 

svůj poněkud nevázaný život.“ Nepřekonatelné překážky jsou řešeny 

pomocí náhod, které, dovedeny ad absurdum, se stávají zdrojem 

humoru. Osobitost komedie spočívá především v duchaplném jiskřivém 

dialogu, který je plný aforismů, bonmotů, ironie a paradoxů. 

Charismatický lev salonů Oscar Wilde opatřil vtipným jazykem 

všechny své postavy včetně sluhů. 

(Premiéra 19. června 2005 v Komorním divadle) 

64

„Představení vystavěné na kompozici kdysi oblíbené salonní společenské komedie 

s úsměvem, ale neúprosně odhaluje pod maskou prudérie nemravnost vyšší společnosti.“ 

B. Brůhová, Kultura/divadlo, červenec 2005 

65 

Jak je důležité míti Filipa

William 

Shakespeare 


Martin Hilský 

R e ž i e 

Jan Burian 

S c é n a 

Karel Glogr 


Ivana Brádková 


Petr Kofroň 

Král Lear 

Š e r m y a b i t v y 

Karel Basák 

Roku 1606, v blízkosti tragédií vypjatého individualismu Macbetha, 

Hamleta, Coriolana, napsal Shakespeare Krále Leara. Ve strhujícím 

příběhu barbarského despoty Leara, který se zřítí z mocenských 

výšin do bezprávného postavení vyhnance, přináší Shakespeare nejfilozofičtější 

obraz světa. Je to podobenství o moci, která zaslepuje, 

a bezmoci, která přináší prozření, o rozumu, který bývá šílenstvím, 

a šílenství, které se stává moudrostí. Zobrazuje trnitou cestu k pravdivému 

poznání, které bývá zataraseno nánosem konvenčních představ 

a předsudků, neschopností rozeznat upřímný projev od předstírání 

a nelíbivou pravdu od efektní lži. Tematicky mnohorozměrná 

tragédie zachycuje v krajní poloze lidskou zrůdnost i velikost, zoufalé 

bloudění i nalézání východiska v obětavé lásce a pokoře. 



(Premiéra 18. prosince 2004 ve Velkém divadle) 

66

„Závěr Čapkova Krakatitu má 

podobnou pointu. Ano, běžný život 

nepotřebuje patos, absolutnost, 

ale pochopení a lidskost.“ 

V. Viktora, Plzeňský deník, 

22. prosince 2005 

„O Shakespearovu Learovi je možné buď mluvit dlouhé hodiny, nebo o něm 

prostě mlčet, protože je to hra skládající se z tolika významových a divadelních 

vrstev, že popsat ji je takřka nemožné …,“ vyznává se režisér Jan Burian. 


„Lear není realistický příběh, 

Lear je podobenství o člověku,“ 

uvedl překladatel Martin Hilský. 


67 

Král Lear

Alexander Dumas 

Klára Špičková 

R e ž i e 

Juraj Deák 

S c é n a 

David Bazika 


Kamila Polívková 


Petr Malásek 



Královna Margot 



a š e r m y 

Karel Basák 

Romantická hra mladé autorky Kláry Špičkové vznikla volně na motivy 

stejnojmenného románu Alexandra Dumase. Dějištěm je Francie 

na sklonku renesance, ve dnech, které vrcholí „bartolomějskou 

nocí“. Bezohledná politická hra vtiskává pečeť celé zemi a rozeznívá 

extrémní vášně a city. Královna Margot existující ve stínu své matky, 

ctižádostivé Kateřiny Medicejské, se vzepře manipulaci i za cenu 

ohrožení vlastního života. V nebezpečí se ale ocitají všichni, jejichž 

osudy jsou spojeny s francouzským trůnem. Život se pohybuje v krajních 

polohách – mezi láskou a nenávistí, odvahou a přizpůsobivostí, 

soucitem a bezohledností, mstou a přátelstvím. Napínavá hra nabízí 

velkolepou jevištní podívanou. 



(Premiéra 8. dubna 2006 ve Velkém divadle) 

68

„V Plzni vznikla v tichosti inscenace, za kterou by se do Prahy sjížděla celá republika, a vůbec 

by nikomu nevadilo, že je to kdesi na holešovických jatkách, že je to za pětistovku, že je 

nutné se trmácet autobusem tam a zpátky, že to stejně hraje až třetí garnitura bez hvězd … 

Ne! Byli jsme v Praze na Královně Margot, fakt fantazie! – znělo by vychloubačně Plzní.“ 

J. Zajíc, Plzeňské noviny, 2. května 2006 

„Budu hrát Kateřinu Medicejskou, historickou postavu, která se mi po 

prvním přečtení jeví jako velká zrůda. Dá mi práci, abych na ní našla 

něco lidského, abych ji obhájila,“ říká Monika Švábová. 

P. Dvořák, Kultura/divadlo, březen 2006 

„Andrea Černá vtiskla Margot nejen svůj půvab, noblesu, nevyzývavost, nejen roli svůdnosti 

a erotické eruptivnosti. Vtiskla jí i moudrost a prozíravost královské dcery, obdivuhodnou 

manželskou pevnost, která nectí lásku samu ani dynastický zájem, ctí však spojenectví 

s tím, pro koho sice neplane, ale před jeho duchovní i charakterovou silou se sklání.“ 

V. Viktora, Plzeňský deník, 19. dubna 2006 

69 

Královna Margot

Ken Ludwig 


Alexander Jerie 

R e ž i e 

Jan Burian 


Karel Glogr 



Měsíc nad Buffalem 

Situační komedii Cyrano v Buffalu napsal současný americký dramatik 

Ken Ludwig. Plzeňští diváci měli před časem možnost poznat jeho 

hru Tenor na roztrhání, která se udržela na repertoáru několik sezon. 

Cyrano v Buffalu, Ludwigova poslední úspěšná komedie, se odehrává 

v prostředí divadelní společnosti, která už má nejlepší léta za sebou 

a potýká se s uměleckými, personálními i finančními potížemi. Jeden 

telefonát ale pro hlavní aktéry všechno změní. Možnost filmování 

v Hollywoodu v atraktivních rolích s „oscarovým“ režisérem by znamenalo 

nejen finanční záchranu, ale i osvěžení blednoucí slávy. Místo 

toho se situace komplikuje díky nevyjasněným osobním vztahům 

a nedorozuměním. Úpěnlivá snaha zachránit co se dá, jenom situaci 

zhoršuje. Jak říká jedna postava: „Vypadá to tam jako v blázinci, když 

mají dozorci volno.“ Ale Ken Ludwig ukazuje, že navzdory všemu 

existují v životě city, které jsou důležitější než všechno ostatní. 

(Premiéra 10. června 2006 v Komorním divadle) 

70

„Ztřeštěné komické situace záměn a nedorozumění 

nejsou samoúčelné. Ukazují divadelní hrdiny v jejich 

nadějích i úzkostech, touhách i zklamáních. A autor 

se nezříká odpovědnosti za to, co má v životě 

skutečně smysl,“ zdůrazňuje Marie Caltová. 


„Ken Ludwig dokáže své herce, zoufale toužící 

po návratu zašlé slávy, vidět optikou humoru, 

vystavit je nástrahám a postavit je do směšných 

a nedůstojných situací, ale ani na okamžik 

nás nenechá pochybovat, že má jejich bláznivý 

život rád,“ říká dramaturgyně Marie Caltová. 

S. Hernandezová, Právo, 9. června 2006 

„Ten skvostný invalida se možná plazí pouští 

s vyplivnutýma plícema, ale pořád ještě 

dejchá a my nic víc nemáme. Pro nás to je 

pomocné lano k humanitě a lidskosti. Bez 

něj bychom už všichni dělali v reklamě,“ říká 

Ken Ludwig ústy stárnoucí herečky Ethel. 

71 

Měsíc nad Buffalem

Neil LaBute 


Dana Hábová 

R e ž i e 

Lída Engelová 

S c é n a 

Ivo Žídek 




Jiří Pazour 

Návraty hříšníka 

(Some Girl/s) 

Hra současného amerického autora Neila LaButa si všímá otázek 

souvisejících se vztahem muže a ženy. Hlavní nehrdinský hrdina je 

profesor literatury a novopečený spisovatel, který krátce před svatbou 

navštíví čtyři ze svých bývalých milenek. V rozhovorech se zcela 

typově odlišnými ženami odkrývá nejen minulost, ale i důsledky, 

které vzájemné setkávání mělo. Tragické momenty se mísí s lyrickými 

i komediálními. Hra vyznívá jako pokání hříšníka, který chce 

rozhovory smýt svoji vinu, ale autor nakonec odhalí překvapivě jiné 

motivy jednání. 

Česká premiéra 28. října 2006 v Komorním divadle 

72

Čím Vás láká každý den znovu hrát a zkoušet 

„Prožít na jevišti jiný život, něco lidem předat, jistě. Ale obávám 

se, že je to také únik od reality. I ta nejsyrovější hra je pouze 

uměleckým obrazem. Přes všechny nepříjemnosti je divadlo 

idyla chráněná od skutečného světa,“ říká Monika Švábová. 

Jaký smysl přisuzujete herectví po osmatřiceti 

letech v plzeňském divadle 

Monika Švábová odpovídá: „To je má věčná otázka. Do 

jaké míry je herectví činností pro vlastní uspokojení 

a do jaké míry smysluplnou prací pro druhé“ 

73 

Návraty hříšníka

Bohumil Hrabal 

D r a m a t i z a c e 

Ivo Krobot 

Petr Oslzlý 


R e ž i e 



Jana Zbořilová 


Zdeněk Pololáník 

Obsluhoval jsem 

anglického krále 



Bohumil Hrabal patří k nejosobitějším českým autorům, a proto se 

jeho klíčové prózy s oblibou převádějí jak do filmové, tak do divadelní 

podoby. Román Obsluhoval jsem anglického krále patří k nejkompaktnějším 

jak po myšlenkové, tak po formální stránce. Hlavním 

hrdinou je nepříliš vyrostlý pikolík Jan Dítě, který se snaží komplex 

méněcennosti překonávat nadměrnou ctižádostí. Čím více se snaží 

vstoupit do světa úspěšných a bohatých, tím krkolomnější zažívá 

pády. Na pozadí dramatických proměn událostí 30. – 50. let prochází 

Jan Dítě řadou pitoreskních a bizarních prostředí, aby od vnímání 

povrchu života dospěl nakonec k jeho pochopení. 

(Premiéra 29. října 2005 v Komorním divadle) 

74

„Být na dně a hleděti vzhůru,“ touto moudrostí se i ve svém životě řídil Bohumil Hrabal. 

P. Dvořák, Kultura/divadlo, prosinec 2005 

„Téma jako hrom, prostor k vytvoření velkého figurativního plátna zabydleného burziány, 

továrníky, makléři, podnikateli, prostitutkami, nácky, důstojníky, básníky, podomky, 

cikánskou rodinou, odbojáři, milionáři, milicionáři, domácím zvířectvem – skřivánky na niti.“ 

J. P. Kříž, Právo, 10. ledna 2006 

„Román se šířil v opisech. Podílela jsem se na jednom takovém ,vydání´, kdy vznikl 

strojopis s pěti kopiemi udělanými přes kopírák. Dodnes ten výtisk opatruji, ale 

písmenka vybledla a text se dá číst jen s velkými obtížemi. Ale ten román nevybledl. 

Líčí život v jeho bizarnosti, poezii i lidskosti. Hrabal nesoudí, ale snaží se hledat 

složitost a krásu ve všech životních situacích,“ říká dramaturgyně Marie Caltová. 


75 

Obsluhoval jsem anglického krále

Ray Cooney 


Břetislav Hodek 

R e ž i e 

Jan Burian 


Karel Glogr 


Johana Kudláčková 

Prachy Prachy! 

Současný anglický dramatik Ray Cooney je plzeňským divákům 

důvěrně známý svými úspěšnými komediemi: 1+1=3, Peklo v hotelu 

Westminster, Dvouplošník v hotelu Westminster a Rodina je základ 

státu. Zatímco v těchto rozpustilých fraškách jde o nevěru, díky které 

postavy zabředají do trapných situací, v komedii Prachy Prachy! 

se do mlýnu událostí dostávají kvůli nečekanému nálezu. Kufřík 

s obrovskou částkou 735 000 liber rozmetá poklidný život spořádaného 

manželského páru. Vidina bohatství nastartuje rozpory nejen 

v rodině samotné, ale do problému vtahuje i ostatní aktéry. Geometrickou 

řadou narůstá řetězec lží, úskoků, výmluv a vydírání. Napětí 

se stupňuje a s ním graduje i humor. 

(Premiéra 21. května 2005 ve Velkém divadle) 

76

„Místo svých rukavic, šály a nedojedené svačiny najde v cizím kufříku 735 000 liber 

v padesátilibrových bankovkách. Je mu jasné, že jsou to ,špinavé peníze´. Plánuje s nimi 

začít nový život někde daleko, kde ho zločinecká mafie nenajde. Ale nepodaří se mu ani 

vyjít z domu na ulici, aby mu ,zlomyslný´ dramatik nenastavěl do cesty řadu překážek.“ 

M. Fialová, Plzeňský deník, 23. května 2005 

„S čestným gentlemanstvím tuto komedii mistrně přeložil Břetislav 

Hodek a s elegantním smyslem pro rozvernost i meze frašky ji režisér 

Jan Burian uvedl na jeviště Velkého divadla v Plzni.“ 

V. Viktora, Plzeňský deník, 27. května 2005 

„Říkáme si, tohle by se klidně mohlo stát i nám, kdyby pro to byly vhodné 

okolnosti, správná příležitost, dostatečně silné pokušení. Naštěstí nás zachraňuje 

naše zbabělost, naivita a nešikovnost, nepraktická měkkosrdcatost – stejně jako 

nehrdinské hrdiny Cooneyho,“ říká dramaturgyně Johana Kudláčková. 

S. Hernandezová, Právo, 20. května 2005 

77 

Prachy Prachy!


R e ž i e 


S c é n a 

Karel Glogr 


Lenka Polášková 



Přes přísný zákaz 

dotýká se sněhu 

Hry plzeňského autora, herce a režiséra Antonína Procházky patří 

u publika k nejoblíbenějším a vždycky se několik sezon drží na 

repertoáru. Přes přísný zákaz dotýká se sněhu je zatím jednou z jeho 

posledních komedií, které pro plzeňskou činohru vznikly. Hlavní 

hrdina, náš současník, je nesmělý, slušný člověk, který se právě vrací 

z vězení. Nechápe, nejen proč se do vězení dostal, ale ani proměnu 

domova, do kterého se vrací. Změnilo se totiž nejen prostředí, vztahy 

mezi lidmi, ale i on sám. Drsná komika proměn, záměn a nedorozumění 

se prolíná s humorem prozrazujícím pochopení pro lidskou 

bezradnost a osamocenost. 

(Světová premiéra 25. října 2003 v Komorním divadle) 

78

„Je to cena (komedie získala cenu diváků na IV. ročníku Grand festivalu smíchu 

v Pardubicích), které si vážíme nejvíc, protože je od lidí a pro lidi je napsaná,“ 

komentoval získané vavříny autor, režisér i herec Antonín Procházka. 

Mladá fronta DNES, 18. února 2004 

„Téměř hugovsky romantický příběh je sice nahlédnut s ironií, cílem je ale vyvolat úsměv, 

nikoliv posměch (pro tento rozdíl vůbec projevuje A. Procházka v celé hře velký cit).“ 

Divadelní noviny, 23. prosince 2003 

„Název hry je textem poznámky v žákovské knížce a připomíná nejen 

,geniální´formulace kantorských sdělení rodičům, ale i podivnou logiku 

života, že někomu od dětství projde všechno a jinému nic.“ 

J. Světlíková, Plzeňský deník, 24. listopadu 2003 

79 

Přes přísný zákaz dotýká se sněhu

Václav Štech 

R e ž i e 

Ladislav Smoček 

S c é n a 

Karel Glogr 


Šárka Hejnová 

Třetí zvonění 

Václav Štech, jeden z nejhranějších českých klasiků, napsal za svůj 

život asi 45 knih, 17 her a nepočítaně kritik, povídek, esejů, fejetonů 

i osvětových návodů. V roce 2002 uvedl činoherní soubor autorovu 

veselohru s předvolební tematikou – David a Goliáš – a nyní připravuje 

jeho nejúspěšnější a nejhranější komedii – Třetí zvonění. 

Václav Štech ji napsal roku 1900, ve svých jedenačtyřiceti letech, 

tedy v době největšího tvůrčího rozmachu. Podle události, které byl 

sám svědkem, sepsal bláznivou historii svatby v rodině starosty, která 

sice hýbe celým městečkem, ale o které se do poslední chvíle 

neví, jestli se uskuteční nebo ne. Z nevinného nedorozumění vznikne 

řetěz složitých a zdánlivě neřešitelných situací, které jsou zdrojem 

napětí i komiky. Štech rozehrává celou galerii maloměstských postav 

a postaviček, které, přes svůj kritický osten, nezbavuje lidského tepla 

a jímavosti. Třetí zvonění uvedeme v úpravě režiséra Ladislava 

Smočka. 

Premiéra 7. dubna 2007 ve Velkém divadle 

80

81 Třetí zvonění

David Foley 


Martina Schlegelová 

Vymítání ďábla 

(Suffering The Witch) 

R e ž i e 

Jan Burian 


Karel Glogr 

Strhující dramatický příběh mladé ženy napsal současný americký 

autor David Foley. Odkrývá postupně dávnou událost, která se odehrála 

v malém zapadlém městečku. Její důsledky zasáhly nejen oběť 

samu, ale usvědčily ze zásadního selhání i její nejbližší. Dramatik, 

jehož příběh vyvolává zlověstné napětí, klade nesmlouvavě a s ledovou 

průrazností otázky týkající se zklamání člověka v jeho zásadním 

poslání, ochoty připustit si dosah vlastních rozhodnutí i odvahy 

nazřít i přiznat svůj podíl viny. Drama Vymítání ďábla je znepokojivé 

svou nekompromisností, ale může inspirovat k zamyšlení nad zásadními 

otázkami života člověka. 

Česká premiéra 2. června 2007 v Komorním divadle 

82

Náhradní titul v případě neuvedení inscenace Vymítání ďábla » 

Pohled s mostu 

Arthur Miller 

Jde o tragédii Eddiho Alfieriho, který našel smysl svého nezajímavého života ve výchově adoptivní 

dcery. Vnitřní rozpor Eddiho propuká ve chvíli, kdy hrozí nebezpečí, že opět zůstane sám. 

Miller klade zásadní otázku viny člověka, který druhému upírá právo na vlastní existenci. 

83 Vymítání ďábla

Muzikál a opereta

muzikál a Opereta 

Vážené dámy, vážení pánové, 

předem přijměte náš upřímný dík za přízeň, kterou jste našemu souboru věnovali po celou minulou 

sezonu. Jako poděkování jsme si pro Vás připravili čtyři zajímavé tituly – dva z nich uvedeme 

v české premiéře. 

První českou premiérou bude komická opereta Angličanů W. S. Gilberta a A. Sullivana Piráti z Penzance. 

Opereta s originální zápletkou, kvalitně napsaným libretem postaveným na slovním humoru 

a nádhernou hudbou přinese inteligentní zábavu doplněnou krásnou výpravou a kostýmy 

viktoriánské Anglie. 

Ve westernovém stylu uvedeme následující operetu, v českém prostředí dobře známou Rose Marii 

Rudolfa Frimla, která Vás ve spojení se slavnými melodiemi okouzlí atmosférou Divokého západu. 

Operetní trialog doplní klasická opereta, která ve světovém měřítku patří k nejhranějším a nejúspěšnějším 

vůbec – Orfeus v podsvětí Jacquese Offenbacha. Operetu se světoznámým kankánem, 

o jejíž novou interpretaci se pokusíme, není třeba milovníkům tohoto žánru vůbec představovat. 

Sezonu uzavře druhá česká premiéra – Kniha džungle českých autorů Radka Balaše a Ondřej 

Brouska, ml. Muzikál pro celou rodinu přivede na scénu známé postavičky Mauglího, medvěda 

Balú aj. 

Vážení diváci, i když v příští sezoně potěšíme především milovníky operet, tak bychom však rádi 

novými inscenacemi oslovili publikum všech věkových kategorií. Na repertoáru dále zůstanou 

úspěšné inscenace z minulých sezon. Rád bych upozornil především na muzikály Muž z kraje 

La Mancha a Zpívání v dešti, které sklidily značný ohlas. 

Vážení divadelní přátelé, doufáme, že naším repertoárem, který nabízí celou škálu žánrů od 

hudební revue přes operetu až po muzikál, potěšíme každého z Vás a budeme se velice těšit na 

setkání s Vámi v hledištích našich divadel. 

Roman Meluzín 

šéf muzikálu a operety 

86

87 muzikál a Opereta

John Kander 

Fred Ebb 

Joe Masteroff 


Ivo T. Havlů 

P ř e k l a d p í s n í M e i n 

H e r r , M o n e y - m o n e y 

a T e n t o k r á t 

Jiří Josek 

R e ž i e 


D i r i g e n t i 

Martin 

Doubravský 




Kabaret 


Leona Kvasnicová 

(Qaša) 

Světově proslulý muzikál Kabaret jsme zvolili pro jeho téma, které 

především hovoří o xenofobii, intoleranci a o nutnosti nalézt občanskou 

statečnost v momentech, kdy je potřeba zasahovat proti rozpínavosti, 

nespravedlnosti a násilí. Kromě toho je pro nás Kabaret 

přitažlivý svou formou, jedinečnou postavou kabaretiéra a písněmi, 

které jsou obecně známé a těší se velké popularitě. 


Kateřina Karasová 

Martina Šmídová 


Sára Bukovská 

(Premiéra 28. února 2004 ve Velkém divadle) 

88

„V pražském Národním divadle převzala Daniela Šinkorová Cenu Thálie v kategorii opereta 

a muzikál za roli Sally Bowles v muzikálu Kabaret v plzeňském Divadle J. K. Tyla.“ 

J. Jarolímek, Plzeňský deník, 29. března 2006 

Otázka pro Vlastimila Korce: 

Jak jste se cítil v roli Kabaretiéra 

„Jsem za tuto exkluzivní příležitost, kterou jsem od Romana Meluzína dostal, velmi 

rád a vděčný. Kabaretiér je liška podšitá, je to velitel a ředitel, který míchá osudy 

lidí. Mít byť jen na ty dvě hodiny při představení osud a moc ve svých rukou je 

nebezpečný pocit. Být na tu chvíli ‚malým bohem‘ je nebezpečné a úžasné zároveň.“ 

89 

Kabaret

Cole Porter 

Abe Burrows 


Ivo T. Havlů 

R e ž i e 


Kankán 


Jiří Petrdlík 


Mezi stovkami jmen komponistů a textařů, která se za desetiletí 

objevila na broadwayských plakátech, je pouze několik skutečnou 

zárukou kvality – jméno fenomenálního Cola Portera mezi ně pochopitelně 

patří. Jeho skladby se objevují v repertoáru špičkových swingových 

a jazzových hudebníků a muzikály, na nichž se podílel, se 

na jeviště po celém světě pravidelně vracejí. Kromě vynikající hudby 

je předností jeho děl zábavná zápletka, vtip a lehkost. Před časem 

měli plzeňští diváci možnost pokochat se Porterovým zpracováním 

shakespearovského námětu v muzikálu Kiss Me Kate. Can-Can (Kankán) 

měl na Broadwayi premiéru v roce 1953 a byl též zfilmován 

s Frankem Sinatrou a Shirley McLainovou v hlavních rolích; v Plzni 

je uváděn poprvé. Odehrává se, jak ostatně napovídá i název, na 

konci 19. stol. na bohémském Montmartru, kde podnikavá Pistache 

láká obecenstvo do podniku Bal du Paradise na nový nemravný 

tanec a zapisuje do svého seznamu další a další policisty, jež je třeba 

soustavně korumpovat. Kromě toho se pochopitelně zamiluje, jenže 

co čert nechtěl, do soudce, jehož mravní zásady nelze (samozřejmě 

pouze prozatím) narušit. Mezitím můžeme vychutnat nezapomenutelné 

songy C’est Magnifique, Live and Let Live, I Love Paris, Can-Can 

a další. 


Leona Kvasnicová 

(Qaša) 

S c é n a 

Šimon Caban 


Simona Rybáková 


Kateřina Karasová 


Eva Skalová 

(Premiéra 16. dubna 2005 v Komorním divadle) 

90

„Kromě toho mě zaujalo i základní téma muzikálu – tanec kankán jako metafora 

svobody, spontánního lidového chování, které se nenechá svázat maloměšťáckými 

a prudérními zákony. Já osobně nesnáším přetvářku, a té je kolem nás spousta. Mám 

potřebu se právě přes tento muzikál k tomu vyjádřit. Je tu spousta těch, kteří kážou 

vodu a sami pijí víno …“ vyznává se Roman Meluzín, šéf souboru muzikálu a operety. 

S. Hernandezová, Právo, duben 2005 

91 

Kankán

Ondřej Brousek, ml. 

Radek Balaš 

R e ž i e 

Radek Balaš 

S c é n a 

v jednání 

Kniha džungle 


Jolana Schofield-Izbická 

Komické scénky, zábavná hudba, akrobatické a taneční výstupy 

– to vše najdete v původní muzikálové adaptaci světoznámé knihy 

povídek Rudyarda Kiplinga, speciálně vytvořené pro plzeňské divadlo. 

Její autoři, skladatel Ondřej Brousek, ml. a libretista a zároveň 

režisér a choreograf Radek Balaš, přinesou na scénu dobrodružný 

příběh chlapce, který vyrostl mezi zvířaty v indické džungli a naučil 

se znát jejich zákony. Hudba Ondřeje Brouska bude vycházet z té 

nejlepší klasické muzikálové tradice, ale její zvuk se v některých okamžicích 

odvážně rozběhne až k nejsoučasnějším stylům hip–hopu 

nebo street dance music. Indická džungle se svými tvrdými přírodními 

zákony až nečekaně podobá současné džungli lidské civilizace 

a náš příběh je příběhem lidského rodu, který je již od počátku 

dějin natažený jako tětiva luku mezi přírodou a civilizací. A zatímco 

„dospělé“ publikum by mělo „číst“ naši Knihu džungle jako dramatické 

podobenství o hledání kořenů lidského rodu, „dětské“ publikum 

by měla zaujmout dobrodružnost příběhu a komediální muzikálové 

výstupy, stejně jako řada známých postav, např. medvěd Balů, panter 

Baghíra, tygr Šér-Chán či vlčice Rakšásí. 

Premiéra 21. dubna 2007 v Komorním divadle 

92

93 Kniha džungle

Florimond Hervé 

Henri Meilhac 

Albert Millaud 

Č e s k ý t e x t 

a ú p r a v a 

Oldřich Nový 

R e ž i e 

Petr Palouš 



Mam’zelle Nitouche 

S c é n a 

Milan Čech 


Jitka Moravcová 

Ve světové klasické operetní tvorbě je pouze nemnoho tzv. „malých“ 

operet, které přežily dobu, ve které a pro kterou byly napsány 

a zkomponovány. Mezi taková výjimečná díla, která bez ostychu 

můžeme nazvat „věčně mladými“, bezpochyby patří Hervého 

Mam´zelle Nitouche. Mimochodem, je to jediné dílo tohoto francouzského 

excentrického herce, zpěváka, varhaníka, komponisty a světoběžníka, 

které z jeho tvorby (napsal a zkomponoval desítky jednoaktovek) 

dodnes přežilo. Tento Hervého fabulační a hudební skvost 

se snad ve všech divadlech čas od času nově nastuduje, aby starší 

divácké generace mohly srovnávat s inscenacemi předešlými a aby 

se nejmladší generace mohla seznámit s dílem, jehož znalost dnes už 

vlastně patří k povinnému všeobecnému vzdělání. Mam’zelle Nitouche 

byla v Plzni uvedena v posledních šedesáti letech pouze dvakrát, 

a to v roce 1963 a v roce 1990. 


Martin Pacek 


Martina Šmídová 

Miroslav Doutlík 


Sára Bukovská 


94

„Jeden převlek za druhým, klášter s kýchající 

fortnýřkou i divadlo s hysterickou 

primadonou polechtaly bránice diváků.“ 


„Rád bych předvedl tuto operetu bez nánosu 

dobových klišé a oprášil její svižný, a jak doufám, 

stále moderní humor,“ říká režisér Petr Palouš. 


„Dvojí život střídá varhaník Célestin v klasické operetě Mam´zelle Nitouche: 

od klášterních schovanek a celibátu prchá jako skladatel Floridor do světa divadla. 

Prožívá příběh ne nepodobný Aloisu Novákovi z filmu Kristián, jehož představitel 

Oldřich Nový kdysi právě operetu Florimonda Hervého s úspěchem upravil.“ 

„Mam´zelle Nitouche na libreto dvojice Meilhac a Millaud 

spatřila světla ramp před 121 lety v Paříži.“ 


95 

Mam’zelle Nitouche

Mitch Leigh 

Dale Wasserman 

Joe Darion 

R e ž i e 

Petr Novotný 




S c é n a 

Ivo Žídek 


Lucie Loosová 


a ú p r a v a 

Monika Bártová 

Muž z kraje La Mancha 


Eva Skalová 

Jeden z nejúspěšnějších muzikálů všech dob – právě tak bývá označován 

Muž z kraje La Mancha. Příběh nás zavádí do Španělska 16. století. 

Miguel de Cervantes, autor slavného Dona Quijota, sedí v sevillském 

vězení a čeká na inkviziční soud. Aby se obhájil před svými 

spoluvězni, sehraje s nimi příběh potulného rytíře Dona Quijota, jeho 

sluhy Sancho Panzy a děvečky Aldonzy. Nakonec, posílen ve svém 

přesvědčení chránit slabé a bojovat za spravedlnost, se hrdě odchází 

bránit inkvizici. Adaptace nesmrtelného příběhu o lidském idealismu 

a víře v lepší stránky existence vznikla v roce 1965 a dodnes se 

setkává s úspěchem na všech světových jevištích – příběh se dočkal 

uvedení ve více než padesáti zemích a třiceti jazycích. 

(Premiéra 3. prosince 2005 v Komorním divadle) 

96

„Don Quijote je mi sympatický tím, že má ideál a že za ním jde. 

I když je to naprostý blázen,“ říká o své postavě Bronislav Kotiš. 

M. Čekanová, Mladá fronta DNES, 3. prosince 2005 

„Muž z kraje La Mancha je z rodu klasických muzikálů, které se snaží 

maximálně propojit herectví, tanec a muziku do jednoho komplexního 

celku. Tady všechny složky vycházejí ze základního, velmi 

moudrého nápadu, že ve vězení je možné 

odehrát celého Dona Quijota,“ 

říká režisér Petr Novotný. 

P. Dvořák, Plzeňský deník, 

5. prosince 2005 

97 

Muž z kraje La Mancha

Jacques Offenbach 

Hector Crémieux 

Ludovic Halévy 

Henri Meilhac 

R e ž i e 




S c é n a 

David Marek 


v jednání 

Orfeus v podsvětí 

Jednou z nejznámějších operet vůbec, která se dodnes vrací na světová 

jeviště, je bezpochyby Orfeus v podsvětí „otce operety“, skladatele 

Jacquese Offenbacha. Kdo by neznal nejslavnější světový kankán 

pocházející právě z tohoto díla! Orfeus patří k pravým klenotům 

tohoto žánru. Libretisté Meilhac a Halévy sice vyšli ze známého mýtu 

o houslistovi Orfeovi, který sestoupí do podsvětí, aby získal zpět 

svou ženu Eurydiku, ale zároveň napsali vtipnou aktuální satiru na 

současnost. Když se na scéně objevili olympští bohové ve starořeckých 

kostýmech, všem bylo jasné, že se nejedná o nikoho jiného, než 

o současné Pařížany v čele s císařem. Orfeus v podsvětí (1858) není 

první operetou – tou je Offenbachova aktovka Dva slepci (1855) - ale 

primát si drží jako první opereta celovečerní. O jeho kvalitách svědčí 

nejen častá uvádění, ale i to, že dodnes dokáže provokovat a bavit 

publikum doslova na celém světě … 

Premiéra 3. března 2007 ve Velkém divadle 

98

„Rozdíl mezi hercem a režisérem je v tom, že režisér na začátku 

ví o inscenaci víc. Ale její skutečné podoby se stejně dobírají 

společně. Snažím se velmi zásadně oddělit profesní od lidského. 

V profesním si dovolím k herci absolutně všechno. V osobním se 

snažím být taktní a nedotknout se ho, protože sám dobře vím, jak 

rána bolí, jak nevhodné slovo, poznámka či ironie může člověka 

zavřít, zamknout do sebe na týden, na měsíc, na celý život.“ 

R. Meluzín, Mladá fronta DNES, 25. dubna 2006 

99 

Orfeus v podsvětí

W. S. Gilbert 

Arthur Sullivan 

R e ž i e 

Petr Novotný 



Piráti z Penzance 

S c é n a 

Ivo Žídek 


Lucie Loosová 

Veselá hudba, vtipně napsané libreto a originální zápletka – to jsou 

Piráti z Penzance aneb Otrok povinnosti, jak zní celý titul operety, 

jejíž česká premiéra se odehraje v Plzni v říjnu 2006. Její autoři, 

libretista a textař W. S. Gilbert a skladatel Arthur Sullivan, patří 

k zakladatelům a hlavním představitelům anglické operety, specifického 

proudu ve vývoji tohoto žánru. Piráti z Penzance jsou jejich 

pátou operetou z celkových čtrnácti děl (u nás se nejvíce uvádělo 

jejich Mikádo) – a zároveň jednou z nejkomičtějších. V operetním 

světě zcela ojedinělý příběh nás zavádí do městečka Penzance v jihozápadní 

Anglii. Právě zde se setkáváme se skupinou pirátů, jejich 

učněm Frederikem, postarší a do něj zamilovanou vychovatelkou 

Ruth, která jej do učení k pirátům dala vlastně omylem – díky své 

nedoslýchavosti, stejně jako s generálem, představujícím se rychlou 

komickou písní a jeho mnoha dcerami, které si pochopitelně piráti 

ihned chtějí vzít za ženy … 

Vše se ale zkomplikuje, když Frederik, který právě dosáhl 21 let, od 

pirátů odchází, a protože má smysl pro povinnost, chce je zničit. 

Povolá na ně policisty, ale mezitím je seznámen s jedinečným paradoxem: 

narodil se totiž 29. února, tedy na přestupný rok, a proto 

ještě neoslavil 21. narozeniny, ale pouze pět a čtvrt, a musí tedy 

u pirátů zůstat ještě dalších 64 let, jak ho váže smlouva … Frederik » 

100

váhá mezi povinností a láskou, která pochopitelně na závěr, po řadě 

komických výstupů policistů a jejich střetů s piráty, zvítězí … 

O Gilbertovi a Sullivanovi jistý znalec prohlásil, že unikátním tajemstvím 

jejich operet je, že mohou být směšné a inteligentní zároveň. 

Často byly totiž ostrými satirami na viktoriánskou Anglii, které mnohdy 

zůstaly aktuální dodnes. A přesně to platí i o Pirátech z Penzance, 

kteří si i na našem území zaslouží náležitou pozornost. Za zmínku 

jistě stojí i to, že nastudování jejich české premiéry se ujme vyhlášený 

muzikálový režisér Petr Novotný. 

Premiéra 7. října 2006 v Komorním divadle 

101 

Piráti z Penzance

Rudolf Friml 

Herbert Stothart 

Otto Harbach 

Oscar Hammerstein, ml. 

R e ž i e 




Rose Marie 


Ondřej Zicha 

Romantická, revuální anebo westernová opereta – i tak by se dala 

nazvat Rose Marie skladatelů Rudolfa Frimla a Herberta Stotharta, 

která na našem území patří k nejuváděnějším titulům. Indiánská 

píseň lásky, vstupní píseň Jima, výstupy kanadské jízdní policie či 

Wandin Totem Tom-Tom patří k číslům, která se nesmazatelně zapsala 

do podvědomí diváků. Rose Marie, jejíž premiéra se konala v roce 

1924 v New Yorku, přinesla pražskému rodákovi Rudolfu Frimlovi 

světovou slávu, kterou již žádnou z následujících operet (např. Král 

tuláků či Tři mušketýři) nepřekonal. Pro operetu nezvyklý příběh 

umístil libretista Otto Harbach do kanadských Skalistých hor, do 

prostředí mezi zlatokopy a indiány. Protože Rose Marie vznikla při 

Frimlově pobytu v Americe, její originální libreto, ke kterému se nyní 

vracíme, je napsané v angličtině a autorem zpěvních textů je Oscar 

Hammerstein ml., který je spojen s počátky muzikálu; právě on je 

totiž autorem textů k Lodi komediantů (1927), prvnímu novodobému 

dílu v tomto žánru. Atmosférou Divokého západu, prostředím 

zlatokopů, kanadské jízdní policie a indiánů protkanou nezapomenutelnými 

melodiemi na Vás dýchne i nová plzeňská inscenace 

v režii Romana Meluzína. 

Premiéra 2. prosince 2006 v Komorním divadle 

102

103 Rose Marie

Jaroslav Žák 

R e ž i e a i n s c e n a č n í 

ú p r a v a 







Martin Pacek 



Škola základ života 


Eva Skalová 

„Štěstí Co je štěstí Muška jenom zlatá!“ Kdo by neznal jeden z nejslavnějších 

výroků českého filmového plátna, který ve filmu Škola 

základ života pronesl nezapomenutelným způsobem Jaroslav Marvan. 

Slavná hra Jaroslava Žáka se nyní objevila také na jevišti plzeňského 

divadla. Veselé scénky, všudypřítomný humor a řada známých 

písniček především z dílny pánů Ježka, Voskovce a Wericha – to je 

hudební revue Škola základ života, která prostřednictvím nezapomenutelných 

postav studentů Čuřila, Benetky či Krhounka a kantorů 

Kolíska či Lejsala nabídne příjemnou zábavu a odreagování od běžných 

denních starostí. 


104

„Ve hře, kterou proslavil i stejnojmenný film, je všudypřítomný humor 

a řada známých písniček. Veselé scénky, které jsou propojené s písničkami, 

jako je např. Slunečnice, David a Goliáš či Život je jen náhoda, nabídnou 

příjemnou zábavu a odreagování od denních starostí.“ 

M. Bártová, Plzeňský deník, 18. května 2006 

„Žákovy úsměvné historky ze života studentů však tehdy skrývaly 

i kritiku středoškolského systému postavenou na konfliktech mezi žáky 

a profesory. Proto také po uvedení v Praze, Plzni, Ostravě a v Brně zakázala 

cenzura středoškolské mládeži návštěvu tohoto představení.“ 


105 

Škola základ života

Betty Comden 

Adolph Green 

Nacio Herb Brown 

Arthur Freed 

R e ž i e 





S c é n a 

Šimon Caban 

Zpívání v dešti 

(Singin’ in the Rain) 


Simona Rybáková 



S t e p 

Zdeněk Pilecký 

Slavný filmový muzikál Zpívání v dešti z roku 1952 se od svého prvního 

jevištního uvedení v osmdesátých letech více než úspěšně zařadil 

mezi muzikálovou klasiku v kolonce „velký muzikál pro celou rodinu“. 

Není divu – nabízí výjimečně dobře vystavěný příběh s unikátně 

nosnou zápletkou o tom, jak se němý film učil mluvit, ba i zpívat. 

Autoři roztomile popisují zákulisí natáčení filmu Šermující (posléze 

Zpívající) kavalír s detailní znalostí všech jeho stránek – filmových 

hvězd, sympatických sboristek, producentů atd. Titulní píseň Singin‘ 

in the Rain a song You Are My Lucky Star patří ke swingovým 

standardům. 




Eva Skalová 

(Premiéra 4. března 2006 ve Velkém divadle) 

106

„Vezmeme-li v potaz, že plzeňský soubor titul zvládl prakticky bez hostů, musíme 

konstatovat, že nejen režisér, ale také choreograf Jiří Pokorný a stepařský specialista 

Zdeněk Pilecký odvedli obrovský kus práce, který čtveřici hlavních představitelů 

posunul za hranici dosavadních možností. Pokud není možné překonat originál, 

plzeňský soubor se strhujícím nasazením k ideálu alespoň přiblížil.“ 

V. Sladký, Plzeňský deník, 9. března 2006 

„Parodovat můžete jenom to, co dokonale ovládáte a Stáňa je vynikající herečka. 

Proto může tak zdařile parodovat špatnou herečku, zdůrazňuje režisér R. Meluzín 

a dodává, že i „takových“ Lin Lamontových už ve své práci potkal. 


„Rozkošná Lina totiž skřehotá jako nastydlý racek,“ prozrazuje Stáňa Topinková-Fořtová. 


107 

Zpívání v dešti

Nominace na ceny a ocenění 2005–06

Nominace na ceny a ocenění 2005–06 

Rok 2005 považujeme v historii našeho divadla za mimořádně úspěšný. Svědčí o tom jak výsledky 

umělecké, provázené stabilním zájmem domácích diváků a stále větším počtem zahraničních návštěvníků, 

tak i výsledky hospodářské. Divadlo i umělci byli oceněni řadou prestižních cen: 

Cena Thálie 2004 – za mimořádný jevištní výkon 

Daniela Šinkorová za roli Sally Bowles v muzikálu Kabaret – udělená v r. 2005 

Přímé nominace: 

Dalibor Tolaš za roli Holanďana v inscenaci Bludný Holanďan 

Miroslav Hradil za roli Johannese Friedemanna v inscenaci Malý pan Friedemann 

Širší nominace: 

Maria Haan za roli Bystroušky v inscenaci Příhody lišky Bystroušky 

Pavel Horáček za roli Marbuela v inscenaci Čert a Káča 

Ivona Jeličová za roli Gerdy v inscenaci Malý pan Friedemann 

Marek Kašparovský za roli Normana v inscenaci Psycho 

Pavel Pavlovský za roli Voigta v inscenaci Hejtman z Kopníku 

Ivana Šaková za roli Senty v inscenaci Bludný Holanďan 

Ceny udělené při příležitosti oslav 140 let českého divadla v Plzni 

Miroslav Doutlík – čestné členství DJKT 

Ivona Jeličová za roli Lady Macbeth v baletní inscenaci Macbeth – cena ředitele DJKT 

za mimořádný umělecký výkon pro umělce do 30 let 

Monika Švábová – Cena Vendelína Budila za významný umělecký přínos 

Zorka Kostková – Cena Vendelína Budila za významný umělecký přínos 

Antonín Procházka – Cena Vendelína Budila za významný umělecký přínos 

110

Cena Alfréda Radoka 2004 

Pavel Svoboda za scénografii k inscenaci Bludný Holanďan 

Nominace: 

Bludný Holanďan v režii Jiřího Heřmana – nominace v kategorii inscenace roku 

Další ocenění: 

Inscenace roku 2004 – V anketě Divadelních novin se na 4. místě umístila inscenace 

Wagnerova Bludného Holanďana, kterou se souborem plzeňské opery nastudoval 

režisér Jiří Heřman (oznámeno 11. 1. 2005) 

Festival opera 2005 – „Libuška“ za mimořádný jevištní výkon – Martin Bárta 

za roli Mlynáře v Lucerně 

Senior Prix 2005 – Cenu udělovanou nadací Život umělce získala 

emeritní sólistka operety DJKT Dagmar Stříbrná 

111 

Nominace na ceny a ocenění 05–06

Konec 

Vydalo Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, 

za finanční podpory MK ČR a Plzeňského kraje. 

Zřizovatelem DJKT – město Plzeň. 

Ředitel divadla doc. MgA. Jan Burian 

Brožuru připravila Lenka Böhmová, obchodní oddělení DJKT 


Eurolingua spol. s r.o. 

F o t o g r a f i e 

Marta Kolafová, Pavel Křivánek, Josef Adlt, Jaroslav Mašek a archiv DJKT 

G r a f i c k é z p r a c o v á n í , s a z b a 

Jaroslav Mašek 

T i s k 

Dragon Press s.r.o. Klatovy 

© Divadlo J. K. Tyla/Plzeň, 2006 

Všechna práva vyhrazena

Äesky - Divadlo J.K.Tyla v Plzni

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

Äesky - Divadlo J.K.Tyla v Plzni