Komunitní zahrady: jejich přínos a iniciativy vzniklé v České republice

Česká zemědělská univerzita v Praze
Provozně ekonomická fakulta
Doktorská vědecká konference
4. února 2013
T T
THINK TOGETHER
Think Together 2013
Komunitní zahrady: jejich přínos a iniciativy vzniklé
v České republice
Community Gardens: its’ benefits and initiatives arisen in the Czech Republic
Markéta Mikovcová
196

Abstrakt
Článek stručně představuje koncept komunitních zahrad
jako alternativního městského zemědělství, představuje jejich
přínosy na různých úrovních s důrazem na přínosy sociální
pro jednotlivé zahradníky i komunitu jako takovou. Zároveň
mapuje iniciativy typických i netypických komunitních
zahrad, které v Česku v posledních letech vznikly.
Klíčová slova
městské zemědělství, komunitní zahrada, občanská společnost,
sociální přínosy
Abstract
The paper briefly presents concept of community gardening
as an alternative urban agriculture, it presents its’ benefits on
different levels with accent on social benefits for individual
gardeners and for community itself. The paper also maps
community gardens initiatives, the typical and untypical ones,
which have arisen in the Czech Republic in resent years.
Key Words
urban agriculture, community garden, civic society, social
benefits
Úvod
„Komunitní zahrada“ se běžně používá jako překlad
anglického „community garden“. Přestože fakt, že zde dochází
k pěstování potravin či spíše zahradničení, je důležitý, účastníci
kladou důraz častěji na komunitní charakter činnosti. Podobně
Winne (in Corrigan, 2011) uvádí, že slovo zahrada je v tomto
slovním spojení to méně důležité a Nemore (in Corrigan, 2011:
Think Together 2013
1234) dodává, že „v komunitních zahradách je pěstováno více,
než jen rostliny, jsou tam rozvíjeny komunity.“
Komunitní zahradu je možné definovat jako „pozemek
využívaný k pěstování potravin lidmi z různých rodin,
typicky obyvateli měst s nedostatečným přístupem k vlastní
půdě.“ (Okvat and Zautra, 2011) Tato definice ale zachycuje
pouze kvantitativní podstatu, tedy definuje prostor a
účastníky a nedostatečně specifikuje to, co se v komunitních
zahradách skutečně odehrává. Vhodnější definici uvádí
Glover (in Corrigan, 2011: 1234), komunitní zahrada je dle
něj „organizovaná místní iniciativa využívající pozemky
k produkci potravin nebo květin nebo obojího v urbánním
prostředí pro individuální či skupinové potřeby.“ Zde je již
naznačena spolupráce mezi zahrádkáři a také fakt, že se jedná
o iniciativu, která vzniká téměř výlučně zdola („bottom-up“),
ze zájmu místních obyvatel. V žádné z těchto definic však
není zřejmý sociální přínos, ani na úrovni individuální ani
skupinové - tedy vytvoření komunity, který je na základě již
provedených studií řešen v tomto příspěvku.
Cílem textu je shrnout přínosy komunitních zahrad, s důrazem
na přínosy sociální, pro jednotlivé zahradníky i komunitu
jako takovou a zároveň zmapovat iniciativy, které v Česku
v posledních letech vznikly.
Důvody pro zakládání komunitních zahrad
Komunitní zahrady jsou zakládány většinou ve městech,
v prostoru kde obyvatelé nemají běžně přístup k pozemku, na
kterém by si mohli vypěstovat vlastní potraviny. Hlavní důvod,
proč v době krize v 19. stol. v USA začaly komunitní zahrady
vznikat, byl nedostatek potravin, a tak ve městech vznikla
potřeba si je vypěstovat. (Okvat and Zautra, 2011) Produkce
vlastních potravin je motivem i v současných komunitních
Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/

zahradách, jen v západních zemích již neplní funkci „nasycení
hladových“, fungují jako alternativa ke konvenčnímu
zemědělství, které je viděno jako neetické a neekologické.
Sumner, Mair a Nelson (2010) navrhují dívat se na všechny
formy městského zemědělství, tedy i komunitní zahrady, jako
na alternativy, které vrací kulturu do zemědělství, které je
v současné době zejména velkoobjemové.
Ekonomický přínos zahradničení je zřejmý, zahradníci nemusí
nakupovat potraviny v obchodě, jelikož si dokáží vypěstovat
vlastní. Corrigan (2011) ve své studii prováděné v komunitní
zahradě v Baltimoru uvádí, že někteří považují za přínos nejen
fakt, že mají vlastní potraviny, ale i to, že nemusí vážit cestu do
vzdáleného supermarketu.
Dalšími důvody k zakládání komunitních zahrad jsou vedle
ekonomických a sociálních, které budou probírány dále, také
ekologické. Okvat a Zautra (2011) uvádějí celou řadu přímých
i nepřímých důsledků komunitního zahradničení na životní
prostředí. Vedle doplnění městské zeleně a snižování uhlíkové
stopy, zde lidé znovuobjevují přírodní systémy, začínají se
více zajímat o životní prostředí a jsou v tomto ohledu také
více aktivní, podobné přínosy zmiňuje i Macias (2008). Autoři
dokonce používají koncept „Earth community“ T. M. Berryho,
který rozšiřuje komunitu z mezilidských vztahů na vztahy
k ostatním živočichům a Zemi jako takové, který je ve své
podstatě podobný konceptu Země jako živoucího organismu
„Gaia“ J. Lovelocka. (Okvat and Zautra, 2011)
Sociální přínosy komunitních zahrad
Někteří autoři se věnují dopadům komunitních zahrad na
individuální účastníky těchto projektů, studie jsou většinou
zaměřené na vliv na zdravotní stav po výživové a psychologické
stránce, zahradničení je pro zahradníky důležité také z důvodu
udržování fyzické kondice. Okvat a Zautra (2011) uvádějí celou
řadu studií dokazujících pozitivní psychický přínos pobytu
v zeleni a zahradničení jak na děti tak na dospělé, konkrétně
uvádí zlepšení koncentrace, kognitivních funkcí a emoční
stability. Autoři také uvádí studie ukazující, že zahrádkáři
jedí více čerstvé zeleniny často i v biokvalitě, mohou si dovolit
zdravější dietu bez zvýšení finančních nákladů. (Okvat a
Zautra, 2011)
Wills, Chinemana a Rudolph (2009) ve své studii zabývající
se komunitní zahradou v Johanesburgu přináší poznání,
že v zemích s vysokou mírou chudoby, kde není zajištěna
potravinová bezpečnost, převládá uspokojení z individuálních
potřeb nad rozvojem komunitních prvků. Naopak v západních
zemích mají individuální a komunitní potřeby stejnou
důležitost, v některých případech dokonce převažují ty
komunitní. (Sumner, Mair a Nelson, 2010)
Přínosu příslušenství člověka k dané komunitě se věnovala
celá řada autorů. Ve 20. století přišlo spolu s modernitou
vnímání komunity jako kontrastu ke společnosti, což může
být vysvětleno celkovou krizí nálad a politickým pozadím
doby. V té době vznikly klasické sociologické teorie týkající
se komunit. Teorie Ferdinanda Tönniese o pospolitosti a
společnosti, považuje komunitu za tradiční lidské uskupení
a moderní společnost (městskou) za úpadek tradice. Naopak
Durkheim namítá, že lepší komunitní potenciál má město, lidé
jsou zde vzdělaní a mají lepší morální základ. Chicagská škola
pak rozumí komunitě jako formě přináležení („belonging“),
hlavní myšlenkou je, že v moderní společnosti nedochází
k ochabování komunity, ale ke ztrátě vztahů přináležení.
(Delanty, 2003) Ať už je paradigma jakékoli, pokaždé je
komunita vnímána pozitivně, s přínosem pro člověka. Ostatně
lidé se sami od nepaměti sdružují, žijí v komunitě kmenové,
ISBN: 978-80-213-2379-7 198

vesnické, rodinné apod. Gardner (1999: 26) říká, že komunity
„nemohou přežít, pokud si nevytvoří takové vztahy, díky
nimž mohou zaujmout místo v širším kontextu.“ To je důležité
i pro komunity tvořící se v komunitních zahradách, které se
nevymezují jen vůči lokálnímu systému městské části a města,
ale i vůči běžně fungujícímu zaběhnutému systému.
Okvar a Zautra (2011) uvádí celou řadu pozitivních důsledků,
které přináší komunitní zahradničení vlastní komunitě. Mezi
prvními to je vytvoření kontaktů, které nejsou v městském
prostředí běžné, lidé si vzájemně pomáhají a to nejen s problémy
týkajícími se zahradničení, ale i v osobním životě, tyto vztahy
mezigeneračně spojují lidi rozličného pohlaví, náboženského
vyznání i etnické příslušnosti. Lidé se v komunitě naučí
spolupracovat a mají i více síly řešit problémy mimo jejich
komunitu. Fakt, že se jedná o hnutí vzniklé zespoda,
celkově posiluje komunitní sebevědomí a oživuje občanskou
společnost, jak píše i Corrigan (2011).
Komunitní zahrady však občas přináší i negativní zkušenost, jak
píše např. Macias (2008), jsou lidé, kteří kradou vypěstovanou
zeleninu ostatním, je to však pouze jeden případ z mnoha a na
fungování komunity nemá větší vliv.
Komunitní zahrady v České republice
V Česku zatím není projektů komunitních zahrad mnoho. Jako
první vznikla v roce 2004 komunitní zahrada U Smrku v Brně,
později v Praze a jejím okolí začaly vznikat další, o šest let
později vzniklo Ekocentrum Šárynka a Komunitní zahrádka
Velvyslanectví USA v Praze, v roce 2011 KomPot a v roce 2012
Kokoza a Prazelenina.
Každá z těchto komunitních zahrad se řídí jinými principy,
některé slouží jen jako veřejný prostor, jiné nechají na svém
pozemku hospodařit své členy společně, nebo pronajímají
určitou část pozemku na jednotlivá políčka. Z tohoto důvodu,
ne každá výše zmíněná zahrada plně odpovídá zde používané
definici, jako komunitní se však prezentují a pozitivní vliv na
místní komunitu se jim nedá odepřít, proto je důležité je také
zahrnout do tohoto přehledu. Každá z těchto zahrad je více
přiblížena níže.
Komunitní zahrada U Smrku
První komunitní zahrada v Česku vznikla v Brně – Králově
Poli v roce 2004, založilo ji občanské sdružení Smrk. U Smrku
není klasická komunitní zahrada, na které by si lidé mohli
pěstovat vlastní zeleninu, slouží spíše jako veřejný prostor, kde
si mohou příchozí odpočinout a ve kterém sdružení pořádá
různé společenské a sportovní akce. Do zakládání ovocnozeleninové
zahrady byly zapojeny děti z okolních mateřských
škol, celoročně mohou pozorovat, jak se jimi vytvořená
zahrada proměňuje, touto cestou získají podobné poučení jako
z klasické komunitní zahrady. (Přírodní zahrada, online 2012-
12-28)
Ekocentrum Šárynka
Ekocentrum Šárynka založilo občanské sdružení Ekodomov,
v údolí Šáreckého potoka v Praze 6 Dejvicích na pozemku
bývalého mlýna. Sdružení zde vybudovalo komunitní
zahradu a od března 2012 provádí postupnou obnovu starého
sadu na ekologický komunitní sad, přičemž zachovají původní
ovocné odrůdy. V prostoru Šárynky probíhají tematické
vzdělávací workshopy a semináře, funguje zde také Dětský
klub vycházející z konceptu lesní školky. (Ekodomov, online
2012-12-28)
ISBN: 978-80-213-2379-7 199

Komunitní zahrádka Velvyslanectví USA v Praze
Další komunitní zahradou, která nefunguje v klasickém pojetí,
tedy že na ní nezahradničí lidé z blízkého okolí, je zahrádka
Velvyslanectví USA v Praze, byla založena v roce 2010 a
v současnosti sídlí v Dendrologické zahradě v Průhonicích.
Důležitá je koncepce zahrádky vycházející z americké iniciativy
„People´s Garden“, ta prosazuje myšlenku „že společné
zahradničení přispívá ke sjednocení okolí ve společném
zájmu a pomáhá životnímu prostředí“, je inspirována také
zeleninovou zahradou Bílého domu. Zahrada je veřejně
přístupná a probíhají zde různé vzdělávací programy týkající
se životního prostředí, zahradničení i zemědělství pro dospělé
a děti. (Zahrada velvyslanectví, online 2012-12-28)
KomPot - Komunitní potraviny ve Středoklukách
Občanské sdružení KomPot vzniklo v roce 2011, upravilo
pronajatý polní pozemek o ploše 3000 m2 ve Středoklukách
na komunitní zahradu fungující od roku 2012, v příštím roce
plánují využít pozemek o dvojnásobné rozloze. Na původně
monokulturním poli pěstují ovoce i zeleninu dle ekologických
zásad. Pozemek nemají rozdělený na jednotlivá políčka, ale
všichni členové ho opečovávají celý a vypěstované potraviny
si rozdělují rovným dílem. K členství je třeba zaplatit vstupní
poplatek 4000 Kč a každoročně přispívat na provozní náklady
zahrady. (KomPot, online 2012-12-28)
Kokoza
Obecně prospěšná společnost Kokoza založila v roce 2012
komunitní zahradu u kulturního centra Zahrada na Jižním
Městě. Již v roce 2011 založilo kulturní centrum komunitní
zahradu fungující dle pravidel permakultury, o tu ale nebyl
zájem, lidé prý měli problém vše sdílet a chtěli hospodařit
každý na svém záhonku, a proto se spojilo s Kokozou a
v následujícím roce dostal každý zájemce přibližně 1 m 2
k vlastnímu hospodaření. (Ekolist, online 2012-12-28; Enviweb,
online 2012-12-28)
Celý projekt je financován z Grantového fondu ERA pro
podporu regionů, registrovaní zájemci díky tomu zdarma
získají sazenice, nářadí i vodu a jsou pro ně přichystané
tematické přednášky. (Enviweb, online 2012-12-28, KC
Zahrada, online 2012-12-28)
Prazelenina
V roce 2012 vznikla v Praze ještě jedna komunitní zahrada,
v Holešovicích ji založilo občanské sdružení Prazelenina, při
zakládání zahrady jim radily členky výše zmiňované Kokozy.
Zelenina je zde kvůli nevhodnému podkladu pěstována ve
velkých pytlích, které sdružení pronajímá na jednu sezónu za
850 Kč, v ceně je započítána i voda na zálivku. Díky pytlům
o rozměru 1 m 2 má každý zájemce možnost starat se právě o
ten svůj záhonek. (Ekolist, online 2012-12-28; Enviweb, online
2012-12-28; Prazelenina 1, online 2012-12-28)
Pěstování zeleniny, ale nebylo, jak Prazelenina uvádí, hlavním
důvodem založení komunitní zahrady. Komunitní zahrada
se „zdála být ideálním místem pro střetávání, potkávání
se a navazování nových kontaktů“, o tom svědčí i fakt, že
v prostoru zahrady byla zřízena kavárna a v letní sezóně se
zde pravidelně pořádaly společenské akce. (Ekolist, online
2012-12-28)
ISBN: 978-80-213-2379-7 200

Závěr
Komunitní zahrady vznikají nejčastěji v městském prostoru,
kde mají lidé nejdále k možnosti vlastnit a obhospodařovat
půdu. Vznikají jako alternativa ke konvenčnímu zemědělství,
které mnohdy nedosahuje kvality potravin vypěstovaných
na vlastní zahrádce. Vlastní potraviny, které nemusejí být
kupovány v obchodě, jsou jedním z důvodů, proč jsou
komunitní zahrady zakládány. Tento ekonomický důvod je
hlavním motivem v rozvojových zemích, v zemích rozvinutých
se k němu přidávají také ekologické a sociální důvody.
Ekologické důvody se týkají snižování uhlíkové stopy a
oživení městského prostoru zelení, další je také fakt, že se lidé
naučí lépe spolupracovat s přírodou a to je může motivovat
k ochraně životního prostředí. Sociální motivy působí jak
na individuální zahrádkáře, tak na komunitní úrovni. Na
jednotlivé zahrádkáře působí pozitivně jak pobyt v zeleni,
tak pohyb na zahrádce i zlepšení složení stravy. Pro celou
komunitu pak přináší posílení v městském prostoru jinak
slabých vztahů, posílení spolupráce a občanské společnosti.
V České republice nejsou komunitní zahrady tak běžné jako
v západních zemích a jsou lokalizovány v Praze a okolí a v Brně.
První byla založena v Brně a má charakter spíše veřejného
prostoru, podobný charakter má také komunitní zahrádka při
Velvyslanectví USA v Praze. V Praze a jejím okolí se nachází
další, které jsou již klasické, tedy lidé buď na vlastním políčku,
nebo na společném pěstují zeleninu a ovoce, o které se pak dělí.
I v Česku převažují komunitní důvody zakládání komunit,
podobně jak tomu bylo v prezentovaných studiích.
Fakt, že v roce 2012 vznikly v Praze hned dvě první komunitní
zahrady, je znamením vzniku zajímavého a v českém
prostředí dosud neprozkoumaného jevu. Bude zajímavé
hlouběji prozkoumat, jakým způsobem jsou v tomto prostředí
komunitní zahrady utvářeny, jak jsou vnímány zahradníky,
jejich organizátory, místními, kteří do života zahrad nejsou
zapojeni, a místní správou, i to, jakým způsobem je prezentují
média. Pomůže to porozumět, co „komunitní zahrada“
v těchto konkrétních případech znamená. Výsledky pak
mohou být použity k dalšímu výzkumu, zaměřenému
například na dopady a přínosy komunitních zahrad pro rozvoj
města. Autorka se komunitním zahradám, vedle dalších forem
městského zemědělství, bude věnovat ve své disertační práci,
v níž si klade za jeden z cílů právě identifikovat různé formy
městského zemědělství a analyzovat jejich přínosy pro rozvoj
regionu.
Zdroje
Corrigan, M. P (2011): Growing what you eat: Developing
community gardens in Baltimore, Maryland. Applied
Geography, vol. 31: 1232 – 1241.
Delanty, G.: Community. London, Routledge: 2003. ISBN
0-415-23685-1
Ekodomov. Ekocentrum Šárynka. [online]. © 2005 – 2011.
[cit. 2012-12-28]. Dostupné z: ;
; .
Ekolist. Založte komunitní zahradu a pěstujte zeleninu i
sousedské vztahy (2012-11-16). [online]. [cit. 2012-12-28].
Dostupné z: .
ISBN: 978-80-213-2379-7 201

Enviweb. Zahradníci v džungli betonu (2012-04-29). [online].
[cit. 2012-12-28]. Dostupné z: .
Gardner, J. W.: Budování komunity. Praha: Via, 1999.
KC Zahrada. [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z:
.
Kompot. [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: ; ; .
Macias, T. (2008): Working Toward a Just, Equitable, and
Local Food Systém: The Social Impact of Community-Based
Agriculture. Social Science Quarterly, vol. 89 /5: 1086 – 1101.
Okvat, H. A., Zautra, A. J. (2011): Community Gardening:
A Parsimonious Path to Individual, Community, and
Environmental Resilience. American Journal of Community
Psychology, 47: 374 – 387.
Prazelenina. Registrace.[online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z:
.
Přírodní zahrada. [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z:
; .
Sumner, J., Mair, H. and Nelson, E. (2010): Putting the culture
back into agriculture: civic engagement, community and the
celebration of local food. International Journal of Agricultural
Sustainability, vol. 8 ½: 54 - 61
Wills, J., Chinemana, F. and Rudolph, M. (2009): Growing or
connecting? An urban food garden in Johannesburg. Health
Promotion International, Vol. 25 No. 1: 34 – 41.
Zahrada velvyslanectví. Zahrádka Velvyslanectví USA v Praze.
[online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: .
ISBN: 978-80-213-2379-7 202