KomunitnÃ zahrady: jejich pÅÃnos a iniciativy vzniklÃ© v ÄeskÃ© republice

More documents

Recommendations

Info

Abstrakt Článek stručně představuje koncept komunitních zahrad jako alternativního městského zemědělství, představuje jejich přínosy na různých úrovních s důrazem na přínosy sociální pro jednotlivé zahradníky i komunitu jako takovou. Zároveň mapuje iniciativy typických i netypických komunitních zahrad, které v Česku v posledních letech vznikly. Klíčová slova městské zemědělství, komunitní zahrada, občanská společnost, sociální přínosy Abstract The paper briefly presents concept of community gardening as an alternative urban agriculture, it presents its’ benefits on different levels with accent on social benefits for individual gardeners and for community itself. The paper also maps community gardens initiatives, the typical and untypical ones, which have arisen in the Czech Republic in resent years. Key Words urban agriculture, community garden, civic society, social benefits Úvod „Komunitní zahrada“ se běžně používá jako překlad anglického „community garden“. Přestože fakt, že zde dochází k pěstování potravin či spíše zahradničení, je důležitý, účastníci kladou důraz častěji na komunitní charakter činnosti. Podobně Winne (in Corrigan, 2011) uvádí, že slovo zahrada je v tomto slovním spojení to méně důležité a Nemore (in Corrigan, 2011: Think Together 2013 1234) dodává, že „v komunitních zahradách je pěstováno více, než jen rostliny, jsou tam rozvíjeny komunity.“ Komunitní zahradu je možné definovat jako „pozemek využívaný k pěstování potravin lidmi z různých rodin, typicky obyvateli měst s nedostatečným přístupem k vlastní půdě.“ (Okvat and Zautra, 2011) Tato definice ale zachycuje pouze kvantitativní podstatu, tedy definuje prostor a účastníky a nedostatečně specifikuje to, co se v komunitních zahradách skutečně odehrává. Vhodnější definici uvádí Glover (in Corrigan, 2011: 1234), komunitní zahrada je dle něj „organizovaná místní iniciativa využívající pozemky k produkci potravin nebo květin nebo obojího v urbánním prostředí pro individuální či skupinové potřeby.“ Zde je již naznačena spolupráce mezi zahrádkáři a také fakt, že se jedná o iniciativu, která vzniká téměř výlučně zdola („bottom-up“), ze zájmu místních obyvatel. V žádné z těchto definic však není zřejmý sociální přínos, ani na úrovni individuální ani skupinové - tedy vytvoření komunity, který je na základě již provedených studií řešen v tomto příspěvku. Cílem textu je shrnout přínosy komunitních zahrad, s důrazem na přínosy sociální, pro jednotlivé zahradníky i komunitu jako takovou a zároveň zmapovat iniciativy, které v Česku v posledních letech vznikly. Důvody pro zakládání komunitních zahrad Komunitní zahrady jsou zakládány většinou ve městech, v prostoru kde obyvatelé nemají běžně přístup k pozemku, na kterém by si mohli vypěstovat vlastní potraviny. Hlavní důvod, proč v době krize v 19. stol. v USA začaly komunitní zahrady vznikat, byl nedostatek potravin, a tak ve městech vznikla potřeba si je vypěstovat. (Okvat and Zautra, 2011) Produkce vlastních potravin je motivem i v současných komunitních Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/
zahradách, jen v západních zemích již neplní funkci „nasycení hladových“, fungují jako alternativa ke konvenčnímu zemědělství, které je viděno jako neetické a neekologické. Sumner, Mair a Nelson (2010) navrhují dívat se na všechny formy městského zemědělství, tedy i komunitní zahrady, jako na alternativy, které vrací kulturu do zemědělství, které je v současné době zejména velkoobjemové. Ekonomický přínos zahradničení je zřejmý, zahradníci nemusí nakupovat potraviny v obchodě, jelikož si dokáží vypěstovat vlastní. Corrigan (2011) ve své studii prováděné v komunitní zahradě v Baltimoru uvádí, že někteří považují za přínos nejen fakt, že mají vlastní potraviny, ale i to, že nemusí vážit cestu do vzdáleného supermarketu. Dalšími důvody k zakládání komunitních zahrad jsou vedle ekonomických a sociálních, které budou probírány dále, také ekologické. Okvat a Zautra (2011) uvádějí celou řadu přímých i nepřímých důsledků komunitního zahradničení na životní prostředí. Vedle doplnění městské zeleně a snižování uhlíkové stopy, zde lidé znovuobjevují přírodní systémy, začínají se více zajímat o životní prostředí a jsou v tomto ohledu také více aktivní, podobné přínosy zmiňuje i Macias (2008). Autoři dokonce používají koncept „Earth community“ T. M. Berryho, který rozšiřuje komunitu z mezilidských vztahů na vztahy k ostatním živočichům a Zemi jako takové, který je ve své podstatě podobný konceptu Země jako živoucího organismu „Gaia“ J. Lovelocka. (Okvat and Zautra, 2011) Sociální přínosy komunitních zahrad Někteří autoři se věnují dopadům komunitních zahrad na individuální účastníky těchto projektů, studie jsou většinou zaměřené na vliv na zdravotní stav po výživové a psychologické stránce, zahradničení je pro zahradníky důležité také z důvodu udržování fyzické kondice. Okvat a Zautra (2011) uvádějí celou řadu studií dokazujících pozitivní psychický přínos pobytu v zeleni a zahradničení jak na děti tak na dospělé, konkrétně uvádí zlepšení koncentrace, kognitivních funkcí a emoční stability. Autoři také uvádí studie ukazující, že zahrádkáři jedí více čerstvé zeleniny často i v biokvalitě, mohou si dovolit zdravější dietu bez zvýšení finančních nákladů. (Okvat a Zautra, 2011) Wills, Chinemana a Rudolph (2009) ve své studii zabývající se komunitní zahradou v Johanesburgu přináší poznání, že v zemích s vysokou mírou chudoby, kde není zajištěna potravinová bezpečnost, převládá uspokojení z individuálních potřeb nad rozvojem komunitních prvků. Naopak v západních zemích mají individuální a komunitní potřeby stejnou důležitost, v některých případech dokonce převažují ty komunitní. (Sumner, Mair a Nelson, 2010) Přínosu příslušenství člověka k dané komunitě se věnovala celá řada autorů. Ve 20. století přišlo spolu s modernitou vnímání komunity jako kontrastu ke společnosti, což může být vysvětleno celkovou krizí nálad a politickým pozadím doby. V té době vznikly klasické sociologické teorie týkající se komunit. Teorie Ferdinanda Tönniese o pospolitosti a společnosti, považuje komunitu za tradiční lidské uskupení a moderní společnost (městskou) za úpadek tradice. Naopak Durkheim namítá, že lepší komunitní potenciál má město, lidé jsou zde vzdělaní a mají lepší morální základ. Chicagská škola pak rozumí komunitě jako formě přináležení („belonging“), hlavní myšlenkou je, že v moderní společnosti nedochází k ochabování komunity, ale ke ztrátě vztahů přináležení. (Delanty, 2003) Ať už je paradigma jakékoli, pokaždé je komunita vnímána pozitivně, s přínosem pro člověka. Ostatně lidé se sami od nepaměti sdružují, žijí v komunitě kmenové, ISBN: 978-80-213-2379-7 198
Page 1: Česká zemědělská univerzita v
Page 5 and 6: Komunitní zahrádka Velvyslanectv
Page 7: Enviweb. Zahradníci v džungli bet

KomunitnÃ­ zahrady: jejich pÅÃ­nos a iniciativy vzniklÃ© v ÄeskÃ© republice

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

KomunitnÃ zahrady: jejich pÅÃnos a iniciativy vzniklÃ© v ÄeskÃ© republice