Život hvězd

• Typ Ib, Ic – podobné jako typ II. Staré masivní hvězdy, které vlivem hvězdného
větru nebo interakcí s průvodcem ztratily vrchní vrstvy.
• II. typu – samostatná stará hvězda hmotnosti 10-25 Sluncí, po skončení termonukleárních
reakcí (tvorba Fe) jádro gravitačně zkolabuje (rychlostí řádově 10 000 km/s během několik
sekund) na neutronovou hvězdu, (kvarkovou hvězdu) nebo čenou díru. Vnější vrstvy jsou
pádem na zkolabované jádro extrémně stlačeny, zahřáty a při výbuchu odvrženy. 99%
energie z kolabujícího jádra je odnášeno neutriny (elektricky neutrální částice, má téměr
nulovou hmotnost, velice slabě interaguje s hmotou).
•Během kolapsu jádra je za několik málo sekund uvolněna energie ~10 46 J, asi 50x více, než
uvolní Slunce za 10 miliard let svého života.
• Teplota zkolabovaného jádra při výbuchu supernovy 1000·10 9 K, teplota vnějších vrstev 2-
3 ·10 9 K – mohou proběhnout reakce, při kterých vznikají prvky těžší než železo.
• V naší Galaxii dochází k výbuch supernovy II. druhu jednou za 25-50 let, většinou ve
spirálních ramenech, kde je velké množství prachu a plynu. Naposledy byla supernova v
naší Galaxii pozorována v roce 1604.
Zaznamenané supernovy:
• 1054 (Cassiopeia)
• 1572 (Krab)
• 1604 (Hadonoš, poslední pozorovaná supernova v naší Galaxii)
• 1885 (galaxie v Andromedě)
• 1987 (Velké Megallanovo mračno) – podařilo se detekovat vzniklá neutrina