Hermetismus - Společnost pro studium sekt a nových náboženských ...

t é m a
v renesanèním hermetismu a je pokládán za
shrnutí alchymického èi obecnì hermetického
pohledu na spojitosti svìtù v jediném
duchovním a zároveò tìlesném celku. 2
Ve spekulativním hermetismu našly
oporu praktické disciplíny navazující na
antické tradice, které se v pokøes anštìné
Evropì pìstovaly nìkdy skrytì, nìkdy veøejnì.
Jde o takové disciplíny jako magie,
alchymie a astrologie. Renesanèní hledaèi
pramenù se obrátili nejen k antickým øeckým
a øímským zdrojùm, nýbrž i k judaismu
a jeho tradici. Takoví autoøi jako
Johann Reuchlin (1454-1522) nebo Theophrastus
Bombastus von Hohenheim, zvaný
Paracelsus (1493-1541) adaptovali kabalu
a zaøadili ji k hermetickým disciplínám.
Jako samostatná, i když s ostatními propojená
hermetická disciplína se objevuje také
tarot.
Hermetické disciplíny
Hermetismus tvoøí strukturovaný celek.
Pokud bychom ho chtìli charakterizovat
uvedením do širších souvislostí, mohli bychom
mluvit pøedevším o esoterismu, jímž
rozumíme vnitøní, skryté, popøípadì i utajené
vìdìní, k nìmuž vede cesta pøes zasvìcení,
zmìnu mysli a života; jeho jazykem
jsou zejména symboly a obrazy (podobenství,
mýty). Hermetismus by pak byl
západním esoterismem v linii, již bychom
mohli schematicky naznaèit slovy antika -
judaismus - køes anství - renesance - západní
novovìk. V jistých obdobích, napø.
v 19. století, byl pro tuto disciplínu preferován
výraz okultismus (od lat. occultus –
skrytý). I když mùžeme pojednávat jednotlivé
hermetické nauky a umìní oddìlenì,
musíme si být vìdomi toho, jak jsou propleteny.
Tak tøeba mág naplánuje významný
evokaèní rituál na astrologicky vhodnou
dobu a použije pøitom kabalistické symboly.
3
•
Astrologie
Tento obor hermetismu se zabývá interpretací
vztahù mezi jednotlivcem èi jinou entitou
a konstelacemi rùzných viditelných
útvarù (nebo jen teoreticky stanovených
bodù a segmentù) oblohy. Pøípravná práce
navazuje na astronomii. Do novovìku se
tyto dva obory neodlišovaly. Významní
astronomové jako Johannes Kepler nebo
Tycho de Brahe byli zároveò astrology.
Nìkteøí souèasní astrologové 20. století se
pokoušejí souvztažnosti odùvodòovat statisticky
zpracovanými pozorováními. Výklad
však bývá èastìji chápán jako umìní.
Ve standardní astrologii se
na základì konstelací odhadoval
prùbìh vnìjších dìjù,
napøíklad lidské osudy nebo
události státního života. Souèasná
astrologie spíše hledá
spojení mezi konstelacemi
a psychikou. Horoskop (schematické
znázornìní oblohy
v urèitém okamžiku) se bere
jako obrazec tendencí sil a ú-
tvarù lidského nitra obvykle
ve smyslu souèasné hlubinné
a transpersonální psychologie.
Tranzity, tedy pohyby planet
(k nimž se øadí i Slunce a Mìsíc)
vzhledem k výchozímu
horoskopu, ukazují psychickou
dynamiku.
Èasto se pøipomíná, že to,
co „ukazují hvìzdy“ není osudové.
Spíše má jít o výzvy,
k nimž má jednotlivec jako
suverénní subjekt zaujmout
postoj. Astrologie je podložena
filosofickým pøesvìdèením
o jednotì lidského mikrokosmu
a makrokosmického celku.
Zdánlivé pozice nebeských útvarù a niterné
události však nejsou spojeny jako
pøíèina a následek. Složitý rytmus oblohy
je synchronní s bìhem událostí v našem lidském
mìøítku.
Vedle nároèné hermetické disciplíny
existuje populární, znaènì zjednodušující,
astrologie, která dìlí všechny lidi na dvanáct
typù podle znamení zvìrokruhu a nabízí
pøedpovìdi na den, týden èi mìsíc. Uprostøed
mezi propracovanou astrologií a jejími
popularizacemi je komerèní astrologie,
dnes hojnì využívající pro sestavení horoskopu
(a dokonce i pro jeho výklad) poèítaèových
programù. Nároèná práce
s výpoèty a nákresy odpadá, ba není potøebná
ani imaginace èi intuice. Nepochybným
rizikem je pochopení horoskopu a jeho interpretace
jako osudu. Takové pojetí bere
èlovìku iniciativu z rukou, èiní ho závislým
na vykladaèích a vrhá ho do strachu.
•
Alchymie
Alchymie je v nesèetných alchymistických
traktátech reflektovaná práce s pøírodními
substancemi. Cílem Velkého díla (Opus
magnum) je transmutace, tedy pøemìna neušlechtilého
kovu, napø. olova ve zlato.
Prostøedkem k tomu má být kámen mudrcù
(èi filosofù). Alchymie jakožto hermetická
disciplína poèítá s jednotou vnitøního
Matka Alchymia mluví. Vyobrazení z knihy Leonharta
Thurneyssera Quinta Essentia, Münster 1570.
Pøevzato z knihy: D. Ž. Bor,
Napøíè øíší královského umìní, Trigon, Praha 1995.
a vnìjšího, tìlesného a psychického. Procesy
v alchymických nádobách jsou mínìny
tak, že znázoròují, ale i podnìcují vnitøní
transmutaci prostøednictvím moudrosti.
Zlato symbolizuje zušlechtìnou tìlesnost
nebo duchovní záøi.
O alchymii se nìkdy uvádí, že v nám
známé podobì vznikla v Egyptì. Šla od starovìku
pøes støedovìk vlastními cestami
v køes anském a islámském svìtì. Pøedpokládá
se, že do Evropy ji pøinesli Arabové
pøes Pyrenejský poloostrov. Podobné tradice
však znají i jiné kultury, napø. indická
nebo èínská. Nejstarší latinské alchymické
texty se datují do 9. století. O alchymii referují
významní støedovìcí pøírodní filosofové,
mezi nimi i dva pøedchùdci novovìké
pøírodovìdy Roger Bacon a Albert Veliký.
Pøi alchymickém experimentování byly
objeveny rùzné technologické postupy a alchymie
se tak stala pøedchùdkyní moderní
chemie. Je však nevhodné oznaèovat alchymii
jako „støedovìkou spekulativní formu
chemie“. Pøemìny prvkù nelze podle dnešních
poznatkù dosáhnout procedurami popsanými
v alchymických spisech. To ale
rozhodnì neznamená, že veškeré experimentování
je omylem èi podvodem.
Ménì známé je, že jisté vìtve alchymického
experimentování jsou dodnes živé.
I dnes existují alchymické dílny. Zamìøují
DINGIR 3/2004
85