Hermetismus - Společnost pro studium sekt a nových náboženských ...

t é m a
Kabalistický Strom života, symbolický systém deseti
sefir - èinitelù, jejichž existence a vzájemné vztahy
popisují svìt i èlovìkovu duchovní cestu.
Obraz z knihy D. Ž. Bora
„Obrazový atlas hermetismu“, Trigon, Praha 1990
se dnes spíše na spagyrii, v níž pùvodnì šlo
o vytvoøení pannacea (všeléku) nebo elixíru
života. I dnešní spagyrik respektuje živlové
charakteristiky látek a tøi principy tradiènì
reprezentované solí, sírou a rtutí.
Dnešní spirituální i fyziètí alchymisté
se podobnì jako astrologové dovolávají
hlubinné psychologie C. Gustava Junga,
který sám pøipouštìl, že alchymická symbolika
vyjadøuje proces individuace, tedy
dozrání komplexní lidské bytosti zahrnující
vìdomé i nevìdomé prvky.
•
Magie
Magie je v hermetických souvislostech chápána
jako alternativní kontakt se skuteèností.
Obvykle se uvádí magie mantická
(zvìdná, divinaèní), která poznává nedostupné
(minulé, budoucí, skryté) vìci a události
mimo bìžnou funkci smyslù a rozumu,
a magie operativní, která chce skuteènost
ovlivòovat jinými cestami než prací
lidských rukou a technikou. Mùže však jít
jen o dílèí cíle a pak tyto praktiky doplòuje
magie v širokém slova smyslu spekulativní,
která si klade cíle filosofické a spirituální.
Magie v tomto smyslu je paralelní
k cestì mystické.
Kulturní antropologové
mluví o èarodìjnictví, o magii,
resp. magickém vìdomí
v archaických kulturách. Podle
Jeana Gebsera však po
magickém následuje vìdomí
mýtické a od novovìku se vyvíjí
vìdomí racionální, které
má být vystøídáno vìdomím
integrálním. Magie jako souèást
renesanèního a pozdìjšího
hermetismu není regresí
k archaickému vìdomí. Spíše
zaøazuje magický pøístup
k životu do novodobých kulturních
souvislostí, filosoficky
ho odùvodòuje a dává mu
do jisté míry nový obsah.
Mág rozvíjí své schopnosti
v podstatì meditativní praxí,
v níž klade dùraz na vùli
a imaginaci. Celá jeho praxe
mùže zùstat mentální magií,
ale èasto je ve høe i magie ceremoniální.
Obvykle se nepøipisuje
úèinnost obøadùm samotným,
ale má se za to, že
podporují vùli a pøedstavivost,
které zùstávají hlavními
èiniteli.
Mág obvykle nepracuje sám. Pøivolává
si k pomoci bytosti z jiných sfér. Jsou-li to
andìlé èi bohové, jde o theurgii. Podle charakteru
pomáhajících bytostí a cílù se nìkdy
magie rozlišuje na èernou a bílou, ale
toto dìlení se èasto relativizuje.
•
Kabala
Pùvodnì jde o esoterní nauku a praxi, v níž
se propojuje židovská tradice výkladu biblických
textù s novoplatónskými filosofickými
podnìty. Odvolává se na Knihu stvoøení
a Knihu záøe. Z božského propastného
prazákladu emanují hierarchicky uspoøádané
duchovní sféry. Postup pøes archetypy
a øíše duchovních bytostí k èlovìku a hmotnému
vesmíru, jakož i cestu duše zpìt
k božskému prazákladu vyjadøuje diagram
zvaný Strom života.
V 16. stol. pùvodnì èistì židovskou
nauku pøevzali køes ané a tak vznikla samostatná
linie takzvané køes anské kabaly
zapojené do hermetických nauk. Kabalistických
symbolù, napø. písmen hebrejské
abecedy vykládaných jako samostatné principy
tvoøení, je využíváno v magických
operacích. Na tarotových kartách interpretují
symboliku jednotlivých arkán. Nìkteøí
hermetici jdou ještì dále a praktikují duchovní
cvièení podle kabalistických návodù.
•
Tarot
Jde o soubor 78 karet (z toho 22 velkých
arkán) použitelných ke karetní høe, vydávaných
v mnoha variantách. Jejich symbolika
je už tak propracována a výklady k nim
tak rozsáhlé, že sotva kdo myslí na hru
a soubor se chápe jako jakási volnì ložená
kniha. Karet je využíváno pro vìštìní, ale
pøedevším pro svéráznou meditativní práci
se symbolikou èísel, znakù, barev, geometrických
tvarù a obsahu obrazù. Hermetické
školy tarotový soubor upravují, rozšiøují
a rùznì vykládají. 4
Hermetické smìry
Není snadné rozhodnout, co vše øadit do
hermetické souvislosti. Pozorovatel tìžko
mùže vytváøet nìjakou hermetickou ortodoxii,
podle níž by se rozhodovalo, kdo je
uvnitø a kdo venku. Zde se mùžeme ve
struèném pøehledu dotknout rùzných smìrù,
škol a bratrstev, v nichž hrají spekulace
kolem hermovského souboru nebo jednotlivé
praktické hermetické disciplíny aspoò
dílèí roli.
•
Theosofie
Jako theosofická se oznaèuje tendence vyložit
køes anský duchovní život s využitím
nìkterých hermetických témat, zejména
pomocí spirituální alchymie a køes anské
kabaly. Klasikem tohoto pøístupu je Jakub
Böhme (1575-1624). V jeho spisech se prolínají
køes anská témata s interpretací kosmu
jako celku. Podobným smìrem se ubíraly
úvahy dalších osobností, jako byl švédský
vizionáø Emanuel Swedenborg (1688 -
1772) nebo dnes už málo pøipomínaní
Johann Georg Gichtel (1638-1710) a Friedrich
Christoph Oetinger (1702-1782). Za
pozdìjšího pokraèovatele tìchto snah mùže
být považován ideolog vídeòského kongresu
(1814-1815) a první z architektù smíøení
pravoslavných, katolíkù a protestantù Franz
Xaver von Baader (1765-1841). Volnì na
to navazovali i nìmeètí klasiètí filosofové
a mezi nimi snad nejvíce pozdní Friedrich
Wilhelm Joseph Schelling (1775 - 1854).
Pozdìji pod tímto názvem vzniklo hnutí
podnícené Ruskou Hanou Petrovnou Blavatskou,
která však záhy opustila své rané
hermetické zájmy a s celým hnutím se pøiklonila
ke svéráznì pojatému tibetskému
buddhismu. Theosofická spoleènost se ještì
86 DINGIR 3/2004