Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
BŘEZEN 2004 Semilské noviny Strana 13<br />
Kultura<br />
K výstavě grafických listů Jaroslava Šerých<br />
Vernisáží 5. března 2004 byla zahájena ve foyer Státního okresního archivu<br />
v Semilech ojedinělá výstava grafického díla Jaroslava Šerých. Stalo se<br />
tak za osobní účasti autora, který v úvodu charakterizoval svůj přístup ke<br />
grafice a umění jako takovému. V podání Orchestru waldorfské školy pod<br />
dirigentskou taktovkou MUDr. Pavla Kraťuka zazněla stará hudba italská,<br />
německá a francouzská a výkon tělesa byl odměněn dlouhotrvajícím potleskem.<br />
<strong>Semily</strong> získávají nový hudební fenomén.<br />
Akademický malíř Jaroslav<br />
Šerých, ač narozen 27. února 1928<br />
vHavlíčkově Brodě, je s naším regionem<br />
úzce spjat. Jak prostřednictvím<br />
přátelských vztahů s výtvarníky (Vladimír<br />
Komárek, Josef Jíra), tak studijními<br />
léty na školách, neboť v letech<br />
1946 až 1948 studoval na Vyšší odborné<br />
škole uměleckého průmyslu v Jablonci<br />
nad Nisou, v letech 1948 až 1950<br />
na Střední výtvarné škole šperkařské<br />
vTurnově, obor rytí kovů (ve školním<br />
archivu jsou dosud dochovány jeho<br />
drobné ocelorytiny). Následovalo desetiletí<br />
spjaté s Akademií výtvarného<br />
umění v Praze. Nejprve roční přípravka<br />
u Vlastimila Rady, pak grafická speciálka<br />
u Vladimíra Pukla a nakonec<br />
aspirantura u Vladimíra Silovského.<br />
Začínající umělec tak získal vynikající<br />
základy řemesla a zároveň volnou cestu<br />
do budoucího směřování.<br />
Dá se říci, že na utváření výtvarného<br />
názoru Jaroslava Šerých měly vliv<br />
čtyři skutečnosti.<br />
Tou první bylo setkání s grafikem<br />
a básníkem Bohuslavem Reynkem<br />
vPetrkově, který leží nedaleko umělcova<br />
rodiště. Reynek mu po zhlédnutí<br />
prvních grafik naznačil spojitost<br />
s francouzským symbolistou 19. století<br />
Odilonem Redonem, který hledal<br />
přístup k neurčitému, tajemnému světu<br />
prostřednictvím nevědomí, což má<br />
spojitost i s budoucím surrealismem.<br />
Jaroslav Šerých od počátku tvořil<br />
s pomocí imaginace, ale s plným vědomím<br />
vkládaných hodnot, ještě rozšířených<br />
o spirituální rozměr díla.<br />
Šerých se ale ztotožňuje s myšlenkou<br />
Andre Bretona – jakmile se věci rozplývají<br />
a mizí, začíná se odhalovat<br />
jejich duch.<br />
Druhou skutečností, která ovlivnila<br />
povahu díla Jaroslava Šerých, byly studijní<br />
cesty do Itálie, Francie, Holandska,<br />
Anglie a na Střední východ do<br />
Libanonu a Sýrie. Zde čerpal z odkazu<br />
starých mistrů, ale také poznával nové<br />
směry umění ve 20. století.<br />
Třetím zdrojem poznání, který<br />
nasměroval úhel pohledu na svět a člověka,<br />
je hudba, hlavně Beethovenova<br />
a Debussyho.<br />
Rozhodujícím se nakonec stal rok<br />
1959, kdy se Jaroslav Šerých v Paříži<br />
setkal s lyrickou abstrakcí, zejména<br />
v podání čínského malíře Zao-Wou-<br />
Ki, který zde žil od roku 1948. Do této<br />
doby Jaroslav Šerých v malbě i grafice<br />
tvořil víceméně realisticky, ale hranice<br />
mezi viditelným a zobrazeným<br />
neustále mizela s pomocí oproštění<br />
a zjednodušení tvarů ve znaky<br />
a náznaky. Zároveň v tomto zlomu<br />
došlo též k jinému chápání světla,<br />
neboť vnější světlo se mění ve vnitřní,<br />
září z nitra postav a věcí, září vzpomínky<br />
z minulosti.<br />
Obrazem „Rozhraní“ z roku 1959<br />
začíná u Jaroslava Šerých abstraktní,<br />
nefigurativní období lyrické abstrakce,<br />
která v evropském kontextu po<br />
roce 1945 reaguje na chladnou geometrickou<br />
abstrakci s vlastním světem<br />
imaginativních představ. Lyrická<br />
abstrakce je středobodem a svorníkem<br />
celého rozsáhlého díla Jaroslava<br />
Šerých, které manifestuje v malbě,<br />
grafice, ilustracích, měděných reliéfech<br />
a realizacích v architektuře.<br />
Lyrická abstrakce reaguje zejména<br />
na stav lidského nitra západního člověka,<br />
kdy citliví lidé trpí úzkostí<br />
a instinktivně touží po jakémsi absolutním<br />
klidu, který je přítomen ve<br />
východních filozofických systémech.<br />
Básník Thomas Eliot vyjádřil tento<br />
pocit ve sbírce Zpustošená země. Skutečné<br />
západní křesťanství chce ale<br />
bojovat s protiklady života a bezmocností<br />
tím, že silou jasného vědomí se<br />
pokusí v nitru člověka nastolit vyrovnanost<br />
a vnitřní klid. I Jaroslav Šerých<br />
se vydal touto cestou, o čemž vypovídá<br />
i semilská výstava více než čtyř<br />
desítek grafických listů technikou leptu<br />
se suchou jehlou, mědirytiny<br />
a barevné litografie. Názvy jednotlivých<br />
listů mají svůj význam, neboť<br />
Jaroslav Šerých jimi pomáhá divákovi<br />
se orientovat v duševních stavech,<br />
které prožíval při realizaci, ve vztazích<br />
mezi bytostmi nebo místy, ve světech,<br />
kde prostor a čas jedno jsou.<br />
Vedle těchto subtilních témat se<br />
objevují i křesťanské náměty – Angelus<br />
Domini, Milosrdný Samaritán,<br />
Anděl, Zjevení… Nezobrazující formou<br />
Jaroslav Šerých prezentuje básnický<br />
obsah svých představ pomocí<br />
přesné a jasné kompozice. V barevném<br />
pojetí směřuje k harmoniím,<br />
vnitřnímu míru a radosti. Společně<br />
sTomášem Akvinským věří, že krása<br />
je nadsmyslovou vlastností věcí.<br />
Malíř a grafik Jaroslav Šerých stojí<br />
uprostřed vrcholícího díla, které má<br />
v naší dnešní výtvarné kultuře pevné<br />
místo.<br />
Stal se v pravém slova smyslu klasikem.<br />
BOHUSLAV SKALICKÝ<br />
(FOTO: O. Kudrnáč)<br />
Pozvánka<br />
na večer<br />
operních árií<br />
K letošnímu „Roku české hudby“<br />
přispěje svým dílem i občanské<br />
sdružení Krkonošské metro, které na<br />
pátek 23. dubna připravuje třetí<br />
večer árií z oper, tentokrát významných<br />
hudebních skladatelů posmetanovské<br />
éry (přelom 19. a 20. stol.).<br />
Udvou z nich si letos připomeneme<br />
i kulatá výročí. U Viléma Blodka<br />
170 let od narození a 130 let od úmrtí<br />
(3. 10. 1834 – 1. 5. 1874), u Josefa<br />
Suka 130. výročí narození (4. 1.<br />
1874 – 29. 5. 1935). Večer navazuje<br />
na dva předchozí, které byly věnovány<br />
dílům Bedřicha Smetany a Antonína<br />
Dvořáka a setkaly se s příznivým<br />
ohlasem nejen u hudbymilovné<br />
veřejnosti, ale i u žáků a studentů<br />
semilských škol. Pro ně je i letos<br />
určena dopolední zkrácená verze<br />
programu.<br />
V rámci koncertu vystoupí za<br />
doprovodu klavíristy Bohuslava Lédla<br />
sopranistka Eva Lédlová, tenorista<br />
Aleš Nehněvajsa a barytonista Karel<br />
Jakubů. Letos také houslovými sóly,<br />
mj. ze scénické hudby k Radúzovi<br />
a Mahuleně, obohatí večer bývalý violista<br />
Panochova kvarteta Jaroslav<br />
Hlůže. Některé árie doprovodí<br />
Komorní symfonický orchestr<br />
Krkonošského metra a program oživí<br />
také sbor Jizeran.<br />
A nač se mohou posluchači těšit?<br />
Zazní árie a sbory z oper V studni,<br />
Psohlavci, Na Starém bělidle, Cesta<br />
oknem, Radúz a Mahulena, Pod<br />
jabloní ad.<br />
Večer operních árií začíná v aule<br />
Gymnázia Ivana Olbrachta v 19.00<br />
hodin. Srdečně zveme.<br />
KAREL JAKUBŮ<br />
Literární příspěvek Stanislava Hlavy k setkání „parohatých měst“:<br />
Jak Tonda hraběti Harrachoj vyfouk jelena<br />
Tonda byl u mysliucu jen proto, aby<br />
na svou vášeň měl papíry a aby moh<br />
nosiť flintiště veřejně, jinak toho ale<br />
mnohem víc upytlačil, než střelil legálně<br />
a když nebyla vysoká tady, vypravil<br />
se s partou i Gerloj do vobory. Jennou<br />
si byl nechať dělať ve Vysokým kola<br />
kvozu a staujel se v hospodě. U vellejšího<br />
stolu seďal hajnej a chlubil se, že<br />
na Rejdicich krmí hraběti Harrachoj<br />
šestnácteráka a kerou hodinu že chodívá<br />
bráť a jakej to je kus kapitální a že<br />
se hrabě na něj na rok chystá. Vod tý<br />
doby nemoh Tonda kale spáť, furt myslel,<br />
jak to zavonačiť, aby ho dostal. Jo,<br />
eště taky ten hajnej poudal, že bude za<br />
dva tejdny ve Vysokým bál a že von<br />
taky pujde. Tu si Tonda usmyslel, že<br />
toho využije a na jelena se vypraví.<br />
I počasí mu přálo, měsíc svítil jako<br />
rybí voko, dyž se vydal na lýžich na Rejdice,<br />
flintu pod kabátem. Na lýžich stál<br />
poprvni a tak byl zkraje víc na zemi než<br />
na nohou, ale po čase chyt balanc<br />
a umordovanej se dostal do blízkosti kermelce.<br />
Čkal honnou dobu, než se jelena<br />
dočkal. Byl to kapitálni kus a Tonda si<br />
to dobu rozmejšlel, než zmáčk. Jelen<br />
pad, ale co tejď s nim, jak ho dostať dvacet<br />
kilometru domu? To není jako dáť<br />
do ruksaku upytlačenýho zajice…<br />
Cesta domu utikala Tondoj rychlejc,<br />
jel po projetý šině a pak - nechtěl tam<br />
jelena nechať. Doma zbudil nejstaršího<br />
kluka, zapřáhli koně do sani a jeli<br />
k Rejdicum. Jelena pelhem dotáhli<br />
k silnici, natáhli na saně, přikryli chvojej<br />
a vyrazili k domu, kerej byl na kraji<br />
vsi. Měli verchovatej čas, dyž přijížděli,<br />
zrouna zvonili ranni klekáni.<br />
Saně s jelenem zatáhli do stodoly na<br />
mlat, naházeli matenice slámy a Tonda<br />
čkal, co se bude diť dál.<br />
Jen se po čase doslech, že jennomu<br />
vysockýmu pytlákoj četnici třikrát<br />
vobrátili barák zhůru nohama, protože<br />
tam hledali toho paroháče. Po<br />
dvouch tejdnech Tonda jelena zprachtyciroval<br />
a podělil i kumpány. Takovej<br />
jelen dá masa jako menčí jalovice<br />
a dyž se naloží, vyderží dlouhej čas.<br />
Tondoj ale nešlo ani tak vo maso, jako<br />
vo tu trofej. Vono se za život natrefí<br />
třeba jen jennou, aby čloujek skolil<br />
takovej kus. A tak si to paroži Tonda<br />
pověsil do svýho mysliveckýho pokoje<br />
a visí tam podnes, i když Tonda je už<br />
přes třicet let pod dernem.<br />
Jak hrabě vodměnil vejtahu hajnýho,<br />
se neví. Stalo se za perni republiky<br />
vokolo třicátejch let a Tonda to dával<br />
jennou při bále k lepčímu.
Change language