Pracovní list č. 11 - Pf UJEP

KBO / 6026 Interpretace děl literatury 19. století
Mgr. Adam Krupička
Josef Václav Sládek a pojetí venkova v české literatuře
1) Básně (ukázky) 2) Sluncem a stínem (ukázky)
Na hrobech indiánských U bran štěstí Kde je máma?
Zem svobodná a přec tu bezpráví, Tloukl jsem na štěstí brány, Dnes jí matku pochovali;
jak děsnějšího neviděly světy: jako jiní na ně tlukou; - dítě z toho radost mělo:
zmar každý krok a zločin krvavý, otevřelo, chopilo mne jaktěživo nevidělo
a každý hles vítězné oslavy tou svou vlídnou, teplou rukou. tolik světel, tolik záře,
divoký vskřek, jejž neznal barbar ani jaktěživo neslyšelo
na zříceninách Říma před sta lety. Usmálo se. - Kolem stáli muzikáře, písničkáře,
(…) lidé šťastní. - Srdcem lehcí, jako dnes tu zazpívali.
Kde vigvam stál, tu vaše bezměrá
dělo, vešli za mé brány.
se líhnou města hladové jak houby, Chceš být šťasten? Kde je máma? —
a v lesích pádná houká sekera
Děl jsem: Nechci.
a množí denně vaše dílo zhouby,
Jak s tou bledou, klidnou lící
a z lesů „plot“ prerii rozřeže, Nic nechci víc leží mezi květinama,
a po jezerech letí parní šrouby
vzpomíná jí na světici,
a v svět roznáší vaše loupeže. Nic nechci víc než v duši klid tu s dvanácti hvězdičkama. —
Ba všechno, vše jste sobě osvojili a žádného víc štěstí,
a k otroctví si skladli pod nohy, než co ho ptáče může mít Muzikáři, písničkáři
z vás každý svou zve tu neb onu míli, na květné ratolesti. odešli a s nimi táta.
kde díl má země té syn ubohý? Napřed v rakvi šla ta svatá;
Kde osvěta nešena temnot robu? A pochybností neznat hles, — ale ona nešla sama,
Jej vyštvali jste odsud jako laň, jež v duši nesvár nítí, musili ji vyzvednouti,
že nemá místa pro své hlavy mdlobu, - jen cítit, jak je krásno dnes, jako svatou nesou k pouti
jej „rukou vlídnou“ odvádíte k hrobu a dýchat jen a žíti! s mládenci a družičkama. —
a příští rok jej vyštve vaše zbraň Napřed v rakvi šla ta svatá;
to pro dolar; ten proklet buď, kdy prací 3) Starosvětské písničky (ukázka) — kde je máma?
zaň jedno lidské srdce dokrvácí.
Jedny oči
V domě je tak ticho všady,
Mississippi dítě chodí sem i tady,
Nad hroby všech upomínek z jizby na dvůr, do zahrady.
Mississippi, Otče, vod když se musí rovy klenout, Všude sama!
- dětem víc než otčím sám - jsou vždy přece jedny oči, Na dvůr jenom hloub slétá,
cizímu svůj prodals rod, kterých nelze zapomenout. v sadu ptáče zaštěbetá.
za úsměv a lež a klam. Kde je máma?
A nechť s duší uondanou
Jako v podzim vichřice ve světě jsme sami stáli, Přišla k děcku stará teta,
rudé listí serve z dřev, jsou vždy přece jedny oči, potěší, jak těšit umí;
houkly jejich ručnice, jež nás věrně milovaly. beztohoť že nerozumí
zem zbarvila naše krev. taká droboť běhu světa:
I až také v rakev naši Tvoji mámu Bůh vzal k sobě,
Jako ledy v jarní čas zaduní to těžkou hrudou, tělo bude spáti v hrobě,
zvedá vlna bouřlivá, jsou vždy přece jedny oči, nad ním bude růsti tráva; —
tak nás odplavila v ráz které pro nás plakat budou. ale lehce se to spává,
jejich „voda ohnivá“. když si duši vzal Bůh k sobě.
4) V zimním slunci (ukázka)
Kde je Bůh?
Mrtví nežadoní,
mrtví jsou tak přímí;
Tam nad hvězdama.
zajdou pro svuj obol (...)
s rysy kamennými.
A kdo, teto, bude s náma,
Co jsi zůstal dlužen, se mnou, s tátou, u nás, tady?
čím's jim dělal muku, Bůh je všady —
přijdou nevoláni,
nastavují ruku. Kde je máma —?

KBO / 6026 Interpretace děl literatury 19. století
Mgr. Adam Krupička
5) rokoková stylizace 6) satirický obraz
Václav Thám: Život venkovský (úryvek)
František Ladislav Čelakovský: Český sedlák (úryvky)
Já jsem živ v mé samotnosti
Ty český sedláčku,
na svém vzdáleném statku,
vychytralý ptáčku!
prázden šedivé starosti,
po zpěvu, po peří,
všeho i nedostatku.
blázen, kdo ti věří.
Slávou městskou pohrdávám,
marnou urozeností,
Sedlák jde z hospody,
všecek se jenom oddávám
cesta mu nestačí;
milé přirozenosti.
když přijde před pána,
Žádný mne venku nemejlí,
což je hned jinačí.
povyku též nečiní,
aniž se kdo ke mně chejlí,
Před pánem stejská si,
jenž mi škoditi míní. za vraty vejská si, —
7) zrod realistického přístupu
Božena Němcová: Chýše pod horami (úryvek první kapitoly)
Bylo před Janem křtitelem. — Po několikadenním parnu strhla se s večerem silná bouře a liják. Ve
statku u Medvedů, v malé dědině pod vysokým Dumbierem ve Zvolenských lesích, chtěli právě večeřet; ale jak
začalo hřmít, nechali všeho. — Stará matka zastřela okno bílým šatem a do plápolající na ohništi hranice
hodila tři buzalky, zažehnávajíc takto bouřku. Dokud bouře trvala, všickni se modlili, gazda i čeleď, a teprv
když se utišilo a hřmíti přestalo, šla stará matka s dcerami ven, dohlédnout k opozděné večeři; husopaska
pokrývala stůl a starý gazda šel se podívat ven, či se vyčasilo, či ještě zaoblačeno. — Tma bylo jako v rohu, a
pršelo jakoby z konve lil. „No, koho ta búrka pod holým nebem zastíhla, bude pamatovat!“
8) Sládkovo pojetí selství (Na prahu ráje) 9) Vrchlického pojetí selství (Selské balady)
Bílá hora
Český sedlák (úryvky)
Boj ztracen byl a na útěku řady, Od pravěku snášel bídu, POJMY – FAKTA - JMÉNA
— jen tři sta reků stojí u obory. lomozil se, potil,
„Teď vzdejte se! jsou zbytečné to vzdory!“ ku ochraně svého lidu pobyt v USA
Tři sta jich o zeď opírá se zády. v záseky les hrotil. časopis Lumír
Pluk před nimi, pluk za nimi, pluk všady, Zahnal Franky, zahnal Sasy Julius Zeyer
— jen v dáli modrají se české hory: a přec neměl štěstí,
ty hnědé chaloupky! — ty bílé dvory!… a přec utíral jen slzy
a jeden nevzdal se z těch u ohrady.
zkrvácenou pěstí.
Zahřměly pušky, — píky měly práci, Jak blesk lítal, drtil pýchu ČETBA
— nad nimi duby třesou se a klátí, a pil kalich Páně,
ob muže muž se mrtev u zdi kácí,
v panské lebky, v skráně mnichů Selské písně
ob muže muž tu mrtev zůstal státi! bušil odhodlaně. a české znělky
Král utek’, chlap jen úpěl s hrudou svojí, —— Polní cestou (výbor)
vlasť ztracena — však ve svých mrtvých stojí! Ale potom! — Boží soudy, Má Amerika
škoda věru slova!
Nestačila v muku jeho
LITERATURA
muka titanova!
Josef Jedlička, České typy, Praha 1992.